něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 09. 12. 2019 na slet č.50 v 19h do klubu Paliárka.            

Kazajka bláznům (poezie, P(ř)íšeRadka) • Život (poezie, Nesmyslon)

3.12.2019
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Život

Život je kokot

 

Stojí

Psáno na lavičce 

V parku zvaném Slepičárna 

 

Ale piču

3.12.2019
Kazajka bláznům

Bláznovství je jediná cesta svobody

I svěrací kazajka je volnější než toto.

K zbláznění nepotřebuji rozum, či hloupé návody.

Stačí mi žít a možná proto


jsem Bláznem.


Misie tvých vět (poezie, Civínová) • Jak to jde (poezie, Civínová) • Těší mě! (poezie, Civínová) • Bez názvu (poezie, Civínová) • Poctivý milenec (poezie, ) • vize (poezie, kolemjdoucí) • okna (poezie, kolemjdoucí)
    

17.11.2019
okna

tak jsem přeci jen,
v otevřeném okně uviděl boha.
byl zarámovaný a zbožný,
bez poskvrny byl, až gdyž se sám stal skvrnou
a stála mu noha jeho samého
na ramenou,
gdyž se díval na věc přímo
byl, jak se tak říká,
sám sobě na ramenou
a žádné amen
ale rameno ho neslo,
ač,
až k nebi to nebylo.
bylo to tam,
gde jsou dobré výhledy!

17.11.2019
vize

ptám se sám sebe:
co je to hledat vize?
a toto jsem zažil
zažil jsem vizi živou jako že jsem
vizi, že průvodce tě může vrátit na zem
zažil jsem vizi
na zemi to bylo
tehdy, šeřilo se
za ramenem mi stál táta
vedli jsme si svou
na téma
kataklizma
a Otom stál při tom
žena bičovala muže
opřeného o strom
v kůži se hladila
své tělo oblila
zvukem švihu
srna
jen pozdravila
a zeptala se:
Co je to hledat vize?

12.11.2019
Poctivý milenec

Vše jen

jako letmý dotek

plný křehkosti

a úcty

poctivý milenec

pronese svá slova

jako modlitbu

poctivý milenec

zpívá jméno

milované bytosti

s nejvyšší pokorou

poctivý milenec

se rozplývá

v naprosté oddanosti

ve svatém okamžiku

souznění.

 

9.11.2019 Slovensko-Martin

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Bez názvu
Ondřej spadl s lahví
k nám do postele
pili jste destilát
mluvili o mimozemšťanech
byli klidní a veselí
jako kdyby bylo po vysvědčení
času neomezený množství
a vy právě dostali od mámy 
zmrzlinovej pohár

já předstírala spánek

myslela jsem na zaprášený globus
v tvém dětském pokoji
na nápis
Ondřej, Matěj, Adam - svět patří nám!

než zbyli jenom dva

víš, po všech těch letech
bych mohla být tvůj třetí bratr, vole
a ty se stejně bojíš být zranitelný
jak kdyby ti nedošlo
že zranitelnost neodhaluje tesáky
ale něhu
11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Těší mě!

monotematická 
parazitická 

hnida

VEŠ
cucající zpěněnou krev

plna abnormálně zbujenejch očekávání

máte ještě ňáký přání?

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Jak to jde

Na počátku bylo slovo
to slovo...
jak to bylo?

DO HÁJE
takže vlastně jenom
do
dobře
fajn
skvěle
cha cha cháá

před otázkou jak to jde
jde uskočit na protější chodník

nečinnost
nečinnost všeho schopná

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Misie tvých vět

Misie tvých vět
vstoupily na můj břeh
kostní porcelán se začal chvět

z kredence mě napadaly
starý strachy
oblíkala jsem jim tvoje šaty


je v rozbitých šálcích
pochopení,
je lehký nemít strach
když v zemi tvý
hlad není?


Probouzení míru (poezie, Rogo) • Chci důvěřovat (poezie, Civínová) • Dobrý manipulátor (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nechceš-li mě potkat (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

31.10.2019
Nechceš-li mě potkat

Nechceš-li mě potkat

nedělej to

nebudu litovat sebe

nejsi nic k přivlastnění

nebudu říkat, že děláš chybu

každý stojíme na své cestě

a nebudu říkat, že je to škoda

všechno se to mělo stát


Nechceš-li mě potkat

nedělej to

anebo ano

co já vím

30.10.2019
(bez názvu)

Že máš debilní náladu
z toho se pozná, že nejseš osvícenej

už jsem dlouho neměl debilní náladu
ale z toho, že dlouho nemáš debilní náladu
se nepozná vůbec nic

teď mám debilní náladu
na vnitřní straně víček mi bliká error
zatimco se snažím znovu a znovu přečíst
větu z návodu k použití

všechna strast koření v prahnutí

26.10.2019
Dobrý manipulátor

dobrý manipulátor

dokáže zmanipulovat i sebe

až si myslí, že je někdo jiný, než je

až mluví jako někdo jiný, než je

až jedná jako někdo jiný, než je

až je někdo jiný, než je


věř mi

jsem dobrý manipulátor

12.10.2019
Chci důvěřovat

životu
že mne nese kam má
a hned teď můžu přelézt bar
ale žádné z mých karmických převtělení
tě už nedožene
směješ se jako dítě,  
vyjídáš z půllitru koktejlový třešně
bradavky, marcipánový růže
půllitr ti trhám z rukou
růžová je nejbrutálnější barva,
říkám a dopíjím dehet
co zbyl u dna
jedno zda vrabec v hrsti
či holub na střeše
A. Karenina a teta Kateřina,
směju se
ale jinak

8.10.2019
Probouzení míru

Stav klidu

mír se probouzí

nekonečné světlo

souznění s tichem

souznění s harmoniemi

pohyb utvářený

putováním mraků

ve větru.

(2.4.2018-barranco Gugui-Gran Canaria)


Máhatma (poezie, Nesmyslon) • oni a oje (poezie, oje) • Sychravo (poezie, peterkey) • Žiju poezii jako blázen (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

30.9.2019  (upr. 20.10.2019)
Žiju poezii jako blázen

Jsem blažen

sražen na zem

Bůh se na mě dívá

očima žen

25.9.2019
Sychravo

Nad lesem stoupá dým,

upíjí z kaluží,

ztrácí se v oblacích,

do světa navrací

sychravo.

 

Štiplavý vlhký chlad

zalézá pod kabát.

Po oknech kreslí mráz,

uvnitř i kolem nás

sychravo.

 

Končí se čas radovánek,

les se chystá na zimní spánek.

11.9.2019
oni a oje

Chtít
se v tobě rozpít
jako se jedna barva spojí s druhou
a stvoří spolu něco výjimečného...

Okolní svět sem nepouštěj!
jen za zavřenými víčky existuje štěstí.

Oklikou se lopotíme za štěstím.
Skloňujeme je.
Jdeme cestami
a míjíme se na nich,
stále spolu
- spoutaní - 
okovy pevnými jak prazáklad světa,
ostatně co jiního je náboženství?

Dostat se ti pod kůži
a při tom tě nesvléci ze šatů...
...nevinnost sama!
Zvířecí já postaveno do kouta;
trp a čekej!

On je tak předvídatelný
jak večerní televizní program
a rodinná idylka o víkendě 
tam na jihu.

Duše se setkají
a co ti na tom vadí?
Ano! Co mu na tom vadí?

Obratel občas obludně křupne.
Mít rovná záda občas bolí.
Stejně je marná to lidskí pachtění.
Hlavně bezpohlavně.

2.9.2019
Máhatma

Nahá tma


Skřítci (poezie, peterkey)
    

9.8.2019
Skřítci

Kam jste mi zmizeli

moji malí skřítci?

Kam vás lišky vzaly,

malí budulínci?

 

Tak dlouho chodím lesem

chodím lesem

lesem

Už ani nevím, kde jsem

nevím, kde jsem

kde jsem

 

Kolem jenom stromy

a kapradí

kapradí.

Ale nikdo, kdo mi

poradí

prozradí.

 

Cestu ven

nevidím žádnou.

Mlha přede mnou

a mlha za mnou.

 

Zase klopýtám přes bludné kořeny,

už zase klopýtám.

 

Kam jste mi zmizeli

moji malí skřítci?

Kam vás jezinky vzaly

malí pacholíčci?


řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • Nebola som tu (poezie, katarína) • Vadí to? (poezie, Lokálka) • sen (poezie, žiju poezii jako blázen)
    

23.7.2019
sen

ona si ho vysní
on se jí splní
a od té chvíle sní on o ní
jak voní
jak vrní
když do ní
proniká
jak říká, co se neříká

23.7.2019
Vadí to?

 

Podzimpád. Jsme tu sami

Ještě snad s květinami

jež chřadnou vestoje

My dva

 

prázdné pokoje

***

 

Tak jsem zas celý den hrách na zeď házel

Okno jsem zavřel, sklo zarůstá mrazem

Kde je jas a kam se poděla žoužel?

Ohřeju vodu, pak zeptám se nože

Ač se čas vleče – tak ne a ne stát

Já vkleče večer vymýšlím skeče

Dokud krev teče, je čemu se smát

***

 

Slepá je zeď, jež hledí do zdi

slepá jak okno, za nímž je noc

Sním a jsem ve snu

Toužím se probudit

Sám ve svém bdění, nemůžu usnout

Zeď kouká do zdi

Pevně se držím, toužím se pustit

Zeď zírá do zdi

A nemůže se hnout 

***

 

Venku je druhá tma

Druhá tma nepovolí té první aby sešla

Venku je druhá tma, měsíc a pořád horko

Co je to – co v té tmě se mě jen může dotknout

Vevnitř je první tma

Druhé tmě nepovolí, aby se zvedl vítr, aby mě osvěžil

Zatuchlé prázdné nitro – chuchvalce pavučin

Vytrhlé z rozmýšlení

Obutý prázdný vagon bdí, tluče do kolejnic

Při cestě krajinou pročítá cizí jména, cíle, kde nestaví

A tím svým ubíháním odbíjí svítání

Paprsky přináší třetí tmu, mhouřím oči

Světlo mě svazuje, jak věci osvobodí

Přichází třetí tma

To je ta nejhorší.

[Autorka Alice K]

***

 

 

Chvěju se chvěju, na posteli

Peřina – děvka má – a špína za nehty

Mé zámky z povětří a moje vzdušné hrady

Prosímtě, odejdi, vždyť jsme tři, nech mě tady

Prosímtě odejdi, už jsou tři, měsíc se toulá – kdesi

Prosím tě, naléhám – a ty tu přece nejsi

 

***

 

 

Gastronožka

 

Včerejší oběd stal se mi pastí

Najednou nevím, proč vlastně požívám

Maso i kaviár, kdepak je schrastím

Už pouze ze zásob tukových přežívám

Nehledím za sebe, neznám svůj epitel

Doufám, že žije mých pře-mnoho končetin

Jsem zralá stonožka, potravin nepřítel

Můj život započal hromadným početím

Jsem bytost z nadsvěta, žijící v podsvětí

S obavou, ohladu, jak se s tím popasu:

Asi vám Poslední večeři zasvětím

Začínám ujídat ze svého ocasu

[asi jsem před lety uveřejnil v Clinamenu, snad jim to neva]

 

***

 

Měl jsem se narodit v poloze pánevní

Šestinedělí? Jsem stále v ní

Zůstanu! Celý se pokreju vápencem

Lépe být sochou, než novorozencem

 

***

 

Přijmi orkán jako svoji součást

Odvrhni vše, čím se k zemi poutáš

Roztáhni křídla – už cítíš, jak stoupáš

Přijmi orgán jako svoji součást

Ať je tvá zhouba

To ostatní smaž.

 

Svítání ředí tvoji krev

Potrubí z obou Korejí

Posílá zajatce všemi směry

Kohouti spí a jejich zpěv

Až nastane, přehluší kvéry

„Cháska celou noc kalila, tak kde jsi, moje rozmilá?“

Tvou krev ti ředí úsvit dní

Co na tom, že jste průsvitní

A umounění od sazí, tvá milá právě přichází

„Dnes tady držím nad vládu, než zcela spadnem do Hádu,

Když naděláme mrtvých dost, možná nás čeká Tartaros.“

 

Šukej tiše,

A nebude to hřích

Bůh má klapky na očích

***

 

Koukám se nahoru, nahoru k úbočí

Je klid jak orkán pán přestává vát

Nebe se nehýbá, země se netočí

Země se netočí, zůstává stát

 

Náš pán orkán

A noc jeho sestra

Někomu podá smrt

Mě vzbudil ze sna

 

Jdu si pro tebe,

Jsem tvá racochejla

Neboj se a pojď se mnou

Do černý vody, hloubš a ještě hloubš

Jestli chceš, zkus se jí nadechnout

Jenom dej pozor na mý nový křídla

Hladina ve stínu má lesk jak z ropy

Jestli chceš, můj milý, zkus se jí opít

 

Leviathan? Nautilus? To potom v klídku

Nad láhví proberem (hej, támhle leží Kursk)

Teď vidím havrana, v zobáku snítku

Zem bude tím směrem, držíme správný kurs

 

Stoupáme nahoru, na horu, jsme pár? Snad.

„Kdybych moh, tak si nás, s křídlama vyfotim“

Stoupáme nahoru, na horu. Ararat?

Pche! Trámy, stěžňoví, kolem pár chcíplotin

 

Masařky, maso, škyt, červi a žebra

Rozepni křídla a vychutnej přetlak

Vem si mě na záda, běž a pak výskok

Máš strach? To pomáhá, let je už blízko

 

Já se ti to kurva líbí,

Povětřím svobodně plout

Vzlétni,

Vzlétni

 

Už nejde dosednout. 

***

[Poslední dva útvary jsou úryvky z Března, zpěv III. a IV.] 

 

[Uveřejněno po několika urgencích, jde o věci převážně starší. Další dílka uveřejněním, až budu mít zas čas. 

Ahoj, 

Lokálka/Smažák]

23.7.2019
Nebola som tu

Nebola som tu.

A zase tu raz nebudem.

 

Medzi tým

preskakujem

dlaždice

na Národní třídě.

 

Sú ako dve kocky ľadu

narážajúce na seba

pri globálnom oteplovaní.

23.7.2019
jsme jiní

zatímco ty vykvétáš už nad ránem

já až za soumraku dotýkám se země prsty

u nohou,klekám a svým peánem

protékám mezi tvé prsy

 

jsme jiní

a to je dobře

 

trsáme, ze strun a stébel

já peánem a ty trsy svých stébel

tvá tlama je plná slin

já chci být potravou, nebo tvůj syn

 

jsme jiní

a to je dobře

 

ty toneš v čekání na slunce

já jsem mrazem

přimrzlý k tobě dotud

pokud věříme na zem

 

jsem jíní

jsem samec

a to je dobře

23.7.2019
čarodějnice

nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného
nepokořeného
s formulářem bez formule
závodníkem bez stavidla
opričníkem bez půdy a bez pána
bez psí hlavy a bez koštěte
čarodějnice
bez stánku prodejce
nechá mě stát
a nežene

23.7.2019
modřín

až budeš
obklopen ničím
zalátá ti pak hlavu tkanivem jemným, 
spojeným nocí k pohonům planetovým, 
a jako modřín dotkneš se oblohy jehličím
a já tě obrečím

23.7.2019
řeka je korifej

ve slova listovali pádlem vět
ve stínu stromů řek
nic, o to jde?
nevím
dí mi choť

radši nemluv jenom jez
řeka je korifej
řeka, jak 
nutí nás loď
plout vesmírem 

smyčkami

na zádech

za život


Karneval bláznů (poezie, kulturni p_rnograf) • Nejlepší učitel (poezie, Rogo) • mléčná dráha (poezie, Kolemjdoucí)
    

28.5.2019
mléčná dráha

vesmír rachotí
kočáry, vozů loukotě přede
a stříbrná prasátka vráží do omítek
když jede 
prázdnou tou tmou
kůň ho vede
po hlavách
těch koček 
co cesta
jak mléko courá
dráhu
od koleček
táhne jak vleček
od krista k alláhu
do světel
kočího
nutí klečet

21.5.2019
Nejlepší učitel
V každém z nás sídlí láska 

je hluboko zakořeněná 

a nelze se jí zbavit

můžeme jí zaházet kamením 

můžeme o ní pomlčet 

popřít její existenci

ale nikdy jí nemůžeme uhasit 

či snad dokonce zabít 

i člověk 

jež vykoná popravu

na nevinných obětech 

jí v sobě má 

i člověk nečistých mravů 

sprostá poběhlice 

či namyšlený vládce 

vytvořili jsme si ega

aby jsme ze strachu popřeli 

svou božskou podstatu

bojíme se

že když budeme dobří 

někdo nás zneužije 

a zničí

je však  nutné vědět 

že i onen zloduch

jí v sobě má 

nebrante lásce 

aby se rozevřela

to ona je tím božstvím 

nade všechny chrámy 

nade všechny modly

odhrnte nánosy 

pod které 

jste se ji snažili ukrýt 

a učte se od ní 

je tím nejlepším učitelem 

pro návrat do pozemského ráje 

jednoduchá cesta probuzení 

království nebeské 

je ve vás. 

 

22.4.2019(La Isleta-ostrov Gran Canaria) 

 

7.5.2019
Karneval bláznů

Lidstvo uskupené v galaxii

čítající 8 miliard hvězd

vzájemně propojených šesti stupni odloučení.

 

Zbloudilé duše bláznů srší jiskry - signály,

toulají se.

A žádnou z hvězd nerozsvítí.

 

Propadají nenávratně ohni,

nevyslyšeni.

Časem zapomenuti.

 

„Promiňte doktore, máte minutku?“

„Ano, prosím?“

„Přišel neznámý cizinec.

Nemluví žádný jazykem.“

„Ukažte mi ho?“

 

Přes pekelnou stěnu

V pařátech skončí.

Ultimátní trest mu hrozí.

 

Doktor tělo chňapne.

Inkvizitor vyšetřuje.

Soudce přikyvuje.

Porota rozhodla:

„Setnout hlavu!“

 

Šťastné bláznovství vinšuji Vám.

 

2.4.2019
Březen, zpěv III. (úryvek)

Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?

 

Já ho budu muset sníst.

 

Jo, jídlo, to by teď bylo dobrý,

Sakra, no jasně, jídlo – dal bych si sakra jídlo.

A víte co, dal bych si smažák.

Jo, to někomu může připadat jako ňáká sračka

Ale smažák, to je kurva pěkně hustý a dobrý jídlo.

Já ho sjíždim rád…zvlášť takle navečer, nebo v poledne.

Ráno teda moc nejim, takže asi ráno ne,

Ale jinak bych žral smažák furt.

 

Kurva, ale ne zasranej smažák z ementálu, pěkně hermelin

smaženen. Chachacha, smaženenenenen. Nej, hej, oh yeah!

Dal bych si kurva smaženej hermelín.

Pořádnej a ne takovej ten přeříznutej napůl a ucpanej salámem.

Jakej kurva salám, kdo to kdy viděl, kurvit smažák salámem.

Takovou píčovinu jako salám. Pche, salám –

vyždímat z kuřete nebo z prasete sračky a zahustit to sójou.

Kvůli tomu salámu přece umíraj amazonský pralesy, žéjo.

To jo, takže žádnej posranej salám, ať tam neni, rozumiš kémo?

 

Jo, ať je hezky v trojobalu, pořádnym trojitym vobalu, hele,

hlavní je strouhanka a vajíčko a mouka, v přesnym poměru,

Jo, to bych si dal: hermelin v pěknym křupavym trojvobalu

Ale sakra, ne takovym tom jako z rybych prstů –

že to uřízneš a von se ti ulomí celej plát.

Chci trojvobal, aby šel řezat kurva s tim hermelínem.

Aby se to pěkně doplňovalo. Jo, to je vono,

aby to byla jedna duše, jedno tělo. Prostě čistost sama!

 

A ten hermelín, ať se smaží hezky, tak abych ho rozříz

a von tak pěkně vytek za zalepil mi hubu.

Ne nějakej vošplouchnutej ksind, co ani neví, že tam byl.

Sakra, to fakt ne, chci smažák, kterej tak pěkně napůl vyteče.

Ne kurva zas úplně, abych ho honil po celym talíři:

jenom tam, kde ho uříznu, abych ho moh vytřít hranolkou.

Jo, takovej, aby vytek tak akorát a v puse byl příjemně hořkoslanej

A táhnul se, jo to jo. To chci, kémo brécho!

 

A hranolky – vono by to vypadalo, že to je jenom taková nouzovka.

Ale to kurva fakt ne! Hranolky, to je úžasná věc.

To je to jediný, co se dá ke smažáku jíst. Fakt, to je hustá věc.

Ně nějaká blbá vařená brambora nebo kroketa, nebo rösti.

Vona hranolka, to je úžasnej vynález, nechápu, jak může někdo přijít

do restu a chcít ke smažáku brambor.

Doprdele, to je fakt ta největší píčovina.

Sakra, to jo.

 

Vona hranolka, teda, abych byl kémo objektivní, je teda taky z brambor.

Dětem bych to neřek, ale, my … my sme dospělý lidi, my to unesem.

Ale to neni kurva v tu chvíli vobyčejnej brambor.

To je hustej platónskej brambor. Brambor, povýšenej do vyšší dimenze

Bramborovitosti. Využití bramborovýho světa k něčemu,

co by od něj nikdo nečekal, ale přece – je to jediná potravina,

Kterou se podařilo kurva fakt dobře zjistit, co to brambor je.

Kam až může jako zajít.

 

A taková hranolka: Ať je dělaná v dobrej fritéze.

To je pak kémo luxusní! Ne proboha na pánvi,

Nebo nasucho v troubě! To je kurva pro chudáky, kerý nic nesnesou.

Daj si lžičku sádla a ááá, žlúúúúčníík a už je veze sanitka.

To fakt kurva ne. Taková žlutá, pěkně žlutá hranolka, aby křupala

Ale nebyla tak úplně kurva to fakt ne – jako kamen.

Aby v ní byla taková ta kašička.

Jo, takovou hranolku bych si dal.

 

A tatarku. To je nutný – aby byla zvlášť v mističce.

Jo, taková tatarka nesmí bejt v tom, to by bylo hnusný.

Musí tam bejt jako skvělej opšn. Jako Opportunity pro jedlíčka

Aby tam namočil hranolku. A ten set tý slaný

(jo to sem zapomněl, ať sou ty hranolky akorát slaný – ale kémo,

si snad profík, tak ji můžu důvěřovat, veď?)

Jo, kurva a ten set tý slaný hranolky a jogurtovovomáčkový tatarky,

To je pak v puse fakt úžasný.

 

A zelenina: Jo, plátek rajskýho. Ale ne krepáče, myslim pořádný

Hustý a dobrý červený rajčátko. Takový, který je fakt rajský.

Jakože z ráje. A vokurka – kurva žádná zavařovačka.

Pche!

Zavařařovačka, kdo to kdy viděl, takovou sračku.

Jíst zavařovačku. Copa mam vopici, abych žral zavařovačky?

Nebo sem snad těhotnej, abych žral zavařovačky?

Já chci kurva kámo pořádnej plátek salátovky.

Teda, spíš dva slabší, ale ať sou dobrý!

 

Tak, takhle bych si to dal, to by mi fakt bodlo

No, kémo brécho – běž mi to ukuchtit!

 

Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?

Já ho budu muset sníst.


Hledáme (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Šedivý vlas (poezie, peterkey)
    

31.3.2019
Šedivý vlas

Našla sis lásko první šedivý vlas.

Stříbrné smítko, co z hlavy nejde střást.

Prosím, nesnaž se ho skrýt,

vytrhnout či přebarvit.

Jen ať tě zdobí

ten vlásek popelový.

 

Našla sis lásko druhý šedivý vlas.

Důvěrný vzkaz, co poslal ti sám čas.

Píše, že nestojí, že kráčí,

tak nesnaž se ho přechytračit.

Jen ať tě zdobí,

pramínek popelový.

 

Našla sis lásko třetí šedivý vlas.

Možná ti přijde, že dříve všechno šlo snáz.

Věř mi, je to jenom zdání.

Skryj svou hlavu do mých dlaní.

Jen ať tě zdobí

copánek popelový.

 

Našla sis lásko poslední hnědý vlas…

 

3.3.2019
Hledáme

Ty říkáš, že v soucitu je kus ponížení

něco jako "chudáčku"

říkáš, že potřebuješ cítit, že jsi respektovaná

já říkám, že v respektu je distance

něco jako "to já bych nemohla"

že nechci být respektován

protože to znamená být nepochopený

Ona zase říká, že to, co chceme, je přijetí

nechci ale ani, abys mě "přijala, jaký jsem",

chci se proměňovat a prosím Tě o pomoc na cestě

 

Vzájemně pro sebe

a společně pro druhé hledáme 

vžití a porozumění, 

které nevyvyšuje jako autorita

ani neponižuje jako politování

nezařazuje a nedefinuje

protože nesoudí

nachází v druhém sílu

a spojuje se s ní


10.2.2019
Představila jsem si obrovský

Vysavač 

 

Který 

 

Nasaje

 

Masaje


21 mýtů o jednadvaceti bratřích (poezie, Turda) • Starý pes (poezie, peterkey) • 10x10 1.1. (poezie, fanky) • 10x10 2.1. (poezie, fanky) • 10x10 3.1. (poezie, fanky) • 10x10 4.1. (poezie, fanky) • 10x10 5.1. (poezie, fanky) • Radost stvoření (poezie, Rogo) • Navrácení se (poezie, Rogo)
    

24.1.2019  (upr. 28.1.2019)
Navrácení se

Nejsme nic

jen vybělené kosti na slunci

nejsou žádné hranice

žádný majetek nikoho

a pro nikoho

žádné 

o pane

o paní

nic z toho není skutečné 

nejsou jména

ani radost v předmětech

vše jsme si vytvořili

jen v naší pošetilé iluzi 

stavíme domy

stavíme města

celé státy

aby se vše nakonec zbortilo

pozbylo smyslu

který tu ovšem 

nebyl ani předtím

hledáme útěchu

ve své výjimečnosti 

a tím ještě více 

propadáme do ničeho

lásku jsme pokřivili

potřebou vlastnit

a vyzdvihli tak bolest

nad čistotu 

nicméně až se rozptýlí 

naše mysl

odpadne všechno maso z kostí 

a nad katastrofou ega

vysvitne světlo božského Já 

vrátíme se k podstatě 

k nekonečnému absolutnu

k nekonečnému bytí

ke skutečné lásky plnosti. 

 

20.1.2019

Makutra city(Gran Canaria) 

 

 

11.1.2019
Radost stvoření

Zelená hlubokost

pevných 

a přitom jemných listů 

růžová rozkošnost květů 

zbavující svět 

veškeré tvrdosti

zlaté paprsky 

dobrotivého slunce

Rozzáří den

nepopsatelnou něhou 

vzduch dokáže tak krásně 

pohladit naše dlaně 

svět se pomalu

odevzdává lásce 

uvolněně 

bez přítomnosti stresu

veškeré bytí 

dnes zpívá 

o radosti stvoření. 

 

8.8.2018 (Essaouira, Marocco) 

5.1.2019
10x10 5.1.

2019-01-05

5.1.2019
10x10 4.1.

2019-01-04

5.1.2019
10x10 3.1.

2019-01-03

5.1.2019
10x10 2.1.

2019-01-02

1.1.2019
10x10 1.1.

2019-01-01

1.1.2019
Starý pes

Ve stínu svého kotce

hledím krotce

na misku granulí.

 

S pocitem lovce

číhám na pohovce

a nevím, vstanu-li.

 

Tak dejte mi kost!

Já s kotcem jsem srost!

S kotcem - srost jsem!

 

Ze stínu svého kotce

hledím krotce

na feny.

 

(Čím dál víc)

podobám se fotce

svého otce,

životem znavený.

 

Tak dejte mi kost!

Já s kotcem jsem srost!

S kotcem - srost jsem!

 

Jsem starý pes,

vajgly strkám si do kapes

a kouřím, až když se setmí.

 

Granule snídám,

pusu si hlídám

před svými dětmi.

 

Jsem starý pes,

skrz mříže rez,

koukám, jak venku si toulaví psi

plní svý toulavý sny.

 

S kotcem - srost jsem!

 

Douška (v A dur):

Rostou mi zuby moudrosti,

postím se šunkou od kosti.

Těším se z malých radostí

a jsem s tím vcelku zadosti.

Bez starostí, bez starostí…

 

Hostím si svoje úzkosti,

stresem se bráním lenosti.

Od žádostí se oprostím

a jsem s tím vcelku zadosti.

Bez starostí, bez starostí…

 

1.1.2019
21 mýtů o jednadvaceti bratřích

09_myth_21brothers_1920


koloběh (poezie, kolemjdoucí) • Zástupy tupých (poezie, peterkey) • Nemá to slova (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Quijo tam! (poezie, peterkey) • Dopis v lahvi (poezie, peterkey) • Vzpomínka na stáří (poezie, Kulturní P_rnograf) • 1,2,3 ... 4 (poezie, Lokálka) • Udatný rytíř (poezie, peterkey)
    

15.11.2018
Udatný rytíř

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

cíl stále vpředu.

 

Cíl jeho pouti,

fata morgána.

Udatný rytíř

bojí se rána.

 

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

srdce má z ledu.

 

Na tisíc dílů,

nohy z olova.

Už nemá sílu

začínat znova.


Jeď, tak jeď!

Za zády vlci vyjí.

Už se neohlížej.

 

Jeď, tak jeď!

Pod koly klubka zmijí.

A zemská tíže.

 

Jeď, tak jeď!

Na nic už nečekej

a jeď si, kam chceš!

 

Jeď, tak jeď.

Možná, že sám před sebou

jednou ujedeš!

 

Udatný rytíř,

sklopené hledí.

Nocí se řítí,

do sebe hledí.

 

Za sebou spoušť

a spálená zem.

Jen zmáčknout spoušť

a čert ho vem.

 

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

cíl stále vpředu.

 

Na horizontu

hvězdy už blednou,

zatím co on tu

nesmí sesednout.

15.11.2018
1,2,3 ... 4

V kolébce skal 

Kolébáš Krále

Chtíc, aby spal? 

Márinko drahá

Kolébáš vraha 

***

Podívej se, na poli

Leží nové mrtvoly

Jsou tam mrtvoly nové

Je to pole minové 

***

Má postel má kolečka 

Vede mi pokojem vlečka

Vlečka z Loun do Slaného

Přijeď, uvidíš Fialu 

Posraného

***

Roky rychle jedou

Vlk má barvu shadow

Roky rychle pádí 

Jsme nekamarádi


14.11.2018
Vzpomínka na stáří

Citlivější na bolest

a chlad,

Se ztrátou vzpomínek

na dny,

Kdy byl člověk mlád:

„Byl jsem se dnes vyčůrat?“

 

Měl bych mít hlad,

Ale přes zaschlou krev v ústech

mne nebaví dávit se suchým rohlíkem.

Na ovesnou kaši nemám peníze,

Své úspory jsem rozdal,

a prohýřil.

 

Kdybych nežil a více pracoval,

méně bych ponocoval a více si vydělal.

Své úkoly a kolegy bych si v hlavě uchoval.

A zřejmě bych ve svých bezmála pětatřiceti

Dostal,

jak se říká

ROZUM.

„KURVA, kam bych směřoval po zbytek života?

Věci si kupoval, opotřeboval,

Hlavu si televizní show,

 z bolavého krku vyšrouboval?

 

Svobodnou volbou o tom mohu usuzovat

Cifru věku posouvat

A představovat si

Kde jsem.

7.11.2018
Dopis v lahvi

Náš záchranný člun

je více než-li pln,

v záři bílých vln

se topí pevnost Eutopa.

 

Zástupy trosečníků

valí se z Titaniku.

Snad někdo podá ruku.

A po nás potopa…

 

Stádo ovcí

bloudí v kopcích,

hledá stéblo spásné.

 

Však všechna stébla

už jsme spásli.

Poslední ať zhasne…

 

Plujem spolu

po obzoru

na plastovém voru.

Bájná Atlantida pod námi.

 

Pod vrstvou igelitu,

snad jednou objeví tu,

pár seschlých trilobitů

s velkými hlavami.

 

Stádo ovcí

na ledovci,

voda už se vaří.

 

Nejdřív půjdou

ženy, děti,

nakonec staří.

 

Jenže můj táta, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“

A já taky, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“

A mý děti, zpívaj si, zpívaj: „It´s my life!“

 

Ale co tady jednou zbude,

když tuhle píseň už zpívaj si všude?

Co tady po nás zůstane,

až velká voda opadne?

 

7.11.2018
Quijo tam!

Na plátně se mihotá

příběh Dona Quijota.

Lidi v sále se chichotaj,

Jen já křičím: "hele, ticho tam!"

 

Když na plátně se mihotá

příběh Dona Quijota.

Jen já chápu ten jinotaj,

tohle je příběh mýho života.

2.11.2018
Nemá to slova

Chtěl bych Ti něco říct, ale nemá to slova


není to, že bych bez Tebe nemohl být

není to, že bych nevěřil, že jsi šťastná

není to, že bych to musel být já, s kým

není to, že bych se bál, že jsi zapomněla

a není to, že bych slíbil být tím nejlepším

nejbezproblémovějším


není to nic, co bys netušila

ani nic co tu ještě nebylo

ale nejsou to sladký řídký řeči 

a tajit by se to nemělo


promluví to ve stisknutí ruky

anebo

to nechám ležet přímo tady

kdybys šla někdy okolo

2.11.2018
Zástupy tupých

 

Zástupy tupých jdou,

do kroku písně své zpívají.

Jdou, jedna za druhou,

k pokroku stádo své vzývají.

 

Pravidelné rozestupy

a úderná hesla.

Odhodlaný pohled supí,

jdou se chopit vesla.

(kormidelník zůstává?)

 

Teď my! Teď my! Do tmy!

Teď my! Teď my! Do tmy!

Společně jdeme, já i ty,

v zástupu stupidity…

 

2.11.2018
koloběh

smrt je přítelkyně s kerou spíš
něchť je ti věrná i gdyž se probudíš
něchť učí tě konci hezky od počátku
líbat a vonět k mršině
ať nejsi pak překvapen
až spatříš odraz v jejích očích
odraz touhy po životě
v lůně matčině


Míň (poezie, Jaroslav Alétotaky) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí)
    

14.10.2018
se rozpiju

je noc a já ani nespím, ani nepiju
jenom se dívám na měsíc a čekám že se rozpiju 
do toho nebe že se vpiju, 
že tagříkajícně s ním splynu
jsem totiž tady i tam jsem rádiem
spojený s proxima centauri husím krkem
je noc a já nespím, ani nepiju
jenom se dívám na měsíc a čekám že se rozpiju

14.10.2018
jáska

napiš mi, lásko, něco pěkného
něco co si nezasloužím
něco, po čem rád zabiju, abych dokázal sílu
lásko, pro tebe bych třeba vraždil, ale nehnu ani brvou
jedinou květinu, jedinou pozornost, ani rozrazil
ani neodpovím obratem
lásko, jedině to je láska, prázdnota jako dar
prázdnota jako osvobození
sobě nový plášť
tobě pár ran holí
láska je to co tě drásá
tak už bodni
jáska dovede tě na měsíc 
tam to uvidíš
i mojjí mrtvolu, i svojí samotu
i pošetilost ostří
pohled z nebe
pošlu ti "sebe"

znovu se zrodíme, jako na očátku

14.10.2018
čtenáři

v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru
víš, výš uš nemůžem, říká jen ten gdo neví nic, ten gdo neví že svět nekončí za městem, ten kdo se zavírá před světem, aniž by věděl že není nic, není dál ani hloub, není nemožnost, není prázdnota, není nemožnost, a přece je zhola nemožné být výš než jsme
právě jsem si všimnul, udělal jsem chybu mezi písmeny, nedal jsem jim prostor pro sebe, tobě však jsem přizpůsobil koleje i světla jejich drah, celý řád, věty, i vyhybky, i cesty a na nich pach zjemnil jsem ambrou, aby nebyla cítit krev, moře, pot a slzy smrti utonulých milenek zmizelých rybářů
ty, kdo čteš tyto řádky, věz, že nejsi nic, než ubohé vědomí sama sebe, hledající jakékoliv ospravedlnění svojí existence, jakoukoliv záminku se uchopit, tedy i zapomenout a pustit se, tomu není nic svaté, ani ukřižování nemluvňat, pro slzy k přípravě kamene mudrců, nebo zapomenutí všeho, skal, vody, stromů, havraních motýlů i stínu těch křížů a krve na rukách těch schránek, které si říkají Mízdra a Pázdra, katů, které znáš, které krotí jen blázen, gdo neví že fí, zlatý řez, je těsně pod krkem.

4.10.2018
Míň

pojďme spolu být

míň než jen kamarádi


pojďme uzavřít obchod

co máš ráda Ty

za to co mám rád já

což je to samý

je to win-win strategie


předmětem obchodu bude Láska

ale žádný fejky

dopřávám si jen

kvalitní matroš

což Ti taky

doporučuju


opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • Předepsaná dokonalost (poezie, Kulturní P_rnograf) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • V.S.L. (haiku) (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

23.9.2018  (upr. 12.11.2019)
V.S.L. (haiku)

Lokálně tvořím

globální odzbrojení

zneškodněn Láskou

16.9.2018
míra odměrného válce

v kamrdlíku dr mengeleho
našlo se na tisíc uřezanejch ptáků po válce
(již v dětství byl josef
jistě chválen pro svou urputnost
poznat skutečnost skrytou)
házel je do odměrného válce
a vskutku objevil že velikost a tvar
odráží se přímo v oblasti inteligence
zajímal se také o trpaslíky
jsem fascinován
jak si rozuměl se svojí trpasličí rodinou
a kolik se dá během života jednotlivce vykonat práce
i v dobách odměřených válce
a co teprve za míru 
kdy je člověk poměřován konvertibilní měnou
cenných papírů

16.9.2018
borisi polevoji

nejde to vyzpívat
nejde se z toho vysvléknout
jak oblívá tě svět svým rubášem dění
zámek v hradbách a zatrnění
růženko, promluvím teď k tobě
dívko jež jsi tak krásná
že hledáním tisíce kamení
pošetilců přenášíme tam a sem
ty kundo svatá spi dál
nigdo nechce přijít o boj
a pravda ta už nikoho nezajímá
natož že vskutku
meresjevův je polevoj

16.9.2018
Předepsaná dokonalost

Řízenou radost a štěstí vymyslí reklamka na počkání,

za úplatu.

Zadavatel na svou kampaň získá zdroje,

od vystrašených lidí s péčí o děti svoje.

 

Dokonalá rodinka,

jedno auto, lépe více,

parkuje předpisově před svým domem,

schovaným za bílým plotem.

 

Uvnitř rodinného chrámu

na jídelním stole

se lesknou dizajnová umělá zelená jablka k nakousnutí,

v červeném světle výstražných halogenů.

 

Prázdné cihlové rodinné hrobky

stojí vedle sebe beze strachu v aleji zesnulých,

a upomínají na věčnost rodiny dříve v nich žijící,

jež dávno pohřbila atomová vlna.

 

Kampaň se vydařila,

Na vlastní záhubu pracující maminka a tatínek z daní přispěli,

a rodinnou tragédii ve volbách stvrdili.

Mysleli při tom na děti svoje?

 

16.9.2018
dětská volenka

tak jsem ti potkal den
den asfaltových šlápot
a lidé svíjející se v hovnech
na plážich jako plži
jak se tak dívám 
čím se živí
nic než hlína
a přece v tom různobarevném zjevení
děti chtějí malinovou šťávu
i kdyby byla jenom na obrázku

16.9.2018
opeřený o strom
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!

pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí)
    

6.8.2018
sklon ke skonu

nejlepší je mrdání v Pise
když zvonice z bílého mramoru
nad tebou naklání se
a ty klátíš vlhkou píču
věz že větší sklon 
má už jen pagoda Chu-ču

5.8.2018
mávnutí srdce motýla

a dněs mě zase bolí srdce
srdce které má tvar motýla
i když vím že tvrdí nám že 
je to prostý sval co vypadá jak amfóra
a přece
břece ta bolest je cítit od prsou
až daleko za moje záda

5.8.2018
pro tvý modrý voči

do očí si vjeli močí
bičem již práská kočí
k úplňku spřežení kočičí
chleba s hořčicí
mazaný kuchař
jako bzučení
větru v kříži
kdy? toť smrťě času máš
deska stéla prostěradlo
víš to tě ani nenapadlo
že už zítra spadne letadlo
a zase jiný bude smažit řízky
úplné či absolventy obřízky
jedno je
jen když kámen krví se zalije
pro lišejníky
a lišaje a rakytníky
vzdávám hold touze kvaltování
lanem vzruch až po uzel
kde pěna šumí
jak otevřený šáňo
tak to bylo anno Domini
kdy jeden svět zahučel
proč ne fénix prý vstává poučen
tak polož se do vln středozemě
až had do očí se ti rozkročí
bolestivostí velmi jemně


||| (poezie, Turda)
    

1.7.2018
|||

Igelitové pytlíky
jsou velryby zítřka.

Fylogeneze dneška
je taxonomií zítřka.

Alkohol je
generátor
náhodných
čísel.

Ježíš po třech dnech vstal
a všem se pomstil.


°°°° (poezie, Turda) • === (poezie, Turda) • + (poezie, Turda) • BONDY (poezie, Turda) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • Vzdik času (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kulomet (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Co mi chybí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Chaos (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

24.6.2018
Chaos

Dáváš mi kalhoty na svetry

a svetry na trička

ale jinak jsi moc hodná holčička

24.6.2018
Co mi chybí

Co mi chybí?

kšiltovka?

jsem snad kšiltovkář?

kravata?

jsem snad kravaťák?

slipy?

jsem snad slipař?


Co mi chybí?

ruka?

jsem snad tělo?


Je má ruka uvnitř mě nebo vně mě?

Je na mě?

Jsem snad trup?


Co mi chybí?

pocit?

jsem snad duch?


Je můj pocit ve mně nebo já v něm?

Je vedle mě?

Jsem snad pocit?


Komu tu něco chybí?

Chybění si chybí samo.

Jsem snad chybění?

Proč ale vůbec je?

A je snad?

24.6.2018
Kulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kukukukukulometrrrrrrrrrrrrrrrr

24.6.2018
Vzdik času

Čas vzinkdul před třidácti celých sedbi bilardabi let

Před tíb dež vznikdul debyl

21.6.2018
Nástroji

sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje
prsty na klapkách
pedály světa v nohách
kdosi tlumeně zakašlal, šepotem okřikl dítě
vrzla lavice
zvuk proletí jak včela hbytě
červotoče prach
vnímám ten diadém rozety světla
vůně staletí
zániku a rození
napětí a strach 
a přece nehybnost
když tu vytrhává

mne 

již po schodech kráčí kdos
je to ono, či není snad
přicházím do útrob svého nástroje, já, kalkant?
jsem bez dechu

20.6.2018
BONDY

Kolem Země
obíhá
prstenec piva.

ATLET DRŽÍ TABLET.

Bondy je šaman.

Šaman
je zkratka
slova
ňamňam.

20.6.2018
+

Ztratil jsem hlas,
a tak musím mluvit
o odstín níž.

Dlouhozobky
opylujou
hnusný kytky.

20.6.2018
===

Tramvaj

Smrad

Čekání

Zapomenout zvážit ovoce

Koukáme na Přátele

 

19.6.2018  (upr. 20.6.2018)
°°°°

Je jaro
Je jaro
Je jaro

A vzduch je, jak
šeřík když
sedne ti
na hlavu.

Je jaro
Je jaro
Je jaro


Zavřete dveře (poezie, Shaana) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • Poezie je terorismus (poezie, Durman) • (bez názvu) (poezie, AN')
    

23.5.2018
(bez názvu)

Stoned. 

Úplně cítím, jak mě ten kámen zavalí. 
Stoned tak moc, 
Že nedojdu z gauče do postele.
Jediný způsob, jak nic nebolí.
Myšlenky se vyhýbají mé hlavě obloukem.
Ve vakuu by nepřežily.
Stoned.
Jiný člověk.
Ne-člověk.
Ne nenormální.
Ne normální.
Stoned tak moc,
Že nedojdu dál, než na kraj toho slova.
Šumí vítr.
Hlasům v dále není rozumět.
Není to potřeba.
Stoned.
Člověk nepotřebuje nic.
Nic není. Sanitka na hlavní nehouká. 
To se mi jen zdá.
Neexistuje noc a neexistuje příliš. 
Stoned.
A člověk se neděsí neexistence. 
Člověk se neděsí. Vůbec ničeho. 
Vůbec ničemu se nediví. 
Stoned tak moc, až svaly samy od sebe začnou chtít cvičit.
Hýbat se tak, jak k tomu byly stvořeny.
Celý vesmír v protahovaném svalu. 
A VŠECHNO se vším souvisí.
Plíce se uvolňují.
Dýchají. 
Stoned tak moc, až začně člověk konečně dýchat.
Najednou není nic nemožné. Dokonce lze nevědět o vlastních limitech.
22.5.2018
Poezie je terorismus

poezie

je taková guerilla

mluvenýho slova

 

nevinná slůvka

si bere za rukojmí

vodí nás za nos

 

v návodu k použití pračky

vyloženě škodí

 

poezie je terorismus!

16.5.2018
poletická

mocní muži dneška koně mají
jak za starých časů
ty nejmocnější hlavně bílé
snad pro jejich krásu

8.5.2018
Zavřete dveře

S prásknutím zavřete hned dveře

Hlouposti která radost čeří

Stejně jak vítr na jezeře

Umějí to jen málokteří

Bez zloby - ne však bez páteře

Každému z nás čas stejně měří

Vyžeňte z hlavy svoje běsy

Haštěření - půtky a stresy

Ostnatý drát se stane peřím


Chybné spojení (poezie, Lokálka) • mandala (poezie, Turda)
    

21.4.2018
mandala

 (O(-)O)
(O((O))O)

 (O(-)O)

 

Má písečná mandala
přilákala vandala.


 (O(-)O///
(O((O)///

 (O(-///

9.4.2018
Chybné spojení
Příliš jsem za tě truchlila
Chtěla jsem vyvolat ducha
Vyvolala jsem úchyla 
Úchyl mě chce vykuchat 
Vleče mě ke své pustevně
Větrnou podzimní nocí 
"Proboha, pane, pusťte mě"
Snažím se do něhou tlouci 
Ač vím, nelze ho zdolat
Budu to muset vzdát, zdá se
Chtěla jsem ducha vyvolat
Úchyla vyvolala jsem 


Hroši (gangsta-blues) (poezie, peterkey ) • Maličká (poezie, AN') • H. (poezie, AN') • Milostná (minimalistická) (poezie, Durman) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí)
    

23.3.2018
kdo stojí v plamenech

nějak si nevzpomínám
na toho kdo ublížil
nějak si nevzpomínám 
kdo první hodil kamenem
kdo zapálil plamenem
stojícího v benzínu
jenom anděl zhmotňující
myšlenky těch lidí
beroucí na sebe podobu jejich vizí
jeho záda
jenom popel
a bolest jenom to co drží
hmotu po hromadě

23.3.2018
onyx

také dnes se ulice leskne
bytosti pozoruje ten
kdo vidí že
stíny jsou odrazy jejich těl
nikoliv závětří světla
odrazy z dimenzí přímo pod námi
jazyk kterým hovoří onyx
po kterém šlapem
se posunuje 
spolu s tebou i s nákupem

23.3.2018
metrokino

pod ním na nitích iluzí
v hloubce projíždějícího vlaku
plnou rychlostí světla
dopadal paprsek vědomí
skrzeva kola stroje
promítán krví na plátno
tisknoucí do hlíny
runy oživující stíny
v hloubce na nitích iluzí
pod ním projíždějícího vlaku
dopadal rychostí světa
plný paprsek vědomí
skrzeva krev v plátně
promítající kola stroje
tisknoucí oživující stíny
runy do hlíny
v hloubce projíždějícího vlaku
pod ním na nitích iluzí

...

a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka

22.3.2018
Milostná (minimalistická)

odpadky se nám tu

začínají kupit

jsi má něžná růže

jsi můj malý kupid

16.3.2018
H.

Jen omylem zhmotnělá duše
do křehkého těla,
taková vidí se jen nemnohokrát
za tisíc let
- to spíš...
odtušíš,
krásná a něžná
jak trs světle modrých peříček.

Snové večery se stávají ještě více fantastické,
když přicházíš.
Neseš světlo na vlasech
a hřeješ jako stříbrný plamínek.
Hřeješ sladce.

Cukrová vata bledne závistí.

Takové jako ty nosí tiáru ve vlasech
a na loukách tančí s jednorožci.

16.3.2018
Maličká

Znamenáš blízkost.
Jsi křehká - zdáš se být;
umíš okouzlit a kouzlit,
tvá duše letitá
sálá silou i schopností -
- jsi mocná.

Nejvíc tehdy, když to nevíš.

Znamenáš blízkost
a rozhoupání z poklidu, 
úžas, chuť žít, souznít.

Krásná duše působící,
že hezké zdá se ještě hezčím
a písňové texty najednou dávají smysl.

13.3.2018
Hroši (gangsta-blues)

Hrosi.JPG

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Kdo se s nima nekámoší,

ten skončí na dně v koši.

Jako pomačkaný papír,

ať jsi slon a nebo tapír.

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Kam tahle hroší parta vkročí,

všechno je o dost plošší.

Dej si bacha hroši jdou,

vše co maj′ v cestě zválcujohou.

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Ať jdou savanou či pouští,

únavu si nepřipouští.

Nikdy nedostanou úžeh,

ochrání je hroší kůže.

 


Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Noční lovci (poezie, Dany Bell) • My (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Opilecký ráno (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

25.2.2018
Morální dilema

Jdu Vám takhle po kraji útesu

a co nevidím:

pod útesem leží lvice se lvíčaty

mají hlad.

Jenže kolem je široširá poušť

najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou.

Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím:

útes je lemován plotem, který není možné přelézt.


Mohu se však dozajista vrhnout z útesu,

taková výška mě zbaví života

a nakrmí ty ubohé tvory

vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu

a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy - a co nevidím:

v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943.

Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem

a sebe ušetřit!


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera

a co nevidím!

V jedné z nich je injekce Pervitinu.

najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku.

V druhé z nich je vypínač.

Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi.


Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Když tu náhle - co nevidím:

lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak.

Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím.

Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji

podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej

jenže co nevidím!


Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě

je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!



23.2.2018
Opilecký ráno

Zamotáváš se do svých slov

tak jako mě hlavu

a doufáš že to příští ráno

nebude tolik bolet.

 

Do hlavy ti stoupá laciný víno

a na krku se houpá amulet

Dárek od kluka  kterýho si nepomatuješ.

Z gramofonu co sis nedávno koupila

Protože je to přece "in"

Hraje Leonard Cohen.

Zpívá něco čemu nerozumíš

asi o lásce

to ale není podstatné.

 

Je kolem tebe tolik tajemství

a přitom jsi čitelná jako noviny

Co si ráno koupím v trafice

abych je pak zanechal v metru.

 

A já vůbec nevím co z toho si mám vybrat.

Zamotáváš se do svých slov

tak jako mě hlavu.

23.2.2018
Chápeš?

Předháníme se v tom kdo má pravdu

a přitom nám uniká podstata věci.

Jsme zavření, uvěznění

jako dva ježci v jedný kleci.

 

Jako dvě duše v jednom těle

Ta tvoje pláče a moje se směje.

 

Jako dvě slova v jedný větě

řekni to znova tak dělej

"Miluju tě".

Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout

jestli je lepší střelit a nebo bodnout.

 

Jako ta láska která tě lapí

Jako ten fet co tě denně trápí

Tohle všechno a o trochu víc

Tohle jsme my

Jen se to bojíme říct.

23.2.2018
My

Noční život nás dvou

Připomíná komedii.

Takovou tu trapnou americkou

Bez nádechu originality

A bez špetky napětí.

 

Proč?

Kam jsme se to dostali?

Kým jsme?

 

Ležíš spoutaná na posteli a čekáš

Já típám poslední cigáro

A s pocitem sebezapření se blížím k tobě.

Spíš.

 

Necháváš si zdát o vášni

A lehce se usmíváš.

Je mi z tebe špatně.

Ráno se probudíme

A začne nový den.

Už aby byl konec.

23.2.2018
Noční lovci

Ruka na stehně

na stěně

oněměl

ona s ním.

 

Dvě těla

jedno chladne

druhý sebou (ne)přirozeně škube.

Asi zima

je prosinec.

 

Znají se sotva hodinu

I to se stává

Postelový šílenství

postelový scény.

Není kurva.

23.2.2018
Po boji

Stojíme  ve vichřici vlastních pocitů

v bouři kde každý jeden - musí umřít.

Stojíme na hranici vlastního maxima

víc už udělat nedokážu.

 

Stojíme obnažení před zrcadlem

odráží se v něm všechno co jsme udělali.

A taky v očích v těch je to zapsaný.

Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat

kdo umí číst - ten možná pochopí.

 

Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat

ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat

ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět.

Všechno a všechny. A hlavně sebe.

Po boji je každý generál.

23.2.2018
Měl bych přestat číst detektivky

Už třetí den tu vládne bezvětří

Už třetí den  a stav se nelepší 

Nečeří se voda, nevíří se prach

Nepřevrací stránky ve knihách 

 

Už třetí den tu vládne bezvětří

Někdo zabil vítr, snad to vyšetří

Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach 

Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah

14.2.2018
šaty dělaj člověka

tajemný poutník přišel k nám do města
ocenit obraz toho zmatku
v šatech ze vší špíny světa
z igelitů od krajnic a svačin
ke schodům kostela shodil svůj domov z čela
bylo to tak akorát včas
možna měl přijít už včera 
poněvač ke konci tejdne
začínam bejt moc střízlivej a čistej
přestávaj mě trápit bolesti kocoviny a zničenýho těla
můžu volně dýchat a zase slyším řeči lidí 
ostrý jak kopí
a jejich ksichty kyselé vidím
že píchá mě do boku a v očích se mi odráží
zlatý zuby kramářů a pobožný mafije
doufam že ten poutník všecky je zabije

7.2.2018
dobrá hudba

teče mi po ramenou
třpití se jako ranní moč
těžká ač nejde do kolen
v tisíci proudech
v tisíci pažích
ve zvuku sirén
v tvrdosti dlažby
hučící spánky
cítím se jako jelen
spojen s vesmírem
a přesto střelen
teče mi po prsou
teplá jak polední moč
kdy je slunce vysoko nademnou
v provazcích
jak prsty milenek
vibruje tělem
dunění lebky
cítím se jako šelma
elektrického těla
kráčející vesmírem
a přece unášen
s tesáky v kříži
i pod solar plexem
pomočen vznáším se
přece v čísi tlamě
mám chuť kálet

1.2.2018
Něco na dobrou noc

a tak uvnitř lejna začaly volby
ti kteří žili na okrajích volili spíše radikální lídry
zatovšak uvnitř, gde bylo krásně teploučko
a byl čas na organizování hromadných orgií
volili spíše kandidáty z uměleckých skupin
pak však přišel pes a hovno sežral
u své paničky v pelíšku už si na to ani nevzpomenul
jenom vesele podřimoval a línal
a zdálo se mu o nekonečném aportu
který se sám házel
proto během spánku občas trhnul tlapkou
to jak mu automatický aportovač vyrval klacek z huby
za noc se vzbudil pouze dvakrát
z toho jednou to bylo když si panička šla vylít kalíšek
a podruhé když se šla napít mléka
ale to jenom zvedl hlavu
a pak ji zasejc položil aby se mohl věnovat nošení dříví
a mezitím v jeho žaludku skončily jedny volby
jenom úplně uprostřed, docela v samém středu
ještě dohrávala jedna hmyzí kapela
něž silné kyselinky strávili ten malinkatý vesmír docela


Atlas mraků (poezie, Kulturni p_rnograf) • Noční obloha (poezie, Kulturni p_rnograf) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Modelovací hmota (poezie, AN') • (bez názvu) (poezie, AN') • Rytmolam 1 (na 3 jako valčík) (poezie, Turda)
    

29.1.2018
Rytmolam 1 (na 3 jako valčík)

rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější ryt
my vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější rytmy
vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější rytmy vnitř
ní jsou mi bližší než rytmy vnější rytmy vnitřní
jsou mi bližší než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou
mi bližší než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi
bližší než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi bliž
ší než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší
než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší než
rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší než ryt
my vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy
vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vněj
ší rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější

28.1.2018
(bez názvu)

Svět vysychá a v písek se nám mění pod rukama.

Lidé se k sobe chovají jak ve středověku.

Planeta sténá a dostává záchvaty.. 

Škatulky a kategorie. 

Kdo je potřebuje? 

My všichni. Lidi. 

V tom současném světě, 

který víc a víc připomíná béčkovou scifi.

Chcete chytrý dům? 

Geniální hekr bez zábran vás může v takovém domě na dálku upálit. 

Všechno je buď a nebo. 

Střední cesta se ztratila v bludišti křižovatek.  

Lidé pokrývají sebou a svými výtvory Planetu jako plíseň. 

Lidíje moc 

a přesto se stále vyrábějí noví a noví. 

-

Všechno začíná být špatně.. 

černá převládá nad bílou 

a šedou si musíš koupit.

Ostatní barvy vidíš jen na drogách. 

Bože!

To je ale svět. 

16.1.2018
Modelovací hmota

Připadám si jako hmota vtlačená do formičky.

Pak zase vydloubnutá a hnětená znovu a znovu..

Koule. Placka.

Zahřátá a vláčná.

Nechávající na sobě vidět otisky prstů. 

Nechat rozhodovat jiné. 

Jsem hmotou, tedy jsem. 

Vítězím nad duchem a nechávám materii jednat. 

Vzpouzet se a hladce klouzat, ohýbat se pod tlakem a nechat k sobě velni těsně přilnout jinou hmotu.. vytvořit tak barevný slepenec. 

Tolik možností. 

Součást hry. Všech her s cizími hmotami. 

Opuštěna pro nový zájem pomalu vysychám. 


15.1.2018  (upr. 1.2.2018)
prsatost

prsatý je stát
prsatý je prezident i vláda
prsatá a hojná je oplývající medem a strdím
prsatá prsatá prsatá je tvoje matka
prsatý je tvůj zaměstnavatel a prsatá je tvoje banka
prsatá je tvoje sestra i prsy má odpočinková zóna
prsy má také radnice a matrika
hojnosti je i v registrech
i v komunikaci s úřadem je cítit prs
a policie ta má prsů jako praha věží
prsatý je premiér, vždy připraven když máš hlad
z televize se tu prsí
prsatý je i básník, prsatá je i jeho báseň

prsatý je i tvůj příběh

jsi savec 

však dej si pozor, abys necucal prst
a nebo poklopec

15.1.2018
sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů

jak lízáním varlat provádí pes svou očistu
tak řádem očistil jsi přírodu člověče
mocné čistírny na vodu, ba i vzduch jsi upravil
svým jazykem co ještě před chvílí cucal mršinu
když povstals, chaos klekl a i bůh se tě lekl
když ucítil zápach z tvojí morny
sedl si na prdel z tvých skvělých nápadů
a inteligentních řešení a řádu jež konečně nastal
byl taky rád že si konečně odpočine
ta věčná tvorba, tvoření rozličné
krásně si se rozmáchl v tvůrčím opojení svojí nenažrané držky chlape
lidé jsou spokojení, všecko klape
kde co vrže hned se promaže
jak lízáním varlat pes provádí svou očistu
svým jazykem co ještě před chvílí cucal mršinu
si probarvil svět kyajnydem a sírou, chlape
do toho ta olovnatá běloba
a všecko staré si přetřel mocným reliéfem ze syntetického kytu
aby se vyjímaly děti v krásných nových maskách

ve kterých se nejen skvěle dýchá
ale i skvěle vypadají

15.1.2018
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná

šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
a ne vonnými mastmi jsem mazal své tělo jako za časů prastarých
ale bůčkem a paštikou sem ti jebal 
mletým hovězem a sekanou
aby tu pravou blaženost poznal tvůj útrob a aj konečník
prdel jsem pozvedl tam kam náleží
ne ducha, ale pozvedl jsem zadek
a tak vyhřívám sedačky a v kůži sedívám 
jeda svým vozem 
a vždy hledím co možná nejdýl zůstat sedět
i kdyby přesčasem to zasmrádalo
neboť prdel a huba je to oč tu běží
to vyvrátí kdokoliv mi dnes stěží
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná

 

8.1.2018
Noční obloha

Hvězdy nenajdeš na cestě,

i když jsou skryty noční obloze.

Na osamělém měsíci žijeme,

Komplexní betonové krátery obcházíme.

 

Dvakrát jsem tě potkal.

A přeci jsme se minuli.

Do svižnějšího brutálu

Jsme se dostali.

 

Extrémní destrukci lásky

Neznámí astronauti vyvolali.

Než pozřeš tmu, ochutnáš světlo.

Poslední uslyšíš requiem pro peklo.

 

Černé pohlcené hvězdy

z duše vysály lehkost.

Hasnoucí zbloudilé komety

v nás probudí marnost.

8.1.2018
Atlas mraků

Paprsku, připomínáš mi stín,

co utíká před sluncem.

Za zelenou oblačností z hvězdného prachu,

se ukrýváš božský Cumule.


Vypařuješ se v jiné skupenství

a obaluješ se při tom zlatem,

abys nezmizela.

V základu jsi temný,

ale ve slunci zezelenáš.


Jako vodní kapka k němu dopluješ,

v zrcadle soumraku se rozbiješ.

Vidím tě v atlase mraků.

Přes papírovou blánu na tebe sáhnu si.

Jsem uvězněn v cele.

 


Bude ticho (poezie, peterkey) • PF 2018 (poezie, fanky) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí)
    

23.12.2017
výboor z fcb 122017

bože, bože, gde to žijem
ďábel chodí před dětmi nahý
zchlastaný a s kurvičkami

 

na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
MÁM RÁD ŽENY!
něgdy přistihnu svou ruku kterak tamtéž kreslí
... a obtahuje
hlavně gdyž sem nadržený 
když má míza vydechuje

 

ticho je červ
s hlubokým okem
noří se do daleka jako nerv
bystřed ho sleduj 
jak on tě sleduje

 

zážitky, paměti toliko hlen
měňavek senný nálev
budoucnost, čekání
je šlem pro améby
přítomnost zas jak žahavec
různě tu pučí a ční

 

pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
abys mohla vozit s sebou co si do něj vmyslíš
aby ti neuteklo to co je tvojí množinou
nebo si to aspoň myslíš

 

z dálky blíží se noční vlak
údolím běží ozvěna
už první přejezd rudě rozblikat
šumí a hvízdá duše Poldina
hřbet zpevnil most
v kolenou cítil zem tak rád
i v jeho pěst
a druhý přejezd začal blikat
výhružně věst
a víc už nic
jen..
prozaicky tuším, sic
veze uhlí do Tušimic

 

noční již zavlál větřík
co zesílí omamné vůně noci
z dálky táborák, od návsi růže
noční již zavlál větřík 
i od kadibudek

nasliň si chřípí
utrhni květenu již orosenou
sedíš tu na bobku v tom šeru
co zbývá ti když boudu
drží obsazenou

 

co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
když jsem se zadíval do hladiny tam dole
vyzděná jáma pokrytá pavučím a nánosem let
vonící těžkou vůní jako sklep
která poutí k té hloubce vyvolává závratě
nebylo to snad oko samotného vládce temna
co až v mozku ti páteří vypustí jed
a nepokoj v krajině zjedná
že všecko otráví se tlejícím listím 
a kolem krku omotá se svět jak struna
a půdá propadá se jako sražená bedna
na co jsem to pohlédl ze dna té nádrže
když zalapal jsem doušek světla nad sebou tam dole

 

ještě jsme nevyčerpali zcela
to starobylé téma bratrovraždy
tak nevinně obětní stéla
připomíná podstatu těla 
navždy

už se vidím jak si lehám
na chladný kámen času
jak beru nůž a bodám
v agónii vzývám spásu

svá ústa bořím do teplých jater
vyvržených dnes z nitra
abych pak objevil v krvi 
čisté bílé své zuby bez čelisti
zítra

 

ta rozervanost a syrovost
ještě teplá 
vůně masa
která ke stropu
nebo snad k nebi stoupá
jenom opakujeme staré rány
přehráváme je jako nějací herci
točíme se tak v těch kruzích
a je to ta jediná rozervanoost a syrovost
která nám dává pocit oběšence
pocit blaha i utěšence
výrony našich psychopatickejch duší
který v agónii a tom útěku tuší
jedinej ještě snesitelnej způsob
jak cítit tep v chladu toho přelidněnýho chaosu
chaosu bakelitovýho družství
jako ptát se před zrcadlem
jesi nejsem ještě mrtvej
jenom jednou strčíš do prdele prst
a už víš že tam narveš jednou celou pěst
ztratila se nějak melodie
jenom sekáčkem narážejí muzikanti 
do špalku 
krvavého 
a ze země se kouká matně kohoutova hlava
zpařeněj žlutej pařát ti přitakává
a kalná voda v kýbli
servaným peřím páří
do vzduchu chladného
že by se jeden poblil
jak se to píše v slabikáři

 

mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu

 

voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.

 

vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.

 

mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.

 

píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč

můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem

právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet

a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností

scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit

 

až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí



 

 

chtěli vyrýt do země něco posvátného
to ta závist když spatřili bezčasovost mohyl 
chtěli vyrýt tam své jméno
aby vydrželo na dýl



 

 

vždycky jsem miloval tu představu
jak mezi hovny najdeš zlatej prsten
ten krásnej vobraz pošetilosti
A tys ho zatim vždycky ztratil
ale zase tě ta práce baví

 

 

 

23.12.2017
PF 2018

pf2018b_1486

22.12.2017
Bude ticho

I.

Až kola se zastaví,

až vypnou se hlučné stroje.

Až závity zrezaví,

a smyjí se tištěné spoje.

 

Až repráky přestanou ječet

a displeje přestanou blikat.

Až všechny naše prohlížeče

se ponoří do ticha.

Bude ticho...

 

II.

I vítr se utiší,

a řeky přestanou téct.

Lidé v tom tichu uslyší

slova písně, co chce je vést.

 

Nebude tam, ani zpět,

nebude nahoře, ani dole.

Ticho zaplaví celý svět,

a nejmíň dalších sto let

Bude ticho…

 

III.

Před tichem nebude kam jít,

ni na západ, ani na východ.

Všude zavládne tichý klid.

Nic už nepřekřičí to ticho.

 

Lidé v tom tichu uslyší,

to, co nelze říci slovy.

Malí stejně jak nejvyšší

z myslí shodíme své okovy.

Bude ticho…

 

IV.

Až se kola zastaví,

až vypnou se hlučné stroje.

Až pomine bezpráví,

a skončí se zbytečné boje.

 

Pak se chytneme za ruce

a budeme spolu mlčet.

Bude to malá tichá revoluce,

revoluce bez puče.

Jenom ticho…

 

----------------------------------------

 

V.

Časem děti se osmělí,

budou šeptat, že ticho je tísní.

Pak se přidaj i dospělí

proroci s falešnou na rtech písní.

 

A dřív než se nadějem,

budem v pěst zase svírat ruku.

A bez tiché naděje

svět zas utopí se v hluku.

Nebude ticho.


Noci v písních (poezie, Rogo) • Krása volnosti (poezie, Rogo) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • Nepřežiješ chvíli rozhodnutí (poezie, Kulturni p_rnograf)
    

29.10.2017
Nepřežiješ chvíli rozhodnutí

Rozepři uzavři do sebe

Nepopři, že jsi se splet.

Rozepři spor svých otců

Nepopři ducha svých předků.

 

Pojď, zaplaveme si v bazénu vášní.

Dneska pro tebe nemám dobrou zprávu.

Nerozbreč se mi tu.

 

Otevři se zítřku.

Dnešek mizí

A co zbylo odvál vítr.

 

Anděl odletěl z města pryč.

Ukaž mi bič

Nastavím ti tvář.

V jejích očích opustil zář.

 

Nezbývá než spálit mosty

A přesto vpletla ses mi do cesty.

Naše hudba je maják opuštěných duší.

 

Kolikrát se srdce rozezní

Než se vytluče?

Jsem pokornější

Jako jitro budící se z jara.

 

Když spadne na tebe obloha

Už nic nenadělám.

 

29.10.2017
Amazon svět

už nás vidím v autobuse
jak zpopelené tváře jimž zmrznul úsměv
přes kresby mrazu vyhlížíme zbytky krásy
v tom zmrzlém ránu dýcháme na sklo
abychom vypomohli v předvánočním shonu
abychom odevzdali srdce
nebo raději ho uschovali doma
rozsekali, zpili, ubodali znova
než vidět tu hlínu v haldách a rakovinu
buldozery dempry a kultivátory
co šlehají do krajiny další kontury průmyslové zóny
a vytváří nový vhled 
amazon svět
není ti do zpěvu ráno jak mně
po celonočním flámu, vím to
a nemysli já srdce mám tam venku 
tam na betoně a v štěrku
abych moh vypomoct vám v tom předvánočnim shonu
uvést vás do světa amazonu!

24.10.2017
chvála zlatého dna

vždycky jsem miloval tu představu
jak mezi hovny najdeš zlatej prsten
ten krásnej vobraz pošetilosti
A tys ho zatim vždycky ztratil
ale zase tě ta práce baví

24.10.2017
Do krajiny mezi ostružiny

vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích
jako svodidla teď plají podél řek a v polích
vlasy ti nalil do očí až si se musel zarýt prsty do ní
mezi suchou srhu a třtinu co řeže jak nit babiččin knedlík
nikdo, tak nikdo v tom nekonečném tichu svistu
ani bič a krůpěj krve nepromluví k suchým listům
mezi kopistu a místo kde trpí kristus 
do hrozivé změny kde nezmůže nic ani lotos
pojmenovat a očistit ten kolos co vtahuje ti ruce do trávy
a pak i vlasy a rukávy a kolena vkleklá jak do bažiny
pak zmizí i tvůj černý šos zbude jen suchý pýr a rákos
i ptáček s jeho hnízdem jež se pohupuje rozloučí se
pak ještě chvíli v něm chci být než ho vítr rozcupuje
do krajiny mezi ostružiny

19.10.2017
Krása volnosti



Samota, krása

štěstí a láska

duše mezi kterými

proplouvá oceán

svoboda

na vrcholu každé hory

v údolí panuje napětí

jež vytváří dokonalé souznění

v údolí panuje napětí

jež vytváří harmonii

a trvale se rodící mír.


23.4.2017

La Aldea de San Nicolas  (Gran Canaria)

17.10.2017
Noci v písních

 

 

Bez exhibice

v nerušeném klidu

vracím se

noc co noc

s novou písní

jež kráčí

společně s mými kroky

jež se zastavují

aby se nadechly

póry mého těla

aby se rozletěli po krajině

ptáci mojí duše.

 

14.5.2017

San Andres (Tenerife)


Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí)
    

15.9.2017
záď nářků

zase ji tu líbám 
že vzejde z toho zázrak
že otevřou se oblaka
nejsem tu sám
kdo leštíme jazykem modliteb
a slinami na rtech
a krví a potem z čela a pejzů
možná sejdeme se se svým odrazem
až bude zcela rozluštěn
až bude rozleštěn
a pochopíme, že líbáme
záď nářků

15.9.2017
Polykání světa

Při pití piva 
polykání světa
to z vnějšku do nitra 
a to z nitra zpět!

15.9.2017
Strach

Víš, pomoh bych ti zvednout
ale ty bys mě vzal s sebou
s sebou bys mě stáh
jsi můj bratr 
zůstáváš, že nejsem vrah
zůstáváš že tě mám 
jsi můj bratr, můj bratr 
nejsem bratrovrah
proto jdeš se mnou
Jsi můj bratr Strach


zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Toulavý kojot (poezie, Kulturní p_rnograf) • Nomád ve skrýši (poezie, Kulturní p_rnograf)
    

13.7.2017
Nomád ve skrýši

Když potkáš nomáda,

usneš na cestě.

Když umřeš na cestě,

postoupíš dál.

 

Na další úrovni

najdi tu skrýš,

ve které čeká tě konec.

Hloupí konec.

13.7.2017
Toulavý kojot

Toulavý kojote,

pelášíš v dál.

Do kopce zběsile

a z kopce směle.

 

Všemocný kohoute,

nadutý trdlo.

Svou básní

ti roztrhnu hrdlo.

 

Jsem zvyklý,

připíjet na zdraví a ťukat s půllitry.

Avšak dnes není s kým,

doléhá z toho na mne splín.

 

Do modra

zbarvil se prázdný tuplák

tvojí krví malý princi.

… Kojot sežral prince.

10.7.2017
zlatý řes
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!

Anatomie (poezie, Tomáš Recht) • Apokalypsa (poezie, Tomáš Recht) • Stroj času (poezie, ZaZatackou)
    

15.6.2017
Stroj času

Uprostřed parného letního dne ležím pod stromem.

Koukám na pole, kde se líně povaluje sláma.

Nemá nic jiného na práci.

Jen se suší a voní...


Voní jako dětství s odřenými koleny, pusou plnou třešní a ukoptěnými tvářemi.

Voní jako prázdniny u dědy a babičky.

Šustí jako vrásky v jejich moudrých tvářích,

jako laskavost v jejich očích.

Voní jako dědovy říkanky a babiččiny pohádky na dobrou noc.


Voní jako mámino volání k obědu.

Jako knedlíky plněné jahodami a rybízové koláče.

Voní jako bezpečí máminy náruče.


Voní jako radost z toho, že můžeš být venku až do tmy.

A ty víš, že se stmívá pozdě!

Tak pozdě, že než půjdeš spát, tak možná ještě potkáš tátu,

jak se vrací z práce a voní polem...


A pak uprostřed toho parného dne zafouká vítr!

Zvedne tu vonící slámu a vykouzlí vír.

Lehce si pohrává s tou vůní a vytváří ve vzduchu slaměná kola.

Točí s nimi tam a zpět jako kolotoč z pouti,

nádherný a voňavý vzdušný kolotoč.

A sláma nemá nic jiného na práci,

a tak si jen voní a líně si poletuje,

s nádhernou lehkostí....


S takovou lehkostí, s jakou je možné cestovat časem pomocí jediného nadechnutí.

15.6.2017
Apokalypsa

Jde kůň

apokálýpsa

15.6.2017
Anatomie

Použité nádobí
odkládejte do dřezu


svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk modlitby (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Proč trávíme čas péčí o stroje? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kanibal (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

12.5.2017
Kanibal

Jsem zub času

travič i travička

na sobě se pasu.

12.5.2017
Proč trávíme čas péčí o stroje?

Umějí snad stroje pečovat o lidi?

Nikoliv. Stroj nezná něhu.


Stroj umí

při dodání vstupů

dosahovat výsledků.


Tak proč

trávíme čas péčí o stroje?

Co tím komu dáváme

ze srdce?

Komu se tím věnujeme?


Věnujeme život jako vstup

a stroj jede od výsledku k výsledku.


Kam?

12.5.2017
Jazyk modlitby

V jednotě v nicotě

v bytí v nebytí

v plnosti v prázdnotě

ve smrti v životě

 

žiješ

naplňuješ

jednotíš

jsi

 

zatímco já

 

umírám

vyprazdňuji se

nicotním

nejsem

12.5.2017
svatý vobrázky

tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera  jako tichá  rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží

koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí)
    

13.4.2017
karabina

jsem karavanou

v nohách mám tisíc mil

paty ztvrdlé

náklad na ramenou

jsem karabinou

rozhoduji o životě a smrti

horolezec je každý

kdo stojí před zdí

plukovník přivřel oči

a rty se mu chvějou

zatím jsem pevný

jsem šátek na očích

nasáklý potem

zastírám svět a saju slzy

jsem kouř

deru se do plic

špatně se míří

nesu je na ramenou

tvrdne ve mně krev

co vytéká hlavou

 

13.4.2017  (upr. 2.5.2017)
hořící strom
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky

ke kerýmu přijdou lidi

aby ho uhasili

a člověk aby jen tak hleděl

kterak se čistí

fakule poznání na rukou

a vědomí nad korunou

šťastné z pohybů světla

nad hladinou viděného

teď když mu ta děvka kouří pod stolem

aspoň záblesk starodávného světa

aspoň pohlednice z ráje

už padají jiskry a zhaslé kusy listů

za kabát člověka

do domů lidem

teď když mu ta děfka kouří pod stolem

je naděje že to všecko schoří

a člověk bude konečně šťastný

 

 

 

13.4.2017
koukat jen tak do plamenů

uprostřed ničeho hledání něčeho
tam kde poznání jen tupě zírat
s myslí zastřenou poznáním poznaného
koncepty bláznů a zlatokopů
je jaro
proč jen tak nezírat do ohně
koncepty konceptů
syntéza
oblaka 
podojit oblaka jako nebeské krávy
pán tvorstva zasadí zajíčka do travky stejnotvaré
pán tvorstva vzešlý z fašizmu a zla tohoto světa
nepouštět světlo neabonentům
rezident je pán tvorstva
hudba nesmí mít řád
ani postel
ohěň 
odkreje masky
ty si prase já zas taky
vytetuj, tak vytetuj mi číslo
čeká na to zákon kopí
dokud neuvidíš díru skrz člověka
neuvěříš na krista
jenom na smrt v kříži
před nímž sedí žába na prameni
černoprdelník i osvícený panovník
co posílá ti poradce všeho druhu
za třicet stříbrných
necháš do nich bodat
a když né, zakážou ti koukat do plamenů
vyženou tě od ohně rezidentů
ježíš neumřel na kříži
nedívej se na ten kříž
nedívej se na to logo padlých andělů
dívej se do plamenů
ježíš žije s elvisem v hollywoodu
za třicet stříbrných
ještě pět minut nech hořet plamen
přilož trochu koupenýho dřeva
do koupenýho vohně
vzpoměň si na zaď nářků
na komplexy všech vyvolených a zapuzených
koukat jen tak do plamenů
může dnes už jenom ďábel
vyškrtli mě z rezidentů
odnes sem si domů plamen


Struktura historie (poezie, Turda) • Píseň osamělého plavčíka (poezie, Turda) • Morální indiference v kontextu osobní svobody (poezie, Turda) • O pořadí zvířat (poezie, Turda) • Čekáme na den (mantra) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Už je tu to, co máme tak rádi (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Až vám přijdu na pohřeb (poezie, peťan) • Dneska si všecko prostě moc berem (poezie, peťan) • Lakuju si nehty (poezie, ) • Louhuju si čas (poezie, peťan)
    

27.3.2017
Louhuju si čas

Louhuju si v hrníčku čas a ty mi říkáš:

Štěstí, že máš práci

A já si připadám,

Že jsme tu sakra jen pro legraci

Srknu si, spálím se, vyhrkneš: neběduj

Tolik času činnostem nevěnuj


Vždyť vizitkou mojí práce je má práce

Kam zmizela ta vyhlášená motivace

Rozuměj: pracuj dýl tam, kde platí

Je jedno, že bezčasé myšlení tě víc obohatí


Vyřeš dřív emaily, úkoly tydle

Lokty mi podpírá točivá židle

Bosové tahají výsledky práce

Jak, když není čas na motivace


Bez tváře emaily, přátelé moji

Kdo za tou vejplatou opravdu stojí

27.3.2017
Lakuju si nehty

Lakuju si nehty v tramvaji, 

 

Kolemjedoucí se na mě dívají, 

 

Jejich vytřeštěný voči mi však netají, 

 

Že nebýt pravidel, to samý dělají. 

 

Na stůl si položím vše přesně na mety 

Rovnám si do úhlů i oblý předměty 

Říkáš já ne a děláš to přesně ty 

Před pravdou stahujou všichni svý rolety

 

I když seš nýmand, i když seš vlivnej 

Přiznej to, neboj se, každej je divnej!

 

Před lidma kliďánko lahvinku posnídat 

 

Nemuset si ale vůbec s nikým povídat 

 

Zavřít oči a konečně se na všechno podívat 

 

Na svoje názory souhlasně pokývat

Nad žvejkou na botě se spiklenecky usmívat 

Koukat mu do očí, vydržet, nehýbat 

Srdce si v krabičce nechat odpočívat 

Krátkými vlasy mezi dlouhány vyčnívat

 

Zubit se na všechny, když zrovna pláčou 

Snažit se chlácholit je pálivou sváčou 

Hladit si koberec, kde blechy skáčou 

Nenechat hrát uličníka čerta s Káčou

 

Chce se mi zpívat písničky veselý 

 

O tom jak hrdý jsme na vepřo, na zelí 

 

Pivem se ve světě hlasitě pyšníme 

 

Od stolu nejdeme, dokud ho nesníme

 

Je štěstí, že ta čeština je hezká 

I nekámoš za hnusný slova tleská 

I když ji házím, málo ji chytám 

S odstupem večera zdá se mi v jedno pivo slitá

27.3.2017
Dneska si všecko prostě moc berem

Napiš to plnicím perem,

že malé výplaty berem

Smích přijde jen s hloupým stěrem 

Dneska si všecko moc berem

 

Jiných tlamy mažeme medem 

Hanbu si protřepem s ledem 

Peklo je náš sladký eden 

Tak kopněte už do těch beden!

 

Když nohy nesou tě opačným směrem

neplač, že všecko si dneska moc berem.

 

Je rozdíl mezi zemí a nebem 

nebo snad nebem a nebem? 

Do sklenky whisku s jedem 

Takový život my vedem

 

Tahleta písnička pomalu ubývá,

 i když je čím dál tím delší, 

a to nám nejeden zazlívá, 

nás to však nesmírně těší.

 

Na procházce s mopsem provrtaj tě kvérem 

mopes na to kouká a sere

Dneska si všecko prostě moc berem.

27.3.2017
Až vám přijdu na pohřeb

Až vám přijdu na pohřeb

Mé dny bývalé

Plné dostatku a potřeb

Vteřiny zhýralé

 

Až ti přijdu na funus 

Má slávo budoucí

Utrhnu květinu

pochovám ji ještě kvetoucí

 

Až ti budou hrát

A ty budeš kráčet ve svém průvodu

Nezapomeň na svetr

a kabát

ne kvůli zimě, ale z hezčího důvodu

 

Až země vydechne den

A ty rozlepíš oči

Zjistíš že to je její smích

Tvoje cesta končí