|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 25. 06. 2018 na slet č.26 v 19h do klubu Paliárka. | ||
Zavřete dveře (poezie, Shaana) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • Poezie je terorismus (poezie, Durman) • (bez názvu) (poezie, AN') | ||
|
Stoned. Úplně cítím, jak mě ten kámen zavalí.
Stoned tak moc,
Že nedojdu z gauče do postele.
Jediný způsob, jak nic nebolí.
Myšlenky se vyhýbají mé hlavě obloukem.
Ve vakuu by nepřežily.
Stoned.
Jiný člověk.
Ne-člověk.
Ne nenormální.
Ne normální.
Stoned tak moc,
Že nedojdu dál, než na kraj toho slova.
Šumí vítr.
Hlasům v dále není rozumět.
Není to potřeba.
Stoned.
Člověk nepotřebuje nic.
Nic není. Sanitka na hlavní nehouká.
To se mi jen zdá.
Neexistuje noc a neexistuje příliš.
Stoned.
A člověk se neděsí neexistence.
Člověk se neděsí. Vůbec ničeho.
Vůbec ničemu se nediví.
Stoned tak moc, až svaly samy od sebe začnou chtít cvičit.
Hýbat se tak, jak k tomu byly stvořeny.
Celý vesmír v protahovaném svalu.
A VŠECHNO se vším souvisí.
Plíce se uvolňují.
Dýchají.
Stoned tak moc, až začně člověk konečně dýchat.
Najednou není nic nemožné. Dokonce lze nevědět o vlastních limitech.
|
||
|
poezie je taková guerilla mluvenýho slova
nevinná slůvka si bere za rukojmí vodí nás za nos
v návodu k použití pračky vyloženě škodí
poezie je terorismus! |
||
|
mocní muži dneška koně mají |
||
|
S prásknutím zavřete hned dveře Hlouposti která radost čeří Stejně jak vítr na jezeře Umějí to jen málokteří Bez zloby - ne však bez páteře Každému z nás čas stejně měří Vyžeňte z hlavy svoje běsy Haštěření - půtky a stresy Ostnatý drát se stane peřím |
||
|
| ||
|
(O(-)O)
Má písečná mandala
|
||
|
Příliš jsem za tě truchlila
Chtěla jsem vyvolat ducha
Vyvolala jsem úchyla
Úchyl mě chce vykuchat
Vleče mě ke své pustevně
Větrnou podzimní nocí
"Proboha, pane, pusťte mě"
Snažím se do něhou tlouci
Ač vím, nelze ho zdolat
Budu to muset vzdát, zdá se
Chtěla jsem ducha vyvolat
Úchyla vyvolala jsem
|
||
Hroši (gangsta-blues) (poezie, peterkey ) • Maličká (poezie, AN') • H. (poezie, AN') • Milostná (minimalistická) (poezie, Durman) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
nějak si nevzpomínám |
||
|
také dnes se ulice leskne |
||
|
pod ním na nitích iluzí ... a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka |
||
|
odpadky se nám tu začínají kupit jsi má něžná růže jsi můj malý kupid |
||
|
Jen omylem zhmotnělá duše Snové večery se stávají ještě více fantastické, Cukrová vata bledne závistí. Takové jako ty nosí tiáru ve vlasech |
||
|
Znamenáš blízkost. Nejvíc tehdy, když to nevíš. Znamenáš blízkost Krásná duše působící, |
||
|
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Kdo se s nima nekámoší, ten skončí na dně v koši. Jako pomačkaný papír, ať jsi slon a nebo tapír.
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Kam tahle hroší parta vkročí, všechno je o dost plošší. Dej si bacha hroši jdou, vše co maj′ v cestě zválcujohou.
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Ať jdou savanou či pouští, únavu si nepřipouští. Nikdy nedostanou úžeh, ochrání je hroší kůže.
|
||
Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Noční lovci (poezie, Dany Bell) • My (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Opilecký ráno (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Jdu Vám takhle po kraji útesu a co nevidím: pod útesem leží lvice se lvíčaty mají hlad. Jenže kolem je široširá poušť najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou. Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím: útes je lemován plotem, který není možné přelézt. Mohu se však dozajista vrhnout z útesu, taková výška mě zbaví života a nakrmí ty ubohé tvory vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy - a co nevidím: v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943. Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem a sebe ušetřit! Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera a co nevidím! V jedné z nich je injekce Pervitinu. najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku. V druhé z nich je vypínač. Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi. Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Když tu náhle - co nevidím: lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak. Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím. Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej jenže co nevidím! Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! |
||
|
Zamotáváš se do svých slov tak jako mě hlavu a doufáš že to příští ráno nebude tolik bolet.
Do hlavy ti stoupá laciný víno a na krku se houpá amulet Dárek od kluka kterýho si nepomatuješ. Z gramofonu co sis nedávno koupila Protože je to přece "in" Hraje Leonard Cohen. Zpívá něco čemu nerozumíš asi o lásce to ale není podstatné.
Je kolem tebe tolik tajemství a přitom jsi čitelná jako noviny Co si ráno koupím v trafice abych je pak zanechal v metru.
A já vůbec nevím co z toho si mám vybrat. Zamotáváš se do svých slov tak jako mě hlavu. |
||
|
Předháníme se v tom kdo má pravdu a přitom nám uniká podstata věci. Jsme zavření, uvěznění jako dva ježci v jedný kleci.
Jako dvě duše v jednom těle Ta tvoje pláče a moje se směje.
Jako dvě slova v jedný větě řekni to znova tak dělej "Miluju tě". Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout jestli je lepší střelit a nebo bodnout.
Jako ta láska která tě lapí Jako ten fet co tě denně trápí Tohle všechno a o trochu víc Tohle jsme my Jen se to bojíme říct. |
||
|
Noční život nás dvou Připomíná komedii. Takovou tu trapnou americkou Bez nádechu originality A bez špetky napětí.
Proč? Kam jsme se to dostali? Kým jsme?
Ležíš spoutaná na posteli a čekáš Já típám poslední cigáro A s pocitem sebezapření se blížím k tobě. Spíš.
Necháváš si zdát o vášni A lehce se usmíváš. Je mi z tebe špatně. Ráno se probudíme A začne nový den. Už aby byl konec. |
||
|
Ruka na stehně na stěně oněměl ona s ním.
Dvě těla jedno chladne druhý sebou (ne)přirozeně škube. Asi zima je prosinec.
Znají se sotva hodinu I to se stává Postelový šílenství postelový scény. Není kurva. |
||
|
Stojíme ve vichřici vlastních pocitů v bouři kde každý jeden - musí umřít. Stojíme na hranici vlastního maxima víc už udělat nedokážu.
Stojíme obnažení před zrcadlem odráží se v něm všechno co jsme udělali. A taky v očích v těch je to zapsaný. Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat kdo umí číst - ten možná pochopí.
Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět. Všechno a všechny. A hlavně sebe. Po boji je každý generál. |
||
|
Už třetí den tu vládne bezvětří Už třetí den – a stav se nelepší Nečeří se voda, nevíří se prach Nepřevrací stránky ve knihách
Už třetí den tu vládne bezvětří Někdo zabil vítr, snad to vyšetří Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah |
||
|
tajemný poutník přišel k nám do města |
||
|
teče mi po ramenou |
||
|
a tak uvnitř lejna začaly volby |
||
Atlas mraků (poezie, Kulturni p_rnograf) • Noční obloha (poezie, Kulturni p_rnograf) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Modelovací hmota (poezie, AN') • (bez názvu) (poezie, AN') • Rytmolam 1 (na 3 jako valčík) (poezie, Turda) | ||
|
rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější ryt |
||
|
Svět vysychá a v písek se nám mění pod rukama. Lidé se k sobe chovají jak ve středověku. Planeta sténá a dostává záchvaty.. Škatulky a kategorie. Kdo je potřebuje? My všichni. Lidi. V tom současném světě, který víc a víc připomíná béčkovou scifi. Chcete chytrý dům? Geniální hekr bez zábran vás může v takovém domě na dálku upálit. Všechno je buď a nebo. Střední cesta se ztratila v bludišti křižovatek. Lidé pokrývají sebou a svými výtvory Planetu jako plíseň. Lidíje moc a přesto se stále vyrábějí noví a noví. - Všechno začíná být špatně.. černá převládá nad bílou a šedou si musíš koupit. Ostatní barvy vidíš jen na drogách. Bože! To je ale svět. |
||
|
Připadám si jako hmota vtlačená do formičky. Pak zase vydloubnutá a hnětená znovu a znovu.. Koule. Placka. Zahřátá a vláčná. Nechávající na sobě vidět otisky prstů. Nechat rozhodovat jiné. Jsem hmotou, tedy jsem. Vítězím nad duchem a nechávám materii jednat. Vzpouzet se a hladce klouzat, ohýbat se pod tlakem a nechat k sobě velni těsně přilnout jinou hmotu.. vytvořit tak barevný slepenec. Tolik možností. Součást hry. Všech her s cizími hmotami. Opuštěna pro nový zájem pomalu vysychám. |
||
|
prsatý je stát prsatý je i tvůj příběh jsi savec však dej si pozor, abys necucal prst |
||
|
jak lízáním varlat provádí pes svou očistu ve kterých se nejen skvěle dýchá |
||
|
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
|
||
|
Hvězdy nenajdeš na cestě, i když jsou skryty noční obloze. Na osamělém měsíci žijeme, Komplexní betonové krátery obcházíme.
Dvakrát jsem tě potkal. A přeci jsme se minuli. Do svižnějšího brutálu Jsme se dostali.
Extrémní destrukci lásky Neznámí astronauti vyvolali. Než pozřeš tmu, ochutnáš světlo. Poslední uslyšíš requiem pro peklo.
Černé pohlcené hvězdy z duše vysály lehkost. Hasnoucí zbloudilé komety v nás probudí marnost. |
||
|
Paprsku, připomínáš mi stín,
co utíká před sluncem.
Za zelenou oblačností z hvězdného prachu,
se ukrýváš božský Cumule.
Vypařuješ se v jiné skupenství
a obaluješ se při tom zlatem,
abys nezmizela.
V základu jsi temný,
ale ve slunci zezelenáš.
Jako vodní kapka k němu dopluješ,
v zrcadle soumraku se rozbiješ.
Vidím tě v atlase mraků.
Přes papírovou blánu na tebe sáhnu si. Jsem uvězněn v cele.
|
||
Bude ticho (poezie, peterkey) • PF 2018 (poezie, fanky) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
bože, bože, gde to žijem
na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
ticho je červ
zážitky, paměti toliko hlen
pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
z dálky blíží se noční vlak
noční již zavlál větřík nasliň si chřípí
co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
ještě jsme nevyčerpali zcela už se vidím jak si lehám svá ústa bořím do teplých jater
ta rozervanost a syrovost
mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu
voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.
vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.
mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.
píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit
až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí
chtěli vyrýt do země něco posvátného
vždycky jsem miloval tu představu
|
||
|
|
||
|
I. Až kola se zastaví, až vypnou se hlučné stroje. Až závity zrezaví, a smyjí se tištěné spoje.
Až repráky přestanou ječet a displeje přestanou blikat. Až všechny naše prohlížeče se ponoří do ticha. Bude ticho...
II. I vítr se utiší, a řeky přestanou téct. Lidé v tom tichu uslyší slova písně, co chce je vést.
Nebude tam, ani zpět, nebude nahoře, ani dole. Ticho zaplaví celý svět, a nejmíň dalších sto let Bude ticho…
III. Před tichem nebude kam jít, ni na západ, ani na východ. Všude zavládne tichý klid. Nic už nepřekřičí to ticho.
Lidé v tom tichu uslyší, to, co nelze říci slovy. Malí stejně jak nejvyšší z myslí shodíme své okovy. Bude ticho…
IV. Až se kola zastaví, až vypnou se hlučné stroje. Až pomine bezpráví, a skončí se zbytečné boje.
Pak se chytneme za ruce a budeme spolu mlčet. Bude to malá tichá revoluce, revoluce bez puče. Jenom ticho…
----------------------------------------
V. Časem děti se osmělí, budou šeptat, že ticho je tísní. Pak se přidaj i dospělí proroci s falešnou na rtech písní.
A dřív než se nadějem, budem v pěst zase svírat ruku. A bez tiché naděje svět zas utopí se v hluku. Nebude ticho. |
||
Noci v písních (poezie, Rogo) • Krása volnosti (poezie, Rogo) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • Nepřežiješ chvíli rozhodnutí (poezie, Kulturni p_rnograf) | ||
|
Rozepři uzavři do sebe Nepopři, že jsi se splet. Rozepři spor svých otců Nepopři ducha svých předků.
Pojď, zaplaveme si v bazénu vášní. Dneska pro tebe nemám dobrou zprávu. Nerozbreč se mi tu.
Otevři se zítřku. Dnešek mizí A co zbylo odvál vítr.
Anděl odletěl z města pryč. Ukaž mi bič Nastavím ti tvář. V jejích očích opustil zář.
Nezbývá než spálit mosty A přesto vpletla ses mi do cesty. Naše hudba je maják opuštěných duší.
Kolikrát se srdce rozezní Než se vytluče? Jsem pokornější Jako jitro budící se z jara.
Když spadne na tebe obloha Už nic nenadělám.
|
||
|
už nás vidím v autobuse |
||
|
vždycky jsem miloval tu představu |
||
|
vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích |
||
Samota, krásaštěstí a láskaduše mezi kterýmiproplouvá oceánsvobodana vrcholu každé horyv údolí panuje napětíjež vytváří dokonalé souzněnív údolí panuje napětíjež vytváří harmoniia trvale se rodící mír.23.4.2017La Aldea de San Nicolas (Gran Canaria) |
||
|
Bez exhibice v nerušeném klidu vracím se noc co noc s novou písní jež kráčí společně s mými kroky jež se zastavují aby se nadechly póry mého těla aby se rozletěli po krajině ptáci mojí duše.
14.5.2017 San Andres (Tenerife) |
||
Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
zase ji tu líbám |
||
|
Při pití piva |
||
|
Víš, pomoh bych ti zvednout |
||
zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Toulavý kojot (poezie, Kulturní p_rnograf) • Nomád ve skrýši (poezie, Kulturní p_rnograf) | ||
|
Když potkáš nomáda, usneš na cestě. Když umřeš na cestě, postoupíš dál.
Na další úrovni najdi tu skrýš, ve které čeká tě konec. Hloupí konec. |
||
|
Toulavý kojote, pelášíš v dál. Do kopce zběsile a z kopce směle.
Všemocný kohoute, nadutý trdlo. Svou básní ti roztrhnu hrdlo.
Jsem zvyklý, připíjet na zdraví a ťukat s půllitry. Avšak dnes není s kým, doléhá z toho na mne splín.
Do modra zbarvil se prázdný tuplák tvojí krví malý princi. … Kojot sežral prince. |
||
|
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!
|
||
Anatomie (poezie, Tomáš Recht) • Apokalypsa (poezie, Tomáš Recht) • Stroj času (poezie, ZaZatackou) | ||
|
Uprostřed parného letního dne ležím pod stromem. Koukám na pole, kde se líně povaluje sláma. Nemá nic jiného na práci. Jen se suší a voní...
Voní jako dětství s odřenými koleny, pusou plnou třešní a ukoptěnými tvářemi. Voní jako prázdniny u dědy a babičky. Šustí jako vrásky v jejich moudrých tvářích, jako laskavost v jejich očích. Voní jako dědovy říkanky a babiččiny pohádky na dobrou noc.
Voní jako mámino volání k obědu. Jako knedlíky plněné jahodami a rybízové koláče. Voní jako bezpečí máminy náruče.
Voní jako radost z toho, že můžeš být venku až do tmy. A ty víš, že se stmívá pozdě! Tak pozdě, že než půjdeš spát, tak možná ještě potkáš tátu, jak se vrací z práce a voní polem...
A pak uprostřed toho parného dne zafouká vítr! Zvedne tu vonící slámu a vykouzlí vír. Lehce si pohrává s tou vůní a vytváří ve vzduchu slaměná kola. Točí s nimi tam a zpět jako kolotoč z pouti, nádherný a voňavý vzdušný kolotoč. A sláma nemá nic jiného na práci, a tak si jen voní a líně si poletuje, s nádhernou lehkostí....
S takovou lehkostí, s jakou je možné cestovat časem pomocí jediného nadechnutí. |
||
|
Jde kůň apokálýpsa |
||
|
Použité nádobí |
||
svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk modlitby (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Proč trávíme čas péčí o stroje? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kanibal (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Jsem zub času travič i travička na sobě se pasu. |
||
|
Umějí snad stroje pečovat o lidi? Nikoliv. Stroj nezná něhu. Stroj umí při dodání vstupů dosahovat výsledků. Tak proč trávíme čas péčí o stroje? Co tím komu dáváme ze srdce? Komu se tím věnujeme? Věnujeme život jako vstup a stroj jede od výsledku k výsledku. Kam? |
||
|
V jednotě v nicotě v bytí v nebytí v plnosti v prázdnotě ve smrti v životě
žiješ naplňuješ jednotíš jsi
zatímco já
umírám vyprazdňuji se nicotním nejsem |
||
|
tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera jako tichá rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
|
||
koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
jsem karavanou v nohách mám tisíc mil paty ztvrdlé náklad na ramenou jsem karabinou rozhoduji o životě a smrti horolezec je každý kdo stojí před zdí plukovník přivřel oči a rty se mu chvějou zatím jsem pevný jsem šátek na očích nasáklý potem zastírám svět a saju slzy jsem kouř deru se do plic špatně se míří nesu je na ramenou tvrdne ve mně krev co vytéká hlavou
|
||
|
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky
ke kerýmu přijdou lidi aby ho uhasili a člověk aby jen tak hleděl kterak se čistí fakule poznání na rukou a vědomí nad korunou šťastné z pohybů světla nad hladinou viděného teď když mu ta děvka kouří pod stolem aspoň záblesk starodávného světa aspoň pohlednice z ráje už padají jiskry a zhaslé kusy listů za kabát člověka do domů lidem teď když mu ta děfka kouří pod stolem je naděje že to všecko schoří a člověk bude konečně šťastný
|
||
|
uprostřed ničeho hledání něčeho |
||
Struktura historie (poezie, Turda) • Píseň osamělého plavčíka (poezie, Turda) • Morální indiference v kontextu osobní svobody (poezie, Turda) • O pořadí zvířat (poezie, Turda) • Čekáme na den (mantra) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Už je tu to, co máme tak rádi (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Až vám přijdu na pohřeb (poezie, peťan) • Dneska si všecko prostě moc berem (poezie, peťan) • Lakuju si nehty (poezie, ) • Louhuju si čas (poezie, peťan) | ||
|
Louhuju si v hrníčku čas a ty mi říkáš: Štěstí, že máš práci A já si připadám, Že jsme tu sakra jen pro legraci Srknu si, spálím se, vyhrkneš: neběduj Tolik času činnostem nevěnuj Vždyť vizitkou mojí práce je má práce Kam zmizela ta vyhlášená motivace Rozuměj: pracuj dýl tam, kde platí Je jedno, že bezčasé myšlení tě víc obohatí Vyřeš dřív emaily, úkoly tydle Lokty mi podpírá točivá židle Bosové tahají výsledky práce Jak, když není čas na motivace Bez tváře emaily, přátelé moji Kdo za tou vejplatou opravdu stojí |
||
|
Lakuju si nehty v tramvaji,
Kolemjedoucí se na mě dívají,
Jejich vytřeštěný voči mi však netají,
Že nebýt pravidel, to samý dělají.
Na stůl si položím vše přesně na mety Rovnám si do úhlů i oblý předměty Říkáš já ne a děláš to přesně ty Před pravdou stahujou všichni svý rolety
I když seš nýmand, i když seš vlivnej Přiznej to, neboj se, každej je divnej!
Před lidma kliďánko lahvinku posnídat
Nemuset si ale vůbec s nikým povídat
Zavřít oči a konečně se na všechno podívat
Na svoje názory souhlasně pokývat Nad žvejkou na botě se spiklenecky usmívat Koukat mu do očí, vydržet, nehýbat Srdce si v krabičce nechat odpočívat Krátkými vlasy mezi dlouhány vyčnívat
Zubit se na všechny, když zrovna pláčou Snažit se chlácholit je pálivou sváčou Hladit si koberec, kde blechy skáčou Nenechat hrát uličníka čerta s Káčou
Chce se mi zpívat písničky veselý
O tom jak hrdý jsme na vepřo, na zelí
Pivem se ve světě hlasitě pyšníme
Od stolu nejdeme, dokud ho nesníme
Je štěstí, že ta čeština je hezká I nekámoš za hnusný slova tleská I když ji házím, málo ji chytám S odstupem večera zdá se mi v jedno pivo slitá |
||
|
Napiš to plnicím perem, že malé výplaty berem Smích přijde jen s hloupým stěrem Dneska si všecko moc berem
Jiných tlamy mažeme medem Hanbu si protřepem s ledem Peklo je náš sladký eden Tak kopněte už do těch beden!
Když nohy nesou tě opačným směrem neplač, že všecko si dneska moc berem.
Je rozdíl mezi zemí a nebem nebo snad nebem a nebem? Do sklenky whisku s jedem Takový život my vedem
Tahleta písnička pomalu ubývá, i když je čím dál tím delší, a to nám nejeden zazlívá, nás to však nesmírně těší.
Na procházce s mopsem provrtaj tě kvérem mopes na to kouká a sere Dneska si všecko prostě moc berem. |
||
|
Až vám přijdu na pohřeb Mé dny bývalé Plné dostatku a potřeb Vteřiny zhýralé
Až ti přijdu na funus Má slávo budoucí Utrhnu květinu pochovám ji ještě kvetoucí
Až ti budou hrát A ty budeš kráčet ve svém průvodu Nezapomeň na svetr a kabát ne kvůli zimě, ale z hezčího důvodu
Až země vydechne den A ty rozlepíš oči Zjistíš že to je její smích Tvoje cesta končí |
||
|
Stromy louky deky kytary Vlasy oči láska díky za ty dary |
||
|
Čekáme na den kdy dojde všechno müsli
čekáme na den kdy dojde všechno müsli
čekáme na den kdy dojde všechno müsli
Všechno müsli dojde a pak nebude nic
(pokračuje v obměnách
Čekám na tu chvíli...
I ty čekáš na tu chvíli...
Blíží se den...
Už je tu den...) |
||
|
Vepř je |
||
|
Všechno nízké |
||
|
Jsem na plovárně sám, |
||
|
války |
||
di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • Krmítko pro myši (poezie, Turda) • Škrabka na myši (poezie, Turda) • Mindráky (poezie, AN' ) | ||
|
Vždycky jsem měla mindráky, že mě holky nechtějí vzít mezi sebe.
Vždycky jsem měla mindráky, že mě kluci chtějí vzít jen do postele. |
||
|
škrabka na myši |
||
|
krmítko pro myši |
||
|
viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel
|
||
Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
papež s prezidentem národů |
||
|
nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější |
||
|
Kdekdo říká že nejlepší je netrpět |
||
|
Nejlepší chleba je po kapsách ...a nejlepší pivo s pěnou dní |
||
Nadešel snad čas činů? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Dávení (poezie, Nesmyslon) • Ó Matko (poezie, Rogo) • Výprodej v oddělení citů (poezie, AN' ) | ||
|
- Dobrý den. Zbyla vám, prosím, ještě nějaká láska?
- Ano. Ale je pro vás příliš velká, nebo malá.
- To nevadí. Beru jakoukoli. |
||
|
Zachovej naše šílenství v něžném oparu. Dovol, abychom prošli městem a nikdo nás o duši nepřipravil- - nechceme přeci nic jiného, než dál součástí tvého těla být, nechceme přeci nic jiného, než se rozechvět a naplnit tak tvou vůli- - zachovej naše hlasy odvážných havraních lidí, dovol, abychom mohli navěky spojovat životy láskou a vzájemnou pokorou, dovol, abychom ti mohli naslouchat, abychom byli dobrými dětmi, abychom byli dobrým obrazem tvým, dovol, abychom byli. Ó Matko! 8. 9. 2016 Litoměřice |
||
|
Pakliže se dávení nedostaví samo je třeba vyhledat dlouhý předmět ideálně opatřený štětinami a zavést jej do hrtanu
Není přitom nutné zavádět jej zvláště hluboko dávivý reflex se obvykle spouští už při dosažení hloubky několika centimetrů.
Taktéž je možné zakoupit vomitivum v běžné lékárně
Nelze však zaručit že tento postup bude mít na politickou situaci jakýkoli vliv |
||
|
Že máme stát o svobodu |
||
Svatební pranostika z jižních Čech (poezie, Turda a Kalimeee) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní |
||
|
Bůh je soustružník |
||
Když svatební boty ti zplesniví,
|
||
Dentální hygienistka (poezie, Durman) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
A tak jsem vynalezl dětskou pračku Je to jednoduché Dítě zapojíme do postroje Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo Protože, živé, dítě již začíná být neklidné No a je hotovo Uchopíme kliku a roztočíme buben Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!
|
||
|
To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :) ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích"
....a hlavně dobrodružstvích místních
Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá
jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil" člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?
já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.
Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk
pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.
|
||
|
dentální hygienistka má oči jako mončičák a nozdry jak dvě brázdy za lodí
dívá se mi do krku a já jí do očí máme to spolu zvláštní vztah nástroj pod mou dásní rozdrnčí |
||
život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z oken na vás budu chcanky lít (poezie, Jaroslav Varlata) • Každej den o 4 minuty hustší pusto na synapsích (poezie, Civínová) • Pohádková víla z lesů (poezie, Rogo) | ||
|
Pohádková víla z lesů
Stal jsem semalým nenápadným človíčkem a náhle se ocitl ve zdánlivě nekonečném lese zpěv ptáků utichával a koncertního dění se zhostili cvrčkové šum potoka a zívání starých stromů a koncertní dění mělo tendenci gradace otáčel jsem se nelevo napravo dozadu i dopředu a koncertní dění s příchodem luny opět utichlo zastavil jsem se já malý nenápadný človíček čekal a docela se obával. vlny proudící poezie větru nastolili novou vůni nová slova a ta slova začala zpívat. poraněná na pařezu u pěšinky zjevila se malá víla skoro tak malá jako já jsem byl to z jejích úst se linul zpěv to její zpěv způsoboval mou opilost a má opilost byla značná pohupoval jsem se zasněně uchvácen naprosto pohupoval jsem se směrem k ní a čekal co se stane. Duch lesa se otcovsky usmál a jeho dcera pohádková víla z lesů vstala kulhavým krokem dotančila k mé maličkosti a políbila mě na špičku nosu byl jsem snad ještě menší než doposud vzala mě do svých opatrných dlaní a lehkým dechem sfoukla z mé truchlivosti veškeré nečistoty veškeré bolesti pozemského bytí...
,,Nemůžeš být se mnou nemůžeš jen krásou štěstím a radostí se můžeš pár dní opíjet poté se vše rozplyne zmizí i ty zmizíš nikdy jsi nebyl jsem tvou iluzí tvým snem a ty jsi jen obrazem lidového vyprávění."
Plakal jsem jak dítě kterému se rozplynula pohádka plakal jsem jak malý kluk kteremu dospěli všechny princezny a stali se spořádanými ženami.
Jednoho dne v jisté době bez důkazů jsem se ocitl poprvé v životě na břehu oceánu na břehu který dýchal stal jsem se opět tím malým nenápadným človíčkem opět mě zachvátil dávný pocit zdánlivě nekonečného lesa tím lesem byli její vlasy břeh byl jemnou pokožkou a každý záchvěv vracející se krásy polibkem vzpoměl jsem si na její oči na krásné modré oči z lehkým nádechem šedých oceánských dálek.
V jedné staré lidové písní jež zavání pohádkou jsou tato slova:
,,Skočil malý človíček do očí krásné víly a ty oči spanilé ho ihned nezabili.
skočil malý človíček do hlubin oceánu a ty oči spanilé zmizeli hned k ránu.
skončil malý človíček na břehu nové země a ta země zasela v něj lásky nové sémě."
Ovšem poslední slova které ještě slyšel on sám za dobu své nedlouhé existence byla jak mantra pomalu se do skáli vytesávající.
,,Chtěla bych se s tebou milovat za světla abych na tebe viděla chtěla bych se s tebou milovat za světla abych na tebe viděla."
24.8.2016 Švihov - nedaleko vodního hradu |
||
|
Z oken na vás budu chcanky lít co v noci sem poscháněl Protože takhle rozlítit mě muže jen tenhle ruch pod oknem to troubení a vrkot to řvaní a dohadování Z oken na vás budu chcanky lít já a muj kokot! |
||
|
svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v
týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela
jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je
zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si
člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si
nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si
už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho
okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho
než oběŤ
|
||
|
| ||
|
dopil jsem čaj |
||
|
luboš chtěl si štrejchnout |
||
Boty s přezkou (poezie, Durman) • Z JIPky (3 hodiny po prvním pláči) (poezie, AN') • ? (poezie, ) • Až vyrostu (poezie, fanky) | ||
|
|
||
|
Jsme tady Vrženi na tento svět Který byl stvořen právě takto Ptáme se proč Had Evě nabíd´ jabko Kde se stala chyba? A nebo je to v pořádku? Vždyť tak muselo býti… Je tedy Bůh jen zlá ryba? Už jen ve snech žiji Kde se mi postavy známé Zjevují ve své podobě pravé Stále jsme si neuvědomili, že spíme, že se bojíme probuzení, že se bojíme uskutečnění, Až to přijde, budeme létat a ne plazit se v prachu jako teď… Místo abych tě ochránil před úchyláky, sedím tu tři sta km daleko a jako každý den počítám skvrny na zdi, které se proměňují v měsíční. Miluji Tvé vlny vlasů slunečních, když na stromě sedíš Ale to vše je jen přání, abych lásku přilákal, abych to skutečně cítil… Jsem tupý jak ohlazený střep vyvržený mořem! Jsem žádný Nikoho nikdy nikdo nemiloval To jen zparchantělý sen Se Bohu zdál Bohu, jenž v kráteru po atomové bombě spal v hrobě který sám sobě vykopal |
||
|
Zamotaná do hadiček a drátů nemůžu spát, štěstím napumpovaná jsem myšlenkami jinde, na jiném oddělení obrovského špitálu. Krvácím touhou zase ho vidět! Bolí to jen úplně málo, jen ze strachu o něj. |
||
|
ty tvý nový boty s přezkou na mokrý dlažbě nabřeží a špatně odbarvený vlasy když město ještě spí první hlt kávy první šluk lidi cestou do práce tě míjejí a tramvaj tě ruší z nedosněnýho snu
je šestýho šestý předpověd hlásí vedra ale teď je tak chladno že skoro vydechuješ páru |
||
Mloci v blocích II. - dodávka (poezie, Nesmyslon) • Mloci v blocích (poezie, Nesmyslon) • banalitky (poezie, vomezený volání) • Rozžehl jsem voskovici (poezie, WOM) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) | ||
|
Pavel Juráček (1935 - 1989) "Jsou lidé bez hříchu - to jsou ti ochočení. Jsou lidé bolaví a to jsou básníci."
|
||
|
Karel Václav Žák (1929 - 2015) Nevydařený puč
Puč mi stovku Nepučim |
||
|
Adolf Born (1930 - 2016) O básnících: „Člověk má své ušlechtilé koníčky provozovat se zaujetím. A okřídlený koníček, osedlaný básníky, je jedním z nejsympatičtějších. Protože poezie není nikdy dost.“ |
||
|
Rozžehl jsem voskovici a spolu s ní znovu prožíval ty dlouhé roky zloby utrpení výdechu a nádechu |
||
|
sex - romantika - sémantika - |
||
|
Na základě telefonické domluvy objednávám čtyřicet pět bloků mloků |
||
|
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
Děkujeme za Váš nákup, přiložená faktura je splatná do tří dnů od převzetí zboží. Reklamace nejsou možné.
Věříme, že Vám zboží bude dělat jen a jen radost a těšíme se další spolupráci s Vámi! V kopii přikládáme Vaši objednávku ze dne 25. 2. 2014. (http://www.blazni.cz/531-mloci-v-blocich)
Přejeme krásný den a jsme s pozdravem, tým Mlok&Blok, s. r. o.
|
||
|
| ||
|
tydle prchavý touhy sou příčinou utrpení jako ten jeden zamiloval se do holky kerou znal z gymplu furt vo ní mluvil ona má starýho a mámu u policajtů psal si s ní na fcb tři roky jí miloval kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony před její vokna, na zeď časem tomu věnoval hodiny práce vyřezával celý fotky tříbarevný "kvůli ní" tříbarevný fotky z evangelia a vona ho udala pětihodinovej výslech stolker? prej se bála prej se ho bála ale neřekla, že si píšou na fcb on je jeden z nejhezčích lidí co znám čeho se vlastně bála ta platinová blondýnka s drápkama toho že někoho skutečně inspiruje toho že jí někdo miluje toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum? bude jí dál milovat? zase znova jí to odpustí jako pes bude stát a nechá se škrábat nebo ukáže zuby? a ukousne jí hlavu? svojí inspiraci? |
||
|
Vypravuji se dál a snažím se být básní vypravuji se dál abych slyšel jen proud a již nikdy nic jiného vypravuji se dál a každým krokem kladu verše vypravuji se dál a jako za deště se dostávám do tranzu rytmického dopadání jako báseň bych pak mohl létat a všechny najednou pohladit polaskat a snad i naučit hovořit s větrem jako báseň bych mohl kdykoliv zmizet, aniž bych cokoliv ztratil ze své existence mohl bych se objevit v jakékoliv části nikdy nekončící věty kdykoliv přestat a kdykoliv začít světlo tma sraní pokání výstřel i objetí navěky básní příští i minulou stanout na rukách a létat na hlavě nic není skutečné a láska na samém vrcholu Která múza bude tančit při které sloce při kterém zpěvu a budou tam všichni stát i v hodině rozkládání? Ó věčnosti! Ať jsi kdekoliv zachovej nám báseň zachovej život a dovol abych i já snahu svou povznesl do proudu poezie do proudu řeky slov obrazů vjemů do proudu který nevysychá.
3.3.2016 Na kraji lesa u osady Mlýnská
|
||
PROČ ? (poezie, J.J.Fiala) • V Indii (poezie, J.J.Fiala) • Sladká (poezie, J.J.Fiala) • Haluze (poezie, Kalimeee) • Šuškarda (poezie, Kalimeee) • Black out 2016 (poezie, vomezený volání) • Body counting (poezie, vomezený volání) • různý (poezie, Kolemjdoucí) • Oxymoron? (poezie, Turda) | ||
|
Solipsista vegetarián |
||
|
nepij to mlíko z jabloní J.V.
vytrhal jsem sentimentální struny
Nemužu uživit svojí ženu a dítě K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku |
||
|
|
||
|
Black out Black out Black out
Dvakrát jsem to nahodil! A? A nic |
||
|
V plyšových ponožkách a kostkovaným pyžamu lehnu si do měkkoučký postele. Přikryju se voňavou peřinou a sleduju přehlídku svetrů. Pod stojací lampou s béžovým cilindrem se zaposlouchám do kočičího vrnění. Když propadám se do snů na návštěvu příjdou maličcí lupiči párátek. S nimi příjde Huseník, Nevěstin závoj i Kejklířka. A všude rozsypou Hvězdný prach. Dobrou noc babi :-* |
||
|
V pološeru při mlze tancovaly haluze. Rozcuchaný vlasy a ve vočích ďasy. Zuby nehty špičatý, jejich tváře vysmátý. Na polomrtvém těle rajtovaly směle. |
||
|
Perník Perník Perník Perník Perník Pardubice Perník Perník |
||
|
Honza už má perlorodku, a teď valí do Indie kopat kabelovku. Honza maká, jede od domu k domu, náčelník se podivil tomu jeho umu. Večer mu dal do stanu třímetrovou pumu. Jó v Indii, jó v Indii, tam je hochu krásně! Jenom zrovna lidojedům nesměj svrbět dásně. Jó v Indii, jó v Indii, tam je pořád hej, když z dvě stě lidí zbudou dva, tak teď se hochu směj.
Na konci vesnice stojí malá márnice. V létě i na jaře potkáme tam hrobaře. Jó ten se s pracou nepáře. Když dovezou mrtvolu ein und cvancich, tak jí hodí do hrobu, vercajk flákne do saku, napije se z pulčáku, a pak táhne k baráku. Tam má trubky špinavý a dřez plnej rezu, jemu to však nevadí, pije vodku z kapradí.
|
||
|
Proč jogurty mají dlouhý záruky? Proč politici nedávají záruky? Proč lidi věří všemu, co píšou v novinách, nebo dávají v televizi? Proč konzum konzumuje rozum? Proč klaníme se Bohům? Proč ženy nosí kalhotky? Proč hladíme bradavky? Proč policie připomíná pyje? Proč zbláznilo se podnebí? Proč voják má cíl ve hledí? Proč je všechno falešné?
Proč? Proč? Proč? Proč?
Proč točí se kolotoč? Proč červotoč hlodá duši dřeva? Proč je socha němá? Proč zástěrka je válka? Proč křížíme nemoci? Proč nesmí mluvit proroci? Proč svobodní jsme otroci? Proč smrdí moc po moči, asi proto, že nám močí do očí a pravdu vždy otočí. Proč má svět zánět? Proč sedáme na lep? Proč kobercovej nálet? Proč okurkovej nálev?
Proč? Proč? Proč? Proč?
Třeba proto, že můžeme. Též myšlenky třídíme. Na druhé nehledíme, či dokonce štveme proti sobě jedince. Tudíž určujeme předem špatné konce. Jsme odolní paraziti, jak naší planety, tak i naší duše. Jsme virus, a zároveň i trus. Hnisavý vřed vlastního života, na který nejsou antibiotika.
(Proto možná volíme narkotika, ať to lépe utíká.) |
||
road show (poezie, Kolemjdoucí) • Mezery (poezie, ZaZatáčkou) • Duševní kolika (poezie, ZaZatáčkou) • Prší!!! (poezie, ) • V bubnu pračky (poezie, ZaZatáčkou) • Divá žena (poezie, Rogo) • Šˇílenství pohybu prstem (poezie, Rogo) • Léto mládí (Adolfu Formanovi) (poezie, Kolemjdoucí) • Babusiness (poezie, Turda) • Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá (poezie, Kolemjdoucí) • Bunkr, variace na Doupě (poezie, Kolemjdoucí) • Taková ranní představa Sergia Canavera (poezie, Kolemjdoucí) • Dnes se překonávám (poezie, Kolemjdoucí) • J.a K. (poezie, Kolemjdoucí) • Moc jim věříme (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit ...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci |
||
|
Viděl jsem je z tramvaje Když sem jel fárat kapitalismus Stáli na rohu ulice Byli jak starý blůs V dešti jak zmoklý slepice Na svou lásku zapomněli Protože každá má život jepice Jen ta nejcennější včely |
||
|
Dnes se zase překonávám |
||
|
mít místo úst ruce |
||
|
tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe že to snad ani nemá cenu lízt ven |
||
|
Ne že bych nevěřil že moudrost přijde z vesmíru že Bůh osvítí zemi jasným světlem poznání A mocní zví, že majetek je váže a budou bratry s proléty Však pro jistotu bych pár mocných z lásky poslal do bezpečí do věčného bunkru A jiných pár co ještě neprohlédli prací strhnout rolety Do klidu kláštera průměrnosti Snad do pralesa nebo do poušti Aby se tam ve volném čase věnovali běžným malichernostem jako venčení psů stáří a omývání malomocným kostem A možná dřív projeví se blahodárná síla světla co z vesmíru padá na lid aby ho pozdvihla a nebo smetla |
||
|
Babusiness (čti babiznys) |
||
|
Apoštolové našich dni střidají se mezi okny Nedávno ještě stárnul sníh Dnes obilí zlátnou lokny Tam co jsme dnes my Budete i vy, piše se na zdi A každodenní shon ve tvářích Vepisuje nové brázdy Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas Zítra chvějící rukou k tanci Hůl držet zas Včera bůh, dneska ďas Koukolem vodí nás |
||
|
Jedním prstem 13. 7. 2015 |
||
|
(pro Lucii Šímu Šimerovou)
Ten den ten večer ta noc snad vše je tak šíleně vzdálené.
Měsíc na nebi mě spoutával svou nevýslovnou přízní a já hledal stále mezi obrysy stromů a keřů cosi vzdáleného cosi co nedalo mi klidu v žádné chvíli.
Dokola po místnosti po pokoji ve zběsilosti své kroužil jsem bez ustání a křečovitě se smál všem těm ženám těm nápaditým krasavicím jež se postupně potupně proplétaly mým životem šťastně i nešťastně.
Cítil jsem se pánem situace pánem veškerého dění těžko bylo dotknout se monumentu mého těla a jakkoliv ho pošpinit umazat.
Jak naivní bylo Myslet si Že jsem zhrzen Raněn A pln bolesti Pro jednu další pitomou Již jsem mohl svírat A naplno pronikat Do tajů tělesných klenotů.
Vše bylo tak snadné do prvního úderu prvního záchvěvu tabulky skla a mého prvního opravdového běsu při záblesku spatření někoho dalšího za oknem.
Byla to žena přízrak krásná žena nebylo pochyby přitisklý na sklo byl jsem celou noc přerývavě dýchal a slyšel vlastní srdce něco se stalo vymklo cítil jsem pád dolů tak nesnesitelně rychlý tak těžko zachytitelný.
Den druhý
Nespal jsem a únavu nepotkal prchám ze svého domu cítím nutkání potřebu prohledat třeba celý vesmír pro jediný pohled domnělé skutečnosti.
Podzim 25. říjen
zouvám si boty neptejte se mě na nic bosé nohy drtí uschlé listí a rozmazává přítomné tlení neptejte se mě na nic nevím to.
V tom okamžiku pociťuji ruce ve svých vlasech na svém hrdle a v okamžiku malém doteky svírají mé vlastní dlaně.
,,Stůj!“ Snažím se křičet a dívka což je zjevné se směje dětskou radostí a proplétavým letem mizí v hloubi keřů.
Stojím bosý zkroušený a nechávám na své nic netušící tělo dopadat barevné listí až do chvíle kdy mě má ukázková tragika samotného přiměje k smíchu.
Domů se ženu nevnímám cesty rozrážím větve pitvořím se na ptáky a s pobavením plaším srnu vbíhám do domu zamykám silně dýchám padám na podlahu a určitou chvíli opovrhuji bděním.
Noc
Ťuk ťuk oči spatří jen díky záři hvězd a luny zvenčí nádhernou členitost dřevěné podlahy.
Ťuk ťuk pomalu se zvedám a hledám po stěnách spouštěč světla ve své potácivé nemotornosti.
Ťuk ťuk světlo zaplavuje místnost příliš neoplývající pořádkem začínám být zpět mezi bdícími.
Ťuk ťuk pomalu se blížím k místu opakovaného zvuku k oknu na samém konci mnou obývané místnosti.
Buch buch stojím před oknem a její ruce bledé jak zimní krajina spočívají přitisklé na skle tvář se odkrývá konečně! přikládám své ruce na její a dělí nás jen necelý milimetr skla.
Snažím se zachytit její pohled který ve zběsilém tempu těká po mně celém jako by mě měřila hodnotila snad později odsoudila snad přijala v místa která nikdo běžně pro svět vpravený nezná.
Divoká tráva jejích vlasů prozrazuje přítomnost větru.
Ruce držíme při sobě zbytečná překážka zbytečný dům a věčnost pro smrtelníky nepatrná.
Ústa lehce zkřivená pošklebkem šílím naprosto a odevzdaně šílím naznačí polibek opět zazáří svým úsměvem otočí se Přízrak! Krasavice!
Tentokrát padám opět dolů A spím Spím dlouho
A raději nemám Jiné sny Než ty O její tváři Než ty Jež mou sebedůvěru ničí.
Den třetí
Lásko! můj anděli! mou jedinou nadějí jsi! chtělo by se mi křičet do ničemného rána.
Sápu se po kalhotách vplouvám do košile vplouvám do svetru ozbrojuji se kabátem a boty tentokrát mé nohy přijímají.
Opouštím naprosto vyklidněn místa svého pobývání zdravím těch pár lidí jež zde žije jež potkávám v blízkosti své.
Jdu za ní za přízrakem za krásnou ženou za andělem mého okna za prsty jež se mě tak krásně dotýkaly ty které jsem ve své pomalosti nedokázal zachytit.
,,Jsi hloupý jsi ztracený nechoď dál nemohu tě přijmout tak jako ty přijímáš zahyneš blázne zahyneš!“
Slyším zpívat koruny stromů slyším zpívat les poblázněn opět v kroužení uvězněn opět v naprostém odtržení od světa který jsem ještě nedávno dokázal zčásti vnímat.
Vše co jsem žil je k smrti je k smíchu věrně stvořené kde nastane vzpoura exploze minulého nevědomí tam nemohu být déle než nezbytnou chvíli.
Stojí přede mnou jak z roztrhaných cárů je krásná a těžko tu krásu předat vyslovit popsat všem těm chtivým jež mají o můj život až podezřelý zájem.
Bojím se zmizení přistupuji opatrně jak k vánku jejž nechci rozvířit jako k vášni jež nechci zbrklostí uhasit.
Přistupuji blíž a vědomě se zbavuji všeho co jsem měl přistupuji blíž a vím jistě že ji líbám.
Noc
Kdyby tak hlavu mou nesl někdo jiný kdyby tak tělo moje mohl někdo popravit a zbavit tak pozemské tíže.
Zmizela skutečně zmizela zanechala vůni pocit doteku chuť v ústech a touhu nesmyslného hledání dosud nepojmenované hvězdy.
Ťuk ťuk prosím otevřete mi ťuk ťuk snad jsem ještě člověkem.
Ťuk ťuk nemyslím na tu krásu chci jen pomoc drobnou jednou se odměním.
Ťuk ťuk nelze žít klidně v plném vědomí nelze to zabít přehlížet vymýtit.
Ťuk ťuk jako by stromy a keře zpívaly.
Ťuk ťuk snad zůstalo alespoň slovo otisk skla políbení.
Ťuk ťuk Ťuk ťuk Buch buch.
25. 10. 2015 Praha-Lochkov |
||
|
Na kousíčky rozervaná. Jeden cár chce sem a další tam. Každej na jinou světovou stranu. Ta rozervanost pálí. Bolí fyzicky. Bolí k zalknutí. Každej kus se bije o svý práva… tíhne ke svým představám. Tak diametrálně odlišnejm, že se z toho točí hlava. Srdce pálí a duše se dusí. Dusí se tak, že se třesu. Třesou se všechny vnitřnosti. V krku mám časovanou bombu. Vybuchuje každou hodinu. Pokaždý mě rozmetá na ještě menší kousky. Točí se mi hlava. Točí se všechny mý hlavy. V zrdcadlovym bludišti složenym ze všech mých JÁ. Točí se celej Vesmír. Úplně všechny Vesmíry. Vnitřní i vnější. Skutečný i vyfabulovaný. Točí se tak dlouho až se úplně smíchají. Stane se z nich vratká otáčivá trubice, co pohlcuje úplně všechno, o co je člověk zvyklej se opírat. A nic už není realita. Všechno je jen prádlo roztočený v bubnu pračky. Na nejvyšší obrátky. To je mý JÁ. Všechny mý JÁ. Všechny JÁ celýho světa. Celejch dějin. Prázdnota složená z milionů protichůdných střípků. Co je duševní zdraví? Tohle? Buben pračky? Těžko. Přesto se mi to líbí. Přes všechnu tu bolest, strach a nejistotu. Přes to všechno je právě tohle moje největší jistota. Tohle je to jediný, co vím jistě. Že vždycky přijde roztočená prázdnota. Prázdná přehlcenost. Rozklepaná a temná. Nádherně dekadentní sebedestrukce. Miliony dimenzí v jedný rozklepaný dušičce. Třes a chvění. Pocit úplnýho roztrhání. Nekonečně mnoho malejch osobností. A přesto všechny tak celistvý, že vytvářej celej velikej svět. Svět za hranicí běžnýho vnímání. Svět utopický nádhery a bažinatýho děsu. Svět uvnitř jedný, jediný ztracený holky…., kterej nikdo nepochopí…. Ani ona sama. Svět, co se bortí ve vteřině a v druhý se skládá. Pokaždý jinak. Ale vždycky bolestivě. A vždycky krásně. Zároveň. |
||
|
Jako kousky křišťálů cinkaj kapky deště, jak smích malých neřádů, stékaj po mý cestě. Hopsají si po chodníku, po tváři mě hladí. Banda mokrejch uličníků, v louži skákat svádí. Do vlasů se zaplétají, zkouší, kdo je rychlejší, kolo mlýnský se mnou hrají a svět je hned čistější. Vážní lidé zamračení, pod deštník se schovají. Asi dávno zapoměli, že svět je tu na hraní... |
||
|
Jak já bych brečela, jen kdybych mohla..., když sladká chuť večera do hořký noci se přehla. Uragán pocitů sem tam mě vláčí, do nočních podniků, kde je mi k pláči. Řvala bych jak malá holka, jen kdyby to šlo. Místo toho tupě koukám přes kouřový sklo. Marně hledám sebe samu na zastávkách tramvají, bloumám v parcích, čekám v baru...a nikde mě neznají... Tisíce myšlenek o sebe se tříští. Až nezbyde nic... Jen lhostejnej úšklebek. A pocit, že chci pryč. Na jinou planetu nebo snad k mamince... Nakonec vymetu jen další hostince. Na duši křeče.... i můza už se zdejchla. Chtěla bych brečet... ale jenom se mi težce dejchá... |
||
|
Vlasy kouřem ztěžkly, v hospodách se zavírá. Je potřeba zahnat stesky, nic jinýho nezbývá. Že večírek nekončí, společně si nalžeme a pak ještě vyzkouším pohodlí tvý postele. Zítra rychle zmizím domů, prázdnotu jsme zahnali. Dnes večer jsme byli spolu a dál mě to nebaví... Až otevřou hospody zas zahraju pohádku, že prázdnota nebolí, a že je vše v pořádku. Zážitkama vyplním svoji duši děravou, už se asi nezměním, udusím se zábavou. Budu hýřit celý noci, udělám snad cokoli. Jen necítit oheň v srdci, jen vyplnit mezery... |
||
|
dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat |
||
Výmluvy černého pasažéra (poezie, Kalimeee) • Patník (poezie, Turda) • Pomník (poezie, Turda) • politika (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru dobrý den paní malá... jak se máte... ...co vaše cera... ... topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm... ...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře... jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny... no |
||
|
patník |
||
|
patník |
||
|
Když jsme šli do kina Světozor, Když jsem hledala validátor, Zasranej OUPNKRAD |
||
Tramp (poezie, Turda) • co jsem mohl vidět, když...? (poezie, Kolemjdoucí) • Na cigáro (poezie, Kolemjdoucí) • Přátelství s Laurou (poezie, Kolemjdoucí) • Káma Sútra (poezie, Kolemjdoucí) • triviální poezie, a ještě k tomu sprostá (poezie, Kolemjdoucí) • pochvatu (poezie, Kolemjdoucí) • Trdlo (poezie, Kolemjdoucí) • Fantastický příběh ze života (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • Rybářská (poezie, Kolemjdoucí) • Salám a Clejku (poezie, Kolemjdoucí) • Novoroční (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
Venku hučí jakýsi větrák Na stromech Mých přátelích ze dvora Již není jediný list Z pavlačí visí prádlo Neplápola Osamělý kouř stoupá z okna Míjení je ten kouř a jeho dotek V nějž mění se list eukaliptu Přijde nový rok a... Kouř našich dnů V dálce plane hvězda Kamsi letí aeroplán zas Já nemám žádný plán Jenom ten kouř v nějž mění se čas Načnem nový soudek V tom kýčovitém nokturnu Ještě páv a podladím strunu Do zvuku dalších strunek I ten kouř mi utek Jak to vždycky dělá Nedopalku včela letí dolů Venku hučí jakýsi větrák I ve stromech Mých přátelích ze dvora |
||
|
Říká si falešný svatebčan S kručícím žaludkem Již dlouho nás nikam nepozvali Kde jsou všecky ty rauty? Kde je hudba a dámy v róbách? Kam zmizela ta Zá-bava? Kam odteklo všecko víno a sekt? A zdvihl cigaretu Špatně dokouřenou Co odhodil ňákej pták Co se lek, že ho někdo uvidí Jak kouří na refíži Kdo by to řek Člověk se bojí ohně Nebo s tim zrovna sek Už dlouho nás nikdo nikam nepozval To zní jak titulek Dal bych si aspoň salám a Clejku
|
||
|
Octl se ve víru dní Jako houba s octem na konci kopí A to náboženství Tak dušné A zadýchané Vytrhávalo ho Z trvání Svými závoji A šálou Za háky Co měl v očích A v srdcích Jako ryby sportovních rybářů Kteří se líbají s kořistí Aby celý svět viděl Že jsou to oni Závodní rybáři Pouštějící jen ty největší kusy Cirkusáci se smyslem pro tyjátr Na vodě kruhy A vybyvení za tisíce Jste jako děti Křičíval Do víru dní a jeho kvílení Krmení holubů je taky eucharistie
|
||
|
Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností! Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde... Táhni zlá opice! Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa! ...natožpak žrát, nenasytně žrát.
|
||
|
Ta dáša je fakt kráva řikala že mi dá a pak se opila a líbala se s Tomášem A o Tomášovi sem si to taky nemyslel že je takovej sketa když řikal že je blázen do Lucie A chtěl by s ní šukat Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou Voba sme byli na baru zhrzený Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou |
||
|
Ve stánku točí se trdlo Křupavá kůrčička, akt ohně tady máš milý turisto Za tři eura drobné pozdvižení v cizí zemi zapij pravým svařákem A pak v historickém voze nech se táhnout hnědákem následně snad v úctě k tradici vozkovi škvárou naplň rukavici Ať večer v hotelové posteli po kvalitní večeři s bílým vínem a pár bodrých slovech s pinglem co ledva zajde za roh už se ti směje za tvůj tuzér můžeš blahosklonně si přiznat že řádně procvičils svůj sociální sval ty kultúristo
|
||
|
Je neuvěřitelné jak se člověk změní když odstraní rozezlení náhle vidí spěchat kolem ty kdo dříve stejným krokem chvátali Je velmi kouzelný pak pohled na svět když v nitru není bujný střet jsa sám středem s výhledem kol a kolem do dáli v mracích čas má cosi hledat fantazií nitro lechtat v nezmarnosti chroustí svojí mysl brousí kdo seznali
|
||
|
Když se básník opije vyndá si ho ven, pyje ten kdo básně neskládá přehřeje si čúráka toť vše
|
||
|
rád se shlížím v zrcadle světa ze mně třasem čistím svůj kabát pod zarostlou tváří chodím hladce oholen v bujné kštici tonzůra vzkvétá víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím i v botách z kůže cítím se bosým a v nose průvan dechu svého udržuji mého psa živého široko daleko kam aš je než prošoupu své kamaše co káma vede projdu vše abych pohostil oka svého baviče
|
||
|
Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí Američani testujou neviditelnou loď Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe ale k řece dojdeš už jenom od moře Když překonáš přehrady pomocí ledoborce Automat na pivo si s tebou popovídá když si stáhneš Lauru do telefonu. Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa zaplavili tvůj openspace A nálety už byly jenom rozsévaný větrem Jesi budeš chtít do nebe Můžeš si vylézt na ty topoly Třeba tě pak napadne že je lepší mít oči dítěte ty tak nebolí.
|
||
|
Si se dnes vyfiknul Járo kabát tvídový, co de zas do módy v koutku žváro Ani tě nenapadlo, dnes ráno že sou tu problémy že tvůj pes nedostal žrádlo že soused si za něj koupil nový fáro a snad ze zvyku snad z lítosti snad aby to ututlal pozval tě, dnes ráno, na cigáro
|
||
|
Ten klid byl tak jemný, až padaly do tváře vlasy snů, co našich dnů snímají tíhu. A bolesti rozpouštějí úkladné, v lavoruplném, bestiálním tichu, bublin a koster vybělených, s šestkami na lících, jen tak a bez činnosti. Jsme bytosti usedavé, s rukama vklíněnýma do zástěry tmavomodrého nebe. Dřímáme v rukou nevědomé, jako surrealistický pes obojek svobody. Ty bezdětná matko všech plev, se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku, pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů. Zadrž!! Ten klid je mocnější než ty i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu. Tulák je ten pes, po hvězdách, bez pazourku, po zubatých horách, snědených sluncem za rozbřesku. V travách schoulenci, jsou znamení kruhová. A čitetel vidí jen rovně.
|
||
|
Každej správnej tramp |
||
Many (poezie, Turda) • Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu (poezie, kolemjdoucí) • Florenc - Morava (poezie, J.J.Fiala) • Bohnice (poezie, J.J.Fiala) • Pranice (poezie, Durman) • Kapitán Hnoje (poezie, J.J.Fiala) • 27.11.2015 (poezie, Kolemjdoucí) • Mother Nature's Son (poezie, fanky) | ||
|
Ležím v litrech pitné vody
za mnou hoří v kotli plyn.
Matky přírody syn. |
||
|
Když se Jerremi probudil Uviděl sníh Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh Byl černý Nebylo se tedy čemu divit Když po nástupu do tramvaje Nejdřív začal nervozně přešlapovat A pak už se neudržel a oslovoval je Tvářili se jako by tu neexistovali A tak se chtěl ujistit Že tu je alespoň on Tušil Že bude budit pohoršení A doufal Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu Bez lítosti Člověka se světlem z vnitřku Člověka s pohledem dovnitř i ven Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh Bílý sníh Ovce Ovoce Významné změny To co platilo dříve Již neplatí Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív Ale o to nejde Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem Upřímně Majitel cestovní kanceláře si stěžuje Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní Dnes je o čtvrtinu kratší A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí Dětem Se už nesmíte věnovat Papír jako symbol volného času Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel Nositel Budeme bojovat Za svoje jména Za svoje nová jména Za možnost se pojmenovat Za ticho Svistot padajících pum Světelná šou A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach Ty, jenž nejsi smířen se smrtí Hledající střet života Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty A klaviatura je pro tebe dechem Cizího člověka Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi Víte kde jsou ty peníze? Je to škoda, že to nevíte Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není… Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku Ti kdo mají oběd zadarmo Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl Ale platí méně, méně, méně Jedno procento lidí Kamaráde A vy jako ekonomové Musíte vědět kde ty peníze jsou Bohatý táta, chudý táta Po třiceti letech práce Už skutečně nebudeš vědět kde je sever Chce to jen trochu sebekázně A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě Důchod, který vás uživí Nedostanete Čeká vás dvacet let strádání Musíte investovat A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací Tak lže Pro střední třídu zde nebude místo Amerika se nebude přizpůsobovat české republice já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...
|
||
|
Kam jsem to dal? Schoval jsem na moři malou loď! Na člunu na ostrov doplul jsem sám. Týden ji hledám. Zavelím posádce, rozkazy dám. Nikdo nic nedělá… Jsem tady sám. Moře je divoké, jako on. Sám sobě lodníkem, sám sobě pán. Neztratil naději, to v noci raději v rumu utopí žal. Došla mu munice a čeká na vítr, na mapě jasný cíl - soukromý ráj. Najednou něčí hlas říká mu hezky: „Neboj se, ale raději choď pěšky. Tvá loď je v přístavu.
A Ty jsi kapitán, co ztratil necky.“ |
||
|
někdo méně jenom ty pořád nic usrkni a ty si kreslíš kružnice |
||
|
Jsem sám. Bloudím, šátrám, hledám, plazím se a zvedám, dokola běhám. Křičím do tmy, odpověď čekám. Marně. Jsem přece hluchý a slepý pán. |
||
|
Šedivá paní na šedivém nádraží svírá kabelku v podpaží. Malý cigán čekajíc na svoji šanci, a dvě krásné španělky schovávají konopí v květovaném ranci. Nabídli jointa a já nepohrdnul. Braník v plechu mi doplnil stav, i kocovinu. Piju. Jak Badi. Prodávám své tělo alkoholu. Konečně jsem dorazil na Moravu. Je jasné, že pít nepřestanu! |
||
|
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!
|
||
|
V průběhu let |
||
Pú (poezie, Turda) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Kladenská lidová (poezie, fanky) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Babská rada Dana Landy (poezie, Turda) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Skřítkové lesní (poezie, AN') | ||
