Blázni.cz - dobrý kanál

Na Nejvyšší hoře vrásčitější než Země

připijím s rozšlehaným pousmáním

moštem z hořkých plodů tréninku

a na té Nejvyšší hoře, vrásčitější než Země

jsem slzami podepsal mír

s Křečemi a bratrancem Smírem

zapili jsme to, smířeni s tím

zapili jsme to medovinou

a já zlézám dolů

k plážím z bílého peří

používám žebřík ze zledovatělého plynu

který se ke mně odmítá znát

který tak mizí a tak uniká

nepoužívám bungee jumping

ač vás k smrti respektuji, přátelé

nepoužívám stylizaci do sebe, syna Ereba

používám sebe jako návnadu na medvědy

na jejich služby

přestože si deníkovými škobrtnutími

tak mažu med kolem huby

a proto se tímhle musím ptát:

co dál, Dívko zlatě Zelezná?

co padá, a přesto nezapadá?

kterépak slunce je záludno propastí?

jakési křesadlo nedbá varování

ani proslzených znamení

a leze mezi mlejnské kameny…

píchá mě řiť od medu zamazaná

ale i proto, i pro taková proto

ten příběh nesedí…

mně, tedy ani ke mně v peklu či raji

co mi nepasuje Pane a Paní?

Jsi-li Fille fatale, kde jsem já?

Jsem-li geroj, v čem žiješ?

Tak se mi Louskáček zbláznil do kytar

neposlouchá mě a já mu vždy naslouchal

měl jsem snad políbit sen?

Měl jsem snad znásilnit sen?

Měl jsem se snad probudit?

Snad se probudím?

 

To všechno jest srdce vypovídající

to přítomné něco je

v budoucnu čekáním

a tak se familiérní existence

zdá být Očistcem ze špaget, ve kterém

snad náměsíčně brouzdáme…?