|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 18. 12. 2023 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
jerlíní song (poezie, Kolemjdoucí) • ruzyně (poezie, Kolemjdoucí) • sezona (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano , závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů.
|
||
|
nazívám bezzubými ústy vše dobré
pod peřinou křísel
v chomáčích snů uvolněných
procházkou hlučností sytou
jak do plynu odevzdaný
nadupaný motor
|
||
|
až zapálí své jiskry pod obalem z mechu
na trdlištích hadů a laní pelechů
vstanou jerlínové jokoham a hirošim
blahovičníkové oznámí starosti
to co dosud bylo bosé obuto bude
obuté co korzovalo zuje se
páč tuje stěhují se domů
a mezera v zemi tu je
z níž pevný prs jako sopka
s bradavkou připravenou pro ústa krasavců
zeje |
||
Podzimní hrátky (poezie, Woyta) • nualK (poezie, Kolemjdoucí) • Postřeh (poezie, Sasuke Okohurikanu) • (poezie, Sasuke Okohurikanu) • nastolení rovnováhy (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano , závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů. |
||
|
Vůbec! Se nesmíš zout Se rozpal, se do běla Pojď, půjdem podříznout Ňákýho anděla
Voni po mně dou!
Ne, vůbec netušim, Jestli to udělam A nemam představu, Co na mě maj
Ty vrány s kulkama, Se samopalama A svině s papírkama Ty, co mě sema tama Doprovodí
Ne, píča prdel hovna Ne píča, prdel, hovna Ne, piča, prdel hovna Ne, nevim, Jestli se to hodí |
||
|
Dobrý víno |
||
|
tak co dělat, gdyž už seš všeho přežranej
a i apel nebo lament nebo manifest jsou jenom další sousta
snad jenom doufat, že je tu ještě něgdo jinej
koho baví hubou prdel šoustat
aby aspoň von udržoval pochodeň žízně po životě
aby kočka mohla zvedat a loukotě
vrhat stíny strojeným lanem tažené
hoj a hoj a hoj, udržůj svojí ledničku plnou
ty zrůdo, kterou už nemohu dál nazývat člověkem
ale jen fyzickou osobou, neboli zrůdou,
tebe už nevyléčí ani heyoka
neboť v něm nepoznáš co poznat máš! |
||
|
Podzime, obarvil jsi každý lísteček vínově, oranžově, žlutě, na růžovo. Potom s lehkostí jsi do všech foukl a rozházel je po cestách. Směješ se tomu jako malý kluk, brouzdáš se v nich, s větrem se divoce točíš a tančíš, šlapeš v blátě a skáčeš do louží. Studenýma rukama po kůře hladíš stromy, chodíš po hájích a vůbec ti nezáleží, jestli jdeš v plískanici, anebo se sluncem za zády.
Když se pak šeří, jako lesní zvíře zahrabeš se do listí, ukolébán hlubokým tichem, do kterého zní jen jedna ptačí písnička, po celou dlouhou noc sladce sníš. |
||
|
| ||
|
Ne lidi se nezabíjej To voprátky se nepletou. |
||
|
Alespoň na chvíli, malinko probudit v sobě miminko,
podrobit se milostivé péči té krásné blahodárné, co léčí,
naplno probudit důvěru miluji, nikdy se neperu,
probuzené srdce, světlo ve tmě teď jsem již připraven, Mistře veď mě. |
||
Dvěbá sničky (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Nastavuji světu otevřené dlaně (poezie, Woyta) • Básnička (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Báse%n (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Ta kibereš (poezie, Sasuke Okohurikanu) | ||
|
Vidíš motýly A vážky? Bereš - prášky? Ty zas démony A draky Taky - bereš! Taky! |
||
|
Sypat si kafe do rány Sakrafix, to jsou nápady A nebo tohle, ale varuji předem: Napouštět trávu - toluenem? Kurvafix, to by udělal jenom dement. (Nebo ten, kdo se chce zapálit.) |
||
|
Já miluju jednu holku Jsem tak čistý! Usadím se v jejím stínu Slížu špínu z jejích stěn Pak spolykám Špinav místy Její hlísty Tak - a už jsem znečištěn |
||
|
S tím málem, co vím, a se vším, co mám v duši nastavuji otevřené dlaně.
Nabízím. Ber si, světe.
Na oplátku mi postačí jen malá útulná bouda, pevně vystavěná na vysoké hoře, blízko slunci, odkud přehlédnu všechny zmatky, kde přečkám všechny bouře. |
||
|
1) Po ulici Po ulici jde kretén S Benešovým dekretem
2) Podívej se, moje milá Podívej se, moje milá, Kolik je tu hvězd. A ač jsou všechny rudé Stejně z nich hovno zbude
Jó, Vysočanský sjezd |
||
V případě potřeby rozryjte hlínu (poezie, Xerodoth Sigmius) • Moře bezpráví (poezie, Kulturní P_rnograf) | ||
|
Žralok mě kouše do ruky, potápím se hloubš a hlouběji a propadám se ke dnu. Nenacházím oázu, trampolínu někdo ukradl. Nastražená past, nohy zabořené v bahně. Utonulý skok, odkotvení chybí. Hledám naději. Přízeň toužebně vyškrabuji do zdi. Brousím drápy. Sním o plné misce dobrot.
Navíc je zakázána hudba. Detektory lži hlídají náš klub Pali. Dokonce je zakázáno mluvit. A co zbývá?
Vynořit se, Nadechnout se, Očistit se, Uklidnit se.
A pak přijde Rus samozvaný přítel prase v masce člověka hnus.
Moře bezpráví. Vlna za vlnou krok za krokem mrak za mrakem vteřina za vteřinou. |
||
|
Už ti pětkrát vykradli byt |
||
Otevřené srdce (poezie, Woyta) • Výjev ze... života (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Byl jsi v nálevu – A zkysl (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Ten, který se zastavil (poezie, Rogo) • Jasná zpráva (poezie, Sasuke Okohurikanu) | ||
|
Výtah nespadl Pouze sjel |
||
|
Na piáno hrál a ve známost vstoupil díky své rychlé a divoké hře.Byl miláčkem nočních barů a miláčkem žen. Mnoho mužů mu závidělo, mnoho mužů chtělo být mezi jeho práteli. Jeho hbité prsty uváděli každý večer návštěvníky v úžas. Domů neodcházel nikdy sám, jeho život byl neuvěřitelný kolotoč. Jednoho dne se ovšem zamiloval do nádherného přízraku. Bylo právě pravé poledne a on se rychlým krokem procházel podél řeky ve svém milovaném městě. Byla-li ta žena skutečná, netušil. Scela jistě se ale tato bytost, snad z jiného světa, na něho usmála a to ho po dlouhých letech donutilo, zastavit se. Jako kdosi úplně jiný vstoupil večer do naplněného klubu, kde všichni očekávali, již takřka tradiční vlnu divokosti. On usedl, klidný jako nikdy, za piáno a jeho dlouhé snědé prsty pohladili klapky s něhou romantického milence. Po sále se počala šířit harmonická melodie až osazenstvo klubu strnulo. Zprvu ho chtěli mnozí zastavit, ale ve chvíli, kdy začal se slzami Lásky zpívat své vyznání krásné neznámé, cosi se v lidech zlomilo a rozruch poraněných duší utichl. Hrál a zpíval celý večer improvizované skladby otevřeného srdce. Hrál a zpíval, každý střípek života byl toho součástí. Hrál a zpíval a ona tam byla. Snad byla i skutečná.
24.6.2023 Tábor |
||
|
Nemáš zalíbení v Kristu Neznáš zabíjení Ani v opojení Nemáš smysl
Nemáš vteřiny Jen branky Nemáš stránky Nemáš řádky Drž se zpátky
|
||
|
To takhle jedna zombie mrdá jinou zombii A ta jedna zombie povídá: Já chci bejt mrtvej A ta druhá odpoví: Já už jsem |
||
|
Nemám dar rozumět ptačím řečem ani nerozluštím, co do listí je vepsáno.
Ba ani kresba v kůře starého dubu své taje nejskrytější mi nevydá.
Jediné, co v tomto okamžiku mám, je otevřené srdce.
Tak aniž bych cokoli chápal, nechávám v sobě znít každý tón. Aniž bych nad něčím hloubal, dívám se.
Aniž bych se snažil svět jakkoli uchopit, skutečně a jemně se ho dotýkám.
Pak jen našlapuji na dlažbu cesty, veškerá slova nechám odplynout a tiše v duchu... prvá... druhá... prvá... druhá... doby počítám. |
||
Království náleží dítěti (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Pavel je zodpovědný! (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Svět za oknem (poezie, Rogo) • Program naší schůze (poezie, Jaroslav Alétotaky) • ... (poezie, Rogo) | ||
|
Dotknout se nohou sklonit hlavu nebýt osobností jen Láska věčná smí být vnímána aby chvíle tato zůstala čistá.
17.3.2023 Varanasi - Indie |
||
|
Mám návrh programu |
||
|
Trvalo to dlouho a zdálo se to nekonečné. Nutno přiznat, že jsem se bál toho neznámého, do kterého jsem měl právě vstoupit. Parapet byl již dávno prázdný a to jediné co na něm ještě stále spočívalo byla má ustrašená tělesná schránka. Duch ten neustále poletoval kolem a snažil se zhmotnit ono obávané ,, teď“! Jak přimět ducha, aby se opět spojil s tělem? Nebo snad má onen dosti zmatený duch hledat jiného převozníka své stále rostoucí touhy udělat to? Duch, jakési individuální já, ztratil náhle veškeré zábrany a bez toho, aby se s čímkoliv, či s kýmkoliv vědomě spojil, vyrazil do akce. Klička okenního rámu se otočila díky nevyslovenému přání a staré, krásné, lehce zpuchřelé a časem zašlé okno se dokořán otevřelo. Vyletěl jsem ven dokonale šťastný, ovšem slova, kterými bych onu prožitou nádheru mohl detailně popsat a podělit se o ní, jsem zanechal kdesi v hlubinách závislé mysli. Snad mi to alespoň tělo, zanechané za oknem odpustí.
15.5.2023 Tábor |
||
|
Pavel je úředník Na stole má laptop, myš a nabíječku Pavel dobře ví Kde udělat tečku Kde udělat středník, to ví ještě líp
A v práci ho honí; vždy okolo jedný Pavel je zodpovědný. |
||
|
A co takhle se vysrat na statistiku Určovat běh světa zase postaru Z letu ptáků, z pajšlu, z křišťálovejch koulí Z chuti kuřic žrát, z vrhů dvouhlavejch telat
Chci bejt malej Bůh, Co si jenom hraje, A přitom si hádat, Jak se věci mají |
||
Básně z odpadních vod (poezie, Kamil Princ) • Modlitba prosebná (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Stromočlověk (poezie, Woyta) • (bez názvu) (poezie, Zita) • Říkanka #3 (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Bouře je na spadnutí (poezie, Woyta) • Dneska jsem dostal CHUŤ (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Draci se klubou z avokád (poezie, Tomáš Recht) • Pavouk z Číny (poezie, peterkey) • V dávném roce (poezie, Lokálka) | ||
|
V dávném roce Nevím jakém Narodil se Nevím kdo
Kdyby věděl Jak o něm mluvím Tak mi dá co proto |
||
|
Samočinný pavouk z Číny pochytal nás do své pavučiny.
Neuronovými vlákny svými, střeží všechny naše činy. |
||
|
Draci se klubou z avokád |
||
|
A pak, zničehož nic Představ si, že jsem zmiz A jak dřív bloudil lesem Promarnil celý den Mlátí to mnou a třese Moc jsem se provinil...
Moc jsem se provinil?
Tak jsi byl prostě pryč Hlavně se hýbat, HÝBAT! A těch pár piv (pár "pif"!) Dietetická chyba I to lze napravit A ne že ne - tak ženem Chůze - cval - běh - a trysk
Lžeš, že chceš žal jak želé Chceš dejchat zhluboka
Tvá cesta je temná, temná, Ale - široká A jaro je a příští den Příšery do svých skrýv Zalezou zas o chvíli dřív A býlí leze ze všech škvír Víry si dodej, dodej, vše se... Ehm...
...bude...
...zas jako dřív
A stejné bude to, Bude, co se dnes liší I zrůdy budou zas A zas tu budou myši? A sny mě provedou zas mí Oživlí nemrtví? Proč mlčíš?
Co má stát stane se A možná padá škvár Však jednou budem zas A budem zas za lesem A i zde v lese je - koukni se pořádně - Ta cesta
A pořád je i stejná Je krásná - široká Ať sebetmavší je, Tak věz Že z šírání se zase rozední a zazní kokrhání
A pln zas bude květ A plzeň bude ve skle? A v buchně jistota?
Bude tu cítit plyn A bude nicota - bít do tabulí oken a v nich se chichotat?
Ticho už, vždyť magma života Zase tak kolotá v svém koloběhu živin Noci se zkrátily A ještě budou krátit! Ve prospěch dní - těch dní (dávno se měly vrátit)
Proč se cpou do dvěří Dni vysvlečené z košil S krátkými rukávy (zas bude všechno vidět, i žilky života)?
Protože to má být Přestaň si zkoumat šrámy Život ti říká všechno Mlčící nicota Je siluetou vdáli Ještě se mihotá Cesta - je dosud temná, Dosud temná Ale široká |
||
|
Ještě ti svítí slunce, ale dešťový mrak je čím dál blíž. Ještě v dáli září kostelní věž proti šedomodré stěně z padajících vod.
Ještě je plno ptačího prozpěvování, už s hukotem se vítr zvedá. Ještě se díváš na stráň posetou fialkami, rozhlížíš se po zahradách se zlatými dešti, ale už vyčkáváš napjatě, kdy zaduní vzdálený hrom, zabuší na tebe kapky.
Jedna z prvních jarních bouřek město jen těsně mine. I ten déšť pomine, oblaka se rozestoupí, zůstane jen bledý závoj, kterým je slunce zahaleno jako nevěstina tvář.
Kdo však je ženichem a kdo princeznu zlatovlasou v nebeském chrámu dovedl před oltář? |
||
|
Díky Tomu, kdo se obětoval A doufám, že i za mě I když uznávám, že to kvůli Němu Už nedokážu Přinášet oběti |
||
|
Disociovanou Gorgonou,
Medúsou, oči skryty tmou,
fyzickou divou,
již physis nezajímá,
žal srdce jímá
duše křehká hrou
na život,
na lidství,
-
na kokot.
|
||
|
V jarním deštíku pod modrým paraplíčkem na chvíli se městu vzdaluji.
K domům zády, odcházím do polí úvozem, kde rozkvétají trnky, kde se břízy pnou k šedivým mračnům, kde stromy zeleně obrůstá mech a svěží mladé lístky se začínají rozvíjet.
Šlapu po blátě a vlhké trávě, na paraple kapky pleskají a ptačí zpěvy nekončí.
Mohl bych se otočit, jít zpátky, kde to znám. Mohl bych zmizet jako pára, rozplynout se v povětří.
A mohl bych se navždy zastavit, proměnit nohy v kořeny, paže ve větve, vrůst do hlíny a celý se nechat smáčet deštěm, obalit se sněhobílým kvítím jako planý ovocný strom, bělostná trnka na tiché mezi.
Jen kdesi v horní části kmene zbyly by dvě podivné okrouhlé skvrny a pod nimi narůžovělá jizva jako dvě oči a ústa ve věčném úsměvu. |
||
|
Dej, ať se ukázním Nebo se zblázním A když se ukázním Dej, ať se nezblázním |
||
|
666
Ojetá jak Fiat Uno jsi spíš Lilith nežli Eva. Chtěl bych vniknout ve Tvé lůno víc než Putin do Kyjeva.
Z tepen proudí krve Ganga, bomby z nebe pršely. Svět je jako těsná tanga – napjatý a v prdeli…
666
Tvoje parte čtu si letmě, v hlavě bludy zuří mi. Chci tě poutat nahou ve tmě jako v kauze z Kuřimi.
Bůh nás spasí? Chyba lávky! Beru léky na klouby. Pojď si šlehnout lysohlávky! Život stojí za houby…
666
V rakev, či do urny, buď tam, či onam. Život je vzácný dar? To jsou jen kecy. Stříhám si metr, kdy konečně skonám, dobrého nepálí v kremační peci.
Červi hrob zaplní jak Češi Banát, všichni jsme s Charónem na jedné lodi. K narozkám dostal jsem vojenský granát – s potěchou děkuji: „Ten se mi hodí…“
666
Ach, Bože, čípak je to vina, že nepřijde mír po válce? Tys obětoval svého syna a já zas játra kořalce!
Tvá vůle, Bože, vesmír řídí, nad světem Tvá moc zasedá. Tys moudře stvořil zvěř i lidi, jen mě jsi zprasil, jak se dá…
Nalejte mi další 3,14vo
Otlučená hospodská televize se šedym zákalem vysílá politickou debatu Hobbese a Aristotela, místo reklam běží apokalyptický výjevy a já si řikám, co by asi tak vysílala, kdyby ji konečně zapojili do zásuvky.
„Hej, vrchní! Co je dneska na čepu?“ „Máme Przničku, Bludvar, Gambrihnus, Smradegast, Velkoopovický Kokotzel a Spijany.“ Odmumlám mordlitbu „Otče, nač?“ a objednám si lahváče čtrnáctistupňovýho speciálu – každej stupeň za jedno zastavení Krista.
Jdu koupit frťana zelený některý z beatnickejch Beatricí. Co třeba týhle fuchtli? Je zmalovaná jak Sixtinská kaple. Její frajer (psychotickej vožrala) teď leží doma s šílenou sračkou. Prej si pro sebe občas něco čmárá. Prostě debil. Nechceš dneska přespat u mě, Lori?
666
Vyhlížím asteroid na svět se řítící, s lidmi je často kříž – to ví i Ježíš. Až bude Valentýn, koupím Ti kytici, kterou Ti položím na hrob, v němž ležíš.
Foglar chce ostříhat na ježka v kleci, Hospodin stvořil nás po lahvi rumu. Pecivál válí se v kremační peci, do zoo daruju jadernou pumu…
666
Jizva bývá dost velká, když je bolák vstřebán. Chci být větší ochmelka nežli Miloš Zeman.
Staň se taky zločincem, hrob je červů rautem. Před zájezdním hostincem zajedu tě autem…
666
Poštovní schránka tam na rohu ulice, to není nějaká lecjaká věc. Antrax a parte v ní házejí nejvíce ti, které pohltí kremační pec.
Ta schránka poštovní, na kterou močí pes, je celá rezavá jak žádná druhá. Svěrací kazajku nos místo kombinéz! Píšu Ti telegram, že budeš tuhá.
Šílený pošťák Tě mačetou porubá, Smrtka si na Tebe už brousí kosu! Mé psaní obdržíš pomocí holuba, kterého vydloubnu ze svého nosu…
666
Ožralý, netuším, co se tu děje, s Braníkem v ruce si čtu Hemingwaye. Stále dost lahváčů v lednici zbývá – cítím se jak stařec a moře piva…
666
Mlátím hlavou jako datel, hrobník už mi chystá máry. Zoofil i cestovatel chystají se na kanáry!
Arsenik je chutná strava, umírat lze všelijak! Vezdejší chléb Bůh nám dává, jenže já jsem celiak…
666
Bible jsou jen lživé bajky, nekrofil je u kosti. Na modř klína české vlajky nasadím pás cudnosti.
Skon je věčné, sladké koma, Smrtka dělá selekci. „Nebudeme tvrdnout doma,“ říkám ptáku v erekci…
666
Boží mlýny skoupil Babiš, tak teď pečou pro Penam. S Lunetiky zpívá Záviš, ptám se lidstva: „Co je nám?“
Na ten kámen, s nímž jdu k splavu, beru půjčku u banky. V lásce často ztrácím hlavu jako samec kudlanky…
666
Proč máš slzu na víčku? Smrt Tě potkat může! Napíšu Ti básničku nožem do Tvé kůže.
Může potkat vlky splín, když na kořist skočí? Lásko, ty máš vlhký klín dík úniku moči…
Domácí tlení voňavé není
Jak zbavím se té zdechliny? Vši skrývá její lokna. Hoď kamenem, kdos bez viny? Já vyhodím ji z okna!
Mně v bytě hrůzně zapáchá, dům zamoří mi hravě! Já navíc dostal zaracha od hlasů ve své hlavě.
Je tma a venku mrholí, zlo vládne v světě celém! Jak zbavím se té mrtvoly, jež byla kdys mým tělem…?
Zapomnělas
Jsem zklamán, až mám hlavu samé šediny, Tys zapomněla na mé narozeniny! Jen jedna věc mě víc než tohle drtí – žes zapomněla výročí mé smrti…
666
Chtěl bych zkusit každou drogu, hůř žít umím, líp ne. Řidiči i onkologu holt to někdy chcípne.
Márnice tě zpopelní, Pánbůh v mracích pláče. Jsem chudý jak kostelní myš od počítače…
666
Mám se jít oběsit na dub, či na buk? Stvořením světa Bůh nakrk mě! Miláčku, mám Tě rád tak jako nanuk – studenou, tuhou a na prkně…
666
Antrax šňupej pro zábavu, Pyj si skřípni do dveří. Al-Kaidá ti setne hlavu, Gay tvůj anál prověří. Epileptik sebou cuká, Skonej díky opiu. Abych zkrátil tvoje muka, Tvárnicí tě dobiju. Antikrist má v církvi členství, Na zeď házej s morčetem A buď šťastný v mnohoženství Se siamským dvojčetem…
666
Pojď z lidských kostí umlít mouku. Ty sám všem vraždu nabídls! Já šeptám: „Zavři oči, brouku,“ při atentátu na Beatles…
Výzkumný ústav hnusologie
Zeleň zkaženého salámu, žluť promočených stařeckých plen, červeň na prostěradle po první souloži – takto vypadá můj semafor.
Narkoman hledá jehlu v kupce sena. Z hospody jdu namazaný jako krajíc chleba. Gerontofil rád hraje na slepou bábu, milovník zvířat dostal raka. Nekrofilům, kteří touží mít v márnici orální sex, radím zachovat chladnou hlavu.
Šachista i alkoholik jsou rádi na tahu. Dal jsem své milé sladký polibek, ačkoliv trpí na cukrovku. K svátku mi pak složila origami z použité vložky. Franz Kafka by s ní udělal krátký Proces! S kamennou tváří i penisem jdu hlavou proti facebookové zdi…
Tato báseň měla mít název, ale nemá
Chtěl jsem napsat báseň o kráse světa, ale strčil jsem do mikrovlnky křečka, což je vlastně to samé. Explodoval, jako kdyby v něm byla petarda, protože taky byla.
Cítím se být zavázaný dívce, která mi dělá shibari. Bůh stvořil tento svět ve stylu Art Brut. Má milá je vegetarián, ale mně je to buřt. Přivázal jsem ji k lodnímu šroubu, což ji dost vytočilo. Hodil jsem ji v míchačku, z čehož měla smíšené pocity.
Ale ani Achilles neměl rád patolízaly. Nekrofil, když se zamiluje, je schopen jít i přes mrtvoly.
Pod vánočním stromečkem jsem si přál najít smysl svého života, ale byly tam akorát ponožky…
666
Peklo ztrestá naše hříchy, veganům jdu pro řízky. Hurónsky se řežu smíchy během svojí obřízky.
Umřít není nikdy škoda, Darwin je Bůh pro opa. Až mé milé praskne voda, zařvu: „Po nás potopa!“
666
Já chlubím se svým nádorem, Bůh není, věř spíš Freudu. Když nezvítězím nad morem, tak během dneška pojdu.
Já chlubím se svým tumorem, dík depresím jsem grogy. Vždy říkám: „Ber to s humorem,“ když beru tvrdé drogy…
666
Hajej, dadej, neviňátko, dopřej slzy očím. Pokud chceš mít v puse sladko, dudlík v krvi smočím.
Wunderbaum ti strkám v plenky, neboť páchnou močí. Dám ti domek pro panenky vyříznuté z očí…
666
Na svém hrobě sázím thuje, hřbitov je mou polností. Nekrofil se zaměřuje na dobráky od kosti.
Umrlci jsou vyšší kastou, hledám špalek u kata. Kartáček jdu koupit s pastou – dneska přijde Zubatá…
Píseň nihila
Když zášť ti proudí v každém nervu, když vyhledáváš zmar a hádku, pak lehni v rakev, sestup k červu, tak jako autor těchto řádků.
Jen skon tě zbaví všeho bolu, krom náhrobku co přát si více? Vše zahoď, sestup k červu dolů, svět – to jsou svrab a neštovice!
Je život smrti disciplína? Běž radši rakev koupit si. Vždyť místo zpěvu, žen a vína máš covid, AIDS a opici…
Labutí píseň
Sžírá mě deprese, zabíjí tíseň. Už brzy zazpívám labutí píseň… Ale i v rakvi mám na vzpouru nárok – bude to šílený labutí hard rock!
Vanitas
Červ hladový sní o hrobě, žhář bývá vždycky při ohni. Jak břečťan po zdi hřbitovní se plazím, lásko, po Tobě.
Co veganovi slanina mně hnusí se tvá rodidla. Jed přimíchám Ti do jídla a soulož potom začíná.
Tep srdce se Ti zastaví, rtuť nalil jsem nám do sklenky, pojď připít Ďáblu na zdraví!
Mně trpělivost dochází. Máš oči jako pomněnky, tak umístím je do vázy…
666
Zahoď šaty, buďme nazí, dej si jedu košta! Vůbec nic Ti nedochází, jsi jak Česká pošta.
Anděl kálí guáno, Bible jsou jen povídky. Máš na růžích ustláno? Stejně půjdeš pod kytky…
666
Menzes je kečupem klína, kondom je skafandr pyje. Mydlář ti mečem krk stíná, nekrofil pro tvou smrt žije.
Skon je lék veškerých žalů, čáp cílí na babyboxy. Stisknu spoušť od samopalu, budeš mít víc děr než crocsy…
666
Já se z tebe samou láskou pominu, až Tě pošlu s nuznou cháskou do plynu.
Náš vztah bude, drahá, velmi ošidný, když tě budou sápat šelmy po tři dny.
Může být gay v nejistotě na ženské? Malé kotě spalo v botě španělské…
666
Teprve pod drnem bude nám lépe, hyneme vteřinou každičkou. Slyším hluk u dveří? Snad někdo klepe? Vrah klepl sousedku paličkou…
Na motivy Verlaina
Jsou vraky vzpomínek na moři paměti, kýl mají zlomený a plachty rozervané jak křídla Ikara, nad nimiž slunce plane, pak tamtam srdeční zve k psaní závětí.
Ví luna v oblacích, ta noci šedina, že skřipec nástrojem je s jednou lidskou strunou? Co řekou Morany se hvězdy nebem sunou, žel Tobě nesvítí z nich ani jediná.
Jsem smutný Hannibal se slony v porcelánu, chci vztyčit prapor zla jak Zola, když psal Nanu. Zda sčítá zoofil před spaním ovečky?
Má drahá, kráčíme jen smrti do léčky! Bůh trpí Alzheimerem – pax tecum, Domine… Svou lásku přísahej, ač zítra pomine.
666
Pod ve sloup obráceným bělmem luny v tmách chřípí rokle, do níž Nietzsche zírá, tlí mrcha starší, než je Altamira, a hrozny jejích vředů váží tuny.
Don Quijote válčil s mlýnem Habermanna. Když nekrofilní Romeo šel kolem, číš dal ji s louhem místo s Aperolem a mrtvola už rázem není panna.
Jak lístky okvětní, co trhá ruka při slovech: „Má mě, či snad nemá ráda?“, tak mrchožrout jí škubat údy zvládá.
Ta zdechlina zná Tantalova muka! Čí je to torzo, které čpí a hnije? Před vámi leží mrtvá Poezie…
666
Má duše podobá se márničnímu stolu, na kterém naději pln skepticismu pitvám. Co píšťaličku řež své zápěstí vzdor bolu, pojď, lásko, svěříme své proutí tepen břitvám!
Nůž něžně uchopím co smyčec Stradivari, sám Darwin nazval by nás asi makaky. Číš lihu zkonejší Tvá muka divé Báry, i když je slunečno, dnes budem na mraky…
666
Po smrti jsou plné krás dny, přišel čas dát hlavu katu. Já jsem ve svém srdci prázdný jako lůno po potratu.
Každý z nás se smrti dočká, hledej spásu u kata! Lásko, Ty jsi vážně kočka – plná blech a chlupatá…
666
Pokud neznáš Kamila, nepřicházíš o mnohé. Hrůza by tě zabila z této stvůry dvounohé.
Podobá se zvířeti, tlamu skrývá za fousy, torzo pohřbí v díře ti, jakmile tě zardousí.
Z žil mu trčí kanyla, litovat tě mohu. Pokud neznáš Kamila, tak buď vděčný Bohu…
666
V lese dnes znásilní Jeníka Mařena, neštěstí stíhá nás jak labuť Lédu. Lásko má, kde jsi furt pečená vařená? Proč trávíš celé dny u lidojedů?!
666
Velice rád balím holky, v postel skáču šipku. Náhrobky jsou noční stolky nekrofilních týpků.
I já vítám hnití tkáně, mívám radost ze zla. Šmátrám v otevřené ráně žiletkou, jež zrezla.
Sloužím tryznu za pacholky s chtíčem pornoherce. Velice rád balím holky – mrtvé do koberce…
666
Nerad bych se nějak dotknul Krista, ale pouze matka bývá jistá…
666
Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy? Ač nemám v lásce roztržky, jsem ten, kdo toho hajzla zrasí, až dám mu pěstí do držky!
Mou mysl lahev rumu tupí, slast hledám v levném víně. Kdo Vám tak zcuchal tmavé chlupy, jež máte ve svém klíně?
666
Nekrofil má černou duši, Epitaf ho vilně vzruší. Katafalk – toť lože vášně, Rakev potom skončí strašně. Ostatky jsou, pro co žije, Pornem skončí autopsie. Odhrabe hrob mrtvé krásce, Larvy jsou v něm na procházce, Exitus je štěstí v lásce...
666
Zemřeme sami a v bolestech? Na tuty! V urně se nachází strouhanka z lidí. Být Noe, nevyjdu ze svojí kajuty, Pánbůh je voyeur, Pánbůh tě vidí!
Jidáši stačilo klidně pět kaček, vždyť stejně půjdeme v hřbitovní půdu. Když fotím, povídám: „Vyletí ptáček!“ s rachejtlí připnutou ke svému údu…
666
Milá dělá psí oči, dám jí, co si řekne. Dušičky jsou výročí, že je umřít pěkné.
Děd se v plenu vymočí, Pánbůh nevěří. Milá dělá psí oči s křenem k večeři…
666
Já mám v lásce svoje dítě od dob jeho zrození. Roztomilým očkem zří tě, v jeho srdci zlo není.
Rád mu v Sunar liju vodku, ač mu málo šmakuje. Pedofilům pošlu fotku, marnost v jeho zraku je.
Proč se chová odtažitě? Nemá city pro tátu? Já mám v lásce svoje dítě od dob jeho potratu…
666
Střelit se do hlavy, či nejdřív do lýtka? Můžem být kořistí, anebo lovci. „Občas je dobré si vyhodit z kopýtka,“ pošeptal do ucha zoofil ovci…
666
Bez svojí manželky zemřel bych steskem! Hráč kostek marně sní o šestce. Ve stájích souloží zoofil s mezkem, šeptá mu: „Oslíčku, otřes se!“
Čekej smrt, již brzy budeme v Pánu. Mrtvoly pod zemí zkvasily. Bez svojí manželky já nedám ránu! Ať žije domácí násilí…
666
Na hrob dám ti buřtů věnec, člověk je jen zbytná hmota. Starcův pyj jak oběšenec visí mrtvý bez života.
Tuberák má chrapot rád, rasův vak je Mekka psů. Když jde klokan na potrat, tak se plácne přes kapsu…
666
V třiceti mám tělo starce, Bůh je pro mě mylnou tezí. Z medvěda na cirkulárce vyrobím si Míša řezy.
Nekrofil je na Kosti, Palach žhne jak vatra. Skáču samou radostí z desátého patra…
666
Smutek ze mě trosku činí, pláč mne zbavil zraku. Skočím jako mnozí jiní pod soupravu vlaku.
Stojím tady u kolejí mezi sebevrahy. Vlak furt nikde, všichni klejí! No jo, České dráhy…
Náhrdelník z tasemnic
Tvá vagina je jak hrst žížal slizká, svým pyjem v pochvě vlastní hrob si kopu. Až penis v Tebe vpraví bílou ropu, Tvou vraždu nevyřeší ani Siska.
Má perverzita nezná žádné meze. Hrob hromadný – toť nekrofilův grupáč. Je tarantule roztomilý chlupáč, když v řitní věnec hmyz Ti lovit vleze?
Jsme více plazi než Sapiens Homo a život k smrti laciné je promo. Já cítím se jak Jehovista v Mecce.
Vstříc bráně pekel mnoho mil jsme ušli. Buď Afrodita narozená v mušli na značně pomočeném pánském WC…
Bombový útok na Kouzelnou školku
Ač pyj mám malý, hrob mám velký. Dej v Tróji bacha na lávku! Já měl jsem v plánu chytat lelky, leč chytil jsem jen kapavku.
Na naši rakev krchov čeká a durman sklízí rolnictvo. Toť malý krůček pro člověka, leč velký skok v hrob pro lidstvo.
Že umřem není nepravda, nám kafe vaří Maryška. Zač sedí Michal Nesvadba? Všem ukazoval Františka!
666
Zvracím krev a špatně udržím moč, teď už je pozdě dát „STORNO“. Červený šátečku, kolem se toč, jako se teď točí porno…
666
Strč pyj dovnitř fritézy, budeš trpět značně. Pravda vždycky vítězí pouze kontumačně.
Rimbaud přefik Verlaina, Baudelaire v koutě zvrací. Je Karkulka červená díky menstruaci?
666
Hrobník rakev přichystá, gigolo zná babky. Záletník i cyklista ojíždějí šlapky.
Oko visí u důlku, smrt je moje droga. Skončil jsem v psím útulku zlitý jako doga...
666
Dýka vraha do mé hrudi proniká. Kopat další díru nudí hrobníka.
Padla půlnoc, v kryptě straší bestie. Strašlivá smrt cílem naší cesty je.
Marně křesťan léčí vírou chorobu. Zpívám: „Kočka leze dírou do hrobu…“
666
Páchneš jako brloh opa, Oběšenec dá ti lano. Hrobník už ti jámu kopá, Řekni smrti jasné „ano“. Ekzémy si léčíš vztekle, Belzebub tě vítá v pekle…
666
Kuřák mívá nádor v plíci, zůstat živý není plus. Hledám exit na dálnici, našel jsem jen exitus.
Jdeme v náruč záhuby, pro svou smrt jsme žili. Držím jazyk za zuby motorové pily…
666
Sami sobě břicho pářem, tuleň chce být sežrán mrožem. I když nejsem zahrádkářem, zasadím ti ránu nožem!
Pánubohu říkám „vole“. Raději mě otrav. Čím? Celý den jsem v jednom kole – zlámán v kole popravčím…
666
Nic mi smysl nedává, upíři krev pijí. Já jsem hlava děravá po lobotomii.
V pupíku mě kýla dře, pes chce za fenou. V slipech mám dík viagře dobu kamennou…
666
V hrobě budem kupkou kostí, Adam przní Evu. S rozdvojenou osobnostní chci množstevní slevu.
Pravda bude vždycky lživá, při dešti je sucho. V rozhovoru van Gogh bývá jedno velké ucho…
666
Každý z nás svou cestu zakončí v pitevně, Charón si svůj obol vybere v cashi. Hrobník tě pochová šetrně i levně, nekrofil na soulož v hrobce se těší.
Nemůžu vydržet pět minut bez sexu. Zub času viklá se – pomůže plomba? Milé dám k narozkám pár kilo semtexu, věřím, že oslava bude fakt bomba…
666
Chci pohřeb bez rakve, kašlete na svíčky, lacinou šprcgumou je kůže hadí. Má milá říkala: „Mám ráda zajíčky!“ to, že je zoofil, trochu mi vadí.
Satan chce tvoji smrt, jako gay chce kluky. Přilétá asteroid, velím mu: „Spadni!“ Zvládne se ukojit též člověk bezruký? Jistě to dokáže i levou zadní...
666
Mrtvé děti plní rovy, plyn jim nadmul bříško. Toužím zemřít – Charónovi klidně dám i dýško.
Zoofil je pěkné pako, když se dvoří herce. Srdce mé je prázdné jako koule pornoherce…
666
Zlámu tužkám všechny tuhy, krví píšu svoje slova! Po viagře je pyj tuhý jako Hana Zagorová.
Pryč je láska, pryč je víra, smrt je vrchol zisku. Hluchoněmý odezírá ze Tvých stydkých pysků…
666
Zlit jak Patrasová Dáda hodlám přejet dítě. Pavouk křižák mouchám spřádá sociální sítě.
Policisty gauner zabás, vegan přešel k masu. Pivař i hráč na kontrabas mají doma basu.
Arsen dávám do Kofil, děti zhebnou v díře. Znásilnil mě zoofil, trpěl jsem jak zvíře…
666
Pánbůh je po smrti, pojďme mu na pohřeb, jenom smrt je dobrou zvěstí. Vypil jsem, co se dá, mám hlavu jako střep – střepy však přináší štěstí!
666
Proč nám osud krkem kroutí? Úchyl číhá na robě. Ty bys chtěla růži z pouti, já zas kytku na hrobě.
Pouze smrt nás spasit může, končíš, žití sloko! Na střelnici místo růže vystřelím Ti oko…
666
Nadávky jsou moje bonmoty, Nero Řím podruhé zapálí. Výborně kápli mi do noty ti, kteří v bolestech zkapali.
Vítej smrt! Z hrobu už nevstanem. Nejlepší život je nežitý. Ač je má milenka veganem, zadek jí zmaluju jelity...
666
Upíři si krve lokli, v nebi řádí raraši. Ožrala i skokan v rokli bývá často na kaši.
Plíseň v hrobě rozloží tě, zvon ti hranu odbřinká. Ptačí keř i zbité dítě bývá samá modřinka…
666
Červi si lebedí v mase, v pekle jsou tropy. Plyn je teď drahý jak prase, jen vodník topí.
V mixéru udělám z krys drink, umřít je štěstí. Milá chce vyzkoušet fisting, držte mi pěsti…
666
Občas musíš přidat plyn, nemám čas až do rána. Poseč růže, zasaď blín, Bůh je fata morgána.
Míchej rum a ibalgin, Mácha šel si pro Lori. Občas musíš přidat plyn do plynové komory…
666
Bortí se hodnoty, v bolestech chcípá lid, na bejvák nemají už ani šneci. S cigárem chtěla jsi ode mě připálit, tak jsem Tě připálil v kremační peci…
666
Teď už mi i v Hi-Fi věži straší. Smrt ti vadí? Tak se z toho nepo… Poněvadž je benzín stále dražší, Palachovi musí stačit PE-PO.
Červi v hrobě budou tě mít rádi, hrobník už ti v kárce hlínu vozí. Zoofilu, co mě v chlívku svádí, říkám: „To si ze mě děláš kozy…“
666
Něhu znají pouze krutí, kůži z tebe servu. Žijem v bolu do zdechnutí, pak jsme pokrm červů.
Lásku znají pouze vilní, nevinní jsou v base. Dívka má je zoofilní, protože jsem prase…
666
Mívám sklony nepřátelské, pouze zkáza je mi milá. „Co je malé, to hezké,“ bývá motto pedofila.
Ďábel kletbu provolá, Hospodin je volem. Když mě lámou do kola, jde mi hlava kolem…
666
Kyanid je moje mana, Smrtka není bez práce. Co je přání pyromana? Zúčastnit se kremace!
Zubatá je hodná teta. Proč tak černáš, obloho? Chystám cestu kolem světa – kolem světa onoho…
666
Všichni víte, jak jsem sprostý, Somálcovi říkám: „Zhubni!“ Rozhod jsem se pálit mosty, spálím i tvůj můstek zubní.
Člověk je jen genů hříčka, jsi tak velká, v srdci tího. Milá to chce na koníčka – koupil jsem jí houpacího.
Hříšníci se v pekle smaží, Bůh si s Ďáblem zavdá. Přemýšlím na nudapláži, co je holá pravda…
666
To nejsou básně, co tu píšu, já, z řádu Ďábla tovaryšů. Dál čmárám v rauši z mnohé drogy ne básně, ale nekrology…
Rakviem
Noc jako z pohádky, hřbitov jak z horroru, a na něm funebrák prach z uren šňupe. Nadává, že všechny rýče má tupé, opilý spadl v hrob, škrábe se nahoru.
„Povězte, hrobníku, proč bagr stojí tu? Abyste na líh měl, hledáte ropu?“ „Kdepak to. Hrob králi šílenců kopu! Hloubím tu hrobku pro mrzkého banditu.
Náhrobek zhotovím z Čertova kamene, svěrací kazajka rubášem bude. Kněz k rakvi nepřijde, a plačky také ne.“
„Co to zde pohřbíte za zrůdu z psince?! Kdo je to hovado na ducha chudé?“ „Kopu hrob básníka, Kamila Prince…“ |
||
Málo jsi do země hlavičkou bil (poezie, Jölen Mölkin) • Vejce je třeba vařit z obou stran (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kravý voči (poezie, Lokálka) • Hoď to do ohně (poezie, Woyta) • Eva čeká na ohňostroj a ještě jedna další říkanka (poezie, Sasuke Okohurikanu) • pro celníka (poezie, Kolemjdoucí) • Vrků (poezie, Nicc) • ptáček (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
a chceš skutečně, aby tvé srdce bylo zaplněno laskavostí?
nebo se přikloníš na stranu šelmy
přece jen miluješ pocit převahy nad kořistí?
miluješ ten okamžik, gdy kořist uvěří slovům o lásce
a opravdu se ti zadívá do očí
ale už ty oči neuvidí, protože si bude myslet, že jsou to její oči
a ty pak se odhodláš, v té vášni,
v tom okamžiku,
vyrazíš a ve skoku prahneš jí po krku
ale neutrhneš ji jako ovoce, protože tam někde vzadu je strach
že kořist lhala, a není tak docela kořistí
že klamala
že ona sama je šelmou
a v tom tvém skoku
zhořklém vidinou pádu vylámeš si zuby o svůj ...
o čas
a nebo se zjeví Orel, který je nejvyšší šelmou a roztrhá tě na cucky ještě v letu-pádu
často vypadá jako malý ptáček co se myje v kaluži
plně položený do hry světla a stínu
já-my
Orel
a chceš skutečně, aby tvé srdce zcela prostoupila laskavost?
|
||
|
vrků vrků vrků říká ptáček a já na to doprdele kurvadrát moje mysl říká blablabla a pak blebleble a to všechno za pár minut a.. ptáček říká vrků vrků vrků a já na to doprdele kurva ježiš sakra ale proč pořád to a ono a moje mysl tohleto a svět támhleto a dělej tohle nebo nedělej nebo mysli na tohle nebo nemysli nebo říkej něco nebo radši nemluv nebo myslíš až moc nojo ale jinak jsi úplně vymaštěná a .. a a ptáček vrků vrků a já ach ptáčku vrků fňuk vrků chňo chňo poraď mi poraď ptáček ptáček taky asi naříká chňo chňo a vrků vrků pořád se mě ptá co má dělat a já tady řešim jenom sebe, ale nechci toho ptáčka vyděsit to zas jako né jo ale třeba mě ten ptáček děsí svym nemožnym klidem i když počkat! ach ptáčku vrků vrků vrků a ptáček na to doprdele vrků doprdele vrků doprdele vrků kurva vrků ale už kurvaaaavrkkkuuuuvrkuuukurvaaakurvvaaaavrkuuuuu a byl to krásný jarní den vrků fňuk |
||
|
je to tak jasné
gdyž si zapneš pořad
proložený reklamou
který je sám reklamou
je to tak jasné
gdyž zaostříš pozornost na květinu
pampeliška podšitá
chová se jako reklama
nutí tě fouknout
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
a přece to má tíhu
vidím to jasně
jako stopu ve sněhu
odpusť si
a napiš něco co se nedá říct
napiš to močí
zalej rozštíplou sykomoru
zdroj ovoce, stínu i dřeva
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
pro celníka |
||
|
------------------ Eva čeká na ohňostroj Tobě se ven řinou střeva Myslíš, podříznu se - Hovno! Nikomu to zjevně neva
Eva snídá horký párek Ty tankuješ u benziny Zbude z tebe jenom škvarek Eva má narozeniny
Každý den je jeden dárek A dárek každý den jiný Eva... zase si dává párek Tobě nadzvedávaj plyny (levý varle) -------------------
Mojí drazí Já mám vás, ale - pak mám taky Vaz a ten si srazím |
||
|
To dobré, čím si jsi neochvějně jist, |
||
|
Pil jsem ze sklenice. Ve sklenici jsem měl citronovou šťávu a v ní vodu. Pil jsem ze sklenice citronovou šťávu s vodou. Pil jsem ze sklenice. Když jsem byl ve třech čtvrtinách sklenice, všiml jsem si na hladině temných útvarů. Vznášejících se. Temných útvarů splývajících ve třech čtvrtinách sklenice. Přestal jsem pít. Přestal jsem pít a blíže si je prohlédl. Zjistil jsem, že mi ve sklenici s citronovou šťávou s vodou, kterou jsem pil, plavou kraví voči. Kraví voči. |
||
|
Výběžky troglodytů se roztékají a ani jeden z těchto navěky předpovídaných dnů nebude tím, čeho jsme se lekli, než jsme včerejšího dne usnuli bude jen lepkavou trýznivou fosforeskující hmotou čerpající svou sílu z nekonečné existence multidimenzionálního schématu, jemuž říkáme housle.
Tenká, a přece vícevrstvá realita nemůže najít své vyústění v ničem tak triviálním. Musí postoupit svou panschematičnost slokám, které nebyly ještě nikým složeny. Možná byly složeny na hromadu a možná je přece každá z nich jen trochou neočekávaného vánku v plachtách ptačích lodí, mířících za soumraku někam mimo čas.
Vejce je třeba vařit z obou stran, tak jako temperamentní lvy. Čeká je ještě mnoho bohoslužeb a z nejedné by se mohli vrátit hladoví – svědomí trpícího je protkané nesčíselnými vrypy, v nichž bublá něco doutnajícího a na pokraji hlavního uzávěru války přece zaržál kůň
Vleklá psychóza vedoucího psychiatra má nedozírné následky na personál. Ten pendluje po ulicích s otevřenými dveřmi, aniž by do nich naházel trochu jahod nebo jogurtu – takové sčítání lidu se děje vždy za úplňku, ale v nepřítomnosti zvířat. Ta tiše pospávají na březích Karpat a z chřípí se jim line nejeden kradmý vzlyk
Smutná váza čekající na rozklad se již prokousala k podstatě ačkoliv by si raději zapálila a česala vítr pomerančovým deštěm v tom tichu si odplivla na moje koleno, ale bylo to celé zaobalené a aristokratické takže jsem nemohl než nesouhlasit a nepoložit ji na rameno kytici třešní.
Jsme vyškoleni k dobývání končin, které už dávno naši skutečnost opustily, aniž by nám svěřily jediného slova na rozloupaný rohlík. Tvrdošíjně omamná cibule už kvete jen ve větru a jediné, co s tím můžeš udělat Ty je nechat ji odplout až na vrcholek hory jménem duha.
Zčernalý vichr už zase bloudí po troskách parníků aniž by složil hlavu či alespoň báseň.
|
||
|
Málo jsi do země hlavičkou bil, vítr už rozfoukal všechen pyl. Dělníci v ulici pracují dýl. Do rána vyrostlo tu několik vil.
Málo jsi do země hlavičkou bil, z dáli je slyšet sténání víl. Málo jsi do země hlavičkou bil. Jelen, co šňupnul si pýr, parožím o stromy celou noc ryl.
Málo jsi do země hlavičkou bil, blízko je slyšet bzučení pil. Málo jsi do země hlavičkou bil, Tam, kde byl les, zůstal jen jíl.
Netopýr, slepýš, pyl, jsou poslední, kdo tu zbyl. Možná, že někde i malinký hýl. Málo jsi do země, hlavičkou bil. Teď bolí tě hlava o něco dýl. Ty málo jsi v létě, málos pil.
(Jølen Mölkin, Oslo 4.3.2023) |
||
|
| ||
|
Uvěřilci zhůvěří Zhůvěřilci uvěří |
||
|
Můj smutek je modlitbou |
||
|
OBZOR SE NEPTÁ KUDY PŮJDEM
říkáš že mám dávat pozor
aby mi něco neuniklo
chceš po mně pozornost
chceš dozor
dáváš mi na výběr ze dvou
ani nápad
chceš abych se ti věnoval
jinak otrávíš vodu
chceš mi říct že beze mne nic
a přitom dávno máš
předplacený lístky
že se zabiješ
z lásky
a přitom máš dávno
volňásky
ne z lásky
já mám jenom jeden vzor
Nejvyšší
došlo ti
že se právě rodí ti který si zabil
kterým jsi vzal zemi
vodu vzduch
vyrval srdce
a skryl
OBZOR
|
||
|
jsou věci
které se šíří jako vůně
jsou věci
které se šíří jako pomluva,
jiné jdou od úst k ústům
jako dobrá pověst
jako dobrý příběh
a pak je tu polibek, omluva
jsou věci které se nešíří
to jsou tajemství
a pak je tu hořkost z toho co jsi viděl
i plesání nakažlivé smíchem
je tu rozum
a je tu srdce
je to v tobě
babylon smíchaný s tichem |
||
|
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba |
||
píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Každému padlému věnuji vzpomínku (poezie, Lokálka) • Jan Hitler (poezie, Kamil Princ) | ||
|
Tento mnohem méně talentovaný bratr Adolfa, o kterém mnozí tvrdí, že nikdy neexistoval a že se jedná pouze o kolektivní halucinaci alkoholem zdecimovaných dezolátů z klubu Paliárka, byl můj nejlepší kamarád.
Od té doby, co se prvně pohnul v děloze, vedl velmi pohnutý život. Často trpěl na zánět střevního ucha, ve škole měl samé trojky se svými homosexuálními spolužáky, při tělesné výchově nepřeskočil ani kozu paní učitelky, a jelikož byl krotký jako beránek, znásilnil ho zoofil. Bolelo ho to jako prase.
K jeho zplození došlo nešťastnou náhodou, když jeho matka, Klára Hitlerová, zakopla a upadla řitním otvorem na panenku Barbie, v jejíž vlasech se nacházelo zaschlé sperma Aloise Hitlera (popis jeho deviantních masturbačních hrátek by však přesahoval rámec této vědecké práce), načež poslední umírající spermie pronikla skrz Klářin hemeroid přes krevní řečiště až do dělohy. Skutečný zázrak přírody!
Měl jsem připravenou podrobnou studii o jeho psychologickém profilu, ale její jediný originál mi na Paliárce spadl do záchodu. Když se ho Salát snažil vypáčit, vykloubil si rameno, Lukáš, který mu chtěl poskytnout první pomoc, se smíchy pomočil, načež jsem po tekutém obsahu jeho měchýře uklouzl a úderem o záchodovou mísu si perforoval lebku, díky čemuž jsem přišel o celý frontální lalok.
Pouze útržkovitě si vzpomínám na několik střípků z jeho života (neboť mám v lebce ještě několik střípků z té keramické záchodové mísy): – jedním okem byl krátkozraký a druhým dalekozraký, – na zavázání tkaničky potřeboval obě ruce, zuby a jednu nohu, – v dětství si při pouštění draka pustil žilou, – jednou se snažil uhasit požár hasákem, – neúspěšně zaváděl stanné právo ve stanu, – aby přivedl vodu do varu, musel ji ohřát na 140 °C, – když chtěl v hospodě točené pivo, přinesl si videokameru, – zkoušel se živit hraním na bicí, ale přišel na buben, – jeho erekce vydržela pouhých 18 vteřin.
Měl jsem prorocký sen, v němž jsem ve vajíčku Kinder Surprise našel embryo jeho klona. Poprosil jsem Elišku, zda by ho nedonosila ve svém Lukášem zdevastovaném lůně. Nadšeně souhlasila. Když jsem jí o svém snu říkal, tak už ale nesouhlasila. Nevadí, máme chloroform... Můj plán má ovšem trhlinu, neboť v kindervejcích nacházím pořád jen samé debilní hračky! Je to sabotáž! Spiknutí všech světových mocností! Nechtějí, aby se svět dozvěděl krutou pravdu, že shthrixjshekdbpnhld
[Autor byl na tomto místě zlikvidován Ilumináty. Text je tedy publikován "post mortem" a jeho ostatní části se nedochovaly.] |
||
|
Žiju se vším, cos mi dal do vínku Dvacáté století, na krátkém vodítku Osmnáct-osmdesát devět, Osmnáct-osmdesát devět, Milovník rolí
Osmička, Devítka, osmnáct karátů Stříhání košil a střídání kabátů Osmnáct-osmdesát devět, Osmnáct-osmdesát devět, Dost! Už to bolí.
|
||
|
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou |
||
nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • pakostnice (poezie, Kolemjdoucí) • podagra (poezie, Kolemjdoucí) • minimalizmus (poezie, Kolemjdoucí) • Amanita (poezie, Polyp) • Stínová žena (poezie, Polyp) • narcizmus (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • O kolečko víc (poezie, Kamil Princ) | ||
|
(villonská balada)
Jsem ožralý jak Osbourne Ozzy,
mám chorobný a nuzný zjev.
Po rumu padnu do narkózy,
mně příjemně zní Banshee řev
jak Braniborský koncert v F
a krypta je můj hotel Ritz.
Vždyť Zubatá je přísný šéf,
mám prostě o kolečko víc.
Vstříc rokli kráčí lidé mnozí,
je málo zrna, mnoho plev.
I andělé jsou neznabozi,
ku hříchu svádí jejich zpěv.
Ne, peklo není UNICEF
a v kotli poznáš, co je hic.
Bol vyprázdní ti obsah střev,
mám prostě o kolečko víc.
Hněv Boží nás však neohrozí,
buď seladonem lehkých děv,
vrch popravčí jsou jejich kozy.
Až chytneš AIDS, tak prýštit krev
ti bude z podřezaných cév,
už pohřební si zapal svíc.
Jsi beránkem, byť chceš být lev,
mám prostě o kolečko víc.
Jsem snadným terčem pro psychózy
jak Hamlet, dánský kralevic.
Ač hrobník pilně kárku vozí,
mám prostě o kolečko víc.
|
||
|
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum |
||
|
proč nás usvědčuješ ze svého smutku?
a vyškrabáváš ze spár jinak tak pevných zdí
pevninu
a do škvír dosazuješ motáky
předávané polibkem
své zdi nářku |
||
|
stínová žena, co nemá šaty stejně ji nikdo nevidí špičatý nehty, sevřený rty tančím s ní na party
rozbiju si hlavu, prokoušu rty vytrhám nehty abych se aspoň na chvíli cejtil jako ty
zlámu si kosti a smrad z popálený kůže mi bude připomínat ty šťastnější dny
stínová žena jsi stínová žena jsi všechno, co chci a nemám |
||
|
chci být tvůj milenec koukat ti pod sukni všechny tvé puntíky z klobouku slízat projet se kočárem úsvitem posmutnit pod zadkem mravenci, nad hlavou bříza
nachcat si do chřtánu jinak to nepůjde proto se nemohu ubránit dojmu že když tě marnivě rozkopnu po lese v křečích a bolestech do tří dnů pojdu
jestli mě naopak vyšukáš do nebe žaluji pavoukům, hvězdám i Bohu že až si zatančím s padlými anděly těžko už naleznu cestičku domů |
||
|
moje milá nosila vždy krajku na kalhotkách
a to jak o všední dni, tak zejména o vánočních svátkách
letos však ač je dávno už listopad
není zde prostor pro výzdobu
teď chodí v tangách |
||
|
v marné touze nakrmit touhu |
||
|
pod tíhou minulosti
možná že ti skřípou kosti
a z budoucnosti
třeba natahneš si šlachy
jedním můžeme si býti přece jisti
že to co ti zlomí kost
je fatální přítomnost |
||
|
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí
|
||
Zastavení v mokrém domě (poezie, Rogo) • Stála stracciatella u kostela... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Přečetla bych si ještě jednu knihu... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • Výplachu netřeba (poezie, Xerodoth Sigmius) | ||
|
Propletli jsme si naše oční nervy a vložili bulvu do důlku tomu druhému
A i když si zrovna nečtem myšlenky šimráme si rohovkami po šedé kůře mozkové
Láska je především nehygienická |
||
|
odpočívam před tím strašidelným propadem akcií |
||
|
Přečetla bych si ještě jednu knihu, povídá dáma. |
||
|
Stála stracciatella u kostela |
||
|
V mokrém domě náhle cesta zastavena proudy deště jsou táhlé zmokla i má žena,
v šeru a v temnotě kde ze stropu kape voda sedíme tiše nehnutě věříme, že se to poddá,
raději i stan v tom domě máme obklopený kalužemi i ty těžké chvíle jsou staré známé požehnané mezi všemi,
po noci však přijde den absolutnem vykouzlen my půjdeme s písní dál tou jež nám osud daroval,
tou písní radosti necháme se vésti nic jiného neexistuje než tato přesvatá melodie,
tma nad domem a snad i hvězdy přinejmenším tušené Láska nad námi, ta je navždy vše špatné se přežene,
tvrdé jsou někdy zkoušky života často ovšem nutné pak odejde i tupá dřímota a jako když utne.
17.1.2022 La Gomera - v mokrém domě |
||
|
| ||
|
Vymlácený sklíčka z vitráží, a mříže rezavý. Starý oprýskaný nádraží, kde vlak už nestaví.
Vajgly v květináčích a tuny prachu na římsách. Zarezlý výhybky, tvý starý sny, spí utopený v kopřivách.
Kolikrát sis duši spálil, když´s ty sny chtěl vyrvat ven? Kolikrát se jiní smáli tvýmu boji s osudem.
Kolikrát se jiní smáli a tak ses tomu taky smál. Nikdo jinej než ty neví, proč jsi to tenkrát vzdal.
Nikdy nedoženeš zpoždění, který tvůj vlak nabral. Stojíš sám na kusý koleji, (tam) kde už tvůj děda stál.
A čekáš, až se tě někdo zeptá, nač vlastně ještě čekáš. Ale pořád se tě nikdo neptá, tak tady čekáš dál.
Zažloutlý jízdní řády, co už dávno neplatí. Nepoznáš už estakády, co se v dálce klikatí.
Jen vajgly v květináčích a tuny prachu na římsách. Zarezlý výhybky, tvý starý sny, spí utopený v kopřivách.
|
||
|
malý cestopis |
||
|
| ||
|
je opravdu těžké použít slova tak
aby to bylo esteticky a snad i mravně krásné
gdyž jednou je lepší vstihnout ten okamžik rozvitým blábolem
a jindy zas jinotajem
ovšem pakliže nýbrž jelikož
už bylo slovo natolik rozvinuto a jinotaj není jinotajemný
je drkotání zubů z ledové vody tou nejkrásnější poezií |
||
|
jsou totiž lidé, kteří již nejsou na tomto světě, a přece je klidně můžeš vidět, jak kadí v kapradí
určitě jim nechybí absolutní vůle a hlavně pevný bod ve vesmíru, který si vědomě zavěsili uprostřed mysli
takoví lidé nemůžou být už z tohoto světa,
protože jasně vidí trajektorii vnímání příštích dní
a odstoupili ze svých funkcí, aby nekrmili dál toho hada veřejného mínění a soudů,
protože si povšimli, že názor zmizel a je už jenom program, že zmizel život a je jenom chov
a intenzivní chov dál mění mysl v poušť
a přece v kapradí dá se toho tolik změnit
ať už to nechat jen tak životu na místě
a nebo s plnou igelitkou
nastřádanou
ji pevně zatnout do pomníku unie
...a je jenom škoda že hovna nejsou růžová |
||
|
| ||
|
Putování nekonečnem poselství zdánlivě nevysloveno tak kampak se dále pohnem? kde je mé vlastní nebe a kde je dno?
Kanárské ostrovy, Anglie, Polsko návrat do temné Czechie začíná mi býti tak trochu ouzko co když tam nikdo nežije?
Iluze vetkaná do mé paměti projekce vzdáleného filmu a poté detailní záběr na děti u kterého se snadno dojmu.
Mé vlastní dětství to bylo co zanechalo strachu stopy vše je umělecké dílo hromady sněhu nebo tropy,
Kde je to pravé místo klidu? netřeba ničím pohrdat Já sám k sobě jednou přijdu a bude to již napořád.
15.5.2022 Brzeznica - Polska
|
||
|
Zasel jsem selátko, to vyrostlo mi zakrátko. Po čase - stalo se z něho prase. |
||
|
Rostla jabloň v zátočině, (*německy: die kurve) Snad ty jabka nevopadaj, než je někdo urve. |
||
|
| ||
|
jestli chci mít úzkost dejte mi kafe ať mám aspoň důvod |
||
|
Tam vysoko nad zemí, na komíně černý pán se žlutým zobákem na svou flétničku oznamuje čtvrt po čtvrté ráno poslední jízdy nočních spojů, řidičům se klíží oči spánkem a uklízecí čety vyjíždějí se svou károu uklidit z ulic zbytky vzpomínek co tam zanechali lidé někteří z nich ještě stále neopustili poslední večírek první jarní paprsky hladí věžičky kostelů prostupují skrze ozdobná okna oznamující andělům že je na čase rozeznít zvony orchestr se rozezní za doprovodu pěvců za hlaholu lidí a za štěkotu psů přidávají se i řemeslníci se svými bubny oslavujíce příchod jarní rovnodennosti rostliny pozvedávají své květy chtějíce pozdravit bohyni Vesnu mráz samou něhou polevuje na své tvrdosti a první milenci si začínají projevovat svou lásku pod i nad korunami rozkvétajících stromů |
||
|
Jen ticho a prázdno a přesto je vše obsaženo žádná slova a přesto je vše vyřčeno jakmile se zastaví vše teprve pak to bude vším až přežijeme všechny naše tragédie a neštěstí až přežijeme všechny naše radosti a šťastné chvíle až opustíme úplně vše teprve pak se staneme vším jen ticho a prázdno a přesto tak plné že zmizí jakakoliv potřeba cokoliv vyjádřit.
25.3.2022 Pod horou Mantana de la Fuente,Gran Canaria
|
||
|
| ||
|
Ticho nosí tvář Boha a ta se ztrácí v nekonečném hluku a zmatku přehlcených myslí. Ticho je odpuštění a trpělivost. Ticho je sekunda po bolestném výkřiku. Krvácení duše a útěcha přicházející smrti.
Ticho… je předehra dozvuk šepotu laskavých slov po milování tak horkém, jako dech vulkánu. Rozcuchává prameny havraních vlasů a líbá tak něžně, že rudá láva ve tvých žilách taví všechen cit. Ticho je procitnutí v prvním nádechu a odpočinek ve vlahém letním dni. Smíření. Mlčení. Čekání. Nedokončené řádky rozepsané knihy mezi nedopalky. Ticho je zbabělost z vyznání. Zahořklá slova na jazyku
Ticho je přívětivé pokud věříš sám sobě. |
||
|
Svět je halucinogen Vše je halucinace Vše je gen
Svět je zmatený místo Ve kterém plavu Poetický verše házím za hlavu A už se jen řídím heslem Co na srdci to na jazyku Takže momentálně úzkostlivý sliny V pokoji Kterej mi nic neříká A kterej působí jak ketamin Proč jsem radikální Proč jsem tak zasraně loajální Když chci bejt zbytečně teatrální Chci bejt zbytečně teatrální Chci iq svejch rodičů hodit do jámy Geny si nevyberu Ale aspoň si vyberu ty halucinogeny
Můj halucinogen Je Mysl plná zasranejch hoven Ano, slyšíte správně Jednak hovna A jednak ještě zasraný Poezie byla hezká Když jsem se dívala do tvejch očí A ony byly jako nádhernej samet Ale teď se dívám do prázdna A moje duše je nelogická Moje duše je nelogická A moje zbytečnost magická A tak si s ní můžu zalízt pod peřinu A dělat že tu nejsem A ty taky A ty taky A ty taky A vy všichni zbyteční magiči
Moje zbytečnost je magická A tím je magie komická A tím je komedie lidská A lidskost nelogická Nelogičnost je lidská A tím je lidskost mně blízká
|
||
Sklíčko (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Sousedé (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kroužky (poezie, Nicc) • přání je otcem myšlenky (poezie, kolemjdoucí) • zrození řídí kokrhání (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
a chtějí nám asi říct
hle:
tohle má být ta slavná armáda
ti chlapci s pohledem dětí,
kterým někdo snědl svačinu
ba co hůř, snědl dětství
jako ty cikánští trpaslíci,
které nikotin připravil o pul metru výšky,
co na autobusáku jako tajtrlíci
přehrávají odezírané role z filmů akčních
jako tihleti bojovníci se žvárem v koutku
chtějí nám asi říct:
jsme jenoom malí páni
to jenom jitřenka...
a naše zrození řídí kokrhání |
||
|
tady je tolik lásky, že bych se ani nedivil,
že bych se ani nenadál,
že bych se ani nenadech a vše,
že by skončilo v plamenech
jak se zmocňuje, jako z nějakého podzemního rytmu,
duší tělesnost, všechno bezpráví, léta přehlížené, k sobě
a k zemi
vchrstne se náhle jako jeden pramen
bratr bratru kámen
ale to je pravda, až s čůrkem krve ze spánku
do té doby ještě na vlastní kůži je třeba sklidit slova a činy z příčiny
a ty se boha boj
přání je otcem myšlenky
mezi tím, v jednom kině
ona miluje jeho a on jí ne
on má milenku kterou miluje
a její sestra miluje jeho bratra
ale neznají se ještě
ale její kamarádky také mají problémy
s chlapci
všichni hrdinové jsou pyšní
všichni z prostředí drahých aut
a moderních kuchyní s výhledem do zahrádek
bobkovišní
ve tmě snadno se ujme hypnóza
jak odlesky ohně na vrásčité děloze jeskyň
ani nemusíš být pod vlivem omamného kouře,
při scéně líbání v plastové jímce na vodu,
abys uvažoval v jiné z realit:
jestli nezdraží moc plyn
bude ještě čím bazén vytopit
|
||
|
Co je uvnitř mě? co je uvnitř mě?! co to ve mně řve otázky, který neslyšíš a ony křičí za hranami žeber
tak už se seber! a dej si tu odpověď tu, kterou jsi zasypala starejma učebnicema těma, který nikdy neotevřeš – najdi si v týhle básni to, co potřebuješ tahle báseň je nejspíš o ničem – ale kdo se to dozví jen ten, co to zkusí
takže pojďme se podívat co zde leží nebo lítá nebo medituje nebo levituje nebo dělá kroužky na sněhu nebo dělá cibulový kroužky nebo má kroužek v pupíku nebo má o kroužek míň nebo je to kroužek dětský třeba je to kroužek Jak vyrobit dětskou plínku třeba je to kroužek plnej lidskejch sraček třeba mezi těma sračkama je i něco krásnýho třeba je tam něco, co tě děsí, protože to vidíš poprvé, ale neboj třeba je to taky jen malý letní pírko prolítávající parkem Grébovka a třeba je v Grébovce malý poklad, který ještě nikdy nikdo neobjevil třeba se jednou odhodláš najít ten poklad třeba v den, kdy půjdu jen tak do Grébovky na procházku očumovat, jak se lámou kůry stromů
třeba tě tam uvidim a řeknu si jé, tenhle člověk slyšel moji báseň a teď půjde hledat poklad a já za ním přijdu a budu mít kamaráda do smrti, protože o tom je ta usměvavá bizarnost života a třeba ten člověk skoro ani neřekne čau a třeba raději bude koukat na měsíc nebo slunce nebo mraky nebo čápa nebo fraktály ve svý hlavě
třeba mě vůbec neuvidíš třeba tě vůbec nezajímám třeba si řeknu jsem to ale sobec proč mluvim furt o sobě a třeba je to to nejlepší, co momentálně dovedu a jo, život je krásnej takže je vždycky dobrý prozkoumávat který kroužky zde leží.. |
||
|
Máme krásný den, viďte |
||
|
On chtěl přítomnost |
||
Samota (poezie, Nicc) • Člověk uprostřed (poezie, Nicc) • Přímý přenos (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
(záznam snu) |
||
|
Ve světě hippíků alkoholiků feťáků, pankáčů, divnejch individuí, schizofreniků, bláznů, pomatenců, bastardů, maniaků, řikejsitomujakchceš lidí, ve světě lidí beze jména bez domova bez přátel, bez stability, bez jistot, bez pocitu, že někam patříš, bez jádra, bez kormidla, ošklivejch lidí, umaštěnců, zmaštěnců, naivek, pobudů, tuláků Jsi Superstar Kreativec Ten, co tě pobaví Dobrej člověk Extrovert Král Muzikální Veselej Hravej Člověk s duchem, duší s jasnou prozářenou myslí Sršíš nápadem Sršíš energií Jsi prostě dobrák Jsi prostě dobrej Ne vlastně ty jsi skvělej vlastně vlastně Výjimečnej Speciální Unikát To se jen tak nevidí Jsi Opravdu lidskej Opravdu ryzí Jsi to prostě ty a za to tě máme rádi
Ve světě kravaťáků, nadřízenejch, tvojí mámy, mojí mámy, mámy všech, všech, co něco ví, všech, co se vyznaj, co mají význam, na úrovni Lidí s titulem Lidí s tváří Lidí s pevnou rukou Lidí, co ví, kdy se smát, kdy mlčet, kdy prdět, kdy vstávat, kdy si mejt ruce, kdy říkat dětem co se smí a nesmí Lidí nadlidí Krotitelů lidský rasy politiků, úředníků, diplomatů, fešáků, krásnejch lidí, stejnejch lidí Lidí, co tě možná nevnímaj Lidí, který možná nevnímáš lidí s názorem i bez názoru Jsi Divnej Pošuk Radikální Umouňenej Tvrdohlavej Kazitel zábavy Depresivní Trhlej Magor Ne zrovna upravenej Moc v hlavě Moc přemýšlíš Přehnanej Podezíravej Nudnej Příliš snaživej, sobeckej, bez výrazu S moc expresivním výrazem Nekňuba Alternativní, introvert, nepochopenej, speciální, speciální se sarkastickým toném Moula Blb Pako
Jsi Vnímán všem a všemi a nejvíc sám sebou a tvůj úředník a hippík v hlavě o kontrolu se perou Teď tu velim já! říká jeden a ten druhej mlčet musí a někdy malej zázrak stane se A člověk uprostřed člověka uprostřed ven pustí
|
||
|
Budí mě v noci, když chci spát vyrábí obrázky, ne zrovna úsměvné snažím se zklidnit a ona mě posílá do svých nejtemnějších koutů
říká si samota a mám s ní zvláštní vztah nějakým způsobem se vzájemně potřebujeme ale občas na mě tak nějak v převleku vybafne a já se až děsím, kolik toho o sobě nevím třeba zrovna teď, když chci spát
chce mě celou pro sebe chce mě omámit a svést vyrábí ty podivný obrázky a tím si u mě opravdu nepřidává ale stejně vím, že ji potřebuju
jen kdyby.. jen kdyby přišla, když ji potřebuju..
ale ona je tady teď teď mě provádí galerií iluzorních symbolů ničemu z toho nevěřím naštěstí ale jistá jistá si taky nejsem
ale proč se tu ukazuje člověk sám, osamocen ve Vesmíru proč mě odvádí od toho tak krásného lidského kontaktu možná to není samota možná je to strach z ní
běžně mi nevadí baví mě si s ní hrát akorát že teď je noc a fakt bych chtěla spát a to neříkám, protože se to rýmuje poněvadž to by bylo dost špatný říkám to, protože teď ona nejvíc sílí teď si hrát nechce, teď je zlá teď se mi snaží jakési pochyby nainstalovat do mozku ale sorry kámo mojí pozornost si nezískáš ta je teď v týhle básni
|
||
|
| ||
|
Říkej mi psychózo páč tak se jmenuju říkej mi zlato nebo tě zabiju
nikam to nevede nikdy to nekončí otázka čeká a přejede ji vlak
slovama mrham leč papír netrham páč mam kompjutr tak to je snad jasný
psychóza mě děsí ale seru na ní mam prášky na hlavu držim je na dlani
strkam je do pusy nikam to nevede asi je to jen fantasie pak si myslim, že prsty jsou nůžky a trham s nima ubrusy lezu s nima za vlasy tam mam asi brouky podle testu i když nemam ale co já vim psychóza mi je dělá
pane doktore napište mi nový léky mojí řeč nikdo nechápe a já se bavim s ptáky sérii mrtvejch holubů posílám mrtvýmu dědovi páč jestli jsem to zdědila tak to snad zděděj ufouni a je potřeba to divný umění rozšiřovat, ať se o mně aspoň mluví ať další generace ví, kam čumí
vemte moje geny a dejte je nějaký feně ať zaštěká písničku z muzikálu "NENE" to bude supr to se pobavim já a kámoši z blázince kam se nedávno zastavim jo čas ten je taky neurčitej polohu na gps nezvládám ale kde mám bod g to víceméně vim neptejte se mě na věci z historie to jsou pro mě historky jako když moje máma víno pije
je to to stejný furt dokola říkali mi Nikola neuměli to říct správně a moje básně jsou mrtvý a tak to píšu odshora odzdola páč mám xanax a ten mě teď volá a moje psychóza se mnou třeba je a třeba neni a třeba jsem jen dítě štěstěny a kdejakej člověk má potřebu to řešit páč sám je to morous a má blbý kecy a co já mám s tim všim dělat že jsem magor to vim už co mi umřel první děda a tak to celý je a nebudu to měnit páč už to mam u ... a chtěla jsem vám to jen sdělit
|
||
Sára Connorová (poezie, Marta) • Život ve smutku se nevyplácí (poezie, Rogo) • Podzimní (poezie, Empedoklův Střevíc) | ||
|
Cyklus, který jsem nazval Podzimní, jsem poprvé uspořádal téměř před 20 lety, ucelenou podobu dostal v roce 2002. Když jsem se k němu po letech vrátil, měl jsem radost, že z něj stále cítím atmosféru pražských kaváren a hospod, kde jsem tehdy trávil hodně času, a že poznávám tváře, které mi tehdy byly tak milé – ať už šlo o lidi blízké nebo krátká náhodná setkání. I kvůli tomuto uspokojení jsem se rozhodl udělat ještě širší verzi, do níž jsem zařadil i pár dalších textů z téže doby, jež jsem původně odložil stranou. Nedostatky, které jsem na nich tehdy viděl, mají stále, mají ale také své přednosti, světlá místa, o něž jsem nechtěl přijít. Bez nich by celá mozaika byla chudší. Vojtěch Kouřímský
Kulatým stolům v kavárně se stýská po loktech Ušplíchance z vína zmizely tak jako ze skla vzdech Co chvíli zavírají
Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla Tak jako déšť by padal do louží Není déšť nejsou louže není nic Napjatě čekám zda mě obslouží Chodí tu číšník Sbírá nádobí po těch co právě odešli
Z nějakých důvodů z neznámých pohnutek Pro něco už se sem nevešli Kdyby se vrátili tak leda pro smutek Pro smutek prázdnoty Pro smutek hovoru který se z něžností převalí do sporu Nevinně jako spáč Anebo milenec Který tě přilehne Vystříkne Spadne klec
A pak si zapálí Zapálí a kouří Přimhouří před kouřem oči Tak
Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla Tolikrát věřil jsem v ní
- Ale to neznáš něhu
Padal jsem Zmizela Obočí zdobí mi pěkných pár stehů
Z marodky pouští nás zas zpátky do světa Sedíme v kavárně
- Mě láká Paříž
- Mě láká to že tak nádherně záříš
-.-.-
Září je po smrti Říjen jde po rovech hrobů Uvítám dvojace tuhletu dobu Vnímám ji dvojace - No ale! Jdi ty! S tou starou příchutí mortality
Srdce mi opět bije A mám dokonce rád Tu malou vrásku ironie Když necháš ji se smát
Bývám teď bdělý ve dne A večer dobře usínám Ale co vy slečno? Možná jste prospala odpoledne Po noci probdělé u vína
Možná že zatímco kulhám k lůžku Vy jste už dávno vstala Kulhám tou vzpomínkou – něco se mělo stát Vstala jste
Jé, vy jste malá!
Malinká královna K lůžku se plahočím Zpod řas vám pod řasy koukal jsem na oči A jako sedmilhář hodil pak pohled – žok Do sklenky Do oka šplích mi grog Toužené milenky
Sedl jsem v kavárně Kde vzduchem bloudí kouř Jak velbloud pouštinou
Z čajů a káv a cukrovaných jídel Stoupají hadi (ty faty morgany) k toulavému velbloudu
V Praze je kavárna za kavárnou Jak vlna přílivu za vlnou Jedna je hořká druhá sladkoslaná Kavárna za kavárnou Až je z nich karavana
Beru je v poklusu Prohlížím album našich fotek Kavárna za kavárnou rychle jak u cirkusu Balí se vzpomínky Balí se na cesty Cestují v podobě maringotek
Dnes velbloud zběhlý Nohatec kopytnatý Hrbáč a zbloudilec odpolední Opírá o šachový stolek v rohu Svou levou zadní nohu A o moji hlavu pravou přední
Už dokouřil jsem Noc je vratká Vlasy lítají mi od hlavy jak mezihvězdné střely Zachytávají pláč nemluvňátka Které teď kdesi spí Daleko Na posteli
A postel pluje snem který teď pluje snem Znají kojenci snění? Sedím si v bytě svém Jak bachař před vězením
Za zády noviny zmuchlané jako křídla Slyším pláč dítěte Dožaduje se jídla Z prsu jenž plný je jako je zeměkoule Tajemná magie A za ušima boule…
Je podzim rozjímám Čtu si a chodím sem a tam Stůl odnáší mě do jinam Koberec odnáší stůl A ponožky dírou mě studí Ráno je pospolu s únavou dojista dobře zalátám Ráno Jestli se vzbudím…
-.-.-
Cítím to v žilách mladý žár Oheň jenž zčerstva praská Sáně se ženou a ten tvar vzadu je naše láska Dvě kolejnice blízké tak (vídám je skrze okno) Sněží a nežli vymizí Nesmějí sebe se dotknout…
Je ticho jako v kostele A snad by bylo líp Než báseň vyslovit přísahu Ozvěnou uslyšet slib Leč není proč se zavázat A není ani k čemu A dítě opět vyřvává a matka vstává k němu Jak vstává Slunce k člověku Jak vstává člověk k Slunci A rozpřahují náručí a naplňují sytost Ach Každý kdo zpola nají se Je poloviční bytost
Cítím to v žilách mladý žár A přesto Nad to dítě O kolikže to roků stár Ve svém studeném bytě
A máma Co si myslela čím bude synek asi Když nadává když chválí mne: Nu – moh‘ jsem být z lepší rasy Být černý nebo zelený Jakého chceš mít syna? Co ti to doma vyrostlo? Chudý pýr a taky bohatýr Nu což – i ty jsi jiná…
Byli jsme tenkrát opilí Teqilou a taky vínem Když’s líčil jak tenkrát krmili Jste se tam v lese muskarinem
Ležel jsem na zádech Jen tma a praskot ohně Tak těžká záda…
Viděl jsem padat kapku Z kolika kilometrů Spatřil jsem ji na poslední chvíli Ležela na křídle větru
A po zemi zatím tancoval Můj nesmyslný stín Jako by také požil Muskarin
Mé cesty Prahou Protínají vítězné oblouky antikvariátů a bouřku v nich Z bouřky srší šípy mědi (cuprum) Nesu si igelitku plnou knih – šustící bal stromu Míjím Umprum Je pozdní podzim Čas přesadit do čerstvé hlíny Měkké jako střída voňavé jak střída Měkké jako Hermelín a vlhké jako sníh Vlhké jako víno – sbíhají se sliny
- Což takhle dát si DVA Hermelíny
Tam Žena Vedle ní Žena Chybím tam já Jsem tady Jako lupa na stolní lampě Černý jako její lak Nikoli pijan Jen piják černoty Žena a žena tam Já tu No tak! Černá a vlhká jak krém na boty
Kuchaři! Kluk mi připravuje jídlo Tělo je země má Žaludek je mé sídlo Já tady Ženy tam Jsou dvě a jsou tu samy Na stolku jako houba Vyrůstá mistička s olivami A z ní dvě vesla lžic Kovová vesla chuti
- Pojď s námi ochutnat
Nikdo mě nedonutí… A snad i kdybych chtěl Jsem vrostlý do židle Jak byl jsem do sebe Cítím tě doposud jak strom svoji půdu Pod kmenem pozdní podzim tlí Zarostlý do židle Zarostlý do osudu A kromě toho Zarostlý
Tramvaj je mířená střela Cíl nejistý Jistota: veze nás vzhůru Mě turisty… V hlavě i v nohou máme túru
Z Klárova vystoupá Červená alpinistka Na každé zastávce Zas další menší čistka
Tramvaj je mířená Záhadně mířená Na Kozla u Vola: Domácí zvířena
O pár dní později Zas v jiné hospodě Naštěstí živý A bohužel nevyspalý
Spánek se točil dnem i tmou Jak koule ruskou ruletou Dnes padlo: BDÍT BDÍT BDÍT Závidím těm kdož spali
V noci sem zkoušel spát Zkolébal jsem své tělo Myšlenky – útočník A vůle byla bek
Myšlenky vyhrály Zlobivý rarášek tančil až do rána To už jsem skoro spal Když někdo promluvil daleko v domě
Ten hlas mě vylekal Vyvlek mě na kopec na rychlé pomě Bez lyží bez bot a bez křivých hůlek Zůstal mi jenom šok Zůstal mi úlek Srdce mi bušilo Ten hlas byl z dálavy A přesto zazněl mi jak výstřel u hlavy
Píšu vám o sobě paní Jsem lodí v mlze Lodí jež troskotá Majáku nevidět Tak jako při líbání Kolem nás rozstřená prazvláštní temnota Která se neptá zda se někdo stydí A jako dutý dub ukryje před lidmi Nikoho nevidět oni ať si nás vidí
Když koukám do okna ze světlé místnosti A hledím do tváře vlastnímu odrazu Ptám se zda očima tohoto úkazu Nekouká někdo zvenčí
Ptám se zda ústa má semknutá do šiků Nepatří člověku jenž se dal do křiku Ptám se zda uši mé – hluchotně odulé Nepatří zjevení za světem tabule Ptám se zda postava za mojí postelí Nedrží v ruce zbraň, kterou mě odstřelí Má moje ruce rty hle jaká podoba Dost možná přináší útěchu pro oba
Vracím se na místo Sundám si kabát úmoru dne a šálu Na jiné židli zasednu u piva Čtu si a koukám na holku na druhém konci sálu (A kéž i ona se podívá)
Je to ta jíž jsem potkal v létě? Chvílemi snad
- Máš kluka? Nezmok ti?
- Vždyť venku neprší
- Jsi to ty? Ukaž se Poznám tě najisto až podle předloktí…
Čekám tu Teď jako jindy náladu mi zkazí Když ten kdo přijít má stále nepřichází Na mysli tane mi otázka zrcadlení Neměl bych přijít já?
Otázkou vše se mění:
Spal jsem tam vedle ní Hladil ji po ruce Spal jsem tam jako v snách po nichž je poluce Nahatá na prsou
- Víš já se nestydím
A přesto dělal jsem že jako nevidím Tu krásu
- Závidíš malířům aktů
Noc s tělem dívky když pojí se v paktu
- Maličký pokojík potmě byl jako sál
Byl bych tu smlouvu i já též rád podepsal…
- Něco se nesluší A něco není možné
Tma vraždí posvátnost Jakmile někdo rozžne…
Říkám si ještě teď: Ať to byl kdo to byl Ještě teď rád bych ji objal a políbil…
Jsem doma – ráno z mrazničky Kouřím namísto rozcvičky A piji čaj namísto čaje Koukám se z okna Kde kocour si hraje s myší
Zakousnul ji a teď ji hází Do vzduchu – a pak zas ji srazí Myš dávno mrtvá On se plazí Skočí A zase znova
Tak jako moře s plavitelem Hraje si s jejím mrtvým tělem A duše malá jako myš Vznáší se zatím výš a výš:
Je volná – konec umírání Kocour si dohrál dal se v žraní…
Tak jako moře s plavitelem Který si náhle stoupne čelem Řka:
- Je to nad mé síly
A příboj si s tvým vorem háže
- Plavcem jsem
Volně rozpjal paže
- Vem‘ si mě Bože jsi-li
Scházel jsem ze schodů První krok – byl jsem zdráv Druhý a třetí – koridora tmavá Při čtvrtém náhle roztáčí se hlava Pátá a vůně jdou: kopr mýdlo tráva Šestý – já vrávorám a nakláním se vpřed Dál už je těžké schody počítat Očekávám náraz Jak jsem čekal pád Vůněmi vracím se k místům v paměti Psala’s mi že se těšíš na pocit Až u babičky ucítíš zas zakouřený byt
Můj byt je taky zakouřený Svalovec dým tu podepírá strop Vůněmi vracím se domů kde jsem sám Strop nesmí spadnout Nesmí upadnout Zmáčk‘ by mi hlavu – přimáčk‘ k peřinám Ležím – v hlavě schody Půlnoční hodina Pro všechny kteří dosud vzdorovali Nahoře Atlas–dým napíná své svaly
- Vydržím možná ještě kilogram
Sám - dnes před stropem chrání mě jen ten dým Můj byt je taky zakouřený Takhle se ale domů netěším
Půjdu spát
- Viděla sem vyhasínat sopku
Půjdu spát
- Tisíce let tu zhasínala
Půjdu spát
- Spánek naplní tvou hrobku
Půjdu spát
- Také já bych už ráda spala
Půjdu spát
- Nechám ti tady za mě tvé bílé stěny
Půjdu spát
- Jsi k smrti unavený
Když přijdou přátelé s kýmpak se napijou?
- Nepřijdou dnes už ne. Pustíš si rádio
Půjdu spát
- Den je ospalý a starý
Půjdu spát
- Vidíš mizet mé rysy tvary…
|
||
Voda plná kachenměsto ztišené podzimemmlčí život všechenztišit se též jsem povinnen,na nebi se třepetají ptáciživot ve smutku se nevyplácí,je třeba otevřít srdce svojea začít zpívat veselepřeci jinak láska nevyhrajea zmizí nám i přátelé,na nebi se třepetají ptáciživot ve smutku se nevyplácí,není důvod k pláčii když se někdy nedařížalem se oči smáčíjindy zas štěstím rozzáří,na nebi se třepetají ptáciživot ve smutku se nevyplácí,jednou jistě přijdeštěstí trvalétady a ne jindetady a bez ale,na nebi se třepetají ptáciživot ve smutku se nevyplácí.13.11.2021Tábor- Jordán
|
||
|
Za starých časů byly ženy krásné a křehké a muži udatní a silní. Nebylo to spravedlivé, ale každý aspoň věděl, co má dělat, Terminátor byl nebezpečná zbraň a Sára Connorová byla ještě něžná.
A svým půvabem přilákala muže z budoucnosti, který ji měl ochránit před problémy současnosti a s tím mužem počala syna a ten muž pro ni nakonec i zemřel.
Sára zůstala sama na veškeré problémy současnosti i na veškeré problémy budoucnosti nikdo nechránil její křehkou krásu a ona v nebývalé odvaze rozdrtila Terminátora v lisu.
Zachránila tím lidstvo i planetu, ale zaplatila za to příliš velkou cenu, pozbyla svoji křehkost, zranitelnost i něhu. Zachránila tím lidstvo i planetu, ale stal se z ní rapl.
Možná je něha jen projevem slabosti, možná je síla jen absencí ženskosti. Možná není žádná ženská síla, ale jen síla a ta přináleží mužům, a ženy ji musí ukradnout, aby se mohly stát někým a zachránily lidstvo.
A za předpokladu, že se jim to povede, je už nikdy nikdo nebude chtít chránit.
A mně se stýská po časech, kdy věci byly jednoduché, Terminátor byl nebezpečná zbraň a Sára Connorová byla ještě něžná.
A ženy čekaly na příchod mužů z budoucnosti, kteří je ochrání před problémy současnosti a Sára Connorová byla ještě něžná a neuměla si poradit sama.
Za pár let se všechno otočilo z Terminátora se stala dětská hračka a ze Sáry Connorové rapl. Možná musí být ženy slabé, aby muži mohli být silní. Možná musí být muži slabí, aby ženy mohly být silné.
Jestli je něha totéž co zranitelnost, jestli je zranitelnost totéž co slabost. Jestli něžným ženám chybí síla a těm silným ženskost. Jestli si ochranu zaslouží jen ty něžné, jestli si uznání zaslouží jen ty silné.
Pořád to není spravedlivé a nikdo pořád neví, co má dělat.
|
||
Duben - Září 2021 - Conway's world (poezie, Šolmes) • Splachovací (poezie, Jaroslav Alétotaky) • U mě v kině (poezie, Magdalena Bohumila Nohi) • Maringotka (poezie, Holka s vlkem) • Její Veličenstvo (poezie, Tomáš Recht) | ||
|
- Královno, než Ti vyznám Lásku, |
||
|
Středobod vesmíru je tvůj rozmanitý talent |
||
|
Jsem umělkyně a co vzplane, hned popelem lehne pozvu Tě domů |
||
|
Poslední v tichu se rozprostírající mlha
|
||
Marek Šolmes Srazil: Conway's world Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné * Online výtisk První ročník - 2021
* Prokletí může být i smrtelně návykové
Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte!
Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. Kdyby ho někdo náhodou chtěl, stojí opak děsně mála.
Pozor, pozor - přibývají další a další videa: Conway's world video : https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7
Září 2021
30.9.2021 Dnes jsem zjistil zajímavou věc Čekám na tramvaj Svítí slunce Fouká, fouká větříček Ve sluchátkách "Glad all over" (The Dave Clark five) A já si děsně uprdnul Lidi koukají... Na mě... No a ta věc, kterou jsem dnes zjistil je, že i když máte ve sluchátkách puštěnou hudbu na plný koule, Vaše prdy jsou stále slyšet... Forever
29.92021 Mrcha ulhaná Kope kolem sebe nohama Já si zatím stojím na kopečku Pozoruji krajinu a čas (ten zas pozoruje mě) Mrcha ulhaná Kope kolem sebe nohama Já si zatím pouštím hudbu do uší A to mi co? Sluší... :)
28.9.2021 Třetí světová na krku To se asi nakrknu
27.9.2021 Přivřené oči Močí na kolotoči Svět celý posraný Dutými hlavami A já sám na kolotoči Zkropený močí a slzami
26.9.2021 Písám písání, abych mohl žít Abych nezapomněl na bolest ani na lásku Abych si pamatoval, kým jsem byl Abych věděl, kým jsem teď Kýho šlaka !
25.9.2021 Tak si dcera našla píseň, kterou chce velice nutně zpívat "Chlapova hlava se našla, ale jeho tělo nikdy." Jednou se najde Jen Bůhví kdy a bůhví kde
24.9.2021 Kašlu Kašlou Kašleme Z postele se nehneme
23.9.2021 Uděláš ho šťastným, když budeš sama sebou Uděláš ho šťastným, když se budeš smát Uděláš ho šťastným, když ho chytneš za ruku Uděláš ho šťastným, když budeš vypravovat o hudbě, kterou máš ráda Uděláš ho šťastným, když ho zlochtáš Uděláš ho šťastným, když zase budeš chtít hledat nápisy Vontů ve Stínadlech Uděláš ho šťastným, když si dáš palačinku s Nutelou Uděláš ho šťastným, když budeš skákat se smíchem do postele Uděláš ho šťastným, když se postavíš křičícímu vidlákovi Uděláš ho šťastným, když si z nich opět uděláš legraci Uděláš ho šťastným, když mu povíš všechno, co Tě trápí Uděláš ho šťastným, když se mu vypláčeš na rameni a budeš vědět, že vždycky můžeš Dokud tu bude... Táta
22.9.2021 Už několikrát jsem tam byl Ale vždy jsem nakonec vstal Vlastně nevím už kolikrát Pětkrát? Šestkrát? Je To tam temné a děsivé A je To součástí mého života
21.9.2021 Dívám se na spící dívku Dcerku mou milovanou Svět ve zkáze dal na chvíli pokoj Malá modrá světélka rodí naději John Lennon se na nás usmívá ze zdi Ano děti Bude dobře ♥
20.9.2021 Plačící lidé Schoulení pod dekou Už nemají co říci Jen pláčí Se sklopenou hlavou Sunu se z tramvaje na jedno malé Počkám až se setmí Pak půjdu domů Schoulím se pod peřinu A Začnu plakat Do kňučícího ticha
19.9.2021 Chce se mi spát Čůrat Mhouřit Posílám poslední signály Mezitím pan Martin řekl: "Pane učiteli, třískněte si."
18.9.2021 Růžová bublina Spadla ze stropu Ležela na podlaze Dlouho Dlouho Dlouho Dokud nechcípla
17.9.2021 Sním Přestože vím Že leda tak smrt Objevím
16.9.2021 Tmavá nocka padla na vesnici (...Popis romantiky...) Mezitím v ohradě u vesnice: Hlos a Hlosice Tiše hlosají Svá Hlosí miminka Něžně chovají
15.9.2021 Bývalá ženština Neforemná hmota Vždy se jednou za čas probudí Jako Kingovo To Ani nepotřebuje balónky Jen vypouští jedovatý dech Mezitím Holčička Roste A Pláče Samotná na hřišti Nebo do polštáře
14.9.2021 Ráno Je Samo Beze mne A Je to vzájemné
13.9.2021
Lásko Ležíš mi na jazyku Polknu tě Brr Rybina
12.9.2021 Povíš mi Všechno Nebo Nic I když Nic Je Vlastně Všechno
11.9.2011 Dva homanči (nic proti nim - já tolerantnost jsem) Mají v sobě něco jako piko Před zahrádkou ještě Holandsko A na zahrádce pivo Jedno Víc nemůžou Ale jsou vtipní Mluví příliš nahlas Paní se psem se otáčí Dědeček s vnučkou se otáčí Milenci se otáčí ... Chtějí v sobotu nafouknout člun Prý zítra půjdou do práce Prý jsou všichni kolem špióni Počítají lidi u stolů Ajn, cvajn, drajn Samý špión A prý by mě chtěli Voprcat Ou jé To je v prdeli
10.9.2021 Tolik hlav v tramvaji Tolik unavených těl Tolik bolesti ve tvářích Společně jedeme vstříc +++ Tolik pohledů uhýbavých Tolik vzpomínek na zádech Tolik otoků na nohou Společně jedeme vstříc +++ Ach Tolik všeho všude A Všichni tiše vydechujeme ššš šš š +++
9.9.2021 V hlavě Hloubá Houba Nad životem Jenž je řízen Autopilotem
8.9.2021 Nohama nahoru Rukama sem Husí krev Z konzervy Žrali jsme A při tom mlaskání Slyšíme rozhlasem Že je tu lev Jezdící na želvě My však dál Tu Husí krev Z konzervy Žrali jsme
7.9.2021 Nasoukám se k Tobě pod tričko Poňuňám Tě uvnitř maličko Jupí, jupí, jupí! Pusy, pusy, pusy... A heršvec Nevejdu se tam Deset kilo navíc mám...
6.9.2021 Pod postelí se zakuklil Prý, že čeká... Prý, že vylétne až za 6 měsíců 14 dní 2 hodiny 3 minuty A 55 vteřin
5.9.2021 Sám sobě na obtíž Stojíce pod lampou Topím se ve stínu
Sám sobě na obtíž Dívám se na hovna Čeřící hladinu
4.9.2021 Zpěv je písek Kytara míchačka A děti, děti jsou mé ????
3.9.2021 Přes všechnu bolest a slzy se nakonec vždycky něco objeví A jak už bývá přísným pravidlem, když to nečekám vůbec, vůbec, vůbec... Totiž Zítra mám rande s řeholnicí, černě a bíle oděnou Prý miluje mou knihu Černá a bílá Smrt a láska Držte mi na to rande palce Ve slunci si popovídáme nad kávou, zatímco se má dcerka s kamarádkou budou smát v kině
Možná mi i oči samou něhou zatlačí
2.9.2021 Rybiček dětiček plavalo dnes v rybníčku šestnáct A to bylo víc, než fajn! --- Avšak tlačím zas před sebou Ty popírače vlastních slin --- Ale moje dcerka Pustila mi pohádku A Dala mi do pusy Medvídků hromádku A to je víc než fajn!
1.9.2021 Ubalí ho podruhé? Ubalí...
Srpen 2021
31.8.2021 Hurá! Sláva! Konečně končí prázdniny! Miluju dlažební kostky Miluju noční svítilny Miluju prach na botách Miluju kedlubnu se zelím Miluju...
30.8.2021 Až umřu, má Krvi Na všechno bude už pozdě Je to jako to, čehož jsme byli svědky v dětství Lže se tomu, aby si tamten myslel, že to s tamtím bylo jinak Lže se o tom, kdo kde byl Lže se o tom, kdo s kým byl Lže se o všem I o úplných pitomostech Je to jako Perpetuum mobile na lež Ale Já se na lhaní dávnou vysral A basta fidli!
29.8.2021 Na své milované chatě dnes nejsem vůbec rád To by se z toho jeden posral Zítra důležitá schůzka ve městě, které mi bylo vyrváno ze srdce a pak zpáteční cesta Domů ♥ Cesty tchoří jsou někdy Nevyzpytatelné Kámen + 28.8.2021 Kukačka Stará paní Kukačka Sedí na uschlém smrku Pomalu otáčí hlavou sem a tam Tiše mě pozoruje Cítím ty její oči Cítím chlad Kukačka Nezakuká Ani jednou Nezakuká Co to doprdele znamená? ........ Ha! +++ Už je dávno po mě +++
27.8.2021 Dnes ve 2 hodiny v noci mě navštívil skřet Zakousl se mi do mozku A žral a žral Co bylo dál už nevím Nějak mi všechno vypadává Z hlavy ven Cítím, že jfttg miuz A vgtee pojuhz Snad i hfuz Bohužel Ěfdsoup do týla
26.8.2021 Už je to tak Poslední zavřel dveře A Vypadl z okna ...
25.8.2021 Svítá Tramvaj číslo 7 Má toulavá dušička dala sbohem Praze 10, aby přes hory, lesy, údolí, pouště, savany etc. doputovala do Prahy 3 Také milujete tramping?
24.8.2021 Plastický podzim je tu Na scénu přichází první a vraždí druhého A tak dál Furt a furt Na jatkách je plno Neboli Nedočkavá fronta na smrt Jak jinak - prší I mývalové mívali lepší dny Možná jsem jen sentimentální Ale Teď mi obzvlášť chybí Keith Moon (A pozor… Charlie Watts umřel. Doprdele) -Teď jsem se to dozvěděl, vkládám- Tak nějak se to všechno prostě děje Neexistuje v nějaké zemi zákon, který zakazuje vysrat se na své vlastní Dětství? ... Hned bych požádal o azyl
23.8.2021 "Ste dnes ňákej smutnej Pane účítel...?" Ticho nastalo Takové ticho Že I Žebrající pes Hovno Po sobě Uklidil
22.8.2021 Ubalí ho? Ubalí...
21.8.2021 Seděli na větvi Tančili na louce Snídali kopřivy Zpívali až do konce °°° Chodili potokem Proti proudu Ledová voda Sňala z nich Zbytečnou Touhu °°°
Ale Abych dnes nezapomněl! Komunistům jak jinak, než Nasrat... !!!
20.8.2021 Ležím Se zkříženýma nohama Nebo tak nějak Sanitka míří do Bohnic Pokolikáté už? Ještě, že je tu Ten Kouzelný drak Pohádka dcerky na dobrou noc Dobrou noc!
19.8.2021 Děti letí přes plot Humanoidi marně blikají Kouřím v Bílé koupelně Mám záda zapálená Mastí z rozemletého koně "Ohni se mnou pojď..." Oči sotva pootevřené Vzdychám jako stařec Piju vodu s hořčíkem Plodovou vodu Ohnivou vodu Otrávenou vodu Chladí mě pouze dětský smích Slyším ho... Z Okrového pokoje...
18.8.2021 Praha Náš domov Dětský ostrov Střelecký ostrov Fotografie s V. H. Káva (ta nesmí nikdy chybět) Muzeum Kampa Meda Mládková Otto Gutfreund František Kupka Jiří Šalamoun ... To byl den S mou dcerkou Krásný a dlouhý A Zatímco na kraji světa lidé padají z podvozků letadel a děti pláčou Já Sním o šťastném dětství Pro všechny...
17.8.2021 Mazlení A Tulení
Takhle píše můj schizofrenní bratranec Až tam, v Terezíně V ústavu se zvláštním režimem Má mastné vlasy Zkažené zuby Ale to co píše, mě baví
No Kdopak by nechtěl
Mazlení A Tulení ?
16.8.2021 Žeru pečenou zmiji Oheň dohořívá Myslím na tu malou holčičku Chtěl bych si jí vzít domů V básních se mi stále vracejí afghánští chrti Dnes více, než kdy dřív Pečená zmije není moc dobrá Žvýkám a myslím na tu holčičku Ano Chtěl bych si jí vzít domů Z ohně zbylo už jen rudé oko Vpíjí se mi do mozku Spát... Chce se mi spát Ale strašáci mi nedarují ani jednu NOC
15.8.2021 A opět Káva Cigareta Slunce (tentokrát s brýlemi) Dcerka spinká Ale Mramorová zeď rozbita Mňam Kolénko s křenem a hořčicí Rozkaz splněn! Jupí já jej!
14. 8.2021 Po ránu koukám na sýkorky Piju kávu Kouřím Dcerka spí Už vstává i slunce Avšak já jsem stále obklopen mramorovou zdí Jestlipak ji dnes přelezu? Jestlipak si nenabiju kolénko? Hlášení zítra v 9:14 Rozkaz!
13.8.2021 Hugo si otevřel malý krámek Kiosek, chcete-li Má tam voňavky i párek A v noci spí v jeteli A důbadůba dů!
12.8.2021 Pozval jsem Umu na drink Voněla Úplně celá voněla Její ruka s rudými nehty držela ladně dlouhou úzkou cigaretu Ach ty oči Ty nádherné oči Pronikavě si mě prohlížely Levou rukou si míchala bílý drink Bůh ví, co v něm měla Ale já uhranut její krásou jsem pil Pil A Pil A ráno... Ráno jsem se probudil na skládce
11.8.2021 Večerní zvolání Nese se údolím Živý vítr jej roznáší dál a dál Až k malé chaloupce Kde kdysi žila Šimbaba Ano Mé zvolání je pozdravení na onen svět
10.8.2021 Dnes odpoledne k nám na zahradu přišel velbloud Sotva se protáhl brankou Zůstal stát u našeho rybníčku a začal okusovat kouzelnou vrbu "Zabloudils?," ptá se dcerka "Ale ne, hledám nějaké bydlení," řekne velbloud a pokračuje: "mohl bych se ustájit u Vás v tee-pee?" "Ale ano," odpoví dcerka, "tatínkovi to určitě vadit nebude," dodala a podívala se na mě S úsměvem jsem přikývl Takže ode dneška u nás tedy bydlí velbloud Haleluja!
9.8.2021 Slunce si razí cestu skrze ranní mlhu Cigaretový dým vytváří prapodivné obrazce Brhlík mě zdraví z ptačího stromu Kostlivec Alfréd pozoruje prázdnou cestu Dceruška spí a rukou objímá sloníka A káva? Ta je upíjena hodně, hodně pomalu
8.8.2021 Karolínčina mohyla Na jiném místě Se stejným tajemstvím Manželé Gernerovi pomohli s jejím opětovném sestavením Dívám se z verandy na ceduli "K mohyle" Slunce ozářilo ptačí strom Janička se usmívá A Ivo? Tomu dnes není ani trochu špatně A to je moc, moc dobře
7.8.2021 Smutná je polévka Zkysla a je hnusná Nikdo jí nechce A nebude chtít Bublinky na hladině praskají Smrad se line vzduchem Když nic jiného Aspoň kompost se na ni těší Hepyjend ♥
6.8.2021 Zombie běhá kolem chaty Děti kvílí a já taky Ááááá!
5.8.2021 Do tmy Zírám Vlkodlak! Je tam? Sklenice Jamesona Třpytí se v měsíci Bubáci, strašidla (Oči hořící) Tichý les A já Z verandy močící
4.8.2021 S Liduškou v lese S Liduškou na verandě S Liduškou na zahradě S Liduškou v oblacích Ale v posteli ne... To ne, děti, nebojte :)
3.8.2021 Trosky matky Bžík Z mozku plátky Bžík V Bohnicích na otočku Z plátků slaninu a pečenou kočku Bžík
2.8.2021 Potřebuji 22 pražců Nebo spíš víc... Hledám novou Lásku Akorát do ruky Libo-nelibo zvučnou Prostě jak nám spolu bude Libo-nelibo V dobrém i zlém bez výhrad Tečka. Takovou fatální Možná... Až tak trochu... Něco jako: Guitare mortelle I když je to vlastně jedno Hlavně, abychom se milovali Háhá Hahahá
1.8.2021 Šibenice Čeká na nás všechny Do mrtě Tiché kročeje zpívajícího náčelníka A Kytary vysoký tón Vyjadřují Neživý neklid
Červenec 2021
31.7.2021 Záchvat smíchu V bledé tváři Uzří slunce Ve svatozáři
30.7.2021 Je to divné Sestřičko Jsi obestřena hustou mlhou, takže Tě není vidět ani slyšet Tedy vyčkávám Co také doprdele jiného? V lese Ticho Tma Vlkodlak A konečně mé krásné, velké Nic
29.7.2021 Škrabka smutně v příborníku kouká Babka chutně žvejká brouka
"Kdypak budou brambory?" Škrabka ptá se mrtvoly Babka plné břicho brouků K broukům pouze vodu a mouku
Konec snů a nadějí Babka brouky raději
28.7.2021 Óm mani padmé húm dětem a ufounům Čaruji bez pověření Čaruji pro potěšení Čaruji Protože mohu
27.7.2021 Ú... Úterý Á... To nedám... Už ve čtvrté hodině ranní Přišlo na mě místo spaní sraní Ú... Úterý... Á... To nedám...
26.7.2021 Ahoj Zelenoočko Zdálo se mi o muži ve středních letech, co vypadl z okna Jeho mrtvolu přeskakovaly malé děti Dívka s černým psíkem plakala, ale doktor, který cucal karamely se vůbec nedivil, když muž obživl Zelenoočko, Krásnoočko Před očima mám Tvůj obraz Tempery a cigarety Jukebox - "When the music's over" U stolu Stateční - pivo a rum (rumy) Plnící pero - starý sešit Šenkýřka s velkou jizvou v obličeji A náhle slyším své Kazu: "Mladej, jak to, žes ješče nevypad?" Slyším sám sebe, tu mrtvolu jak dí: "Ješče se mi nechce..." Und slyším se ješče: "Jdu písat na přední sklo auta". "Let's rock...!" (mimochodem, byl to Pontiac Firebird 1967) A sakra... Ten telefon jsem neměl brát: "This is the Zodiak speaking."
25.7.2021 Protože Nahá Ty A Vana Pardon Jenom jsem zapomněl: "Jana? Anna? Nebo Hana?"
24.7.2021 Budu se dívat Zpívat Hltat Psát Houkat Mňoukat
Do hrnce Do konve Tedy... Vlastně... Až... Do konce
23.7.2021 Honzíku Umřel jsi A až dnes jsem Tě poprvé oslovil jménem Honzíku Náš bláznivý Máldře Díky za ochranku na našich koncertech I se stříkací pistolí bys všechny hajzly dostal To moc dobře vím V září přijdu Se svíčkou a s kytarou Navždy Tvůj Bond, James Bond
P. S. Scullyová Ti posílá pusu
22.7.2021 Moucha Tse-Tse v uchu: "Chrrrr pšššš…"
21.7.2021 Před polednem na hřišti plném dětí Malý kluk volá o pomoc Prý nechce do popelnice Očka mu svítí kouzelnou perlou z pohádky před spinkáním Dvojitá káva kolegyní s láskou uvařená Na nudli Oběšen Ze šesti strun Vyděšen Zmotané písně Zpívám Ale... Chce se mi spát... S Dědečkem malé pívo smícháme s Dogecoiny a půjdu domů Ale Tak ještě jedno před spinkáním Teda...
20.7.2021 Černá roleta stažená Dusí mě mozek Proto On a Kurt Svoboda jako vykoupení Sláva smrti i životu Svoboda jako poznávání Sláva noci A Věčnému nic
19.7.2021 Koníhel frká "A jedeeem! Polem, leseeem!"
Na cestu od prabáby Dostali jsme Vepře, pejsky, žáby
|
