něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 18. 11. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Putování (poezie, Rogo) • Prachy, makejte na sebe (poezie, Vesna Slemeno) • Volavky (poezie, peterkey) • Chci chci chci (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Hledání (poezie, Kalimeee) • bezzubý polibek (poezie, kolemjdoucí) • Lázně (poezie, kolemjdoucí) • Maják (poezie, kolemjdoucí) • prostěradla (poezie, kolemjdoucí) • Byla by to docela jiná poesie (poezie, Jaroslav Alétotaky)

30.10.2024
Byla by to docela jiná poesie

Byla by to docela jiná poesie
olizovala by uši a tavila kosti
jedla by vlákninu, chovala by žoužel
žvýkala koudel
bylo by v ní tolik kouzel
že byses vzbouzel
že byses vzpouzel
pouze taková kdyby to byla poesie
tu bys použil
s tou žil
tý bysi sloužil
hlavu složil
pod její vějíř
pod její vějičkou
pod větvičkou větrem rozdivočelou
byl bys pilou
byl bys pilnou včelou
s takovou poesií na rtech
tuneloval bys svahy
leštil hrany skal
prorůstal zkaženým masem
fluktuoval s věrozvěsty
chlubil se svým ochlupením
česal ječmen času
a v tichosti jejího blahoslavenství
blahosklonně by si se smál
jako arabský plnokrevník.

28.10.2024
prostěradla
maj tam prostě rádla a nemaj prostěradla
k jídlu mají ruce a bílému jsou k ruce
k práci mají děti a děti mají k práci
umírají mladí aniž by zažili mládí
tak tam brzy pudem když nebudem se řídit pudem
tak tam brzy pudem když nebudem se řídit pudem
nedělají děti na to mají u i
u jídla se tisknou než jim ho vytisknou
k práci mají stroje a stroje mají k dětem
umírají sami až když bylo pozdě
tak tam brzy pudem když budeme se řídit pudem
tak tam brzy pudem když budeme se řídit pudem
jsou i jiný místa já jsem optimista
maj tam moře nebe a maj tam nebe moře
nemaji tam šimli ani gdyž si všimli
že si zase nahý když večer je vlahý
tak tam brzy budem když pudem tak pudem
tak tam brzy pudem když budem tak pudem
28.10.2024
Maják
Ještě že je tu ten maják
Jinak je tu tma jak
převrženej kajak
a zajíc v pytli talibanu
odřenej lak a trefenej šlak
taky na suchu od ucha k uchu
džbánu
potrefena hárá a křičí gdy už tam budem
nechce se rvát a smířit se s osudem
má nový zuby, nehty
se drží zásady vendety
Slyšíš ten rozdíl? Ne, děkuju. - Neděkuju!
28.10.2024
Lázně
já mam lázně u domu,
gdyž si jenom tak sednu
pod tu pergolu
co sem letos dostavěl
bez povolení a projektu
jsem vlastně uplně v klidu
kdybych stále nečekal,
že přijde nějaké udání,
že mám sice nadání,
ale že je na tu pergolu
potřeba papír
prostě nestačí v banánový republice
vyhublý pas a kručení v břichu,
je třeba nejdřív jít před komisi,
než před kuchaře
jestli to není jenom pocit náhodou
v tom břichu
a jestli mi není vlastně docela dobře
než když si prostě pudu sednout
24.10.2024
bezzubý polibek
tudle mi jedna řekla, že jsem moc ukecanej
jenže je podzim
a to je cosi magického uvnitř mne
co se zrcadlí v padajícím listí
v šlápotách mojí aury v mlze
ve vzácnosti nízkého světla
které se občas prokouše ven a shlíží na středohoří skoro zpříma
je mezi tou mlhou a mnou jisté pouto
jako výkřik posledního ptáka
jež váže smysly tam někam do šera stromů
k rozhraní světů
lasa a pole
hory a nebe
noci a dne
inspiruje mě představa, že si povídáme
a že jsme oba bezzubí
jako děti
ale děti zestárnou a začnou brát vážně některá slova
jako červy rozežerou tajemství a krásu oživlého, magického světa
že ze svátku stane se všední den
a z všedního dne den pracovní
a z pracovního dne den, aby už to bylo za mnou
a ze dne, aby to už bylo za mnou, den smrti duše
neboli den těla
a jeho šťáv a rozkladu
čili té strany co vložili dokonale do porna
gde už není nic umění
všechno je jen praxe
a obraz nad kanapem
jenom zaklápí tu surovou pravdu
jako čepec
na hrnci s ovarem
jedině poezie, může naťuknout to téma
že z červů stanou se opět tkáně
z vejce vyjde zase otvorem duše
nesmrtelná
a v nové kvalitě
18.10.2024
Hledání

On hledá ji

dívku s útlou šíjí,

ona hledá jeho,

aby měl pěkný tělo.

Je hledají ony,

společně chytat Pokémony,

oni hledaj tebe,

snad se jim to nepovede.

 

Ono hledá Joko

a Čoko zase Voko.

Mandrage hledaj ženu

a Morčata dědu.

Frankl hledá smysl života,

po pátku přijde sobota.

Alzheimer hledá důchodce

na přechodu pro blbce.

12.10.2024
Chci chci chci

Chci bejt zrúda 

a svině. 

Chci se nenávidět.

Chci se omlouvat.

 

Chci, chci, chci!

11.10.2024
Volavky
U Trojské lávky,
tam, kde se voda čeří
šedé volavky
číhají na večeři.
 
I já tu s nima
hladinu řeky střežím.
Naše dnešní hostina:
pstruzi a jeseteři.
 
Čekáme tiše,
stejně jak plyne řeka.
Vlny semiše,
živel, co z kopců stéká.
 
A drolí skály,
do celého světa je vyváží.
Tam kdesi v dáli
jsou ozdobou zlatavých pláží.
 
Jako ten písek,
obroušený z pohoří,
vždy doplaví se
nakonec až do moří.
 
I nás tu čeká
jen ta jedna jednosměrná cesta.
Snad do daleka,
snad zvládnem všechny bouře přestát.
 
Jak lososi tažní,
ti mořští tuláci,
když věkem zvážní,
do rodných vod se vrací.
 
I my spolu
už čekáme tu na znamení,
kdy proti proudu
se vydat zpátky ku prameni.
 
Někdy je té vody,
najednou víc, než třeba.
Ničí, bere, škodí,
než do země se vstřebá.
 
Když pak opadne,
srdce se svírá při té zkáze.
Snad spolu zvládnem
opravit protržené hráze.
 
Milé volavky,
držte se ve své stráži.
U Trojské lávky,
ať vám Vltava chutně vaří.
 
Den dohasíná,
už spěchám domů na večeři.
Dnešní hostina:
Sardinky v tomatě a pak alou do peřin!
5.10.2024
Prachy, makejte na sebe

Ty ještě chodíš do práce?

Nech za sebe pracovat peníze už konečně.

 

3.10.2024
Putování

I.

 

Zářný zářijový den

se soumrakem

slábne třpyt nad obzorem

večer se mi vkrádá

pod šaty

a veškeré naděje

uplynulého dne

se stávají

odrazem neexistence.

 

Vlak veze houfy lidí

do jiného města

každé město

má svá osobitá tajemství

která se právě s večerem

nejvíce rozevírají.

 

Každý člověk

má svůj vlastní příběh

všechny ty

originální příběhy

se na konci našich cest

střetnou

a odpoví

na nekonečnou otázku

bytí.

 

Snažím se pochopit

svůj vlastní příběh

snažím se

rozklíčovat různé detaily

a pochopit tak

samotného tvůrce

autora toho všeho.

 

Zeleň stromů

pomalu přechází

k prvním

odkrytým tvářím velkoměsta

sbíhající cesty

se rozšiřují

vytvářejí ulice

které se snaží kopírovat

jakýsi řád.

 

 

 

 

Nebude to trvat dlouho

a rozsvítí se

první světla

pouličních lamp

probudí se i

do nich narážející

noční motýli

mystika noci

předkládá první inspirace.

 

Vlak se konečně zastavuje

vystupuji na dlouhý perón

vnitřně tak trochu

vzdálen ruchu

nevnímám hudbu

hlasy lidí

ani jejich kroky

cítím naplnění

milosrdnou prázdnotou.

 

Všechno se to sneslo

na ty

co zůstali beze spánku

na tuláky noci

na vyvolené

i na ty zatracené

každá role

má svůj smysl

jen cesty k pochopení

mají různou

četnost klikatění.

 

Co by se stalo

s lidskými smysli

kdyby se snesla

taková tma

až by se město

celé ztratilo

co by se stalo

kdyby ticho

protkalo úplně vše

až by sluch

nedokázal zachytit

vůbec nic?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II.

 

Noc pohltila

i poslední siluety lidí

příběh opouští město

světy za okny

zůstanou neodkryty

scéna se postupně

vrací ke zdroji.

 

Uvnitř těla vlaku

opět procitám

snažím se pochopit

co mi město přineslo

nevyslovené otázky

se pomalu rozplynuli

cesta odkryla

jasné vnitřní plody.

 

Prořídlá jsou místa

při cestě na zpět

zbytky lidí mlčí

do rána zbývá

ještě mnoho času

ticho ovšem prozrazuje

absenci opilosti

hravost klidu

nezná hranic.

 

Zažehnal jsem

svou únavu

vnitřní polemikou

o smyslu slova domov

nutnost vracet se fyzicky

je malicherná

nutnost uvědomit si

všudypřítomnost

je plná naděje.

 

Na prázdném papíře

neviditelné krajiny

se krásně popisuje prázdno

stačí jen

zastavit sebe

nechat to být

vše samo

postupně vzniká.

 

 

 

 

Viděl jsem bezdomovce

narkomany

nad rozžhavenou lžící

a starého muže

který měl sílu anděla

a laskavost pro všechny

takto se tvoří

Boží svět.

 

Vyvanutí

vše jsou jen krásné

dechberoucí kulisy

stačí si je uvědomit

kdo se na to vše dívá

kdo je kdo?

Vždyť není žádný druhý.

 

Zpáteční vlak

se pomalu blíží

k půlnoci

umírá den

pro zrod nového

žádný strach

není patrný

obava nikdy nevzniká

z přítomnosti.

 

Cítím se totožný

s každým prožitým časem

mohu usnout

s dobrým pocitem

že mě již

nebude potřeba

mohu již navěky

odejít.

 

Vše si sebe

již navždy uvědomuje

veškerý zvuk

je dechem Absolutna

Nepojmenovatelné

stále obsahuje vše

vše stále obsahuje

Nepojmenovatelné.

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato hra nebude

nikdy dohrána

nesnažím se to pochopit

neřeším kolikrát

jsem byl na tahu

hráč a hrací pole

klidná hladina

se vždy o slovo přihlásí

nekonečný zdroj světla

nekonečný zdroj všeho

i sebe sama.

 

(Napsáno během dvou cest vlakem,

nejprve z Tábora do Prahy

a o několik dní později

z Prahy do Tábora).

Září 2024.


Vede mě to (poezie, Vesna Slemeno) • U nás v táboře (poezie, Tomáš Recht) • Omlouvám se (jsem povrchní blázen) (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Andělik (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Vaše body, naše prachy (poezie, Vesna Slemeno)
    

19.9.2024
Vaše body, naše prachy

Vaše body, naše prachy

 

Vítejte u nás!

Aplikaci naší máte?

Sbíráte body?

Šetříte na slevu?

Povězte nám, kde bydlíte, kolik máte dětí, sdílejte s námi vaše polohy.

Naskenujte vaši prdel.

Dáme vám body do aplikace!

Svěřte nám vaši dušičku.

Tisíce nálepek, tisíce QR kódů jen pro vás!

Za deset naskenovaných prdelí získáte plyšový GDPR souhlas!

Nakupování je radost,

lepení nálepek s QR kódy na prdele je radost.

Aplikace prdele je radost.

Zajímá nás kolik nakupujete toaleťáků.

Sdílejte to s námi,

dáme vám na každý třicátý kilometr účtenky slevu!

A body na slevu!

To vás semele.

Aplikujte slevu na hajzlpapír s příchutí vaší - 

neděle.

 

Naskenujte všechno sakra a sbírejte všechno a všude a zdarma a tady a zejtra zase a přidejte si nás a načtěte všechno co na vás bliká a stáhněte si všechno co vám sakra řikáme že si máte stáhnout jinak to nemá cenu a neni to žádnej byznys pro nás a vůbec bez aplikace už sem nelezte a bez QR kódu na vaší prdeli si zůstaňte doma a bez výhod a bez plyšáků ve slevě a bez rodiny a smutný a s drahym máslem a bez slevy na máslo a bez slev v aplikaci a nejste věrný zákazníci a nejste věrný a vítejte u nás sakra už.

 

 

Aplikaci naší máte?

Sbíráte body?

Jen dušičku nám dáte.

Děti maj plyšovou mrkev 

a vy do bazénu schody.

 

19.9.2024
Andělik

Anděliku, můj strážníku,

drž prosím mou duši v šiku,

dál od moci zlé a strachu,

že ji ďábel drží v šachu.

13.9.2024
Omlouvám se (jsem povrchní blázen)

Nerad to říkám, 

Ale teď mi tane na mysl: 

Pokud by déšť náhle tak ustal

Zůstaly bysme s pytli plnými písku

A s vyprázděnými přehradami.

Seděly bysme doma

a koukaly bysme se na seriály

Třásly se zimou, prděly pod peřinou

Anebo do vany.

 

Omlouvám se,

Jsem povrchní blázen.  

13.9.2024
U nás v táboře

u nás v odpočinkovém táboře
si odpočinete formou práce
a zapracujete formou odpočinku

u nás v pracovním táboře
si zapracujete formou odpočinku
a odpočinete formou práce

zapomeňte na práci
zapomeňte na odpočinek

u nás v táboře

6.9.2024
Vede mě to

Ukazuje mi to, že u tebe budu za 58 minut.

Řiká mi to, že mám jet vokolo.

Navedlo mě to jinudy.

Zbláznilo se to.

Je to ztracený.

Hlásí mi to nehodu.

 

Řeklo mi to, ať za tebou nejezdim.

Vede mě to k někomu jinýmu.

Řiká mi to, že mám jet do Bauhausu.

Ukazuje mi to, že tam budu za 17 minut.

Řiká mi to, ať si koupim výřivku.

 

K tobě to hlásí uzavírku.

Vede mě to za barák.

Musim tomu postavit výřivku.

Hlásí mi to příjezd za 23 minut.

Je to ve výřivce.

Navedlo mě to do Hornbachu.

Vede mě to uličkou bazénový chemie.

Musim tomu koupit odstraňovač pěny.

A rozjasňovač vody do výřivky.

 

K tobě to ukazuje kolonu.

Zbláznilo se to.

Řiká mi to, ať dám chemii do výřivky.

Voda je zelená.

Vede mě to do Mountfieldu

k regálu s odstraňovačema řas.

Odstranim tomu řasy.

Jedu za tebou.

 

Na silnici k tobě měřej.

Ucpal se filtr.

Nemůže to najít tvojí adresu.

Nehlásí mi tě to.

Něco na tom bliká.

 

Výřivku roztrhal mráz.

Tys letěla na Tenerife s Ryanairem.

 

2.8.2024
Tohle musíš udělat co nejdřív

Tys to tu koupil, jo?

Za kolik to prodali nakonec?

Za kolik si to koupil?

To prodávali dlouho.

Museli dost slevit.

Jsem myslel, že to nikdo nekoupí.

To bylo tak levný, že jsme se báli, že to koupěj cikáni.

Ty před tebou byli pěkný idioti. Doufám, že ty budeš normální.

Můžu nakouknout?

Tady jsem nikdy nebyl.

Tohle tady bylo?

Ti tady nechali leda průvan, co?

To je tvoje nebo to tu nechali?

Bejval tu takovej řeťez pěknej. 

Takovýhle kamna jsme měli taky. 

Babička na tom taky vařila. 

Jako děti jsme na kamnech byli furt. Ale toho místa, co to zabírá. 

Kdo bude makat, táta?

Kdo ti bude vařit? Ženu máš?

Máš děti?

To v tom jako chceš bydlet, jo?

Tady je jenom ta kadibudka pořád?

To bylo vždycky mokrý tady.

To musíš odkopat.

Musíš udělat co nejdřív drenáž.

To musí luftovat.

Tady je všude radon.

Tý vlhkosti se nezbavíš.

To nikdy nevyschne takováhle chalupa.

To stojí na hlíně ta podlaha.

To postavili zdi, stropy a pak vevnitř posekali trávu.

To musíš vybrat půl metru dolu a vylejt betonem.

Hlavně žádnej beton, to ti pak shnije.

Voda tu stojí za hovno.

Odpady tu nejsou, co?

Kam dáš odpady?

To je nahovno ten eternit.

Krov v hajzlu, na to nic nedáš, leda došky.

To chce buď čas nebo prachy.

Kde se meješ?

Budeš dělat koupelnu?

To chce novej komín.

Jestli nechceš vyhořet.

Bydlelo jich tady deset.

Spali všude.

 

———————

 

Koukám, že ti přivezli písek?

To je betoňák nebo žlutej?

Proč ti to zvrhli sem?

Proč kupuješ písek po dešti?

Tohle, že jsou dvě tuny písku jo?

Sis pod to měl něco dát.

Z tý trávy už to nevyhrabeš.

Co budeš betonovat?

Máš míchačku?

Ručně se z toho posereš.

Zavolej bagr.

Bagr nic nestojí a má to hned.

Krumpáč zahoď.

Koukám, že hrabeš trávu.

Kam to seno dáš?

To sečeš kosou?

To spadne.

To nespadne.

To tě přežije.

To letí.

To chce statika.

Architekt je darmožrout.

To podepři.

Klenbu nepodpírej.

Dej tam sádroš.

Dej tam palubky.

Dej tam fošny.

Nic tam nedávej.

Dej tam beton a ipu.

Dej tam lino.

Hlavně tam nedávej lino na ty prkna.

Ty prkna nevytřeš, dej tam lino.

Na co máš ty trámy?

Kolik chtěl za trámy? 

Celkem velký trámy. 

Jak to tam dáš?

To tam dáš.

To tam sám nedáš.

To vám rozhodně nezapojim.

To je v hliníku.

Musí bejt papír.

Kdo to dělal?

To nedělám.

To se musí udělat.

Tady je to všechno v prdeli.

To chce celý nový a znova.

Zavolej v pondělí.

Zavolej za tejden.

Zavolej ráno.

Zavolej na podzim.

Zavolám.

Zavolej večer.

Zavolej na jaře.

Zavolá.

Nezavolal?

Zavolej mu večer.

Zavolej jeho ženě.

Cizí čísla nebere.

Napiš mu.

Stav se za ním.

Chodí do hospody.

To už je na šrot, volej dřív.

Volej pozdějš, to je ještě v hospodě.

Musíš ho uhánět.

Tys řek, že to nespěchá?

Kolik za to chtěli?

To tě natáhli.

Tě holej.

Kup si něco na sebe a přiď se mi ukázat.

Tohle, že jsou tři tuny drti?

Co ti to prodali?

To je do vrtule.

To je mokrý.

To je tvrdý.

To je suchý.

To máš mastný.

To nebude držet.

To vyhoď.

To nahoď.

Uřízni to.

Něco tam strč.

Dej tam tepláky.

Stejně to spadne.

Podlož to rukavicema.

V zimě to popraská.

Roura do spádu, to hovno musí letět.

Umyvadlo? Tak, aby ses do něj moh vychcat.

Nechceš buksus?

Nechceš cuketu?

Nechceš rajče?

Nechceš křoviňák?

Nechceš cirkuli?

Užs to odkopal, jo?

Kašli na kontejner. 

Kams to dal?

To někam dáš.

Tak už se koupeš, jo?

Tu latrínu zbourej.

Pokácej to. Je z toho bordel.

Nic nekácej.

Cos to tu zasadil?

Trochu blízko domu.

Moc blízko u sebe.

Toho stínu se stejně nedožiješ.

Proč lípu?

Proč dub?

Už seš v depresi?

To se ještě posereš.

Tvoje kočka je u nás na stromě.

Máš to plný slimáků.

Bydlí to u tebe ve chlívě.

Co to bylo v noci?

Kdo to byl?

Čim to přijeli?

Co to měli na sobě?

Kde spali?

 

———————————————————

 

Proč to budeš jako prodávat?

Kolik za to budeš chtít?

To se neprodá.

To musíš slevit.

Hlavně to neprodej cikánům.

To nikdo nekoupí.

To je peněz.

To leda tak za byt v bytovce.

Dyť je to ruina.

Tys byl dobrej.

Kam se stěhuješ? 

Tam nic neni.

Co tam budeš dělat?

Tam končí silnice.

Tos měl lepší tady.

Tam se krade.

To jsou voni?

Ty to kupujou?

Co jsou zač?

Neni jich nějak moc?

Tu kredenc tu necháš?

Nic jim tu nenechávej.

Za kolik to koupili?

Vem si všechno.

Ten písek si budeš brát?

Ty trubky chceš?

Ta kočka teda zůstává, jo?


Slepý pastýř (poezie, peterkey) • Jak se daří v životě? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Paštika (poezie, Tomáš Recht) • Cryodno (poezie, Vesna Slemeno)
    

21.7.2024
Cryodno

Tantrický dno retreat 

skupinové kosení kosou 

na kosení terapie furt 

firemní konstalace

 

Ve tmě.

 

Děti mi těžej lithium pro muj smartphone ve kterym si rezervuju cryojógu na Bali.

 

Ve tmě.

 

A cryokonstalace při kosení tantrickýho dna bez jídla,

 

ve tmě.

 

Starci mi těžej kobalt,

chytrý hodinky měřej tep

bez jídla

ve tmě.

7.7.2024
Paštika

Po páté jím páté paté

zlaté zlaté baštím z latté

stříbrné zlaté nebaštím z latté

popravdě jdu

cestou z práce

okolo zábavního parku

kde se konají popravy

nicméně nemám obavy

ani žaludeční vředy

popravdě Ti

cestou ze školy

stěží můžu říci

čus brácha

kus vlákna

kuř čápa

šault páka

buď flákač

znič lákač.

7.7.2024
Jak se daří v životě?

Světelné vlasy, kterés mi půjčila

na rohu Veletržní a Janovského

spolknula paměť, záludná příšera

Tvá žlutá tramvaj zatočila vlevo

a Tys věřila v Něho

a já jsem mířil vpravo

svištěli jsme Prahou

mléčnou jako

černá káva

správa povodí pohodí hřívou

a po nás přijdou

Ti, co si to zaslouží

s louží vyschlou na asfalt

zařadilas kvalt

někam k Baltu

zůstal jsem Ti viset na rtu

nechci trhat

jen si chci podrbat bradku

dát si něco k snědku

a beze svědků

jemně se dotknout

Tvého zadku.

 

7.7.2024
Slepý pastýř

Zas stíny stádo obchází,

od lesa vane strach.

Psí světla bloudí po mlází,

štěkají na poplach.

 

Zas rudě planou červánky

v předtuše hrůzných chvil.

Špatně to končí s beránky,

když právu dojde sil.

 

Zas temně voda hučí,

v bílé pěně peřejí.

Kdo sem vpustil smečku vlčí,

kdo otevřel dveře jí?!

 

Slepý pastýř nese vinu,

tvrdě dřímá v bodláčí.

Nerozpoznal ve svém synu

vlka v rouše beránčím.

 

Slepý pastýř je tím vinen,

že se nepostavil zlu.

Omámený sladkým vínem

přeslech štěkot věrných psů.

 - - - - -

Oči vyhaslé už nebolí

to proč srdce krvácí.

Slepý pastýř, sám, jen o holi,

se krajem trmácí.

 

A hledá stádo splašené,

rozuteklé do všech stran.

Kdo jen mu smutek zažene,

kdo zbaví jej na srdci ran?

 

Nechtěl kráčet hlavní třídou,

neměl záda hrbatá.

Napsali mu mastnou křídou

bílý nápis na vrata:

 

Tady žil a tady dožil

zloděj veršů a pastýř stád.

Terpentýn si vstříkl do žil,

by se vlků přestal bát.

 

Tady žil a tady dožil

slepý pastýř lidských stád.

Ustaranou hlavu složil,

když beránky spočítal.

 

Jeho ovčácký pes věrný

už ho ze sna nevzbudí.

Marně vráží do lucerny,

marně cloumá osudím…


Desat (poezie, Sasuke Okohurikanu) • *** (poezie, Turda)
    

15.5.2024
***

Letos jsme dostali

druhé už jaro

malí

růžoví

ptáčci

 

voněli na mě

z přízemních oken

z půlnočních sadů

voněli jako ty

15.5.2024
Desat

Desatan světem 

Deade

Desatan světem 

Desatan sátý

 

Desatan desat

Sou Devade

Sou Deva-desat

Sou Devadesátý


Chtěl bych Tě pozvat do vířivky (poezie, Božetěch Sraček) • Óda na Jorku Moukena (poezie, Tomáš Recht) • Nesemletí (poezie, Kalimeee) • Trilobit 24kb (poezie, Tomáš Recht)
    

29.3.2024
Trilobit 24kb

Říká mi že má byt
já však vlastním hábit
hábit ten má kápi
tak nemusíš se trápit.

15.3.2024
Nesemletí

Jorka Mouken je apolitický,

Viktor Hait je poetický.

Je to tou dobou,

je to tou dobou.

 

Jorka Mouken je nesemletý,

Viktor Hait už sem letí.

Bude to Boží,

bude to Boží!

 

Blázni.cz jsou skupina

naivních nesemletých individuí

a jsou rádi nahatý

a jsou rádi nahatý.

 

Co je nám všem společný?

To je POEZIE.

I když je někdy na píču,

i když je někdy na píču.

 

Vo HOVNĚ

vo SEXU

vo PIVU

ještě něco napíšu,

ještě něco napíšu.

K výstavě obrazů Viktora Haita v Galerii U Božího mlýna 14.3.2024

14.3.2024
Óda na Jorku Moukena

Kde je ten blázen nesemletý světem
Kde hrdina je, kdož nesešel věkem?
Kdo okem dítěte se věčně kouká?
Nikdo jiný, než Jorken Mouka

Jorka Mouken, Bohem nesemletý
chlap jak hora, opravdový Yeti
vracel se domů opilý a sjetý
klestil se trolly a zašlapával skřety

Jorkenen Mouka, syrový chlap ten
zplozen byl Božích mlýnů aktem
málokdo věděl, znal se s faktem
že spřízněn byl s nebem tajným paktem

Kráčel po lesích Bohémie
přemítal, kde si své nohé umyje
Přicházel totiž z Oslavan
Moravského to města van

Tady však za těžkého horka
postrádal vanu Mouken Jorka
tak po pražském tu bloudil po lese
až octnul se na I.P. adrese

Zde pod Ípákem všude samá špína
jen jedno okno svítí značkou vína
i vrátil se Jorka do Božího mlýna
sotva co vešel, jal se hřímat

Vzešel jsem z obilí a z hlíny
Přišel jsem opilý, mám džíny
Navracím se k Vám, Boží mlýny
Dejte mi lavor na mé špíny

já věrný jako kokršpaněl
vodu na váš mlýn vždycky vháněl
zrnem jsem osel širé pláně
tak dejte mi safra aspoň námel

Jorka Mouken, nesemletý bohém
v jeho očích věčný plane oheň
ruka jeho zaťatá je v pěst
když číhá za každičkým rohem

Jorken Mouka, blázen polohrubý
Z Božího mlýna se na nás zubí
Jorka Mouken, bohém nesemletý
ten přemostitelem je mezi světy!

 

14. 3. 2024 U Božího mlýna

 

4.3.2024
Chtěl bych Tě pozvat do vířivky

Chtěl bych Tě pozvat do vířivky
úchylně zírat na Tvý křivky
pak jít sám domů s flaškou slivky
doma ji zapít dvěma pivky

do práce vstávat s kocovinou
u klávesnice s dlouhou slinou
dolovat love na svý dluhy
nevidět nic, jen Tvý dlouhý nohy.


Větrná pouť (poezie, Woyta) • Vandrák (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Depodál (poezie, Lokálka)
    

21.2.2024
Depodál

Byl tu muž a stavěl depo

Vždycky tvrdil, že se nepo

Že demisi nepodá 

Najust staví depo dál 

14.2.2024
Vandrák

Ťapkání lídí po mokrých chodnících parku
zní jako pusinky od Tebe

kolem a nade mnou šumí naše moře
silnic a dálnic

pospím si u Botiče
ještě chvilku.

7.2.2024
Větrná pouť

Silnicí,

nad níž vítr mocně duje,

hučí a třese stromy v zahradách,

se sluncem v zádech kráčím

od města stále dál.

 

Blátem,

vyjetou cestou v křovinách

jdu jen co noha nohu mine.

Divoký příboj větrný

ještě neustal.

 

Než dojdu tam nad vsí ke křížku,

můj větře, nesraz mne do kaluží!

Nejsem ti o mnoho víc než pírkem.

Vím, že jak s tenkým stéblem trávy,

rád by sis i se mnou hrál.

 

Za vesnicí vidím,

že na autobus se nedostanu.

Přes cestu teče rozvodněná řeka

Vítr se zklidnil a jen drobné vlnky

po rozlité vodě přes silnici hnal.

 

Zase šlapu mezi poli

proti větru i slunci,

které se sklání.

Můj věčný úkol - přijmout i to,

čeho bych se nenadál.


jerlíní song (poezie, Kolemjdoucí) • ruzyně (poezie, Kolemjdoucí) • nastolení rovnováhy (poezie, Kolemjdoucí) • Den nezávislosti (poezie, Pan Žu)
    

13.12.2023  (upr. 14.12.2023)
Den nezávislosti

(manifest)

Dnešním dnem vyhlašujujeme
DEN NEZÁVISLOSTI

Na pivu, na partnerech a vůbec na drogách
na Východu a Západu
NA PROSTORU A ČASE
na penězích
na uspokojování potřeb
na uznání a vlastním egu
nezávislosti žen na mužích
mužů na ženách
kultury na pochopení
nabídky na poptávce
tvrzení na interpretaci
faktu na úhlu pohledu.

Toto je
Všeobecná deklarace nezávislosti jsoucna na bytnosti
světla na tmě
tmy na světle

Dále vyhlašujeme nezávislost
- na jízdních řádech
- na společenských trendech
- na normách a pravidlech
- na Vašich názorech
- NA ZÁKONECH A POLICII České Republiky
- na zeměpisné šířce
- na mentalitě národa
- na duchu doby
- na požitcích, sladkostech, ČOKOLÁDĚ, kávě a čaji, které je tímto nutno rozpustit v bostonském zálivu
- na kontextu

Dnešním dnem vyhlašujeme Zen nezávislosti,
Mezinarodní DEN ZEN.

 

 

 

4.12.2023
nastolení rovnováhy
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano, závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů.
1.12.2023
ruzyně
nazívám bezzubými ústy vše dobré
pod peřinou křísel
v chomáčích snů uvolněných
procházkou hlučností sytou
jak do plynu odevzdaný
nadupaný motor
 
Všechny rea
Li

 

 
 
1.12.2023
jerlíní song
až zapálí své jiskry pod obalem z mechu
na trdlištích hadů a laní pelechů
vstanou jerlínové jokoham a hirošim
blahovičníkové oznámí starosti
to co dosud bylo bosé obuto bude
obuté co korzovalo zuje se
páč tuje stěhují se domů
a mezera v zemi tu je
z níž pevný prs jako sopka
s bradavkou připravenou pro ústa krasavců
zeje

Podzimní hrátky (poezie, Woyta) • nualK (poezie, Kolemjdoucí) • Postřeh (poezie, Sasuke Okohurikanu) • (poezie, Sasuke Okohurikanu)
    

20.11.2023  (upr. 21.11.2023)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.

Vůbec!

Se nesmíš zout

Se rozpal, se do běla

Pojď, půjdem podříznout 

Ňákýho anděla

 

Voni po mně dou!

 

Ne, vůbec netušim,

Jestli to udělam

A nemam představu,

Co na mě maj

 

Ty vrány s kulkama, 

Se samopalama

A svině s papírkama

Ty, co mě sema tama

Doprovodí

 

Ne, píča prdel hovna

Ne píča, prdel, hovna

Ne, piča, prdel hovna 

Ne, nevim, 

Jestli se to hodí

18.11.2023
Postřeh

Dobrý víno
Je lepší než 
Dobrý pivo
Hnusný pivo
Je lepší než
Hnusný víno

16.11.2023
nualK
tak co dělat, gdyž už seš všeho přežranej
a i apel nebo lament nebo manifest jsou jenom další sousta
snad jenom doufat, že je tu ještě něgdo jinej
koho baví hubou prdel šoustat
aby aspoň von udržoval pochodeň žízně po životě
aby kočka mohla zvedat a loukotě
vrhat stíny strojeným lanem tažené
hoj a hoj a hoj, udržůj svojí ledničku plnou
ty zrůdo, kterou už nemohu dál nazývat člověkem
ale jen fyzickou osobou, neboli zrůdou,
tebe už nevyléčí ani heyoka
neboť v něm nepoznáš co poznat máš!
1.11.2023
Podzimní hrátky

Podzime,

obarvil jsi každý lísteček

vínově, oranžově, žlutě, na růžovo.

Potom s lehkostí jsi do všech foukl

a rozházel je po cestách.

Směješ se tomu jako malý kluk,

brouzdáš se v nich,

s větrem se divoce točíš a tančíš,

šlapeš v blátě a skáčeš do louží.

Studenýma rukama

po kůře hladíš stromy,

chodíš po hájích

a vůbec ti nezáleží,

jestli jdeš v plískanici,

anebo se sluncem za zády.

 

Když se pak šeří,

jako lesní zvíře zahrabeš se do listí,

ukolébán hlubokým tichem,

do kterého zní jen jedna ptačí písnička,

po celou dlouhou noc

sladce sníš.


Připraven (poezie, Rogo) • Voprátky se nepletou (poezie, Sasuke Okohurikanu)
    

20.10.2023
Voprátky se nepletou

Ne lidi se nezabíjej 

To voprátky se nepletou. 

16.10.2023
Připraven

Alespoň na chvíli, malinko

probudit v sobě miminko,

 

podrobit se milostivé péči

té krásné blahodárné, co léčí,

 

naplno probudit důvěru

miluji, nikdy se neperu,

 

probuzené srdce, světlo ve tmě

teď jsem již připraven, Mistře veď mě.


Dvěbá sničky (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Nastavuji světu otevřené dlaně (poezie, Woyta) • Básnička (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Báse%n (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Ta kibereš (poezie, Sasuke Okohurikanu)
    

11.9.2023
Ta kibereš

Vidíš motýly 

A vážky?

Bereš - prášky? 

Ty zas démony

A draky

Taky - bereš!

Taky! 

10.9.2023
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Báse%n

Sypat si kafe do rány 

Sakrafix, to jsou nápady

A nebo tohle, ale varuji předem: 

Napouštět trávu - toluenem? 

Kurvafix, to by udělal jenom dement. 

(Nebo ten, kdo se chce zapálit.)

8.9.2023
Básnička

Já miluju jednu holku

Jsem tak čistý! 

Usadím se 

v jejím stínu

Slížu špínu z jejích stěn

Pak spolykám

Špinav místy

Její hlísty 

Tak - a už jsem znečištěn 

4.9.2023
Nastavuji světu otevřené dlaně

S tím málem, co vím,

a se vším, co mám v duši

nastavuji otevřené dlaně.

 

Nabízím.

Ber si, světe.

 

Na oplátku mi postačí

jen malá útulná bouda,

pevně vystavěná

na vysoké hoře,

blízko slunci,

odkud přehlédnu všechny zmatky,

kde přečkám všechny bouře.

2.9.2023
Dvěbá sničky

1) Po ulici 

Po ulici jde kretén

S Benešovým dekretem 

 

2) Podívej se, moje milá

Podívej se, moje milá,

Kolik je tu hvězd.

A ač jsou všechny rudé

Stejně z nich hovno zbude

 

Jó, Vysočanský sjezd


V případě potřeby rozryjte hlínu (poezie, Xerodoth Sigmius) • Moře bezpráví (poezie, Kulturní P_rnograf)
    

25.8.2023
Moře bezpráví

Žralok mě kouše do ruky,

potápím se hloubš a hlouběji

a propadám se ke dnu.

Nenacházím oázu,

trampolínu někdo ukradl.

Nastražená past,

nohy zabořené v bahně.

Utonulý skok,

odkotvení chybí.

Hledám naději.

Přízeň toužebně vyškrabuji do zdi.

Brousím drápy.

Sním o plné misce dobrot.

 

Navíc je zakázána hudba.

Detektory lži hlídají náš klub Pali.

Dokonce je zakázáno mluvit.

A co zbývá?

 

Vynořit se,

Nadechnout se,

Očistit se,

Uklidnit se.

 

A pak přijde Rus

samozvaný přítel

prase v masce člověka

hnus.

 

Moře bezpráví.

Vlna za vlnou

krok za krokem

mrak za mrakem

vteřina za vteřinou.

24.8.2023
V případě potřeby rozryjte hlínu

Už ti pětkrát vykradli byt
Odjíždíš na týden pryč
a s rostoucí paranoiou
snoveš plán jak ochránit to
co je ti nejdražší

Než opustíš domovinu
nech v reprosoustavě
zapnutou kompilaci porna
a dokumentárních pořadů
z devadesátkových véháesek
od Reader's Digest
Možná
udělá tvůj fiktivní výkon
dojem na tu osamělou sousedku
o patro výše

Na stole nech vzkaz:
Večeři máš v lednici
lásko
V ní však bude jen
kruh starých svíček
a uprostřed něho
v centru kečupem namalovaného pentagramu
drůbeží srdce
Na stěně lednice pak lístek:
Tlouklo jen pro tebe

Až ti zavolá policie
zeptej se
zda pod uvolněným prknem
skříňky nalevo
od koupelnového umyvadla
někdo neukradl
snubní prsten po babičce
Má totiž nezměrnou finanční
a nevyčíslitelnější emocionální hodnotu

To je ale past
Vábnička na odvedení pozornosti
získals ho v deseti
když ti vypadl z automatu na žvýkačky
v plaveckém bazénu
ve tvém rodném městě

Ten pravý poklad
co se celou dobu
snažíš ochránit
je přátelství
Co se už celé roky rozkládá
v truhlíku s uschlými krokusy
v podobě kostřičky andulky
jíž sis koupil před lety
(ještě živou)
coby montážní pěnu
pro díru tvého osamění


Otevřené srdce (poezie, Woyta) • Výjev ze... života (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Byl jsi v nálevu – A zkysl (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Ten, který se zastavil (poezie, Rogo) • Jasná zpráva (poezie, Sasuke Okohurikanu)
    

26.6.2023
Jasná zpráva

Výtah nespadl

Pouze sjel 

24.6.2023
Ten, který se zastavil

 

Na piáno hrál a ve známost vstoupil díky své rychlé a divoké hře.Byl miláčkem nočních barů a miláčkem žen. Mnoho mužů mu závidělo, mnoho mužů chtělo být mezi jeho práteli. Jeho hbité prsty uváděli každý večer návštěvníky v úžas. Domů neodcházel nikdy sám, jeho život byl neuvěřitelný kolotoč.

Jednoho dne se ovšem zamiloval do nádherného přízraku. Bylo právě pravé poledne a on se rychlým krokem procházel podél řeky ve svém milovaném městě. Byla-li ta žena skutečná, netušil. Scela jistě se ale tato bytost, snad z jiného světa, na něho usmála a to ho po dlouhých letech donutilo, zastavit se.

Jako kdosi úplně jiný vstoupil večer do naplněného klubu, kde všichni očekávali, již takřka tradiční vlnu divokosti. On usedl, klidný jako nikdy, za piáno a jeho dlouhé snědé prsty pohladili klapky s něhou romantického milence. Po sále se počala šířit harmonická melodie až osazenstvo klubu strnulo. Zprvu ho chtěli mnozí zastavit, ale ve chvíli, kdy začal se slzami Lásky zpívat své vyznání krásné neznámé, cosi se v lidech zlomilo a rozruch poraněných duší utichl.

Hrál a zpíval celý večer improvizované skladby otevřeného srdce.

Hrál a zpíval, každý střípek života byl toho součástí.

Hrál a zpíval a ona tam byla.

Snad byla i skutečná.

 

24.6.2023

Tábor

16.6.2023
Byl jsi v nálevu – A zkysl

Nemáš zalíbení v Kristu

Neznáš zabíjení

Ani v opojení 

Nemáš smysl

 

Nemáš vteřiny

Jen branky

Nemáš stránky

Nemáš řádky

Drž se zpátky

 

5.6.2023
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Výjev ze... života

To takhle jedna zombie mrdá jinou zombii

A ta jedna zombie povídá: Já chci bejt mrtvej

A ta druhá odpoví: Já už jsem

1.6.2023
Otevřené srdce

Nemám dar rozumět ptačím řečem

ani nerozluštím, co do listí je vepsáno.

 

Ba ani kresba v kůře starého dubu

své taje nejskrytější mi nevydá.

 

Jediné, co v tomto okamžiku mám,

je otevřené srdce.

 

Tak aniž bych cokoli chápal,

nechávám v sobě znít každý tón.

Aniž bych nad něčím hloubal,

dívám se.

 

Aniž bych se snažil

svět jakkoli uchopit,

skutečně a jemně

se ho dotýkám.

 

Pak jen našlapuji na dlažbu cesty,

veškerá slova nechám odplynout

a tiše

v duchu...

prvá...

druhá...

prvá...

druhá...

doby počítám.


Království náleží dítěti (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Pavel je zodpovědný! (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Svět za oknem (poezie, Rogo) • Program naší schůze (poezie, Jaroslav Alétotaky) • ... (poezie, Rogo)
    

27.5.2023
...

Dotknout se nohou

sklonit hlavu

nebýt osobností

jen Láska věčná

smí být vnímána

aby chvíle tato

zůstala čistá.

 

17.3.2023

Varanasi - Indie

24.5.2023
Program naší schůze

Mám návrh programu
na dnešní odpoledne.
Budeme ležet v trávě
a budem šťastný.

Mám návrh programu
na dnešní večer.
Budeme sedět v trávě
a koukat do vohně.

Mám návrh programu
na dnešní noc.
Budeme spolu ležet v trávě
a pozorovat hvězdy.

Mám návrh programu na zítra.
Harmonogram projektu,
volnočasových aktivit,
ale především zaměstnání.

Půjdeme spolu k řece.

15.5.2023
Svět za oknem

Trvalo to dlouho a zdálo se to nekonečné. Nutno přiznat, že jsem se bál toho neznámého, do kterého jsem měl právě vstoupit. Parapet byl již dávno prázdný a to jediné co na něm ještě stále spočívalo byla má ustrašená tělesná schránka. Duch ten neustále poletoval kolem a snažil se zhmotnit ono obávané ,, teď“!

Jak přimět ducha, aby se opět spojil s tělem? Nebo snad má onen dosti zmatený duch hledat jiného převozníka své stále rostoucí touhy udělat to?

Duch, jakési individuální já, ztratil náhle veškeré zábrany a bez toho, aby se s čímkoliv, či s kýmkoliv vědomě spojil, vyrazil do akce. Klička okenního rámu se otočila díky nevyslovenému přání a staré, krásné, lehce zpuchřelé a časem zašlé okno se dokořán otevřelo.

Vyletěl jsem ven dokonale šťastný, ovšem slova, kterými bych onu prožitou nádheru mohl detailně popsat a podělit se o ní, jsem zanechal kdesi v hlubinách závislé mysli.

Snad mi to alespoň tělo, zanechané za oknem odpustí.

 

15.5.2023

Tábor

10.5.2023
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Pavel je zodpovědný!

Pavel je úředník 

Na stole má laptop, myš a nabíječku

Pavel dobře ví

Kde udělat tečku

Kde udělat středník, to ví ještě líp 

 

A v práci ho honí; vždy okolo jedný

Pavel je zodpovědný.

9.5.2023
Království náleží dítěti

A co takhle se vysrat na statistiku

Určovat běh světa zase postaru

Z letu ptáků, z pajšlu, z křišťálovejch koulí

Z chuti kuřic žrát, z vrhů dvouhlavejch telat

 

Chci bejt malej Bůh,

Co si jenom hraje,

A přitom si hádat, 

Jak se věci mají 


Básně z odpadních vod (poezie, Kamil Princ) • Modlitba prosebná (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Stromočlověk (poezie, Woyta) • (bez názvu) (poezie, Zita) • Říkanka #3 (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Bouře je na spadnutí (poezie, Woyta) • Dneska jsem dostal CHUŤ (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Draci se klubou z avokád (poezie, Tomáš Recht) • Pavouk z Číny (poezie, peterkey) • V dávném roce (poezie, Lokálka)
    

30.4.2023
V dávném roce

V dávném roce

Nevím jakém

Narodil se 

Nevím kdo

 

Kdyby věděl

Jak o něm mluvím

Tak mi dá co proto

29.4.2023
Pavouk z Číny

Samočinný

pavouk z Číny

pochytal nás

do své pavučiny.

 

Neuronovými

vlákny svými,

střeží všechny

naše činy.

19.4.2023
Draci se klubou z avokád

Draci se klubou z avokád
punčochy mají na vokách
však ty se budeš, babo, kát
žes byla jejich advokát!

11.4.2023  (upr. 15.4.2023)
Dneska jsem dostal CHUŤ

A pak, zničehož nic

Představ si, že jsem zmiz 

A jak dřív bloudil lesem 

Promarnil celý den 

Mlátí to mnou a třese

Moc jsem se provinil...

 

Moc jsem se provinil?  

 

Tak jsi byl prostě pryč 

Hlavně se hýbat, HÝBAT! 

A těch pár piv (pár "pif"!) 

Dietetická chyba

I to lze napravit 

A ne že ne - tak ženem 

Chůze - cval - běh - a trysk 

 

Lžeš, že chceš žal jak želé

Chceš dejchat zhluboka

 

Tvá cesta je temná, temná,

Ale - široká 

A jaro je a příští den 

Příšery do svých skrýv 

Zalezou zas o chvíli dřív 

A býlí leze ze všech škvír 

Víry si dodej, dodej, vše se...

Ehm...

 

...bude...

 

...zas jako dřív 

 

A stejné bude to, 

Bude, co se dnes liší

I zrůdy budou zas 

A zas tu budou myši? 

A sny mě provedou zas mí 

Oživlí nemrtví? 

Proč mlčíš? 

 

Co má stát stane se 

A možná padá škvár 

Však jednou budem zas

A budem zas za lesem

A i zde v lese je

- koukni se pořádně - 

Ta cesta

 

A pořád je i stejná

Je krásná - široká

Ať sebetmavší je,

Tak věz

Že z šírání se zase rozední a zazní kokrhání 

 

A pln zas bude květ

A plzeň bude ve skle?

A v buchně jistota?

 

Bude tu cítit plyn

A bude nicota - bít do tabulí 

oken a v nich se chichotat?

 

Ticho už, vždyť magma života  

Zase tak kolotá v svém koloběhu živin

Noci se zkrátily

A ještě budou krátit! 

Ve prospěch dní - těch dní 

(dávno se měly vrátit)

 

Proč se cpou do dvěří

Dni vysvlečené z košil 

S krátkými rukávy 

(zas bude všechno vidět, 

i žilky života)?

 

Protože to má být 

Přestaň si zkoumat šrámy

Život ti říká všechno

Mlčící nicota 

Je siluetou vdáli 

Ještě se mihotá 

Cesta - je dosud temná, 

Dosud temná

Ale široká

11.4.2023
Bouře je na spadnutí

Ještě ti svítí slunce,

ale dešťový mrak je čím dál blíž.

Ještě v dáli září kostelní věž

proti šedomodré stěně z padajících vod.

 

Ještě je plno ptačího prozpěvování,

už s hukotem se vítr zvedá.

Ještě se díváš na stráň posetou fialkami,

rozhlížíš se po zahradách se zlatými dešti,

ale

už vyčkáváš

napjatě,

kdy

zaduní vzdálený hrom,

zabuší na tebe kapky.

 

Jedna z prvních jarních bouřek

město jen těsně mine.

I ten déšť pomine,

oblaka se rozestoupí,

zůstane jen bledý závoj,

kterým je slunce zahaleno

jako nevěstina tvář.

 

Kdo však je ženichem

a kdo princeznu zlatovlasou

v nebeském chrámu

dovedl před oltář?

8.4.2023
Říkanka #3

Díky Tomu, kdo se obětoval 

A doufám, že i za mě

I když uznávám, že to kvůli Němu 

Už nedokážu

Přinášet oběti

7.4.2023
(bez názvu)
Disociovanou Gorgonou,
Medúsou, oči skryty tmou,
fyzickou divou,
již physis nezajímá,
žal srdce jímá
duše křehká hrou
na život, 
na lidství,
-
na kokot.

 

3.4.2023
Stromočlověk

V jarním deštíku

pod modrým paraplíčkem

na chvíli se městu vzdaluji.

 

K domům zády,

odcházím do polí

úvozem, kde rozkvétají trnky,

kde se břízy pnou k šedivým mračnům,

kde stromy zeleně obrůstá mech

a svěží mladé lístky

se začínají rozvíjet.

 

Šlapu po blátě a vlhké trávě,

na paraple kapky pleskají

a ptačí zpěvy nekončí.

 

Mohl bych se otočit,

jít zpátky, kde to znám.

Mohl bych zmizet jako pára,

rozplynout se v povětří.

 

A mohl bych se navždy zastavit,

proměnit nohy v kořeny, paže ve větve,

vrůst do hlíny

a celý se nechat smáčet deštěm,

obalit se sněhobílým kvítím

jako planý ovocný strom,

bělostná trnka na tiché mezi.

 

Jen

kdesi v horní části kmene

zbyly by dvě podivné okrouhlé skvrny

a pod nimi narůžovělá jizva

jako dvě oči a ústa

ve věčném úsměvu.

2.4.2023
Modlitba prosebná

Dej, ať se ukázním

Nebo se zblázním

A když se ukázním

Dej, ať se nezblázním 

1.4.2023
Básně z odpadních vod

666

 

Ojetá jak Fiat Uno

jsi spíš Lilith nežli Eva.

Chtěl bych vniknout ve Tvé lůno

víc než Putin do Kyjeva.

 

Z tepen proudí krve Ganga,

bomby z nebe pršely.

Svět je jako těsná tanga

– napjatý a v prdeli…

 

 

666

 

Tvoje parte čtu si letmě,

v hlavě bludy zuří mi.

Chci tě poutat nahou ve tmě

jako v kauze z Kuřimi.

 

Bůh nás spasí? Chyba lávky!

Beru léky na klouby.

Pojď si šlehnout lysohlávky!

Život stojí za houby…

 

666

 

V rakev, či do urny, buď tam, či onam.

Život je vzácný dar? To jsou jen kecy.

Stříhám si metr, kdy konečně skonám,

dobrého nepálí v kremační peci.

 

Červi hrob zaplní jak Češi Banát,

všichni jsme s Charónem na jedné lodi.

K narozkám dostal jsem vojenský granát

– s potěchou děkuji: „Ten se mi hodí…“

 

 

666

 

Ach, Bože, čípak je to vina,

že nepřijde mír po válce?

Tys obětoval svého syna

a já zas játra kořalce!

 

Tvá vůle, Bože, vesmír řídí,

nad světem Tvá moc zasedá.

Tys moudře stvořil zvěř i lidi,

jen mě jsi zprasil, jak se dá…

 

Nalejte mi další 3,14vo

 

Otlučená hospodská televize se šedym zákalem

vysílá politickou debatu Hobbese a Aristotela,

místo reklam běží apokalyptický výjevy

a já si řikám, co by asi tak vysílala, 

kdyby ji konečně zapojili do zásuvky.

 

„Hej, vrchní! Co je dneska na čepu?“

„Máme Przničku, Bludvar, Gambrihnus, Smradegast, Velkoopovický Kokotzel 

a Spijany.“ 

Odmumlám mordlitbu „Otče, nač?“

a objednám si lahváče čtrnáctistupňovýho speciálu

– každej stupeň za jedno zastavení Krista.

 

Jdu koupit frťana zelený některý z beatnickejch Beatricí.

Co třeba týhle fuchtli? Je zmalovaná jak Sixtinská kaple.

Její frajer (psychotickej vožrala) teď leží doma s šílenou sračkou.

Prej si pro sebe občas něco čmárá. Prostě debil.

Nechceš dneska přespat u mě, Lori?

 

666

 

Vyhlížím asteroid na svět se řítící,

s lidmi je často kříž – to ví i Ježíš.

Až bude Valentýn, koupím Ti kytici,

kterou Ti položím na hrob, v němž ležíš.

 

Foglar chce ostříhat na ježka v kleci,

Hospodin stvořil nás po lahvi rumu.

Pecivál válí se v kremační peci,

do zoo daruju jadernou pumu…

 

 

666

 

Jizva bývá dost velká,

když je bolák vstřebán.

Chci být větší ochmelka

nežli Miloš Zeman.

 

Staň se taky zločincem,

hrob je červů rautem.

Před zájezdním hostincem

zajedu tě autem…

 

 

666

 

Poštovní schránka tam na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.

Antrax a parte v ní házejí nejvíce

ti, které pohltí kremační pec.

 

Ta schránka poštovní, na kterou močí pes,

je celá rezavá jak žádná druhá.

Svěrací kazajku nos místo kombinéz!

Píšu Ti telegram, že budeš tuhá.

 

Šílený pošťák Tě mačetou porubá,

Smrtka si na Tebe už brousí kosu!

Mé psaní obdržíš pomocí holuba,

kterého vydloubnu ze svého nosu…

 

 

666

 

Ožralý, netuším, co se tu děje,

s Braníkem v ruce si čtu Hemingwaye.

Stále dost lahváčů v lednici zbývá

– cítím se jak stařec a moře piva…

 

666

 

Mlátím hlavou jako datel,

hrobník už mi chystá máry.

Zoofil i cestovatel

chystají se na kanáry!

 

Arsenik je chutná strava,

umírat lze všelijak!

Vezdejší chléb Bůh nám dává,

jenže já jsem celiak…

 

 

666

 

Bible jsou jen lživé bajky,

nekrofil je u kosti.

Na modř klína české vlajky

nasadím pás cudnosti.

 

Skon je věčné, sladké koma,

Smrtka dělá selekci.

„Nebudeme tvrdnout doma,“

říkám ptáku v erekci…

 

666

 

Boží mlýny skoupil Babiš,

tak teď pečou pro Penam.

S Lunetiky zpívá Záviš,

ptám se lidstva: „Co je nám?“

 

Na ten kámen, s nímž jdu k splavu,

beru půjčku u banky.

V lásce často ztrácím hlavu

jako samec kudlanky…

 

 

666

 

Proč máš slzu na víčku?

Smrt Tě potkat může!

Napíšu Ti básničku

nožem do Tvé kůže.

 

Může potkat vlky splín,

když na kořist skočí?

Lásko, ty máš vlhký klín

dík úniku moči…

 

Domácí tlení voňavé není

 

Jak zbavím se té zdechliny?

Vši skrývá její lokna.

Hoď kamenem, kdos bez viny?

Já vyhodím ji z okna!

 

Mně v bytě hrůzně zapáchá,

dům zamoří mi hravě!

Já navíc dostal zaracha

od hlasů ve své hlavě.

 

Je tma a venku mrholí,

zlo vládne v světě celém!

Jak zbavím se té mrtvoly,

jež byla kdys mým tělem…?

 

 

Zapomnělas

 

Jsem zklamán, až mám hlavu samé šediny,

Tys zapomněla na mé narozeniny!

Jen jedna věc mě víc než tohle drtí

– žes zapomněla výročí mé smrti…

 

 

666

 

Chtěl bych zkusit každou drogu,

hůř žít umím, líp ne.

Řidiči i onkologu

holt to někdy chcípne.

 

Márnice tě zpopelní,

Pánbůh v mracích pláče.

Jsem chudý jak kostelní

myš od počítače…

 

 

 

666

 

Mám se jít oběsit na dub, či na buk?

Stvořením světa Bůh nakrk mě!

Miláčku, mám Tě rád tak jako nanuk

– studenou, tuhou a na prkně…

 

 

666

 

Antrax šňupej pro zábavu, 

Pyj si skřípni do dveří.

Al-Kaidá ti setne hlavu,

Gay tvůj anál prověří.

Epileptik sebou cuká,

Skonej díky opiu.

Abych zkrátil tvoje muka,

Tvárnicí tě dobiju.

Antikrist má v církvi členství,

Na zeď házej s morčetem

A buď šťastný v mnohoženství

Se siamským dvojčetem…

 

 

666

 

Pojď z lidských kostí umlít mouku.

Ty sám všem vraždu nabídls!

Já šeptám: „Zavři oči, brouku,“

při atentátu na Beatles…

 

Výzkumný ústav hnusologie

 

Zeleň zkaženého salámu,

žluť promočených stařeckých plen,

červeň na prostěradle po první souloži

– takto vypadá můj semafor.

 

Narkoman hledá jehlu v kupce sena.

Z hospody jdu namazaný jako krajíc chleba.

Gerontofil rád hraje na slepou bábu,

milovník zvířat dostal raka.

Nekrofilům, kteří touží mít v márnici orální sex,

radím zachovat chladnou hlavu.

 

Šachista i alkoholik jsou rádi na tahu.

Dal jsem své milé sladký polibek,

ačkoliv trpí na cukrovku.

K svátku mi pak složila origami z použité vložky.

Franz Kafka by s ní udělal krátký Proces!

S kamennou tváří i penisem

jdu hlavou proti facebookové zdi…

 

 

Tato báseň měla mít název, ale nemá

 

Chtěl jsem napsat báseň o kráse světa,

ale strčil jsem do mikrovlnky křečka,

což je vlastně to samé.

Explodoval, jako kdyby v něm byla petarda,

protože taky byla.

 

Cítím se být zavázaný dívce,

která mi dělá shibari.

Bůh stvořil tento svět ve stylu Art Brut.

Má milá je vegetarián,

ale mně je to buřt.

Přivázal jsem ji k lodnímu šroubu,

což ji dost vytočilo.

Hodil jsem ji v míchačku,

z čehož měla smíšené pocity.

 

Ale ani Achilles neměl rád patolízaly.

Nekrofil, když se zamiluje, 

je schopen jít i přes mrtvoly.

 

Pod vánočním stromečkem jsem si přál najít smysl svého života,

ale byly tam akorát ponožky…

 

666

 

Peklo ztrestá naše hříchy,

veganům jdu pro řízky.

Hurónsky se řežu smíchy

během svojí obřízky.

 

Umřít není nikdy škoda,

Darwin je Bůh pro opa.

Až mé milé praskne voda,

zařvu: „Po nás potopa!“

 

 

666

 

Já chlubím se svým nádorem,

Bůh není, věř spíš Freudu.

Když nezvítězím nad morem,

tak během dneška pojdu.

 

Já chlubím se svým tumorem,

dík depresím jsem grogy.

Vždy říkám: „Ber to s humorem,“

když beru tvrdé drogy…

 

666

 

Hajej, dadej, neviňátko,

dopřej slzy očím.

Pokud chceš mít v puse sladko,

dudlík v krvi smočím.

 

Wunderbaum ti strkám v plenky,

neboť páchnou močí.

Dám ti domek pro panenky

vyříznuté z očí…

 

 

666

 

Na svém hrobě sázím thuje,

hřbitov je mou polností.

Nekrofil se zaměřuje

na dobráky od kosti.

 

Umrlci jsou vyšší kastou,

hledám špalek u kata.

Kartáček jdu koupit s pastou

– dneska přijde Zubatá…

 

Píseň nihila

 

Když zášť ti proudí v každém nervu,

když vyhledáváš zmar a hádku,

pak lehni v rakev, sestup k červu,

tak jako autor těchto řádků.

 

Jen skon tě zbaví všeho bolu,

krom náhrobku co přát si více?

Vše zahoď, sestup k červu dolů,

svět – to jsou svrab a neštovice!

 

Je život smrti disciplína?

Běž radši rakev koupit si.

Vždyť místo zpěvu, žen a vína

máš covid, AIDS a opici…

 

 

Labutí píseň

 

Sžírá mě deprese, zabíjí tíseň.

Už brzy zazpívám labutí píseň…

Ale i v rakvi mám na vzpouru nárok 

– bude to šílený labutí hard rock!

 

Vanitas

 

Červ hladový sní o hrobě,

žhář bývá vždycky při ohni.

Jak břečťan po zdi hřbitovní

se plazím, lásko, po Tobě.

 

Co veganovi slanina

mně hnusí se tvá rodidla.

Jed přimíchám Ti do jídla

a soulož potom začíná.

 

Tep srdce se Ti zastaví,

rtuť nalil jsem nám do sklenky,

pojď připít Ďáblu na zdraví!

 

Mně trpělivost dochází.

Máš oči jako pomněnky,

tak umístím je do vázy…

 

666

 

Zahoď šaty, buďme nazí,

dej si jedu košta!

Vůbec nic Ti nedochází,

jsi jak Česká pošta.

 

Anděl kálí guáno,

Bible jsou jen povídky.

Máš na růžích ustláno?

Stejně půjdeš pod kytky…

 

 

666

 

Menzes je kečupem klína,

kondom je skafandr pyje.

Mydlář ti mečem krk stíná,

nekrofil pro tvou smrt žije.

 

Skon je lék veškerých žalů,

čáp cílí na babyboxy.

Stisknu spoušť od samopalu,

budeš mít víc děr než crocsy…

 

666

 

Já se z tebe samou láskou 

pominu,

až Tě pošlu s nuznou cháskou

do plynu.

 

Náš vztah bude, drahá, velmi

ošidný,

když tě budou sápat šelmy

po tři dny.

 

Může být gay v nejistotě

na ženské?

Malé kotě spalo v botě

španělské…

 

 

666

 

Teprve pod drnem bude nám lépe,

hyneme vteřinou každičkou.

Slyším hluk u dveří? Snad někdo klepe?

Vrah klepl sousedku paličkou…

 

Na motivy Verlaina

 

Jsou vraky vzpomínek na moři paměti,

kýl mají zlomený a plachty rozervané

jak křídla Ikara, nad nimiž slunce plane,

pak tamtam srdeční zve k psaní závětí.

 

Ví luna v oblacích, ta noci šedina,

že skřipec nástrojem je s jednou lidskou strunou?

Co řekou Morany se hvězdy nebem sunou,

žel Tobě nesvítí z nich ani jediná.

 

Jsem smutný Hannibal se slony v porcelánu,

chci vztyčit prapor zla jak Zola, když psal Nanu.

Zda sčítá zoofil před spaním ovečky?

 

Má drahá, kráčíme jen smrti do léčky!

Bůh trpí Alzheimerem – pax tecum, Domine…

Svou lásku přísahej, ač zítra pomine.

 

666

 

Pod ve sloup obráceným bělmem luny

v tmách chřípí rokle, do níž Nietzsche zírá,

tlí mrcha starší, než je Altamira,

a hrozny jejích vředů váží tuny.

 

Don Quijote válčil s mlýnem Habermanna.

Když nekrofilní Romeo šel kolem,

číš dal ji s louhem místo s Aperolem

a mrtvola už rázem není panna.

 

Jak lístky okvětní, co trhá ruka

při slovech: „Má mě, či snad nemá ráda?“,

tak mrchožrout jí škubat údy zvládá.

 

Ta zdechlina zná Tantalova muka!

Čí je to torzo, které čpí a hnije?

Před vámi leží mrtvá Poezie…

 

666

 

Má duše podobá se márničnímu stolu,

na kterém naději pln skepticismu pitvám.

Co píšťaličku řež své zápěstí vzdor bolu,

pojď, lásko, svěříme své proutí tepen břitvám!

 

Nůž něžně uchopím co smyčec Stradivari,

sám Darwin nazval by nás asi makaky.

Číš lihu zkonejší Tvá muka divé Báry,

i když je slunečno, dnes budem na mraky…

 

 

666

 

Po smrti jsou plné krás dny,

přišel čas dát hlavu katu.

Já jsem ve svém srdci prázdný

jako lůno po potratu.

 

Každý z nás se smrti dočká,

hledej spásu u kata!

Lásko, Ty jsi vážně kočka

– plná blech a chlupatá…

 

666

 

Pokud neznáš Kamila,

nepřicházíš o mnohé.

Hrůza by tě zabila

z této stvůry dvounohé.

 

Podobá se zvířeti,

tlamu skrývá za fousy,

torzo pohřbí v díře ti,

jakmile tě zardousí.

 

Z žil mu trčí kanyla,

litovat tě mohu.

Pokud neznáš Kamila,

tak buď vděčný Bohu…

 

 

666

 

V lese dnes znásilní Jeníka Mařena,

neštěstí stíhá nás jak labuť Lédu.

Lásko má, kde jsi furt pečená vařená?

Proč trávíš celé dny u lidojedů?!

 

666

 

Velice rád balím holky,

v postel skáču šipku.

Náhrobky jsou noční stolky

nekrofilních týpků.

 

I já vítám hnití tkáně,

mívám radost ze zla.

Šmátrám v otevřené ráně

žiletkou, jež zrezla.

 

Sloužím tryznu za pacholky

s chtíčem pornoherce.

Velice rád balím holky 

– mrtvé do koberce…

 

 

666

 

Nerad bych se nějak dotknul Krista,

ale pouze matka bývá jistá…

 

666

 

Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Ač nemám v lásce roztržky,

jsem ten, kdo toho hajzla zrasí,

až dám mu pěstí do držky!

 

Mou mysl lahev rumu tupí,

slast hledám v levném víně.

Kdo Vám tak zcuchal tmavé chlupy,

jež máte ve svém klíně?

 

 

666

 

Nekrofil má černou duši,

Epitaf ho vilně vzruší.

Katafalk – toť lože vášně,

Rakev potom skončí strašně.

Ostatky jsou, pro co žije,

Pornem skončí autopsie.

Odhrabe hrob mrtvé krásce,

Larvy jsou v něm na procházce, 

Exitus je štěstí v lásce... 

 

 

666

 

Zemřeme sami a v bolestech? Na tuty!

V urně se nachází strouhanka z lidí.

Být Noe, nevyjdu ze svojí kajuty,

Pánbůh je voyeur, Pánbůh tě vidí!

 

Jidáši stačilo klidně pět kaček,

vždyť stejně půjdeme v hřbitovní půdu.

Když fotím, povídám: „Vyletí ptáček!“

s rachejtlí připnutou ke svému údu…

 

 

666

 

Milá dělá psí oči,

dám jí, co si řekne.

Dušičky jsou výročí,

že je umřít pěkné.

 

Děd se v plenu vymočí,

Pánbůh nevěří.

Milá dělá psí oči 

s křenem k večeři…

 

666

 

Já mám v lásce svoje dítě

od dob jeho zrození.

Roztomilým očkem zří tě,

v jeho srdci zlo není.

 

Rád mu v Sunar liju vodku,

ač mu málo šmakuje.

Pedofilům pošlu fotku,

marnost v jeho zraku je.

 

Proč se chová odtažitě?

Nemá city pro tátu?

Já mám v lásce svoje dítě

od dob jeho potratu…

 

 

 

666

 

Střelit se do hlavy, či nejdřív do lýtka?

Můžem být kořistí, anebo lovci.

„Občas je dobré si vyhodit z kopýtka,“

pošeptal do ucha zoofil ovci…

 

666

 

Bez svojí manželky zemřel bych steskem!

Hráč kostek marně sní o šestce.

Ve stájích souloží zoofil s mezkem,

šeptá mu: „Oslíčku, otřes se!“

 

Čekej smrt, již brzy budeme v Pánu.

Mrtvoly pod zemí zkvasily.

Bez svojí manželky já nedám ránu!

Ať žije domácí násilí…

 

 

666

 

Na hrob dám ti buřtů věnec,

člověk je jen zbytná hmota.

Starcův pyj jak oběšenec

visí mrtvý bez života.

 

Tuberák má chrapot rád,

rasův vak je Mekka psů.

Když jde klokan na potrat,

tak se plácne přes kapsu…

 

666

 

V třiceti mám tělo starce,

Bůh je pro mě mylnou tezí.

Z medvěda na cirkulárce

vyrobím si Míša řezy.

 

Nekrofil je na Kosti,

Palach žhne jak vatra.

Skáču samou radostí

z desátého patra…

 

 

666

 

Smutek ze mě trosku činí,

pláč mne zbavil zraku.

Skočím jako mnozí jiní

pod soupravu vlaku.

 

Stojím tady u kolejí

mezi sebevrahy.

Vlak furt nikde, všichni klejí!

No jo, České dráhy…

 

Náhrdelník z tasemnic

 

Tvá vagina je jak hrst žížal slizká,

svým pyjem v pochvě vlastní hrob si kopu.

Až penis v Tebe vpraví bílou ropu,

Tvou vraždu nevyřeší ani Siska.

 

Má perverzita nezná žádné meze.

Hrob hromadný – toť nekrofilův grupáč.

Je tarantule roztomilý chlupáč,

když v řitní věnec hmyz Ti lovit vleze?

 

Jsme více plazi než Sapiens Homo

a život k smrti laciné je promo.

Já cítím se jak Jehovista v Mecce.

 

Vstříc bráně pekel mnoho mil jsme ušli.

Buď Afrodita narozená v mušli

na značně pomočeném pánském WC…

 

Bombový útok na Kouzelnou školku

 

Ač pyj mám malý, hrob mám velký.

Dej v Tróji bacha na lávku!

Já měl jsem v plánu chytat lelky,

leč chytil jsem jen kapavku.

 

Na naši rakev krchov čeká

a durman sklízí rolnictvo.

Toť malý krůček pro člověka,

leč velký skok v hrob pro lidstvo.

 

Že umřem není nepravda,

nám kafe vaří Maryška.

Zač sedí Michal Nesvadba?

Všem ukazoval Františka!

 

 

 

666

 

Zvracím krev a špatně udržím moč,

teď už je pozdě dát „STORNO“.

Červený šátečku, kolem se toč,

jako se teď točí porno…

 

666

 

Strč pyj dovnitř fritézy,

budeš trpět značně.

Pravda vždycky vítězí

pouze kontumačně.

 

Rimbaud přefik Verlaina,

Baudelaire v koutě zvrací.

Je Karkulka červená

díky menstruaci?

 

 

666

 

Hrobník rakev přichystá,

gigolo zná babky.

Záletník i cyklista

ojíždějí šlapky.

 

Oko visí u důlku,

smrt je moje droga.

Skončil jsem v psím útulku

zlitý jako doga...

 

666

 

Dýka vraha do mé hrudi

proniká.

Kopat další díru nudí

hrobníka.

 

Padla půlnoc, v kryptě straší

bestie.

Strašlivá smrt cílem naší

cesty je.

 

Marně křesťan léčí vírou

chorobu.

Zpívám: „Kočka leze dírou

do hrobu…“

 

 

666

 

Páchneš jako brloh opa,

Oběšenec dá ti lano.

Hrobník už ti jámu kopá,

Řekni smrti jasné „ano“.

Ekzémy si léčíš vztekle,

Belzebub tě vítá v pekle…

 

666

 

Kuřák mívá nádor v plíci,

zůstat živý není plus.

Hledám exit na dálnici,

našel jsem jen exitus.

 

Jdeme v náruč záhuby,

pro svou smrt jsme žili.

Držím jazyk za zuby

motorové pily…

 

 

666

 

Sami sobě břicho pářem,

tuleň chce být sežrán mrožem.

I když nejsem zahrádkářem,

zasadím ti ránu nožem!

 

Pánubohu říkám „vole“.

Raději mě otrav. Čím?

Celý den jsem v jednom kole

– zlámán v kole popravčím…

666

 

Nic mi smysl nedává,

upíři krev pijí.

Já jsem hlava děravá

po lobotomii.

 

V pupíku mě kýla dře,

pes chce za fenou.

V slipech mám dík viagře

dobu kamennou…

 

 

666

 

V hrobě budem kupkou kostí,

Adam przní Evu.

S rozdvojenou osobnostní

chci množstevní slevu.

 

Pravda bude vždycky lživá,

při dešti je sucho.

V rozhovoru van Gogh bývá

jedno velké ucho…

666

 

Každý z nás svou cestu zakončí v pitevně,

Charón si svůj obol vybere v cashi.

Hrobník tě pochová šetrně i levně,

nekrofil na soulož v hrobce se těší.

 

Nemůžu vydržet pět minut bez sexu.

Zub času viklá se – pomůže plomba?

Milé dám k narozkám pár kilo semtexu,

věřím, že oslava bude fakt bomba…

 

 

666

 

Chci pohřeb bez rakve, kašlete na svíčky,

lacinou šprcgumou je kůže hadí.

Má milá říkala: „Mám ráda zajíčky!“

to, že je zoofil, trochu mi vadí.

 

Satan chce tvoji smrt, jako gay chce kluky.

Přilétá asteroid, velím mu: „Spadni!“

Zvládne se ukojit též člověk bezruký?

Jistě to dokáže i levou zadní...

 

 

666

 

Mrtvé děti plní rovy,

plyn jim nadmul bříško.

Toužím zemřít – Charónovi

klidně dám i dýško.

 

Zoofil je pěkné pako,

když se dvoří herce.

Srdce mé je prázdné jako

koule pornoherce… 

 

 

666

 

Zlámu tužkám všechny tuhy,

krví píšu svoje slova!

Po viagře je pyj tuhý

jako Hana Zagorová.

 

Pryč je láska, pryč je víra,

smrt je vrchol zisku.

Hluchoněmý odezírá

ze Tvých stydkých pysků…

 

666

 

Zlit jak Patrasová Dáda

hodlám přejet dítě.

Pavouk křižák mouchám spřádá

sociální sítě.

 

Policisty gauner zabás,

vegan přešel k masu.

Pivař i hráč na kontrabas

mají doma basu.

 

Arsen dávám do Kofil,

děti zhebnou v díře.

Znásilnil mě zoofil,

trpěl jsem jak zvíře…

 

 

666

 

Pánbůh je po smrti, pojďme mu na pohřeb,

jenom smrt je dobrou zvěstí.

Vypil jsem, co se dá, mám hlavu jako střep

– střepy však přináší štěstí!

666

 

Proč nám osud krkem kroutí?

Úchyl číhá na robě.

Ty bys chtěla růži z pouti,

já zas kytku na hrobě.

 

Pouze smrt nás spasit může,

končíš, žití sloko!

Na střelnici místo růže

vystřelím Ti oko…

 

 

666

 

Nadávky jsou moje bonmoty,

Nero Řím podruhé zapálí.

Výborně kápli mi do noty

ti, kteří v bolestech zkapali.

 

Vítej smrt! Z hrobu už nevstanem.

Nejlepší život je nežitý.

Ač je má milenka veganem,

zadek jí zmaluju jelity...

 

666

 

Upíři si krve lokli,

v nebi řádí raraši.

Ožrala i skokan v rokli

bývá často na kaši.

 

Plíseň v hrobě rozloží tě,

zvon ti hranu odbřinká.

Ptačí keř i zbité dítě

bývá samá modřinka…

 

 

666

 

Červi si lebedí v mase,

v pekle jsou tropy.

Plyn je teď drahý jak prase,

jen vodník topí.

 

V mixéru udělám z krys drink,

umřít je štěstí.

Milá chce vyzkoušet fisting,

držte mi pěsti…

666

 

Občas musíš přidat plyn,

nemám čas až do rána.

Poseč růže, zasaď blín,

Bůh je fata morgána.

 

Míchej rum a ibalgin,

Mácha šel si pro Lori.

Občas musíš přidat plyn

do plynové komory…

 

 

666

 

Bortí se hodnoty, v bolestech chcípá lid,

na bejvák nemají už ani šneci.

S cigárem chtěla jsi ode mě připálit,

tak jsem Tě připálil v kremační peci…

666

 

Teď už mi i v Hi-Fi věži straší.

Smrt ti vadí? Tak se z toho nepo…

Poněvadž je benzín stále dražší,

Palachovi musí stačit PE-PO.

 

Červi v hrobě budou tě mít rádi,

hrobník už ti v kárce hlínu vozí.

Zoofilu, co mě v chlívku svádí,

říkám: „To si ze mě děláš kozy…“ 

 

 

666

 

Něhu znají pouze krutí,

kůži z tebe servu.

Žijem v bolu do zdechnutí,

pak jsme pokrm červů.

 

Lásku znají pouze vilní,

nevinní jsou v base.

Dívka má je zoofilní,

protože jsem prase…

 

 

666

 

Mívám sklony nepřátelské,

pouze zkáza je mi milá.

„Co je malé, to hezké,“

bývá motto pedofila.

 

Ďábel kletbu provolá,

Hospodin je volem.

Když mě lámou do kola,

jde mi hlava kolem…

 

 

666

 

Kyanid je moje mana,

Smrtka není bez práce.

Co je přání pyromana?

Zúčastnit se kremace! 

 

Zubatá je hodná teta.

Proč tak černáš, obloho?

Chystám cestu kolem světa

– kolem světa onoho…

 

666

 

Všichni víte, jak jsem sprostý,

Somálcovi říkám: „Zhubni!“

Rozhod jsem se pálit mosty,

spálím i tvůj můstek zubní.

 

Člověk je jen genů hříčka,

jsi tak velká, v srdci tího.

Milá to chce na koníčka

– koupil jsem jí houpacího. 

 

Hříšníci se v pekle smaží,

Bůh si s Ďáblem zavdá.

Přemýšlím na nudapláži,

co je holá pravda…

 

 

666

 

To nejsou básně, co tu píšu,

já, z řádu Ďábla tovaryšů.

Dál čmárám v rauši z mnohé drogy

ne básně, ale nekrology…

Rakviem

 

Noc jako z pohádky, hřbitov jak z horroru,

a na něm funebrák prach z uren šňupe.

Nadává, že všechny rýče má tupé,

opilý spadl v hrob, škrábe se nahoru.

 

„Povězte, hrobníku, proč bagr stojí tu?

Abyste na líh měl, hledáte ropu?“

„Kdepak to. Hrob králi šílenců kopu!

Hloubím tu hrobku pro mrzkého banditu.

 

Náhrobek zhotovím z Čertova kamene,

svěrací kazajka rubášem bude.

Kněz k rakvi nepřijde, a plačky také ne.“

 

„Co to zde pohřbíte za zrůdu z psince?!

Kdo je to hovado na ducha chudé?“

„Kopu hrob básníka, Kamila Prince…“


Málo jsi do země hlavičkou bil (poezie, Jölen Mölkin) • Vejce je třeba vařit z obou stran (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kravý voči (poezie, Lokálka) • Hoď to do ohně (poezie, Woyta) • Eva čeká na ohňostroj a ještě jedna další říkanka (poezie, Sasuke Okohurikanu) • pro celníka (poezie, Kolemjdoucí) • Vrků (poezie, Nicc) • ptáček (poezie, Kolemjdoucí)
    

31.3.2023
ptáček
a chceš skutečně, aby tvé srdce bylo zaplněno laskavostí?
nebo se přikloníš na stranu šelmy
přece jen miluješ pocit převahy nad kořistí?
miluješ ten okamžik, gdy kořist uvěří slovům o lásce
a opravdu se ti zadívá do očí
ale už ty oči neuvidí, protože si bude myslet, že jsou to její oči
a ty pak se odhodláš, v té vášni,
v tom okamžiku,
vyrazíš a ve skoku prahneš jí po krku
ale neutrhneš ji jako ovoce, protože tam někde vzadu je strach
že kořist lhala, a není tak docela kořistí
že klamala
že ona sama je šelmou
a v tom tvém skoku
zhořklém vidinou pádu vylámeš si zuby o svůj ...
o čas
a nebo se zjeví Orel, který je nejvyšší šelmou a roztrhá tě na cucky ještě v letu-pádu
často vypadá jako malý ptáček co se myje v kaluži
plně položený do hry světla a stínu
já-my
Orel
a chceš skutečně, aby tvé srdce zcela prostoupila laskavost?
 
To se mi líbí
 
 
 
Okomentovat
 
 
Sdílet
 
 
30.3.2023
Vrků

vrků vrků vrků

říká ptáček 

a já na to

doprdele kurvadrát moje mysl říká blablabla a pak blebleble

a to všechno za pár minut a..

ptáček říká

vrků vrků vrků

a já na to

doprdele kurva ježiš sakra ale proč pořád to a ono a moje mysl tohleto a svět támhleto a dělej tohle nebo nedělej nebo mysli na tohle nebo nemysli nebo říkej něco nebo radši nemluv nebo myslíš až moc nojo ale jinak jsi úplně vymaštěná a ..

a

a ptáček vrků vrků

a já

ach ptáčku vrků fňuk vrků chňo chňo poraď mi poraď

ptáček ptáček taky asi naříká chňo chňo a vrků vrků pořád se mě ptá co má dělat a já tady řešim jenom sebe, ale nechci toho ptáčka vyděsit to zas jako né jo

ale třeba mě ten ptáček děsí svym nemožnym klidem

i když počkat!

ach ptáčku vrků vrků vrků

a ptáček na to

doprdele vrků doprdele vrků doprdele vrků

kurva vrků ale už kurvaaaavrkkkuuuuvrkuuukurvaaakurvvaaaavrkuuuuu

a byl to krásný jarní den

vrků fňuk

28.3.2023
pro celníka
je to tak jasné
gdyž si zapneš pořad
proložený reklamou
který je sám reklamou
je to tak jasné
gdyž zaostříš pozornost na květinu
pampeliška podšitá
chová se jako reklama
nutí tě fouknout
 
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
a přece to má tíhu
vidím to jasně
jako stopu ve sněhu
odpusť si
a napiš něco co se nedá říct
napiš to močí
zalej rozštíplou sykomoru
zdroj ovoce, stínu i dřeva
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
pro celníka
25.3.2023
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Eva čeká na ohňostroj a ještě jedna další říkanka

------------------

Eva čeká na ohňostroj

Tobě se ven řinou střeva

Myslíš, podříznu se - Hovno!

Nikomu to zjevně neva

 

Eva snídá horký párek

Ty tankuješ u benziny 

Zbude z tebe jenom škvarek

Eva má narozeniny 

 

Každý den je jeden dárek

A dárek každý den jiný 

Eva... zase si dává párek

Tobě nadzvedávaj plyny

(levý varle)

-------------------

 

Mojí drazí

Já mám vás, ale - pak mám taky Vaz

a ten si srazím

20.3.2023  (upr. 3.4.2023)
Hoď to do ohně

To dobré, čím si jsi neochvějně jist,
co se ti jeví jako samozřejmé,
hoď do ohně a popel
nasyp do pramene.

Náhle zjistíš,
že stojíš ve vybydleném domě.
Náhle shledáš,
že nevidíš nic než černý dým,
že marně lapáš
po vzduchu.

Že z nevděčného nerozumu
podpálil jsi vše,
ba i sebe.

Najednou
už se jen z výšky smutně díváš
na trosky a sebe v nich,
na promarněné dary,
na to, co zbylo
z pokladu života,
který se ti zdál
příliš
obyčejný.

Najednou
chtěl bys zase vidět krásy světa,
chtěl bys všechno zpět,
volně, zhluboka dýchat.

Nedohoníš bycha.

15.3.2023
Kravý voči

Pil jsem ze sklenice. Ve sklenici jsem měl citronovou šťávu a v ní vodu. Pil jsem 

ze sklenice citronovou šťávu s vodou. 

Pil jsem ze sklenice. Když jsem byl ve třech čtvrtinách sklenice, 

všiml jsem si na hladině temných útvarů. Vznášejících se. 

Temných útvarů splývajících ve třech čtvrtinách sklenice. 

Přestal jsem pít. Přestal jsem pít a blíže si je prohlédl. Zjistil jsem, že mi ve sklenici 

s citronovou šťávou s vodou, kterou jsem pil, plavou kraví voči.

Kraví voči. 

14.3.2023
Vejce je třeba vařit z obou stran

Výběžky troglodytů se roztékají

a ani jeden z těchto navěky předpovídaných dnů

nebude tím, čeho jsme se lekli, než jsme včerejšího dne usnuli

bude jen lepkavou trýznivou fosforeskující hmotou

čerpající svou sílu z nekonečné existence

multidimenzionálního schématu, jemuž říkáme housle.

 

Tenká, a přece vícevrstvá realita nemůže najít své vyústění v ničem tak triviálním.

Musí postoupit svou panschematičnost slokám, které nebyly ještě nikým složeny.

Možná byly složeny na hromadu a možná

je přece každá z nich jen trochou neočekávaného vánku

v plachtách ptačích lodí, mířících za soumraku někam mimo čas.

 

Vejce je třeba vařit z obou stran, tak jako temperamentní lvy.

Čeká je ještě mnoho bohoslužeb a z nejedné by se mohli vrátit hladoví –

svědomí trpícího je protkané nesčíselnými vrypy, v nichž bublá něco doutnajícího

a na pokraji hlavního uzávěru války přece zaržál kůň

 

Vleklá psychóza vedoucího psychiatra má nedozírné následky na personál.

Ten pendluje po ulicích s otevřenými dveřmi, aniž by do nich naházel trochu jahod nebo jogurtu –

takové sčítání lidu se děje vždy za úplňku, ale v nepřítomnosti zvířat.

Ta tiše pospávají na březích Karpat a z chřípí se jim line nejeden kradmý vzlyk

 

Smutná váza čekající na rozklad se již prokousala k podstatě

ačkoliv by si raději zapálila a česala vítr pomerančovým deštěm

v tom tichu si odplivla na moje koleno, ale bylo to celé zaobalené a aristokratické

takže jsem nemohl než nesouhlasit a nepoložit ji na rameno kytici třešní.

 

Jsme vyškoleni k dobývání končin, které už dávno naši skutečnost opustily,

aniž by nám svěřily jediného slova na rozloupaný rohlík.

Tvrdošíjně omamná cibule už kvete jen ve větru a jediné, co s tím můžeš udělat Ty

je nechat ji odplout až na vrcholek hory jménem duha.

 

Zčernalý vichr už zase bloudí po troskách parníků

aniž by složil hlavu či alespoň báseň.

 

4.3.2023
Málo jsi do země hlavičkou bil

Málo jsi do země hlavičkou bil,

vítr už rozfoukal všechen pyl.

Dělníci v ulici pracují dýl.

Do rána vyrostlo tu několik vil.

 

Málo jsi do země hlavičkou bil,

z dáli je slyšet sténání víl.

Málo jsi do země hlavičkou bil.

Jelen, co šňupnul si pýr,

parožím o stromy celou noc ryl.

 

Málo jsi do země hlavičkou bil,

blízko je slyšet bzučení pil.

Málo jsi do země hlavičkou bil,

Tam, kde byl les, zůstal jen jíl.

 

Netopýr, slepýš, pyl,

jsou poslední, kdo tu zbyl.

Možná, že někde i malinký hýl.

Málo jsi do země, hlavičkou bil.

Teď bolí tě hlava o něco dýl.

Ty málo jsi v létě, málos pil.

 

(Jølen Mölkin, Oslo 4.3.2023)


Jen sni (poezie, Nicc) • Čemu věříš? - Čemu ne? (poezie, Lokálka)
    

23.2.2023
Čemu věříš? - Čemu ne?

Uvěřilci zhůvěří

Zhůvěřilci uvěří 

4.2.2023
Jen sni

Můj smutek je modlitbou
Aby démoni odešli do patřičných krajin
Sama se sebou maluju obraz psychopata
Kterej nemá šanci vkročit
Pořád tu drží otevřený dveře
Co když náhodou?
Bude potřeba převrátit stoly
Co když náhodou
Zatemní se ta trhlina
Lásku v sobě vypěstuju jako rostlinu
Proboha - trvá to!
Jsem pomalejší
Táhnu se jak váhání uzlu, když strká si tam sebevrah hlavu
Táhnu se a v tu chvíli zas zrychluji
Kolečka se otočí, panenky se protočí, hlava se mě zamotá, padám, kam nevím, ale na čele nápis help
Co a k čemu má to bejt
Dávno už neviditelnej plášť nosím celý věky
Myslím na ňadra cizích žen a jejich rty který tě omáměj
Já už nemám žádný rty, já mám kapuci, která se snaží doskejtovat do tunelu bez přátel
Do tunelu kde budou už jen krysí bobky a můj možná prožitej život
Dal jsi mi do hlavy vlastní neexistenci
Jsi stejnej jak ta zelená kopretina
Ale není už potřeba věci si vyčítat
Lásku vynesu do oblak jak lístky květů o který není potřeba se starat, protože všechno má svoji vlastní cestu a ty to nikdy neumožníš, aby život byl napsanej nikdy nebude napsanej
V tom je to tak zkurveně magický, že brečím a nespím a moje modlitba mi diktuje kdy nespat a bude to trvat ještě pár hodin i při tý nejsilnější meditaci si nakonec řeknu, že to nemám šanci zjistit
Žádnej psychoanalytik nenapsal do dějin, že sny jsou obrannej mechismus a já se braním žít svůj smutek a tak nespím a tak se občas chichotám jak veverka, vím totiž vomámit to drogama nejde vomámit to nejde, duši musíš vomámit jen sněnim.. jen sni, princezno, tohle je tvoje pohádka a ty si to umíš zkurvit dokonale, tak jen sni, prosimtě


Objemutí (poezie, Kolemjdoucí) • JSOU CNA (poezie, Kolemjdoucí) • OBZOR (poezie, Kolemjdoucí)
    

23.1.2023
OBZOR
OBZOR SE NEPTÁ KUDY PŮJDEM
říkáš že mám dávat pozor
aby mi něco neuniklo
chceš po mně pozornost
chceš dozor
dáváš mi na výběr ze dvou
ani nápad
chceš abych se ti věnoval
jinak otrávíš vodu
chceš mi říct že beze mne nic
a přitom dávno máš
předplacený lístky
že se zabiješ
z lásky
a přitom máš dávno
volňásky
ne z lásky
já mám jenom jeden vzor
Nejvyšší
došlo ti
že se právě rodí ti který si zabil
kterým jsi vzal zemi
vodu vzduch
vyrval srdce
a skryl
OBZOR
 
 
23.1.2023
JSOU CNA
jsou věci
které se šíří jako vůně
jsou věci
které se šíří jako pomluva,
jiné jdou od úst k ústům
jako dobrá pověst
jako dobrý příběh
a pak je tu polibek, omluva
jsou věci které se nešíří
to jsou tajemství
a pak je tu hořkost z toho co jsi viděl
i plesání nakažlivé smíchem
je tu rozum
a je tu srdce
je to v tobě
babylon smíchaný s tichem
11.1.2023
Objemutí
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba

píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Každému padlému věnuji vzpomínku (poezie, Lokálka) • Jan Hitler (poezie, Kamil Princ)
    

29.10.2022
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Jan Hitler

Tento mnohem méně talentovaný bratr Adolfa,

o kterém mnozí tvrdí, že nikdy neexistoval

a že se jedná pouze o kolektivní halucinaci

alkoholem zdecimovaných dezolátů z klubu Paliárka,

byl můj nejlepší kamarád.

 

Od té doby, co se prvně pohnul v děloze,

vedl velmi pohnutý život.

Často trpěl na zánět střevního ucha,

ve škole měl samé trojky

se svými homosexuálními spolužáky,

při tělesné výchově nepřeskočil ani kozu

paní učitelky,

a jelikož byl krotký jako beránek,

znásilnil ho zoofil.

Bolelo ho to jako prase.

 

K jeho zplození došlo nešťastnou náhodou,

když jeho matka, Klára Hitlerová,

zakopla a upadla řitním otvorem na panenku Barbie,

v jejíž vlasech se nacházelo zaschlé sperma Aloise Hitlera

(popis jeho deviantních masturbačních hrátek

by však přesahoval rámec této vědecké práce),

načež poslední umírající spermie

pronikla skrz Klářin hemeroid

přes krevní řečiště až do dělohy.

Skutečný zázrak přírody!

 

Měl jsem připravenou podrobnou studii o jeho psychologickém profilu,

ale její jediný originál mi na Paliárce spadl do záchodu.

Když se ho Salát snažil vypáčit, vykloubil si rameno,

Lukáš, který mu chtěl poskytnout první pomoc,

se smíchy pomočil,

načež jsem po tekutém obsahu jeho měchýře uklouzl

a úderem o záchodovou mísu si perforoval lebku,

díky čemuž jsem přišel o celý frontální lalok.

 

Pouze útržkovitě si vzpomínám na několik střípků z jeho života

(neboť mám v lebce ještě několik střípků z té keramické záchodové mísy):

– jedním okem byl krátkozraký a druhým dalekozraký,

– na zavázání tkaničky potřeboval obě ruce, zuby a jednu nohu,

– v dětství si při pouštění draka pustil žilou,

– jednou se snažil uhasit požár hasákem,

– neúspěšně zaváděl stanné právo ve stanu,

– aby přivedl vodu do varu, musel ji ohřát na 140 °C,

– když chtěl v hospodě točené pivo, přinesl si videokameru,

– zkoušel se živit hraním na bicí, ale přišel na buben,

– jeho erekce vydržela pouhých 18 vteřin.

 

Měl jsem prorocký sen, v němž jsem ve vajíčku Kinder Surprise

našel embryo jeho klona.

Poprosil jsem Elišku, zda by ho nedonosila ve svém Lukášem zdevastovaném lůně.

Nadšeně souhlasila.

Když jsem jí o svém snu říkal,

tak už ale nesouhlasila.

Nevadí, máme chloroform...

Můj plán má ovšem trhlinu, neboť v kindervejcích 

nacházím pořád jen samé debilní hračky!

Je to sabotáž!

Spiknutí všech světových mocností!

Nechtějí, aby se svět dozvěděl krutou pravdu, že shthrixjshekdbpnhld

 

[Autor byl na tomto místě zlikvidován Ilumináty. Text je tedy publikován "post mortem" a jeho ostatní části se nedochovaly.]

25.10.2022
Každému padlému věnuji vzpomínku

 

Žiju se vším, cos mi dal do vínku

Dvacáté století, na krátkém vodítku

Osmnáct-osmdesát devět, 

Osmnáct-osmdesát devět,

Milovník rolí

 

Osmička, Devítka, osmnáct karátů 

Stříhání košil a střídání kabátů

Osmnáct-osmdesát devět,

Osmnáct-osmdesát devět,

Dost! Už to bolí.

 

12.10.2022
píseň kosmická
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou

nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • pakostnice (poezie, Kolemjdoucí) • podagra (poezie, Kolemjdoucí) • minimalizmus (poezie, Kolemjdoucí) • Amanita (poezie, Polyp) • Stínová žena (poezie, Polyp) • narcizmus (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • O kolečko víc (poezie, Kamil Princ)
    

29.9.2022  (upr. 12.10.2022)
O kolečko víc
(villonská balada)

Jsem ožralý jak Osbourne Ozzy,
mám chorobný a nuzný zjev.
Po rumu padnu do narkózy,
mně příjemně zní Banshee řev
jak Braniborský koncert v F
a krypta je můj hotel Ritz.
Vždyť Zubatá je přísný šéf,
mám prostě o kolečko víc.
 
Vstříc rokli kráčí lidé mnozí,
je málo zrna, mnoho plev.
I andělé jsou neznabozi,
ku hříchu svádí jejich zpěv.
Ne, peklo není UNICEF
a v kotli poznáš, co je hic.
Bol vyprázdní ti obsah střev,
mám prostě o kolečko víc.
 
Hněv Boží nás však neohrozí,
buď seladonem lehkých děv,
vrch popravčí jsou jejich kozy.
Až chytneš AIDS, tak prýštit krev
ti bude z podřezaných cév,
už pohřební si zapal svíc.
Jsi beránkem, byť chceš být lev,
mám prostě o kolečko víc.
 
Jsem snadným terčem pro psychózy
jak Hamlet, dánský kralevic.
Ač hrobník pilně kárku vozí,
mám prostě o kolečko víc.
26.9.2022
netřesk
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum
26.9.2022  (upr. 12.10.2022)
narcizmus
proč nás usvědčuješ ze svého smutku?
a vyškrabáváš ze spár jinak tak pevných zdí
pevninu
a do škvír dosazuješ motáky
předávané polibkem
své zdi nářku
18.9.2022
Stínová žena

stínová žena, co nemá šaty

stejně ji nikdo nevidí

špičatý nehty, sevřený rty

tančím s ní na party

 

rozbiju si hlavu, prokoušu rty

vytrhám nehty

abych se aspoň na chvíli

cejtil jako ty

 

zlámu si kosti

a smrad z popálený kůže

mi bude připomínat

ty šťastnější dny

 

stínová žena

jsi stínová žena

jsi všechno, co chci

a nemám

18.9.2022  (upr. 26.9.2022)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Amanita

chci být tvůj milenec

koukat ti pod sukni

všechny tvé puntíky z klobouku slízat

projet se kočárem

úsvitem posmutnit

pod zadkem mravenci, nad hlavou bříza

 

nachcat si do chřtánu

jinak to nepůjde

proto se nemohu ubránit dojmu

že když tě marnivě rozkopnu po lese

v křečích a bolestech

do tří dnů pojdu

 

jestli mě naopak vyšukáš do nebe

žaluji pavoukům, hvězdám i Bohu

že až si zatančím s padlými anděly

těžko už naleznu cestičku domů

12.9.2022
minimalizmus
moje milá nosila vždy krajku na kalhotkách
a to jak o všední dni, tak zejména o vánočních svátkách
letos však ač je dávno už listopad
není zde prostor pro výzdobu
teď chodí v tangách
12.9.2022
podagra

v marné touze nakrmit touhu
polkl viagru
když pak v suterénu podniku to podnikl
ucítil tam dole podagru

12.9.2022
pakostnice
pod tíhou minulosti
možná že ti skřípou kosti
a z budoucnosti
třeba natahneš si šlachy
jedním můžeme si býti přece jisti
že to co ti zlomí kost
je fatální přítomnost
12.9.2022
nauka o klenáku pomíjivosti
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí

Zastavení v mokrém domě (poezie, Rogo) • Stála stracciatella u kostela... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Přečetla bych si ještě jednu knihu... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • Výplachu netřeba (poezie, Xerodoth Sigmius)
    

28.8.2022
Výplachu netřeba

Propletli jsme si

naše oční nervy

a vložili bulvu

do důlku tomu druhému

 

A i když si

zrovna nečtem myšlenky

šimráme si rohovkami

po šedé kůře mozkové

 

Láska je 

především nehygienická

25.8.2022
Výroční

odpočívam před tím strašidelným propadem akcií
gdy cena života se bude odvíjet od hmotnosti masa
a cena duše bude úměrná počtu bodů z jistého algoritmu,
který uznají vyspělé státy a jejich vlády
a cena vlád bude stejná jako nejvyšší možná výhra v tomto testu
nebude možné se s tím srovnávat
cena duše bude mít konečně tedy zase jednou cenu masa,
které oživuje
a tak ti otylí a drzí, budou mít zase jednou zpekla štěstí v tom pekle
ale nebojte se, milé děti, i dábel ví, že duše žádnou cenu nemá
proto gdo je duší, nehodlá obchodovat

4.8.2022
Přečetla bych si ještě jednu knihu...

Přečetla bych si ještě jednu knihu, povídá dáma.
Ale nesměla by být o lidech. Jenom by v ní pršelo a pak by vyšlo slunce.
Vadneme, opáčím. Přišli jsme o koně i střelce.
Za okny se snáší podvečer.
Plynule odpočítávám tekutý čas.
Jednou se obalím do kartonových krabic a vylétnu nad pastviny.
Trpělivost trpěla a potřebuje spát.
Táhneme se jako karamel a najednou výstřel.
Vinyl je u konce.

4.8.2022
Stála stracciatella u kostela...

Stála stracciatella u kostela
něco chtěla
nevěděla, jestli směla
možná chtěla všechno vzdávat
možná se vdávat
možná chtěla si dát páva
a jak tam stála kráva u kostela
někdo jí kus ukous těla
tak nevěděla co má dělat
porodila deset telat
a státní převrat
no sláva
zdrávas šabat a šábes
a celá náves
krávu vykostila, vykuchala
vesele si zajuchala
udělala zářez
omyla si tváře
pláčem...

...já tam pivo stáčel jakožto náčelník
jakožto námezdní dělník z okresu Mělník
a můžu jedině potvrdit
že nosej podprdy
tady pod Brdy
a že večer
bude ještě spousta ostudy.

4.8.2022
Zastavení v mokrém domě

V mokrém domě náhle

cesta zastavena

proudy deště jsou táhlé

zmokla i má žena,

 

v šeru a v temnotě

kde ze stropu kape voda

sedíme tiše nehnutě

věříme, že se to poddá,

 

raději i stan v tom domě máme

obklopený kalužemi

i ty těžké chvíle jsou staré známé

požehnané mezi všemi,

 

po noci však přijde den

absolutnem vykouzlen

my půjdeme s písní dál

tou jež nám osud daroval,

 

tou písní radosti

necháme se vésti

nic jiného neexistuje

než tato přesvatá melodie,

 

tma nad domem a snad i hvězdy

přinejmenším tušené

Láska nad námi, ta je navždy

vše špatné se přežene,

 

tvrdé jsou někdy zkoušky života

často ovšem nutné

pak odejde i tupá dřímota

a jako když utne.

 

17.1.2022

La Gomera - v mokrém domě


Somewhere (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Zarezlý výhybky (poezie, peterkey)
    

22.7.2022
Zarezlý výhybky

Vymlácený sklíčka z vitráží,

a mříže rezavý.

Starý oprýskaný nádraží,

kde vlak už nestaví.

 

Vajgly v květináčích

a tuny prachu na římsách.

Zarezlý výhybky, tvý starý sny,

spí utopený v kopřivách.

 

Kolikrát sis duši spálil,

když´s ty sny chtěl vyrvat ven?

Kolikrát se jiní smáli

tvýmu boji s osudem.

 

Kolikrát se jiní smáli

a tak ses tomu taky smál.

Nikdo jinej než ty neví,

proč jsi to tenkrát vzdal.

 

Nikdy nedoženeš zpoždění,

který tvůj vlak nabral.

Stojíš sám na kusý koleji,

(tam) kde už tvůj děda stál.

 

A čekáš, až se tě někdo zeptá,

nač vlastně ještě čekáš.

Ale pořád se tě nikdo neptá,

tak tady čekáš dál.

 

Zažloutlý jízdní řády,

co už dávno neplatí.

Nepoznáš už estakády,

co se v dálce klikatí.

 

Jen vajgly v květináčích

a tuny prachu na římsách.

Zarezlý výhybky, tvý starý sny,

spí utopený v kopřivách.

 

20.7.2022
Somewhere

malý cestopis

Prastaré platany a umění spreje

Záhřeb
ženy v kontejneru se ptám na vstup do AKC Medica
Všechny kluby zavřely.
Je noc.
Je pondělí.
Na nástupišti drnkám Over the Rainbow
přisednuvší žena zpívá
Sáva je zapomenutá za městem
pulsují jen dvě diskotéky
bouřka tluče do nádraží
a dávno zpožděné vlaky
přistávají na libovolný perón.
Stejně tak ten s Vladimírem.
Prochozená noc se projevuje v nohou
slepý vede chromého tržištěm.
Jsme jedno tělo.

Postapokalyptické bujení
Bělěhrad
Ten dredatý na autobusáku je náš bratr
Monkey barem vibruje Wild Cherry

Musíme jít, liják nepřestane.
Chorvatský chléb a sýr na hostelu.
Celý den zkoušíme štěstí
postupně na třech pumpách.
Vláďa tancuje s cedulí
hrajeme Jah Rastafarai
stmívá se a tam a zpátky
nás obchází Srbská policie.
Pumpař nám daruje chleba.
Pa mýtné bráně na nás pokřikují hipíci
M
ají jedno místo. Nedělíme se.
Turek nerozumí slovu a nabízí drobáky
na koleni v dodávce vařím kafe pro tři
spíme v poli u motorestu

Koupeme se v Nišavě v centru Niše
Stará Planina? říká trafikant. Nejkrásnější místo na světě!
Zahrádka řecké restaurace obsahuje jednoho štamgasta a jednoho kuchaře
posléze halloumi, salát, pražené cukety, placky a slivovici
v sekáči v Pirotu pořizujeme šátek a tašku free people
ti už venku hrají na flétnu a zvou nás na pivo, on je Gruzinec a ona Češka, uvidíme se nahoře
taxikáři si nás směňují
do hor to chce silnější auto

Naskočí dva Francouzi
krosny máme na kolenou
první přivítání doma dostáváme ve vsi pod horou
drápeme se nahoru už potmě
halucinujeme o kouři a zpěvu pěšinou lemovanou šňůrkami
a pablesky světlušek
dvě z nich se drží blízko sebe:
oči hladového štěněte.
Louis mu dává jméno – Rainbow.
U Svatého ohně zurčí sitáry
dělíme se o pumpařův chléb.

Ráno se zbavujeme oblečení a dívky svršků
marně - začíná liják, zebe a pokračuje
jdu pro vodu, jdu pro dřevo, jdu pro pilu
dlouhá vřelá objetí, upřímná přijetí
pukám praskám trhám se láskou k bratrům, k sestrám, k horám
a rodina se schází v kruhu
dva dny rozfoukávání ohně a kouře v očích

už zase pálí slunce a potok příjemně zebe
u
čím se umění šakuhači
učím se umění šibari
učím se mantry
pozoruji východ slunce
na jedné vlně s blázny všeho světa.
Málokdo přijel z domova a mnoho jiný nemá, než zde.
V kuchyni je potřeba hudba!
Vařím čaj z bylin, vybírám popel, stavím spíž, stavím hranici
už svolávají, zakřičme na tři!
a rodina se schází v kruhu
a sangha se schází v kruhu
jdu pro dřevo, vybírám popel, strouhám řepu, jdu pro vodu

směju se a objímám
nic víc.

Po noci probdělé s Esmeraldou
probouzím Vladimíra – skládá stan.
Bratr nám na cestu dává houbovou čokoládu
taxikář ujel
hledáme telefon a najdeme muže s autem
lahváč hlásí návrat do babylonu
k jízdence potřebujeme vstupenku na perón.

Panika ve Vídni
jinak Vládimír skoro celou cestu spí
já píšu tohle na obal od Burku
brothers and sisters
see you in five!


natřít tank na růžovo (poezie, kolemjdoucí) • drkotání (poezie, kolemjdoucí)
    

21.6.2022
drkotání
je opravdu těžké použít slova tak
aby to bylo esteticky a snad i mravně krásné
gdyž jednou je lepší vstihnout ten okamžik rozvitým blábolem
a jindy zas jinotajem
ovšem pakliže nýbrž jelikož
už bylo slovo natolik rozvinuto a jinotaj není jinotajemný
je drkotání zubů z ledové vody tou nejkrásnější poezií
21.6.2022
natřít tank na růžovo
jsou totiž lidé, kteří již nejsou na tomto světě, a přece je klidně můžeš vidět, jak kadí v kapradí
určitě jim nechybí absolutní vůle a hlavně pevný bod ve vesmíru, který si vědomě zavěsili uprostřed mysli
takoví lidé nemůžou být už z tohoto světa,
protože jasně vidí trajektorii vnímání příštích dní
a odstoupili ze svých funkcí, aby nekrmili dál toho hada veřejného mínění a soudů,
protože si povšimli, že názor zmizel a je už jenom program, že zmizel život a je jenom chov
a intenzivní chov dál mění mysl v poušť
a přece v kapradí dá se toho tolik změnit
ať už to nechat jen tak životu na místě
a nebo s plnou igelitkou
nastřádanou
ji pevně zatnout do pomníku unie
...a je jenom škoda že hovna nejsou růžová

Jabloň (poezie, Jorka Mouken) • Vltava (poezie, Jorka Mouken) • Místo klidu (poezie, Rogo)
    

22.5.2022
Místo klidu

Putování nekonečnem

poselství zdánlivě nevysloveno

tak kampak se dále pohnem?

kde je mé vlastní nebe a kde je dno?

 

Kanárské ostrovy, Anglie, Polsko

návrat do temné Czechie 

začíná mi býti tak trochu ouzko 

co když tam nikdo nežije?

 

Iluze vetkaná do mé paměti 

projekce vzdáleného filmu 

a poté detailní záběr na děti

u kterého se snadno dojmu.

 

Mé vlastní dětství to bylo 

co zanechalo strachu stopy 

vše je umělecké dílo

hromady sněhu nebo tropy,

 

Kde je to pravé místo klidu?

netřeba ničím pohrdat

Já sám k sobě jednou přijdu

a bude to již napořád.

 

15.5.2022

Brzeznica - Polska

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

15.5.2022
Vltava

Zasel jsem selátko,

to vyrostlo mi zakrátko.

Po čase -

stalo se z něho prase.

15.5.2022
Jabloň

Rostla jabloň v zátočině,

(*německy: die kurve)

Snad ty jabka nevopadaj,

než je někdo urve.


Státi se vším (poezie, Rogo) • (bez názvu) (poezie, Vladimír Bodiš) • Důvod (poezie, Nicc)
    

28.4.2022
Důvod

jestli chci mít úzkost

dejte mi kafe ať mám aspoň důvod

16.4.2022
(bez názvu)

Tam vysoko nad zemí, na komíně černý pán se žlutým zobákem

na svou flétničku oznamuje čtvrt po čtvrté ráno

poslední jízdy nočních spojů, řidičům se klíží oči spánkem

a uklízecí čety vyjíždějí se svou károu

uklidit z ulic zbytky vzpomínek

co tam zanechali lidé

někteří z nich ještě stále

neopustili poslední večírek

první jarní paprsky hladí věžičky kostelů

prostupují skrze ozdobná okna oznamující andělům

že je na čase rozeznít zvony

orchestr se rozezní za doprovodu pěvců

za hlaholu lidí a za štěkotu psů

přidávají se i řemeslníci se svými bubny

oslavujíce příchod jarní rovnodennosti

rostliny pozvedávají své květy chtějíce pozdravit bohyni Vesnu

mráz samou něhou polevuje na své tvrdosti

a první milenci si začínají projevovat svou lásku

pod i nad korunami rozkvétajících stromů

3.4.2022
Státi se vším

Jen ticho a prázdno

a přesto je vše obsaženo

žádná slova

a přesto je vše vyřčeno

jakmile se zastaví vše

teprve pak to bude vším

až přežijeme všechny

naše tragédie a neštěstí

až přežijeme všechny

naše radosti a šťastné chvíle

až opustíme úplně vše

teprve pak se staneme vším

jen ticho a prázdno

a přesto tak plné

že zmizí jakakoliv potřeba

cokoliv vyjádřit.

 

25.3.2022

Pod horou Mantana de la Fuente,Gran Canaria

 

 


Moje duše je nelogická (poezie, Nicc) • Ticho nosí tvář Boha (poezie, P(ř)íšeRadka)
    

28.3.2022
Ticho nosí tvář Boha

Ticho nosí tvář Boha 

a ta se ztrácí v nekonečném hluku a zmatku přehlcených myslí. 

Ticho je odpuštění a trpělivost. 

Ticho je sekunda po bolestném výkřiku. 

Krvácení duše a útěcha přicházející smrti.

 

Ticho… je předehra 

dozvuk šepotu laskavých slov po milování tak horkém, 

jako dech vulkánu. Rozcuchává prameny havraních vlasů

a líbá tak něžně, že rudá láva ve tvých žilách taví všechen cit.

Ticho je procitnutí v prvním nádechu

a odpočinek ve vlahém letním dni. 

Smíření. Mlčení. Čekání. 

Nedokončené řádky rozepsané knihy mezi nedopalky.

Ticho je zbabělost z vyznání. Zahořklá slova na jazyku

 

Ticho je přívětivé

pokud věříš sám sobě.

19.3.2022  (upr. 23.3.2022)
Moje duše je nelogická

Svět je halucinogen

Vše je halucinace

Vše je gen

 

Svět je zmatený místo

Ve kterém plavu

Poetický verše házím za hlavu

A už se jen řídím heslem

Co na srdci to na jazyku

Takže momentálně úzkostlivý sliny

V pokoji

Kterej mi nic neříká

A kterej působí jak ketamin

Proč jsem radikální

Proč jsem tak zasraně loajální

Když chci bejt zbytečně teatrální

Chci bejt zbytečně teatrální

Chci iq svejch rodičů hodit do jámy

Geny si nevyberu

Ale aspoň si vyberu ty halucinogeny

 

Můj halucinogen

Je

Mysl plná zasranejch hoven

Ano, slyšíte správně

Jednak hovna

A jednak ještě zasraný

Poezie byla hezká

Když jsem se dívala do tvejch očí

A ony byly jako nádhernej samet

Ale teď se dívám do prázdna

A moje duše je nelogická

Moje duše je nelogická

A moje zbytečnost magická

A tak si s ní můžu zalízt pod peřinu

A dělat že tu nejsem

A ty taky

A ty taky

A ty taky

A vy všichni zbyteční magiči

 

Moje zbytečnost je magická

A tím je magie komická

A tím je komedie lidská

A lidskost nelogická

Nelogičnost je lidská

A tím je lidskost mně blízká

 


Sklíčko (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Sousedé (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kroužky (poezie, Nicc) • přání je otcem myšlenky (poezie, kolemjdoucí) • zrození řídí kokrhání (poezie, kolemjdoucí)
    

25.2.2022
zrození řídí kokrhání
a chtějí nám asi říct
hle:
tohle má být ta slavná armáda
ti chlapci s pohledem dětí,
kterým někdo snědl svačinu
ba co hůř, snědl dětství
jako ty cikánští trpaslíci,
které nikotin připravil o pul metru výšky,
co na autobusáku jako tajtrlíci
přehrávají odezírané role z filmů akčních
jako tihleti bojovníci se žvárem v koutku
chtějí nám asi říct:
jsme jenoom malí páni
to jenom jitřenka...
a naše zrození řídí kokrhání
25.2.2022
přání je otcem myšlenky
tady je tolik lásky, že bych se ani nedivil,
že bych se ani nenadál,
že bych se ani nenadech a vše,
že by skončilo v plamenech
jak se zmocňuje, jako z nějakého podzemního rytmu,
duší tělesnost, všechno bezpráví, léta přehlížené, k sobě
a k zemi
vchrstne se náhle jako jeden pramen
bratr bratru kámen
ale to je pravda, až s čůrkem krve ze spánku
do té doby ještě na vlastní kůži je třeba sklidit slova a činy z příčiny
a ty se boha boj
přání je otcem myšlenky
 
mezi tím, v jednom kině
ona miluje jeho a on jí ne
on má milenku kterou miluje
a její sestra miluje jeho bratra
ale neznají se ještě
ale její kamarádky také mají problémy
s chlapci
všichni hrdinové jsou pyšní
všichni z prostředí drahých aut
a moderních kuchyní s výhledem do zahrádek
bobkovišní
ve tmě snadno se ujme hypnóza
jak odlesky ohně na vrásčité děloze jeskyň
ani nemusíš být pod vlivem omamného kouře,
při scéně líbání v plastové jímce na vodu,
abys uvažoval v jiné z realit:
jestli nezdraží moc plyn
bude ještě čím bazén vytopit
20.2.2022  (upr. 2.3.2022)
Kroužky

Co je uvnitř mě?

co je uvnitř mě?!

co to ve mně řve

otázky, který neslyšíš

a ony křičí za hranami žeber

 

tak už se seber!

a dej si tu odpověď

tu, kterou jsi zasypala starejma učebnicema

těma, který nikdy neotevřeš

najdi si v týhle básni

to,  co potřebuješ

tahle báseň je

nejspíš o ničem – ale

kdo se to dozví

jen ten, co to zkusí

 

takže pojďme se podívat

co zde leží

nebo lítá

nebo medituje

nebo levituje

nebo dělá kroužky

na sněhu

nebo dělá cibulový kroužky

nebo má kroužek v pupíku

nebo má o kroužek míň

nebo je to kroužek dětský

třeba je to kroužek Jak vyrobit dětskou plínku

třeba je to kroužek plnej lidskejch sraček

třeba mezi těma sračkama je i něco krásnýho

třeba je tam něco, co tě děsí, 

protože to vidíš poprvé, ale neboj

třeba je to taky jen malý letní pírko

prolítávající parkem Grébovka a třeba 

je v Grébovce malý poklad, který ještě

nikdy

nikdo neobjevil

třeba se jednou

odhodláš najít ten poklad

třeba v den, kdy půjdu jen tak do Grébovky

na procházku očumovat, jak se

lámou kůry stromů

 

třeba tě tam uvidim a řeknu si

jé, tenhle člověk slyšel moji báseň a teď

půjde hledat poklad a já za ním přijdu

a budu mít kamaráda do smrti, protože 

o tom je ta usměvavá bizarnost života

a třeba ten člověk skoro ani neřekne čau a třeba

raději bude koukat na měsíc nebo slunce 

nebo mraky nebo čápa

nebo fraktály ve svý hlavě

 

třeba mě vůbec neuvidíš

třeba tě vůbec nezajímám

třeba si řeknu jsem to ale sobec

proč mluvim furt o sobě

a třeba je to to nejlepší, co momentálně dovedu

a jo, život je krásnej

takže je vždycky dobrý prozkoumávat

který kroužky zde leží..

6.2.2022
Sousedé

Máme krásný den, viďte
jen jsem Vás chtěl pozdravit
a zeptat se jak se máte
ale koukám, že
naše zvířata si až moc rozumějí
a vy to svoje máte na vodítku
asi víte proč
z toho by taky mohl být pěkný malér
tak jsem si říkal
nemohli bychom se někdy potkat bez zvířat?
ale asi nemohli, viďte
to moje se mnou chodí kam se hnu
a Vaše koukám taky
už bych měl raději jít, viďte
tak na shledanou!

6.2.2022
Sklíčko

On chtěl přítomnost
a ona chtěla věčnost
a Přítomnost byla Věčnost
a byla sklíčkem lupy
ve kterém viděl její oko
a ona jeho vprostřed celého světa
a Oko bylo Celý Svět
a Přítomnost Věčnost Oko Celý Svět
šeptala –
kdo se vzdá, vyhrál.


Samota (poezie, Nicc) • Člověk uprostřed (poezie, Nicc) • Přímý přenos (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

11.1.2022  (upr. 17.1.2022)
Přímý přenos

(záznam snu)

Prezident Afghánistánu Michael Jackson

v bílém obleku
celý bledý
hovoří ke svému lidu
z haly letiště
legislativa mu ukládá odpovědět na všechny SMS
sleduje je patrně na tabuli odletů
odtud jej také zabírá průmyslová kamera
zprávy jsou nevybíravé a houstnou
na místě je tisknou všechny tiskárny napojené na síť
všechny účetní terminály
a už i všechny děrovačky
volám tátu k televizi
kamera se přibližuje
co to Michael dělá?
pan prezident zvedá pěstičky
tlustý muž z ochranky jej odstrkuje kamsi na kraj
prezident brečí.

6.1.2022
Člověk uprostřed

Ve světě

hippíků

alkoholiků

feťáků, pankáčů, divnejch individuí,

schizofreniků, bláznů, pomatenců,

bastardů, maniaků, řikejsitomujakchceš lidí,

ve světě lidí beze jména

bez domova

bez přátel, bez stability, bez jistot,

bez pocitu, že někam patříš, bez jádra, bez kormidla,

ošklivejch lidí, umaštěnců, zmaštěnců, naivek, pobudů, tuláků

Jsi

Superstar

Kreativec

Ten, co tě pobaví

Dobrej člověk

Extrovert

Král

Muzikální

Veselej

Hravej

Člověk s duchem, duší

s jasnou prozářenou myslí

Sršíš nápadem

Sršíš energií

Jsi prostě dobrák

Jsi prostě dobrej

Ne vlastně ty jsi skvělej

vlastně

vlastně Výjimečnej

Speciální

Unikát

To se jen tak nevidí

Jsi

Opravdu lidskej

Opravdu ryzí

Jsi to prostě ty a za to tě máme rádi

 

Ve světě

kravaťáků, nadřízenejch, tvojí mámy, mojí mámy, mámy všech,

všech, co něco ví, všech, co se vyznaj,

co mají význam, na úrovni

Lidí s titulem

Lidí s tváří

Lidí s pevnou rukou

Lidí, co ví, kdy se smát, kdy mlčet, kdy

prdět, kdy vstávat, kdy si mejt ruce, kdy

říkat dětem co se smí a nesmí

Lidí nadlidí

Krotitelů lidský rasy

politiků, úředníků, diplomatů, fešáků,

krásnejch lidí, stejnejch lidí

Lidí, co tě možná nevnímaj

Lidí, který možná nevnímáš

lidí s názorem i bez názoru

Jsi

Divnej

Pošuk

Radikální

Umouňenej

Tvrdohlavej

Kazitel zábavy

Depresivní

Trhlej

Magor

Ne zrovna upravenej

Moc v hlavě

Moc přemýšlíš

Přehnanej

Podezíravej

Nudnej

Příliš snaživej, sobeckej, bez výrazu

S moc expresivním výrazem

Nekňuba

Alternativní, introvert, nepochopenej, 

speciální, speciální se sarkastickým toném

Moula

Blb 

Pako

 

Jsi

Vnímán všem a všemi

a nejvíc sám sebou

a tvůj úředník a hippík v hlavě 

o kontrolu se perou

Teď tu velim já! říká jeden

a ten druhej mlčet musí

a někdy malej zázrak stane se

A člověk uprostřed

člověka uprostřed ven pustí

 

 

6.1.2022
Samota

Budí mě v noci, když chci spát

vyrábí obrázky, ne zrovna úsměvné

snažím se zklidnit

a ona mě posílá do svých nejtemnějších koutů

 

říká si samota

a mám s ní zvláštní vztah

nějakým způsobem se vzájemně potřebujeme

ale občas na mě tak nějak v převleku vybafne a já se až děsím, kolik toho o sobě nevím

třeba zrovna teď, když chci spát

 

chce mě celou pro sebe

chce mě omámit a svést

vyrábí ty podivný obrázky a tím si u mě opravdu nepřidává

ale stejně vím, že ji potřebuju

 

jen kdyby..

jen kdyby přišla, když ji potřebuju..

 

ale ona je tady teď

teď mě provádí galerií iluzorních symbolů

ničemu z toho nevěřím

naštěstí

ale jistá

jistá si taky nejsem

 

ale proč se tu ukazuje člověk sám, osamocen ve Vesmíru

proč mě odvádí od toho tak krásného lidského kontaktu

možná to není samota 

možná je to strach z ní

 

běžně mi nevadí

baví mě si s ní hrát

akorát že teď je noc

a fakt bych chtěla spát

a to neříkám, protože se to rýmuje

poněvadž to by bylo dost špatný

říkám to, protože teď ona nejvíc sílí

teď si hrát nechce, teď je zlá

teď se mi snaží jakési pochyby nainstalovat do mozku

ale sorry kámo

mojí pozornost si nezískáš

ta je teď v týhle básni

 

 

25.12.2021  (upr. 27.12.2021)
řeknu to bez kudrlinek, psychóza raz dva tři

Říkej mi psychózo

páč tak se jmenuju

říkej mi zlato

nebo tě zabiju

 

nikam to nevede

nikdy to nekončí

otázka čeká

a přejede ji vlak

 

slovama mrham

leč papír netrham

páč mam kompjutr

tak to je snad jasný

 

psychóza mě děsí

ale seru na ní

mam prášky na hlavu

držim je na dlani

 

strkam je do pusy

nikam to nevede

asi je to jen fantasie

pak si myslim, že prsty jsou nůžky a trham s nima ubrusy

lezu s nima za vlasy

tam mam asi brouky

podle testu i když nemam

ale co já vim

psychóza mi je dělá

 

pane doktore napište mi nový léky

mojí řeč nikdo nechápe a já se bavim s ptáky

sérii mrtvejch holubů posílám mrtvýmu dědovi

páč jestli jsem to zdědila 

tak to snad zděděj ufouni

a je potřeba to divný umění rozšiřovat, ať se o mně aspoň mluví 

ať další generace ví, kam čumí

 

vemte moje geny a dejte je nějaký feně

ať zaštěká písničku z muzikálu "NENE" 

to bude supr 

to se pobavim

já a kámoši z blázince

kam se nedávno zastavim

jo čas ten je taky neurčitej 

polohu na gps nezvládám

ale kde mám bod g to víceméně vim

neptejte se mě na věci z historie

to jsou pro mě historky jako když moje máma víno pije

 

je to to stejný furt dokola

říkali mi Nikola

neuměli to říct správně a moje básně jsou mrtvý

a tak to píšu odshora odzdola

páč mám xanax a ten mě teď volá

a moje psychóza se mnou třeba je a třeba neni

a třeba jsem jen dítě štěstěny

a kdejakej člověk má potřebu to řešit

páč sám je to morous a má blbý kecy

a co já mám s tim všim dělat

že jsem magor to vim už co mi umřel první děda

a tak to celý je a nebudu to měnit

páč už to mam u ... a chtěla jsem vám to jen sdělit

 


Sára Connorová (poezie, Marta) • Život ve smutku se nevyplácí (poezie, Rogo) • Podzimní (poezie, Empedoklův Střevíc)
    

30.11.2021
Podzimní

Cyklus, který jsem nazval Podzimní, jsem poprvé uspořádal téměř před 20 lety, ucelenou podobu dostal v roce 2002. Když jsem se k němu po letech vrátil, měl jsem radost, že z něj stále cítím atmosféru pražských kaváren a hospod, kde jsem tehdy trávil hodně času, a že poznávám tváře, které mi tehdy byly tak milé – ať už šlo o lidi blízké nebo krátká náhodná setkání.

I kvůli tomuto uspokojení jsem se rozhodl udělat ještě širší verzi, do níž jsem zařadil i pár dalších textů z téže doby, jež jsem původně odložil stranou. Nedostatky, které jsem na nich tehdy viděl, mají stále, mají ale také své přednosti, světlá místa, o něž jsem nechtěl přijít. Bez nich by celá mozaika byla chudší.

Vojtěch Kouřímský

 

Kulatým stolům v kavárně se stýská po loktech

Ušplíchance z vína zmizely tak jako ze skla vzdech

Co chvíli zavírají

 

Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla

Tak jako déšť by padal do louží

Není déšť nejsou louže není nic

Napjatě čekám zda mě obslouží

Chodí tu číšník

Sbírá nádobí po těch co právě odešli

 

Z nějakých důvodů z neznámých pohnutek

Pro něco už se sem nevešli

Kdyby se vrátili tak leda pro smutek

Pro smutek prázdnoty

Pro smutek hovoru který se z něžností převalí do sporu

Nevinně jako spáč

Anebo milenec

Který tě přilehne

Vystříkne

Spadne klec

 

A pak si zapálí

Zapálí a kouří

Přimhouří před kouřem oči

Tak

 

Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla

Tolikrát věřil jsem v ní

 

- Ale to neznáš něhu

 

Padal jsem

Zmizela

Obočí zdobí mi pěkných pár stehů

 

Z marodky pouští nás zas zpátky do světa

Sedíme v kavárně

 

- Mě láká Paříž

 

- Mě láká to že tak nádherně záříš

 

-.-.-

 

Září je po smrti

Říjen jde po rovech hrobů

Uvítám dvojace tuhletu dobu

Vnímám ji dvojace

- No ale! Jdi ty!

S tou starou příchutí mortality

 

 

Srdce mi opět bije

A mám dokonce rád

Tu malou vrásku ironie

Když necháš ji se smát

 

Bývám teď bdělý ve dne

A večer dobře usínám

Ale co vy slečno?

Možná jste prospala odpoledne

Po noci probdělé u vína

 

Možná že zatímco kulhám k lůžku

Vy jste už dávno vstala

Kulhám tou vzpomínkou – něco se mělo stát

Vstala jste

 

Jé, vy jste malá!

 

Malinká královna

K lůžku se plahočím

Zpod řas vám pod řasy koukal jsem na oči

A jako sedmilhář hodil pak pohled – žok

Do sklenky

Do oka šplích mi grog

Toužené milenky

 

Sedl jsem v kavárně

Kde vzduchem bloudí kouř

Jak velbloud pouštinou

 

Z čajů a káv a cukrovaných jídel

Stoupají hadi (ty faty morgany) k toulavému velbloudu

 

V Praze je kavárna za kavárnou

Jak vlna přílivu za vlnou

Jedna je hořká druhá sladkoslaná

Kavárna za kavárnou

Až je z nich karavana

 

Beru je v poklusu

Prohlížím album našich fotek

Kavárna za kavárnou rychle jak u cirkusu

Balí se vzpomínky

Balí se na cesty

Cestují v podobě maringotek

 

Dnes velbloud zběhlý

Nohatec kopytnatý

Hrbáč a zbloudilec odpolední

Opírá o šachový stolek v rohu

Svou levou zadní nohu

A o moji hlavu pravou přední

 

 

Už dokouřil jsem Noc je vratká

Vlasy lítají mi od hlavy jak mezihvězdné střely

Zachytávají pláč nemluvňátka

Které teď kdesi spí

Daleko

Na posteli

 

A postel pluje snem který teď pluje snem

Znají kojenci snění?

Sedím si v bytě svém

Jak bachař před vězením

 

Za zády noviny zmuchlané jako křídla

Slyším pláč dítěte

Dožaduje se jídla

Z prsu jenž plný je jako je zeměkoule

Tajemná magie

A za ušima boule…

 

Je podzim rozjímám

Čtu si a chodím sem a tam

Stůl odnáší mě do jinam

Koberec odnáší stůl

A ponožky dírou mě studí

Ráno je pospolu s únavou dojista dobře zalátám

Ráno

Jestli se vzbudím…

 

-.-.-

 

Cítím to v žilách mladý žár

Oheň jenž zčerstva praská

Sáně se ženou a ten tvar vzadu je naše láska

Dvě kolejnice blízké tak (vídám je skrze okno)

Sněží a nežli vymizí

Nesmějí sebe se dotknout…

 

Je ticho jako v kostele

A snad by bylo líp

Než báseň vyslovit přísahu

Ozvěnou uslyšet slib

Leč není proč se zavázat

A není ani k čemu

A dítě opět vyřvává a matka vstává k němu

Jak vstává Slunce k člověku

Jak vstává člověk k Slunci

A rozpřahují náručí a naplňují sytost

Ach

Každý kdo zpola nají se

Je poloviční bytost

 

Cítím to v žilách mladý žár

A přesto

Nad to dítě

O kolikže to roků stár

Ve svém studeném bytě

 

A máma

Co si myslela čím bude synek asi

Když nadává když chválí mne:

Nu – moh‘ jsem být z lepší rasy

Být černý nebo zelený

Jakého chceš mít syna?

Co ti to doma vyrostlo?

Chudý pýr a taky bohatýr

Nu což – i ty jsi jiná…

 

 

Byli jsme tenkrát opilí

Teqilou a taky vínem

Když’s líčil jak tenkrát krmili

Jste se tam v lese muskarinem

 

Ležel jsem na zádech

Jen tma a praskot ohně

Tak těžká záda…

 

Viděl jsem padat kapku

Z kolika kilometrů

Spatřil jsem ji na poslední chvíli

Ležela na křídle větru

 

A po zemi zatím tancoval

Můj nesmyslný stín

Jako by také požil

Muskarin

 

 

 

Mé cesty Prahou

Protínají vítězné oblouky antikvariátů a bouřku v nich

Z bouřky srší šípy mědi (cuprum)

Nesu si igelitku plnou knih – šustící bal stromu

Míjím Umprum

Je pozdní podzim

Čas přesadit do čerstvé hlíny

Měkké jako střída voňavé jak střída

Měkké jako Hermelín a vlhké jako sníh

Vlhké jako víno – sbíhají se sliny

 

- Což takhle dát si DVA Hermelíny

 

Tam

Žena

Vedle ní

Žena

Chybím tam já

Jsem tady

Jako lupa na stolní lampě

Černý jako její lak

Nikoli pijan

Jen piják černoty

Žena a žena tam

Já tu

No tak!

Černá a vlhká jak krém na boty

 

Kuchaři!

Kluk mi připravuje jídlo

Tělo je země má

Žaludek je mé sídlo

Já tady

Ženy tam

Jsou dvě a jsou tu samy

Na stolku jako houba

Vyrůstá mistička s olivami

A z ní dvě vesla lžic

Kovová vesla chuti

 

- Pojď s námi ochutnat

 

Nikdo mě nedonutí…

A snad i kdybych chtěl

Jsem vrostlý do židle

Jak byl jsem do sebe

Cítím tě doposud jak strom svoji půdu

Pod kmenem pozdní podzim tlí

Zarostlý do židle

Zarostlý do osudu

A kromě toho

Zarostlý

 

 

 

Tramvaj je mířená střela

Cíl nejistý

Jistota: veze nás vzhůru

turisty…

V hlavě i v nohou máme túru

 

Z Klárova vystoupá

Červená alpinistka

Na každé zastávce

Zas další menší čistka

 

Tramvaj je mířená

Záhadně mířená

Na Kozla u Vola:

Domácí zvířena

 

 

 

O pár dní později

Zas v jiné hospodě

Naštěstí živý

A bohužel nevyspalý

 

Spánek se točil dnem i tmou

Jak koule ruskou ruletou

Dnes padlo: BDÍT

BDÍT

BDÍT

Závidím těm kdož spali

 

V noci sem zkoušel spát

Zkolébal jsem své tělo

Myšlenky – útočník

A vůle byla bek

 

Myšlenky vyhrály

Zlobivý rarášek tančil až do rána

To už jsem skoro spal

Když někdo promluvil daleko v domě

 

Ten hlas mě vylekal

Vyvlek mě na kopec na rychlé pomě

Bez lyží bez bot a bez křivých hůlek

Zůstal mi jenom šok

Zůstal mi úlek

Srdce mi bušilo

Ten hlas byl z dálavy

A přesto zazněl mi jak výstřel u hlavy

 

 

Píšu vám o sobě paní

Jsem lodí v mlze

Lodí jež troskotá

Majáku nevidět

Tak jako při líbání

Kolem nás rozstřená prazvláštní temnota

Která se neptá zda se někdo stydí

A jako dutý dub ukryje před lidmi

Nikoho nevidět oni ať si nás vidí

 

Když koukám do okna ze světlé místnosti

A hledím do tváře vlastnímu odrazu

Ptám se zda očima tohoto úkazu

Nekouká někdo zvenčí

 

Ptám se zda ústa má semknutá do šiků

Nepatří člověku jenž se dal do křiku

Ptám se zda uši mé – hluchotně odulé

Nepatří zjevení za světem tabule

Ptám se zda postava za mojí postelí

Nedrží v ruce zbraň, kterou mě odstřelí

Má moje ruce rty hle jaká podoba

Dost možná přináší útěchu pro oba

 

Vracím se na místo

Sundám si kabát úmoru dne a šálu

Na jiné židli zasednu u piva

Čtu si a koukám na holku na druhém konci sálu

(A kéž i ona se podívá)

 

Je to ta jíž jsem potkal v létě?

Chvílemi snad

 

- Máš kluka? Nezmok ti?

 

- Vždyť venku neprší

 

- Jsi to ty? Ukaž se

Poznám tě najisto až podle předloktí…

 

Čekám tu

Teď jako jindy náladu mi zkazí

Když ten kdo přijít má stále nepřichází

Na mysli tane mi otázka zrcadlení

Neměl bych přijít já?

 

Otázkou vše se mění:

 

Spal jsem tam vedle ní

Hladil ji po ruce

Spal jsem tam jako v snách po nichž je poluce

Nahatá na prsou

 

- Víš já se nestydím

 

A přesto dělal jsem že jako nevidím

Tu krásu

 

- Závidíš malířům aktů

 

Noc s tělem dívky když pojí se v paktu

 

- Maličký pokojík potmě byl jako sál

 

Byl bych tu smlouvu i já též rád podepsal…

 

- Něco se nesluší

A něco není možné

 

Tma vraždí posvátnost

Jakmile někdo rozžne…

 

Říkám si ještě teď: Ať to byl kdo to byl

Ještě teď rád bych ji objal a políbil…

 

 

Jsem doma – ráno z mrazničky

Kouřím namísto rozcvičky

A piji čaj namísto čaje

Koukám se z okna

Kde kocour si hraje s myší

 

Zakousnul ji a teď ji hází

Do vzduchu – a pak zas ji srazí

Myš dávno mrtvá

On se plazí

Skočí

A zase znova

 

Tak jako moře s plavitelem

Hraje si s jejím mrtvým tělem

A duše malá jako myš

Vznáší se zatím výš a výš:

 

Je volná – konec umírání

Kocour si dohrál dal se v žraní…

 

Tak jako moře s plavitelem

Který si náhle stoupne čelem

Řka:

 

- Je to nad mé síly

 

A příboj si s tvým vorem háže

 

- Plavcem jsem

 

Volně rozpjal paže

 

- Vem‘ si mě Bože jsi-li

 

 

 

 

Scházel jsem ze schodů

První krok – byl jsem zdráv

Druhý a třetí – koridora tmavá

Při čtvrtém náhle roztáčí se hlava

Pátá a vůně jdou: kopr mýdlo tráva

Šestý – já vrávorám a nakláním se vpřed

Dál už je těžké schody počítat

Očekávám náraz

Jak jsem čekal pád

Vůněmi vracím se k místům v paměti

Psala’s mi že se těšíš na pocit

Až u babičky ucítíš zas zakouřený byt

 

Můj byt je taky zakouřený

Svalovec dým tu podepírá strop

Vůněmi vracím se domů kde jsem sám

Strop nesmí spadnout

Nesmí upadnout

Zmáčk‘ by mi hlavu – přimáčk‘ k peřinám

Ležím – v hlavě schody

Půlnoční hodina

Pro všechny kteří dosud vzdorovali

Nahoře Atlas–dým napíná své svaly

 

- Vydržím možná ještě kilogram

 

Sám

- dnes před stropem chrání mě jen ten dým

Můj byt je taky zakouřený

Takhle se ale domů netěším

 

 

Půjdu spát

 

- Viděla sem vyhasínat sopku

 

Půjdu spát

 

- Tisíce let tu zhasínala

 

Půjdu spát

 

- Spánek naplní tvou hrobku

 

Půjdu spát

 

- Také já bych už ráda spala

 

Půjdu spát

 

- Nechám ti tady za mě tvé bílé stěny

 

Půjdu spát

 

- Jsi k smrti unavený

 

Když přijdou přátelé s kýmpak se napijou?

 

- Nepřijdou dnes už ne. Pustíš si rádio

 

Půjdu spát

 

- Den je ospalý a starý

 

Půjdu spát

 

- Vidíš mizet mé rysy tvary…

 

 

13.11.2021
Život ve smutku se nevyplácí

Voda plná kachen

město ztišené podzimem

mlčí život všechen

ztišit se též jsem povinnen,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

je třeba otevřít srdce svoje

a začít zpívat vesele

přeci jinak láska nevyhraje

a zmizí nám i přátelé,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

není důvod k pláči

i když se někdy nedaří

žalem se oči smáčí

jindy zas štěstím rozzáří,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

jednou jistě přijde

štěstí trvalé

tady a ne jinde

tady a bez ale,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí.

 

13.11.2021

Tábor- Jordán

 

 

3.11.2021
Sára Connorová

Za starých časů byly ženy krásné a křehké

a muži udatní a silní.

Nebylo to spravedlivé,

ale každý aspoň věděl, co má dělat,

Terminátor byl nebezpečná zbraň

a Sára Connorová byla ještě něžná.

 

A svým půvabem přilákala muže z budoucnosti,

který ji měl ochránit před problémy současnosti

a s tím mužem počala syna

a ten muž pro ni nakonec i zemřel.

 

Sára zůstala sama na veškeré problémy současnosti

i na veškeré problémy budoucnosti

nikdo nechránil její křehkou krásu

a ona v nebývalé odvaze rozdrtila Terminátora v lisu.

 

Zachránila tím lidstvo i planetu,

ale zaplatila za to příliš velkou cenu,

pozbyla svoji křehkost, zranitelnost i něhu.

Zachránila tím lidstvo i planetu,

ale stal se z ní rapl.

 

Možná je něha jen projevem slabosti,

možná je síla jen absencí ženskosti.

Možná není žádná ženská síla,

ale jen síla a ta přináleží mužům,

a ženy ji musí ukradnout,

aby se mohly stát někým a zachránily lidstvo.

 

A za předpokladu,

že se jim to povede,

je už nikdy nikdo nebude chtít chránit.

 

A mně se stýská po časech,

kdy věci byly jednoduché,

Terminátor byl nebezpečná zbraň

a Sára Connorová byla ještě něžná.

 

A ženy čekaly na příchod mužů z budoucnosti,

kteří je ochrání před problémy současnosti

a Sára Connorová byla ještě něžná

a neuměla si poradit sama.

 

Za pár let se všechno otočilo

z Terminátora se stala dětská hračka

a ze Sáry Connorové rapl.

Možná musí být ženy slabé,

aby muži mohli být silní.

Možná musí být muži slabí,

aby ženy mohly být silné.

 

Jestli je něha totéž co zranitelnost,

jestli je zranitelnost totéž co slabost.

Jestli něžným ženám chybí síla

a těm silným ženskost.

Jestli si ochranu zaslouží jen ty něžné,

jestli si uznání zaslouží jen ty silné.

 

Pořád to není spravedlivé

a nikdo pořád neví, co má dělat.

 


Duben - Září 2021 - Conway's world (poezie, Šolmes) • Splachovací (poezie, Jaroslav Alétotaky) • U mě v kině (poezie, Magdalena Bohumila Nohi) • Maringotka (poezie, Holka s vlkem) • Její Veličenstvo (poezie, Tomáš Recht)
    

19.10.2021  (upr. 20.10.2021)
Její Veličenstvo

- Královno, než Ti vyznám Lásku,
nešla bys někdy na procházku?

- Ovšemže, ovšemže,

bydlím kousek od Temže

19.10.2021
Maringotka

Středobod vesmíru je tvůj rozmanitý talent
Zamyšlen nad noční seancí a ranní kávou
Trávíš čas obklopen svými zlynčovanými já

Na další dny máš spočítáno
Poslední zbytky tabáku, nedopité ztuchlé pivo
A troška jamovaní do ztuhnutí prstů

Svoboda není ušlechtilá
Jenom je
Leží pohozená mezi tísici stránek
Vytrhaných z vybledných časopisů
Které dávno nikdo nečte
Až na tebe samozřejmě

Snaším tvoje spalující pohledy
A choulím se hlouběji
Do útěšné náruče
Opeřeného snění
O sněženkách, klecích koní
O tom, že budu herečkou
Pojedu maringotkou taženou
Těžkým vraníkem a nohy
Budu koupat v ranní rose
Která bude patřit jen mě
Samo sebou

Samozřejmě
Jsem nezapomněla
Na vílí sliby lhané mi do uší
Po nocích vonících kouřem a drahou vodkou
Malinově červená bolest svírá
Opeřeného hada patrona
Mých prastarých skrývaných vášní

Posedlost je výmysl
Pro tvory bez představ
Představ o modrém Slunci
Stříbrném staniolu, který se leskne
Ve větvích starých stromů

14.10.2021  (upr. 16.10.2021)
U mě v kině

Jsem umělkyně
a u mě v kině
je někdy zima
zima jako svině
popravdě vlastně docela běžně
nic tady nežhne

a co vzplane, hned popelem lehne
já nikam nejdu
ani mě nehne
přijeď Ty ke mně


Jsem umělkyně
a klidně
klidně u mě v kině
dneska vyzvedni mě
a svižně
ať tu nečekám dlouho v zimě

pozvu Tě domů
anebo Ty mě
a když se nebudu cejtit divně
tak klidně
přefikni mě

14.10.2021
Splachovací

Poslední v tichu se rozprostírající mlha
nasáklá ránem a nasáklá tou nocí
kámen tu sedí
sedí tu u kamen
mačká si tmavomodré fousy
chtěl by se dotknout špičkou prstu
ucítit vibraci, zachvění světa
prosáknul sem z nebes a rozlívá se do ulic
jako lívanec
a vítr vane
a někdo pouští
Vítr vane pouští
a draky na špacír
jsem splachovací
a dneska zrovna prší
a tak se naruby převracím
odtékám s proudem někam doztracena
a to co sténá
je jen ten vítr ve větvích
ve dne Tvých
v noci mých
a odjakživa rodinných

jsem rodilý mluvčí
ale teprv se učím
proto tolik mlčím
a starý svět
loučí se loučí
a luční pouliční motýl
poulí oči na křídlech
končí se příběh

cítíš jak voní mech
jak mrazí ráno
cítíš jak v komínech
si zkřehlí lidé vaří
malí žháři
jak jim slzy čistí saze v tvářích
a to je září
a jak se Ti daří
a to je říjen
a jak se Ti páří
a ze střílen čihadel zase hlavně míří
a to je chmíří
babího léta
a to je slovo a to je věta

jsem rodilý mluvčí
už léta
ale kdepak
teprv se učím
létat
nad kamením světa
teprv se učím svlékat
a setřepat ten nános
a to je listopad
a jen chvíle do Vánoc.


 

1.10.2021
Duben - Září 2021 - Conway's world

Příspěvek je součástí seriálu: Leden 2021 - Conway's World   *  Únor 2021 - Conway's world   *  Březen 2021 - Conway's world   *  Duben - Září 2021 - Conway's world

Marek Šolmes Srazil: 

Conway's world 

Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné  *

Online výtisk 

První ročník - 2021