Konec světa přišel jako těžký tichý sen
tenhle zánik nezastavíš
tenhle svět už nezachráníš
všechno zmizí v nenávratnu, Bastiáne.

Rád bys držel jeho ruku
v okamžiku zániku
chránil ho před vlkodlakem
který mu šel po krku
Átrej byl nejlepší přítel,
jakého jsi měl
jenomže ti vyschlo v hrdle
když jsi osaměl.

Marně šeptáš její jméno
nejhorší je nevyřčeno
víckrát už ji neuvidíš, Bastiáne.

Sbohem, Bastiáne Baltazere Buxi
tenhle zánik nezastavíš
tenhle svět už nezachráníš
Svět, který jsi stvořil
abys někam patřil
abys mohl zapomenout
na to kým jsi byl.

Dávno neznáš vlastní jméno
nejhorší je nevyřčeno
nepatříš do svého světa, Bastiáne.

Došel jsi až k bodu zlomu
teď už nemáš žádné domů
a v jediné strašné chvíli
tě tví blízcí opustili
navždy budeš osamělý, Bastiáne.

Bolest nezná žádná slova
temnota tě k sobě volá
zemři nebo začni znova, Bastiáne.

Ulehneš uprostřed sněhové závěje
Vzdáváš se síly a vzdáváš se naděje
jenomže v místě, kde světy se spojí
někdo se o tebe přece jen bojí-

Možná to volání není dost pádné
když sedíš v propasti,
když už jsi na dně
jenomže daleko v setmělém pokoji
vzpomíná na tebe
rána se nehojí
právě teď přemýšlí
čí je to vina
že ztratil manželku otce i syna-

Smutek jsou jen prázdná slova
domov byla hlavně ona
a v jediné těžké chvíli
jste na sebe s otcem zbyli
oba jste tak osamělí, Bastiáne.

Když se hroutí oba světy,
když už není úniku
rád bys držel jeho ruku
v okamžiku zániku
otec přestal mluvit žalem
i když mluvit měl
tohle si však uvědomil,
až když osaměl.

Marně šeptá tvoje jméno
nejhorší je nevyřčeno
možná už ho neuvidíš, Bastiáne.

Utíkáš ledovou plání
zbývá ti jen jedno přání
všechno co máš
bys dal tomu
kdo tě vezme zpátky domů
nemusíš být osamělý, Bastiáne.

Cestu ti překříží hluboká řeka
ustrneš v úžasu, někdo tam čeká
bílý drak snáší se z ledové oblohy
Átrej se usmívá, zvedá tě na nohy
a s každým nádechem nabíráš síly,
i když´s je neviděl, přece tu byli
nemusíš být osamělý, Bastiáne.

Až večer ulehneš v setmělém pokoji
brzy ho obejmeš, rána se zahojí
přestane přemýšlet čí je to vina
ty najdeš otce a on najde syna
Teď už najdeš svoje místo, Bastiáne.

Ta škodovka jako by se smála.

Má dneska naspěch a všechny vozí.

Turistů mraky na všech rozích.

Koukají - tu kostel, tam katedrála.

Ta škodovka je velmi zasloužilé taxi,

mohla by už odpočívat, ale nechce,

brázdí ulice od náměstí k řece;

jezdi tudy ráda a za směšně nízké taxy.

Ta škodovka si užívá prvního máje,

slunečnou Prahou vesele se šine,

blikne na kolegu, když nějakého mine.

Jak je život krásný! Stačí jen mít zájem! 

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

rok, co rok sedává.

Lesklé perutě,

kouká nehnutě,

holubička šedavá.

Na slunci i v dešti,

starostlivá matka,

vždy v máji vysedí šedavá holoubátka.

Její holub zatím kdesi krouží po světě,

ona sama musí jejich lásku odsedět.

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

holubička šedavá.

Kouká nehnutě,

choulí perutě,

když soused ji nadává.

Ač sama zmírá hladem,

starostlivá matka,

když krmí svoje mladé z bezedného volátka.

Její holub zatím kdesi trousí po světě.

Nebuď smutná, věř, že rádi jsme, že máme tě.

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

holubičko šedavá.

Jak ti rozumím,

netrap už se tím,

že svět smysl nedává.

Kdybys byla sněhobílá

jako štíty Pamíru,

tvá silueta by zdobila

zástavy všech chcimírů.

Však že jsou tvoje křídla šedivá,

nikdo s láskou na tebe se nedívá.

Jenom já…

 - - -

 Zavři svoje ztěžklá víčka,

sen už se snáší po peříčkách,

šedavých, jak holubička,

co ráda trousí svá psaníčka

Na čelní sklíčka, našeho mazlíčka! (motorového…)

Tak nehněvej se, prosím, na ni

za ta její hutná psaní,

jež toliko jsou nutnou daní

za pohodlné parkování.

Pod okny, jako na dlani!

To místo k stání, které je pořád k mání,

ona nám chrání, zdarma poskytuje maskování.

Takže můžeš klidně…

Zavřít svoje ztěžklá víčka,

sen už se snáší po peříčkách,

šedavých, jak holubička,

co ráda trousí svá psaníčka

Na čelní sklíčka, našeho mazlíčka! (flíčkatého…)

Mám doma z krámů uličky,

studovala jsem starožitnictví.

Původní

bakelitový

barokní

mosazný

vzácný

litinový

secesní

starožitný

sběratelský

kovaný

zatuchlý myšma prochcaný peřiny z půdy.

Je jaro 

Radost

Z děr 

Před našimi zraky 

Vylejzaj žíly

A žížaly taky

Co když půjdu pozpátku,

vrátím se do dětských let.

Najdu křišťálovou studánku,

bude zima, bude led.

Tam leží zmrzlé kapradí,

co vůkol budí běs.

To rudé svinstvo zasmradí,

co dřív, to i dnes.

Já raději krok udělám

ještě více zpátky.

Až uvidím testis manžela

svět mojí matky.

Jak se před ní udělá,

semeno spočine v peřinách.

Pak vypere mě v útrobách

staré Tatramatky.

Jorka Mouken sepraný

Nevidím ani na krok

když bloudím někde v Nuslích

pouliční psi mi na cestu svítěj

cestičky klikatý, domů vedou

vracím se z nezřízený kalby

Svěrací kazajka na hrudi svírá

na okně v tramvaji promítaj film

herci na jevišti bezradně stojí

ona si někde ušpinila šaty

a on - odchází ze scény

-

Vystupuju někde

kde smysl to nedává

v pouštním městě

tvořeném lavičkami

není tu ten, kdo včera tu byl

není tu ten, kdo včera tu byl

Poslední oharek típám bosou nohou

propaluje díru do mokrý dlažby

Co se stalo s náma?

Co stalo se s tebou?

Ptáš se a odcizený pokoj

se do ticha halí

-

Mezi náma stojí pevná hráz

nedá se po ní ale jít

na druhou stranu přes moře zmaru

Tak mám teda odejít?

Pod okny projela mazací tramvaj

smazala počmáranou zem

každej si ale všim, že to tam bylo

některý šrámy už asi nesmažem

Kudy vede cesta, po který jdem?

až ty ledy roztajou, snad přijde jaro

na kočičích hlavách trochu to klouzá

ruku v ruce, nic jinýho nezbejvá

Můžeme jedině ztrácet -

když půjdem každej jinou -

takže není vlastně, co ztratit

a když

jedině mojí vinou

On hledá ji

dívku s útlou šíjí,

ona hledá jeho,

aby měl pěkný tělo.

Je hledají ony,

společně chytat Pokémony,

oni hledaj tebe,

snad se jim to nepovede.

Ono hledá Joko

a Čoko zase Voko.

Mandrage hledaj ženu

a Morčata dědu.

Frankl hledá smysl života,

po pátku přijde sobota.

Alzheimer hledá důchodce

na přechodu pro blbce.

I.

Zářný zářijový den

se soumrakem

slábne třpyt nad obzorem

večer se mi vkrádá

pod šaty

a veškeré naděje

uplynulého dne

se stávají

odrazem neexistence.

Vlak veze houfy lidí

do jiného města

každé město

má svá osobitá tajemství

která se právě s večerem

nejvíce rozevírají.

Každý člověk

má svůj vlastní příběh

všechny ty

originální příběhy

se na konci našich cest

střetnou

a odpoví

na nekonečnou otázku

bytí.

Snažím se pochopit

svůj vlastní příběh

snažím se

rozklíčovat různé detaily

a pochopit tak

samotného tvůrce

autora toho všeho.

Zeleň stromů

pomalu přechází

k prvním

odkrytým tvářím velkoměsta

sbíhající cesty

se rozšiřují

vytvářejí ulice

které se snaží kopírovat

jakýsi řád.

Nebude to trvat dlouho

a rozsvítí se

první světla

pouličních lamp

probudí se i

do nich narážející

noční motýli

mystika noci

předkládá první inspirace.

Vlak se konečně zastavuje

vystupuji na dlouhý perón

vnitřně tak trochu

vzdálen ruchu

nevnímám hudbu

hlasy lidí

ani jejich kroky

cítím naplnění

milosrdnou prázdnotou.

Všechno se to sneslo

na ty

co zůstali beze spánku

na tuláky noci

na vyvolené

i na ty zatracené

každá role

má svůj smysl

jen cesty k pochopení

mají různou

četnost klikatění.

Co by se stalo

s lidskými smysli

kdyby se snesla

taková tma

až by se město

celé ztratilo

co by se stalo

kdyby ticho

protkalo úplně vše

až by sluch

nedokázal zachytit

vůbec nic?

II.

Noc pohltila

i poslední siluety lidí

příběh opouští město

světy za okny

zůstanou neodkryty

scéna se postupně

vrací ke zdroji.

Uvnitř těla vlaku

opět procitám

snažím se pochopit

co mi město přineslo

nevyslovené otázky

se pomalu rozplynuli

cesta odkryla

jasné vnitřní plody.

Prořídlá jsou místa

při cestě na zpět

zbytky lidí mlčí

do rána zbývá

ještě mnoho času

ticho ovšem prozrazuje

absenci opilosti

hravost klidu

nezná hranic.

Zažehnal jsem

svou únavu

vnitřní polemikou

o smyslu slova domov

nutnost vracet se fyzicky

je malicherná

nutnost uvědomit si

všudypřítomnost

je plná naděje.

Na prázdném papíře

neviditelné krajiny

se krásně popisuje prázdno

stačí jen

zastavit sebe

nechat to být

vše samo

postupně vzniká.

Viděl jsem bezdomovce

narkomany

nad rozžhavenou lžící

a starého muže

který měl sílu anděla

a laskavost pro všechny

takto se tvoří

Boží svět.

Vyvanutí

vše jsou jen krásné

dechberoucí kulisy

stačí si je uvědomit

kdo se na to vše dívá

kdo je kdo?

Vždyť není žádný druhý.

Zpáteční vlak

se pomalu blíží

k půlnoci

umírá den

pro zrod nového

žádný strach

není patrný

obava nikdy nevzniká

z přítomnosti.

Cítím se totožný

s každým prožitým časem

mohu usnout

s dobrým pocitem

že mě již

nebude potřeba

mohu již navěky

odejít.

Vše si sebe

již navždy uvědomuje

veškerý zvuk

je dechem Absolutna

Nepojmenovatelné

stále obsahuje vše

vše stále obsahuje

Nepojmenovatelné.

Tato hra nebude

nikdy dohrána

nesnažím se to pochopit

neřeším kolikrát

jsem byl na tahu

hráč a hrací pole

klidná hladina

se vždy o slovo přihlásí

nekonečný zdroj světla

nekonečný zdroj všeho

i sebe sama.

(Napsáno během dvou cest vlakem,

nejprve z Tábora do Prahy

a o několik dní později

z Prahy do Tábora).

Září 2024.

Anděliku, můj strážníku,

drž prosím mou duši v šiku,

dál od moci zlé a strachu,

že ji ďábel drží v šachu.

u nás v odpočinkovém táboře
si odpočinete formou práce
a zapracujete formou odpočinku

u nás v pracovním táboře
si zapracujete formou odpočinku
a odpočinete formou práce

zapomeňte na práci
zapomeňte na odpočinek

u nás v táboře

Tys to tu koupil, jo?

Za kolik to prodali nakonec?

Za kolik si to koupil?

To prodávali dlouho.

Museli dost slevit.

Jsem myslel, že to nikdo nekoupí.

To bylo tak levný, že jsme se báli, že to koupěj cikáni.

Ty před tebou byli pěkný idioti. Doufám, že ty budeš normální.

Můžu nakouknout?

Tady jsem nikdy nebyl.

Tohle tady bylo?

Ti tady nechali leda průvan, co?

To je tvoje nebo to tu nechali?

Bejval tu takovej řeťez pěknej. 

Takovýhle kamna jsme měli taky. 

Babička na tom taky vařila. 

Jako děti jsme na kamnech byli furt. Ale toho místa, co to zabírá. 

Kdo bude makat, táta?

Kdo ti bude vařit? Ženu máš?

Máš děti?

To v tom jako chceš bydlet, jo?

Tady je jenom ta kadibudka pořád?

To bylo vždycky mokrý tady.

To musíš odkopat.

Musíš udělat co nejdřív drenáž.

To musí luftovat.

Tady je všude radon.

Tý vlhkosti se nezbavíš.

To nikdy nevyschne takováhle chalupa.

To stojí na hlíně ta podlaha.

To postavili zdi, stropy a pak vevnitř posekali trávu.

To musíš vybrat půl metru dolu a vylejt betonem.

Hlavně žádnej beton, to ti pak shnije.

Voda tu stojí za hovno.

Odpady tu nejsou, co?

Kam dáš odpady?

To je nahovno ten eternit.

Krov v hajzlu, na to nic nedáš, leda došky.

To chce buď čas nebo prachy.

Kde se meješ?

Budeš dělat koupelnu?

To chce novej komín.

Jestli nechceš vyhořet.

Bydlelo jich tady deset.

Spali všude.

———————

Koukám, že ti přivezli písek?

To je betoňák nebo žlutej?

Proč ti to zvrhli sem?

Proč kupuješ písek po dešti?

Tohle, že jsou dvě tuny písku jo?

Sis pod to měl něco dát.

Z tý trávy už to nevyhrabeš.

Co budeš betonovat?

Máš míchačku?

Ručně se z toho posereš.

Zavolej bagr.

Bagr nic nestojí a má to hned.

Krumpáč zahoď.

Koukám, že hrabeš trávu.

Kam to seno dáš?

To sečeš kosou?

To spadne.

To nespadne.

To tě přežije.

To letí.

To chce statika.

Architekt je darmožrout.

To podepři.

Klenbu nepodpírej.

Dej tam sádroš.

Dej tam palubky.

Dej tam fošny.

Nic tam nedávej.

Dej tam beton a ipu.

Dej tam lino.

Hlavně tam nedávej lino na ty prkna.

Ty prkna nevytřeš, dej tam lino.

Na co máš ty trámy?

Kolik chtěl za trámy? 

Celkem velký trámy. 

Jak to tam dáš?

To tam dáš.

To tam sám nedáš.

To vám rozhodně nezapojim.

To je v hliníku.

Musí bejt papír.

Kdo to dělal?

To nedělám.

To se musí udělat.

Tady je to všechno v prdeli.

To chce celý nový a znova.

Zavolej v pondělí.

Zavolej za tejden.

Zavolej ráno.

Zavolej na podzim.

Zavolám.

Zavolej večer.

Zavolej na jaře.

Zavolá.

Nezavolal?

Zavolej mu večer.

Zavolej jeho ženě.

Cizí čísla nebere.

Napiš mu.

Stav se za ním.

Chodí do hospody.

To už je na šrot, volej dřív.

Volej pozdějš, to je ještě v hospodě.

Musíš ho uhánět.

Tys řek, že to nespěchá?

Kolik za to chtěli?

To tě natáhli.

Tě holej.

Kup si něco na sebe a přiď se mi ukázat.

Tohle, že jsou tři tuny drti?

Co ti to prodali?

To je do vrtule.

To je mokrý.

To je tvrdý.

To je suchý.

To máš mastný.

To nebude držet.

To vyhoď.

To nahoď.

Uřízni to.

Něco tam strč.

Dej tam tepláky.

Stejně to spadne.

Podlož to rukavicema.

V zimě to popraská.

Roura do spádu, to hovno musí letět.

Umyvadlo? Tak, aby ses do něj moh vychcat.

Nechceš buksus?

Nechceš cuketu?

Nechceš rajče?

Nechceš křoviňák?

Nechceš cirkuli?

Užs to odkopal, jo?

Kašli na kontejner. 

Kams to dal?

To někam dáš.

Tak už se koupeš, jo?

Tu latrínu zbourej.

Pokácej to. Je z toho bordel.

Nic nekácej.

Cos to tu zasadil?

Trochu blízko domu.

Moc blízko u sebe.

Toho stínu se stejně nedožiješ.

Proč lípu?

Proč dub?

Už seš v depresi?

To se ještě posereš.

Tvoje kočka je u nás na stromě.

Máš to plný slimáků.

Bydlí to u tebe ve chlívě.

Co to bylo v noci?

Kdo to byl?

Čim to přijeli?

Co to měli na sobě?

Kde spali?

———————————————————

Proč to budeš jako prodávat?

Kolik za to budeš chtít?

To se neprodá.

To musíš slevit.

Hlavně to neprodej cikánům.

To nikdo nekoupí.

To je peněz.

To leda tak za byt v bytovce.

Dyť je to ruina.

Tys byl dobrej.

Kam se stěhuješ? 

Tam nic neni.

Co tam budeš dělat?

Tam končí silnice.

Tos měl lepší tady.

Tam se krade.

To jsou voni?

Ty to kupujou?

Co jsou zač?

Neni jich nějak moc?

Tu kredenc tu necháš?

Nic jim tu nenechávej.

Za kolik to koupili?

Vem si všechno.

Ten písek si budeš brát?

Ty trubky chceš?

Ta kočka teda zůstává, jo?

Po páté jím páté paté

zlaté zlaté baštím z latté

stříbrné zlaté nebaštím z latté

popravdě jdu

cestou z práce

okolo zábavního parku

kde se konají popravy

nicméně nemám obavy

ani žaludeční vředy

popravdě Ti

cestou ze školy

stěží můžu říci

čus brácha

kus vlákna

kuř čápa

šault páka

buď flákač

znič lákač.

Zas stíny stádo obchází,

od lesa vane strach.

Psí světla bloudí po mlází,

štěkají na poplach.

Zas rudě planou červánky

v předtuše hrůzných chvil.

Špatně to končí s beránky,

když právu dojde sil.

Zas temně voda hučí,

v bílé pěně peřejí.

Kdo sem vpustil smečku vlčí,

kdo otevřel dveře jí?!

Slepý pastýř nese vinu,

tvrdě dřímá v bodláčí.

Nerozpoznal ve svém synu

vlka v rouše beránčím.

Slepý pastýř je tím vinen,

že se nepostavil zlu.

Omámený sladkým vínem

přeslech štěkot věrných psů.

 - - - - -

Oči vyhaslé už nebolí

to proč srdce krvácí.

Slepý pastýř, sám, jen o holi,

se krajem trmácí.

A hledá stádo splašené,

rozuteklé do všech stran.

Kdo jen mu smutek zažene,

kdo zbaví jej na srdci ran?

Nechtěl kráčet hlavní třídou,

neměl záda hrbatá.

Napsali mu mastnou křídou

bílý nápis na vrata:

Tady žil a tady dožil

zloděj veršů a pastýř stád.

Terpentýn si vstříkl do žil,

by se vlků přestal bát.

Tady žil a tady dožil

slepý pastýř lidských stád.

Ustaranou hlavu složil,

když beránky spočítal.

Jeho ovčácký pes věrný

už ho ze sna nevzbudí.

Marně vráží do lucerny,

marně cloumá osudím…

Desatan světem 

Deade

Desatan světem 

Desatan sátý

Desatan desat

Sou Devade

Sou Deva-desat

Sou Devadesátý

Jorka Mouken je apolitický,

Viktor Hait je poetický.

Je to tou dobou,

je to tou dobou.

Jorka Mouken je nesemletý,

Viktor Hait už sem letí.

Bude to Boží,

bude to Boží!

Blázni.cz jsou skupina

naivních nesemletých individuí

a jsou rádi nahatý

a jsou rádi nahatý.

Co je nám všem společný?

To je POEZIE.

I když je někdy na píču,

i když je někdy na píču.

Vo HOVNĚ

vo SEXU

vo PIVU

ještě něco napíšu,

ještě něco napíšu.

K výstavě obrazů Viktora Haita v Galerii U Božího mlýna 14.3.2024

Chtěl bych Tě pozvat do vířivky
úchylně zírat na Tvý křivky
pak jít sám domů s flaškou slivky
doma ji zapít dvěma pivky

do práce vstávat s kocovinou
u klávesnice s dlouhou slinou
dolovat love na svý dluhy
nevidět nic, jen Tvý dlouhý nohy.

Ťapkání lídí po mokrých chodnících parku
zní jako pusinky od Tebe

kolem a nade mnou šumí naše moře
silnic a dálnic

pospím si u Botiče
ještě chvilku.

(manifest)

Dnešním dnem vyhlašujujeme
DEN NEZÁVISLOSTI

Na pivu, na partnerech a vůbec na drogách
na Východu a Západu
NA PROSTORU A ČASE
na penězích
na uspokojování potřeb
na uznání a vlastním egu
nezávislosti žen na mužích
mužů na ženách
kultury na pochopení
nabídky na poptávce
tvrzení na interpretaci
faktu na úhlu pohledu.

Toto je
Všeobecná deklarace nezávislosti jsoucna na bytnosti
světla na tmě
tmy na světle

Dále vyhlašujeme nezávislost
- na jízdních řádech
- na společenských trendech
- na normách a pravidlech
- na Vašich názorech
- NA ZÁKONECH A POLICII České Republiky
- na zeměpisné šířce
- na mentalitě národa
- na duchu doby
- na požitcích, sladkostech, ČOKOLÁDĚ, kávě a čaji, které je tímto nutno rozpustit v bostonském zálivu
- na kontextu

Dnešním dnem vyhlašujeme Zen nezávislosti,
Mezinarodní DEN ZEN.

Vůbec!

Se nesmíš zout

Se rozpal, se do běla

Pojď, půjdem podříznout 

Ňákýho anděla

Voni po mně dou!

Ne, vůbec netušim,

Jestli to udělam

A nemam představu,

Co na mě maj

Ty vrány s kulkama, 

Se samopalama

A svině s papírkama

Ty, co mě sema tama

Doprovodí

Ne, píča prdel hovna

Ne píča, prdel, hovna

Ne, piča, prdel hovna 

Ne, nevim, 

Jestli se to hodí

Ne lidi se nezabíjej 

To voprátky se nepletou. 

Vidíš motýly 

A vážky?

Bereš - prášky? 

Ty zas démony

A draky

Taky - bereš!

Taky! 

Já miluju jednu holku

Jsem tak čistý! 

Usadím se 

v jejím stínu

Slížu špínu z jejích stěn

Pak spolykám

Špinav místy

Její hlísty 

Tak - a už jsem znečištěn 

1) Po ulici 

Po ulici jde kretén

S Benešovým dekretem 

2) Podívej se, moje milá

Podívej se, moje milá,

Kolik je tu hvězd.

A ač jsou všechny rudé

Stejně z nich hovno zbude

Jó, Vysočanský sjezd

Už ti pětkrát vykradli byt
Odjíždíš na týden pryč
a s rostoucí paranoiou
snoveš plán jak ochránit to
co je ti nejdražší

Než opustíš domovinu
nech v reprosoustavě
zapnutou kompilaci porna
a dokumentárních pořadů
z devadesátkových véháesek
od Reader's Digest
Možná
udělá tvůj fiktivní výkon
dojem na tu osamělou sousedku
o patro výše

Na stole nech vzkaz:
Večeři máš v lednici
lásko
V ní však bude jen
kruh starých svíček
a uprostřed něho
v centru kečupem namalovaného pentagramu
drůbeží srdce
Na stěně lednice pak lístek:
Tlouklo jen pro tebe

Až ti zavolá policie
zeptej se
zda pod uvolněným prknem
skříňky nalevo
od koupelnového umyvadla
někdo neukradl
snubní prsten po babičce
Má totiž nezměrnou finanční
a nevyčíslitelnější emocionální hodnotu

To je ale past
Vábnička na odvedení pozornosti
získals ho v deseti
když ti vypadl z automatu na žvýkačky
v plaveckém bazénu
ve tvém rodném městě

Ten pravý poklad
co se celou dobu
snažíš ochránit
je přátelství
Co se už celé roky rozkládá
v truhlíku s uschlými krokusy
v podobě kostřičky andulky
jíž sis koupil před lety
(ještě živou)
coby montážní pěnu
pro díru tvého osamění

Na piáno hrál a ve známost vstoupil díky své rychlé a divoké hře.Byl miláčkem nočních barů a miláčkem žen. Mnoho mužů mu závidělo, mnoho mužů chtělo být mezi jeho práteli. Jeho hbité prsty uváděli každý večer návštěvníky v úžas. Domů neodcházel nikdy sám, jeho život byl neuvěřitelný kolotoč.

Jednoho dne se ovšem zamiloval do nádherného přízraku. Bylo právě pravé poledne a on se rychlým krokem procházel podél řeky ve svém milovaném městě. Byla-li ta žena skutečná, netušil. Scela jistě se ale tato bytost, snad z jiného světa, na něho usmála a to ho po dlouhých letech donutilo, zastavit se.

Jako kdosi úplně jiný vstoupil večer do naplněného klubu, kde všichni očekávali, již takřka tradiční vlnu divokosti. On usedl, klidný jako nikdy, za piáno a jeho dlouhé snědé prsty pohladili klapky s něhou romantického milence. Po sále se počala šířit harmonická melodie až osazenstvo klubu strnulo. Zprvu ho chtěli mnozí zastavit, ale ve chvíli, kdy začal se slzami Lásky zpívat své vyznání krásné neznámé, cosi se v lidech zlomilo a rozruch poraněných duší utichl.

Hrál a zpíval celý večer improvizované skladby otevřeného srdce.

Hrál a zpíval, každý střípek života byl toho součástí.

Hrál a zpíval a ona tam byla.

Snad byla i skutečná.

24.6.2023

Tábor

To takhle jedna zombie mrdá jinou zombii

A ta jedna zombie povídá: Já chci bejt mrtvej

A ta druhá odpoví: Já už jsem

Dotknout se nohou

sklonit hlavu

nebýt osobností

jen Láska věčná

smí být vnímána

aby chvíle tato

zůstala čistá.

17.3.2023

Varanasi - Indie

Trvalo to dlouho a zdálo se to nekonečné. Nutno přiznat, že jsem se bál toho neznámého, do kterého jsem měl právě vstoupit. Parapet byl již dávno prázdný a to jediné co na něm ještě stále spočívalo byla má ustrašená tělesná schránka. Duch ten neustále poletoval kolem a snažil se zhmotnit ono obávané ,, teď“!

Jak přimět ducha, aby se opět spojil s tělem? Nebo snad má onen dosti zmatený duch hledat jiného převozníka své stále rostoucí touhy udělat to?

Duch, jakési individuální já, ztratil náhle veškeré zábrany a bez toho, aby se s čímkoliv, či s kýmkoliv vědomě spojil, vyrazil do akce. Klička okenního rámu se otočila díky nevyslovenému přání a staré, krásné, lehce zpuchřelé a časem zašlé okno se dokořán otevřelo.

Vyletěl jsem ven dokonale šťastný, ovšem slova, kterými bych onu prožitou nádheru mohl detailně popsat a podělit se o ní, jsem zanechal kdesi v hlubinách závislé mysli.

Snad mi to alespoň tělo, zanechané za oknem odpustí.

15.5.2023

Tábor

A co takhle se vysrat na statistiku

Určovat běh světa zase postaru

Z letu ptáků, z pajšlu, z křišťálovejch koulí

Z chuti kuřic žrát, z vrhů dvouhlavejch telat

Chci bejt malej Bůh,

Co si jenom hraje,

A přitom si hádat, 

Jak se věci mají 

Samočinný

pavouk z Číny

pochytal nás

do své pavučiny.

Neuronovými

vlákny svými,

střeží všechny

naše činy.

A pak, zničehož nic

Představ si, že jsem zmiz 

A jak dřív bloudil lesem 

Promarnil celý den 

Mlátí to mnou a třese

Moc jsem se provinil...

Moc jsem se provinil?  

Tak jsi byl prostě pryč 

Hlavně se hýbat, HÝBAT! 

A těch pár piv (pár "pif"!) 

Dietetická chyba

I to lze napravit 

A ne že ne - tak ženem 

Chůze - cval - běh - a trysk 

Lžeš, že chceš žal jak želé

Chceš dejchat zhluboka

Tvá cesta je temná, temná,

Ale - široká 

A jaro je a příští den 

Příšery do svých skrýv 

Zalezou zas o chvíli dřív 

A býlí leze ze všech škvír 

Víry si dodej, dodej, vše se...

Ehm...

...bude...

...zas jako dřív 

A stejné bude to, 

Bude, co se dnes liší

I zrůdy budou zas 

A zas tu budou myši? 

A sny mě provedou zas mí 

Oživlí nemrtví? 

Proč mlčíš? 

Co má stát stane se 

A možná padá škvár 

Však jednou budem zas

A budem zas za lesem

A i zde v lese je

- koukni se pořádně - 

Ta cesta

A pořád je i stejná

Je krásná - široká

Ať sebetmavší je,

Tak věz

Že z šírání se zase rozední a zazní kokrhání 

A pln zas bude květ

A plzeň bude ve skle?

A v buchně jistota?

Bude tu cítit plyn

A bude nicota - bít do tabulí 

oken a v nich se chichotat?

Ticho už, vždyť magma života  

Zase tak kolotá v svém koloběhu živin

Noci se zkrátily

A ještě budou krátit! 

Ve prospěch dní - těch dní 

(dávno se měly vrátit)

Proč se cpou do dvěří

Dni vysvlečené z košil 

S krátkými rukávy 

(zas bude všechno vidět, 

i žilky života)?

Protože to má být 

Přestaň si zkoumat šrámy

Život ti říká všechno

Mlčící nicota 

Je siluetou vdáli 

Ještě se mihotá 

Cesta - je dosud temná, 

Dosud temná

Ale široká

Díky Tomu, kdo se obětoval 

A doufám, že i za mě

I když uznávám, že to kvůli Němu 

Už nedokážu

Přinášet oběti

V jarním deštíku

pod modrým paraplíčkem

na chvíli se městu vzdaluji.

K domům zády,

odcházím do polí

úvozem, kde rozkvétají trnky,

kde se břízy pnou k šedivým mračnům,

kde stromy zeleně obrůstá mech

a svěží mladé lístky

se začínají rozvíjet.

Šlapu po blátě a vlhké trávě,

na paraple kapky pleskají

a ptačí zpěvy nekončí.

Mohl bych se otočit,

jít zpátky, kde to znám.

Mohl bych zmizet jako pára,

rozplynout se v povětří.

A mohl bych se navždy zastavit,

proměnit nohy v kořeny, paže ve větve,

vrůst do hlíny

a celý se nechat smáčet deštěm,

obalit se sněhobílým kvítím

jako planý ovocný strom,

bělostná trnka na tiché mezi.

Jen

kdesi v horní části kmene

zbyly by dvě podivné okrouhlé skvrny

a pod nimi narůžovělá jizva

jako dvě oči a ústa

ve věčném úsměvu.

666

Ojetá jak Fiat Uno

jsi spíš Lilith nežli Eva.

Chtěl bych vniknout ve Tvé lůno

víc než Putin do Kyjeva.

Z tepen proudí krve Ganga,

bomby z nebe pršely.

Svět je jako těsná tanga

– napjatý a v prdeli…

666

Tvoje parte čtu si letmě,

v hlavě bludy zuří mi.

Chci tě poutat nahou ve tmě

jako v kauze z Kuřimi.

Bůh nás spasí? Chyba lávky!

Beru léky na klouby.

Pojď si šlehnout lysohlávky!

Život stojí za houby…

666

V rakev, či do urny, buď tam, či onam.

Život je vzácný dar? To jsou jen kecy.

Stříhám si metr, kdy konečně skonám,

dobrého nepálí v kremační peci.

Červi hrob zaplní jak Češi Banát,

všichni jsme s Charónem na jedné lodi.

K narozkám dostal jsem vojenský granát

– s potěchou děkuji: „Ten se mi hodí…“

666

Ach, Bože, čípak je to vina,

že nepřijde mír po válce?

Tys obětoval svého syna

a já zas játra kořalce!

Tvá vůle, Bože, vesmír řídí,

nad světem Tvá moc zasedá.

Tys moudře stvořil zvěř i lidi,

jen mě jsi zprasil, jak se dá…

Nalejte mi další 3,14vo

Otlučená hospodská televize se šedym zákalem

vysílá politickou debatu Hobbese a Aristotela,

místo reklam běží apokalyptický výjevy

a já si řikám, co by asi tak vysílala, 

kdyby ji konečně zapojili do zásuvky.

„Hej, vrchní! Co je dneska na čepu?“

„Máme Przničku, Bludvar, Gambrihnus, Smradegast, Velkoopovický Kokotzel 

a Spijany.“ 

Odmumlám mordlitbu „Otče, nač?“

a objednám si lahváče čtrnáctistupňovýho speciálu

– každej stupeň za jedno zastavení Krista.

Jdu koupit frťana zelený některý z beatnickejch Beatricí.

Co třeba týhle fuchtli? Je zmalovaná jak Sixtinská kaple.

Její frajer (psychotickej vožrala) teď leží doma s šílenou sračkou.

Prej si pro sebe občas něco čmárá. Prostě debil.

Nechceš dneska přespat u mě, Lori?

666

Vyhlížím asteroid na svět se řítící,

s lidmi je často kříž – to ví i Ježíš.

Až bude Valentýn, koupím Ti kytici,

kterou Ti položím na hrob, v němž ležíš.

Foglar chce ostříhat na ježka v kleci,

Hospodin stvořil nás po lahvi rumu.

Pecivál válí se v kremační peci,

do zoo daruju jadernou pumu…

666

Jizva bývá dost velká,

když je bolák vstřebán.

Chci být větší ochmelka

nežli Miloš Zeman.

Staň se taky zločincem,

hrob je červů rautem.

Před zájezdním hostincem

zajedu tě autem…

666

Poštovní schránka tam na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.

Antrax a parte v ní házejí nejvíce

ti, které pohltí kremační pec.

Ta schránka poštovní, na kterou močí pes,

je celá rezavá jak žádná druhá.

Svěrací kazajku nos místo kombinéz!

Píšu Ti telegram, že budeš tuhá.

Šílený pošťák Tě mačetou porubá,

Smrtka si na Tebe už brousí kosu!

Mé psaní obdržíš pomocí holuba,

kterého vydloubnu ze svého nosu…

666

Ožralý, netuším, co se tu děje,

s Braníkem v ruce si čtu Hemingwaye.

Stále dost lahváčů v lednici zbývá

– cítím se jak stařec a moře piva…

666

Mlátím hlavou jako datel,

hrobník už mi chystá máry.

Zoofil i cestovatel

chystají se na kanáry!

Arsenik je chutná strava,

umírat lze všelijak!

Vezdejší chléb Bůh nám dává,

jenže já jsem celiak…

666

Bible jsou jen lživé bajky,

nekrofil je u kosti.

Na modř klína české vlajky

nasadím pás cudnosti.

Skon je věčné, sladké koma,

Smrtka dělá selekci.

„Nebudeme tvrdnout doma,“

říkám ptáku v erekci…

666

Boží mlýny skoupil Babiš,

tak teď pečou pro Penam.

S Lunetiky zpívá Záviš,

ptám se lidstva: „Co je nám?“

Na ten kámen, s nímž jdu k splavu,

beru půjčku u banky.

V lásce často ztrácím hlavu

jako samec kudlanky…

666

Proč máš slzu na víčku?

Smrt Tě potkat může!

Napíšu Ti básničku

nožem do Tvé kůže.

Může potkat vlky splín,

když na kořist skočí?

Lásko, ty máš vlhký klín

dík úniku moči…

Domácí tlení voňavé není

Jak zbavím se té zdechliny?

Vši skrývá její lokna.

Hoď kamenem, kdos bez viny?

Já vyhodím ji z okna!

Mně v bytě hrůzně zapáchá,

dům zamoří mi hravě!

Já navíc dostal zaracha

od hlasů ve své hlavě.

Je tma a venku mrholí,

zlo vládne v světě celém!

Jak zbavím se té mrtvoly,

jež byla kdys mým tělem…?

Zapomnělas

Jsem zklamán, až mám hlavu samé šediny,

Tys zapomněla na mé narozeniny!

Jen jedna věc mě víc než tohle drtí

– žes zapomněla výročí mé smrti…

666

Chtěl bych zkusit každou drogu,

hůř žít umím, líp ne.

Řidiči i onkologu

holt to někdy chcípne.

Márnice tě zpopelní,

Pánbůh v mracích pláče.

Jsem chudý jak kostelní

myš od počítače…

666

Mám se jít oběsit na dub, či na buk?

Stvořením světa Bůh nakrk mě!

Miláčku, mám Tě rád tak jako nanuk

– studenou, tuhou a na prkně…

666

Antrax šňupej pro zábavu, 

Pyj si skřípni do dveří.

Al-Kaidá ti setne hlavu,

Gay tvůj anál prověří.

Epileptik sebou cuká,

Skonej díky opiu.

Abych zkrátil tvoje muka,

Tvárnicí tě dobiju.

Antikrist má v církvi členství,

Na zeď házej s morčetem

A buď šťastný v mnohoženství

Se siamským dvojčetem…

666

Pojď z lidských kostí umlít mouku.

Ty sám všem vraždu nabídls!

Já šeptám: „Zavři oči, brouku,“

při atentátu na Beatles…

Výzkumný ústav hnusologie

Zeleň zkaženého salámu,

žluť promočených stařeckých plen,

červeň na prostěradle po první souloži

– takto vypadá můj semafor.

Narkoman hledá jehlu v kupce sena.

Z hospody jdu namazaný jako krajíc chleba.

Gerontofil rád hraje na slepou bábu,

milovník zvířat dostal raka.

Nekrofilům, kteří touží mít v márnici orální sex,

radím zachovat chladnou hlavu.

Šachista i alkoholik jsou rádi na tahu.

Dal jsem své milé sladký polibek,

ačkoliv trpí na cukrovku.

K svátku mi pak složila origami z použité vložky.

Franz Kafka by s ní udělal krátký Proces!

S kamennou tváří i penisem

jdu hlavou proti facebookové zdi…

Tato báseň měla mít název, ale nemá

Chtěl jsem napsat báseň o kráse světa,

ale strčil jsem do mikrovlnky křečka,

což je vlastně to samé.

Explodoval, jako kdyby v něm byla petarda,

protože taky byla.

Cítím se být zavázaný dívce,

která mi dělá shibari.

Bůh stvořil tento svět ve stylu Art Brut.

Má milá je vegetarián,

ale mně je to buřt.

Přivázal jsem ji k lodnímu šroubu,

což ji dost vytočilo.

Hodil jsem ji v míchačku,

z čehož měla smíšené pocity.

Ale ani Achilles neměl rád patolízaly.

Nekrofil, když se zamiluje, 

je schopen jít i přes mrtvoly.

Pod vánočním stromečkem jsem si přál najít smysl svého života,

ale byly tam akorát ponožky…

666

Peklo ztrestá naše hříchy,

veganům jdu pro řízky.

Hurónsky se řežu smíchy

během svojí obřízky.

Umřít není nikdy škoda,

Darwin je Bůh pro opa.

Až mé milé praskne voda,

zařvu: „Po nás potopa!“

666

Já chlubím se svým nádorem,

Bůh není, věř spíš Freudu.

Když nezvítězím nad morem,

tak během dneška pojdu.

Já chlubím se svým tumorem,

dík depresím jsem grogy.

Vždy říkám: „Ber to s humorem,“

když beru tvrdé drogy…

666

Hajej, dadej, neviňátko,

dopřej slzy očím.

Pokud chceš mít v puse sladko,

dudlík v krvi smočím.

Wunderbaum ti strkám v plenky,

neboť páchnou močí.

Dám ti domek pro panenky

vyříznuté z očí…

666

Na svém hrobě sázím thuje,

hřbitov je mou polností.

Nekrofil se zaměřuje

na dobráky od kosti.

Umrlci jsou vyšší kastou,

hledám špalek u kata.

Kartáček jdu koupit s pastou

– dneska přijde Zubatá…

Píseň nihila

Když zášť ti proudí v každém nervu,

když vyhledáváš zmar a hádku,

pak lehni v rakev, sestup k červu,

tak jako autor těchto řádků.

Jen skon tě zbaví všeho bolu,

krom náhrobku co přát si více?

Vše zahoď, sestup k červu dolů,

svět – to jsou svrab a neštovice!

Je život smrti disciplína?

Běž radši rakev koupit si.

Vždyť místo zpěvu, žen a vína

máš covid, AIDS a opici…

Labutí píseň

Sžírá mě deprese, zabíjí tíseň.

Už brzy zazpívám labutí píseň…

Ale i v rakvi mám na vzpouru nárok 

– bude to šílený labutí hard rock!

Vanitas

Červ hladový sní o hrobě,

žhář bývá vždycky při ohni.

Jak břečťan po zdi hřbitovní

se plazím, lásko, po Tobě.

Co veganovi slanina

mně hnusí se tvá rodidla.

Jed přimíchám Ti do jídla

a soulož potom začíná.

Tep srdce se Ti zastaví,

rtuť nalil jsem nám do sklenky,

pojď připít Ďáblu na zdraví!

Mně trpělivost dochází.

Máš oči jako pomněnky,

tak umístím je do vázy…

666

Zahoď šaty, buďme nazí,

dej si jedu košta!

Vůbec nic Ti nedochází,

jsi jak Česká pošta.

Anděl kálí guáno,

Bible jsou jen povídky.

Máš na růžích ustláno?

Stejně půjdeš pod kytky…

666

Menzes je kečupem klína,

kondom je skafandr pyje.

Mydlář ti mečem krk stíná,

nekrofil pro tvou smrt žije.

Skon je lék veškerých žalů,

čáp cílí na babyboxy.

Stisknu spoušť od samopalu,

budeš mít víc děr než crocsy…

666

Já se z tebe samou láskou 

pominu,

až Tě pošlu s nuznou cháskou

do plynu.

Náš vztah bude, drahá, velmi

ošidný,

když tě budou sápat šelmy

po tři dny.

Může být gay v nejistotě

na ženské?

Malé kotě spalo v botě

španělské…

666

Teprve pod drnem bude nám lépe,

hyneme vteřinou každičkou.

Slyším hluk u dveří? Snad někdo klepe?

Vrah klepl sousedku paličkou…

Na motivy Verlaina

Jsou vraky vzpomínek na moři paměti,

kýl mají zlomený a plachty rozervané

jak křídla Ikara, nad nimiž slunce plane,

pak tamtam srdeční zve k psaní závětí.

Ví luna v oblacích, ta noci šedina,

že skřipec nástrojem je s jednou lidskou strunou?

Co řekou Morany se hvězdy nebem sunou,

žel Tobě nesvítí z nich ani jediná.

Jsem smutný Hannibal se slony v porcelánu,

chci vztyčit prapor zla jak Zola, když psal Nanu.

Zda sčítá zoofil před spaním ovečky?

Má drahá, kráčíme jen smrti do léčky!

Bůh trpí Alzheimerem – pax tecum, Domine…

Svou lásku přísahej, ač zítra pomine.

666

Pod ve sloup obráceným bělmem luny

v tmách chřípí rokle, do níž Nietzsche zírá,

tlí mrcha starší, než je Altamira,

a hrozny jejích vředů váží tuny.

Don Quijote válčil s mlýnem Habermanna.

Když nekrofilní Romeo šel kolem,

číš dal ji s louhem místo s Aperolem

a mrtvola už rázem není panna.

Jak lístky okvětní, co trhá ruka

při slovech: „Má mě, či snad nemá ráda?“,

tak mrchožrout jí škubat údy zvládá.

Ta zdechlina zná Tantalova muka!

Čí je to torzo, které čpí a hnije?

Před vámi leží mrtvá Poezie…

666

Má duše podobá se márničnímu stolu,

na kterém naději pln skepticismu pitvám.

Co píšťaličku řež své zápěstí vzdor bolu,

pojď, lásko, svěříme své proutí tepen břitvám!

Nůž něžně uchopím co smyčec Stradivari,

sám Darwin nazval by nás asi makaky.

Číš lihu zkonejší Tvá muka divé Báry,

i když je slunečno, dnes budem na mraky…

666

Po smrti jsou plné krás dny,

přišel čas dát hlavu katu.

Já jsem ve svém srdci prázdný

jako lůno po potratu.

Každý z nás se smrti dočká,

hledej spásu u kata!

Lásko, Ty jsi vážně kočka

– plná blech a chlupatá…

666

Pokud neznáš Kamila,

nepřicházíš o mnohé.

Hrůza by tě zabila

z této stvůry dvounohé.

Podobá se zvířeti,

tlamu skrývá za fousy,

torzo pohřbí v díře ti,

jakmile tě zardousí.

Z žil mu trčí kanyla,

litovat tě mohu.

Pokud neznáš Kamila,

tak buď vděčný Bohu…

666

V lese dnes znásilní Jeníka Mařena,

neštěstí stíhá nás jak labuť Lédu.

Lásko má, kde jsi furt pečená vařená?

Proč trávíš celé dny u lidojedů?!

666

Velice rád balím holky,

v postel skáču šipku.

Náhrobky jsou noční stolky

nekrofilních týpků.

I já vítám hnití tkáně,

mívám radost ze zla.

Šmátrám v otevřené ráně

žiletkou, jež zrezla.

Sloužím tryznu za pacholky

s chtíčem pornoherce.

Velice rád balím holky 

– mrtvé do koberce…

666

Nerad bych se nějak dotknul Krista,

ale pouze matka bývá jistá…

666

Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Ač nemám v lásce roztržky,

jsem ten, kdo toho hajzla zrasí,

až dám mu pěstí do držky!

Mou mysl lahev rumu tupí,

slast hledám v levném víně.

Kdo Vám tak zcuchal tmavé chlupy,

jež máte ve svém klíně?

666

Nekrofil má černou duši,

Epitaf ho vilně vzruší.

Katafalk – toť lože vášně,

Rakev potom skončí strašně.

Ostatky jsou, pro co žije,

Pornem skončí autopsie.

Odhrabe hrob mrtvé krásce,

Larvy jsou v něm na procházce, 

Exitus je štěstí v lásce... 

666

Zemřeme sami a v bolestech? Na tuty!

V urně se nachází strouhanka z lidí.

Být Noe, nevyjdu ze svojí kajuty,

Pánbůh je voyeur, Pánbůh tě vidí!

Jidáši stačilo klidně pět kaček,

vždyť stejně půjdeme v hřbitovní půdu.

Když fotím, povídám: „Vyletí ptáček!“

s rachejtlí připnutou ke svému údu…

666

Milá dělá psí oči,

dám jí, co si řekne.

Dušičky jsou výročí,

že je umřít pěkné.

Děd se v plenu vymočí,

Pánbůh nevěří.

Milá dělá psí oči 

s křenem k večeři…

666

Já mám v lásce svoje dítě

od dob jeho zrození.

Roztomilým očkem zří tě,

v jeho srdci zlo není.

Rád mu v Sunar liju vodku,

ač mu málo šmakuje.

Pedofilům pošlu fotku,

marnost v jeho zraku je.

Proč se chová odtažitě?

Nemá city pro tátu?

Já mám v lásce svoje dítě

od dob jeho potratu…

666

Střelit se do hlavy, či nejdřív do lýtka?

Můžem být kořistí, anebo lovci.

„Občas je dobré si vyhodit z kopýtka,“

pošeptal do ucha zoofil ovci…

666

Bez svojí manželky zemřel bych steskem!

Hráč kostek marně sní o šestce.

Ve stájích souloží zoofil s mezkem,

šeptá mu: „Oslíčku, otřes se!“

Čekej smrt, již brzy budeme v Pánu.

Mrtvoly pod zemí zkvasily.

Bez svojí manželky já nedám ránu!

Ať žije domácí násilí…

666

Na hrob dám ti buřtů věnec,

člověk je jen zbytná hmota.

Starcův pyj jak oběšenec

visí mrtvý bez života.

Tuberák má chrapot rád,

rasův vak je Mekka psů.

Když jde klokan na potrat,

tak se plácne přes kapsu…

666

V třiceti mám tělo starce,

Bůh je pro mě mylnou tezí.

Z medvěda na cirkulárce

vyrobím si Míša řezy.

Nekrofil je na Kosti,

Palach žhne jak vatra.

Skáču samou radostí

z desátého patra…

666

Smutek ze mě trosku činí,

pláč mne zbavil zraku.

Skočím jako mnozí jiní

pod soupravu vlaku.

Stojím tady u kolejí

mezi sebevrahy.

Vlak furt nikde, všichni klejí!

No jo, České dráhy…

Náhrdelník z tasemnic

Tvá vagina je jak hrst žížal slizká,

svým pyjem v pochvě vlastní hrob si kopu.

Až penis v Tebe vpraví bílou ropu,

Tvou vraždu nevyřeší ani Siska.

Má perverzita nezná žádné meze.

Hrob hromadný – toť nekrofilův grupáč.

Je tarantule roztomilý chlupáč,

když v řitní věnec hmyz Ti lovit vleze?

Jsme více plazi než Sapiens Homo

a život k smrti laciné je promo.

Já cítím se jak Jehovista v Mecce.

Vstříc bráně pekel mnoho mil jsme ušli.

Buď Afrodita narozená v mušli

na značně pomočeném pánském WC…

Bombový útok na Kouzelnou školku

Ač pyj mám malý, hrob mám velký.

Dej v Tróji bacha na lávku!

Já měl jsem v plánu chytat lelky,

leč chytil jsem jen kapavku.

Na naši rakev krchov čeká

a durman sklízí rolnictvo.

Toť malý krůček pro člověka,

leč velký skok v hrob pro lidstvo.

Že umřem není nepravda,

nám kafe vaří Maryška.

Zač sedí Michal Nesvadba?

Všem ukazoval Františka!

666

Zvracím krev a špatně udržím moč,

teď už je pozdě dát „STORNO“.

Červený šátečku, kolem se toč,

jako se teď točí porno…

666

Strč pyj dovnitř fritézy,

budeš trpět značně.

Pravda vždycky vítězí

pouze kontumačně.

Rimbaud přefik Verlaina,

Baudelaire v koutě zvrací.

Je Karkulka červená

díky menstruaci?

666

Hrobník rakev přichystá,

gigolo zná babky.

Záletník i cyklista

ojíždějí šlapky.

Oko visí u důlku,

smrt je moje droga.

Skončil jsem v psím útulku

zlitý jako doga...

666

Dýka vraha do mé hrudi

proniká.

Kopat další díru nudí

hrobníka.

Padla půlnoc, v kryptě straší

bestie.

Strašlivá smrt cílem naší

cesty je.

Marně křesťan léčí vírou

chorobu.

Zpívám: „Kočka leze dírou

do hrobu…“

666

Páchneš jako brloh opa,

Oběšenec dá ti lano.

Hrobník už ti jámu kopá,

Řekni smrti jasné „ano“.

Ekzémy si léčíš vztekle,

Belzebub tě vítá v pekle…

666

Kuřák mívá nádor v plíci,

zůstat živý není plus.

Hledám exit na dálnici,

našel jsem jen exitus.

Jdeme v náruč záhuby,

pro svou smrt jsme žili.

Držím jazyk za zuby

motorové pily…

666

Sami sobě břicho pářem,

tuleň chce být sežrán mrožem.

I když nejsem zahrádkářem,

zasadím ti ránu nožem!

Pánubohu říkám „vole“.

Raději mě otrav. Čím?

Celý den jsem v jednom kole

– zlámán v kole popravčím…

666

Nic mi smysl nedává,

upíři krev pijí.

Já jsem hlava děravá

po lobotomii.

V pupíku mě kýla dře,

pes chce za fenou.

V slipech mám dík viagře

dobu kamennou…

666

V hrobě budem kupkou kostí,

Adam przní Evu.

S rozdvojenou osobnostní

chci množstevní slevu.

Pravda bude vždycky lživá,

při dešti je sucho.

V rozhovoru van Gogh bývá

jedno velké ucho…

666

Každý z nás svou cestu zakončí v pitevně,

Charón si svůj obol vybere v cashi.

Hrobník tě pochová šetrně i levně,

nekrofil na soulož v hrobce se těší.

Nemůžu vydržet pět minut bez sexu.

Zub času viklá se – pomůže plomba?

Milé dám k narozkám pár kilo semtexu,

věřím, že oslava bude fakt bomba…

666

Chci pohřeb bez rakve, kašlete na svíčky,

lacinou šprcgumou je kůže hadí.

Má milá říkala: „Mám ráda zajíčky!“

to, že je zoofil, trochu mi vadí.

Satan chce tvoji smrt, jako gay chce kluky.

Přilétá asteroid, velím mu: „Spadni!“

Zvládne se ukojit též člověk bezruký?

Jistě to dokáže i levou zadní...

666

Mrtvé děti plní rovy,

plyn jim nadmul bříško.

Toužím zemřít – Charónovi

klidně dám i dýško.

Zoofil je pěkné pako,

když se dvoří herce.

Srdce mé je prázdné jako

koule pornoherce… 

666

Zlámu tužkám všechny tuhy,

krví píšu svoje slova!

Po viagře je pyj tuhý

jako Hana Zagorová.

Pryč je láska, pryč je víra,

smrt je vrchol zisku.

Hluchoněmý odezírá

ze Tvých stydkých pysků…

666

Zlit jak Patrasová Dáda

hodlám přejet dítě.

Pavouk křižák mouchám spřádá

sociální sítě.

Policisty gauner zabás,

vegan přešel k masu.

Pivař i hráč na kontrabas

mají doma basu.

Arsen dávám do Kofil,

děti zhebnou v díře.

Znásilnil mě zoofil,

trpěl jsem jak zvíře…

666

Pánbůh je po smrti, pojďme mu na pohřeb,

jenom smrt je dobrou zvěstí.

Vypil jsem, co se dá, mám hlavu jako střep

– střepy však přináší štěstí!

666

Proč nám osud krkem kroutí?

Úchyl číhá na robě.

Ty bys chtěla růži z pouti,

já zas kytku na hrobě.

Pouze smrt nás spasit může,

končíš, žití sloko!

Na střelnici místo růže

vystřelím Ti oko…

666

Nadávky jsou moje bonmoty,

Nero Řím podruhé zapálí.

Výborně kápli mi do noty

ti, kteří v bolestech zkapali.

Vítej smrt! Z hrobu už nevstanem.

Nejlepší život je nežitý.

Ač je má milenka veganem,

zadek jí zmaluju jelity...

666

Upíři si krve lokli,

v nebi řádí raraši.

Ožrala i skokan v rokli

bývá často na kaši.

Plíseň v hrobě rozloží tě,

zvon ti hranu odbřinká.

Ptačí keř i zbité dítě

bývá samá modřinka…

666

Červi si lebedí v mase,

v pekle jsou tropy.

Plyn je teď drahý jak prase,

jen vodník topí.

V mixéru udělám z krys drink,

umřít je štěstí.

Milá chce vyzkoušet fisting,

držte mi pěsti…

666

Občas musíš přidat plyn,

nemám čas až do rána.

Poseč růže, zasaď blín,

Bůh je fata morgána.

Míchej rum a ibalgin,

Mácha šel si pro Lori.

Občas musíš přidat plyn

do plynové komory…

666

Bortí se hodnoty, v bolestech chcípá lid,

na bejvák nemají už ani šneci.

S cigárem chtěla jsi ode mě připálit,

tak jsem Tě připálil v kremační peci…

666

Teď už mi i v Hi-Fi věži straší.

Smrt ti vadí? Tak se z toho nepo…

Poněvadž je benzín stále dražší,

Palachovi musí stačit PE-PO.

Červi v hrobě budou tě mít rádi,

hrobník už ti v kárce hlínu vozí.

Zoofilu, co mě v chlívku svádí,

říkám: „To si ze mě děláš kozy…“ 

666

Něhu znají pouze krutí,

kůži z tebe servu.

Žijem v bolu do zdechnutí,

pak jsme pokrm červů.

Lásku znají pouze vilní,

nevinní jsou v base.

Dívka má je zoofilní,

protože jsem prase…

666

Mívám sklony nepřátelské,

pouze zkáza je mi milá.

„Co je malé, to hezké,“

bývá motto pedofila.

Ďábel kletbu provolá,

Hospodin je volem.

Když mě lámou do kola,

jde mi hlava kolem…

666

Kyanid je moje mana,

Smrtka není bez práce.

Co je přání pyromana?

Zúčastnit se kremace! 

Zubatá je hodná teta.

Proč tak černáš, obloho?

Chystám cestu kolem světa

– kolem světa onoho…

666

Všichni víte, jak jsem sprostý,

Somálcovi říkám: „Zhubni!“

Rozhod jsem se pálit mosty,

spálím i tvůj můstek zubní.

Člověk je jen genů hříčka,

jsi tak velká, v srdci tího.

Milá to chce na koníčka

– koupil jsem jí houpacího. 

Hříšníci se v pekle smaží,

Bůh si s Ďáblem zavdá.

Přemýšlím na nudapláži,

co je holá pravda…

666

To nejsou básně, co tu píšu,

já, z řádu Ďábla tovaryšů.

Dál čmárám v rauši z mnohé drogy

ne básně, ale nekrology…

Rakviem

Noc jako z pohádky, hřbitov jak z horroru,

a na něm funebrák prach z uren šňupe.

Nadává, že všechny rýče má tupé,

opilý spadl v hrob, škrábe se nahoru.

„Povězte, hrobníku, proč bagr stojí tu?

Abyste na líh měl, hledáte ropu?“

„Kdepak to. Hrob králi šílenců kopu!

Hloubím tu hrobku pro mrzkého banditu.

Náhrobek zhotovím z Čertova kamene,

svěrací kazajka rubášem bude.

Kněz k rakvi nepřijde, a plačky také ne.“

„Co to zde pohřbíte za zrůdu z psince?!

Kdo je to hovado na ducha chudé?“

„Kopu hrob básníka, Kamila Prince…“

vrků vrků vrků

říká ptáček 

a já na to

doprdele kurvadrát moje mysl říká blablabla a pak blebleble

a to všechno za pár minut a..

ptáček říká

vrků vrků vrků

a já na to

doprdele kurva ježiš sakra ale proč pořád to a ono a moje mysl tohleto a svět támhleto a dělej tohle nebo nedělej nebo mysli na tohle nebo nemysli nebo říkej něco nebo radši nemluv nebo myslíš až moc nojo ale jinak jsi úplně vymaštěná a ..

a

a ptáček vrků vrků

a já

ach ptáčku vrků fňuk vrků chňo chňo poraď mi poraď

ptáček ptáček taky asi naříká chňo chňo a vrků vrků pořád se mě ptá co má dělat a já tady řešim jenom sebe, ale nechci toho ptáčka vyděsit to zas jako né jo

ale třeba mě ten ptáček děsí svym nemožnym klidem

i když počkat!

ach ptáčku vrků vrků vrků

a ptáček na to

doprdele vrků doprdele vrků doprdele vrků

kurva vrků ale už kurvaaaavrkkkuuuuvrkuuukurvaaakurvvaaaavrkuuuuu

a byl to krásný jarní den

vrků fňuk

------------------

Eva čeká na ohňostroj

Tobě se ven řinou střeva

Myslíš, podříznu se - Hovno!

Nikomu to zjevně neva

Eva snídá horký párek

Ty tankuješ u benziny 

Zbude z tebe jenom škvarek

Eva má narozeniny 

Každý den je jeden dárek

A dárek každý den jiný 

Eva... zase si dává párek

Tobě nadzvedávaj plyny

(levý varle)

-------------------

Mojí drazí

Já mám vás, ale - pak mám taky Vaz

a ten si srazím

Pil jsem ze sklenice. Ve sklenici jsem měl citronovou šťávu a v ní vodu. Pil jsem 

ze sklenice citronovou šťávu s vodou. 

Pil jsem ze sklenice. Když jsem byl ve třech čtvrtinách sklenice, 

všiml jsem si na hladině temných útvarů. Vznášejících se. 

Temných útvarů splývajících ve třech čtvrtinách sklenice. 

Přestal jsem pít. Přestal jsem pít a blíže si je prohlédl. Zjistil jsem, že mi ve sklenici 

s citronovou šťávou s vodou, kterou jsem pil, plavou kraví voči.

Kraví voči. 

Málo jsi do země hlavičkou bil,

vítr už rozfoukal všechen pyl.

Dělníci v ulici pracují dýl.

Do rána vyrostlo tu několik vil.

Málo jsi do země hlavičkou bil,

z dáli je slyšet sténání víl.

Málo jsi do země hlavičkou bil.

Jelen, co šňupnul si pýr,

parožím o stromy celou noc ryl.

Málo jsi do země hlavičkou bil,

blízko je slyšet bzučení pil.

Málo jsi do země hlavičkou bil,

Tam, kde byl les, zůstal jen jíl.

Netopýr, slepýš, pyl,

jsou poslední, kdo tu zbyl.

Možná, že někde i malinký hýl.

Málo jsi do země, hlavičkou bil.

Teď bolí tě hlava o něco dýl.

Ty málo jsi v létě, málos pil.

(Jølen Mölkin, Oslo 4.3.2023)

Můj smutek je modlitbou
Aby démoni odešli do patřičných krajin
Sama se sebou maluju obraz psychopata
Kterej nemá šanci vkročit
Pořád tu drží otevřený dveře
Co když náhodou?
Bude potřeba převrátit stoly
Co když náhodou
Zatemní se ta trhlina
Lásku v sobě vypěstuju jako rostlinu
Proboha - trvá to!
Jsem pomalejší
Táhnu se jak váhání uzlu, když strká si tam sebevrah hlavu
Táhnu se a v tu chvíli zas zrychluji
Kolečka se otočí, panenky se protočí, hlava se mě zamotá, padám, kam nevím, ale na čele nápis help
Co a k čemu má to bejt
Dávno už neviditelnej plášť nosím celý věky
Myslím na ňadra cizích žen a jejich rty který tě omáměj
Já už nemám žádný rty, já mám kapuci, která se snaží doskejtovat do tunelu bez přátel
Do tunelu kde budou už jen krysí bobky a můj možná prožitej život
Dal jsi mi do hlavy vlastní neexistenci
Jsi stejnej jak ta zelená kopretina
Ale není už potřeba věci si vyčítat
Lásku vynesu do oblak jak lístky květů o který není potřeba se starat, protože všechno má svoji vlastní cestu a ty to nikdy neumožníš, aby život byl napsanej nikdy nebude napsanej
V tom je to tak zkurveně magický, že brečím a nespím a moje modlitba mi diktuje kdy nespat a bude to trvat ještě pár hodin i při tý nejsilnější meditaci si nakonec řeknu, že to nemám šanci zjistit
Žádnej psychoanalytik nenapsal do dějin, že sny jsou obrannej mechismus a já se braním žít svůj smutek a tak nespím a tak se občas chichotám jak veverka, vím totiž vomámit to drogama nejde vomámit to nejde, duši musíš vomámit jen sněnim.. jen sni, princezno, tohle je tvoje pohádka a ty si to umíš zkurvit dokonale, tak jen sni, prosimtě

Tento mnohem méně talentovaný bratr Adolfa,

o kterém mnozí tvrdí, že nikdy neexistoval

a že se jedná pouze o kolektivní halucinaci

alkoholem zdecimovaných dezolátů z klubu Paliárka,

byl můj nejlepší kamarád.

Od té doby, co se prvně pohnul v děloze,

vedl velmi pohnutý život.

Často trpěl na zánět střevního ucha,

ve škole měl samé trojky

se svými homosexuálními spolužáky,

při tělesné výchově nepřeskočil ani kozu

paní učitelky,

a jelikož byl krotký jako beránek,

znásilnil ho zoofil.

Bolelo ho to jako prase.

K jeho zplození došlo nešťastnou náhodou,

když jeho matka, Klára Hitlerová,

zakopla a upadla řitním otvorem na panenku Barbie,

v jejíž vlasech se nacházelo zaschlé sperma Aloise Hitlera

(popis jeho deviantních masturbačních hrátek

by však přesahoval rámec této vědecké práce),

načež poslední umírající spermie

pronikla skrz Klářin hemeroid

přes krevní řečiště až do dělohy.