něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            

Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí)

15.9.2017
záď nářků

zase ji tu líbám 
že vzejde z toho zázrak
že otevřou se oblaka
nejsem tu sám
kdo leštíme jazykem modliteb
a slinami na rtech
a krví a potem z čela a pejzů
možná sejdeme se se svým odrazem
až bude zcela rozluštěn
až bude rozleštěn
a pochopíme, že líbáme
záď nářků

15.9.2017
Polykání světa

Při pití piva 
polykání světa
to z vnějšku do nitra 
a to z nitra zpět!

15.9.2017
Strach

Víš, pomoh bych ti zvednout
ale ty bys mě vzal s sebou
s sebou bys mě stáh
jsi můj bratr 
zůstáváš, že nejsem vrah
zůstáváš že tě mám 
jsi můj bratr, můj bratr 
nejsem bratrovrah
proto jdeš se mnou
Jsi můj bratr Strach


zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Toulavý kojot (poezie, Kulturní p_rnograf) • Nomád ve skrýši (poezie, Kulturní p_rnograf)
    

13.7.2017
Nomád ve skrýši

Když potkáš nomáda,

usneš na cestě.

Když umřeš na cestě,

postoupíš dál.

 

Na další úrovni

najdi tu skrýš,

ve které čeká tě konec.

Hloupí konec.

13.7.2017
Toulavý kojot

Toulavý kojote,

pelášíš v dál.

Do kopce zběsile

a z kopce směle.

 

Všemocný kohoute,

nadutý trdlo.

Svou básní

ti roztrhnu hrdlo.

 

Jsem zvyklý,

připíjet na zdraví a ťukat s půllitry.

Avšak dnes není s kým,

doléhá z toho na mne splín.

 

Do modra

zbarvil se prázdný tuplák

tvojí krví malý princi.

… Kojot sežral prince.

10.7.2017
zlatý řes
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!

Anatomie (poezie, Tomáš Recht) • Apokalypsa (poezie, Tomáš Recht) • Stroj času (poezie, ZaZatackou)
    

15.6.2017
Stroj času

Uprostřed parného letního dne ležím pod stromem.

Koukám na pole, kde se líně povaluje sláma.

Nemá nic jiného na práci.

Jen se suší a voní...


Voní jako dětství s odřenými koleny, pusou plnou třešní a ukoptěnými tvářemi.

Voní jako prázdniny u dědy a babičky.

Šustí jako vrásky v jejich moudrých tvářích,

jako laskavost v jejich očích.

Voní jako dědovy říkanky a babiččiny pohádky na dobrou noc.


Voní jako mámino volání k obědu.

Jako knedlíky plněné jahodami a rybízové koláče.

Voní jako bezpečí máminy náruče.


Voní jako radost z toho, že můžeš být venku až do tmy.

A ty víš, že se stmívá pozdě!

Tak pozdě, že než půjdeš spát, tak možná ještě potkáš tátu,

jak se vrací z práce a voní polem...


A pak uprostřed toho parného dne zafouká vítr!

Zvedne tu vonící slámu a vykouzlí vír.

Lehce si pohrává s tou vůní a vytváří ve vzduchu slaměná kola.

Točí s nimi tam a zpět jako kolotoč z pouti,

nádherný a voňavý vzdušný kolotoč.

A sláma nemá nic jiného na práci,

a tak si jen voní a líně si poletuje,

s nádhernou lehkostí....


S takovou lehkostí, s jakou je možné cestovat časem pomocí jediného nadechnutí.

15.6.2017
Apokalypsa

Jde kůň

apokálýpsa

15.6.2017
Anatomie

Použité nádobí
odkládejte do dřezu


svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk modlitby (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Proč trávíme čas péčí o stroje? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kanibal (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

12.5.2017
Kanibal

Jsem zub času

travič i travička

na sobě se pasu.

12.5.2017
Proč trávíme čas péčí o stroje?

Umějí snad stroje pečovat o lidi?

Nikoliv. Stroj nezná něhu.


Stroj umí

při dodání vstupů

dosahovat výsledků.


Tak proč

trávíme čas péčí o stroje?

Co tím komu dáváme

ze srdce?

Komu se tím věnujeme?


Věnujeme život jako vstup

a stroj jede od výsledku k výsledku.


Kam?

12.5.2017
Jazyk modlitby

V jednotě v nicotě

v bytí v nebytí

v plnosti v prázdnotě

ve smrti v životě

 

žiješ

naplňuješ

jednotíš

jsi

 

zatímco já

 

umírám

vyprazdňuji se

nicotním

nejsem

12.5.2017
svatý vobrázky

tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera  jako tichá  rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží

koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí)
    

13.4.2017
karabina

jsem karavanou

v nohách mám tisíc mil

paty ztvrdlé

náklad na ramenou

jsem karabinou

rozhoduji o životě a smrti

horolezec je každý

kdo stojí před zdí

plukovník přivřel oči

a rty se mu chvějou

zatím jsem pevný

jsem šátek na očích

nasáklý potem

zastírám svět a saju slzy

jsem kouř

deru se do plic

špatně se míří

nesu je na ramenou

tvrdne ve mně krev

co vytéká hlavou

 

13.4.2017  (upr. 2.5.2017)
hořící strom
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky

ke kerýmu přijdou lidi

aby ho uhasili

a člověk aby jen tak hleděl

kterak se čistí

fakule poznání na rukou

a vědomí nad korunou

šťastné z pohybů světla

nad hladinou viděného

teď když mu ta děvka kouří pod stolem

aspoň záblesk starodávného světa

aspoň pohlednice z ráje

už padají jiskry a zhaslé kusy listů

za kabát člověka

do domů lidem

teď když mu ta děfka kouří pod stolem

je naděje že to všecko schoří

a člověk bude konečně šťastný

 

 

 

13.4.2017
koukat jen tak do plamenů

uprostřed ničeho hledání něčeho
tam kde poznání jen tupě zírat
s myslí zastřenou poznáním poznaného
koncepty bláznů a zlatokopů
je jaro
proč jen tak nezírat do ohně
koncepty konceptů
syntéza
oblaka 
podojit oblaka jako nebeské krávy
pán tvorstva zasadí zajíčka do travky stejnotvaré
pán tvorstva vzešlý z fašizmu a zla tohoto světa
nepouštět světlo neabonentům
rezident je pán tvorstva
hudba nesmí mít řád
ani postel
ohěň 
odkreje masky
ty si prase já zas taky
vytetuj, tak vytetuj mi číslo
čeká na to zákon kopí
dokud neuvidíš díru skrz člověka
neuvěříš na krista
jenom na smrt v kříži
před nímž sedí žába na prameni
černoprdelník i osvícený panovník
co posílá ti poradce všeho druhu
za třicet stříbrných
necháš do nich bodat
a když né, zakážou ti koukat do plamenů
vyženou tě od ohně rezidentů
ježíš neumřel na kříži
nedívej se na ten kříž
nedívej se na to logo padlých andělů
dívej se do plamenů
ježíš žije s elvisem v hollywoodu
za třicet stříbrných
ještě pět minut nech hořet plamen
přilož trochu koupenýho dřeva
do koupenýho vohně
vzpoměň si na zaď nářků
na komplexy všech vyvolených a zapuzených
koukat jen tak do plamenů
může dnes už jenom ďábel
vyškrtli mě z rezidentů
odnes sem si domů plamen


Struktura historie (poezie, Turda) • Píseň osamělého plavčíka (poezie, Turda) • Morální indiference v kontextu osobní svobody (poezie, Turda) • O pořadí zvířat (poezie, Turda) • Čekáme na den (mantra) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Už je tu to, co máme tak rádi (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Až vám přijdu na pohřeb (poezie, peťan) • Dneska si všecko prostě moc berem (poezie, peťan) • Lakuju si nehty (poezie, ) • Louhuju si čas (poezie, peťan)
    

27.3.2017
Louhuju si čas

Louhuju si v hrníčku čas a ty mi říkáš:

Štěstí, že máš práci

A já si připadám,

Že jsme tu sakra jen pro legraci

Srknu si, spálím se, vyhrkneš: neběduj

Tolik času činnostem nevěnuj


Vždyť vizitkou mojí práce je má práce

Kam zmizela ta vyhlášená motivace

Rozuměj: pracuj dýl tam, kde platí

Je jedno, že bezčasé myšlení tě víc obohatí


Vyřeš dřív emaily, úkoly tydle

Lokty mi podpírá točivá židle

Bosové tahají výsledky práce

Jak, když není čas na motivace


Bez tváře emaily, přátelé moji

Kdo za tou vejplatou opravdu stojí

27.3.2017
Lakuju si nehty

Lakuju si nehty v tramvaji, 

 

Kolemjedoucí se na mě dívají, 

 

Jejich vytřeštěný voči mi však netají, 

 

Že nebýt pravidel, to samý dělají. 

 

Na stůl si položím vše přesně na mety 

Rovnám si do úhlů i oblý předměty 

Říkáš já ne a děláš to přesně ty 

Před pravdou stahujou všichni svý rolety

 

I když seš nýmand, i když seš vlivnej 

Přiznej to, neboj se, každej je divnej!

 

Před lidma kliďánko lahvinku posnídat 

 

Nemuset si ale vůbec s nikým povídat 

 

Zavřít oči a konečně se na všechno podívat 

 

Na svoje názory souhlasně pokývat

Nad žvejkou na botě se spiklenecky usmívat 

Koukat mu do očí, vydržet, nehýbat 

Srdce si v krabičce nechat odpočívat 

Krátkými vlasy mezi dlouhány vyčnívat

 

Zubit se na všechny, když zrovna pláčou 

Snažit se chlácholit je pálivou sváčou 

Hladit si koberec, kde blechy skáčou 

Nenechat hrát uličníka čerta s Káčou

 

Chce se mi zpívat písničky veselý 

 

O tom jak hrdý jsme na vepřo, na zelí 

 

Pivem se ve světě hlasitě pyšníme 

 

Od stolu nejdeme, dokud ho nesníme

 

Je štěstí, že ta čeština je hezká 

I nekámoš za hnusný slova tleská 

I když ji házím, málo ji chytám 

S odstupem večera zdá se mi v jedno pivo slitá

27.3.2017
Dneska si všecko prostě moc berem

Napiš to plnicím perem,

že malé výplaty berem

Smích přijde jen s hloupým stěrem 

Dneska si všecko moc berem

 

Jiných tlamy mažeme medem 

Hanbu si protřepem s ledem 

Peklo je náš sladký eden 

Tak kopněte už do těch beden!

 

Když nohy nesou tě opačným směrem

neplač, že všecko si dneska moc berem.

 

Je rozdíl mezi zemí a nebem 

nebo snad nebem a nebem? 

Do sklenky whisku s jedem 

Takový život my vedem

 

Tahleta písnička pomalu ubývá,

 i když je čím dál tím delší, 

a to nám nejeden zazlívá, 

nás to však nesmírně těší.

 

Na procházce s mopsem provrtaj tě kvérem 

mopes na to kouká a sere

Dneska si všecko prostě moc berem.

27.3.2017
Až vám přijdu na pohřeb

Až vám přijdu na pohřeb

Mé dny bývalé

Plné dostatku a potřeb

Vteřiny zhýralé

 

Až ti přijdu na funus 

Má slávo budoucí

Utrhnu květinu

pochovám ji ještě kvetoucí

 

Až ti budou hrát

A ty budeš kráčet ve svém průvodu

Nezapomeň na svetr

a kabát

ne kvůli zimě, ale z hezčího důvodu

 

Až země vydechne den

A ty rozlepíš oči

Zjistíš že to je její smích

Tvoje cesta končí

12.3.2017
Už je tu to, co máme tak rádi

Stromy

louky

deky

kytary


Vlasy

oči

láska

díky za ty dary

12.3.2017
Čekáme na den (mantra)

Čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

Všechno müsli dojde

a pak nebude nic


(pokračuje v obměnách

Čekám na tu chvíli...

I ty čekáš na tu chvíli...

Blíží se den...

Už je tu den...)

6.3.2017
O pořadí zvířat

Vepř je
vepředu.

6.3.2017
Morální indiference v kontextu osobní svobody

Všechno nízké
je mi blízké.

6.3.2017
Píseň osamělého plavčíka

Jsem na plovárně sám,
tadadadadam.
Jsem na plovárně sám,
něco si udělám.

Tadadadadam

Už vím, už vím!
Já se utopím.

6.3.2017
Struktura historie

války
a
interválky


di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • Krmítko pro myši (poezie, Turda) • Škrabka na myši (poezie, Turda) • Mindráky (poezie, AN' )
    

11.1.2017
Mindráky

Vždycky jsem měla mindráky, 

že mě holky nechtějí vzít mezi sebe.

 

Vždycky jsem měla mindráky, 

že mě kluci chtějí vzít jen do postele. 

9.1.2017
Škrabka na myši

škrabka na myši

past na brambory

9.1.2017
Krmítko pro myši

krmítko pro myši

past na ptáky

4.1.2017
di Trevi

viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel 
a sama ta fontána byla jako ten holub, kolik lidí bez křídel přišlo se dnes tísnit k di Trevi
ti lidé neviděli let toho holuba ani padající vodu, jen se drželi zuby nehty peří
aby z naznámého jim důvodu zkusili zaplnit prázdné místo v jejich srdcích


to místo bylo jako kolek, který ti chybí
to místo bylo jako ztracená paměť
to místo bylo jako vydloubané oči
to místo bylo bolavé a mrtvé


prstem lhostejným vstrčeným do toho místa tápajíce zkoumali tkáň a 
 z čeho je složeno
Prostor ohraničený maskou a vždy z vnitřku dostali se zase na povrch a na počátek
k mastnému jídlu a mrdu lacinému jak zažloutlý list na podzim v blátě pod bukem
a z nenacházení zas sklouzli k hovnorovným žvástům ke svému peří a jak být přichycen


k místu co je jako kolek, který ti chybí
k místu jako ztracená paměť
k místu vydloubaných očí
k mmrtvému místu a bolesti


Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí)
    

26.12.2016
za určitých předpokladů

papež s prezidentem národů
jenom pohonci pomateného pořádku
který nikam nevede
snad kromě toho se dosyta nažrat
a nechat se masochisticky připoutávat a bičovat
tou sviní kerý se říká dneska svoboda
nebo jejími sourozenci Dosahování Pokroku
a Hledání Viníka
tento způsob života je jenom potlačované říhnutí
což každý pochopí je zcela zbytečné a bolestivé
i když následky to oddálí, a však umocní
kdo vlastně kdy první přišel s myšlenkou že ve společnosti je třeba neříhat a neprdět
mezi další podobně sebemrskačské nápady může přijít i zákaz vyměšování za masivního přijímání potravy
pravda, proti gustu žádný dyšputát
tak mi alespoň dej malou místnůstku se zámkem
a někoho koho můžu nenávidět
svaž mě do svěrací kazajky názorů a postojů, konvencí a zákonů, říkej tomu třeba nový pořádek
dovol mi jenom to co je zdravé
dovol mi se za určitých předpokladů rozmnožit a to dítě
mi dovol, za určitých předpokladů, vykoupit z otroctví
nebo lépe dovol mi vykoupit to dítě do světa se zmírněnou ostrahoum za určitých předpokladů, moct ho nechat vychovat u nějakých vojáků co ho naučí hezky sedět a plnit příkazy, za určitých předpokladů se moct podívat na strom pod oknem ve dvoře
za určitých předpokladů by mi to mohlo přestat vadit
to bičování a trhání masa
za předpokladů, že začnete srdcem

26.12.2016
jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru

nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější
a tudíž nejpravděpodobnější verzí jak pochopit tento svět
jeho smysl a trvání
je, že vše je jedno obrovské mamutí střevo
a my jsme součástí jeho klků
pak by bylo pochopitelné, že mamuti ve skutečnosti nikdy nevymřeli, jen jsme změnili pohled na ně
a tak se změnila i naše funkce v mamutím vesmíru
vně je chlupatý
úplně vidím jeho dlouhé kyjovité kly
které se tyčí do pralesa hlubokého vesmíru
zadupává tento celé světadíly ve svých šlépějích
ano, jaké máme štěstí že jsme součástí tohoto obrovského zvířete
ale najdou se i tací, kteří se odvažují nabývat přesvědčení o své velikosti, nebo snad dokonce nadřazení
tací kteří ničí svými kročejemi celé mravenčí světadíly
bez kousku studu, bez uzardění odřezávají kusy země
aniž by je alespoň na okamžik napadla ta zcela jasná a působivá pravda
že jsme pouze součástí obrovského mamutího střeva
a je naší povinností vstřebávat jeho potravu
posunovat ji dál a bez dechu a neochvějně být pokornou součástí peristaltiky toho tvora
za to se nám dostane tepla a energie
potřebné k přirozeným nám pohybům
přesunům
trávené potravy
nemůžeme zadupávat celé světadíly jsme li součástí tohoto mocného střeva!!!

8.12.2016
Za miléniem

Kdekdo říká že nejlepší je netrpět
Ale co si pak oblékneš až přijde
ostuda
Že nejlepší je prožít život jako beztvarý
Ale z beztvarých sline se mohutnější obluda
...
Že prý přejde tě smích až nebudeš
mít
Kam se skrýt
Ale není sned lepší smát se vyhnán a
všem na očích
Uprostřed světa který je rozdělen
Smát se jako nepatřící krajina
Mezi meze které někdo vlastní
Rozkročit se jako otčina
A smát se jak se tě snaží dobýt
Dokázat kdo víc se rozpíná
Nakonec za miléniem až oni změní
se v tečky a čárky
Ti rozumnější v bytosti na čtvrtkách
Budeš ty ten kdo je i s papírem spálí
Vtáhneš je k sobě do klína

8.12.2016
Na jazyku žíznivých

Nejlepší chleba je po kapsách
Když se prohledáš
Kam sis ho dal na horší čas
Ztvrdlý a kořeněný tabákem
Když vaří hlad
...
Je každé sousto svaté
Kuchař
Co míjí marnotratné
A vaří pro ty co mají svíčku v dlaních
Pokrm všech svatých
a potrestaných
V dobách kdy z kumštýře se stává pornoherec
A z pokrmu pro potentáty pouhý žvanec
Nejlepší chleba je po kapsách
Když se prohledáš

...a nejlepší pivo s pěnou dní
Na jazyku žíznivých


Nadešel snad čas činů? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Dávení (poezie, Nesmyslon) • Ó Matko (poezie, Rogo) • Výprodej v oddělení citů (poezie, AN' )
    

23.11.2016
Výprodej v oddělení citů

- Dobrý den.

Zbyla vám, prosím, ještě nějaká láska?

 

- Ano.

Ale je pro vás příliš velká, nebo malá. 

 

- To nevadí. Beru jakoukoli. 

22.11.2016
Ó Matko

Zachovej naše šílenství v něžném oparu.

Dovol, abychom prošli městem

a nikdo nás o duši nepřipravil-

- nechceme přeci nic jiného,

než dál součástí tvého těla být,

nechceme přeci nic jiného,

než se rozechvět

a naplnit tak tvou vůli-

- zachovej naše hlasy

odvážných havraních lidí,

dovol, abychom mohli navěky spojovat životy láskou

a vzájemnou pokorou,

dovol, abychom ti mohli naslouchat,

abychom byli dobrými dětmi,

abychom byli dobrým obrazem tvým,

dovol, abychom byli.

Ó Matko!


8. 9. 2016

Litoměřice

5.11.2016
Dávení

Pakliže se dávení nedostaví samo

je třeba vyhledat dlouhý předmět

ideálně opatřený štětinami

a zavést jej do hrtanu

 

Není přitom nutné 

zavádět jej zvláště hluboko

dávivý reflex se obvykle 

spouští už při dosažení 

hloubky několika centimetrů. 

 

Taktéž je možné zakoupit

vomitivum v běžné lékárně

 

Nelze však zaručit

že tento postup 

bude mít 

na politickou situaci

jakýkoli vliv

4.11.2016
Nadešel snad čas činů?

Že máme stát o svobodu
to jsme se naučili
otevírat si všechny možnosti
to jsme se naučili
jenže je tu smrt
a jak se blíží
možnosti, které jsme otevřeli
se pomalu zavírají

Přivítat vše, co přišlo
to jsme se naučili
ale naučíme se
vzdát se svévole a násilí
či snad i vůle a činů?
Naučíme se přivítat smrt?

Nebo se přecijen vzepřem
vyjdem z klidu rezignace
rozvířit pár zrnek prachu
zarazit kopí do země
a hlasitě zakřičet
a s ozvěnou slyšet
jak se nám směje
nekonečné nebe?


Svatební pranostika z jižních Čech (poezie, Turda a Kalimeee) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí)
    

27.10.2016
Nesmrtelnost

Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní
ve chvílích ticha staň se mrtvolou 
jako dítě stává se ve hře svou postavou
v dýmu najdi útěchu
V každém tabáku pozoruj jak vzniká
pak každý okamžik svatý potrvá životem nezničený
vždy budeš na počátku všeho, jako mrva
Předem zničený budeš svěží pastvou
která trvá

27.10.2016
Darbuka

Bůh je soustružník 
s dlátem v mísu tvou
ubírá aby pronik
strukturou hrubou
tak uka cosi cosi
za materiál
tak dej se poklepat 
abys hrál 
jak dokážeš být dutý a tenký
odolný a přitom křehký
tak uka cosi cosi
za materiál
Bůh je hráč, je rukou
nad tvou darbukou

27.10.2016
Svatební pranostika z jižních Čech

Když svatební boty ti zplesniví,
tvůj manžel je lenivý.
Když zplesniví ti svatební boty,
půjdeš místo něj do roboty.


Dentální hygienistka (poezie, Durman) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí)
    

27.9.2016
Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!

A tak jsem vynalezl dětskou pračku

Je to jednoduché

Dítě zapojíme do postroje

Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze

Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník

Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme

Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo

Protože, živé, dítě již začíná být neklidné

No a je hotovo

Uchopíme kliku a roztočíme buben

Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!

 

19.9.2016
Z korespondence o lišejnících

To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :)

ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích" 
....a hlavně dobrodružstvích místních

Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá

jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil"  člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?

já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.

Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk

pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.

12.9.2016
Dentální hygienistka

dentální hygienistka

má oči jako mončičák

a nozdry jak dvě brázdy

za lodí

 

dívá se mi do krku

a já jí do očí

máme to spolu zvláštní vztah

nástroj pod mou dásní rozdrnčí


život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z oken na vás budu chcanky lít (poezie, Jaroslav Varlata) • Každej den o 4 minuty hustší pusto na synapsích (poezie, Civínová) • Pohádková víla z lesů (poezie, Rogo)
    

31.8.2016
Pohádková víla z lesů

Pohádková víla z lesů

 

Stal jsem semalým nenápadným človíčkem

a náhle se ocitl

ve zdánlivě nekonečném lese

zpěv ptáků utichával

a koncertního dění se zhostili cvrčkové

šum potoka

a zívání starých stromů

a koncertní dění mělo tendenci gradace

otáčel jsem se

nelevo

napravo

dozadu 

i dopředu

a koncertní dění

s příchodem luny

opět utichlo

zastavil jsem se

já malý nenápadný človíček

čekal

a docela se obával.

vlny proudící poezie větru

nastolili novou vůni

nová slova

a ta slova začala zpívat.

poraněná na pařezu u pěšinky

zjevila se malá víla

skoro tak malá

jako já jsem byl

to z jejích úst

se linul zpěv

to její zpěv

způsoboval mou opilost

a má opilost byla značná

pohupoval jsem se zasněně

uchvácen naprosto

pohupoval jsem se směrem k ní

a čekal co se stane.

Duch lesa se otcovsky usmál

a jeho dcera

pohádková víla z lesů

vstala

kulhavým krokem

dotančila k mé maličkosti

a políbila mě na špičku nosu

byl jsem snad ještě menší než doposud

vzala mě do svých opatrných dlaní

a lehkým dechem

sfoukla z mé truchlivosti veškeré nečistoty

veškeré bolesti pozemského bytí...

 

,,Nemůžeš být se mnou

nemůžeš

jen krásou

štěstím

a radostí

se můžeš pár dní opíjet

poté se vše rozplyne

zmizí

i ty zmizíš

nikdy jsi nebyl

jsem tvou iluzí

tvým snem

a ty jsi jen obrazem lidového vyprávění."

 

Plakal jsem jak dítě

kterému se rozplynula pohádka

plakal jsem jak malý kluk

kteremu dospěli všechny princezny

a stali se spořádanými ženami.

 

Jednoho dne

v jisté době

bez důkazů

jsem se ocitl

poprvé v životě

na břehu oceánu

na břehu 

který dýchal

stal jsem se opět

tím malým nenápadným človíčkem

opět mě zachvátil dávný pocit

zdánlivě nekonečného lesa

tím lesem

byli její vlasy

břeh byl jemnou pokožkou

a každý záchvěv vracející se krásy

polibkem

vzpoměl jsem si

na její oči

na krásné modré oči

z lehkým nádechem

šedých oceánských dálek.

 

V jedné staré

lidové písní

jež zavání pohádkou

jsou tato slova:

 

,,Skočil malý človíček

do očí krásné víly

a ty oči spanilé

ho ihned nezabili.

 

skočil malý človíček

do hlubin oceánu

a ty oči spanilé

zmizeli hned k ránu.

 

skončil malý človíček

na břehu nové země

a ta země zasela v něj

lásky nové sémě."

 

Ovšem poslední slova

které ještě slyšel on sám

za dobu své nedlouhé existence

byla jak mantra

pomalu se do skáli vytesávající.

 

,,Chtěla bych se s tebou milovat za světla

abych na tebe viděla

chtěla bych se s tebou milovat za světla

abych na tebe viděla."

 

24.8.2016

Švihov - nedaleko vodního hradu


26.8.2016
Každej den o 4 minuty hustší pusto na synapsích

smotek.jpg

2.8.2016  (upr. 19.9.2016)
Z oken na vás budu chcanky lít

Z oken na vás budu chcanky lít

co v noci sem poscháněl

Protože takhle rozlítit

mě muže jen tenhle ruch pod oknem

to troubení a vrkot

to řvaní a dohadování

Z oken na vás budu chcanky lít

já a muj kokot!

2.8.2016
život je třeba svoboda

 svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho než oběŤ
architektura současného vesmíru vskutku připomíná prdel, po stranách jsou dvě nabubřelé poloprdele, které představují dva antagonistické tábory, které tu a tam svými stahy hýbají vesmírem, mezi nimiž je ukryta ta pravá podstata a prazdroj veškeré hmoty. Tam se rodí obří lejno nápadů, pocitů, emocí, nebo snad pravd, tvrzení, zde vyvěrá na povrch domění, tušení , nebo snad jistota, zde je cítit klid, a těžké dusno rození, je zde to paravé podhoubí pro uvědomění si hmoty a jejích jinotajů, jako je nemožnost ji prostupovat, a nebo naopak, možnost jejího hnětení, změnu formy, ale dokonce i obsahu. Právě tak jako například můžeme snadno zaměnit například ruskou vlajku za americký kus hadru, dohodneme li se tak, dá se libovolně měnit poloprdelí, jejich významů a symboliky, a to jak celých stran, tak o jejich částí a okolí.
nejhorší jsou nactiutrhači, patolízalové a přisluhovači, taková verbeš si žije na okrajích zmíněného něčeho a vesele si tam lebedí opakujíce všecko co z nitra zaslechnou, jsou horší než vopice.
od těch dob, kdy z nitra dávají přímé přenosy, se ty patolízalové shromáždili okolo těch beden a tam zhurta povykují, poskakují a buší si do stehen a na hruď, šourají při tom varlaty o koberce za vzniku mohutného šumu, který přehluší krátké depeše a jinotaje skryté v jindy tak monotónním ruchu, které občas leccos mohou napovědět o životě tam, kde končí koberec
 jenže co by to bylo za vesmír, kdyby v něm nebyl skrytý padouch a na straně druhé ten hodný moudrý ďěd, šedobýlý, s vousem. Kupodivu padouch je také moudrý, ale neříká se to nahlas, jak jinak by bylo možné, že jejich souboj trvá tak dlouho? že v hovnech na rynku života stále zápasí nahé tanečnice v blátě, pro radost přihlížejícího obecenstva, za zvuku nefalšovaného fandovství, polykání zvěřiny, šumění sektu a mlaskání stříkajícího tuku v záhybech kůže papalášů a jejich milenek, za zvuku praskání lebek těch nejvybranějších vepřů, sání langust a ústřičích obsahů. Není nad tato kola roztočená, že svistot je slyšet v každém boltci, kde se po vzoru svého pravzoru stáčí do malých vírků, které stymulují a konejší mnohdy uspávají a jindy zasejc ženou k tanci a podvolují k mrdu a páření. Tato kola, milý příteli, jsou tak velká a točí se mezi sebou až nelogicky, v převodech podivných, kvantových, ž není snadné rozplést jejich řeč, rozkódovat a pochopit co strojí ta kola, tu velkou past života, tu řeku hoven a ostrovů radosti, tu stoku šumící kokakoly, kde všichni plavou v rauši s vybělenýmy zuby a ulepenou kšticí.
slyšíš? slyšíš? ano to je ten zvuk, zvuk rozvášněného davu, zvuk techna a blikání majáků, tep právě vdané mrtvoly se smrtí je ještě vidět na chodníku, zvuk střepů a jejich lomů, zvuk signatářů hluku... a jinde zase strom jako symbol klidu a míru a spojení světů. tam kde není strom, tam končí láska, tam kde není pták v tom stromě, končí budoucnost, tam kde je jablko nakouslé vadne a hnědne až shnije...a zase ten štěkot rychlosti všech proklatých patron, těch nástrojů pokroku, pravdy a míru, však za každej strom, jednu lidskou duši, za každou rostlinu jedno dítě, za každýho ptáka jednoho anděla, a za každýho člověka samotnýho boha.


Ze života (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí)
    

31.7.2016
samet

dopil jsem čaj
mezi svetlicemi a sametem 
vrní proud
jen na skok tu jsem
a hned zase loučím se se světem
zavrní proud 
čaj se dopije
zazní alikvót
spolkne ho samet
ledva bys řek sex
život na zemi
je známka panku, zdá se mi
tak na co ruce
na co paměť
soustředění
když zavrní proud
někdo srkne
zazní alikvót
co spolkne ho samet

29.7.2016
Ze života

luboš chtěl si štrejchnout
ale v kalhotách měl jenom nůž
a tak hledal příležitost a nějakou oběŤ
na pouti jí opil 
nechtěl aby křičela
pod pódiem 
u motoru a olejem nasáklejch klínů
u prochcanejch zdí od kolotočářů
si konečně štrejch


Boty s přezkou (poezie, Durman) • Z JIPky (3 hodiny po prvním pláči) (poezie, AN') • ? (poezie, ) • Až vyrostu (poezie, fanky)
    

30.6.2016
Až vyrostu

azvyrostu.jpg

15.6.2016
?

Jsme tady

Vrženi na tento svět

Který byl stvořen právě takto

Ptáme se proč

Had Evě nabíd´ jabko

Kde se stala chyba?

A nebo je to v pořádku?

Vždyť tak muselo býti…

Je tedy Bůh jen zlá ryba?

Už jen ve snech žiji

Kde se mi postavy známé

Zjevují ve své podobě pravé

Stále jsme si neuvědomili, že spíme, že se bojíme probuzení, že se bojíme uskutečnění, 
zrodit se z popela jako pták Fénix…

Až to přijde, budeme létat a ne plazit se v prachu jako teď…

Místo abych tě ochránil před úchyláky, sedím tu tři sta km daleko a jako každý den počítám skvrny na zdi, které se proměňují v měsíční.
Temnou stranou nevědomí vím, že Bůh je jepice.
Rouhačstvím ku svobodě!
Stále se bojím jen sám sebe…

Miluji Tvé vlny vlasů slunečních, když na stromě sedíš
Miluji Tvé oči jantarové, když do těch mých hledíš

Ale to vše je jen přání, abych lásku přilákal, abych to skutečně cítil…

Jsem tupý jak ohlazený střep vyvržený mořem!
Jsem těžký jak meteorit, jenž zdrtil zem!

Jsem žádný
Jsem nikdo
Nejsem kdo
Bych byl

Nikoho nikdy nikdo nemiloval

To jen zparchantělý sen

Se Bohu zdál

Bohu, jenž v kráteru

po atomové bombě

spal

v hrobě

který

sám

sobě

vykopal

10.6.2016
Z JIPky (3 hodiny po prvním pláči)

Zamotaná do hadiček a drátů

nemůžu spát,

štěstím napumpovaná 

jsem myšlenkami jinde,

na jiném oddělení obrovského špitálu.

Krvácím touhou zase ho vidět!

Bolí to jen úplně málo,

jen ze strachu o něj.

6.6.2016
Boty s přezkou

ty tvý nový boty s přezkou

na mokrý dlažbě nabřeží

a špatně odbarvený vlasy

když město ještě spí

první hlt kávy

první šluk

lidi cestou do práce tě míjejí

a tramvaj tě ruší z nedosněnýho snu

 

je šestýho šestý

předpověd hlásí vedra

ale teď je tak chladno

že skoro vydechuješ páru


Mloci v blocích II. - dodávka (poezie, Nesmyslon) • Mloci v blocích (poezie, Nesmyslon) • banalitky (poezie, vomezený volání) • Rozžehl jsem voskovici (poezie, WOM) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání)
    

26.5.2016
S LÁSKOU UNDERGROUNDU

Pavel Juráček (1935 - 1989)

"Jsou lidé bez hříchu -

to jsou ti ochočení.

Jsou lidé bolaví

a to jsou básníci."

 

26.5.2016
S LÁSKOU UNDERGROUNDU

Karel Václav Žák (1929 - 2015)

Nevydařený puč

 

Puč mi stovku

Nepučim

26.5.2016
S LÁSKOU UNDERGROUNDU

Adolf Born (1930 - 2016)

O básnících: „Člověk má své ušlechtilé koníčky provozovat se zaujetím. A okřídlený koníček, osedlaný básníky, je jedním z nejsympatičtějších. Protože poezie není nikdy dost.“

23.5.2016
Rozžehl jsem voskovici

Rozžehl jsem voskovici

a spolu s ní znovu prožíval

ty dlouhé roky

zloby

utrpení

výdechu a nádechu

23.5.2016
banalitky

sex - romantika

  - sémantika -

20.5.2016
Mloci v blocích

Na základě telefonické domluvy

objednávám

čtyřicet pět bloků

mloků

7.5.2016
Mloci v blocích II. - dodávka

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

Děkujeme za Váš nákup, přiložená faktura je splatná do tří dnů od převzetí zboží. Reklamace nejsou možné. 

 

Věříme, že Vám zboží bude dělat jen a jen radost a těšíme se další spolupráci s Vámi! 

V kopii přikládáme Vaši objednávku ze dne 25. 2. 2014. (http://www.blazni.cz/531-mloci-v-blocich) 

 

Přejeme krásný den a jsme s pozdravem, 

tým Mlok&Blok, s. r. o. 

 


Býti básní (poezie, Rogo) • Stolker (poezie, Kolemjdoucí)
    

28.4.2016
Stolker

tydle prchavý touhy

sou příčinou utrpení

jako ten jeden

zamiloval se do holky

kerou znal z gymplu

furt vo ní mluvil 

ona má starýho

a mámu u policajtů

psal si s ní na fcb

tři roky jí miloval

kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu

a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony

před její vokna, na zeď

časem tomu věnoval hodiny práce

vyřezával celý fotky

tříbarevný

"kvůli ní"

tříbarevný fotky z evangelia

a vona ho udala

pětihodinovej výslech

stolker?

prej se bála

prej se ho bála

ale neřekla, že si píšou na fcb

on je jeden z nejhezčích lidí co znám

čeho se vlastně bála

ta platinová blondýnka s drápkama

toho že někoho skutečně inspiruje

toho že jí někdo miluje

toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum?

bude jí dál milovat?

zase znova jí to odpustí

jako pes

bude stát

a nechá se škrábat

nebo ukáže zuby?

a ukousne jí hlavu?

svojí inspiraci?

3.4.2016
Býti básní

 

 

 

Vypravuji se dál a snažím se být básní

vypravuji  se dál abych slyšel jen proud a již nikdy nic jiného

vypravuji se dál a každým krokem kladu verše

vypravuji se dál a jako za deště se dostávám do tranzu rytmického dopadání

jako báseň bych pak mohl létat a všechny najednou

pohladit

polaskat

a snad i naučit hovořit s větrem

jako báseň bych mohl kdykoliv zmizet, aniž bych cokoliv ztratil ze své existence

mohl bych se objevit v jakékoliv části nikdy nekončící věty

kdykoliv přestat

a kdykoliv začít

světlo

tma

sraní

pokání

výstřel

i objetí

navěky básní

příští i minulou

stanout na rukách a létat na hlavě

nic není skutečné

jen báseň věčnosti

a láska na samém vrcholu

Která múza bude tančit při které sloce

při kterém zpěvu

a budou tam všichni stát i v hodině rozkládání?

Ó věčnosti!

Ať jsi kdekoliv zachovej nám báseň

zachovej život

a dovol abych i já snahu svou povznesl do proudu poezie

do proudu řeky

slov obrazů vjemů

do proudu který nevysychá.

 

3.3.2016

Na kraji lesa u osady Mlýnská

 

 

 


PROČ ? (poezie, J.J.Fiala) • V Indii (poezie, J.J.Fiala) • Sladká (poezie, J.J.Fiala) • Haluze (poezie, Kalimeee) • Šuškarda (poezie, Kalimeee) • Black out 2016 (poezie, vomezený volání) • Body counting (poezie, vomezený volání) • různý (poezie, Kolemjdoucí) • Oxymoron? (poezie, Turda)
    

26.3.2016
Oxymoron?

Solipsista vegetarián

17.3.2016
různý

nepij to mlíko z jabloní
co z jara kape do mladé trávy
i když tak krásně voní
že milují ho krávy
co dělá kruhy při brouzdání koní
a boží čeládka se jím kojí
nepij to mlíko píšu ti sem
jesi nechceš stát se Priapem

J.V.

 

vytrhal jsem sentimentální struny
zbyl jen korpus, na něj klepám prsty
a ty a tvoje prsy mezi trsy
hledáš ústa mezi vousy
abys mohla dát mi novou sadu
strun co jakkoliv je napneš k inštrumentu
zase budou naladěný do chóru sentimentu

 

Nemužu uživit svojí ženu a dítě
A to je smutné
Je to jen proto, že nechci zabíjet
víc než je nutné
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím
Zahořím, jsem suchý jak troud
sirkama chrastím
Žena svěří se jinému muži
Boháči se jí klaní
Dítě snáz se v chudobinci nají
Stejně je od počátku státní
Jenom země ještě žije v pravdě
A oheň, vítr i voda to ví
I němá tvář a divá květena 
útočiště prodané
člověk pad v společenství zrádné
co sám netvořil ničí a peněží
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím

K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku
K čemu kostel, když jsou tu hory a les s perspektivou kmínků
K čemu zmenšovat svět pamětí a zrychlit vzpřímením cest
Když je tu věčnost a v ni se dá zrcadlením zabydlet
K čemu svaté knihy, mudrci, popové, k čemu eucharistie
Když jaro, leto, podzim, zima tu je!

16.3.2016
Body counting

kruhbasen.jpg

15.3.2016
Black out 2016

Black out

Black out

Black out

 

Dvakrát jsem to nahodil!

A?

A nic

8.3.2016
Šuškarda

V plyšových ponožkách a kostkovaným pyžamu

lehnu si do měkkoučký postele.

Přikryju se voňavou peřinou

a sleduju přehlídku svetrů.

Pod stojací lampou s béžovým cilindrem

se zaposlouchám do kočičího vrnění.

Když propadám se do snů

na návštěvu příjdou maličcí lupiči párátek.

S nimi příjde Huseník, Nevěstin závoj i Kejklířka.

A všude rozsypou Hvězdný prach.


Dobrou noc babi :-*

8.3.2016
Haluze

V pološeru při mlze

tancovaly haluze.

Rozcuchaný vlasy

a ve vočích ďasy.

Zuby nehty špičatý,

jejich tváře vysmátý.

Na polomrtvém těle

rajtovaly směle.

8.3.2016
Sladká

Perník


Perník


Perník


Perník


Perník

Pardubice


Perník


Perník

8.3.2016
V Indii

Honza už má perlorodku,

a teď valí do Indie kopat kabelovku.

Honza maká, jede od domu k domu,

náčelník se podivil tomu jeho umu.

Večer mu dal do stanu třímetrovou pumu.

Jó v Indii, jó v Indii, tam je hochu krásně!

Jenom zrovna lidojedům nesměj svrbět dásně.

Jó v Indii, jó v Indii, tam je pořád hej,

když z dvě stě lidí zbudou dva, tak teď se hochu směj.

 

Na konci vesnice stojí malá márnice.

V létě i na jaře potkáme tam hrobaře.

Jó ten se s pracou nepáře.

Když dovezou mrtvolu ein und cvancich,

tak jí hodí do hrobu,

vercajk flákne do saku,

napije se z pulčáku,

a pak táhne k baráku.

Tam má trubky špinavý a dřez plnej rezu,

jemu to však nevadí,

pije vodku z kapradí.

 

 

7.3.2016
PROČ ?

Proč jogurty mají dlouhý záruky?

Proč politici nedávají záruky?

Proč lidi věří všemu, co píšou v novinách,

nebo dávají v televizi?

Proč konzum konzumuje rozum?

Proč klaníme se Bohům?

Proč ženy nosí kalhotky?

Proč hladíme bradavky?

Proč policie připomíná pyje?

Proč zbláznilo se podnebí?

Proč voják má cíl ve hledí?

Proč je všechno falešné?

 

Proč? Proč? Proč? Proč?

 

Proč točí se kolotoč?

Proč červotoč hlodá duši dřeva?

Proč je socha němá?

Proč zástěrka je válka?

Proč křížíme nemoci?

Proč nesmí mluvit proroci?

Proč svobodní jsme otroci?

Proč smrdí moc po moči,

asi proto, že nám močí do očí

a pravdu vždy otočí.

Proč má svět zánět?

Proč sedáme na lep?

Proč kobercovej nálet?

Proč okurkovej nálev?

 

Proč? Proč? Proč? Proč?

 

Třeba proto, že můžeme.

Též myšlenky třídíme.

Na druhé nehledíme,

či dokonce štveme proti sobě jedince.

Tudíž určujeme předem špatné konce.

Jsme odolní paraziti,

jak naší planety, tak i naší duše.

Jsme virus, a zároveň i trus.

Hnisavý vřed vlastního života,

na který nejsou antibiotika.

 

(Proto možná volíme narkotika,

ať to lépe utíká.)


road show (poezie, Kolemjdoucí) • Mezery (poezie, ZaZatáčkou) • Duševní kolika (poezie, ZaZatáčkou) • Prší!!! (poezie, ) • V bubnu pračky (poezie, ZaZatáčkou) • Divá žena (poezie, Rogo) • Šˇílenství pohybu prstem (poezie, Rogo) • Léto mládí (Adolfu Formanovi) (poezie, Kolemjdoucí) • Babusiness (poezie, Turda) • Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá (poezie, Kolemjdoucí) • Bunkr, variace na Doupě (poezie, Kolemjdoucí) • Taková ranní představa Sergia Canavera (poezie, Kolemjdoucí) • Dnes se překonávám (poezie, Kolemjdoucí) • J.a K. (poezie, Kolemjdoucí) • Moc jim věříme (poezie, Kolemjdoucí)
    

25.2.2016
Moc jim věříme

 moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit

...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci

23.2.2016
J.a K.

Viděl jsem je z tramvaje

Když sem jel fárat kapitalismus

Stáli  na rohu ulice

Byli jak starý blůs

V dešti jak zmoklý slepice

Na svou lásku zapomněli

Protože každá má život jepice

Jen ta nejcennější včely

19.2.2016
Dnes se překonávám

Dnes se zase překonávám
je neuvěřitelné jak se vždycky pravá noha dostane před levou
která si to nenechá líbit a takřka okamžitě pravou pokoří
jsem tím zaujat, že po pár minutách zapomínám na okolí
a vkládám energii do stále většího zápasu
nakonec běžím
a už ani nevím kam
rukama máchám
právě tak jako nohy, bojují jako lvi
musím si pořídit pás
neboť tato hra mohla by být nebezpečná
Dnes se překonávám

19.2.2016
Taková ranní představa Sergia Canavera

mít místo úst ruce
a místo rukou ústa, 
moh bych to do sebe hrnout ze dvou stran
mít místo řiti nohy
a místo nohou řiti
moh bych srát za chůze, jsa neposrán

19.2.2016
Bunkr, variace na Doupě

tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru
bude jenom malej, ale i tak mi to zatim dalo celkem zabrat, protože takovej bunkr musí bejt dost hlubokej
dost blbě se do něj leze
a ven to jde ještě hůř, někdy si aš řikám, když tam ležím a hledím

skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe

že to snad ani nemá cenu lízt ven
že stačí jenom počkat na větší déšť
ale pak se znova seberu a vynáším další kýble zeminy
aby byl bunkr bezpečnější

19.2.2016
Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá

Ne že bych nevěřil že moudrost

přijde z vesmíru

že Bůh osvítí zemi jasným světlem

poznání

A mocní zví, že majetek je váže

budou bratry s proléty

Však pro jistotu bych pár mocných

lásky

poslal do bezpečí do věčného

bunkru

A jiných pár co ještě neprohlédli

prací strhnout rolety

Do klidu kláštera průměrnosti

Snad do pralesa nebo do poušti

Aby se tam ve volném čase věnovali

běžným malichernostem

jako venčení psů stáří a omývání

malomocným kostem

A možná dřív projeví se blahodárná 

síla světla

co z vesmíru padá na lid

aby ho pozdvihla a nebo smetla

17.2.2016
Babusiness

Babusiness (čti babiznys)
by mohla být nová komedie Zdeňka Trošky.
Bylo by to o babkách (babiznách),
který si zaříděj internetovej obchod s uštrikovanýma rukavicema (třeba),
a pak se to zvrtne a začnou třeba prodávat drogy,
nebo zbraně.
A normálně likvidujou svoje konkurenty (fyzicky).
A je to strašně srandovní, protože to nejsou normální mafiáni, ale babizny.

Jeden můj kamarád viděl Zdeňka Trošku, když byl malej.
(Ten kamarád byl malej, ne Zdeněk Troška)
A prej měl obrovskej vyhřezlej pupek, kterej mu koukal z rozepnutý košile.
(Zdeněk Troška)

13.2.2016
Léto mládí (Adolfu Formanovi)

Apoštolové našich dni

střidají se mezi okny

Nedávno ještě stárnul sníh

Dnes obilí zlátnou lokny

Tam co jsme dnes my

Budete i vy, piše se na zdi

A každodenní shon ve tvářích

Vepisuje nové brázdy

Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas

Zítra chvějící rukou k tanci

Hůl držet zas

Včera bůh, dneska ďas

Koukolem vodí nás

8.2.2016
Šˇílenství pohybu prstem

Jedním prstem
v pomalém pohybu
z čela přes ucho
až k zátylku
v plném vědomí
tenkého hedvábí
projíždím vlasy
tam kde jsou střižené
zavírám oči
v ten okamžik nejsem ve skutečném světle
kde o životě prchlivě smířlivém
rozhodují zvyky
puritánského sebeklamu
je správné být tupý
a pokaždé odcházet znovu
mimo scénu
mimo hlavní děj
jen abych se mohl převalovat
úpět během spánku
vzrušovat se a plakat
za transparenty šťastného manžela
jen pro směšnost
okamžiku beze svědků
odletím na vážce
cestou do pravěku
připraven na potupu
během postupu
napospas jediného místa
v hraničním propadu
bezvýslednosti
navěky pocit v ústech
na penise
tlak paměti
bez možnosti vymazání.

13. 7. 2015
Praha-Troja-Salabka

8.2.2016
Divá žena

 

(pro Lucii Šímu Šimerovou)

 

Ten den

ten večer

ta noc

snad vše je

tak šíleně vzdálené.

 

Měsíc na nebi mě spoutával

svou nevýslovnou přízní

a já hledal stále

mezi obrysy stromů a keřů

cosi vzdáleného

cosi

co nedalo mi klidu v žádné chvíli.

 

Dokola po místnosti

po pokoji

ve zběsilosti své

kroužil jsem bez ustání

a křečovitě se smál

všem těm ženám

těm nápaditým krasavicím

jež se postupně

potupně

proplétaly mým životem

šťastně i nešťastně.

 

Cítil jsem se pánem situace

pánem veškerého dění

těžko bylo

dotknout se monumentu mého těla

a jakkoliv ho pošpinit

umazat.

 

Jak naivní bylo

Myslet si

Že jsem zhrzen

Raněn

A pln bolesti

Pro jednu další pitomou

Již jsem mohl svírat

A naplno pronikat

Do tajů tělesných klenotů.

 

Vše bylo tak snadné

do prvního úderu

prvního záchvěvu

tabulky skla

a mého prvního

opravdového běsu

při záblesku spatření

někoho dalšího za oknem.

 

Byla to žena

přízrak

krásná žena

nebylo pochyby

přitisklý na sklo byl jsem celou noc

přerývavě dýchal

a slyšel vlastní srdce

něco se stalo

vymklo

cítil jsem pád dolů

tak nesnesitelně rychlý

tak těžko zachytitelný.

 

Den druhý

 

Nespal jsem

a únavu nepotkal

prchám ze svého domu

cítím nutkání

potřebu

prohledat třeba celý vesmír

pro jediný pohled

domnělé skutečnosti.

 

 

Podzim

25. říjen

 

zouvám si boty

neptejte se mě na nic

bosé nohy drtí uschlé listí

a rozmazává přítomné tlení

neptejte se mě na nic

nevím to.

 

V tom okamžiku

pociťuji ruce

ve svých vlasech

na svém hrdle

a v okamžiku malém

doteky svírají mé vlastní dlaně.

 

,,Stůj!“

Snažím se křičet

a dívka

což je zjevné

se směje dětskou radostí

a proplétavým letem

mizí v hloubi keřů.

 

Stojím bosý

zkroušený

a nechávám na své

nic netušící tělo

dopadat barevné listí

až do chvíle

kdy mě má ukázková tragika

samotného přiměje k smíchu.

 

Domů se ženu

nevnímám cesty

rozrážím větve

pitvořím se na ptáky

a s pobavením plaším srnu

vbíhám do domu

zamykám

silně dýchám

padám na podlahu

a určitou chvíli

opovrhuji bděním.

 

Noc

 

Ťuk ťuk

oči spatří

jen díky záři

hvězd a luny zvenčí

nádhernou členitost

dřevěné podlahy.

 

Ťuk ťuk

pomalu se zvedám

a hledám po stěnách

spouštěč světla

ve své potácivé nemotornosti.

 

Ťuk ťuk

světlo zaplavuje místnost

příliš neoplývající pořádkem

začínám být zpět

mezi bdícími.

 

Ťuk ťuk

pomalu se blížím k místu

opakovaného zvuku

k oknu na samém konci

mnou obývané místnosti.

 

Buch buch

stojím před oknem

a její ruce

bledé jak zimní krajina

spočívají přitisklé na skle

tvář se odkrývá

konečně!

přikládám své ruce na její

a dělí nás

jen necelý milimetr skla.

 

Snažím se

zachytit její pohled

který ve zběsilém tempu

těká po mně celém

jako by mě měřila

hodnotila

snad později odsoudila

snad přijala

v místa

která nikdo běžně pro svět vpravený nezná.

 

Divoká tráva

jejích vlasů

prozrazuje

přítomnost větru.

 

 

Ruce držíme při sobě

zbytečná překážka

zbytečný dům

a věčnost

pro smrtelníky nepatrná.

 

Ústa lehce zkřivená pošklebkem

šílím

naprosto a odevzdaně

šílím

naznačí polibek

opět zazáří svým úsměvem

otočí se

Přízrak!

Krasavice!

 

Tentokrát padám opět dolů

A spím

Spím dlouho

 

A raději nemám

Jiné sny

Než ty

O její tváři

Než ty

Jež mou sebedůvěru ničí.

 

Den třetí

 

Lásko!

můj anděli!

mou jedinou nadějí jsi!

chtělo by se mi křičet

do ničemného rána.

 

Sápu se po kalhotách

vplouvám do košile

vplouvám do svetru

ozbrojuji se kabátem

a boty tentokrát

mé nohy přijímají.

 

Opouštím

naprosto vyklidněn

místa svého pobývání

zdravím těch pár lidí

jež zde žije

jež potkávám

v blízkosti své.

 

Jdu za ní

za přízrakem

za krásnou ženou

za andělem mého okna

za prsty

jež se mě tak krásně dotýkaly

ty

které jsem ve své pomalosti

nedokázal zachytit.

 

,,Jsi hloupý

jsi ztracený

nechoď dál

nemohu tě přijmout

tak jako ty přijímáš

zahyneš

blázne

zahyneš!“

 

Slyším zpívat koruny stromů

slyším zpívat les

poblázněn opět

v kroužení

uvězněn opět

v naprostém odtržení od světa

který jsem ještě nedávno

dokázal zčásti vnímat.

 

 

 

Vše co jsem žil

je k smrti

je k smíchu

věrně stvořené

kde nastane vzpoura

exploze

minulého nevědomí

tam nemohu být déle

než nezbytnou chvíli.

 

Stojí přede mnou

jak z roztrhaných cárů

je krásná

a těžko tu krásu předat

vyslovit

popsat

všem těm chtivým

jež mají o můj život

až podezřelý zájem.

 

Bojím se zmizení

přistupuji opatrně

jak k vánku

jejž nechci rozvířit

jako k vášni

jež nechci zbrklostí uhasit.

 

Přistupuji blíž

a vědomě se zbavuji

všeho co jsem měl

přistupuji blíž

a vím jistě

že ji líbám.

 

Noc

 

Kdyby tak hlavu mou

nesl někdo jiný

kdyby tak tělo moje

mohl někdo popravit

a zbavit tak pozemské tíže.

 

Zmizela

skutečně zmizela

zanechala vůni

pocit doteku

chuť v ústech

a touhu

nesmyslného hledání

dosud nepojmenované hvězdy.

 

Ťuk ťuk

prosím otevřete mi

ťuk ťuk

snad jsem ještě člověkem.

 

Ťuk ťuk

nemyslím na tu krásu

chci jen pomoc

drobnou

jednou se odměním.

 

Ťuk ťuk

nelze žít klidně

v plném vědomí

nelze to zabít

přehlížet

vymýtit.

 

Ťuk ťuk

jako by

stromy a keře zpívaly.

 

Ťuk ťuk

snad zůstalo alespoň slovo

otisk skla

políbení.

 

Ťuk ťuk

Ťuk ťuk

Buch buch.

 

25. 10. 2015

Praha-Lochkov

3.2.2016
V bubnu pračky

Na kousíčky rozervaná.

 Jeden cár chce sem a další tam.

Každej na jinou světovou stranu.

Ta rozervanost pálí. Bolí fyzicky. Bolí k zalknutí.

Každej kus se bije o svý práva… tíhne ke svým představám. Tak diametrálně odlišnejm,

že se z toho točí hlava.


Srdce pálí a duše se dusí. Dusí se tak, že se třesu. Třesou se všechny vnitřnosti.

V krku mám časovanou bombu. Vybuchuje každou hodinu. 

Pokaždý mě rozmetá na ještě menší kousky.


Točí se mi hlava. Točí se všechny mý hlavy.

V zrdcadlovym bludišti složenym ze všech mých JÁ. 

Točí se celej Vesmír. Úplně všechny Vesmíry.

Vnitřní i vnější.

Skutečný i vyfabulovaný.

Točí se tak dlouho až se úplně smíchají.

Stane se z nich vratká otáčivá trubice, co pohlcuje úplně všechno, o co je člověk zvyklej se opírat.


A nic už není realita.

Všechno je jen prádlo roztočený v bubnu pračky.

Na nejvyšší obrátky.

To je mý JÁ. Všechny mý JÁ. Všechny JÁ celýho světa. Celejch dějin.

Prázdnota složená z milionů protichůdných střípků.


Co je duševní zdraví?  

Tohle?

Buben pračky?

Těžko.


Přesto se mi to líbí. 

Přes všechnu tu bolest, strach a nejistotu.

Přes to všechno je právě tohle moje největší jistota.

Tohle je to jediný, co vím jistě.

Že vždycky přijde roztočená prázdnota.


Prázdná přehlcenost. 

Rozklepaná a temná.

Nádherně dekadentní sebedestrukce.

Miliony dimenzí v jedný rozklepaný dušičce.

Třes a chvění.

Pocit úplnýho roztrhání.

Nekonečně mnoho malejch osobností.

A přesto všechny tak celistvý, že vytvářej celej velikej svět.


Svět za hranicí běžnýho vnímání.

Svět utopický nádhery a bažinatýho děsu.

Svět uvnitř jedný, jediný ztracený holky….,

kterej nikdo nepochopí…. 

Ani ona sama.



Svět, co se bortí ve vteřině a v druhý se skládá. 

Pokaždý jinak.

Ale vždycky bolestivě.

A vždycky krásně.

Zároveň.

3.2.2016
Prší!!!

Jako kousky křišťálů cinkaj kapky deště,

jak smích malých neřádů, stékaj po mý cestě.

Hopsají si po chodníku, po tváři mě hladí.

Banda mokrejch uličníků, v louži skákat svádí.

Do vlasů se zaplétají, zkouší, kdo je rychlejší,

kolo mlýnský se mnou hrají a svět je hned čistější.

Vážní lidé zamračení, pod deštník se schovají.

Asi dávno zapoměli, že svět je tu  na hraní...

3.2.2016
Duševní kolika

Jak já bych brečela, jen kdybych mohla...,

když sladká chuť večera do hořký noci se přehla.

Uragán pocitů sem tam mě vláčí,

do nočních podniků, kde je mi k pláči.

Řvala bych jak malá holka, jen kdyby to šlo.

Místo toho tupě koukám přes kouřový sklo.

Marně hledám sebe samu na zastávkách tramvají,

bloumám v parcích, čekám v baru...a nikde mě neznají...

Tisíce myšlenek o sebe se tříští. Až nezbyde nic...

Jen lhostejnej úšklebek. A pocit, že chci pryč.

Na jinou planetu nebo snad k mamince...

Nakonec vymetu jen další hostince.

Na duši křeče.... i můza už se zdejchla.

Chtěla bych brečet... ale jenom se mi težce dejchá...

3.2.2016
Mezery

Vlasy kouřem ztěžkly, v hospodách se zavírá.

Je potřeba zahnat stesky, nic jinýho nezbývá.

Že večírek nekončí, společně si nalžeme

a pak ještě vyzkouším pohodlí tvý postele.

Zítra rychle zmizím domů, prázdnotu jsme zahnali.

Dnes večer jsme byli spolu a dál mě to nebaví...

Až otevřou hospody zas zahraju pohádku,

že prázdnota nebolí, a že je vše v pořádku.

Zážitkama vyplním svoji duši děravou,

už se asi nezměním, udusím se zábavou.

Budu hýřit celý noci, udělám snad cokoli.

Jen necítit oheň v srdci, jen vyplnit mezery...


3.2.2016
road show

dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui
děti také věří že jejich hra je skutečná
a co teprve paní v bance...
a jezdci trambají
tváří se tak vážně
je to jízda
nechci zklamat i já
napružím své tělo, pohled upřený v dál, jako když máš v řiti anální kolík
asi se stanu obchodníkem kávou po trambajích,
neb, zdá se,to je to jediné co chybí v tom divadle
...a pivo, pivo ve skle


popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat


Výmluvy černého pasažéra (poezie, Kalimeee) • Patník (poezie, Turda) • Pomník (poezie, Turda) • politika (poezie, Kolemjdoucí)
    

28.1.2016
politika

dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru

dobrý den paní malá...

jak se máte...

...co vaše cera...

...

topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm...

...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu

hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře...

jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny...

no

24.1.2016
Pomník

patník


patník


patník


patník


patník


patník

pomník
patník


patník


patník

24.1.2016
Patník

patník


patník


patník


patník


patník


patník


patník


patník


patník

21.1.2016
Výmluvy černého pasažéra

Když jsme šli do kina Světozor,
chytnul mě po cestě revizor.
Pan revizor má doma televizor.
Ten já ale nemám,
lepší zábavu si hledám.

Když jsem hledala validátor,
lístek mi sežral aligátor.
Do bezpečí na eskalátor!!!
Po cestě spadl mi inhalátor...

Zasranej OUPNKRAD
ten fakt nemá lidi rád.


Tramp (poezie, Turda) • co jsem mohl vidět, když...? (poezie, Kolemjdoucí) • Na cigáro (poezie, Kolemjdoucí) • Přátelství s Laurou (poezie, Kolemjdoucí) • Káma Sútra (poezie, Kolemjdoucí) • triviální poezie, a ještě k tomu sprostá (poezie, Kolemjdoucí) • pochvatu (poezie, Kolemjdoucí) • Trdlo (poezie, Kolemjdoucí) • Fantastický příběh ze života (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • Rybářská (poezie, Kolemjdoucí) • Salám a Clejku (poezie, Kolemjdoucí) • Novoroční (poezie, Kolemjdoucí)
    

30.12.2015
Novoroční

Venku hučí jakýsi větrák

Na stromech

Mých přátelích ze dvora

Již není jediný list

Z pavlačí visí prádlo

Neplápola

Osamělý kouř stoupá z okna

Míjení je ten kouř a jeho dotek

V nějž mění se list eukaliptu

Přijde nový rok a...

Kouř našich dnů

V dálce plane hvězda

Kamsi letí aeroplán zas

Já nemám žádný plán

Jenom ten kouř v nějž mění se čas

Načnem nový soudek

V tom kýčovitém nokturnu

Ještě páv a podladím strunu

Do zvuku dalších strunek

I ten kouř mi utek

Jak to vždycky dělá

Nedopalku včela letí dolů

Venku hučí jakýsi větrák

I ve stromech

Mých přátelích ze dvora

30.12.2015
Salám a Clejku

Říká si falešný svatebčan

S kručícím žaludkem

Již dlouho nás nikam nepozvali

Kde jsou všecky ty rauty?

Kde je hudba a dámy v róbách?

Kam zmizela ta Zá-bava?

Kam odteklo všecko víno a sekt?

A zdvihl cigaretu

Špatně dokouřenou

Co odhodil ňákej pták

Co se lek, že ho někdo uvidí

Jak kouří na refíži

Kdo by to řek 

Člověk se bojí ohně

Nebo s tim zrovna sek

Už dlouho nás nikdo nikam nepozval

To zní jak titulek

Dal bych si aspoň salám a Clejku

 

30.12.2015
Rybářská

Octl se ve víru dní

Jako houba s octem na konci kopí

A to náboženství

Tak dušné

A zadýchané

Vytrhávalo ho 

Z trvání

Svými závoji

A šálou

Za háky

Co měl v očích

A v srdcích

Jako ryby sportovních rybářů

Kteří se líbají s kořistí

Aby celý svět viděl

Že jsou to oni

Závodní rybáři

Pouštějící jen ty největší kusy

Cirkusáci se smyslem pro tyjátr

Na vodě kruhy

A vybyvení za tisíce

Jste jako děti

Křičíval

Do víru dní a jeho kvílení

Krmení holubů je taky eucharistie

 

21.12.2015
Zápisky kolemjdoucího

Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností!

Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde...

Táhni zlá opice!


Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa!


...natožpak žrát, nenasytně žrát.

 

 

 

 

18.12.2015
Fantastický příběh ze života

Ta dáša je fakt kráva

řikala že mi dá 

a pak se opila a líbala se s Tomášem

A o Tomášovi sem si to taky nemyslel

že je takovej sketa

když řikal že je blázen do Lucie

A chtěl by s ní šukat

Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou

Voba sme byli na baru zhrzený

Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou

18.12.2015
Trdlo

Ve stánku točí se trdlo

Křupavá kůrčička, akt ohně

tady máš milý turisto

Za tři eura drobné

pozdvižení v cizí zemi

zapij pravým svařákem

A pak v historickém voze

nech se táhnout hnědákem

následně snad v úctě k tradici

vozkovi škvárou naplň rukavici

Ať večer v hotelové posteli

po kvalitní večeři s bílým vínem

a pár bodrých slovech s pinglem

co ledva zajde za roh už se ti směje

za tvůj tuzér

můžeš blahosklonně si přiznat

že řádně procvičils svůj sociální sval

ty kultúristo

 

18.12.2015
pochvatu

Je neuvěřitelné jak se člověk změní

když odstraní rozezlení

náhle vidí spěchat kolem

ty kdo dříve stejným krokem

chvátali

Je velmi kouzelný pak pohled na svět

když v nitru není bujný střet

jsa sám středem s výhledem

kol a kolem

do dáli

v mracích čas má cosi hledat

fantazií nitro lechtat

v nezmarnosti chroustí

svojí mysl brousí

kdo seznali



 

16.12.2015
triviální poezie, a ještě k tomu sprostá

Když se básník opije

vyndá si ho ven, pyje


ten kdo básně neskládá

přehřeje si čúráka


toť vše

 

16.12.2015
Káma Sútra

rád se shlížím v zrcadle světa

ze mně třasem čistím svůj kabát

pod zarostlou tváří chodím hladce oholen

v bujné kštici tonzůra vzkvétá

víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím

i v botách z kůže cítím se bosým

a v nose průvan dechu svého

udržuji mého psa živého

široko daleko kam aš je

než prošoupu své kamaše

co káma vede projdu vše

abych pohostil oka svého baviče



 

16.12.2015
Přátelství s Laurou

Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí

Američani testujou neviditelnou loď

Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe

ale k řece dojdeš už jenom od moře

Když překonáš přehrady pomocí ledoborce

Automat na pivo si s tebou popovídá

když si stáhneš Lauru do telefonu.

Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa

zaplavili tvůj openspace

A nálety už byly jenom rozsévaný větrem

Jesi budeš chtít do nebe

Můžeš si vylézt na ty topoly

Třeba tě pak napadne

že je lepší mít oči dítěte

ty tak nebolí.




 

16.12.2015
Na cigáro

Si se dnes vyfiknul Járo

kabát tvídový, co de zas do módy

v koutku žváro

Ani tě nenapadlo, dnes ráno

že sou tu problémy

že tvůj pes nedostal žrádlo

že soused si za něj koupil nový fáro

a snad ze zvyku

snad z lítosti

snad aby to ututlal

pozval tě, dnes ráno, na cigáro


 

16.12.2015
co jsem mohl vidět, když...?

Ten klid byl tak jemný,

až padaly do tváře vlasy snů,

co našich dnů snímají tíhu.

A bolesti rozpouštějí úkladné,

v lavoruplném, bestiálním tichu,

bublin a koster vybělených, s šestkami na lících,

jen tak

a bez činnosti.

Jsme bytosti usedavé,

s rukama vklíněnýma

do zástěry tmavomodrého nebe.

Dřímáme v rukou nevědomé,

jako surrealistický pes obojek svobody.

Ty bezdětná matko všech plev,

se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, 

konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku,

pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů.

Zadrž!!

Ten klid je mocnější než ty 

i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu.

Tulák je ten pes, po hvězdách,

bez pazourku, po zubatých horách,

snědených sluncem za rozbřesku.

V travách schoulenci, jsou znamení kruhová.

A čitetel vidí jen rovně.

 

15.12.2015
Tramp

Každej správnej tramp
má tramp stamp.


Many (poezie, Turda) • Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu (poezie, kolemjdoucí) • Florenc - Morava (poezie, J.J.Fiala) • Bohnice (poezie, J.J.Fiala) • Pranice (poezie, Durman) • Kapitán Hnoje (poezie, J.J.Fiala) • 27.11.2015 (poezie, Kolemjdoucí) • Mother Nature's Son (poezie, fanky)
    

29.11.2015  (upr. 30.11.2015)
Mother Nature's Son

Ležím v litrech pitné vody

za mnou hoří v kotli plyn.


Matky přírody syn.

27.11.2015
27.11.2015

Když se Jerremi probudil

Uviděl sníh

Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh

Byl černý

Nebylo se tedy čemu divit

Když po nástupu do tramvaje

Nejdřív začal nervozně přešlapovat

A pak už se neudržel a oslovoval je

Tvářili se jako by tu neexistovali

A tak se chtěl ujistit

Že tu je alespoň on

Tušil

Že bude budit pohoršení

A doufal

Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu

Bez lítosti

Člověka se světlem z vnitřku

Člověka s pohledem dovnitř i ven

Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh

Bílý sníh

Ovce

Ovoce

Významné změny

To co platilo dříve

Již neplatí

Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív

Ale o to nejde

Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa

Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem

Upřímně

Majitel cestovní kanceláře si stěžuje

Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní

Dnes je o čtvrtinu kratší

A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí

Dětem

Se už nesmíte věnovat

Papír jako symbol volného času

Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel

Nositel

Budeme bojovat

Za svoje jména

Za svoje nová jména

Za možnost se pojmenovat

Za ticho

Svistot padajících pum

Světelná šou

A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach

Ty, jenž nejsi smířen se smrtí

Hledající střet života

Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní

Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty

A klaviatura je pro tebe dechem

Cizího člověka

Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi

Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi

Víte kde jsou ty peníze?

Je to škoda, že to nevíte

Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není…

Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí

Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku

Ti kdo mají oběd zadarmo

Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl

Ale platí méně, méně, méně

Jedno procento lidí

Kamaráde

A vy jako ekonomové

Musíte vědět kde ty peníze jsou

Bohatý táta, chudý táta

Po třiceti letech práce

Už skutečně nebudeš vědět kde je sever

Chce to jen trochu sebekázně

A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné

Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě

Důchod, který vás uživí

Nedostanete

Čeká vás dvacet let strádání

Musíte investovat

A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací

Tak lže

Pro střední třídu zde nebude místo

Amerika se nebude přizpůsobovat české republice

já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...

 

 

 

 

 

 

 

27.11.2015
Kapitán Hnoje

Kam jsem to dal?

Schoval jsem na moři malou loď!

Na člunu na ostrov doplul jsem sám.

Týden ji hledám.

Zavelím posádce, rozkazy dám.

Nikdo nic nedělá…

Jsem tady sám.

Moře je divoké, jako on.

Sám sobě lodníkem,

sám sobě pán.

Neztratil naději,

to v noci raději v rumu utopí žal.

Došla mu munice a čeká na vítr,

na mapě jasný cíl -

soukromý ráj.

Najednou něčí hlas říká mu hezky:

„Neboj se, ale raději choď pěšky.

Tvá loď je v přístavu.

 

A Ty jsi kapitán, co ztratil necky.“

26.11.2015
Pranice

někdo méně
někdo více
přispěl slovem do pranice
a tahle pranice zasáhla už skoro půlku světa

jenom ty pořád nic
kreslíš si kružnice
na mastný papíry od párků
a zatímco svět je ve válce
tobě se v hrnku usazují
skvrny od černýho čaje

usrkni
a bude mír

a ty si kreslíš kružnice
a nepiješ

20.11.2015
Bohnice

Jsem sám.

Bloudím, šátrám, hledám,

plazím se a zvedám,

dokola běhám.

Křičím do tmy,

odpověď čekám.

Marně.

Jsem přece hluchý a slepý pán.

20.11.2015
Florenc - Morava

Šedivá paní na šedivém nádraží

svírá kabelku v podpaží.

Malý cigán čekajíc na svoji šanci,

a dvě krásné španělky schovávají

konopí v květovaném ranci.

Nabídli jointa a já nepohrdnul.

Braník v plechu mi doplnil stav,

i kocovinu.

Piju.  Jak Badi.

Prodávám své tělo alkoholu.

Konečně jsem dorazil na Moravu.

Je jasné, že pít nepřestanu!

13.11.2015
Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!

 

9.11.2015
Many

V průběhu let
strávených na poušti
vypěstoval si Mojžíš
(a veškerý lid Izraelský)
výrazné manažerské schopnosti.


(poezie, Turda) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Kladenská lidová (poezie, fanky) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Babská rada Dana Landy (poezie, Turda) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Skřítkové lesní (poezie, AN')
    

27.10.2015
Skřítkové lesní

Skřítkové lesní
s kytkama ve vlasech
s kytkama na košili
nebezpeční jak bouřlivé vody
neklidní jak bleší kolonie
blonďatí, krásní
vezmou si
co chtějí
a co vůbec nepotřebují
modrýma očima tě popálí
a do ozubených pastí chytí
drsnýma malýma rukama

Skřítkové lesní
když běsní
kvašenými květy přiopilí
divocí a roztodivní
poskakují a nikdy nepláčou
však tebe rozpláčou
to když jim uvěříš
ty modré oči
ty laskavé pohledy
když jim uvěříš houbičkové sny
plné rozkoše
bolavé sladkosti

Skřítkové lesní
polijí tě nektarem
rozstříknou po tobě hvězdy
rozmažou ti je do vlasů
nepouštěj si skřítky k tělu
nemiluj skřítky a nevěř pohádkám
nevěř snům a nesni víc...

19.10.2015
Návrat krále

Jsem pánem všech ovcí i jejich stád

Všech pastvin i jejich cest

Jsem jejich ochráncem a pasáčkem

Když před časem jsem odjel na cesty

Svěřil jsem stáda svým druhům

A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám

Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost

Zpupnost, a mému říkají pane

Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným

Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil

Stáda jsou zanedbaná

Víno je předčasně sklizeno

A je v něm hnůj

Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze

Aby dál netrávili vodu

Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich

A nebrali víc než je jejich podíl

Jinak trest přejde na všecky

Utratím jejich psy a seženu svá stáda

Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné

Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat

Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu

A jejich těla nebudou hodna hrobů

A jejich činy jejich jmen

Budou navždy zapomenuty

Protože já jsem z Boží milosti

Pánem všech ovcí i jejich stád

Všech pastvin i jejich cest

Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému

Užít jeho podíl ze spravedlivé práce

Kdo nebere příliš

15.10.2015  (upr. 16.10.2015)
Výňatek z mojí nový práce

hej, kámo, vo čom se to dneska mluví?

nerozumim těm slovům

loupoint,pík,startap,džob,biznis?

chápu to správně, že jádrem těch slov je penis?

mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým

co je to za šprty?

mam vobdivovat tvoje navoněný hovno?

sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo

a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný

nebo...

 

15.10.2015
Babská rada Dana Landy

V býlí je síla!

13.10.2015
Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu

Když ze spánku tě budí krutá předtucha

Vaříš si čaj a doufáš,

že je to jen psychická porucha

Pod očima kruhy

Ženy spí

A pořád znova mezi doušky:

"Válka, válka, válka!"

Lidé jsou nedočkaví,

tečou jim zlý sliny

Zradili své syny

A zase znova:

"Válka, válka, válka!"

Do jara, je to jasné

Kdo jiný by zachránil fau-vé

Než náhradní výroba užitkových vozů

Na vožení raněných a jejich úrodu

Svět se zbláznil, říkají v televizi

A zase lžou, protože blázní lidi

A zase znova:

"Kup si teplý ponožky, bude chladno

Rýže pár pytlů

A teplý prádlo!"

Děti už dlouho neviděli tanky

A pískat pumy

Taky neví co je hlad

A nemaj čas si hrát

Zato kňourat vo ajfoun

To fakt umí každej smrad

Rači du spát, vždyť už svítá

A v uších mi zní Bhagavadgíta

V mlhách chrám svatýho Víta

Někdo volá: "Zneuctili vlajku!"

A pod tím jen tisíc lajků

Bratr proti bratru, dejka!

Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu

Ale rači Švejka.

 

traigunjavišajá védá
nistraigunjó bhavárdžuna
nirdvandvó nitjasattvasthó
nirjógakšéma átmaván
12.10.2015
Kladenská lidová

Nad Tatrou sa blýska, nad Řípem smráká
bydlíme na Kladně ve 2+kk
Jessie hodně maká a James se fláká
bydlíme na Kladně ve 2+kk

2+kk
2+kk
pes přes oves vesele tu skáká.

8.10.2015
Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách

Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné

nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné

nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné

vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné

je třeba To vstřebat, vstřebávat?

či je třeba nevstřebávat?


A další otázky ke vstřebatelské praxi:


Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající?

Je strach vstřebatelný?

Je smrt vstřebávání či nevstřebávání?

Lze Boha vstřebat?

Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba?

Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat.

Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími?

Lze vstřebat, co nemá kontury?

Lze to co má kontury vstřebat?

Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením?

Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním?

Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí?

Ne?

Pak ji bude třeba vstřebat!

Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností!

Vstřebat či nevstřebat!

Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ...

5.10.2015

Medvídek Pú je Bůh.
Kryštůfek je Christopher a to je Christophorus,
Kristonoš.
Medvídek Pú je Kristus.

Kryštůfek Robin s sebou nosí Púa a s ním i všechnu tíhu světa.
Bum, bum bum, hlavou napřed ze schodů.

„Pane Bože, já jsem znal nějakýho Boha Otce, nejste Vy jeho Syn?“
„Kdepak, Bůh je jen jeden.“

Medvídek Pú je Bůh.
Když přibili Krista na kříž, musel mít ruce rozpažené
a když si mu sedla nějaká moucha na nos,
musil ji vždycky odfouknout.
A myslím,
ale nevím to jistě,
že proto se mu začalo říkat Pú.
Medvídek Pú je Kristus.

Cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú?

 


Literatura:
A. A. Milne:    Medvídek Pú
J. Kerouac:    Na cestě
Bůh et al.:      Bible
J. Cimrman:    Afrika
Hop Trop:      Tři kříže


Cestář (poezie, Kolemjdoucí) • Televíze (poezie, Kolemjdoucí) • Mír (poezie, Turda)
    

27.9.2015
Mír

Za války se válčí,
v míru se míří.

21.9.2015
Televíze

Televizi nemáme

jdou z ní divný barvy

Lezou z ní démoni

Přímo dovnitř hlavy

Život je dost složitej

Tak nač si ho kazit

Nač se dívat z povzdálí

Lepší je ho zažít

Lepší než přijímač

Když už

Rači vokno

Obraz co jde přez družice

Můžeš vidět rovnou

Howgh!

19.9.2015  (upr. 29.9.2015)
Cestář

Byl jsem cestářem

svou práci měl jsem rád

Bylo jí akorát a nebyl nikdo

Kdo měl by do ní hnát

Cesta byla přímá

Ve dví půlila svět

Ve dva směry dávala pohledět

Odrážela čas...

Na podzim bylo listí mést

V zimě zas

Sněhy hrnout v mez

Nosila krále i šašky

Ty kdo spěchali, nebo se courali pěšky

Byly doby, kdy jezdilo se tam

A po nich, vždy čas cesty zpět

To mamonáři chvátali, kam bylo co nést

(A kdo nejel, tak tam aspoň hleděl)

Byl jsem cestářem, krásné bylo být

Pak přišel "blahobyt" a mě začali bít

Stal jsem se žebrákem

Neb nebylo proč mést

A cesta zarostla, přestala vést

Sedávám u ní a vídám krále i šašky

Ty co za sebou nechávají prach

I ty kdo jsou pěšky


Kozy15 (poezie, AN') • oslí faux pas (poezie, vomezený volání) • Nezvaní (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Obrázky (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Doba jedová (poezie, ZaZatáčkou) • Ontogeneze (poezie, ZaZatáčkou) • Cejch na duši (poezie, ZaZatáčkou) • Lampy (poezie, ZaZatáčkou) • Stejská se mi, pankáčové! ;-) (poezie, ZaZatáčkou) • Slepá ulička (poezie, ZaZatáčkou) • Co řekl jeden dozorce druhému (poezie, Turda) • Co řekl jeden ředitel Národní galerie v Praze druhému (poezie, Turda) • Jsem míň než pes (poezie, Kalimeee) • V barvách (poezie, AN')
    

31.8.2015
V barvách

Červené oči.
Zelené oči.
Fialové oči. Zírají.
Nechoď pryč a nechoď moc blízko.
Tma škrábe šarlatovými nehty
do nic netušících tváří.
Do borůvkových koláčů.
Nenarození do tmy křičí.
Skrze živé pláčí po životě.
Dávno mrtví se tomu smějí.
Smějí se ústy pannen
ve výkladních skříních.
Obleč si na sebe ty panny.
Staň se opět pannou.
Zašij rány, zažij rána, zastav krev.
Modré oči toho pána.
Nic nepluje v nich.
Ani loď. Ani mrak.
Jeho duši nenajdeš.
Modré.
Kde nic není
tam jsme my.
Černí. Silní.
Křehcí.
Skleněné květiny.
Nemotorové.
Netvoři.
Slupky naplněné novým obsahem.
Vyjdi do sna.
Naplň se námi.

25.8.2015
Jsem míň než pes

Jsem míň než pes,

jen nemám němou tvář.

Jsem hluboká prázdnota,

kterou nikdy neshledáš.

Jsem míň než nic,

a komu na něm záleží ?

Jsem opuštěné město,

co nikde neleží.


Jsem částečka prachu

lidskému oku nepatrná,

jsem zrnko písku

a mizím v mořských vlnách.

Jsem bezcenná cetka

jentak vyhozená,

jsem použitá štětka,

 - nehodnotná žena.


Jsem smítko, co smeteš

z klopu svýho kabátu.

Jsem někdo, kdo nesměl

ani jednou vidět svýho tátu.

Jsem někdo,

s kým se slova zbytečně neztrácí

jsem ten,

komu se mlčení vyplácí.


24.8.2015
Co řekl jeden ředitel Národní galerie v Praze druhému

Veletrhni si nohou.

24.8.2015
Co řekl jeden dozorce druhému

Chce se mi Treblinkat.

 

23.8.2015
Slepá ulička

Do klece vsazená, spoutaná provazy.

Naprosta zmatená svou vlastní iluzí.

Provazy dřou zápěstí, když se pláčem třese.

Svoje štěstí v neštěstí mlčky dál si nese.

Pohltil jí její svět když vichr v něm vál,

nemůže jít zpět a nemůže ani dál.

Je ve slepý ulici. Mezi odpadkama.

Hořkej roztok na lžíci a cítí se hrozně sama.

Zlomyslný stvůry zas vystrkují nos.

Na kusy rvou její vůli a začíná noc....


........Jen se svejma přízrakama, tohle musíš zvládnout sama!

23.8.2015  (upr. 25.8.2015)
Stejská se mi, pankáčové! ;-)

 

Stejská se mi po těch lidech, co nosili křiváky,

po těch, co i na pyžamu nosili dva spínáky.

......po všech čírech a těžkejch Steelech.....

Chybí mi každá nášivka i vlasy politý od pivka.

Chci zas řvát si „Anarchie!“ A fakovat když přijde policie.

Já chci zase v pogu skákat a nahlas zpívat „Humusáka“

Chybí mi Znouze a Houba a Totáčové-

.......STEJSKÁ SE MI, PUNKÁČOVÉ!!!!!

 

23.8.2015
Lampy

Vidíš tu benzinku? Tam za tím obchoďákem, hned vedle sídliště.

Tam všude bejval les.... To už je dávno....

Jen ty světýlka zůstaly.

Když přimhouříš oči zahlídneš víly, co tam tančily.

I když teď místo světlušek máme jen pouliční lampy.

To ony jsou tajemstvím týhle prázdný doby.

Plamínek poselství. O tom, co jme světu vzali.

Vidíš ty jiskřičky, co létají kolem nich?

Ty měli dřív lidé v očích.

Ještě když největší nástrahou v tomhle kraji byly bludné kořeny.

Dnes jsou tu úplně jiná nebezpečí.

A přesto se zdá, jako bychom bloudili...

Sem a tam se potácíme.... Empatie i smyslů zbavení....

A v těch lampách jsou naše duše. Ve skleněném vězení....

 

 

 

23.8.2015
Cejch na duši

Cestovala´s po hvězdách, poznávala galaxie,

na duši máš hvězdný prach, a ten už se neumyje.

Navštívila´s nový světy, jen cesta zpět je dlouhá.

Maj atmosféry jedovatý a nikdy nevrátíš se stejná.

Jejich kusy máš už v sobě, nepatříš tam ani sem.

I když dnes už žiješ nově, vytváříš si středozem.

Zůstaly ti zázraky, jiný světa vnímání.

Ale taky přízraky, co tě zpátky nahání.

Zůstanou ti navždycky v pozměněném myšlení,

lehce tragikomicky, jak Kainovo znamení.

Uvízla jsi mezi světy a je to tak trochu fajn.

Když už máš dost reality, tak máš v hlavě aeroplán.

Tvý vesmírný čundrování, realitu přehluší.

Vyvolá jen pousmání, že zůstal ti cejch na duši.

22.8.2015
Ontogeneze

Začalo to zvědavostí.

Touhou poznat světy, kde se mysl toulá,

a tak s dětskou bezelností,

řekla jsem: "Táto, kup mi flašku rumu, bublifuk a Freuda!"

 

Filosofický úvahy rozlíhaj se hospodou

a touha po vědění stala se jen fraškou,

píchám si perník za školou.

S taškou, flaškou a smažkou....

 

Dneska už jsem v pohodě.

Vím, že svět je jenom chiméra.

"Dobrej," říkám v obchodě,

"krabičku Startek, kondomy a Baudelaiera!"


18.8.2015  (upr. 23.8.2015)
Doba jedová

Vdechuju jed a vydechuju kouř.
Cestou kolem oceláren, chemiček a všech krámů,
co světu nesluší...
život letí samospádem. Píchá mě v plicích, 
i na duši.

Svět je špatně, ale točí se dál.
Plnej zloby, lží a válek. Plnej volů co ho ničí.
Pro prachy!
Když v knajpách žvaníme o svejch právech
a vytváříme mlžnej opar
útěchy...

vdechujem jed a vydechujem kouř...

5.8.2015
Obrázky

Když se blížíš

kolem to vlaje a plandá


tu je louka s chatrčí

posbíraná kapela s půjčenými kytarami

mladičký básník trvající na dočtení svého notesu

co na tom, že mu zvukař ani nevytáhnul šavli

pivní strýc, co zná všechny intelektuály

protiatomáky ve všech provedeních

sojové guláše

poskakující krásky, dodávající jistotu, že

tohle je ta osvobozená přirozenost

nazí denní i noční pračlověci

pár zbloudilých teenagerů, kteří příští rok přijedou vlasatí a ověšení korálky

a další rok už možná vůbec

a pak ti, kteří to vydrželi

skromné legendy undergroundu

děti a psi

a nějaká ta čistá pospolitost bez zbytečných gest

víkendový alkoholismus

debaty o nezabíjení zvířátek

nástrahách systému

paleta milostných hráteh

a poloh spánku.

5.8.2015
Nezvaní

Do hospody ke stolu

svá ega si nosí

jen pár z hostí

ostatní s nimi vedou bitvy jen v domácích ponorkách


Ale tito

říkejme jim provokatéři

budí v přátelích stud


Když jakoby konverzačně

ptají se

proč nezahodit své slabiny

proč se netaneme světci

co nás baví na našich chybách

kolem nichž se jinak točí

odpočatá řeč.

5.8.2015
oslí faux pas

Čau vole!

 

hýká osel oslu

 

Pardon, jak jste mě to oslovil?

5.8.2015
Kozy15

Když se není vyspat s kým,
tak se prostě nejde spát.
Prejže - rejže - nekalím?
No tak, hochu, nebuď srab.
Že nás v očích štípe dým?
Že má tamten čokl svrab?
Mně to neva. Dobře vím,
co je možné na Kozách.
Když se není vyspat s kým,
pořád se je čemu smát,
bez šatiček z kopretin,
bez zábran a bez výhrad.
Stesk do batohu zabalím
a tentokrát ho nedám znát.
Bez pardonu. Však s vědomím,
že všechno se stalo na Kozách.


bububu (poezie, Kolemjdoucí) • Bez názvu (poezie, Maya*) • Varovné signály (poezie, AN') • Na Matějské (poezie, Durman) • Vítání léta (poezie, AN') • O hledání srdce (poezie, Kolemjdoucí) • vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu (poezie, kolemjdoucí) • Onanista (poezie, Maya*) • Krátký (poezie, Maya*) • Infantilo (pro děti) (poezie, Maya*) • muší? (poezie, kolemjdoucí) • Nočník (poezie, Kalimeee a J.J. Fiala) • Dneska už to vědí všichni (poezie, Rogo) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí)
    

31.7.2015
co je za zatáčkou?

začátek je za zatáčkou?

ale já vidim celou cestu

je za horizontem?

ale já vidím i za horizont

je ve tmě?

ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla

poznal jsem i světlo

co cáká z očí

co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření

jako kouzelník pokustón

tahal jsem králíky z klobouku

tak co jako?

31.7.2015
...jedna noc

Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů

a mezitím si pomalu zavírala dveře

zatím co jsem usínal

stráže sem nechal jít do kasáren

aby nás nerušili

a ty už si měla sbalený to málo co máš

a vsadilas mě do příběhu

jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku

a nechávám se nosit

ó magdalo

jak jsi tichá v tom ranním šeru

ani prach co s ruchem dne se zdvíhá

ani hlahol trhovců

ani strach

až se ráno probudím

nechám ty sráže vzbudit

a prohledat věž

nenechám zlostí cloumat svým majestátem

ale v nitru budu hořet

a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším

a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede

protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá

ach, můj nejvěrnější

ženy rozhodují o životě a smrti!

27.7.2015
Dneska už to vědí všichni

Zaplul jsem do jemného obrysu
pozvedl hlavu
a celý se zachvěl.
Dneska už to vědí všichni!
Nadpozemsky krásné obnažené stvoření odešlo do koupelny
a já uslyšel proud vody
v představách jsem hladil každý záhyb právě omývaný
drobná ňadra omyté panenky se tyčili s hříšnou rozechvělostí
vstal jsem
uchopil jí kolem pasu
a něžně políbil
pookřáli jsme na další měsíc v tichém odloučení
mnohé přepadala mrzutost
a my bojovali s rozumem
Přestat s tím!
Naposledy jsem políbil chomáček ve skupenství balzámu
slaný a sladký
jako jahody vylovené z moře
dostali jsme se do šílenství chvění
a líbání pohlavní cestou
musíme s tím přestat
Dneska už to vědí všichni.

5.6.2015
Blšanský vrch-Louny

25.7.2015
Nočník

Su nočník a nemůžu spát,

mužeš do mě chcát, hej!

nebo chce-li se ti srát, hej!

Mužeš v klidu usínat

a nemuset se posírat.

 

Jsem nočník, létající muž,

tak se ale nauč už,

nebejt poloplnej huš hej.

 

Kempim pod postelí,

ať je pátek nebo pondělí.

Tvý mokrý sny vídám,

když sereš, vždy tě hlídám.

 

Jsem tvůj kámoš NOČNÍK, hej!

Nejsem úchyl ani gej,

A když jsem po vokraj plnej,

letím za hejnem s dojmem hnojem.

 

…Tvá hovna před spaním nočník nosit musí

Po okraj narvaný, s tvými výkaly si něco zkusí…

 

Křídly mávnu, pak se vznesu

nad vrcholky lesů,

kde hejna nočníků

tvý hovna nesů a srdce jim plesů.


V temný noci

nočníků je rej,

jsou to tvrdý kluci,

ze sebe jim něco dej!

V klidu do mě nasírej, hej!

 

… K hlavnímu nočníku valijó k lesu,

vodevzdat vejslužku, už mu to nesů.

Za nuzkou vejplatu,

za hovno na saku,

hej někdy je to masakr,

přesto mám svou prácu rád,

Jsem noční muž  -NOČNÍK – tvůj kamarád

 

 

 

 

 

23.7.2015
muší?

muší tělo bejt muší, nebo bejt muší nemuší?

muší bejt muší

a co nosní dírky taky muší?

A prdelka švestková

to je tim potem nečistym

nečistota a čistota je výplod mysli, kerá je sama nečistá

nečistá?

nečistota a čistota mysli je sama nečistá

mysl je muší farma

muší mysl tolik farmařit?

farmařiť

nebo může

nebo chce, nebo nechce

co chce kde chce kam a proč

kolotoč

haf!!!!!!!

do očí kočí bičem syčí

do moči ti obočí skočí

jež ti z údu vyskotačí

hele borůvka se z nosu tlačí

vysmrkáš se fialově

fialový vítr v hlavě

v Čechách nebo na Moravě

sem tam a nebo tady hravě

projedu si mozkem hrábě

co zustane není v trávě

víno pijem na Pálavě

do kundy strčí ruku krávě

zootechnik s praxí hravě

aby oplodnil jí zdravě

co před tím vzal samci bravě

bravčová konzerva!

kolotoč, beru si kohouta

ten kokrhá a má pěkné sedlo

taky se kolíbá dopředu dozadu

pozor, na hřebínek, bradu

touha je klam

touha tě zradí za zatáčkou

touha tě zabije a znova zrodí

touha tě zklidní, aby tě vyhodila ze sedla

touha tě sklidí

touha je zázrak kámo, zázrak

kama je cesta, brácho!

je víc než čundr

na mejch čundrech je nuda, jelikož tam nikdo nebejvá

 

21.7.2015
Infantilo (pro děti)

LETNÁ-

KOUZELNÁ

 

Dnes potkala jsem hocha

jak skrytý v břiše hrocha

sní

že bude principálem

Však jak se tak kochá

lechtá to hrocha

zavře pusu 

a uvězní ho málem

Naštěstí hroch

(narozdíl od jiných potvor)

má ještě jeden průchozí otvor

A tak je z klučiny krotitel cév

žaludku,slinivky

a především střev

 

SKŘÍTČÍ PÍSNIČKA

(G,A,C,G)

 

Vítr fouká

tráva tančí

pod stromem

dva skřítci jančí

neposedové

Brouci lezou

v stopách srnčích

skřítci jančí

v blátě,v trnčí

les je přikryje

Vítr fouká

slunce hřeje

na sebe se

skřítek směje

v louži skleněné

Brouci lezou

listí tleje

skřítek dělá obličeje

spadl z kamene

 

21.7.2015  (upr. 31.7.2015)
Krátký

Postmoderní společnost

 

fontanely lidstva

sotva stihly srůst

a už aby si dalo

od hrabivosti půst

Však ono se to všechno

teprv přemostí

až lid přestane prahnout

po Bohorovnosti

 

Mužův chytrý čin

 

I přes nápor chlamýdií

penis svůj si v pochvě myji

Jaké by to bylo žití

bez pravidelného žen krytí

 

Ženin chytrý čin

 

Celibát zrušený

má ze mě lazara

rolety spuštěný

prohnutá na márách

 

Ráno na Pavláku

 

Babiš v metru rozdává koblihy

a já se mu směju-

hihihi

 

Antikatolická

 

Někteří lidé jsou slepí a hluší

Ti druzí

bez kolen odřených

tuší

že svět není dogmaty

klícka pěstěná

Že mohou pomocí lásky jen

vynajít ve snu další sen

a přijít věcem na jména

 

Vejce

 

Na okně vejce

na rtech puberta

koldokola městský prales

podzimem rozkvétá

Na okně vejce

na něm rozkaz smělý

káže snad co s vejcem

dělat bysme měli?

VAŘ

Zdáli jen šmouha černým fixem...

Chci vzít ten fix

a napsat si 

DOSPĚJ!

tlustými písmeny

rovnou na čelo

 

Neurotičtí milenci

 

Nech ty nehty!

Radši zahladíme díru

co nohou jsem prodřel do linolea

a půjdeme se pomilovat

 

Ad hoc

 

Ubíhá první hodina školní

(já v podřepu)

laskám Ti zduřelé partie dolní

(kundu si otřepu)

Protáhnu se,hřeješ hezky

(mňau)

orgasmus groteskní,loučení teskný

(a čau)

 

21.7.2015
Onanista

Po poli utíká onanista

je mu jednadvacet let

Občas se zastaví

ručkou zamáčne švába

nevěda

že jeho penis je jak

právě zapálená cigareta

v čerstvě umytém popelníku

 

Po poli utíká onanista

je mu jednadvacet let

Voní po čerstvě vypraném kapesníku

a potí se mu dlaně

nikoli z námahy

nýbrž z horečného vylučování feromonů

 

Po poli utíká onanista

je mu jednadvacet let

a honí ho estébáci

Všichni se proti němu spikli

nikdo ho nemá rád

21.7.2015
vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu

neměl sem tu kunu sežrat

rozumim teďtomu, co říká a to není prdel

naštěstí nejsem sám, sou v tom i Tři kamarádi

kerý sou ve skutečnosti čtyři nebo i víc

tři je jenom zástěrka

ano, jsme to my, noční gang na skládačkách projíždějící Prahou!

my sereme na vokna drahejch bouráků a mezi automatický dveře vobchoďáků

my se zabýváme urážením přizdisráčů a rozkladem jejich systematické pomatenosti

jsme to my kdo si užívá šáša bukkake hezky pěkně těch kundiček s drahejma kabelkama

ano, v přestrojení se vydáváme do vašich televizorů a přehryzáváme vám kabely

a vykonáváme svojí potřebu v těch bednách a vy na nás čumíte ani to nevíte

vy vymytý mozky prací a papeženstvím

sereme vám na vaše hlavy

a na hrudi se skví Trimuskulus

a pod vašima skalpama je vyrytej nožem

nožem našich srdcí

kerý ostří vaše bezcitnost

(šáša bukkake je nová odháčkovávací metoda keru mi naučil sám guru jaru)

20.7.2015
O hledání srdce

všecko se děje tak jak má

všimli jsme si, že emoce a city nás oslabují

všimli jsme si také, že jich je ale třeba

jednak pro to, aby člověk poznal svoje srdce

aby docenil hodnotu stvoření

abychom se nestali člověkem bez srdce

abychom poznali, kdy nám ho chtějí sebrat

všimli jsme si, že po každém oslabení přichází poznání

a moudrost je veliká

a s moudrostí přichází moc

moc poroučet

oblakům, hvězdám i ptákům

a zase ta stejná otázka

jak neztratit srdce

20.7.2015
Vítání léta

Včera jsem pozorovala měsíc
měl dva dny do úplňku
a kolem něj polehávali hipíci mezi mraky
viděla jsem tam
tebe, tebe, ji, i tebe
a hřálo mě to u srdce
víc než oheň
víc než konopí a svetr

Nejlépe hřeje lidské tělo
tak k nebi posílám
vzduchem něžné pohlazení
snad si vás všechny najde
a s dokonaným úplňkem
přistane vám na tváři

Vítám letošní léto
rozloučením s tím minulým
...letos máme vlasy delší
a bolavější záda
ale stejně bosé nohy

Loňské problémy jsme vyřešili
a na letošní už si střádáme
- my pomíjiví blázni
letní víly, kašpaři
a udatní princové z Nemanic.

16.7.2015  (upr. 20.7.2015)
Na Matějské

na autodromu zastavil

a snivě hleděl v dál

když kolem z reproduktorů

Michal David řval

 

nějakou píseň o lásce

nebo snad o svobodě

na autodromu zastavil

a hrabal se v sobě

 

rád řek bych nad čím přemýšlel

když radost kolem hřměla

však rozjařená holčička

do mě z boku najela

16.7.2015
Varovné signály

Odmítám vnímat varovné signály,
odmítám - neslyším, jak zní moudrá rada,
že bez startu bez cíle stejně jsme prohráli
a je čas nastavit výprasku záda.
Odmítám budoucnost vepsanou do linek
a pouštím k sobě jen úplnou svobodu,
rozsvěcím světla ve světě vzpomínek,
není tu místo pro řád a pokoru.
Dvě ega v souboji
ve víru života,
ten zápas nebolí,
bolí jen samota.
Dvě ega zakleslá padají spirálou
k vrcholům vesmírným,
už není úniku před vší tou nirvánou
vtěsnanou do pouhé vteřiny.
Kdo komu pomáhá,
kdo koho vlastně chrání?
když pravda je posvátná
a přesto zraní.

13.7.2015
Bez názvu

80 braníčků

v pytlíku

za ruku chlapečka

z ubytovny

žárem tlejí houmlesy a

páchnou branickými klobásami

Zas vyspávám do dvou

po bongu bleju

pička vane jak

knajpička

a tobě vstane

ještě promodralej od Avirilu

Celý odpoledne na hřišti

ochutnávám bábovičky

po cestě domů bulim

 u plakátu o potratech

asi mám písek ve vagíně a

prahnu po varlatech

7.7.2015
bububu

jsou
velký knihy a tam to všecko zapsaný je, velká kniha hříchů se to jmenuje
zatím spí, ale až spadne na zem tak se zapráší a dostane se všem
jeden s holí se utká co zadnici štípe
jiný ambrózii, manu a med co z nebe dobrým do úst kane
a ústa pro ní jsou v srdci lačná
těm dobrým jazyk velký a chuť značná
těm zlým ještě větší jazyk
ale co do chuti jen pelyněk

Vtěch knihách není minulost

jen to co z ní vzchází

v těch knihách není zlost

není tam kde člověk byl, co kde vzal,

jen to co s sebou vozí

 


O dětech na ulici (poezie, Kolemjdoucí) • Názvy (poezie, Turda) • volejte řediteli (poezie, Kolemjdoucí) • ramada (poezie, Kolemjdoucí) • Srce (poezie, Kolemjdoucí) • Dáte si kávu? (poezie, Kolemjdoucí) • CTRLALTF4DYLÍT (poezie, Kolemjdoucí) • Výpadek (poezie, Kolemjdoucí) • To nejcennější skryto bývá hnusem (poezie, Kolemjdoucí) • Znásilněná (poezie, Rogo) • Reklama (poezie, Turda) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • Rodinný globus (poezie, Kulturní P_rnograf) • Bob (poezie, Oleg Olegovič)
    

30.6.2015
Bob

Jednou mi táta povídal,
že ten Bob Marley zase nebyl takovej pohodář.
Uměl se jen flakat, na práci kašlal,
a žensky že střídal jednu za druhou.
Prostě nedělal nic, aby splatil svůj dluh spolecnosti.
Od té doby premýšlim, kolik toho mam splácet já,
jestli na to kdy vůbec budu mit,
a jestli náhodou není lepší být jako Bob Marley.

29.6.2015
Rodinný globus

Položím si hlavu otce do klína

V níž vznikla jeho rodina

Otáčím ji dokola a prstem po jejím obvodu kroužím, hledám...



Astrolog hledá v nebeském glóbu odpovědi na otázky o vzniku vesmíru,

Student krátce našel a následně ztratil svou zemi na glóbu Země,

Cestovatel vysněně osahává nenavštívený kontinent.



… Nedaří se mi najít pravdu o své rodině na povrchu

mezi stonky vlasů, v neupraveném strništi, ani na kluzkém povrchu očí.

Rozšroubuji chřtán a rozevřu hlavu dokořán.

Pravda musí být přece skryta uvnitř!

Protáhnu ruce hrtanem,

Prohrábnu mozkovnu a vytáhnu mozek ven.



Na světle však vidím mrtvou šedou hmotu

A uvnitř mrtvé nic.

Hlava je mrtvá

A s ní odešla má rodina.



Mami, jak ti mám od teď říkat?


(leden 2015)

29.6.2015
O vědění
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
29.6.2015
Podzim

sem se na podzim narodil

a

když cejtim podzim, tak cejtim smutek

nepopsatelnej smutek z pomíjivosti...

něco jako bývá za soumraku někdy

ale za soumraku se to děje rychle

tak člověk nemá čas se do toho položit

a nakonec se z toho získá energie

z podzimu taky přichází energie

ale průvodním jevem je ten smutek

neni to nic hroznýho

jenom by se to dalo nazvat

smutkem, který nejde sdělit

nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek

tak to furt není to spojení absolutní

kerý by zrušilo tu touhu

takže jde možná o touhu…

je to energie a ta se nazývá různě

pomíjivost, totéž

to je z tý hry

sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně

cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce

chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli

no

upíři sme…

mírumilovný

co maji rádi krev

svojí  - i toho druhýho

pujdeme na vořechy někdy na podzim

loupat je z kůžiček

a vobčas si dát jednu hořkou

 

18.6.2015
Reklama

Dva horolezci na vrcholu.
Pot a slunce a radost.
První: „Sladíš?“
Druhej: „Jo.“

Ticho

Zpívá pták

Duhej: „Slaníš?“
První: „Jo.“
Šup a slaní.
drrrrr šup
Sebere pixlu instantního kafe.
leze leze pot pot akce
Pak si nahoře daj kafe.
Pohoda kdekoliv!
Prodeje jak svině!

16.6.2015
Znásilněná

Plazí se nekonečná skupina nevděčně hledící k lůnu
chtějí jen pláč a uspokojení
chtějí víc pro rozkoš
pro okamžik vítězství
pro pomazání krví
své matky.
Zápas o čistotu
se vede jen
za hlasitého posměchu.
Kopulující miliony
orgasmy výkřiky blaženosti
nový vůdce žádá o právo první noci
zhasínají všechny hvězdy
pláně jsou plné schnoucích zbytků
na stromech se houpou
poslední přátelé života.
Dětské tváře se již nikdy nebudou smát
i jejich těla budou roztrhána
během opakovaného znásilňování
i jejich těla se  budou houpat
ve větru poklidného vylidnění.

8.4.2015
domek-Mlýnská


 

9.6.2015
To nejcennější skryto bývá hnusem

 

Na rohu ulice starý, snědý, větrem a ohněm ošlehaný muž sedí

O zemi opírá se svou sukovitou holí

Oči hluboké má a jiskru tam

Čas rázem ztichne, vítr je ten tam

 

Jindy zas na schodnicích v plášti ze staré pokrývky

Bosý a lejny zaneřáděný lidskými

Vidím jeho svatou ruku, kterou ač nezvedá, jdu blíž

Ptám se jakému přání mohu říci budiž

On dí dej mi korunu ztrpčeným hlasem

Divím se, té doby pro jednu nežebrá se

Slyším a žasnu, v slovech vidím, ano Já, tu jsem

Sedí svaté skryté hnusem

A zas to hluboké oko

Pomáhám mu vstát, situace jako ze sna

A v dlani jeho, koruna leskná

 

Pak po létech v jiném městě povědomá tvář

Silueta klidu jeho stoje vrhá zář

A stále dokola v myšlenkách zas a zas

Volá mě, slyším ho: „blíží se tvů čas,

Opustíš ženu dítě i statek

Vrátíš se k nám nazpátek

Skončí tvoje oddaná tu služba

Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“

 

Stalo se pak také, že vtělilo se do ženy s krásným obličejem

Z kmene kde tu krásu ničí stříbrem co zabodáno v něm

A v zacuchaných vlasech prach a zdobí se tím co najdou

By uctily krásu tu pomíjivou a ztratily strach

 

Po tři dny jsem ji potkával v různých městech

Rozmlouvala se mnou činy

Tu seděla na nádraží jako by nic

Jindy ukázala se mi jak obelhala hlídku obchoďáku

Kdy ukryla kradenou cetku v šátku

V tašce plné zbytečností

Nachala se prohledat a pak zakryla jim oči vycucaným bombónem

A nakonec v prachu na kůlu na ček teku

V lotosové pozici držela hlídku  

 

A stále dokola v myšlenkách zas a zas

Volá mě, slyším jí: „blíží se tvů čas,

Opustíš ženu dítě i statek

Vrátíš se k nám nazpátek

Skončí tvoje oddaná tu služba

Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“

9.6.2015
Výpadek

Nastal totální blackout - hrozný!

Z nebe padají špijonážní drony

9.6.2015
CTRLALTF4DYLÍT

Vypadnul systém

Nejdou staničky, nejdou ani naše počítače

Lidé se nám marně snaží dovolat

ale nejde to

telefony jsou totiž napojený na internet

Nejde ani wifi - bezdrátová věrnost

A všecky naše jména jsou v cloudu

A ten mrak je snad někde v Americe

Za to jistě můžou anarchisti...nebo teroristé

v lepším případě bezdomovci

Snad bychom se  o příčině mohli večír dozvědět ve zprávách

ale televize je napojená na internet

a rádio se už v kapesní formě téměř nepoužívá

Kolega byl ráno nervózní a ve stresu

Než sem mu vysvětlil, že by se měl radovat

Konečně se spolu zase začnou lidi bavit očima

A ani my se nemusíme dívat do monitorů

 

...ale spolupracovníkovi se stejně ještě klepou ruce

zdá se že neslyší muj hlas a pohled má do dálky

po chodbách choděj lidi jako mátohy

a mačkaj ctrlaltf4dylít

 

 

4.6.2015
Dáte si kávu?
nevedu

nemam čas

spěchám

dej vědět, teď nemám čas
jsu na schůzku
jede mi vlak

zavolejte mojí sekretářce

telefon najdete na netu

vyplňte tady to a dejte to do schránky, vedení se rozhodne

do čtrnácti dnů dostanete odpověď

jesi nemáte účet u komerčky tak nic nečekejte

nemáme vás tady v systému

doložila ste doklad o doložení?

zkuste druhé patro

ne tady ne, děte do třetího...

musíte na pokladnu do prvního

dali vám doklad, tak to vorazítkujeme a můžete do čtvrtýho

dobrý den

jak vám mohu pomoci...

kávu?

hned to bude, sedněte si tady

já vím je to zdlouhavý proces

ale mohu vás ujistit že náš úřad vás informuje

a kdy to bude?

jak kdy

Opakuji, náš úřed Vás in-formuje

aha

a kdy bude výsledek

brzy

výsledky...máte doklad o zaplacení?

...budou brzy

ještě jsem si tady ve vaší složce přečetl že nemáte účet u naší spořitelny a pojištění, tak to vás pošlu do druhého patra

a pak již můžete na sekretariát do páteho

dobrý den

sekretariát

ano ano,

ale váš účet začne platit až zítra prozatím pro vás nemohu nic udělat

přijďte v pondělí

ve čtvrtek je státní svátek

dobrý den

ale vy nemáte na účtu žádné paníze

musíte si založit ímejl a ebanking

a zaslat na něj z check pointu nejaké bitcoiny

rozumíte!

dáte si kávu?chci aby mi někdo věřil

musim si jít podrbat přirození ale tady ne je sem vidět

na záchodě je kamera

ale tam to zakryji kabátem dáte si kávu?


3.6.2015
Srce
srdce má rádo vítr a volnost
srdce nám chybí
tady u gringů v systému
utlačili ho tíhou argumentů
rozřezali do segmentů a oborů
opili ho tupostí alkoholu
natřeli na bílo
a krev nalili do strojů
co cítí sami
co si máme myslet
srdce má zalité hlavně
a muška ubroušená zákonem
a na srdci struky obsazené mamonem
a touhou dělat věci "správně"
3.6.2015
ramada
ještě vodškrtnout nějaký bizarní polohy co ještě neznáme
třeba sex ve stoji na hlavách
ale to musim začít trénovat
...umíš provaz?
to by mě taky zajímalo
a exkurze podhlavních orgánů ženy
sex do zadečku ještě jednou
a do pusinky dvě hodiny
sepíšu si to všecko a pak si to vodškrtnu
v televizi to neni vono
sex ve třech mě nezajímá
pokud to nebudou dvě holky, ale ani tak mě to nezajímá
rači se věnuju jednomu pořádně
a ten klistýr
ten taky
třikrát
a pak hladovění
a čtrnáct dní ve tmě
to je taky dobrej sex
a chůze bosej
a nic nechtít
ležet v trávě
cvrnkat kozí bobky
pozorovat hmyzí komůrky v kravim lejnu
a voči naší dory
a hlavně ramada
dřevěná ramada
tam budu sedět celý dny
a pozorovat jak rostou kytky a tráva
a jak pochoduje mravenců armáda
a ticho bude hrát na tibetský mísy
a ženy budou krášlit dům
krásou svých těl a vyšívaných šatů
jídlo bude skromné
ale život bude sytý