|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 02. 03. 2020 na slet č.10 v 19h do klubu Paliárka. | ||
Bez názvu (poezie, Civínová) • Osamělá duše (poezie, Jane) • Vzorky (poezie, Nesmyslon) • Geoda (poezie, Nesmyslon) • Zpřístupnit sbírky (poezie, Nesmyslon) • Chlad (poezie, Nesmyslon) • Audit ve skladu slzných krystalů (poezie, Civínová) • Spojení (poezie, Rogo) • Nevstoupim dvakrát (poezie, Nesmyslon) • (bez názvu) (poezie, Jane) • Déšť (poezie, Nesmyslon) • Stromy (začátek února) (poezie, Nesmyslon) | ||
|
Je začátek února a jaro je tady Stromům už tvrdnou bradavky Co budou dělat asi tak za měsíc?
Vždyť ještě mají v korunách parohy Které jim jízlivě nasadil podzim Co budou dělat, když napadne sníh?
Je začátek února a kosi už zpívaj' Že přichází jaro a ani krok zpět Co budou dělat, jestli se mýlí?
V paroží stromů třpytí se koruny Mámení lásky a volání života Co budou dělat po zbytek jara?
|
||
|
Déšť smývá mi z vlasů zbytky tvé vůně
Rezidua okamžiku
Kdy jsem se naposledy zachvěla Pod vahou tvého pohledu
Už nebudu tak dlouze hledět Už nebudu se chvět
Jinak se nic nemění A svět je pořád stejně krásný
Jen
Nenechám už hvězdy Přecházet si po zorničkách Ani svoje zorničky Bloudit po tvých galaxiích
Déšť dopadá na mou unavenou tvář Kapky stékají kolem očí až ke koutkům úst
Úsměvem je zachytávám
Pláče za mě celý nebe Já zůstávám šťastná
|
||
|
Držím tě jako někoho, koho nechci už nikdy pustit. Objímám tvou šíji tam, kde končí vlasy a začíná kůže... ...chtěla bych toho šeptat mnohem víc než tvoje jméno stále dokola... - A pak prý, že už k tobě nechovám romantické city... Komu to lžu a s jakým úmyslem? Nejvíc snad sama sobě. - Tramvaj zastavuje a přetrhává mi sen o bezpečí v tvém objetí, nutí mi všední realitu, budeš vystupovat, měl bys už vystupovat.. Naposledy zahlédnu oči, co svádí snadno slečny do průšvihu a vdané paní přidělávají vrásky |
||
|
Nevstoupim dvakrát do téže řeky Říkáš Přemýšlíš o tom A smysl ti uniká
Vstupuješ do řeky a zůstáváš stát
Nevystoupim nikdy z řeky Říkáš
Stojíš uprostřed koryta A řeka stejně Jinam uplývá
|
||
|
Chvíle okamžik osamocený čas bůh je v nás i kolem nás a když se v nás s tím kolem spojí svět chutnat bude radostněji
(16.11.2019,Praha- ostrov Štvanice) |
||
|
NaCl, sůl kamenná normální kuchyňská sůl co tu bude za sto let? stále ta samá zasraná sůl
dědictví rodu - šutry co nerozpustí ani kremační pece
z domu kam chodím spát postupně mizí pokoje ne nedám si kafe nezastavíš to sedět svedu už jen u smrtelný postele
v posledních dnech se jim kůže vypla jako vosk trpělivost s Bohem je víra poslední pokoj na knotu visící odškrcující se kokon za jeho okny spartakiáda krysí závod pouťové šlágry
nesmiřitelná puška co zanáší trpělivost se sebou samým je naděje netrpělivě prosím ať to všechno rozpráší |
||
|
Jednou se tím svým chladem zalkneš A úplně na konci Dojdeš poznání
Ale tvá poslední slova Ta nejniternější pravda a vyznání životu Zůstanou navždy uvězněna V drobných krystalcích páry
A budou už navěky vnímána Pouze podle chemických a fyzikálních vzorců
Jednou se tím svým chladem zalkneš Nepřijde-li někdo Kdo ten proces zastaví Kdo rozehřeje strukturální vzorce Které ti tak despoticky vládnou
Jednou se tím svým chladem zalkneš Jestli tomu člověku Nedovolíš hřát
A úplně na konci sice dojdeš poznání Ale tvůj poslední dech Konečné vyznání životu Zůstane navždy uvězněn V drobných krystalcích pravdy |
||
|
Pojď se mnou trávit čas Můžeme vzájemně listovat Ve svých vnitřních sbírkách
Básní či motýlů? Obrazů, známek?
Každému dle chuti Jenom ne ve sbírkách Interních válek |
||
|
Jsem si jistá Že kdyby někdo vzal Mou hlavu do dlaní
A rozřízl ji pilkou Spatřil by neskutečnou krásu
Byl by ohromen Množstvím drobných krystalků Ozářen silným proudem duhy Zmaten hrou světel a stínů Oslněn výbuchy hypernov Ohlušen hudbou sfér A zmámen vůní čerstvě vyvržených feromonů
Jsem si jistá Že kdyby někdo vzal Mou hlavu do dlaní
A rozřízl ji pilkou Z tý krásy by se dočista posral |
||
|
Všichni jsme jen vzorky Na vrásčitých površích Zelených klobouků Smržovitých hub |
||
|
Tak sama Jak jen duše může být, Jak jen bytost může být Ve světě věčného odmítání.
Kdo by ji mohl spasit? Anděl strážný je poslední, Který to nevzdal... ...ovšem jen z božské povinnosti.
Vysílá na sta signálů, Nikdo však nepřijímá. Zprávy nejsou doručeny, Adresát k nezastižení.
Tak sama. Cizí i u sebe doma. Draci krouží v ulicích A město nebylo nikdy méně nebezpečné, Než je právě teď, Když už na ničem nezáleží.
Ať si tu duši zatracenou Draci sežerou... ... ať pojdou na její hořkou chuť A duši s sebou strhnou do podsvětí.
Tam aspoň nebude sama, Démoni všude kolem, Krutost už není nevýhodou A duše zmizelá nikomu na světě nechybí. |
||
|
Rozkřiklo se že
kdosi ukradl příbory a z trhu zmizela všechna kůže
náhoda?
hromy, záblesky nepokoj
nehoda, děsně virulentní tvor zacpu si uši schovám se do bezpečí pod topol rozkřiklo se že někdo ukradl příbory a dělal si selfíčka svých ran od kradenýho stříbra pobodán čelisti vlastních ok zakouslý v odhalenej bok liška, mrchožravý pták? daddy issues vykloval
zbyl jen vykřičník
otazník nepokoj obrátím kapsy a možná neodvrátíš zrak
jedinej dárek co lze dát tak či tak
brzo, snad na jaře
zastaví už vlak bude tam mohyla,
čerstvá vůně přes rejstříky čichových nervů, přes píšťaly mozkového kmene nech ji v sobě rozeznít prosby o odpuštění bude to znamení, budou to narozeniny. |
||
Př. n. l. (poezie, Lokálka) • Vousy (poezie, Nesmyslon) • Šťasně nešťastný (poezie, Frankie Táborák) • Sobotní neděle (poezie, Medvěd) • Bukhe (poezie, Medvěd) • Po-po-potom (poezie, Medvěd) • Jo (poezie, Medvěd) • Víno (poezie, P(ř)íšeRadka) • Bojkot (poezie, Medvěd) • Blok (poezie, Medvěd) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • konzumenti (poezie, kolemjdoucí) • Matčina rebelie (poezie, Nesmyslon) • Nočník (poezie, Kalimeee a J.J. Fiala) • N z v (poezie, JaNe) • Fantomové křeče (poezie, Nesmyslon) • Láska (zasranej hipík) (poezie, Nesmyslon) • Šediny (poezie, Nesmyslon) | ||
|
Našla jsem si ve vlasech První šedý fous Tak už i mně dal Měsíc pusu Už i do mě si čas kous'
Že je šedý nevadí mi - strukturou mě trochu mate Silnější je, neposedný Svoji roli těžko chápe
Je to rebel, divočák Teď přijde mi to logický Ten šediváč je zřejmě chloupek Pobloudilý Pubický
|
||
|
Doopravdy věřím Na světovou Lásku Lásku s velkým EL
Tu, která vším prostupuje Bez bázně, bez pravidel
A skutečně chci pro všechny Usmíření, dobro, cit
A opravdovou Láskou Bolavé duše uzdravit
Láskou vyléčit chci Celej svět
Jsem zasranej hipík Tak mě, Lásko, veď! |
||
|
V amputovaných končetinách
Stále ještě tepe
Vzpomínky na údy
Které už nemám
Bolest po vzpomínkách
Jichž dávno jsem se vzdala
Tak snadno tu tlustou čáru
Přece jenom neudělám
V dávno promlčených
Částech duše
Pořád cítím záškuby
A fantomové křeče |
||
|
Nezachráníš všechny, Minimálně ty, Kteří zachránit nechtějí.. Už ti nic z toho nebudu říkat. Ani pohledem.... .....pár metrů Jak nepřekonatelná propast. Bičování slovy Každá narážka Ta cizí slova tak blízce vystihující skutečnost.. Jsi tak podobný už mnohým... Spřízněná duše, někdo, kdo chápe, Kdo aspoň zdálky zahlédne ty démony v mé duši.. Kdo se přiblíží tomu nic, co je uvnitř mne, Téměř na dosah, Téměř to nic vyplní, Stane se mnou. A já se stanu někým jiným.. Jen nejde oddělit moc dobře duši od těla. Tělo nejde odložit u botníku A dál vejít jen s nahou duší.. Kéž by to šlo. Pubertální osudové lásky Vystřídala sofistikovaná citová vzplanutí. Konce jsou stejné... .. rozervaná duše Zdecimovaný náhled na sebe, Případ pro psychiatra. Už tolikrát. Tolikrát jsem se nechala strhnout přesvědčením, Že zázraky se dějí, Andělé bez křídel chodí mezi námi, Vily mají právo tančit kdekoli, Silní chrání a křehcí jsou chráněni, Vše je jak má být, Pokud jeden jediný člověk chápe... Chápe... Mě.
|
||
|
Su nočník a nemůžu spát, mužeš do mě chcát, hej! nebo chce-li se ti srát, hej! Mužeš v klidu usínat a nemuset se posírat.
Jsem nočník, létající muž, tak se ale nauč už, nebejt poloplnej huš hej.
Kempim pod postelí, ať je pátek nebo pondělí. Tvý mokrý sny vídám, když sereš, vždy tě hlídám.
Jsem tvůj kámoš NOČNÍK, hej! Nejsem úchyl ani gej, a když jsem po vokraj plnej, letím za hejnem s dojmem, hnojem.
Tvá hovna před spaním nočník nosit musí, po okraj narvaný, s tvými výkaly si něco zkusí.
Křídly mávnu, pak se vznesu nad vrcholky lesů, kde hejna nočníků tvý hovna nesů a srdce jim plesů. V temný noci nočníků je rej. Jsou to tvrdý kluci, ze sebe jim něco dej! V klidu do mě nasírej, hej!
K hlavnímu nočníku valijó k lesu, vodevzdat vejslužku, už mu to nesů. Za nuzkou vejplatu, přesto mám svou prácu rád, jsem noční muž - NOČNÍK – tvůj kamarád. |
||
|
Po láhvi vína
Mám divokou náladu
Po celým bytě
Jen kromě ložnice
Načmárám po stěnách
kosočtverce -
- Symboly lásky
Peacy a květiny
Srdíčka, osmičky
Ležatý
A taky prasátka
Čuráky
Trimuskuly
Jaká jsem rebelka!
- bezzubá bába
To víno byly Rychlý špunty
A pastelka? Bílá barva. |
||
|
zatímco řešíš jestli levo je opravdu vlevo |
||
|
svázali lenina, stalina, i sadáma |
||
|
gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně mezi jídlem a spánkem a je to děsivé to i ten den je potažený jinak nálada je dobrá ale nebo aspoň náklaďák asi jak zima bez kamen v holobytu
díru proletuje |
||
|
Blok, co je to blok?
Občas píšu a kreslím…. no jako cvok,
není to těžký, někdy zas je to jak jít proti zdi, vidět jen smog
Každopádně cítím, že….
zdmihá se tu velka píle, je to celý jen v tvojí síle, nikdo přeci nechce, aby jsi nosila v batůžku instatní výlev, nebo neuvěřitelně zábavnej 15ti vteřinovej příběh
Tak postav si pro hlavu výběh
No, někdy je lepší jen říct, co je na jazyku, nesnažit se najít tu správnou kliku a čekat, kdy dobrej nápad uděří. |
||
|
Chtěl bych víc umět urážet lidi, nesnažit se v nich vidět tolik dobra, a pak se divit
ale stejně to hledám.
Bojkot představ,
Někdy bych chtěl toho hnusnýho dědka strčit ze schůdků
No, dej si pozor, když budeš moc optimistickej,
Taky bojkotuješ spoustu věcí, ani o tom nevíš přeci, a nechceš o tom slyšet,
Tohle je můj pohodlnej pokojík mejch vysněnejch představ o realitě,
Rád si tu přemýšlím skrytě, ve svým krytě,
v bytě vystavených představ o tom jak se věci maj,
a co je jinak než jak to lidi znaj,
to prostě nevnímaj.
Prostě to nechtějí slyšet, dáš si kousek quiche?
A neboj, nemusíš všude chodit tiše! |
||
|
Vlastníme míň než nic. Za nehty schováváme zmar a špínu. Který v hlavě dělá zmatek. Rozlévájí víno do sklenic. A až do dna k zoufání V roušce bytí. Těch pár chvil. |
||
|
Asi napíšu co mne za srdce bere
I ve svým těle
V kostele bych snad taky chvíli přemýšlel o tom co říct
Všechno se mi to v hlavě mele
Asi je mi víc věcí u prdele.
Směle bych rád vykročil krokem vpřed
Věci jsou tak bdělé jak je vnímáš
Tak vřelé jak je přijímáš
Tak světlé jak je chceš vidět
Tak tmavé jak jsou
Snad ti to stačí
Ano, milovat bych chtěl snad jako každý
Ve svém těle
Snažíš se najít ty správný pocity
Jako naše nebe.
Bubu
Chci psát, chce se mi
Jako parta mloků víc nevím
Tak ahoj,
já plavu na druhou stranu. |
||
|
I když to tak nevypadá, tak jsem tě asi dostal,
jen tu chvíli počkej, protože tady bude postal!
Ani jsem si nevšim, jestli mezitím jsi se pochcal
Mozek ti všema sítěma zmokval,
Do roka a do dne ťukáš na stejný dveře
Tak možná se raději schovej pod postel,
a pomodli se, abys už kurva dospěl,
tak cos chtěl? |
||
|
Hledám klid v duši,
Na zdi mokrý slzy suším
Vezmu svou vůli
Snesu se jako drak zhůry
Omotám si tě petimetrem šňůry
Kvůli tomu,
Abys byl v bezpečí. A kdo nestojí, či snad ani neklečí...
Snad neschováváš se pořád před něčím |
||
|
V kostele sedím už od rána
Je tu o dost větší koncentrace zmatených lidí
A já taky hledám odpovědi
Řeknu ti jak to dopadlo,
Ale to až |
||
|
Měl jsem ženu miloval jsem ji milovala mě byl jsem šťasný byla šťastná měla milence milovala je měl jsem milenky miloval jsem je byla šťastná byl jsem šťasný.
Oslovila mě dívka stali se z nás přátelé líbil jsem se jí líbila se mi spali jsme spolu měla radost měl jsem radost zamiloval jsem se byl jsem šťasný zamilovala se byla nešťastná byl jsem nešťastný. |
||
|
Měsíční paprsek stéká ti po tváři
a vždy když se přiblížím stříbřitě zazáří
přitom to zapraští tak jemně, tak tiše jako když motýli šimrají v břiše
Při každém objetí při každém polibku do ucha zašumí jak včela na kvítku
zašumí, polechtá vědomí zjitří jak ticho rozdírá van věcí příštích
nejhezčí ze zvuků v přeněžném tichu je praskání vousů přímo v mém uchu |
||
|
Na vysoké skále spali andělé
Na vysoké skále spali andělé,
Na vysoké skále spali andělé
Vyprávěl andělům na vrcholu skály:
Na vysoké skále stojí andělé,
|
||
Kazajka bláznům (poezie, P(ř)íšeRadka) • okna (poezie, kolemjdoucí) • Život (poezie, Nesmyslon) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, fanky) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • Instantní cappuccino (poezie, Kulturni p_rnograf) • Nejšťastnější ze všech nešťastných lásek (poezie, Nesmyslon) • Láska buddhů (poezie, fanky) • Diagnóza (poezie, Nesmyslon) | ||
|
Myslím, že jsem umřela A tys mě láskou probudil ... Když o tom teď přemýšlím Možná, že jsi nekrofil |
||
|
Až budeme oba buddhové |
||
|
Dívám se na tebe
Teď už jako na záznam Jako na starý zaprášený film
Jen já vím kde je uložen A ještě si tě někdy promítnu
Ale nijak často Nechci si moc zasvinit hlavy |
||
|
Olíznout vanilkové nebe špičkou jazyka. Ponořit svá ústa do mléčného moře. Krystal cukru na dně mne drtí. |
||
|
mám nejkrásnější ženu |
||
|
vytvořil jsem iluze které prasknou zabalil je do slov která škrtí a prý na důkaz Lásky bezelstné nevinné Lásky která neumí ublížit které se hnusí důkazy jsem jimi vystlal Tvůj pokoj a prý jen kvůli pravdě obyčejné nepatetické pravdě která už předtím ležela na zemi které se hnusí ukazovat se s rámusem šlapal jsem v nich a rušil Tvůj spánek Tebe, kterás mi dala všechno kterás mi věřila jako nikomu kterás mi od začátku říkala co se stane |
||
|
celý svět okolo si vydloubal oči a Ty přicházíš ráno k zrcadlu a maluješ se vítězíš ve své hře vtipkuješ, směješ se, tleskáš chvíli si připadáš trochu sama budeš dnes zase poslouchat jejich nesmysly a večer se zachumláš do knížky je krásně zima |
||
|
všechny tyhle možný světy všechny tyhle představy jsou tak prázdný proti tomu že tu teď proti mně sedíš proti týhle sekundě věčnosti prožitý do morku |
||
|
Život je kokot
Stojí Psáno na lavičce V parku zvaném Slepičárna
Ale piču |
||
|
tak jsem přeci jen, |
||
|
Bláznovství je jediná cesta svobody I svěrací kazajka je volnější než toto. K zbláznění nepotřebuji rozum, či hloupé návody. Stačí mi žít a možná proto jsem Bláznem. |
||
Misie tvých vět (poezie, Civínová) • Jak to jde (poezie, Civínová) • Těší mě! (poezie, Civínová) • Bez názvu (poezie, Civínová) • Poctivý milenec (poezie, ) • vize (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
ptám se sám sebe: |
||
|
Vše jen jako letmý dotek plný křehkosti a úcty poctivý milenec pronese svá slova jako modlitbu poctivý milenec zpívá jméno milované bytosti s nejvyšší pokorou poctivý milenec se rozplývá v naprosté oddanosti ve svatém okamžiku souznění.
9.11.2019 Slovensko-Martin |
||
|
Ondřej spadl s lahví
k nám do postele
pili jste destilát
mluvili o mimozemšťanech
byli klidní a veselí
jako kdyby bylo po vysvědčení
času neomezený množství
a vy právě dostali od mámy
zmrzlinovej pohár
já předstírala spánek
myslela jsem na zaprášený globus
v tvém dětském pokoji
na nápis
Ondřej, Matěj, Adam - svět patří nám!
než zbyli jenom dva
víš, po všech těch letech
bych mohla být tvůj třetí bratr, vole
a ty se stejně bojíš být zranitelný
jak kdyby ti nedošlo
že zranitelnost neodhaluje tesáky
ale něhu
|
||
|
monotematická hnida VEŠ plna abnormálně zbujenejch očekávání máte ještě ňáký přání? |
||
|
Na počátku bylo slovo |
||
|
Misie tvých vět
|
||
Probouzení míru (poezie, Rogo) • Chci důvěřovat (poezie, Civínová) • Dobrý manipulátor (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nechceš-li mě potkat (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Nechceš-li mě potkat nedělej to nebudu litovat sebe nejsi nic k přivlastnění nebudu říkat, že děláš chybu každý stojíme na své cestě a nebudu říkat, že je to škoda všechno se to mělo stát Nechceš-li mě potkat nedělej to anebo ano co já vím |
||
|
Že máš debilní náladu |
||
|
dobrý manipulátor dokáže zmanipulovat i sebe až si myslí, že je někdo jiný, než je až mluví jako někdo jiný, než je až jedná jako někdo jiný, než je až je někdo jiný, než je věř mi jsem dobrý manipulátor |
||
|
životu |
||
|
Stav klidu mír se probouzí nekonečné světlo souznění s tichem souznění s harmoniemi pohyb utvářený putováním mraků ve větru. (2.4.2018-barranco Gugui-Gran Canaria) |
||
Máhatma (poezie, Nesmyslon) • oni a oje (poezie, oje) • Sychravo (poezie, peterkey) • Žiju poezii jako blázen (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Jsem blažen sražen na zem Bůh se na mě dívá očima žen |
||
|
Nad lesem stoupá dým, upíjí z kaluží, ztrácí se v oblacích, do světa navrací sychravo.
Štiplavý vlhký chlad zalézá pod kabát. Po oknech kreslí mráz, uvnitř i kolem nás sychravo.
Končí se čas radovánek, les se chystá na zimní spánek. |
||
|
Chtít Okolní svět sem nepouštěj! Oklikou se lopotíme za štěstím. Dostat se ti pod kůži On je tak předvídatelný Duše se setkají Obratel občas obludně křupne. |
||
|
Nahá tma |
||
|
| ||
|
Kam jste mi zmizeli moji malí skřítci? Kam vás lišky vzaly, malí budulínci?
Tak dlouho chodím lesem chodím lesem lesem Už ani nevím, kde jsem nevím, kde jsem kde jsem
Kolem jenom stromy a kapradí kapradí. Ale nikdo, kdo mi poradí prozradí.
Cestu ven nevidím žádnou. Mlha přede mnou a mlha za mnou.
Zase klopýtám přes bludné kořeny, už zase klopýtám.
Kam jste mi zmizeli moji malí skřítci? Kam vás jezinky vzaly malí pacholíčci? |
||
řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • Nebola som tu (poezie, katarína) • Vadí to? (poezie, Lokálka) • sen (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
ona si ho vysní |
||
|
Podzimpád. Jsme tu sami Ještě snad s květinami jež chřadnou vestoje My dva
prázdné pokoje ***
Tak jsem zas celý den hrách na zeď házel Okno jsem zavřel, sklo zarůstá mrazem Kde je jas a kam se poděla žoužel? Ohřeju vodu, pak zeptám se nože Ač se čas vleče – tak ne a ne stát Já vkleče večer vymýšlím skeče Dokud krev teče, je čemu se smát ***
Slepá je zeď, jež hledí do zdi slepá jak okno, za nímž je noc Sním a jsem ve snu Toužím se probudit Sám ve svém bdění, nemůžu usnout Zeď kouká do zdi Pevně se držím, toužím se pustit Zeď zírá do zdi A nemůže se hnout ***
Venku je druhá tma Druhá tma nepovolí té první aby sešla Venku je druhá tma, měsíc a pořád horko Co je to – co v té tmě se mě jen může dotknout Vevnitř je první tma Druhé tmě nepovolí, aby se zvedl vítr, aby mě osvěžil Zatuchlé prázdné nitro – chuchvalce pavučin Vytrhlé z rozmýšlení Obutý prázdný vagon bdí, tluče do kolejnic Při cestě krajinou pročítá cizí jména, cíle, kde nestaví A tím svým ubíháním odbíjí svítání Paprsky přináší třetí tmu, mhouřím oči Světlo mě svazuje, jak věci osvobodí Přichází třetí tma To je ta nejhorší. [Autorka Alice K] ***
Chvěju se chvěju, na posteli Peřina – děvka má – a špína za nehty Mé zámky z povětří a moje vzdušné hrady Prosímtě, odejdi, vždyť jsme tři, nech mě tady Prosímtě odejdi, už jsou tři, měsíc se toulá – kdesi Prosím tě, naléhám – a ty tu přece nejsi
***
Gastronožka
Včerejší oběd stal se mi pastí Najednou nevím, proč vlastně požívám Maso i kaviár, kdepak je schrastím Už pouze ze zásob tukových přežívám Nehledím za sebe, neznám svůj epitel Doufám, že žije mých pře-mnoho končetin Jsem zralá stonožka, potravin nepřítel Můj život započal hromadným početím Jsem bytost z nadsvěta, žijící v podsvětí S obavou, ohladu, jak se s tím popasu: Asi vám Poslední večeři zasvětím Začínám ujídat ze svého ocasu [asi jsem před lety uveřejnil v Clinamenu, snad jim to neva]
***
Měl jsem se narodit v poloze pánevní Šestinedělí? Jsem stále v ní Zůstanu! Celý se pokreju vápencem Lépe být sochou, než novorozencem
***
Přijmi orkán jako svoji součást Odvrhni vše, čím se k zemi poutáš Roztáhni křídla – už cítíš, jak stoupáš Přijmi orgán jako svoji součást Ať je tvá zhouba To ostatní smaž.
Svítání ředí tvoji krev Potrubí z obou Korejí Posílá zajatce všemi směry Kohouti spí a jejich zpěv Až nastane, přehluší kvéry „Cháska celou noc kalila, tak kde jsi, moje rozmilá?“ Tvou krev ti ředí úsvit dní Co na tom, že jste průsvitní A umounění od sazí, tvá milá právě přichází „Dnes tady držím nad vládu, než zcela spadnem do Hádu, Když naděláme mrtvých dost, možná nás čeká Tartaros.“
Šukej tiše, A nebude to hřích Bůh má klapky na očích ***
Koukám se nahoru, nahoru k úbočí Je klid jak orkán pán přestává vát Nebe se nehýbá, země se netočí Země se netočí, zůstává stát
Náš pán orkán A noc jeho sestra Někomu podá smrt Mě vzbudil ze sna
Jdu si pro tebe, Jsem tvá racochejla Neboj se a pojď se mnou Do černý vody, hloubš a ještě hloubš Jestli chceš, zkus se jí nadechnout Jenom dej pozor na mý nový křídla Hladina ve stínu má lesk jak z ropy Jestli chceš, můj milý, zkus se jí opít
Leviathan? Nautilus? To potom v klídku Nad láhví proberem (hej, támhle leží Kursk) Teď vidím havrana, v zobáku snítku Zem bude tím směrem, držíme správný kurs
Stoupáme nahoru, na horu, jsme pár? Snad. „Kdybych moh, tak si nás, s křídlama vyfotim“ Stoupáme nahoru, na horu. Ararat? Pche! Trámy, stěžňoví, kolem pár chcíplotin
Masařky, maso, škyt, červi a žebra Rozepni křídla a vychutnej přetlak Vem si mě na záda, běž a pak výskok Máš strach? To pomáhá, let je už blízko
Já se ti to kurva líbí, Povětřím svobodně plout Vzlétni, Vzlétni
Už nejde dosednout. *** [Poslední dva útvary jsou úryvky z Března, zpěv III. a IV.]
[Uveřejněno po několika urgencích, jde o věci převážně starší. Další dílka uveřejněním, až budu mít zas čas. Ahoj, Lokálka/Smažák] |
||
|
Nebola som tu. A zase tu raz nebudem.
Medzi tým preskakujem dlaždice na Národní třídě.
Sú ako dve kocky ľadu narážajúce na seba pri globálnom oteplovaní. |
||
|
zatímco ty vykvétáš už nad ránem já až za soumraku dotýkám se země prsty u nohou,klekám a svým peánem protékám mezi tvé prsy
jsme jiní a to je dobře
trsáme, ze strun a stébel já peánem a ty trsy svých stébel tvá tlama je plná slin já chci být potravou, nebo tvůj syn
jsme jiní a to je dobře
ty toneš v čekání na slunce já jsem mrazem přimrzlý k tobě dotud pokud věříme na zem
jsem jíní jsem samec a to je dobře |
||
|
nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného |
||
|
až budeš |
||
|
ve slova listovali pádlem vět smyčkami na zádech za život |
||
Karneval bláznů (poezie, kulturni p_rnograf) • Nejlepší učitel (poezie, Rogo) • mléčná dráha (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
vesmír rachotí |
||
V každém z nás sídlí láskaje hluboko zakořeněná a nelze se jí zbavit můžeme jí zaházet kamením můžeme o ní pomlčet popřít její existenci ale nikdy jí nemůžeme uhasit či snad dokonce zabít i člověk jež vykoná popravu na nevinných obětech jí v sobě má i člověk nečistých mravů sprostá poběhlice či namyšlený vládce vytvořili jsme si ega aby jsme ze strachu popřeli svou božskou podstatu bojíme se že když budeme dobří někdo nás zneužije a zničí je však nutné vědět že i onen zloduch jí v sobě má nebrante lásce aby se rozevřela to ona je tím božstvím nade všechny chrámy nade všechny modly odhrnte nánosy pod které jste se ji snažili ukrýt a učte se od ní je tím nejlepším učitelem pro návrat do pozemského ráje jednoduchá cesta probuzení království nebeské je ve vás.
22.4.2019(La Isleta-ostrov Gran Canaria)
|
||
|
Lidstvo uskupené v galaxii čítající 8 miliard hvězd vzájemně propojených šesti stupni odloučení.
Zbloudilé duše bláznů srší jiskry - signály, toulají se. A žádnou z hvězd nerozsvítí.
Propadají nenávratně ohni, nevyslyšeni. Časem zapomenuti.
„Promiňte doktore, máte minutku?“ „Ano, prosím?“ „Přišel neznámý cizinec. Nemluví žádný jazykem.“ „Ukažte mi ho?“
Přes pekelnou stěnu V pařátech skončí. Ultimátní trest mu hrozí.
Doktor tělo chňapne. Inkvizitor vyšetřuje. Soudce přikyvuje. Porota rozhodla: „Setnout hlavu!“
Šťastné bláznovství vinšuji Vám.
|
||
|
| ||
|
Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?
Já ho budu muset sníst.
Jo, jídlo, to by teď bylo dobrý, Sakra, no jasně, jídlo – dal bych si sakra jídlo. A víte co, dal bych si smažák. Jo, to někomu může připadat jako ňáká sračka Ale smažák, to je kurva pěkně hustý a dobrý jídlo. Já ho sjíždim rád…zvlášť takle navečer, nebo v poledne. Ráno teda moc nejim, takže asi ráno ne, Ale jinak bych žral smažák furt.
Kurva, ale ne zasranej smažák z ementálu, pěkně hermelin smaženen. Chachacha, smaženenenenen. Nej, hej, oh yeah! Dal bych si kurva smaženej hermelín. Pořádnej a ne takovej ten přeříznutej napůl a ucpanej salámem. Jakej kurva salám, kdo to kdy viděl, kurvit smažák salámem. Takovou píčovinu jako salám. Pche, salám – vyždímat z kuřete nebo z prasete sračky a zahustit to sójou. Kvůli tomu salámu přece umíraj amazonský pralesy, žéjo. To jo, takže žádnej posranej salám, ať tam neni, rozumiš kémo?
Jo, ať je hezky v trojobalu, pořádnym trojitym vobalu, hele, hlavní je strouhanka a vajíčko a mouka, v přesnym poměru, Jo, to bych si dal: hermelin v pěknym křupavym trojvobalu Ale sakra, ne takovym tom jako z rybych prstů – že to uřízneš a von se ti ulomí celej plát. Chci trojvobal, aby šel řezat kurva s tim hermelínem. Aby se to pěkně doplňovalo. Jo, to je vono, aby to byla jedna duše, jedno tělo. Prostě čistost sama!
A ten hermelín, ať se smaží hezky, tak abych ho rozříz a von tak pěkně vytek za zalepil mi hubu. Ne nějakej vošplouchnutej ksind, co ani neví, že tam byl. Sakra, to fakt ne, chci smažák, kterej tak pěkně napůl vyteče. Ne kurva zas úplně, abych ho honil po celym talíři: jenom tam, kde ho uříznu, abych ho moh vytřít hranolkou. Jo, takovej, aby vytek tak akorát a v puse byl příjemně hořkoslanej A táhnul se, jo to jo. To chci, kémo brécho!
A hranolky – vono by to vypadalo, že to je jenom taková nouzovka. Ale to kurva fakt ne! Hranolky, to je úžasná věc. To je to jediný, co se dá ke smažáku jíst. Fakt, to je hustá věc. Ně nějaká blbá vařená brambora nebo kroketa, nebo rösti. Vona hranolka, to je úžasnej vynález, nechápu, jak může někdo přijít do restu a chcít ke smažáku brambor. Doprdele, to je fakt ta největší píčovina. Sakra, to jo.
Vona hranolka, teda, abych byl kémo objektivní, je teda taky z brambor. Dětem bych to neřek, ale, my … my sme dospělý lidi, my to unesem. Ale to neni kurva v tu chvíli vobyčejnej brambor. To je hustej platónskej brambor. Brambor, povýšenej do vyšší dimenze Bramborovitosti. Využití bramborovýho světa k něčemu, co by od něj nikdo nečekal, ale přece – je to jediná potravina, Kterou se podařilo kurva fakt dobře zjistit, co to brambor je. Kam až může jako zajít.
A taková hranolka: Ať je dělaná v dobrej fritéze. To je pak kémo luxusní! Ne proboha na pánvi, Nebo nasucho v troubě! To je kurva pro chudáky, kerý nic nesnesou. Daj si lžičku sádla a ááá, žlúúúúčníík a už je veze sanitka. To fakt kurva ne. Taková žlutá, pěkně žlutá hranolka, aby křupala Ale nebyla tak úplně kurva to fakt ne – jako kamen. Aby v ní byla taková ta kašička. Jo, takovou hranolku bych si dal.
A tatarku. To je nutný – aby byla zvlášť v mističce. Jo, taková tatarka nesmí bejt v tom, to by bylo hnusný. Musí tam bejt jako skvělej opšn. Jako Opportunity pro jedlíčka Aby tam namočil hranolku. A ten set tý slaný (jo to sem zapomněl, ať sou ty hranolky akorát slaný – ale kémo, si snad profík, tak ji můžu důvěřovat, veď?) Jo, kurva a ten set tý slaný hranolky a jogurtovovomáčkový tatarky, To je pak v puse fakt úžasný.
A zelenina: Jo, plátek rajskýho. Ale ne krepáče, myslim pořádný Hustý a dobrý červený rajčátko. Takový, který je fakt rajský. Jakože z ráje. A vokurka – kurva žádná zavařovačka. Pche! Zavařařovačka, kdo to kdy viděl, takovou sračku. Jíst zavařovačku. Copa mam vopici, abych žral zavařovačky? Nebo sem snad těhotnej, abych žral zavařovačky? Já chci kurva kámo pořádnej plátek salátovky. Teda, spíš dva slabší, ale ať sou dobrý!
Tak, takhle bych si to dal, to by mi fakt bodlo No, kémo brécho – běž mi to ukuchtit!
Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat? Já ho budu muset sníst. |
||
|
| ||
|
Našla sis lásko první šedivý vlas. Stříbrné smítko, co z hlavy nejde střást. Prosím, nesnaž se ho skrýt, vytrhnout či přebarvit. Jen ať tě zdobí ten vlásek popelový.
Našla sis lásko druhý šedivý vlas. Důvěrný vzkaz, co poslal ti sám čas. Píše, že nestojí, že kráčí, tak nesnaž se ho přechytračit. Jen ať tě zdobí, pramínek popelový.
Našla sis lásko třetí šedivý vlas. Možná ti přijde, že dříve všechno šlo snáz. Věř mi, je to jenom zdání. Skryj svou hlavu do mých dlaní. Jen ať tě zdobí copánek popelový.
Našla sis lásko poslední hnědý vlas…
|
||
|
Ty říkáš, že v soucitu je kus ponížení něco jako "chudáčku" říkáš, že potřebuješ cítit, že jsi respektovaná já říkám, že v respektu je distance něco jako "to já bych nemohla" že nechci být respektován protože to znamená být nepochopený Ona zase říká, že to, co chceme, je přijetí nechci ale ani, abys mě "přijala, jaký jsem", chci se proměňovat a prosím Tě o pomoc na cestě
Vzájemně pro sebe a společně pro druhé hledáme vžití a porozumění, které nevyvyšuje jako autorita ani neponižuje jako politování nezařazuje a nedefinuje protože nesoudí nachází v druhém sílu a spojuje se s ní |
||
|
| ||
|
Vysavač
Který
Nasaje
Masaje |
||
21 mýtů o jednadvaceti bratřích (poezie, Turda) • Starý pes (poezie, peterkey) • 10x10 1.1. (poezie, fanky) • 10x10 2.1. (poezie, fanky) • 10x10 3.1. (poezie, fanky) • 10x10 4.1. (poezie, fanky) • 10x10 5.1. (poezie, fanky) • Radost stvoření (poezie, Rogo) • Navrácení se (poezie, Rogo) | ||
|
Nejsme nic jen vybělené kosti na slunci nejsou žádné hranice žádný majetek nikoho a pro nikoho žádné o pane o paní nic z toho není skutečné nejsou jména ani radost v předmětech vše jsme si vytvořili jen v naší pošetilé iluzi stavíme domy stavíme města celé státy aby se vše nakonec zbortilo pozbylo smyslu který tu ovšem nebyl ani předtím hledáme útěchu ve své výjimečnosti a tím ještě více propadáme do ničeho lásku jsme pokřivili potřebou vlastnit a vyzdvihli tak bolest nad čistotu nicméně až se rozptýlí naše mysl odpadne všechno maso z kostí a nad katastrofou ega vysvitne světlo božského Já vrátíme se k podstatě k nekonečnému absolutnu k nekonečnému bytí ke skutečné lásky plnosti.
20.1.2019 Makutra city(Gran Canaria)
|
||
|
Zelená hlubokost pevných a přitom jemných listů růžová rozkošnost květů zbavující svět veškeré tvrdosti zlaté paprsky dobrotivého slunce Rozzáří den nepopsatelnou něhou vzduch dokáže tak krásně pohladit naše dlaně svět se pomalu odevzdává lásce uvolněně bez přítomnosti stresu veškeré bytí dnes zpívá o radosti stvoření.
8.8.2018 (Essaouira, Marocco) |
||
|
|
||
|
|
||
|
|
||
|
|
||
|
|
||
|
Ve stínu svého kotce hledím krotce na misku granulí.
S pocitem lovce číhám na pohovce a nevím, vstanu-li.
Tak dejte mi kost! Já s kotcem jsem srost! S kotcem - srost jsem!
Ze stínu svého kotce hledím krotce na feny.
(Čím dál víc) podobám se fotce svého otce, životem znavený.
Tak dejte mi kost! Já s kotcem jsem srost! S kotcem - srost jsem!
Jsem starý pes, vajgly strkám si do kapes a kouřím, až když se setmí.
Granule snídám, pusu si hlídám před svými dětmi.
Jsem starý pes, skrz mříže rez, koukám, jak venku si toulaví psi plní svý toulavý sny.
S kotcem - srost jsem!
Douška (v A dur): Rostou mi zuby moudrosti, postím se šunkou od kosti. Těším se z malých radostí a jsem s tím vcelku zadosti. Bez starostí, bez starostí…
Hostím si svoje úzkosti, stresem se bráním lenosti. Od žádostí se oprostím a jsem s tím vcelku zadosti. Bez starostí, bez starostí…
|
||
|
|
||
koloběh (poezie, kolemjdoucí) • Zástupy tupých (poezie, peterkey) • Nemá to slova (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Quijo tam! (poezie, peterkey) • Dopis v lahvi (poezie, peterkey) • Vzpomínka na stáří (poezie, Kulturní P_rnograf) • 1,2,3 ... 4 (poezie, Lokálka) • Udatný rytíř (poezie, peterkey) | ||
|
Udatný rytíř na rotopedu. Nocí se řítí, cíl stále vpředu.
Cíl jeho pouti, fata morgána. Udatný rytíř bojí se rána.
Udatný rytíř na rotopedu. Nocí se řítí, srdce má z ledu.
Na tisíc dílů, nohy z olova. Už nemá sílu začínat znova. Jeď, tak jeď! Za zády vlci vyjí. Už se neohlížej.
Jeď, tak jeď! Pod koly klubka zmijí. A zemská tíže.
Jeď, tak jeď! Na nic už nečekej a jeď si, kam chceš!
Jeď, tak jeď. Možná, že sám před sebou jednou ujedeš!
Udatný rytíř, sklopené hledí. Nocí se řítí, do sebe hledí.
Za sebou spoušť a spálená zem. Jen zmáčknout spoušť a čert ho vem.
Udatný rytíř na rotopedu. Nocí se řítí, cíl stále vpředu.
Na horizontu hvězdy už blednou, zatím co on tu nesmí sesednout. |
||
|
V kolébce skal Kolébáš Krále Chtíc, aby spal? Márinko drahá Kolébáš vraha *** Podívej se, na poli Leží nové mrtvoly Jsou tam mrtvoly nové Je to pole minové *** Má postel má kolečka Vede mi pokojem vlečka Vlečka z Loun do Slaného Přijeď, uvidíš Fialu Posraného *** Roky rychle jedou Vlk má barvu shadow Roky rychle pádí Jsme nekamarádi |
||
|
Citlivější na bolest a chlad, Se ztrátou vzpomínek na dny, Kdy byl člověk mlád: „Byl jsem se dnes vyčůrat?“
Měl bych mít hlad, Ale přes zaschlou krev v ústech mne nebaví dávit se suchým rohlíkem. Na ovesnou kaši nemám peníze, Své úspory jsem rozdal, a prohýřil.
Kdybych nežil a více pracoval, méně bych ponocoval a více si vydělal. Své úkoly a kolegy bych si v hlavě uchoval. A zřejmě bych ve svých bezmála pětatřiceti Dostal, jak se říká ROZUM. „KURVA, kam bych směřoval po zbytek života? Věci si kupoval, opotřeboval, Hlavu si televizní show, z bolavého krku vyšrouboval?
Svobodnou volbou o tom mohu usuzovat Cifru věku posouvat A představovat si Kde jsem. |
||
|
Náš záchranný člun je více než-li pln, v záři bílých vln se topí pevnost Eutopa.
Zástupy trosečníků valí se z Titaniku. Snad někdo podá ruku. A po nás potopa…
Stádo ovcí bloudí v kopcích, hledá stéblo spásné.
Však všechna stébla už jsme spásli. Poslední ať zhasne…
Plujem spolu po obzoru na plastovém voru. Bájná Atlantida pod námi.
Pod vrstvou igelitu, snad jednou objeví tu, pár seschlých trilobitů s velkými hlavami.
Stádo ovcí na ledovci, voda už se vaří.
Nejdřív půjdou ženy, děti, nakonec staří.
Jenže můj táta, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“ A já taky, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“ A mý děti, zpívaj si, zpívaj: „It´s my life!“
Ale co tady jednou zbude, když tuhle píseň už zpívaj si všude? Co tady po nás zůstane, až velká voda opadne?
|
||
|
Na plátně se mihotá příběh Dona Quijota. Lidi v sále se chichotaj, Jen já křičím: "hele, ticho tam!"
Když na plátně se mihotá příběh Dona Quijota. Jen já chápu ten jinotaj, tohle je příběh mýho života. |
||
|
Chtěl bych Ti něco říct, ale nemá to slova není to, že bych bez Tebe nemohl být není to, že bych nevěřil, že jsi šťastná není to, že bych to musel být já, s kým není to, že bych se bál, že jsi zapomněla a není to, že bych slíbil být tím nejlepším nejbezproblémovějším není to nic, co bys netušila ani nic co tu ještě nebylo ale nejsou to sladký řídký řeči a tajit by se to nemělo promluví to ve stisknutí ruky anebo to nechám ležet přímo tady kdybys šla někdy okolo |
||
|
Zástupy tupých jdou, do kroku písně své zpívají. Jdou, jedna za druhou, k pokroku stádo své vzývají.
Pravidelné rozestupy a úderná hesla. Odhodlaný pohled supí, jdou se chopit vesla. (kormidelník zůstává?)
Teď my! Teď my! Do tmy! Teď my! Teď my! Do tmy! Společně jdeme, já i ty, v zástupu stupidity…
|
||
|
smrt je přítelkyně s kerou spíš |
||
Míň (poezie, Jaroslav Alétotaky) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
je noc a já ani nespím, ani nepiju |
||
|
napiš mi, lásko, něco pěkného znovu se zrodíme, jako na očátku |
||
|
v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru |
||
|
pojďme spolu být míň než jen kamarádi pojďme uzavřít obchod co máš ráda Ty za to co mám rád já což je to samý je to win-win strategie předmětem obchodu bude Láska ale žádný fejky dopřávám si jen kvalitní matroš což Ti taky doporučuju |
||
opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • Předepsaná dokonalost (poezie, Kulturní P_rnograf) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • V.S.L. (haiku) (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Lokálně tvořím globální odzbrojení zneškodněn Láskou |
||
|
v kamrdlíku dr mengeleho |
||
|
nejde to vyzpívat |
||
|
Řízenou radost a štěstí vymyslí reklamka na počkání, za úplatu. Zadavatel na svou kampaň získá zdroje, od vystrašených lidí s péčí o děti svoje.
Dokonalá rodinka, jedno auto, lépe více, parkuje předpisově před svým domem, schovaným za bílým plotem.
Uvnitř rodinného chrámu na jídelním stole se lesknou dizajnová umělá zelená jablka k nakousnutí, v červeném světle výstražných halogenů.
Prázdné cihlové rodinné hrobky stojí vedle sebe beze strachu v aleji zesnulých, a upomínají na věčnost rodiny dříve v nich žijící, jež dávno pohřbila atomová vlna.
Kampaň se vydařila, Na vlastní záhubu pracující maminka a tatínek z daní přispěli, a rodinnou tragédii ve volbách stvrdili. Mysleli při tom na děti svoje?
|
||
|
tak jsem ti potkal den |
||
|
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!
|
||
pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
nejlepší je mrdání v Pise |
||
|
a dněs mě zase bolí srdce |
||
|
do očí si vjeli močí |
||
|
| ||
|
Igelitové pytlíky |
||
°°°° (poezie, Turda) • === (poezie, Turda) • + (poezie, Turda) • BONDY (poezie, Turda) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • Vzdik času (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kulomet (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Co mi chybí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Chaos (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Dáváš mi kalhoty na svetry a svetry na trička ale jinak jsi moc hodná holčička |
||
|
Co mi chybí? kšiltovka? jsem snad kšiltovkář? kravata? jsem snad kravaťák? slipy? jsem snad slipař? Co mi chybí? ruka? jsem snad tělo? Je má ruka uvnitř mě nebo vně mě? Je na mě? Jsem snad trup? Co mi chybí? pocit? jsem snad duch? Je můj pocit ve mně nebo já v něm? Je vedle mě? Jsem snad pocit? Komu tu něco chybí? Chybění si chybí samo. Jsem snad chybění? Proč ale vůbec je? A je snad? |
||
|
kulomet kulomet kukukukukulomet kulomet kulomet kukukukukulomet kulomet kulomet kukukukukulomet kukukukukulometrrrrrrrrrrrrrrrr |
||
|
Čas vzinkdul před třidácti celých sedbi bilardabi let Před tíb dež vznikdul debyl |
||
|
sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje mne již po schodech kráčí kdos |
||
|
Kolem Země |
||
|
Ztratil jsem hlas, |
||
|
Tramvaj Smrad Čekání Zapomenout zvážit ovoce Koukáme na Přátele
|
||
|
Je jaro |
||
Zavřete dveře (poezie, Shaana) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • Poezie je terorismus (poezie, Durman) • (bez názvu) (poezie, AN') | ||
|
Stoned. Úplně cítím, jak mě ten kámen zavalí.
Stoned tak moc,
Že nedojdu z gauče do postele.
Jediný způsob, jak nic nebolí.
Myšlenky se vyhýbají mé hlavě obloukem.
Ve vakuu by nepřežily.
Stoned.
Jiný člověk.
Ne-člověk.
Ne nenormální.
Ne normální.
Stoned tak moc,
Že nedojdu dál, než na kraj toho slova.
Šumí vítr.
Hlasům v dále není rozumět.
Není to potřeba.
Stoned.
Člověk nepotřebuje nic.
Nic není. Sanitka na hlavní nehouká.
To se mi jen zdá.
Neexistuje noc a neexistuje příliš.
Stoned.
A člověk se neděsí neexistence.
Člověk se neděsí. Vůbec ničeho.
Vůbec ničemu se nediví.
Stoned tak moc, až svaly samy od sebe začnou chtít cvičit.
Hýbat se tak, jak k tomu byly stvořeny.
Celý vesmír v protahovaném svalu.
A VŠECHNO se vším souvisí.
Plíce se uvolňují.
Dýchají.
Stoned tak moc, až začně člověk konečně dýchat.
Najednou není nic nemožné. Dokonce lze nevědět o vlastních limitech.
|
||
|
poezie je taková guerilla mluvenýho slova
nevinná slůvka si bere za rukojmí vodí nás za nos
v návodu k použití pračky vyloženě škodí
poezie je terorismus! |
||
|
mocní muži dneška koně mají |
||
|
S prásknutím zavřete hned dveře Hlouposti která radost čeří Stejně jak vítr na jezeře Umějí to jen málokteří Bez zloby - ne však bez páteře Každému z nás čas stejně měří Vyžeňte z hlavy svoje běsy Haštěření - půtky a stresy Ostnatý drát se stane peřím |
||
|
| ||
|
(O(-)O)
Má písečná mandala
|
||
|
Příliš jsem za tě truchlila
Chtěla jsem vyvolat ducha
Vyvolala jsem úchyla
Úchyl mě chce vykuchat
Vleče mě ke své pustevně
Větrnou podzimní nocí
"Proboha, pane, pusťte mě"
Snažím se do něhou tlouci
Ač vím, nelze ho zdolat
Budu to muset vzdát, zdá se
Chtěla jsem ducha vyvolat
Úchyla vyvolala jsem
|
||
Hroši (gangsta-blues) (poezie, peterkey ) • Maličká (poezie, AN') • H. (poezie, AN') • Milostná (minimalistická) (poezie, Durman) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí) | ||
|
nějak si nevzpomínám |
||
|
také dnes se ulice leskne |
||
|
pod ním na nitích iluzí ... a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka |
||
|
odpadky se nám tu začínají kupit jsi má něžná růže jsi můj malý kupid |
||
|
Jen omylem zhmotnělá duše Snové večery se stávají ještě více fantastické, Cukrová vata bledne závistí. Takové jako ty nosí tiáru ve vlasech |
||
|
Znamenáš blízkost. Nejvíc tehdy, když to nevíš. Znamenáš blízkost Krásná duše působící, |
||
|
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Kdo se s nima nekámoší, ten skončí na dně v koši. Jako pomačkaný papír, ať jsi slon a nebo tapír.
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Kam tahle hroší parta vkročí, všechno je o dost plošší. Dej si bacha hroši jdou, vše co maj′ v cestě zválcujohou.
Hroši, hroši jsou hodně tvrdý hoši. Ať jdou savanou či pouští, únavu si nepřipouští. Nikdy nedostanou úžeh, ochrání je hroší kůže.
|
||
Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Noční lovci (poezie, Dany Bell) • My (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Opilecký ráno (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Jdu Vám takhle po kraji útesu a co nevidím: pod útesem leží lvice se lvíčaty mají hlad. Jenže kolem je široširá poušť najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou. Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím: útes je lemován plotem, který není možné přelézt. Mohu se však dozajista vrhnout z útesu, taková výška mě zbaví života a nakrmí ty ubohé tvory vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy - a co nevidím: v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943. Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem a sebe ušetřit! Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera a co nevidím! V jedné z nich je injekce Pervitinu. najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku. V druhé z nich je vypínač. Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi. Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Když tu náhle - co nevidím: lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak. Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím. Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej jenže co nevidím! Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! |
||
|
Zamotáváš se do svých slov tak jako mě hlavu a doufáš že to příští ráno nebude tolik bolet.
Do hlavy ti stoupá laciný víno a na krku se houpá amulet Dárek od kluka kterýho si nepomatuješ. Z gramofonu co sis nedávno koupila Protože je to přece "in" Hraje Leonard Cohen. Zpívá něco čemu nerozumíš asi o lásce to ale není podstatné.
Je kolem tebe tolik tajemství a přitom jsi čitelná jako noviny Co si ráno koupím v trafice abych je pak zanechal v metru.
A já vůbec nevím co z toho si mám vybrat. Zamotáváš se do svých slov tak jako mě hlavu. |
||
|
Předháníme se v tom kdo má pravdu a přitom nám uniká podstata věci. Jsme zavření, uvěznění jako dva ježci v jedný kleci.
Jako dvě duše v jednom těle Ta tvoje pláče a moje se směje.
Jako dvě slova v jedný větě řekni to znova tak dělej "Miluju tě". Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout jestli je lepší střelit a nebo bodnout.
Jako ta láska která tě lapí Jako ten fet co tě denně trápí Tohle všechno a o trochu víc Tohle jsme my Jen se to bojíme říct. |
||
|
Noční život nás dvou Připomíná komedii. Takovou tu trapnou americkou Bez nádechu originality A bez špetky napětí.
Proč? Kam jsme se to dostali? Kým jsme?
Ležíš spoutaná na posteli a čekáš Já típám poslední cigáro A s pocitem sebezapření se blížím k tobě. Spíš.
Necháváš si zdát o vášni A lehce se usmíváš. Je mi z tebe špatně. Ráno se probudíme A začne nový den. Už aby byl konec. |
||
|
Ruka na stehně na stěně oněměl ona s ním.
Dvě těla jedno chladne druhý sebou (ne)přirozeně škube. Asi zima je prosinec.
Znají se sotva hodinu I to se stává Postelový šílenství postelový scény. Není kurva. |
||
|
Stojíme ve vichřici vlastních pocitů v bouři kde každý jeden - musí umřít. Stojíme na hranici vlastního maxima víc už udělat nedokážu.
Stojíme obnažení před zrcadlem odráží se v něm všechno co jsme udělali. A taky v očích v těch je to zapsaný. Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat kdo umí číst - ten možná pochopí.
Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět. Všechno a všechny. A hlavně sebe. Po boji je každý generál. |
||
|
Už třetí den tu vládne bezvětří Už třetí den – a stav se nelepší Nečeří se voda, nevíří se prach Nepřevrací stránky ve knihách
Už třetí den tu vládne bezvětří Někdo zabil vítr, snad to vyšetří Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah |
||
|
tajemný poutník přišel k nám do města |
||
|
teče mi po ramenou |
||
|
a tak uvnitř lejna začaly volby |
||
Atlas mraků (poezie, Kulturni p_rnograf) • Noční obloha (poezie, Kulturni p_rnograf) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Modelovací hmota (poezie, AN') • (bez názvu) (poezie, AN') • Rytmolam 1 (na 3 jako valčík) (poezie, Turda) | ||
|
rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější ryt |
||
|
Svět vysychá a v písek se nám mění pod rukama. Lidé se k sobe chovají jak ve středověku. Planeta sténá a dostává záchvaty.. Škatulky a kategorie. Kdo je potřebuje? My všichni. Lidi. V tom současném světě, který víc a víc připomíná béčkovou scifi. Chcete chytrý dům? Geniální hekr bez zábran vás může v takovém domě na dálku upálit. Všechno je buď a nebo. Střední cesta se ztratila v bludišti křižovatek. Lidé pokrývají sebou a svými výtvory Planetu jako plíseň. Lidíje moc a přesto se stále vyrábějí noví a noví. - Všechno začíná být špatně.. černá převládá nad bílou a šedou si musíš koupit. Ostatní barvy vidíš jen na drogách. Bože! To je ale svět. |
||
|
Připadám si jako hmota vtlačená do formičky. Pak zase vydloubnutá a hnětená znovu a znovu.. Koule. Placka. Zahřátá a vláčná. Nechávající na sobě vidět otisky prstů. Nechat rozhodovat jiné. Jsem hmotou, tedy jsem. Vítězím nad duchem a nechávám materii jednat. Vzpouzet se a hladce klouzat, ohýbat se pod tlakem a nechat k sobě velni těsně přilnout jinou hmotu.. vytvořit tak barevný slepenec. Tolik možností. Součást hry. Všech her s cizími hmotami. Opuštěna pro nový zájem pomalu vysychám. |
||
|
prsatý je stát prsatý je i tvůj příběh jsi savec však dej si pozor, abys necucal prst |
||
|
jak lízáním varlat provádí pes svou očistu ve kterých se nejen skvěle dýchá |
||
|
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
|
||
|
Hvězdy nenajdeš na cestě, i když jsou skryty noční obloze. Na osamělém měsíci žijeme, Komplexní betonové krátery obcházíme.
Dvakrát jsem tě potkal. A přeci jsme se minuli. Do svižnějšího brutálu Jsme se dostali.
Extrémní destrukci lásky Neznámí astronauti vyvolali. Než pozřeš tmu, ochutnáš světlo. Poslední uslyšíš requiem pro peklo.
Černé pohlcené hvězdy z duše vysály lehkost. Hasnoucí zbloudilé komety v nás probudí marnost. |
||
|
Paprsku, připomínáš mi stín,
co utíká před sluncem.
Za zelenou oblačností z hvězdného prachu,
se ukrýváš božský Cumule.
Vypařuješ se v jiné skupenství
a obaluješ se při tom zlatem,
abys nezmizela.
V základu jsi temný,
ale ve slunci zezelenáš.
Jako vodní kapka k němu dopluješ,
v zrcadle soumraku se rozbiješ.
Vidím tě v atlase mraků.
Přes papírovou blánu na tebe sáhnu si. Jsem uvězněn v cele.
|
||
Bude ticho (poezie, peterkey) • PF 2018 (poezie, fanky) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
bože, bože, gde to žijem
na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
ticho je červ
zážitky, paměti toliko hlen
pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
z dálky blíží se noční vlak
noční již zavlál větřík nasliň si chřípí
co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
ještě jsme nevyčerpali zcela už se vidím jak si lehám svá ústa bořím do teplých jater
ta rozervanost a syrovost
mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu
voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.
vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.
mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.
píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit
až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí
chtěli vyrýt do země něco posvátného
vždycky jsem miloval tu představu
|
||
|
|
||
|
I. Až kola se zastaví, až vypnou se hlučné stroje. Až závity zrezaví, a smyjí se tištěné spoje.
Až repráky přestanou ječet a displeje přestanou blikat. Až všechny naše prohlížeče se ponoří do ticha. Bude ticho...
II. I vítr se utiší, a řeky přestanou téct. Lidé v tom tichu uslyší slova písně, co chce je vést.
Nebude tam, ani zpět, nebude nahoře, ani dole. Ticho zaplaví celý svět, a nejmíň dalších sto let Bude ticho…
III. Před tichem nebude kam jít, ni na západ, ani na východ. Všude zavládne tichý klid. Nic už nepřekřičí to ticho.
Lidé v tom tichu uslyší, to, co nelze říci slovy. Malí stejně jak nejvyšší z myslí shodíme své okovy. Bude ticho…
IV. Až se kola zastaví, až vypnou se hlučné stroje. Až pomine bezpráví, a skončí se zbytečné boje.
Pak se chytneme za ruce a budeme spolu mlčet. Bude to malá tichá revoluce, revoluce bez puče. Jenom ticho…
----------------------------------------
V. Časem děti se osmělí, budou šeptat, že ticho je tísní. Pak se přidaj i dospělí proroci s falešnou na rtech písní.
A dřív než se nadějem, budem v pěst zase svírat ruku. A bez tiché naděje svět zas utopí se v hluku. Nebude ticho. |
||
Noci v písních (poezie, Rogo) • Krása volnosti (poezie, Rogo) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • Nepřežiješ chvíli rozhodnutí (poezie, Kulturni p_rnograf) | ||
|
|
