|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 19. 04. 2021 na slet č.16 v 19h do klubu Paliárka. | ||
rozsypaný (poezie, Maitter) • Měsíční sonáta (poezie, Tomáš Recht) • Hravá (poezie, Polyp) • Nářek správce paradigmatu (poezie, Lokálka) • První jarní oheň (poezie, AN') • Výběr z básní (poezie, Tereza Anna Sedláčková) | ||
|
Dnes chce se mi býti psem ne, vlastně fenou… stokrát a tisíckrát raději než ženou nahá a na čtyřech srát po parku šukat s náhodnejma čoklama hlavně ale štěkat výt, výt dokud hlas mi stačí ať to všichni slyší v těle čubky žiju! ještě pořád žiju!...
Hory jsou plešatý mraky šedý prosinec bez sněhu na obzoru kapka zlata jinak je všechno bezbarvý hrady jsou zbořený vesnice smutný jen kytky na hrobech se smějou jinak je všechno mrtvý
Jednoho krásného rána půjdu se projít do sadu dojdu úplně dozadu připraven, hledím do nebe co tam nechám si pro sebe
vezmu si nůž a provaz jabloně, jdu si pro vás zatínám zjizvené pěsti a míjím poslední rozcestí
jsem na místě a s kldem dávám sbohem všem lidem nikdo mě nehledá,tuším jednoho krásného rána se zruším
tohle nelze jen předstírat na jabloni chci se usmívat opouštím všechny sobce nikdo mě stejně nechce
směju se, koukej na zuby až budu vyset naruby mý ranní ptáče je vrána …jednoho krásného rána |
||
|
Už hezkých pár let nečekám na prince
Nevymřeli
Jen zdegenerovali.
Však ani ty princezny už nejsou,
Co bývaly
Pohádky bolí
Když se na ně věří moc
Realita bolí
Když se jí dá věřit jen velmi málo
Každý si musí pomoci sám
Na nikoho a nic už nečekám
Přesto tě zase ráda uvidím
Nejsi princ, nejsem princezna
Nedokážeme vystát realitu
Pojď se z ní zkusit vymanit se mnou
Vždyť prostředků je mnoho
Prostředků, co končí
Třídenní kocovinou
A tabákem ve vlasech a vlasama v tabáku
A spodním prádlem nacpaným v ruksaku
Smíchem a trapností naplněné chvíle po okraj
S vůní ohně a kamenné lože
Je připravené všude kolem
Takové věci se v předjaří
Stanou, ani jeden neví jak..
Kde Osud mívá schované
Všechny tyhle, co nejsou princové
A právě proto jsou tak zajímaví?
Schovává je na dně lahví.
|
||
|
Roky hledíš k kometám |
||
|
ňaderné ponorky nadějní geometři |
||
|
Stojí stojí dalmatin |
||
|
cítím téměř stojím něco o zeď nebolavě |
||
Leden 2021 - Conway's World (poezie, Šolmes) • Únor 2021 - Conway's world (poezie, Šolmes) • Březen 2021 - Conway's world (poezie, ) • Když přijde válka (poezie, Jorka Mouken) • Moc knih (poezie, Maitter) • Probuzen (poezie, Kulturní P_rnograf) • Tváření za tepla (poezie, Maitter) • Křišťálová holka (poezie, Maitter) • Třídní sraz (poezie, Polyp) • Sbírka básní "27" (poezie, Polyp) • Sbírka básní "Básny" (poezie, Polyp) | ||
|
Básny * 2009 Ke stažení #zde#! |
||
|
|
||
|
s výrazem medojeda vzpomínám jaká si byla plachá holčička držela ses zpátky - já taky
jatky těch jalových let korodující paměť to vše ukazuje chirurgicky na citlivá místa
to se nedá nevyhazovat hříšky a pokroucené zrcadlové obrazy z výšky i nízka nechat odpadávat
maso na kostech hnidy ve vlasech
Tvůj dech na varlatech |
||
|
viděl jsem tam na lavičce křišťálovou holku řekla dej si se mnou a buď v pohodě kůži měla zrovna strašně horkou pot na čele, bílé rty a smítka ve vlasech odmítl jsem jemně, nejsem nezdvořilý
no tak pojď sem, ukážu ti, v čem stvořili světy důvod, proč se vzdávat kráse apatie
na břehu mé mysli se plaše zdvíhal příboj dál už jsem se neodvážil, bylo mi jí líto její pohled pálil uprostřed té zimy napadlo mě, že mi hledí do duše že hledá
zeptala se, jestli nemám, čeho by se napila podal jsem jí flašku, nejsem škrtil beze slov pak vstala - ani zašeptání místo viny tála divnou poezií v ruce sklo, vtom naposledy ohlédla se a chtěl jsem něco zavolat
všiml jsem si ve tvých očích nevyhraný války
nalhávám teď nejen sobě, že nebylo co že mě nenapadlo jak |
||
|
chci běžet a nevrátit se průrvou obrazem motivace dva tisíce velká motivace s vědomím pošpiněná
nelez mi na záda napíchneš se na břit nebeského oblouku schoulíš se do kafe a podáš mi déšť a průrvou křičí řeka
křičí do dlaní a ty dlaně jsou moje přibiju je na střechu a nechám krví vonět složená pod víčky řasami bolest
úsměvy do všech stran protože mě nemiluje protože mě milovat nelze chci běžet a nevrátit se chci brečet vynést kováře co mi tváří mozek hodit ho do koše rozmáčknout o zeď lež a lítost intrikánství všichni tě nenávidí a pravda tak řinčí tolik modřin z kovadliny neslyším ji nerozumím ani slovo
dívá se na mě jako na zvířátko pan kovář říká chcípni a já to znám je to dril je to pravda je to dril takže pravda úsměvy do všech stran protože to znám |
||
|
z tance ve zlatém oceánu z rozpitých hvězd vesmíru, co mě vtáhnul. Uklidněn prožitkem konečného splynutí. Radostná úleva po opuštění těla paralyzovaného křečí, než se roztrhlo sevření a opustil jsem pouta.
bez vody, stravy zbaven závislostí. v lehkosti bytí. |
||
|
vezmu svoje těžké knihy a postavím z nich hranici spálím tam č(e)rty co mám v mysli
hořící vlasy hrozně smrdí víc než grilovaná kůže a do lebky se těch 451 stupňů Fahrenheita moc nežene
a to nevadí to je fajn mozek je tuk a bílkovina a v horku se rozteče
pa, démoni |
||
|
Když přijde válka, kdo mi zalije květiny? Kdo pohladí mého psa? Když přijde válka, kdo za mě bude hodný na ženy? Kdo nasype ptáčkům? Když přijde válka, kdo otevře branku pošťákovi? Kdo za mě políbí spící dítě, které tak překrásně voní. Kdo to udělá? Když všichni, které jsem znal, už prostě nebudou. |
||
Marek Šolmes Srazil: Denní chléb, aneb Conway's world Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné * Online výtisk První ročník - 2021 * Prokletí může být i smrtelně návykové Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte!
Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. Conway's world video : https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7
Březen 2021
31.3.2021Znám jednoho pána, co nosí v kapse ptáčka Znám jednu svlečnu, co má krásný hlas Když zazpívá, svět se mění Musela by se však uzpívat k smrti Také znám jednu právničku, která než začne soudní jednání, natáhne si přes hlavu vagínu A jedééé Po soudu si utře zpocené čelo, utře pysky od výkalů, vagínu opatrně stáhne A hle Nikdy se nic nezmění 30.3.2021Datel ťuká do buku "Co se děje?," ptá se Zubatá Datel dí: "Lýkožrouti, kousavci a tesaříci." "Fuj," odtuší Zubatá A datel mlčí Jen ťuká a ťuká 29.3.2021Foukási fouká jen tak pro radost Našpulí pusu, nafoukne tváře Fouká, fouká a směje se Í há há há, ho, ho, hó Foukási se též zajíká bublavým štěstím Foukási učí živé tvory radosti i smíchu I Robůtek Bíba se rád směje Kde jsme ho vlastně zapomněli? Už ho vidím Povídá si s motýly a studuje zblitky po tvorech, jež zovali se lidé Robůtek Bíba bliká Foukási fouká A já? Já zamotávam patvary v lívance, kropím se živou vodou a stále levituji nad K2
28.3.2021 Topí se a nevolá o pomoc Svítí, je zasažen Šroubovák v zásuvce leskne se potem Je to mluvka, říkají Pije ze záchodové mísy, dodají Okraj je příliš blízko Upřené oči Skočí nebo neskočí? Poslední sázky...! A lásky pásky Zvoniklec Pst Slyšíte ho?
27.3.2021 V tunelu jsem potkal dva, co líbali se potají A všelicos dalšího Dudáš dudu? Slyším Miminko je na vestě
Běžím vstříc novým zítřkům Ne, dělám si legraci Běžím jen tak Pro radost Míjím rychlík do Ostravy Běžím Vzduch je cítit solí Jarabáci létají nade mnou Švitoří Běžím R. H. Ch. P. By the way Běžím
25.3.2021
Dlouhé vlasy Spadaly na zem Schovám Ti je, miláčku, do obálky Ty dlouhé vlasy Se vzkazem
Ještě přidám korálky Srdíčko a fialky
Jaro je tu!
24.3.2021Šesti strunamiLevou rukouPravou rukouA hubou
23.3.2021Přišlo to absolutně z ničeho nicHvízd!Bum prásk!Padající hvězda se mi zabořila skrz vlasy, kůži i lebku do mého múzkuTakováhle prtinka to je Dívejte:.Malá, černá a ňuňu papa fiškulkaV noci mi vypravuje ufonský historky, promítá místa, kterými proletělaa k tomu pije colu
Prý, že už zůstaneme spolu22.3.2021Nosím malého ptáčka v kapse(malý vehement z plyšové hračky)Zpívá mi pro radost každou chvilkuNosím na zádech kosu(na špatné myšlenky) Pohybuji se ploutvemi (abych neklesl na dno)Když ptáček nezpívá, zpívám si sám(abych neumřel)V kapse mám i hrací kostkuObčas si hodím šestkuDívám se kolem sebe(abych mohl psát)Už nelomím rukama ani nohamaJen se vždy po ránu pomodlíma namydlený očekávám hezký denHezký den s ptáčkem co zpívá a hlavou,která ještě dokáže snít21.3.2021Co je to za vítr? Zpívá a poletuje Kolem mé těžké hlavy Šeptá mi do ucha Starobylá slova Průzračná a jasná
Co je to za vítr? Zpívá a poletuje Kolem mé přetěžké hlavy Šeptá mi do ucha Podivná slova Uklidňující a spásná
Co je to za vítr? Kde se tu bere? Mám to dát na Twitter? Ale ne... Pes na to sere... 20.3.2021Dobré ráno, vrabečciKdepak jste?Dnes začíná jaroMáte velký denTak kdepak jste?
Ej, člověče ničiteliMy jsme létat chtěliZacvrlikatPozdravitJaro s Vámi oslavitEj, člověče ničiteli Fuck you!19.3.2021Cink Cink 4:44 Vstávám potichu Dceruška ještě spí Než vysvitne slunce Než uslyším její smích Budu pít kávu A přečtu si zprávy O křečku s křídly, co uletěl ze Zoo O slavné herečce, které obličej sežral make-up O bitce na ulici, (pod rouškou tmy) O ptačím koni, O křehké babičce, co krmí holuby, O zavřeném lese plném malých prasátek O zázračném léku A samozřejmě i o voze a o koze Dobré ráno!
18.3.2021Křížem krážem po hřbitově Chodil jsem a dýchal Stromy i hroby tiché byly Jen veverka pískla, když skřížil jsem jí cestu Na hrobech vánoční výzdoba Smutná a zmoklá Hrob dívky, která milovala Origami Papírová vlaštovka složená někým, kdo posílá jí vzkaz Tam nahoru až nad nebesa Zapálil jsem svíčku a tiše stál Dívka na fotografii se stále usmívá Navěky tak mladá a krásná 17.3.2021V leseKosti bíléMaso shniléÓ Sokol to víAle nepoví16.3.2021Klid, ticho, samota A černé kafe Jenže pořád něco V mojí hlavě krafe 15.3.2021Vysychl pramenStudánkaUsnulaNavěky14.3.2021Na kameni Malé žabky Vykouřily Čtyři krabky (Marlboro?) Na kameni v rybníce Kouříce a sedíce Vykouří jich tisíce
13.3.2021Holčička na kraji lesa gé ef é dé é dé éé Zpěvem otvírá nebesa dé é ef é ef gé géé
Tatíček Pánbíček Holčičku pozdraví Za její písničku Na vláskách pohladí
Tu malou holčičku Co zpívá nebesům A také sluníčku I vesmírným tělesům
12.3.2021Zvedá se hladina moří Špinavou kaluž tvoří A Má milá vesele Cucá želé kyselé
V lesích hynou rybáři Mají úděs ve tváři A Má milá vesele Cucá želé kyselé
Vodníci mnou si vousy Rdousí i mrňousy A Má milá vesele Cucá želé kyselé
Hladina stoupá výš a výš Již je vody přespříliš A Má milá vesele Cucá želvy kyselé
11.3.2021 Pulec Kouká zdola vzhůru Jestlipak je máma vzhůru Táta pulce oslňuje žabky Po rybníce hází žabky
10.3.2021 Zdálo se mi v noci o souhvězdí vran Není, není pomoci Nechal jsem okno dokořán 9.3.2021Hlos sviští krajem Pospíchá za svou Hlosicí Provede jí rájem V neskutečné pozici
"Hlosnul jsem," Zakřičí Hlos Třese se zem Hlos běží bos
Hlosice čeká Na svého Hlose Očima těká A malé kose?
Tomu je láska šumafuk (Hraje si s žížalou) Vždyť je to ještě malý kluk
8.3.2021 "Celý život jsem toužila létat s vrtulníkem, to jsem však netušila, že ho jednou budu mít na hlavě." Sedíme s přítelem v koupelně a já předčítám další novinový titulek: Babiš s mutantama narazil. "Nebudeme ho nikdy volit. Jsme mutanti, ne ovce," shodli se. Přítel sedí na míse a diví se prapodivným zprávám Ale ne děti, nekaká To ne! Mžourá krátkozrace na display a prosí a prosí o replay Se smíchem utíkám Utíkám Bůhvíkam
7.3.2021 Šumí indiánská řeka V zimě studená a tichá Zdalipak mé písně někdy slýchá? A ještě stále na mě čeká? ... Má milovaná Kuní řeka ... Ač náčelník kmene Krí Lehký Mokasín, jenž měl čaromoc Neměl jsem wigwam, nýbrž tee-pee Otevřené celou noc ... Ano, celou noc Pro děti a mravence, lidoopy, zlatokopy, holky s copy, i ztracence
6.3.2021 Tomu prostě nevěříte! Ale musíte! Tedy vlastně nemusíte Je to neuvěřitelné, neviditelné a kouzelné Rychle to však mizí a za chvíli končí den Věříte mi? ..... Buď jak buď Je to pryč Anžto jsem za mříží A ono to zůstalo vně
5.3.2021 Beranidlem prorazí stěnu Zdvihne pravici Sevře levici Zavrčí Oči vypoulí Chlupy i ocas naježí Vycení zubojazyk Vypustí hromobij Postoj ala Boxeróne (Intermezzo) "Znenedláhna" Smotá jazyk Svěsí ramena Skloní hlavu Otočí se k temnému hvozdu Vejde do něj Zmizí
4.3.2021 Bývaly doby, kdy oheň ozařoval mou tvář celou noc Kdy jsem s malými i velkými bojovníky zpíval nezvyklé písně (staré a starší - neřknuli nejstarší) Kdy jsem nezapomínal na lavor a po něm buchníl s mažlem, klokotavý potůček, pyramidní i druidské stavby, metání kameny do polí (a tak dál...) Bývaly doby, kdy oheň ozařoval mou tvář celou noc "Íja kapa íjapá..." Jinakost je stále uvnitř a dere se ven
3.3.2021 To jsem ale dostal po čenichu... To je tak, když... Když A ani B není správně, k tomu C bohužel vůbec neexistuje, tak si vždy přivodím bušení srdce, svědivost na temeni své staré střechy a temnou divokost v zelených očích Naštěstí se malý šikmooký klučík usměje, podá mi svou ručku a já ji také s úsměvem přijmu Budeme totiž kamarádi Budeme Indiáni z Mezopotámie toulající se se svými afghánskými jezevčíky po Arktidě Nebo tak něco Nesmím ale zapomenout na to A a B Ale i na to zpropadené C, které bohužel vůbec neexistuje
2.3.2021 Malá studená nádobka Topili se Skutkové Na hrobě chudobka Květy bílé a růžové Hrobeček, malý kříž Chtěl by růst Výš a výš
1.3.2021 Prvního března 2021 Kafe a svítání Kafe a stmívání Kafe a umírání ..... Kafe a cigarety Cigarety a modrý vlídný dým Věřím v jarní jehňátko Věřím v prdící panenku Slyším divoké volání ze Světské skály Chystám pohanský rituál na Tygřím plácku Kdo půjde se mnou? Tři velká želví M mi dávají naději Naději, že se očistím jarním blátem a dětským smíchem
|
||
Marek Šolmes Srazil: Denní chléb, aneb Conway's world Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné * Online výtisk První ročník - 2021 * Prokletí může být i smrtelně návykové Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte!
Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. Conway's world video : https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7
Únor 2021
28.2.2021 Poslední únorový den Březen i smrt jsou nadosah A má Láska? Ta stále věří... Věří ptákům a jejich píšťalkám Věří smutným zapomenutým písním Věří svíčkám na hrobech uhaslých jarním deštěm Věří dětem a jejich letním sfouklým pampeliškám Věří podzimní víle a zimní dlouhé noci A ano... Věří i samotné smrti, která je nadosah
27. 2.2021 Náš Blue room Dceruška a černý kocour Tichá hudba a olivy Pohádka a dlouhá, předlouhá noc
26.2.2021 Mám novou žačku Kačku Také mám rohy, zelené oči a ovládám akustickou levitaci Jo!!! Našel jsem živý echolátor Jsou mu tři roky a pokaždé, když ho zapnu, musím se smát I já si hraju s echolálií Ale... Mít svůj vlastní echolátor? No? Kdo z vás to má? A k tomu mám tu novou žačku Usměvavou Kačku
25.2.2021 Točí se Země kolem mé hlavy Úsměv na tváři a hlava září (ještě pořád jsem tady) Hladím svými paprsky všechny děti, co jen jich je na světě (můžete to říct dědovi nebo tetě)
24.2.2021 Psát je dobré Chodit je dobré Cítit hudbu je dobré Zpívat je dobré Však tančit s nahou duhou je předobré Vlnit se, čůrat s deštěm do mraků, zapomenout a milovat jen své UFO
23.2.2021 Na jazyku mám někdy jed Marně ho polykám s nadějí, že se vstřebá Dalších slov Netřeba
22.2.2021 Dívám se na Tebe Nehybně Smích utichl Kamsi odletěl Ulice je prázdná A nebe plné hvězd Smutně koukajících Na mé mrtvé oči Ponořených Do vlhkého polštáře
21.2.2021 Je ráno Kokrhel zpívá Zlatonož na obloze Poupělka mezi ledy Má krev mění se v žár A já opět mívám sen Jak smrt zpívá s řekou
20. 2.2021 Konečně slunce Procházka Park Růžových bublin a malování křídami Kamarádka Zuzanka Beránek na klouzačce Svačina na lavičce Odpoledne Klavír s novou melodií Tři bláznivé holky Píší pozvánky na své vystoupení Budou tančit sousedům na chodbě v baráku Kreslí obrázky pro diváky na rozdávání Společně je laminujeme Jsou šťastné Večer s pohádkou o dracích Noc beze snů Svíčka na stole krájí tmu na velice, velice tenké plátky
19.2.2021 Pytel sraček dostalas na cestu životem Modlím se za tebe (Ó, matičko, co jsi to provedla, dcerušce své jediné) Totem lásky stavím Pro Tebe, holčičko Až budeš velká Přijdeš k němu I s tím těžkým pytlem Všechno, všechno pod něj zakopeš Pak pohlédneš do slunce A zazpíváš tátovu písničku Já se budu dívat a naslouchat Ať už budu kdekoli Slibuji
18.2.2021 Holčičko Lásko má Rosteš mi tak rychle Jsi tančící víla Zpívající Elsa I zblázněný hurikán Jsem též zblázněný Jako za starých časů Stejně jako Tracey a jeho psychiatr Hurá
17.2.2021 Robůtek Bíba Robůtek Bíba prošel celou zem Křížem krážem, tam a sem Zpíval květinám I ruinám Co tu zůstaly sami rozpadající se a mizející Robůtek Bíba měl oči hořící Když prohlížel knihy Díval se do zrcadla A skládal dřevěné kostky Nejvíc ho však zaujaly Obaly od žvýkaček Hledal je a sbíral Až jich měl plný sáček Zatímco svět spal…
16.2.2021 Mozek mi černá Představuji si štětec Namáčím ho v té beznadějné černotě Se zavřenými oči patlám slizkou hmotu na stěny Srdce mi buší V tramvaji nemohu dýchat Jeď, rychle jeď... Ještě dvě zastávky Už jdu ven Dýchám
15.2.2021 I já mám obsedantně kompulsivní poruchy Narozdíl od vás, však žeru hovna a ropuchy Chtějí z nás udělat stádo dementních lidoopů s mobily (fámy a krámy) Raději sežeru puchýře ze zdechlé kobyly Zpívám si sám, jen s malou opicí (šla čápata ulicí) .... Smrt slaví Ano, ano, ano! Vidíte, jak ji to, holku, baví? Ó, můj Bože Sežeru i tchoře .... Zdrávas, Smrti! 14.2.2021 V posteli ...... Ležíce s černým kocourem na prsou Usmívám se, mám zavřené oči Žádné ženy, krom jedné už nebudou Oči se točí a točí ...... Dědečkův stolek podpírá mou nohu "Dědečku, prosím, co ještě zmohu?" "Všechno a nic." ...... Buď popraven, můj drahý příteli "Jak se ti daří?" (visací zámky na něm visely) "Bože, právě jsem viděl stáří..." (a mezitím bába lektvar vaří) ...... Už jdou, už jdou! A nadšeně volají: "My chceme popravu, my chceme popravu…"
13.2.2021 Netřeba dovolovat našim obavám, aby kurvily naše naděje Tisíce nasraných adolescentů Tisíce zmrzačených pacientů Probíhá boj o nadvládu nad termostatem (platí se blátem a zlatem) Tisíce kryplů demoluje mizející svět, zatímco se ze mě stává mladý děd
12.2.2021 Tinnitus is my morning, my day and my night Tinnitus is an angel that lives in my ears Tinnitus is the whisper of my strings Tinnitus is the rustling of the wings of birds flying too high Tinnitus never sleeps or breathes Tinnitus only is
11.2.2021 Páteř se mu náhle zlomila On zemřel cestou do kina U odpadového koše spal Až ho sníh zasypal Na jaře vykvetl Vyrostl až do nebe Mráz ani bolest Ho už nezebe
10.2.2021 Kouřím Marlboro s ohavnou krabičkou Hhh Zmrznul mi mozek Existuje vzácný jev Sphenopalatine ganglioneuralgia Nemám s ním nic společného Přesto mi zmrznul mozek A kouřím Marlbora s ohavnou krabičkou Hhh Se zmraženým mozkem, s cigaretou v koutku úst, půjdu až tam, kde budu navěky sám Hhh
9.2.2021 Kartičky, básničky Jsem laminofil, ne nekrofil Písničky i sračičky Jsem laminofil, ne pedofil Ano Konečně jsem se zamiloval Laminovačka má oblá Ach Je tak teplá, tak dobrá Eh, oh Žbuch
8.2.2021 Jenom na čas Vypnu vypínače Snímače A vysílače Jen červenou kontrolku nechám zapnutou A jemné elektrické šoky Budou procházeti mnou
7.2.2021 Jaro je za dveřmi Bůh roztáhne čtyři ruce Jimi mě lehce udeří Vstávej Začíná Evoluce Robůtek Bíba se na to dívá Pomyslí si Bude psina
6.2.2021 - Dáklesty Uno paka Dáklesty Nepodejdi z té cesty Jutú u bábé Tu my se máme Neotenie, Gulemie I tá má melódie Zvučí, píská, sérdce hněte Co mám Vy Nechcete Uno paka Dáklesty (u cesty šelesty) Bože, co mám Nedám
5.2.2021 Robůtek Bíba Robůtek Bíba díval se z hory dolů Viděl lesy a řeky Viděl louky a daleké pláně Tam dole žilo mnoho podivuhodných zvířat i malého hmyzu I robůtek Bíba sešel dolů z hory Potkal medvěda: "Budeme kamarádi?," zeptal se. Medvěd zabručel Sedl mu na rameno barevný motýl "Budeme kamarádi?, " otázal se Motýl mlčky odletěl Robůtek Bíba pochodoval tam a sem Potkával mnoho různých tvorů, ale žádný z nich na jeho otázku neodpověděl I sedl si do trávy a čichal ke květinám "To jsou moji přátelé," zaradoval se robůtek Bíba Tak robůtek Bíba našel přátele Lehl si na záda, díval se do nebe a celý jeho svět voněl
4.2.2021 - Robůtek Bíba Robůtek Bíba šel do světa Ó jak se podivil Ó jak velká je ta planeta Robůtek Bíba pochodoval vpřed Ó jak se podivil Ó jak velký je ten svět Robůtek Bíba pochodoval tam a sem Ó jak se podivil Ó jak velká je ta zem Robůtek Bíba vystoupal na horu Rozdělal oheň A zazpíval v tenoru Ó jak se mám, že jsem tu jen sám
3.2.2021 Svou kůži zaživa stahuji Srdíčka na penis maluji Jó jó hó Krávy dó Mléko pro Child Jsem Wild!
Jsem Wild!
2.2.2021 Rozřízla ho cirkulárka téměř ve dví Týden umíral a zjevovali se mu andělé Slunce prozářilo stíny I můj cíl jediný: Nesestoupit ze započaté cesty Neřknuli Zůstat v celku A žrát petrželku
1.2.2021 Umělá květina Ve sklenici s vodou Polykám ji očima Drbám se za uchem nohou Cigarety, moje děti Umírají na mých rtech Kouřím čtyři století A viselci na stromech Kouří též Tutéž
Značku |
||
Marek Šolmes Srazil: Denní chléb, aneb Conway's world Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné * Online výtisk První ročník - 2021 * Prokletí může být i smrtelně návykové Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte!
Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. Conway's world video : https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7
Leden 2021
31.1.2021 Je večer Přichází chlad Je mi trochu úzko a mdlo V tom má dcera řekne: "Musím se k tátovi priňuňat." A je zase dobře…
30.1.2021 Jo ho ho Smrťák chodí okolo Kohopak si vybere? Vytáhne mě z postele! Pak mě chytí za ruku A řekne: "No tak pojď, Ty můj Kluku"
29.1.2021 Zemřela Před pár dny Slzy mého přítele Slzy na mé tváři Vzpomínám, jak mě tahala z vany, když jsem umíral depresí Vzpomínám, jak stavěla stan na pobřeží Itálie Jak se smála a koulela očima Jak jsme spolu vázali básnickou sbírku A jak řekla mé tehdejší přítelkyni: "Jestli mu ještě jednou ublížíš, tak si tě podám." Smrt je vždycky dokonavá.
28.1.2021 Prober se, kamaráde Zase přijde jaro S jarem přijde slunce a to staré slovo Projdeš se okolo kostela a kolkolem hřbitova Natrháš modré kvítí i ten slunce třpyt A řekneš si:" johohó, toho bohdá nebude..." R. I. P.
27.1.2021 V noci Není pomoci Ohnivá víla se mi zavrtává pod kůži Mé myšlenky končí ve špinavé kaluži Už dlouho sním o tom, Že se ze mě stane kokon Prásk Prásk Mlask A Mlask
26.1.2021 Zpíval jsem píseň A odhalila se podstata Ňadra a kámen Spící židle Záhada zelenkavého papagája A Obnažená krása samoty
25.1.2021 Když kouřím a ten modrý vlídný dým stoupá k mrakům, které jsme s dcerkou namalovali na strop v koupelně, přemýšlím o psychiatrovi z Tracyho tygra Jsem zblázněný Napořád Tedy až do smrti A po ní se budu vznášet jako růžové bubliny nad dětským parkem
24.1.2021 Dva prášky na spaní Ani jeden na sraní Vlčí hlas mě láká se slovy: "Pojď za mnou do houští." Neodpovím Otočím se a prchám Srát a spát
23.1.2021 Dlouhý, předlouhý den Opět roztahuji svá křídla Cítím Vnímám Dýchám Umírání jest můj každodenní kousek lásky Je to tak snadné Navštivte mne Ukáži vám svůj Blue room Svého černého kocoura Svůj múzek, jenž je okorán obrovskou touhou Přesto dál zpívá, píše a stále se diví Je to všechno vlastně psina Ahoj všichni Jsem zde, bez šatů a bez DPH Jen pro Vás
22.1.2021 Držím dcerku za ruku Spí Dívám se na ni Její dech je tichá andělská píseň Růžová bublina na stropě mi připomíná toho, kým jsem Dnes bude krásný den
21.1.2021 Každý den spousty dětí Učitel, kamarád a blázen Sním o zemi, kde budou všechny stavby pokreslené Sluníčka, panenky, princezny, autíčka a já nad tím vším budu létat jako neviditelný mráček s voskovkou Tutů, tutů Dej mi ještě minutu…
20.1.2021
Hello miss Moon! Děkuji za odpověď Děkuji za vysvětlení Děkuji za informaci Děkuji za kýbl plný sraček
19.1. 2021 Kafe a cigáro Ve vaně bez špuntu Černý kocour přede s automatickou pračkou Smím snít? Ach děti, děti Žiji jen pro vás
18.1.2021 Ráno ve vaně, samota V srdci láska, na duši temnota Hmyz v uších zpívá Kra kla kra kve Rohatec a viselec sedíce u vany Kývají vesele hlavami A já? Zírám
1.-17.1.2021 Počátek vstupu do vrátek Znovuzrození, nýbrž kýho výra Je to sen nebo nová Milá? Vrátila se z dlouhé cesty Putovala lesy </ |
||
Dance for me (poezie, Šimon Jan Zrno) • Všimla sis (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tiší (poezie, Maitter) • Pan Leslie (poezie, Jaroslav Alétotaky) • bouřlivý porod (poezie, kolemjdoucí) • stroboskop (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
tak nějak nepřítomný
život je stroboskop
tak nějak přítomný
boháč se potká
vypravěčem
na rozhraní světla a tmy
strhne mu šátek i šaty
a vlepí šediny
kdy v mžiku stáří
zhnusí mu stehna jeho žen
krásky v držky šklebu
kladivo taky kabriolet
i pumy v kleci pojdou
a vypravěč potká se
bohatýrem
život je stroboskop |
||
|
odlouplo se to šedivé strašidelné nebe od země
stromy zakřičely křauáá a někomu podařilo se odříznout si sousto jehněčí na vidličku na vidličku po němcích zachvěla se hladina čaje oko mrklo a svatí svatí ti giv mí fajf nastavili bloudícím úúúú, tak hučí uragán veť mě ve dmě k orákulu, ke studánce, na kolena zařvala a hlava ozvala se auááá je to tu něgdo umřel něgdo se narodil půlnoc zrodila den kolo se pootočilo jezdec je nakoněn babička se dala do pletení z tarotového klubka bouře rodí hrdiny
|
||
|
Pan Leslie
|
||
|
Plicní váčky saju do sucha tebe vydělám a v klíně kůží kůži zardousím spolknu co mi prýští do ucha a ve vousech ti uvízne jak ses chutí mých rukou skoro dusil (už na špičce) a usnul docela sám i se mnou v tom řvoucím potu
|
||
|
Všimla sis |
||
|
v propadání držím malý kamínek |
||
Už jsme se etablovali. (poezie, Božetěch Sraček) • Výpusť (poezie, Maitter) • To byly časy (poezie, Tomáš Recht) | ||
|
To jsi si
|
||
|
Jsem v cípu vlastní únavy Poskládaná z rýh a ze stop A visím vyju na cizích ramenou Roztřepená v jádru čísi mrtvoly hniju a prorůstám zemí a zavírám jí hubu nohy vůní sklepů v panelácích sfackovanou novým akrylem |
||
|
Už jsme se etablovali. |
||
|
Chovám se jako dítě |
||
|
Pátrání |
||
Překvapený (poezie, fanky) • Lodivod (poezie, peterkey) • Ždíbance asymetrické (poezie, Redakce) • Našla jsem (poezie, Nesmyslon) • Planout (poezie, Tomáš Recht) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Sedněme na vlak |
||
|
Planout |
||
|
Moc pěkný prkna
Moc pěkný prkna
Tak ještě kladivo
Vrátit se do sebe |
||
|
Žbrblat blembáky? Žbleptat brmbolce? Nikterak brmbolce i když jsou dozajista brmbolce strašně krásné. Blimbat bumbolce. Žňuchati ňafťany. Poťapťat ňamňoušky. Uňamňat ňuňáky. Vypustit papoušky ujařmit tučňáky. Nípat něhu. Kloktat dehet. Zflašit pleš Přistřevlit třblíka. |
||
|
Když ti vítr loď rozkymácí, uprostřed divokých vod. Když se ti maják v mracích ztrácí, jsem tu já, tvůj lodivod.
Jsem tu já, kdo navede tvou bárku k cíli. Já, kdo skasá plachty, vítr sílí. Já, kdo každou bouří provede tě. Já, kdo miluje tě. Já, kdo miluje tě.
Když ti voda podpalubí smáčí, rychle popadnu džber. Když se ti na kompasu střelka protáčí, jen já ti ukážu směr.
Jsem tu já, kdo navede tvou bárku k cíli. Já, kdo skasá plachty, vítr sílí. Já, kdo každou bouří provede tě. Já, kdo miluje tě. Já, kdo miluje tě.
Až utopíš se v temné noci, má světlice nebe rozzáří. Jen se mnou můžeš šťastná plout. Jenom se mnou budeš šťastná plout. Jenom se mnou musíš šťastná plout! |
||
|
S překvapením shledávám, jak jsem upovídaný
Kdo jsem?
Kdepak |
||
že bytí je velká drzost (poezie, kolemjdoucí) • něco pořídit (poezie, kolemjdoucí) • Poučka (poezie, Nesmyslon) • dětská hra (poezie, kolemjdoucí) • saucer full of secret (poezie, kolemjdoucí) • úlitba (poezie, kolemjdoucí) • vidět (poezie, kolemjdoucí) • poletování (poezie, kolemjdoucí) • hukot (poezie, kolemjdoucí) • nepokládej (poezie, kolemjdoucí) • Samsara (poezie, Pan Žu) | ||
|
Tak Ty prej už víš |
||
|
prosím, nepokládej mě za postel
když na mně ležíš
prosím, nepokládej mě za dům
když ve mně přebýváš
nepokládej mě za horu
když mě hledáš
nepokládej mě, prosím, za otázku
když se ptáš
|
||
|
naplivali do očí svým dětem, nevědouce že si zastřeli zrak, pak taky pobodali stromy na hrobech jejich předků, zemi odkryli šat, kosti míchali s lhostejností a jedem, a sypali to do těch ran že i vrány padly bez letu, zapomněli jaksi že výška je přímo úměrná hloubce a mastnota zalepila jim uši, neslyšeli ten vlak, ani zvony přejezdu, pokropí je těla ptáků, co se navrátí raději k svému, ani beton nezakryje krvácející duše, ani slova o svobodě a beznaději |
||
|
takové to - ranní poletování
kondenzát bez odporu
bez tělesnosti se špetkou v prstech
jakkoli nastrojený přijde úsvit
budeš nahý osvětlen předlouhým stínem tmy
že prach a roztoči z perutí
zastaví dech
do pádu na zádech
takové to ranní poletování
odporů a kondenzátorů
a vůně rezin |
||
|
a ty se zeptáš jaké je to vidět
tak útlocitně
že dostane se ti odpovědi
jaké je to krouhat zelí tak šťavnaté
s šustěním dlaní mnutých
kdesi vzadu
v druhém obraze
s vidinou zajištěné zimy
a pečeného bůčku
při práskajících kamnech
pukajících polen
krouháš zelí šťavnaté
a už cítíš jeho plnost a zdraví
když tu
zeptáš se
jaké je to vidět
tak opravdově...
v té chvíli na kruhadle svojí hlavu
bezděčně připravuješ
|
||
|
myslíš že osolená voda
máslo roztavené
pot s prstí
káva černá jak čínský lak
a tabáku dým stoupající
jako úlitba postačí
za ty kteří zapomněli
uléhat s bázní
nebo motorový olej
vetřený do kůže
nafta
nebo fridex
sladký píti? |
||
|
síla tě může chránit
ale může tě i stlouct
síla stoupá k nebesům
a padá do temnot
jako šumivé víno v uších
a oheň v srdci
tamburína v údolí
za letu hus mlhou
výstřel zastavený v čase
pohled opeřeného
nebo jeho dotyk
perutí po šíji
voda do rozpáleného tuku
moaré časoprostoru
talíře plného tajemství |
||
|
je to jenom dětská hra za přepážkou
tvářit se vážně
je dětská hra politika
není nic váha soudce
proti slovům pěnic
a mám opětovat občane
že mi jako přišlo psaní
že si půjčuji a že přebírám
že beru plnou odpovědnost
za něco co jsem nepsal
je dětská hra prodat ti chléb
je k smíchu dát ti peníze
za něco co jsi nepsal
za něco co jsi nestvořil |
||
|
Nemáš dělat kraviny
Jenže dělat kraviny |
||
|
musíš si pořídit něco
něco pěkného, něco co polyká
žaludek co má na žal
něco na co zaklikáš a je
ti aspoň trochu blaze
gdyž obklopí tě bazén
"vypuštěný jsem"
vyrrývá ti Sodoma
znova a znova ash na dřeň
něco hebkého na ránu
kterou si rozryješ
sebelítost Siamskou
přitiskneš si k tělu
i s tím ostrým |
||
|
že bytí jest velká drzost
nalili nám do hlav
nejistoty točí, revolver
ruleta ruská, na kost
dost bezděctví na to
zatáhnout rolety
zamknout si zlato
a v šeru si tu seru
v očích vytřeštěný
svět v závěsu
a zas Média
buší zbytky duše
že zmizela radost
že bytí jest velká drzost |
||
putovník (poezie, fanky) • dnešek natavený (poezie, kolemjdoucí) • po dráze (poezie, kolemjdoucí) • ježíškrvívaruje tu (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
co je pro nás básnická tvorba
křišťál syntaxe
jaksi porozhlédnutí řozbřeskem
životní praxe
půda krmí ptáky za traktorem
a krví ježíš varuje tu
že brzo servou z tebe další vizi
motory veleryb
absolventi unešení prvním sektem
bohemia ten pocit
a teqilla, a bene
to je pro proroka
po početí, za zenitem
to co hledáme
rozklad syntaxe
jaksi rozhlédnutí porozbřeskem
ptáci krmí půdu před strojem
a ježíš krví varuje tu
|
||
|
roluje po dráze
a goldenem
dráhu za kostelem
absorbovat
mlhu v rákosí
nabrousit po dráze
masturbovat
zdi by odřel
nehet vetnul
do opuky
kostel těla
rozhlédnul se
pomalu krouží
kladivem hlavy
údolí hoří
chtěl se svěřit
ne sevřít
nabrousit po dráze
opustit
ne, odpustit
nehty vetnout
po dráze |
||
|
jaksi natavený je dnešek
tendence opařené, samet
bešamel přijet měl
ale prej mu ujel
svetr se mu párá
s každym metrem je víc nahej
jakoby prej není ve svý kůži
že mu je život malej
že se mu ježí
že mu mrazí
je jak naraženej
opeřeřený za ramenem
polívkou se dívá
něco cítil, pohled
tmavá hlubočina temnomodří
ani páv už nepoznává
nemá prej oči
oči, oči fokus
s každym metrem je víc nahej
natrženej
provazochodec |
||
|
|
||
Když zas voníš (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Zmatky (poezie, Jorka Mouken) • Špatné (poezie, Šimon Jan Zrno) • Černý scénář (poezie, Šimon Jan Zrno) • Sklenice bez okurek (poezie, Pepa) • (bez názvu) (poezie, Božetěch Sraček) • Volné verše (poezie, peterkey) | ||
|
Zaslechl jsem volné verše a ustrnul nad jejich krásou. Byly tak nespoutané, prosté vzájemného očekávání, nutnosti podřídit se jeden druhému v předepsaný soulad rýmu (lhostejno-li obkročmo, sdruženě či jinak). Vzduch voněl po dešti. Připlouvaly a zase mizely ve zdánlivě nahodilém sledu. A zpívaly. O životě, v detailech i celku, o chvíli i věčnosti. Civěl jsem na ně v marné potřebě přijít na kloub jejich kráse. Nebyla ve shodě, souladu, rytmu. Vzpíraly se všem predikcím a očekáváním. Byl jsem jimi znepokojen. Člověk po čase uspokojení odvykne nejistotě a pochyby jsou tou nejkratší cestou do pekel. Zavrhnout bezpečí a řád prvků Védské metriky, pohrdnout poctivou krásou asonancí a rýmů... Jen pro dočasné poblouznění nepravidelnou poesií? Na rýmovačky je přeci spoleh! Slova naplňují předem určená schémata, neporušitelná forma omezuje, zároveň však podněcuje k tvořivosti! Rigidní struktury projasňují tu neotřelé rýmy, onde pitoreskní zvukomalebnosti, jinde zas potměšilá, byť jen drobná rebélie proti pravidlům. Nic z té cudné krásy volné verše neozdobí – jsou na to příliš volné! Oslňují čtenáře svou lascivní, prvoplánovou provokací, pozlátkem laciné a falešné svobody. Je potřeba vymezit se proti volným veršům, které jako mor napadají srdce našich tvůrců a obracejí je od skutečných hodnot. Musíme kategoricky, s pádnou rozhodností, zakročit proti nezodpovědnému experimentu volného verše, než rozklíží po staletí budovaný řád naší poesie! Zastavme ony samozvané proroky dekadence, padlé anděly skutečné poesie, neschopné podřídit se zvyku, obětovat zlomek svobody pro blaho rýmu! Pro blaho rýmu je totiž bezpodmínečně nutné dodržovat pravidla! Kým bychom byli bez všech těch jambů, trochejí a hexametrů? Zvěří bezbožně se oddávající smilstvu v předpraží ráje! I ta nejhloupější ovce v pastýřově stádě ctí sílu jeho hole a štěkot ovčáků, neb řád z nich plynoucí bachor jí plní a solí suché stvoly. Bez pravidel stejně tak poesie mění se nutně v bezbřehý proud nesmyslnosti, žvást, brak! Bez požehnání pravidel, bez svátosti omezení není krásy. Není volnosti! Zastavme volné verše, než ovládnou naše srdce! Zastavme volné verše! |
||
|
Chceš mě nemilovat. |
||
|
Sklenice bez okurek, zbytek slávy. Ach. Okurky člověče, mám je rád. Teď mi zbyl jen smradlavej ocas zeleniny z láku. A chlast. Ten Mám taky rád. A Taky smrdí. Ve tmě noci, až moc dobře. Čím to je, čím to že.. --- Je zase druhej den. Zůstaň si střízlivej. Sedím,
s životní kocovinou, bez stresu, v klidu na sedačce, nohy na stole.
A na tom stole vedle nohou, koukám na prázdnou sklenici, … vod vokurek. |
||
|
Černý scénář mi přirostl k srdci pravda je prostá: hraju si s barvami duhový poník a keramický ptáček umělec ze setrvačnosti malířem paměť z uzlíčků vody má lakýrník scénická poznámka: měl bych sochy učit jako totem Slepýš? |
||
|
když konečně prší i přes to, že vedro ustává skrývám se na mnoha záchodech nemluvím pro ruce a nohy artikulované i když se neštěstí nebouří cítím, že už to moc dlouho dál nepůjde vypění mi likvor cerebrospinalis nadoraz už nemohu plnit dvanáctistranné kyblíky mlžných dní přestane to být natěsno a jen tak tak skrývám svou mnohou Slabost svou absentující důstojnost, svou Pravdu skrývám záchvaty bestiální zrudlosti
takové stavy jsou špatné když nic špatného neděje se |
||
|
Píšu si nočníček a čůrám na deníček. |
||
|
Když zas voníš |
||
A co když se tě někdo zeptá „Jak se máš?“ (poezie, Šimon Jan Zrno) • Proč z oblohy mizí hvězdy (poezie, P(ř)íšeRadka) • Poslední Nedvěd (poezie, redakce) • Nouzový stav Bláznů (poezie, redakce) | ||
|
|
||
|
Šel jsem parkem v pět, zhroutil se mi svět (...) |
||
|
Stává se, že samovolně začnu brousit nože a přemýšlím, kde by ti asi slušely nejvíce. jestli mám zvolit přímou cestu do hrudi nebo to vzít oklikou skrz duši a několik citových zkratů.
Někdy se stává, že prostě zabouchnu dveře a doufám, že zmizí ze zdi, abys je už nikdy nemohl otevřít. Abys za nimi zůstal sám a já mohla dosyta plakat a konečně přijít na to, proč den střídá noc a proč z oblohy mizí hvězdy a proč se z dvou společných životů vytrácí láska a zůstává jen na dně skoro neviditelná. Nechává se nahradit hněvem a prostořekostí. Nechává se smést do kouta a asi už nechce být znovu objevena.
Někdy si říkám, že všechna ta nenávist není upřímná a chci tomu vnitřnímu hlasu uvěřit. Obrátit na nový list a zašít si srdce odpuštěním. Znovu Tě milovat a nevidět tvou lhostejnost. |
||
|
nikdy jsem neviděl racka jak by brečel nad bělostí pláže dní kamínky i písek mlčí rybáři se ptají když tě zastaví návnady chechtající rybáři v písku se propadají s všedním dnem kolem za ruku jdem když rybáři s pícháním zalykávají a boří v peří na obzoru otázky svítají „jak se máš?“ bez břehu na pláži se mne ptají |
||
|
| ||
|
Prolétli jsme si navzájem životem. |
||
Probouzení (poezie, Nesmyslon) • Strach (poezie, Nesmyslon) • Make love not war (poezie, Tomáš Recht) • Počátkem apokalypsy (poezie, Tomáš Recht) • Léto přichází (poezie, Šimon Jan Zrno) • Giovanni Boccaccio (poezie, Tomáš Recht) • Pondělní píseň (poezie, Tomáš Recht) • V jiném životě (poezie, Šimon Jan Zrno) • To Běto (poezie, Tomáš Recht) | ||
|
Tobě to Běto sluší s kuší |
||
|
svět ztratil něco ze své barvy touch of reálný svět touché still slzy nejdou ven, snad jindy nechápu, co se děje možná by to mělo být |
||
|
Už mám zase motivaci |
||
|
Jde Cameron po ulici pod pravicí brokovnici jde Cameron Diaz pro Cabernet Shiraz |
||
|
Ani ten jednodenní sníh nevydrží duchovně konzistentní červenec je můj měsíc, moje horkost léto je pro mě podzimem jara před zimou, co asi nikdy nevysvětlím tíha se nemohla přibližovat musela poklesnout jako náhlá přikrývka stal jsem se trpným aktérem defenestrace jsem teď pryč z bašty průběhu kde jsem měl pod kontrolou svoji vládu teď proved comeback zlý pán zvrátil se a zvrací, obrací se a opět vrací rádio by vlezle dodalo: summer is coming, summer is coming rádio však šumivě není radio is down man is down |
||
|
Někdy koncem zrození kdy šlo o souložení zdálo se, že jsou věci v cajku a že jsou ložený.
Počátkem apokalypsy řekla jsi čau a polib si co se to stalo v mezičase kde jsme to zakopali psy? |
||
|
slovo dalo slovo olovo dalo olovo šlo jen o slovo (jalové) šlo jen vo love oslové volové |
||
|
Dávej si pozor v nelehkých časech čemu se věnuješ a čemu věříš
Dávej si pozor na čem ses zasek‘ proč na místě stojíš A uvnitř běžíš
Postav se strachu v nelehkých časech aby tě nepozřel ten zlej s velkým Ď
Ze všeho nejradši živí se strachem a pozře i tebe když zjistí žes uvízl |
||
|
Ještě se válí ve svěží trávě spadané listí z podzimu a trochu šustí, trochu škrábe a hlína ještě studí
Ci-ty! Ci-ty! Ci-ty! Ci-ty!
Křičí pěvec, jehož jméno neznám a má pravdu ten vyvedenej ptáček
Je načase vykvést - následovat fialky Vycházet dřív a později zapadat
Slyšet píseň v každém zvuku - a ty zvuky milovat
Zapouštět kořínky do každé chvíle Z chvilek a pocitů hnízdo si stavět
Je na čase celou svou náručí obejmout svět
A - i když se často opile motá znovu se zamilovat do života |
||
Následuj dav (poezie, Nesmyslon) • Bojíš-li se (poezie, Nesmyslon) • Arion (poezie, Kulturni p_rnograf) • Slowmotion emotion (poezie, Nesmyslon) • Jen tak jet tramvají (poezie, AN') • Sny se zazdají (poezie, Šimon Jan Zrno) • Ovidie, já tě zabiju (poezie, Šimon Jan Zrno) • Středy po čtvrtcích (poezie, Šimon Jan Zrno) • Rdousící se prase (poezie, Šimon Jan Zrno) • Oblíbené trasy (poezie, JaNe) • Bojsa (poezie, Šimon Jan Zrno) • Množný číslo slova „sám“ (poezie, Nesmyslon) • 511 (poezie, Civínová) | ||
|
Taky máš někdy pocit |
||
|
Ty nejsi spasitel a ani já nejsem každej sám v sobě zmíráme děsem
Každej sám sobě svým vlastním bachařem tak co si můžeme dát vlastně navzájem? Co jsi zač a co jsem zač já jsme vůbec k něčemu - spolu my dva?
Jsme podle všeho nesourodí jedinci já se líbám s deštěm ty miluješ se s vichřicí
Což chvílemi působí ač je to omyl že společně s živly vzdycháme do tmy
Společně běžíme jako laň se lvem vzájemná kontrola nad rychlostí, tempem
V bouři se zmítáme a každej po svým stébel se chytáme a držíme kostým
Jsme topoly v nečase V lásku sotva věřící a zatímco se líbám s deštěm ty jsi sbalil vichřici |
||
|
Zrozen v dešti |
||
|
Oblíbené trasy... Třeba z Prahy na Beroun To je tak krásná cesta Že stojí za to jet ji vlakem Znovu a znovu Tam a zpátky
Oblíbené trasy od filozofie do postele Nebo na pohovku Co kdo doma má A proto jet kdykoli Na výlet vlakem Znovu a znovu Tam a zpátky
Oblíbené trasy za pocitem Že žiju To jsou tak krásné cesty Plné těšení a voňavých vzpomínek Už jedu domů Abys mohl být smutný Že tam nejsem Znovu a znovu... |
||
|
Dusno a přetemněno bouchání pleskající mráz na zádech kvílící houkačka bíle světelná Před bouří parno a setinový smrad puch a bomby neviditelných zvratků neklidné chlapisko, je mu horko děsné vedro a toho suchého potu! bažina stahující kalhoty bílá krev v reliéfu kapesníků močál a pig squeal dubisko z ozvěn epičnosti na něm bleskový provaz v kouři chroptění a chrochtání v kouři z blesku Kristus komunikuje ve vichru neklidně připomíná štěstí na provaze smyčka, ve smyčce duch podsvinče zlom vaz! |
||
|
Pročpak si myslitelé neuvědomují když takové pomyšlení na antimyšlení crushingly dense zvukové stěny |
||
|
Cos mi to udělal, bratře |
||
|
na chvíli se vysvitne vzkřísí zraky a zmizí pak se šedě dřímá nepřijdou-li oči na talíři pruh světla zlatu vzácnější pro snílky to dělávají (na úsměvy zadělávají) po zhasnutí do tmy se vytrácí hvězdy bezesné noci naplní na konci dne probuzení zpívá: zvláštní, že slunce také spí... |
||
|
Jen tak jet tramvají A vzpomínat na dříve Kdy jsem vždy mívala Aspoň dvě promile Vzpomínat na kdysi Matně jen na tváře Divit se na stokrát Jak Osud to dokáže...
Kdo koho provází Kdo koho ztrácí Vyznat se ve vztazích Dává fakt práci
Jenom jet v tramvaji Vidět a nevidět Místa co skrývají Na mnohé odpověď Místa co vypráví Pohádky o holce Která se snažila A žila dost divoce.. |
||
|
Jsou chvíle Kdy ustrne čas A ticho je jak skelná vata
A ty cítíš jak Se ti život tříští o zátylek Periferním pohledem vnímáš Průlet střepin Jen těžko hledáš sílu Se nárazu vzepřít
Dopadni tváří do prachu Nebo to ustoj – chytat tě nikdo nebude Křič jako uragán V tichosti naříkej – nikdo si ani nevšimne
V takových chvílích přestaň se bát A na moment ustrň společně s časem máš přeci sebe Ty nejsi sám!
Podrž ty chvíle Kdy ustrne čas A začni jim říkat třeba Šance nebo Příležitost nebo Život |
||
|
"Darujte mi život, když Vám daruji vše, co mám." (Arion)
Namočit si rovná záda, činí vlnám starost. Pěvec se zlomenými křídly v purpurovém plášti, první svého druhu, rozechvěl ustálenou zvyklost hřešit.
Lampami osvětlená cesta nevede vždy zpět. Prázdné regály obchodů vystavují kulturní rozkvět. Komár vysál sopku, jež zastavila vlnobití a daroval vládu lidem Zmatek, jež lze řídit konzervativně, vždy mít připravenou pistoli v šuplíku pracovního stolu s jedním nábojem.
Rozlitý nektar života rozehřeje povrch zimní louky pestrými barvami lučního kvítí. Betonové trosky nezrecyklovaných novostaveb rozpadly se v čas. Indiání duhového kmene, na prázdné místo vysadili prastaré stromy na věčnost pějící píseň. Zlo svých předků hnijící z neznalosti rozháněly děti tancem neřesti.
Muhammad nepřijal horu kostí vyskládanou v pedestial. Při konání přežití, o slávu nestál. Popřel myšlenky, v nichž člověk neobstál. Mezi skalisky uzavřel svůj hněv. Když vláčeli ho v davu, rozdával úsměv. Popravu zajistil mu milostivý soudce.
Slova překrývají skutky. Raději neotvírat prastaré svitky, z nichž Smutek lidstva lze vyčíst.
Vzducholoď pluje oblohou nad hlavami přeživších, jak velryba vznášející se v oceánu. Koukáme, s údivem na postapokalyptický mechanický balet tančící v nekonečném prostoru nad námi, ze dna trosek zaniklého města. Zažíváme zánik lidské pýchy, jež odpadá s hořící živou hmotou vzducholodě a upaluje zaživa nevěřící potomky Scyllia. |
||
|
Bojíš-li se doopravdy každý úkryt marný
Bojíš-li se hluboce bát se budeš všude
Bojíš-li se – neutíkej! Vždy bojíš se sám sebe
2014
|
||
|
Následuj dav dav ví, kam jít
Následuj dav dav ví, co si máš myslet
Následuj dav dav ví, kam jít
Následuj dav dav ví, co si počít
Následuj dav s davem se neztratíš
Následuj dav v davu snadno zmizíš
Následuj dav a dav nebude následovat tebe
Následuj dav Sám jsi, když v davu se obrátíš
Praha, 2014 |
||
Komu poděkovat (poezie, Nesmyslon) • Na vodě (poezie, Nesmyslon) • Něco uniká (poezie, Šimon Jan Zrno) • Depka a život a jiný hovadiny, (poezie, Pepa) • Ledový pot nemá zájem (poezie, Šimon Jan Zrno) | ||
|
Profesor Kýbl mě kdysi polil od té doby zlost přelívám na vodováze a neustále smrdím vařícím potem…
mraz dívek a chlapců míjí záda zaučeného je zajmut a stále ho zajímá vesmír beze hvězd pod vypařujícími se brvami |
||
|
tělo moc slabý na píčoviny. Bez nich to nemá smysl. Do práce z práce… Metrem.
Den za dnem. A Co je vlastně za den?
A hlavně, Co je to za den? Když ani neřekneš slovo kretén? Nezanadáváš kámošovi. Nepomluvíš kolegyni. Nepoškádlíš ji svou hrubou mluvou. Nevytvoříš rozpor. Spor. Ne Sport… Metro blíží se, A s ním další noc, Anebo další den.
Nevím.. Zoufám si, Kdybych se jí aspoň tak zeptal.
Jestli neví co je to ten feminismus? Nápověda: Píčovina co by mi rozzářila den. |
||
|
Na Nejvyšší hoře vrásčitější než Země připijím s rozšlehaným pousmáním moštem z hořkých plodů tréninku a na té Nejvyšší hoře, vrásčitější než Země jsem slzami podepsal mír s Křečemi a bratrancem Smírem zapili jsme to, smířeni s tím zapili jsme to medovinou a já zlézám dolů k plážím z bílého peří používám žebřík ze zledovatělého plynu který se ke mně odmítá znát který tak mizí a tak uniká nepoužívám bungee jumping ač vás k smrti respektuji, přátelé nepoužívám stylizaci do sebe, syna Ereba používám sebe jako návnadu na medvědy na jejich služby přestože si deníkovými škobrtnutími tak mažu med kolem huby a proto se tímhle musím ptát: co dál, Dívko zlatě Zelezná? co padá, a přesto nezapadá? kterépak slunce je záludno propastí? jakési křesadlo nedbá varování ani proslzených znamení a leze mezi mlejnské kameny… píchá mě řiť od medu zamazaná ale i proto, i pro taková proto ten příběh nesedí… mně, tedy ani ke mně v peklu či raji co mi nepasuje Pane a Paní? Jsi-li Fille fatale, kde jsem já? Jsem-li geroj, v čem žiješ? Tak se mi Louskáček zbláznil do kytar neposlouchá mě a já mu vždy naslouchal měl jsem snad políbit sen? Měl jsem snad znásilnit sen? Měl jsem se snad probudit? Snad se probudím?
To všechno jest srdce vypovídající to přítomné něco je v budoucnu čekáním a tak se familiérní existence zdá být Očistcem ze špaget, ve kterém snad náměsíčně brouzdáme…? |
||
|
Hluboké pochopení mámivé pablesky jsoucna hra světla a stínů
není důvod říkat všechno znova co dávno bylo řečeno
přesto souznění s hlubokou bytostí vdechovaná radost kořenící štěstí
ale proč to říkat všechno znovu když všechno už se stalo
Prožitek Exponované vědomí napojení na proud všechno je v pořádku nikdy se nic nezmění
Ale proč vůbec psát poezii? copak slova něco znamenají?
(léto 2019) |
||
|
Poděkuj tomu kdo ti velí naivně se vyblít na ulici
Poděkuj tomu kdo ti velí milovat
Děkuj tomu kdo ti nevelí
Děkuj sám sobě tak dlouho než sám sobě odpovíš že není vůbec zač
(podzim 2019) |
||
Bez názvu (poezie, Civínová) • Osamělá duše (poezie, Jane) • Vzorky (poezie, Nesmyslon) • Geoda (poezie, Nesmyslon) • Zpřístupnit sbírky (poezie, Nesmyslon) • Chlad (poezie, Nesmyslon) • Audit ve skladu slzných krystalů (poezie, Civínová) • Spojení (poezie, Rogo) • Nevstoupim dvakrát (poezie, Nesmyslon) • (bez názvu) (poezie, Jane) • Déšť (poezie, Nesmyslon) • Stromy (začátek února) (poezie, Nesmyslon) • Z DUŠE.. (poezie, Janus) • Záblesk (poezie, fanky) • HORIZONTY (poezie, Janus) • Světy (poezie, Nesmyslon) • Šípková Růženka (poezie, Nesmyslon) | ||
|
Za každou lásku ve vlasech květina za každé vzplanutí výhon se popíná
Zplanělá růže tak a křehká a divoká ovíjí zápěstí spánků se dotýká
Zarůstám do Lásky listí mne chladí trnoví probouzí k něžnostem svádí
S každým koho miluji trochu jinak rozkvétám poupaty se obaluji s růžemi se zaplétám
Jsem Šípková Růženka pokrytá květy v svém vzdušném zámku prosnít chci věky |
||
|
Najdi si planetu Pro svoje bytí Sestav svůj vlastní Planetární systém Vyber si slunce Kolem něhož obíhat
Jestli budeš muset Kvůli tomu do vesmíru Použij vzducholoď Obleč se do šatů po pradědovi A vem si jeho klobouk
Hraj na flašinet Ten dodá stroji energii
Nebo můžeš na bicí Ale v tom případě Leť radši rogalem V bleděmodrém trikotu S rudou růží za uchem
Stvoř si vlastní vesmír Stvoř si světů kolik chceš Až najdeš novou planetu Dáš jí jméno Země II. |
||
|
HORIZONTY
A kdyby snad někdy došlo k pádu do osamělých horizontů, a tys přeci nepocítil onu Závrať, zapomeň na Jazyk a ruchy světa, zapomeň na lásku a pouto k bytostem lidským, neboť v ústavičném spěchu, brodil ses za zbytečnými cíli a zbytečnými tužbami… …neb život jsi nežil a nežiješ.
A kdyby snad přeci jediným svým nervem, onen Život cítil jsi, a proto žil, pak onu Závrať v ohromení pocítíš, navěky tím svoboden a probuzen.
Hlubina jest minulostí a Výšina tužbou. Existuje skutečná prostora uvnitř horizontu… Přítomnost. Tu však nelze uzamknout pod oční víčka. Jen Přítomnost je nesmrtelná a vše ostatní jest přeludem.
|
||
|
Potkáme se a bude to záblesk okamžik věčnosti bez příběhů Tvého mého natož našeho nebude to kapitola ani epizoda jen chvíle pravdy: jsme schopni světla. |
||
|
Z DUŠE...
Marné je sobě občas slovo, co tahem štětce rozmáchne se v růži.
Zasyčí éterem, jako duše, letíc samo...bez hranic. |
||
|
Je začátek února a jaro je tady Stromům už tvrdnou bradavky Co budou dělat asi tak za měsíc?
Vždyť ještě mají v korunách parohy Které jim jízlivě nasadil podzim Co budou dělat, když napadne sníh?
Je začátek února a kosi už zpívaj' Že přichází jaro a ani krok zpět Co budou dělat, jestli se mýlí?
V paroží stromů třpytí se koruny Mámení lásky a volání života Co budou dělat po zbytek jara?
|
||
|
Déšť smývá mi z vlasů zbytky tvé vůně
Rezidua okamžiku
Kdy jsem se naposledy zachvěla Pod vahou tvého pohledu
Už nebudu tak dlouze hledět Už nebudu se chvět
Jinak se nic nemění A svět je pořád stejně krásný
Jen
Nenechám už hvězdy Přecházet si po zorničkách Ani svoje zorničky Bloudit po tvých galaxiích
Déšť dopadá na mou unavenou tvář Kapky stékají kolem očí až ke koutkům úst
Úsměvem je zachytávám
Pláče za mě celý nebe Já zůstávám šťastná
|
||
|
Držím tě jako někoho, koho nechci už nikdy pustit. Objímám tvou šíji tam, kde končí vlasy a začíná kůže... ...chtěla bych toho šeptat mnohem víc než tvoje jméno stále dokola... - A pak prý, že už k tobě nechovám romantické city... Komu to lžu a s jakým úmyslem? Nejvíc snad sama sobě. - Tramvaj zastavuje a přetrhává mi sen o bezpečí v tvém objetí, nutí mi všední realitu, budeš vystupovat, měl bys už vystupovat.. Naposledy zahlédnu oči, co svádí snadno slečny do průšvihu a vdané paní přidělávají vrásky |
||
|
Nevstoupim dvakrát do téže řeky Říkáš Přemýšlíš o tom A smysl ti uniká
Vstupuješ do řeky a zůstáváš stát
Nevystoupim nikdy z řeky Říkáš
Stojíš uprostřed koryta A řeka stejně Jinam uplývá
|
||
|
Chvíle okamžik osamocený čas Bůh je v nás i kolem nás a když se v nás s tím kolem spojí svět chutnat bude radostněji
(16.11.2019,Praha- ostrov Štvanice) |
||
|
NaCl, sůl kamenná normální kuchyňská sůl co tu bude za sto let? stále ta samá zasraná sůl
dědictví rodu - šutry co nerozpustí ani kremační pece
z domu kam chodím spát postupně mizí pokoje ne nedám si kafe nezastavíš to sedět svedu už jen u smrtelný postele
v posledních dnech se jim kůže vypla jako vosk trpělivost s Bohem je víra poslední pokoj na knotu visící odškrcující se kokon za jeho okny spartakiáda krysí závod pouťové šlágry
nesmiřitelná puška co zanáší trpělivost se sebou samým je naděje netrpělivě prosím ať to všechno rozpráší |
||
|
Jednou se tím svým chladem zalkneš A úplně na konci Dojdeš poznání
Ale tvá poslední slova Ta nejniternější pravda a vyznání životu Zůstanou navždy uvězněna V drobných krystalcích páry
A budou už navěky vnímána Pouze podle chemických a fyzikálních vzorců
Jednou se tím svým chladem zalkneš Nepřijde-li někdo Kdo ten proces zastaví Kdo rozehřeje strukturální vzorce Které ti tak despoticky vládnou
Jednou se tím svým chladem zalkneš Jestli tomu člověku Nedovolíš hřát
A úplně na konci sice dojdeš poznání Ale tvůj poslední dech Konečné vyznání životu Zůstane navždy uvězněn V drobných krystalcích pravdy |
||
|
Pojď se mnou trávit čas Můžeme vzájemně listovat Ve svých vnitřních sbírkách
Básní či motýlů? Obrazů, známek?
Každému dle chuti Jenom ne ve sbírkách Interních válek |
||
|
Jsem si jistá Že kdyby někdo vzal Mou hlavu do dlaní
A rozřízl ji pilkou Spatřil by neskutečnou krásu
Byl by ohromen Množstvím drobných krystalků Ozářen silným proudem duhy Zmaten hrou světel a stínů Oslněn výbuchy hypernov Ohlušen hudbou sfér A zmámen vůní čerstvě vyvržených feromonů
Jsem si jistá Že kdyby někdo vzal Mou hlavu do dlaní
A rozřízl ji pilkou Z tý krásy by se dočista posral |
||
|
Všichni jsme jen vzorky Na vrásčitých površích Zelených klobouků Smržovitých hub |
||
|
Tak sama Jak jen duše může být, Jak jen bytost může být Ve světě věčného odmítání.
Kdo by ji mohl spasit? Anděl strážný je poslední, Který to nevzdal... ...ovšem jen z božské povinnosti.
Vysílá na sta signálů, Nikdo však nepřijímá. Zprávy nejsou doručeny, Adresát k nezastižení.
Tak sama. Cizí i u sebe doma. Draci krouží v ulicích A město nebylo nikdy méně nebezpečné, Než je právě teď, Když už na ničem nezáleží.
Ať si tu duši zatracenou Draci sežerou... ... ať pojdou na její hořkou chuť A duši s sebou strhnou do podsvětí.
Tam aspoň nebude sama, Démoni všude kolem, Krutost už není nevýhodou A duše zmizelá nikomu na světě nechybí. |
||
|
Rozkřiklo se že
kdosi ukradl příbory a z trhu zmizela všechna kůže
náhoda?
hromy, záblesky nepokoj
nehoda, děsně virulentní tvor zacpu si uši schovám se do bezpečí pod topol rozkřiklo se že někdo ukradl příbory a dělal si selfíčka svých ran od kradenýho stříbra pobodán čelisti vlastních ok zakouslý v odhalenej bok liška, mrchožravý pták? daddy issues vykloval
zbyl jen vykřičník
otazník nepokoj obrátím kapsy a možná neodvrátíš zrak
jedinej dárek co lze dát tak či tak
brzo, snad na jaře
zastaví už vlak bude tam mohyla,
čerstvá vůně přes rejstříky čichových nervů, přes píšťaly mozkového kmene nech ji v sobě rozeznít prosby o odpuštění bude to znamení, budou to narozeniny. |
||
Př. n. l. (poezie, Lokálka) • Vousy (poezie, Nesmyslon) • Šťasně nešťastný (poezie, Frankie Táborák) • Sobotní neděle (poezie, Medvěd) • Bukhe (poezie, Medvěd) • Po-po-potom (poezie, Medvěd) • Jo (poezie, Medvěd) • Víno (poezie, P(ř)íšeRadka) • Bojkot (poezie, Medvěd) • Blok (poezie, Medvěd) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • konzumenti (poezie, kolemjdoucí) • Matčina rebelie (poezie, Nesmyslon) • Nočník (poezie, Kalimeee a J.J. Fiala) • N z v (poezie, JaNe) • Fantomové křeče (poezie, Nesmyslon) • Láska (zasranej hipík) (poezie, Nesmyslon) • Šediny (poezie, Nesmyslon) | ||
|
Našla jsem si ve vlasech První šedý fous Tak už i mně dal Měsíc pusu Už i do mě si čas kous'
Že je šedý nevadí mi - strukturou mě trochu mate Silnější je, neposedný Svoji roli těžko chápe
Je to rebel, divočák Teď přijde mi to logický Ten šediváč je zřejmě chloupek Pobloudilý Pubický
|
||
|
Doopravdy věřím Na světovou Lásku Lásku s velkým EL
Tu, která vším prostupuje Bez bázně, bez pravidel
A skutečně chci pro všechny Usmíření, dobro, cit
A opravdovou Láskou Bolavé duše uzdravit
Láskou vyléčit chci Celej svět
Jsem zasranej hipík Tak mě, Lásko, veď! |
||
|
V amputovaných končetinách
Stále ještě tepe
Vzpomínky na údy
Které už nemám
Bolest po vzpomínkách
Jichž dávno jsem se vzdala
Tak snadno tu tlustou čáru
Přece jenom neudělám
V dávno promlčených
Částech duše
Pořád cítím záškuby
A fantomové křeče |
||
|
Nezachráníš všechny, Minimálně ty, Kteří zachránit nechtějí.. Už ti nic z toho nebudu říkat. Ani pohledem.... .....pár metrů Jak nepřekonatelná propast. Bičování slovy Každá narážka Ta cizí slova tak blízce vystihující skutečnost.. Jsi tak podobný už mnohým... Spřízněná duše, někdo, kdo chápe, Kdo aspoň zdálky zahlédne ty démony v mé duši.. Kdo se přiblíží tomu nic, co je uvnitř mne, Téměř na dosah, Téměř to nic vyplní, Stane se mnou. A já se stanu někým jiným.. Jen nejde oddělit moc dobře duši od těla. Tělo nejde odložit u botníku A dál vejít jen s nahou duší.. Kéž by to šlo. Pubertální osudové lásky Vystřídala sofistikovaná citová vzplanutí. Konce jsou stejné... .. rozervaná duše Zdecimovaný náhled na sebe, Případ pro psychiatra. Už tolikrát. Tolikrát jsem se nechala strhnout přesvědčením, Že zázraky se dějí, Andělé bez křídel chodí mezi námi, Vily mají právo tančit kdekoli, Silní chrání a křehcí jsou chráněni, Vše je jak má být, Pokud jeden jediný člověk chápe... Chápe... Mě.
|
||
|
Su nočník a nemůžu spát, mužeš do mě chcát, hej! nebo chce-li se ti srát, hej! Mužeš v klidu usínat a nemuset se posírat.
Jsem nočník, létající muž, tak se ale nauč už, nebejt poloplnej huš hej.
Kempim pod postelí, ať je pátek nebo pondělí. Tvý mokrý sny vídám, když sereš, vždy tě hlídám.
Jsem tvůj kámoš NOČNÍK, hej! Nejsem úchyl ani gej, a když jsem po vokraj plnej, letím za hejnem s dojmem, hnojem.
Tvá hovna před spaním nočník nosit musí, po okraj narvaný, s tvými výkaly si něco zkusí.
Křídly mávnu, pak se vznesu nad vrcholky lesů, kde hejna nočníků tvý hovna nesů a srdce jim plesů. V temný noci nočníků je rej. Jsou to tvrdý kluci, ze sebe jim něco dej! V klidu do mě nasírej, hej!
K hlavnímu nočníku valijó k lesu, vodevzdat vejslužku, už mu to nesů. Za nuzkou vejplatu, přesto mám svou prácu rád, jsem noční muž - NOČNÍK – tvůj kamarád. |
||
|
Po láhvi vína
Mám divokou náladu
Po celým bytě
Jen kromě ložnice
Načmárám po stěnách
kosočtverce -
- Symboly lásky
Peacy a květiny
Srdíčka, osmičky
Ležatý
A taky prasátka
Čuráky
Trimuskuly
Jaká jsem rebelka!
- bezzubá bába
To víno byly Rychlý špunty
A pastelka? Bílá barva. |
||
|
zatímco řešíš jestli levo je opravdu vlevo |
||
|
svázali lenina, stalina, i sadáma |
||
|
gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně mezi jídlem a spánkem a je to děsivé to i ten den je potažený jinak nálada je dobrá ale nebo aspoň náklaďák asi jak zima bez kamen v holobytu
díru proletuje |
||
|
Blok, co je to blok?
Občas píšu a kreslím…. no jako cvok,
není to těžký, někdy zas je to jak jít proti zdi, vidět jen smog
Každopádně cítím, že….
zdmihá se tu velka píle, je to celý jen v tvojí síle, nikdo přeci nechce, aby jsi nosila v batůžku instatní výlev, nebo neuvěřitelně zábavnej 15ti vteřinovej příběh
Tak postav si pro hlavu výběh
No, někdy je lepší jen říct, co je na jazyku, nesnažit se najít tu správnou kliku a čekat, kdy dobrej nápad uděří. |
||
|
Chtěl bych víc umět urážet lidi, nesnažit se v nich vidět tolik dobra, a pak se divit
ale stejně to hledám.
Bojkot představ,
Někdy bych chtěl toho hnusnýho dědka strčit ze schůdků
No, dej si pozor, když budeš moc optimistickej,
Taky bojkotuješ spoustu věcí, ani o tom nevíš přeci, a nechceš o tom slyšet,
Tohle je můj pohodlnej pokojík mejch vysněnejch představ o realitě,
Rád si tu přemýšlím skrytě, ve svým krytě,
v bytě vystavených představ o tom jak se věci maj,
a co je jinak než jak to lidi znaj,
to prostě nevnímaj.
Prostě to nechtějí slyšet, dáš si kousek quiche?
A neboj, nemusíš všude chodit tiše! |
||
|
Vlastníme míň než nic. Za nehty schováváme zmar a špínu. Který v hlavě dělá zmatek. Rozlévájí víno do sklenic. A až do dna k zoufání V roušce bytí. Těch pár chvil. |
||
|
Asi napíšu co mne za srdce bere
I ve svým těle
V kostele bych snad taky chvíli přemýšlel o tom co říct
Všechno se mi to v hlavě mele
Asi je mi víc věcí u prdele.
Směle bych rád vykročil krokem vpřed
Věci jsou tak bdělé jak je vnímáš
Tak vřelé jak je přijímáš
Tak světlé jak je chceš vidět
Tak tmavé jak jsou
Snad ti to stačí
Ano, milovat bych chtěl snad jako každý
Ve svém těle
Snažíš se najít ty správný pocity
Jako naše nebe.
Bubu
Chci psát, chce se mi
Jako parta mloků víc nevím
Tak ahoj,
já plavu na druhou stranu. |
||
|
I když to tak nevypadá, tak jsem tě asi dostal,
jen tu chvíli počkej, protože tady bude postal!
Ani jsem si nevšim, jestli mezitím jsi se pochcal
Mozek ti všema sítěma zmokval,
Do roka a do dne ťukáš na stejný dveře
Tak možná se raději schovej pod postel,
a pomodli se, abys už kurva dospěl,
tak cos chtěl? |
||
|
Hledám klid v duši,
Na zdi mokrý slzy suším
Vezmu svou vůli
Snesu se jako drak zhůry
Omotám si tě petimetrem šňůry
Kvůli tomu,
Abys byl v bezpečí. A kdo nestojí, či snad ani neklečí...
Snad neschováváš se pořád před něčím |
||
|
V kostele sedím už od rána
Je tu o dost větší koncentrace zmatených lidí
A já taky hledám odpovědi
Řeknu ti jak to dopadlo,
Ale to až |
||
|
Měl jsem ženu miloval jsem ji milovala mě byl jsem šťasný byla šťastná měla milence milovala je měl jsem milenky miloval jsem je byla šťastná byl jsem šťasný.
Oslovila mě dívka stali se z nás přátelé líbil jsem se jí líbila se mi spali jsme spolu měla radost měl jsem radost zamiloval jsem se byl jsem šťasný zamilovala se byla nešťastná byl jsem nešťastný. |
||
|
Měsíční paprsek stéká ti po tváři
a vždy když se přiblížím stříbřitě zazáří
přitom to zapraští tak jemně, tak tiše jako když motýli šimrají v břiše
Při každém objetí při každém polibku do ucha zašumí jak včela na kvítku
zašumí, polechtá vědomí zjitří jak ticho rozdírá van věcí příštích
nejhezčí ze zvuků v přeněžném tichu je praskání vousů přímo v mém uchu |
||
|
Na vysoké skále spali andělé
Na vysoké skále spali andělé,
Na vysoké skále spali andělé
Vyprávěl andělům na vrcholu skály:
Na vysoké skále stojí andělé,
|
||
Kazajka bláznům (poezie, P(ř)íšeRadka) • okna (poezie, kolemjdoucí) • Život (poezie, Nesmyslon) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, fanky) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • Instantní cappuccino (poezie, Kulturni p_rnograf) • Nejšťastnější ze všech nešťastných lásek (poezie, Nesmyslon) • Láska buddhů (poezie, fanky) • Diagnóza (poezie, Nesmyslon) | ||
|
Myslím, že jsem umřela A tys mě láskou probudil ... Když o tom teď přemýšlím Možná, že jsi nekrofil |
||
|
Až budeme oba buddhové |
