|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 07. 08. 2017 na slet č.32 v 19h do klubu Paliárka. |
|
Když potkáš nomáda, usneš na cestě. Když umřeš na cestě, postoupíš dál.
Na další úrovni najdi tu skrýš, ve které čeká tě konec. Hloupí konec. |
|
Toulavý kojote, pelášíš v dál. Do kopce zběsile a z kopce směle.
Všemocný kohoute, nadutý trdlo. Svou básní ti roztrhnu hrdlo.
Jsem zvyklý, připíjet na zdraví a ťukat s půllitry. Avšak dnes není s kým, doléhá z toho na mne splín.
Do modra zbarvil se prázdný tuplák tvojí krví malý princi. … Kojot sežral prince. |
|
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!
|
|
Uprostřed parného letního dne ležím pod stromem. Koukám na pole, kde se líně povaluje sláma. Nemá nic jiného na práci. Jen se suší a voní...
Voní jako dětství s odřenými koleny, pusou plnou třešní a ukoptěnými tvářemi. Voní jako prázdniny u dědy a babičky. Šustí jako vrásky v jejich moudrých tvářích, jako laskavost v jejich očích. Voní jako dědovy říkanky a babiččiny pohádky na dobrou noc.
Voní jako mámino volání k obědu. Jako knedlíky plněné jahodami a rybízové koláče. Voní jako bezpečí máminy náruče.
Voní jako radost z toho, že můžeš být venku až do tmy. A ty víš, že se stmívá pozdě! Tak pozdě, že než půjdeš spát, tak možná ještě potkáš tátu, jak se vrací z práce a voní polem...
A pak uprostřed toho parného dne zafouká vítr! Zvedne tu vonící slámu a vykouzlí vír. Lehce si pohrává s tou vůní a vytváří ve vzduchu slaměná kola. Točí s nimi tam a zpět jako kolotoč z pouti, nádherný a voňavý vzdušný kolotoč. A sláma nemá nic jiného na práci, a tak si jen voní a líně si poletuje, s nádhernou lehkostí....
S takovou lehkostí, s jakou je možné cestovat časem pomocí jediného nadechnutí. |
|
Jde kůň apokálýpsa |
|
Použité nádobí |
|
Jsem zub času travič i travička na sobě se pasu. |
|
Umějí snad stroje pečovat o lidi? Nikoliv. Stroj nezná něhu. Stroj umí při dodání vstupů dosahovat výsledků. Tak proč trávíme čas péčí o stroje? Co tím komu dáváme ze srdce? Komu se tím věnujeme? Věnujeme život jako vstup a stroj jede od výsledku k výsledku. Kam? |
|
V jednotě v nicotě v bytí v nebytí v plnosti v prázdnotě ve smrti v životě
žiješ naplňuješ jednotíš jsi
zatímco já
umírám vyprazdňuji se nicotním nejsem |
|
tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera jako tichá rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
|
|
jsem karavanou v nohách mám tisíc mil paty ztvrdlé náklad na ramenou jsem karabinou rozhoduji o životě a smrti horolezec je každý kdo stojí před zdí plukovník přivřel oči a rty se mu chvějou zatím jsem pevný jsem šátek na očích nasáklý potem zastírám svět a saju slzy jsem kouř deru se do plic špatně se míří nesu je na ramenou tvrdne ve mně krev co vytéká hlavou
|
|
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky
ke kerýmu přijdou lidi aby ho uhasili a člověk aby jen tak hleděl kterak se čistí fakule poznání na rukou a vědomí nad korunou šťastné z pohybů světla nad hladinou viděného teď když mu ta děvka kouří pod stolem aspoň záblesk starodávného světa aspoň pohlednice z ráje už padají jiskry a zhaslé kusy listů za kabát člověka do domů lidem teď když mu ta děfka kouří pod stolem je naděje že to všecko schoří a člověk bude konečně šťastný
|
|
uprostřed ničeho hledání něčeho |
|
Louhuju si v hrníčku čas a ty mi říkáš: Štěstí, že máš práci A já si připadám, Že jsme tu sakra jen pro legraci Srknu si, spálím se, vyhrkneš: neběduj Tolik času činnostem nevěnuj Vždyť vizitkou mojí práce je má práce Kam zmizela ta vyhlášená motivace Rozuměj: pracuj dýl tam, kde platí Je jedno, že bezčasé myšlení tě víc obohatí Vyřeš dřív emaily, úkoly tydle Lokty mi podpírá točivá židle Bosové tahají výsledky práce Jak, když není čas na motivace Bez tváře emaily, přátelé moji Kdo za tou vejplatou opravdu stojí |
|
Lakuju si nehty v tramvaji,
Kolemjedoucí se na mě dívají,
Jejich vytřeštěný voči mi však netají,
Že nebýt pravidel, to samý dělají.
Na stůl si položím vše přesně na mety Rovnám si do úhlů i oblý předměty Říkáš já ne a děláš to přesně ty Před pravdou stahujou všichni svý rolety
I když seš nýmand, i když seš vlivnej Přiznej to, neboj se, každej je divnej!
Před lidma kliďánko lahvinku posnídat
Nemuset si ale vůbec s nikým povídat
Zavřít oči a konečně se na všechno podívat
Na svoje názory souhlasně pokývat Nad žvejkou na botě se spiklenecky usmívat Koukat mu do očí, vydržet, nehýbat Srdce si v krabičce nechat odpočívat Krátkými vlasy mezi dlouhány vyčnívat
Zubit se na všechny, když zrovna pláčou Snažit se chlácholit je pálivou sváčou Hladit si koberec, kde blechy skáčou Nenechat hrát uličníka čerta s Káčou
Chce se mi zpívat písničky veselý
O tom jak hrdý jsme na vepřo, na zelí
Pivem se ve světě hlasitě pyšníme
Od stolu nejdeme, dokud ho nesníme
Je štěstí, že ta čeština je hezká I nekámoš za hnusný slova tleská I když ji házím, málo ji chytám S odstupem večera zdá se mi v jedno pivo slitá |
|
Napiš to plnicím perem, že malé výplaty berem Smích přijde jen s hloupým stěrem Dneska si všecko moc berem
Jiných tlamy mažeme medem Hanbu si protřepem s ledem Peklo je náš sladký eden Tak kopněte už do těch beden!
Když nohy nesou tě opačným směrem neplač, že všecko si dneska moc berem.
Je rozdíl mezi zemí a nebem nebo snad nebem a nebem? Do sklenky whisku s jedem Takový život my vedem
Tahleta písnička pomalu ubývá, i když je čím dál tím delší, a to nám nejeden zazlívá, nás to však nesmírně těší.
Na procházce s mopsem provrtaj tě kvérem mopes na to kouká a sere Dneska si všecko prostě moc berem. |
|
Až vám přijdu na pohřeb Mé dny bývalé Plné dostatku a potřeb Vteřiny zhýralé
Až ti přijdu na funus Má slávo budoucí Utrhnu květinu pochovám ji ještě kvetoucí
Až ti budou hrát A ty budeš kráčet ve svém průvodu Nezapomeň na svetr a kabát ne kvůli zimě, ale z hezčího důvodu
Až země vydechne den A ty rozlepíš oči Zjistíš že to je její smích Tvoje cesta končí |
|
Stromy louky deky kytary Vlasy oči láska díky za ty dary |
|
Čekáme na den kdy dojde všechno müsli
čekáme na den kdy dojde všechno müsli
čekáme na den kdy dojde všechno müsli
Všechno müsli dojde a pak nebude nic
(pokračuje v obměnách
Čekám na tu chvíli...
I ty čekáš na tu chvíli...
Blíží se den...
Už je tu den...) |
|
Vepř je |
|
Všechno nízké |
|
Jsem na plovárně sám, |
|
války |
|
Vždycky jsem měla mindráky, že mě holky nechtějí vzít mezi sebe.
Vždycky jsem měla mindráky, že mě kluci chtějí vzít jen do postele. |
|
škrabka na myši |
|
krmítko pro myši |
|
viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel
|
|
papež s prezidentem národů |
|
nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější |
|
Kdekdo říká že nejlepší je netrpět |
|
Nejlepší chleba je po kapsách ...a nejlepší pivo s pěnou dní |
|
- Dobrý den. Zbyla vám, prosím, ještě nějaká láska?
- Ano. Ale je pro vás příliš velká, nebo malá.
- To nevadí. Beru jakoukoli. |
|
Zachovej naše šílenství v něžném oparu. Dovol, abychom prošli městem a nikdo nás o duši nepřipravil- - nechceme přeci nic jiného, než dál součástí tvého těla být, nechceme přeci nic jiného, než se rozechvět a naplnit tak tvou vůli- - zachovej naše hlasy odvážných havraních lidí, dovol, abychom mohli navěky spojovat životy láskou a vzájemnou pokorou, dovol, abychom ti mohli naslouchat, abychom byli dobrými dětmi, abychom byli dobrým obrazem tvým, dovol, abychom byli. Ó Matko! 8. 9. 2016 Litoměřice |
|
Pakliže se dávení nedostaví samo je třeba vyhledat dlouhý předmět ideálně opatřený štětinami a zavést jej do hrtanu
Není přitom nutné zavádět jej zvláště hluboko dávivý reflex se obvykle spouští už při dosažení hloubky několika centimetrů.
Taktéž je možné zakoupit vomitivum v běžné lékárně
Nelze však zaručit že tento postup bude mít na politickou situaci jakýkoli vliv |
|
Že máme stát o svobodu |
|
Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní |
|
Bůh je soustružník |
Když svatební boty ti zplesniví,
|
|
A tak jsem vynalezl dětskou pračku Je to jednoduché Dítě zapojíme do postroje Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo Protože, živé, dítě již začíná být neklidné No a je hotovo Uchopíme kliku a roztočíme buben Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!
|
|
To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :) ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích"
....a hlavně dobrodružstvích místních
Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá
jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil" člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?
já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.
Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk
pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.
|
|
dentální hygienistka má oči jako mončičák a nozdry jak dvě brázdy za lodí
dívá se mi do krku a já jí do očí máme to spolu zvláštní vztah nástroj pod mou dásní rozdrnčí |
|
Pohádková víla z lesů
Stal jsem semalým nenápadným človíčkem a náhle se ocitl ve zdánlivě nekonečném lese zpěv ptáků utichával a koncertního dění se zhostili cvrčkové šum potoka a zívání starých stromů a koncertní dění mělo tendenci gradace otáčel jsem se nelevo napravo dozadu i dopředu a koncertní dění s příchodem luny opět utichlo zastavil jsem se já malý nenápadný človíček čekal a docela se obával. vlny proudící poezie větru nastolili novou vůni nová slova a ta slova začala zpívat. poraněná na pařezu u pěšinky zjevila se malá víla skoro tak malá jako já jsem byl to z jejích úst se linul zpěv to její zpěv způsoboval mou opilost a má opilost byla značná pohupoval jsem se zasněně uchvácen naprosto pohupoval jsem se směrem k ní a čekal co se stane. Duch lesa se otcovsky usmál a jeho dcera pohádková víla z lesů vstala kulhavým krokem dotančila k mé maličkosti a políbila mě na špičku nosu byl jsem snad ještě menší než doposud vzala mě do svých opatrných dlaní a lehkým dechem sfoukla z mé truchlivosti veškeré nečistoty veškeré bolesti pozemského bytí...
,,Nemůžeš být se mnou nemůžeš jen krásou štěstím a radostí se můžeš pár dní opíjet poté se vše rozplyne zmizí i ty zmizíš nikdy jsi nebyl jsem tvou iluzí tvým snem a ty jsi jen obrazem lidového vyprávění."
Plakal jsem jak dítě kterému se rozplynula pohádka plakal jsem jak malý kluk kteremu dospěli všechny princezny a stali se spořádanými ženami.
Jednoho dne v jisté době bez důkazů jsem se ocitl poprvé v životě na břehu oceánu na břehu který dýchal stal jsem se opět tím malým nenápadným človíčkem opět mě zachvátil dávný pocit zdánlivě nekonečného lesa tím lesem byli její vlasy břeh byl jemnou pokožkou a každý záchvěv vracející se krásy polibkem vzpoměl jsem si na její oči na krásné modré oči z lehkým nádechem šedých oceánských dálek.
V jedné staré lidové písní jež zavání pohádkou jsou tato slova:
,,Skočil malý človíček do očí krásné víly a ty oči spanilé ho ihned nezabili.
skočil malý človíček do hlubin oceánu a ty oči spanilé zmizeli hned k ránu.
skončil malý človíček na břehu nové země a ta země zasela v něj lásky nové sémě."
Ovšem poslední slova které ještě slyšel on sám za dobu své nedlouhé existence byla jak mantra pomalu se do skáli vytesávající.
,,Chtěla bych se s tebou milovat za světla abych na tebe viděla chtěla bych se s tebou milovat za světla abych na tebe viděla."
24.8.2016 Švihov - nedaleko vodního hradu |
|
Z oken na vás budu chcanky lít co v noci sem poscháněl Protože takhle rozlítit mě muže jen tenhle ruch pod oknem to troubení a vrkot to řvaní a dohadování Z oken na vás budu chcanky lít já a muj kokot! |
|
svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v
týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela
jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je
zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si
člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si
nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si
už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho
okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho
než oběŤ
|
|
dopil jsem čaj |
|
luboš chtěl si štrejchnout |
|
|
|
Jsme tady Vrženi na tento svět Který byl stvořen právě takto Ptáme se proč Had Evě nabíd´ jabko Kde se stala chyba? A nebo je to v pořádku? Vždyť tak muselo býti… Je tedy Bůh jen zlá ryba? Už jen ve snech žiji Kde se mi postavy známé Zjevují ve své podobě pravé Stále jsme si neuvědomili, že spíme, že se bojíme probuzení, že se bojíme uskutečnění, Až to přijde, budeme létat a ne plazit se v prachu jako teď… Místo abych tě ochránil před úchyláky, sedím tu tři sta km daleko a jako každý den počítám skvrny na zdi, které se proměňují v měsíční. Miluji Tvé vlny vlasů slunečních, když na stromě sedíš Ale to vše je jen přání, abych lásku přilákal, abych to skutečně cítil… Jsem tupý jak ohlazený střep vyvržený mořem! Jsem žádný Nikoho nikdy nikdo nemiloval To jen zparchantělý sen Se Bohu zdál Bohu, jenž v kráteru po atomové bombě spal v hrobě který sám sobě vykopal |
|
Zamotaná do hadiček a drátů nemůžu spát, štěstím napumpovaná jsem myšlenkami jinde, na jiném oddělení obrovského špitálu. Krvácím touhou zase ho vidět! Bolí to jen úplně málo, jen ze strachu o něj. |
|
ty tvý nový boty s přezkou na mokrý dlažbě nabřeží a špatně odbarvený vlasy když město ještě spí první hlt kávy první šluk lidi cestou do práce tě míjejí a tramvaj tě ruší z nedosněnýho snu
je šestýho šestý předpověd hlásí vedra ale teď je tak chladno že skoro vydechuješ páru |
|
Pavel Juráček (1935 - 1989) "Jsou lidé bez hříchu - to jsou ti ochočení. Jsou lidé bolaví a to jsou básníci."
|
|
Karel Václav Žák (1929 - 2015) Nevydařený puč
Puč mi stovku Nepučim |
|
Adolf Born (1930 - 2016) O básnících: „Člověk má své ušlechtilé koníčky provozovat se zaujetím. A okřídlený koníček, osedlaný básníky, je jedním z nejsympatičtějších. Protože poezie není nikdy dost.“ |
|
Rozžehl jsem voskovici a spolu s ní znovu prožíval ty dlouhé roky zloby utrpení výdechu a nádechu |
|
sex - romantika - sémantika - |
|
Na základě telefonické domluvy objednávám čtyřicet pět bloků mloků |
|
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK
Děkujeme za Váš nákup, přiložená faktura je splatná do tří dnů od převzetí zboží. Reklamace nejsou možné.
Věříme, že Vám zboží bude dělat jen a jen radost a těšíme se další spolupráci s Vámi! V kopii přikládáme Vaši objednávku ze dne 25. 2. 2014. (http://www.blazni.cz/531-mloci-v-blocich)
Přejeme krásný den a jsme s pozdravem, tým Mlok&Blok, s. r. o.
|
|
tydle prchavý touhy sou příčinou utrpení jako ten jeden zamiloval se do holky kerou znal z gymplu furt vo ní mluvil ona má starýho a mámu u policajtů psal si s ní na fcb tři roky jí miloval kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony před její vokna, na zeď časem tomu věnoval hodiny práce vyřezával celý fotky tříbarevný "kvůli ní" tříbarevný fotky z evangelia a vona ho udala pětihodinovej výslech stolker? prej se bála prej se ho bála ale neřekla, že si píšou na fcb on je jeden z nejhezčích lidí co znám čeho se vlastně bála ta platinová blondýnka s drápkama toho že někoho skutečně inspiruje toho že jí někdo miluje toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum? bude jí dál milovat? zase znova jí to odpustí jako pes bude stát a nechá se škrábat nebo ukáže zuby? a ukousne jí hlavu? svojí inspiraci? |
|
Vypravuji se dál a snažím se být básní vypravuji se dál abych slyšel jen proud a již nikdy nic jiného vypravuji se dál a každým krokem kladu verše vypravuji se dál a jako za deště se dostávám do tranzu rytmického dopadání jako báseň bych pak mohl létat a všechny najednou pohladit polaskat a snad i naučit hovořit s větrem jako báseň bych mohl kdykoliv zmizet, aniž bych cokoliv ztratil ze své existence mohl bych se objevit v jakékoliv části nikdy nekončící věty kdykoliv přestat a kdykoliv začít světlo tma sraní pokání výstřel i objetí navěky básní příští i minulou stanout na rukách a létat na hlavě nic není skutečné a láska na samém vrcholu Která múza bude tančit při které sloce při kterém zpěvu a budou tam všichni stát i v hodině rozkládání? Ó věčnosti! Ať jsi kdekoliv zachovej nám báseň zachovej život a dovol abych i já snahu svou povznesl do proudu poezie do proudu řeky slov obrazů vjemů do proudu který nevysychá.
3.3.2016 Na kraji lesa u osady Mlýnská
|
|
Solipsista vegetarián |
|
nepij to mlíko z jabloní J.V.
vytrhal jsem sentimentální struny
Nemužu uživit svojí ženu a dítě K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku |
|
|
|
Black out Black out Black out
Dvakrát jsem to nahodil! A? A nic |
|
V plyšových ponožkách a kostkovaným pyžamu lehnu si do měkkoučký postele. Přikryju se voňavou peřinou a sleduju přehlídku svetrů. Pod stojací lampou s béžovým cilindrem se zaposlouchám do kočičího vrnění. Když propadám se do snů na návštěvu příjdou maličcí lupiči párátek. S nimi příjde Huseník, Nevěstin závoj i Kejklířka. A všude rozsypou Hvězdný prach. Dobrou noc babi :-* |
|
V pološeru při mlze tancovaly haluze. Rozcuchaný vlasy a ve vočích ďasy. Zuby nehty špičatý, jejich tváře vysmátý. Na polomrtvém těle rajtovaly směle. |
|
Perník Perník Perník Perník Perník Pardubice Perník Perník |
|
Honza už má perlorodku, a teď valí do Indie kopat kabelovku. Honza maká, jede od domu k domu, náčelník se podivil tomu jeho umu. Večer mu dal do stanu třímetrovou pumu. Jó v Indii, jó v Indii, tam je hochu krásně! Jenom zrovna lidojedům nesměj svrbět dásně. Jó v Indii, jó v Indii, tam je pořád hej, když z dvě stě lidí zbudou dva, tak teď se hochu směj.
Na konci vesnice stojí malá márnice. V létě i na jaře potkáme tam hrobaře. Jó ten se s pracou nepáře. Když dovezou mrtvolu ein und cvancich, tak jí hodí do hrobu, vercajk flákne do saku, napije se z pulčáku, a pak táhne k baráku. Tam má trubky špinavý a dřez plnej rezu, jemu to však nevadí, pije vodku z kapradí.
|
|
Proč jogurty mají dlouhý záruky? Proč politici nedávají záruky? Proč lidi věří všemu, co píšou v novinách, nebo dávají v televizi? Proč konzum konzumuje rozum? Proč klaníme se Bohům? Proč ženy nosí kalhotky? Proč hladíme bradavky? Proč policie připomíná pyje? Proč zbláznilo se podnebí? Proč voják má cíl ve hledí? Proč je všechno falešné?
Proč? Proč? Proč? Proč?
Proč točí se kolotoč? Proč červotoč hlodá duši dřeva? Proč je socha němá? Proč zástěrka je válka? Proč křížíme nemoci? Proč nesmí mluvit proroci? Proč svobodní jsme otroci? Proč smrdí moc po moči, asi proto, že nám močí do očí a pravdu vždy otočí. Proč má svět zánět? Proč sedáme na lep? Proč kobercovej nálet? Proč okurkovej nálev?
Proč? Proč? Proč? Proč?
Třeba proto, že můžeme. Též myšlenky třídíme. Na druhé nehledíme, či dokonce štveme proti sobě jedince. Tudíž určujeme předem špatné konce. Jsme odolní paraziti, jak naší planety, tak i naší duše. Jsme virus, a zároveň i trus. Hnisavý vřed vlastního života, na který nejsou antibiotika.
(Proto možná volíme narkotika, ať to lépe utíká.) |
|
moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit ...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci |
|
Viděl jsem je z tramvaje Když sem jel fárat kapitalismus Stáli na rohu ulice Byli jak starý blůs V dešti jak zmoklý slepice Na svou lásku zapomněli Protože každá má život jepice Jen ta nejcennější včely |
|
Dnes se zase překonávám |
|
mít místo úst ruce |
|
tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe že to snad ani nemá cenu lízt ven |
|
Ne že bych nevěřil že moudrost přijde z vesmíru že Bůh osvítí zemi jasným světlem poznání A mocní zví, že majetek je váže a budou bratry s proléty Však pro jistotu bych pár mocných z lásky poslal do bezpečí do věčného bunkru A jiných pár co ještě neprohlédli prací strhnout rolety Do klidu kláštera průměrnosti Snad do pralesa nebo do poušti Aby se tam ve volném čase věnovali běžným malichernostem jako venčení psů stáří a omývání malomocným kostem A možná dřív projeví se blahodárná síla světla co z vesmíru padá na lid aby ho pozdvihla a nebo smetla |
|
Babusiness (čti babiznys) |
|
Apoštolové našich dni střidají se mezi okny Nedávno ještě stárnul sníh Dnes obilí zlátnou lokny Tam co jsme dnes my Budete i vy, piše se na zdi A každodenní shon ve tvářích Vepisuje nové brázdy Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas Zítra chvějící rukou k tanci Hůl držet zas Včera bůh, dneska ďas Koukolem vodí nás |
|
Jedním prstem 13. 7. 2015 |
|
(pro Lucii Šímu Šimerovou)
Ten den ten večer ta noc snad vše je tak šíleně vzdálené.
Měsíc na nebi mě spoutával svou nevýslovnou přízní a já hledal stále mezi obrysy stromů a keřů cosi vzdáleného cosi co nedalo mi klidu v žádné chvíli.
Dokola po místnosti po pokoji ve zběsilosti své kroužil jsem bez ustání a křečovitě se smál všem těm ženám těm nápaditým krasavicím jež se postupně potupně proplétaly mým životem šťastně i nešťastně.
Cítil jsem se pánem situace pánem veškerého dění těžko bylo dotknout se monumentu mého těla a jakkoliv ho pošpinit umazat.
Jak naivní bylo Myslet si Že jsem zhrzen Raněn A pln bolesti Pro jednu další pitomou Již jsem mohl svírat A naplno pronikat Do tajů tělesných klenotů.
Vše bylo tak snadné do prvního úderu prvního záchvěvu tabulky skla a mého prvního opravdového běsu při záblesku spatření někoho dalšího za oknem.
Byla to žena přízrak krásná žena nebylo pochyby přitisklý na sklo byl jsem celou noc přerývavě dýchal a slyšel vlastní srdce něco se stalo vymklo cítil jsem pád dolů tak nesnesitelně rychlý tak těžko zachytitelný.
Den druhý
Nespal jsem a únavu nepotkal prchám ze svého domu cítím nutkání potřebu prohledat třeba celý vesmír pro jediný pohled domnělé skutečnosti.
Podzim 25. říjen
zouvám si boty neptejte se mě na nic bosé nohy drtí uschlé listí a rozmazává přítomné tlení neptejte se mě na nic nevím to.
V tom okamžiku pociťuji ruce ve svých vlasech na svém hrdle a v okamžiku malém doteky svírají mé vlastní dlaně.
,,Stůj!“ Snažím se křičet a dívka což je zjevné se směje dětskou radostí a proplétavým letem mizí v hloubi keřů.
Stojím bosý zkroušený a nechávám na své nic netušící tělo dopadat barevné listí až do chvíle kdy mě má ukázková tragika samotného přiměje k smíchu.
Domů se ženu nevnímám cesty rozrážím větve pitvořím se na ptáky a s pobavením plaším srnu vbíhám do domu zamykám silně dýchám padám na podlahu a určitou chvíli opovrhuji bděním.
Noc
Ťuk ťuk oči spatří jen díky záři hvězd a luny zvenčí nádhernou členitost dřevěné podlahy.
Ťuk ťuk pomalu se zvedám a hledám po stěnách spouštěč světla ve své potácivé nemotornosti.
Ťuk ťuk světlo zaplavuje místnost příliš neoplývající pořádkem začínám být zpět mezi bdícími.
Ťuk ťuk pomalu se blížím k místu opakovaného zvuku k oknu na samém konci mnou obývané místnosti.
Buch buch stojím před oknem a její ruce bledé jak zimní krajina spočívají přitisklé na skle tvář se odkrývá konečně! přikládám své ruce na její a dělí nás jen necelý milimetr skla.
Snažím se zachytit její pohled který ve zběsilém tempu těká po mně celém jako by mě měřila hodnotila snad později odsoudila snad přijala v místa která nikdo běžně pro svět vpravený nezná.
Divoká tráva jejích vlasů prozrazuje přítomnost větru.
Ruce držíme při sobě zbytečná překážka zbytečný dům a věčnost pro smrtelníky nepatrná.
Ústa lehce zkřivená pošklebkem šílím naprosto a odevzdaně šílím naznačí polibek opět zazáří svým úsměvem otočí se Přízrak! Krasavice!
Tentokrát padám opět dolů A spím Spím dlouho
A raději nemám Jiné sny Než ty O její tváři Než ty Jež mou sebedůvěru ničí.
Den třetí
Lásko! můj anděli! mou jedinou nadějí jsi! chtělo by se mi křičet do ničemného rána.
Sápu se po kalhotách vplouvám do košile vplouvám do svetru ozbrojuji se kabátem a boty tentokrát mé nohy přijímají.
Opouštím naprosto vyklidněn místa svého pobývání zdravím těch pár lidí jež zde žije jež potkávám v blízkosti své.
Jdu za ní za přízrakem za krásnou ženou za andělem mého okna za prsty jež se mě tak krásně dotýkaly ty které jsem ve své pomalosti nedokázal zachytit.
,,Jsi hloupý jsi ztracený nechoď dál nemohu tě přijmout tak jako ty přijímáš zahyneš blázne zahyneš!“
Slyším zpívat koruny stromů slyším zpívat les poblázněn opět v kroužení uvězněn opět v naprostém odtržení od světa který jsem ještě nedávno dokázal zčásti vnímat.
Vše co jsem žil je k smrti je k smíchu věrně stvořené kde nastane vzpoura exploze minulého nevědomí tam nemohu být déle než nezbytnou chvíli.
Stojí přede mnou jak z roztrhaných cárů je krásná a těžko tu krásu předat vyslovit popsat všem těm chtivým jež mají o můj život až podezřelý zájem.
Bojím se zmizení přistupuji opatrně jak k vánku jejž nechci rozvířit jako k vášni jež nechci zbrklostí uhasit.
Přistupuji blíž a vědomě se zbavuji všeho co jsem měl přistupuji blíž a vím jistě že ji líbám.
Noc
Kdyby tak hlavu mou nesl někdo jiný kdyby tak tělo moje mohl někdo popravit a zbavit tak pozemské tíže.
Zmizela skutečně zmizela zanechala vůni pocit doteku chuť v ústech a touhu nesmyslného hledání dosud nepojmenované hvězdy.
Ťuk ťuk prosím otevřete mi ťuk ťuk snad jsem ještě člověkem.
Ťuk ťuk nemyslím na tu krásu chci jen pomoc drobnou jednou se odměním.
Ťuk ťuk nelze žít klidně v plném vědomí nelze to zabít přehlížet vymýtit.
Ťuk ťuk jako by stromy a keře zpívaly.
Ťuk ťuk snad zůstalo alespoň slovo otisk skla políbení.
Ťuk ťuk Ťuk ťuk Buch buch.
25. 10. 2015 Praha-Lochkov |
|
Na kousíčky rozervaná. Jeden cár chce sem a další tam. Každej na jinou světovou stranu. Ta rozervanost pálí. Bolí fyzicky. Bolí k zalknutí. Každej kus se bije o svý práva… tíhne ke svým představám. Tak diametrálně odlišnejm, že se z toho točí hlava. Srdce pálí a duše se dusí. Dusí se tak, že se třesu. Třesou se všechny vnitřnosti. V krku mám časovanou bombu. Vybuchuje každou hodinu. Pokaždý mě rozmetá na ještě menší kousky. Točí se mi hlava. Točí se všechny mý hlavy. V zrdcadlovym bludišti složenym ze všech mých JÁ. Točí se celej Vesmír. Úplně všechny Vesmíry. Vnitřní i vnější. Skutečný i vyfabulovaný. Točí se tak dlouho až se úplně smíchají. Stane se z nich vratká otáčivá trubice, co pohlcuje úplně všechno, o co je člověk zvyklej se opírat. A nic už není realita. Všechno je jen prádlo roztočený v bubnu pračky. Na nejvyšší obrátky. To je mý JÁ. Všechny mý JÁ. Všechny JÁ celýho světa. Celejch dějin. Prázdnota složená z milionů protichůdných střípků. Co je duševní zdraví? Tohle? Buben pračky? Těžko. Přesto se mi to líbí. Přes všechnu tu bolest, strach a nejistotu. Přes to všechno je právě tohle moje největší jistota. Tohle je to jediný, co vím jistě. Že vždycky přijde roztočená prázdnota. Prázdná přehlcenost. Rozklepaná a temná. Nádherně dekadentní sebedestrukce. Miliony dimenzí v jedný rozklepaný dušičce. Třes a chvění. Pocit úplnýho roztrhání. Nekonečně mnoho malejch osobností. A přesto všechny tak celistvý, že vytvářej celej velikej svět. Svět za hranicí běžnýho vnímání. Svět utopický nádhery a bažinatýho děsu. Svět uvnitř jedný, jediný ztracený holky…., kterej nikdo nepochopí…. Ani ona sama. Svět, co se bortí ve vteřině a v druhý se skládá. Pokaždý jinak. Ale vždycky bolestivě. A vždycky krásně. Zároveň. |
|
Jako kousky křišťálů cinkaj kapky deště, jak smích malých neřádů, stékaj po mý cestě. Hopsají si po chodníku, po tváři mě hladí. Banda mokrejch uličníků, v louži skákat svádí. Do vlasů se zaplétají, zkouší, kdo je rychlejší, kolo mlýnský se mnou hrají a svět je hned čistější. Vážní lidé zamračení, pod deštník se schovají. Asi dávno zapoměli, že svět je tu na hraní... |
|
Jak já bych brečela, jen kdybych mohla..., když sladká chuť večera do hořký noci se přehla. Uragán pocitů sem tam mě vláčí, do nočních podniků, kde je mi k pláči. Řvala bych jak malá holka, jen kdyby to šlo. Místo toho tupě koukám přes kouřový sklo. Marně hledám sebe samu na zastávkách tramvají, bloumám v parcích, čekám v baru...a nikde mě neznají... Tisíce myšlenek o sebe se tříští. Až nezbyde nic... Jen lhostejnej úšklebek. A pocit, že chci pryč. Na jinou planetu nebo snad k mamince... Nakonec vymetu jen další hostince. Na duši křeče.... i můza už se zdejchla. Chtěla bych brečet... ale jenom se mi težce dejchá... |
|
Vlasy kouřem ztěžkly, v hospodách se zavírá. Je potřeba zahnat stesky, nic jinýho nezbývá. Že večírek nekončí, společně si nalžeme a pak ještě vyzkouším pohodlí tvý postele. Zítra rychle zmizím domů, prázdnotu jsme zahnali. Dnes večer jsme byli spolu a dál mě to nebaví... Až otevřou hospody zas zahraju pohádku, že prázdnota nebolí, a že je vše v pořádku. Zážitkama vyplním svoji duši děravou, už se asi nezměním, udusím se zábavou. Budu hýřit celý noci, udělám snad cokoli. Jen necítit oheň v srdci, jen vyplnit mezery... |
|
dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat |
|
dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru dobrý den paní malá... jak se máte... ...co vaše cera... ... topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm... ...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře... jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny... no |
|
patník |
|
patník |
|
Když jsme šli do kina Světozor, Když jsem hledala validátor, Zasranej OUPNKRAD |
|
Venku hučí jakýsi větrák Na stromech Mých přátelích ze dvora Již není jediný list Z pavlačí visí prádlo Neplápola Osamělý kouř stoupá z okna Míjení je ten kouř a jeho dotek V nějž mění se list eukaliptu Přijde nový rok a... Kouř našich dnů V dálce plane hvězda Kamsi letí aeroplán zas Já nemám žádný plán Jenom ten kouř v nějž mění se čas Načnem nový soudek V tom kýčovitém nokturnu Ještě páv a podladím strunu Do zvuku dalších strunek I ten kouř mi utek Jak to vždycky dělá Nedopalku včela letí dolů Venku hučí jakýsi větrák I ve stromech Mých přátelích ze dvora |
|
Říká si falešný svatebčan S kručícím žaludkem Již dlouho nás nikam nepozvali Kde jsou všecky ty rauty? Kde je hudba a dámy v róbách? Kam zmizela ta Zá-bava? Kam odteklo všecko víno a sekt? A zdvihl cigaretu Špatně dokouřenou Co odhodil ňákej pták Co se lek, že ho někdo uvidí Jak kouří na refíži Kdo by to řek Člověk se bojí ohně Nebo s tim zrovna sek Už dlouho nás nikdo nikam nepozval To zní jak titulek Dal bych si aspoň salám a Clejku
|
|
Octl se ve víru dní Jako houba s octem na konci kopí A to náboženství Tak dušné A zadýchané Vytrhávalo ho Z trvání Svými závoji A šálou Za háky Co měl v očích A v srdcích Jako ryby sportovních rybářů Kteří se líbají s kořistí Aby celý svět viděl Že jsou to oni Závodní rybáři Pouštějící jen ty největší kusy Cirkusáci se smyslem pro tyjátr Na vodě kruhy A vybyvení za tisíce Jste jako děti Křičíval Do víru dní a jeho kvílení Krmení holubů je taky eucharistie
|
|
Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností! Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde... Táhni zlá opice! Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa! ...natožpak žrát, nenasytně žrát.
|
|
Ta dáša je fakt kráva řikala že mi dá a pak se opila a líbala se s Tomášem A o Tomášovi sem si to taky nemyslel že je takovej sketa když řikal že je blázen do Lucie A chtěl by s ní šukat Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou Voba sme byli na baru zhrzený Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou |
|
Ve stánku točí se trdlo Křupavá kůrčička, akt ohně tady máš milý turisto Za tři eura drobné pozdvižení v cizí zemi zapij pravým svařákem A pak v historickém voze nech se táhnout hnědákem následně snad v úctě k tradici vozkovi škvárou naplň rukavici Ať večer v hotelové posteli po kvalitní večeři s bílým vínem a pár bodrých slovech s pinglem co ledva zajde za roh už se ti směje za tvůj tuzér můžeš blahosklonně si přiznat že řádně procvičils svůj sociální sval ty kultúristo
|
|
Je neuvěřitelné jak se člověk změní když odstraní rozezlení náhle vidí spěchat kolem ty kdo dříve stejným krokem chvátali Je velmi kouzelný pak pohled na svět když v nitru není bujný střet jsa sám středem s výhledem kol a kolem do dáli v mracích čas má cosi hledat fantazií nitro lechtat v nezmarnosti chroustí svojí mysl brousí kdo seznali
|
|
Když se básník opije vyndá si ho ven, pyje ten kdo básně neskládá přehřeje si čúráka toť vše
|
|
rád se shlížím v zrcadle světa ze mně třasem čistím svůj kabát pod zarostlou tváří chodím hladce oholen v bujné kštici tonzůra vzkvétá víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím i v botách z kůže cítím se bosým a v nose průvan dechu svého udržuji mého psa živého široko daleko kam aš je než prošoupu své kamaše co káma vede projdu vše abych pohostil oka svého baviče
|
|
Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí Američani testujou neviditelnou loď Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe ale k řece dojdeš už jenom od moře Když překonáš přehrady pomocí ledoborce Automat na pivo si s tebou popovídá když si stáhneš Lauru do telefonu. Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa zaplavili tvůj openspace A nálety už byly jenom rozsévaný větrem Jesi budeš chtít do nebe Můžeš si vylézt na ty topoly Třeba tě pak napadne že je lepší mít oči dítěte ty tak nebolí.
|
|
Si se dnes vyfiknul Járo kabát tvídový, co de zas do módy v koutku žváro Ani tě nenapadlo, dnes ráno že sou tu problémy že tvůj pes nedostal žrádlo že soused si za něj koupil nový fáro a snad ze zvyku snad z lítosti snad aby to ututlal pozval tě, dnes ráno, na cigáro
|
|
Ten klid byl tak jemný, až padaly do tváře vlasy snů, co našich dnů snímají tíhu. A bolesti rozpouštějí úkladné, v lavoruplném, bestiálním tichu, bublin a koster vybělených, s šestkami na lících, jen tak a bez činnosti. Jsme bytosti usedavé, s rukama vklíněnýma do zástěry tmavomodrého nebe. Dřímáme v rukou nevědomé, jako surrealistický pes obojek svobody. Ty bezdětná matko všech plev, se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku, pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů. Zadrž!! Ten klid je mocnější než ty i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu. Tulák je ten pes, po hvězdách, bez pazourku, po zubatých horách, snědených sluncem za rozbřesku. V travách schoulenci, jsou znamení kruhová. A čitetel vidí jen rovně.
|
|
Každej správnej tramp |
|
Ležím v litrech pitné vody
za mnou hoří v kotli plyn.
Matky přírody syn. |
|
Když se Jerremi probudil Uviděl sníh Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh Byl černý Nebylo se tedy čemu divit Když po nástupu do tramvaje Nejdřív začal nervozně přešlapovat A pak už se neudržel a oslovoval je Tvářili se jako by tu neexistovali A tak se chtěl ujistit Že tu je alespoň on Tušil Že bude budit pohoršení A doufal Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu Bez lítosti Člověka se světlem z vnitřku Člověka s pohledem dovnitř i ven Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh Bílý sníh Ovce Ovoce Významné změny To co platilo dříve Již neplatí Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív Ale o to nejde Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem Upřímně Majitel cestovní kanceláře si stěžuje Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní Dnes je o čtvrtinu kratší A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí Dětem Se už nesmíte věnovat Papír jako symbol volného času Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel Nositel Budeme bojovat Za svoje jména Za svoje nová jména Za možnost se pojmenovat Za ticho Svistot padajících pum Světelná šou A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach Ty, jenž nejsi smířen se smrtí Hledající střet života Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty A klaviatura je pro tebe dechem Cizího člověka Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi Víte kde jsou ty peníze? Je to škoda, že to nevíte Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není… Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku Ti kdo mají oběd zadarmo Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl Ale platí méně, méně, méně Jedno procento lidí Kamaráde A vy jako ekonomové Musíte vědět kde ty peníze jsou Bohatý táta, chudý táta Po třiceti letech práce Už skutečně nebudeš vědět kde je sever Chce to jen trochu sebekázně A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě Důchod, který vás uživí Nedostanete Čeká vás dvacet let strádání Musíte investovat A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací Tak lže Pro střední třídu zde nebude místo Amerika se nebude přizpůsobovat české republice já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...
|
|
Kam jsem to dal? Schoval jsem na moři malou loď! Na člunu na ostrov doplul jsem sám. Týden ji hledám. Zavelím posádce, rozkazy dám. Nikdo nic nedělá… Jsem tady sám. Moře je divoké, jako on. Sám sobě lodníkem, sám sobě pán. Neztratil naději, to v noci raději v rumu utopí žal. Došla mu munice a čeká na vítr, na mapě jasný cíl - soukromý ráj. Najednou něčí hlas říká mu hezky: „Neboj se, ale raději choď pěšky. Tvá loď je v přístavu.
A Ty jsi kapitán, co ztratil necky.“ |
|
někdo méně jenom ty pořád nic usrkni a ty si kreslíš kružnice |
|
Jsem sám. Bloudím, šátrám, hledám, plazím se a zvedám, dokola běhám. Křičím do tmy, odpověď čekám. Marně. Jsem přece hluchý a slepý pán. |
|
Šedivá paní na šedivém nádraží svírá kabelku v podpaží. Malý cigán čekajíc na svoji šanci, a dvě krásné španělky schovávají konopí v květovaném ranci. Nabídli jointa a já nepohrdnul. Braník v plechu mi doplnil stav, i kocovinu. Piju. Jak Badi. Prodávám své tělo alkoholu. Konečně jsem dorazil na Moravu. Je jasné, že pít nepřestanu! |
|
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!
|
|
V průběhu let |
|
Skřítkové lesní Skřítkové lesní Skřítkové lesní |
|
Jsem pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jsem jejich ochráncem a pasáčkem Když před časem jsem odjel na cesty Svěřil jsem stáda svým druhům A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost Zpupnost, a mému říkají pane Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil Stáda jsou zanedbaná Víno je předčasně sklizeno A je v něm hnůj Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze Aby dál netrávili vodu Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich A nebrali víc než je jejich podíl Jinak trest přejde na všecky Utratím jejich psy a seženu svá stáda Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu A jejich těla nebudou hodna hrobů A jejich činy jejich jmen Budou navždy zapomenuty Protože já jsem z Boží milosti Pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému Užít jeho podíl ze spravedlivé práce Kdo nebere příliš |
|
hej, kámo, vo čom se to dneska mluví? nerozumim těm slovům loupoint,pík,startap,džob,biznis? chápu to správně, že jádrem těch slov je penis? mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým co je to za šprty? mam vobdivovat tvoje navoněný hovno? sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný nebo...
|
|
V býlí je síla! |
|
Když ze spánku tě budí krutá předtucha Vaříš si čaj a doufáš, že je to jen psychická porucha Pod očima kruhy Ženy spí A pořád znova mezi doušky: "Válka, válka, válka!" Lidé jsou nedočkaví, tečou jim zlý sliny Zradili své syny A zase znova: "Válka, válka, válka!" Do jara, je to jasné Kdo jiný by zachránil fau-vé Než náhradní výroba užitkových vozů Na vožení raněných a jejich úrodu Svět se zbláznil, říkají v televizi A zase lžou, protože blázní lidi A zase znova: "Kup si teplý ponožky, bude chladno Rýže pár pytlů A teplý prádlo!" Děti už dlouho neviděli tanky A pískat pumy Taky neví co je hlad A nemaj čas si hrát Zato kňourat vo ajfoun To fakt umí každej smrad Rači du spát, vždyť už svítá A v uších mi zní Bhagavadgíta V mlhách chrám svatýho Víta Někdo volá: "Zneuctili vlajku!" A pod tím jen tisíc lajků Bratr proti bratru, dejka! Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu Ale rači Švejka.
|
|
Nad Tatrou sa blýska, nad Řípem smráká |
|
Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné je třeba To vstřebat, vstřebávat? či je třeba nevstřebávat? A další otázky ke vstřebatelské praxi: Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající? Je strach vstřebatelný? Je smrt vstřebávání či nevstřebávání? Lze Boha vstřebat? Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba? Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat. Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími? Lze vstřebat, co nemá kontury? Lze to co má kontury vstřebat? Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením? Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním? Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí? Ne? Pak ji bude třeba vstřebat! Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností! Vstřebat či nevstřebat! Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ... |
|
Medvídek Pú je Bůh.
|
|
Za války se válčí, |
|
Televizi nemáme jdou z ní divný barvy Lezou z ní démoni Přímo dovnitř hlavy Život je dost složitej Tak nač si ho kazit Nač se dívat z povzdálí Lepší je ho zažít Lepší než přijímač Když už Rači vokno Obraz co jde přez družice Můžeš vidět rovnou Howgh! |
|
Byl jsem cestářem svou práci měl jsem rád Bylo jí akorát a nebyl nikdo Kdo měl by do ní hnát Cesta byla přímá Ve dví půlila svět Ve dva směry dávala pohledět Odrážela čas... Na podzim bylo listí mést V zimě zas Sněhy hrnout v mez Nosila krále i šašky Ty kdo spěchali, nebo se courali pěšky Byly doby, kdy jezdilo se tam A po nich, vždy čas cesty zpět To mamonáři chvátali, kam bylo co nést (A kdo nejel, tak tam aspoň hleděl) Byl jsem cestářem, krásné bylo být Pak přišel "blahobyt" a mě začali bít Stal jsem se žebrákem Neb nebylo proč mést A cesta zarostla, přestala vést Sedávám u ní a vídám krále i šašky Ty co za sebou nechávají prach I ty kdo jsou pěšky |
|
Červené oči. |
|
Jsem míň než pes, jen nemám němou tvář. Jsem hluboká prázdnota, kterou nikdy neshledáš. Jsem míň než nic, a komu na něm záleží ? Jsem opuštěné město, co nikde neleží. Jsem částečka prachu lidskému oku nepatrná, jsem zrnko písku a mizím v mořských vlnách. Jsem bezcenná cetka jentak vyhozená, jsem použitá štětka, - nehodnotná žena. Jsem smítko, co smeteš z klopu svýho kabátu. Jsem někdo, kdo nesměl ani jednou vidět svýho tátu. Jsem někdo, s kým se slova zbytečně neztrácí jsem ten, komu se mlčení vyplácí. |
|
Veletrhni si nohou. |
|
Chce se mi Treblinkat.
|
|
Do klece vsazená, spoutaná provazy.
Naprosta zmatená svou vlastní iluzí.
Provazy dřou zápěstí, když se pláčem třese.
Svoje štěstí v neštěstí mlčky dál si nese.
Pohltil jí její svět když vichr v něm vál,
nemůže jít zpět a nemůže ani dál.
Je ve slepý ulici. Mezi odpadkama.
Hořkej roztok na lžíci a cítí se hrozně sama.
Zlomyslný stvůry zas vystrkují nos.
Na kusy rvou její vůli a začíná noc....
........Jen se svejma přízrakama, tohle musíš zvládnout sama! |
|
Stejská se mi po těch lidech, co nosili křiváky,
po těch, co i na pyžamu nosili dva spínáky.
......po všech čírech a těžkejch Steelech.....
Chybí mi každá nášivka i vlasy politý od pivka.
Chci zas řvát si „Anarchie!“ A fakovat když přijde policie.
Já chci zase v pogu skákat a nahlas zpívat „Humusáka“
Chybí mi Znouze a Houba a Totáčové-
.......STEJSKÁ SE MI, PUNKÁČOVÉ!!!!!
|
|
Vidíš tu benzinku? Tam za tím obchoďákem, hned vedle sídliště.
Tam všude bejval les.... To už je dávno....
Jen ty světýlka zůstaly.
Když přimhouříš oči zahlídneš víly, co tam tančily.
I když teď místo světlušek máme jen pouliční lampy.
To ony jsou tajemstvím týhle prázdný doby.
Plamínek poselství. O tom, co jme světu vzali.
Vidíš ty jiskřičky, co létají kolem nich?
Ty měli dřív lidé v očích.
Ještě když největší nástrahou v tomhle kraji byly bludné kořeny.
Dnes jsou tu úplně jiná nebezpečí.
A přesto se zdá, jako bychom bloudili...
Sem a tam se potácíme.... Empatie i smyslů zbavení....
A v těch lampách jsou naše duše. Ve skleněném vězení....
|
|
Cestovala´s po hvězdách, poznávala galaxie,
na duši máš hvězdný prach, a ten už se neumyje.
Navštívila´s nový světy, jen cesta zpět je dlouhá.
Maj atmosféry jedovatý a nikdy nevrátíš se stejná.
Jejich kusy máš už v sobě, nepatříš tam ani sem.
I když dnes už žiješ nově, vytváříš si středozem.
Zůstaly ti zázraky, jiný světa vnímání.
Ale taky přízraky, co tě zpátky nahání.
Zůstanou ti navždycky v pozměněném myšlení,
lehce tragikomicky, jak Kainovo znamení.
Uvízla jsi mezi světy a je to tak trochu fajn.
Když už máš dost reality, tak máš v hlavě aeroplán.
Tvý vesmírný čundrování, realitu přehluší.
Vyvolá jen pousmání, že zůstal ti cejch na duši. |
|
Začalo to zvědavostí. Touhou poznat světy, kde se mysl toulá, a tak s dětskou bezelností, řekla jsem: "Táto, kup mi flašku rumu, bublifuk a Freuda!"
Filosofický úvahy rozlíhaj se hospodou a touha po vědění stala se jen fraškou, píchám si perník za školou. S taškou, flaškou a smažkou....
Dneska už jsem v pohodě. Vím, že svět je jenom chiméra. "Dobrej," říkám v obchodě, "krabičku Startek, kondomy a Baudelaiera!" |
|
Vdechuju jed a vydechuju kouř. |
|
Když se blížíš kolem to vlaje a plandá tu je louka s chatrčí posbíraná kapela s půjčenými kytarami mladičký básník trvající na dočtení svého notesu co na tom, že mu zvukař ani nevytáhnul šavli pivní strýc, co zná všechny intelektuály protiatomáky ve všech provedeních sojové guláše poskakující krásky, dodávající jistotu, že tohle je ta osvobozená přirozenost nazí denní i noční pračlověci pár zbloudilých teenagerů, kteří příští rok přijedou vlasatí a ověšení korálky a další rok už možná vůbec a pak ti, kteří to vydrželi skromné legendy undergroundu děti a psi a nějaká ta čistá pospolitost bez zbytečných gest víkendový alkoholismus debaty o nezabíjení zvířátek nástrahách systému paleta milostných hráteh a poloh spánku. |
|
Do hospody ke stolu svá ega si nosí jen pár z hostí ostatní s nimi vedou bitvy jen v domácích ponorkách Ale tito říkejme jim provokatéři budí v přátelích stud Když jakoby konverzačně ptají se proč nezahodit své slabiny proč se netaneme světci co nás baví na našich chybách kolem nichž se jinak točí odpočatá řeč. |
|
Čau vole!
hýká osel oslu
Pardon, jak jste mě to oslovil? |
|
Když se není vyspat s kým, |
|
začátek je za zatáčkou?
ale já vidim celou cestu
je za horizontem?
ale já vidím i za horizont
je ve tmě?
ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla
poznal jsem i světlo
co cáká z očí
co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření
jako kouzelník pokustón
tahal jsem králíky z klobouku
tak co jako?
|
|
Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů
a mezitím si pomalu zavírala dveře
zatím co jsem usínal
stráže sem nechal jít do kasáren
aby nás nerušili
a ty už si měla sbalený to málo co máš
a vsadilas mě do příběhu
jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku
a nechávám se nosit
ó magdalo
jak jsi tichá v tom ranním šeru
ani prach co s ruchem dne se zdvíhá
ani hlahol trhovců
ani strach
až se ráno probudím
nechám ty sráže vzbudit
a prohledat věž
nenechám zlostí cloumat svým majestátem
ale v nitru budu hořet
a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším
a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede
protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá
ach, můj nejvěrnější
ženy rozhodují o životě a smrti!
|
Zaplul jsem do jemného obrysu
|
|
Su nočník a nemůžu spát, mužeš do mě chcát, hej! nebo chce-li se ti srát, hej! Mužeš v klidu usínat a nemuset se posírat.
Jsem nočník, létající muž, tak se ale nauč už, nebejt poloplnej huš hej.
Kempim pod postelí, ať je pátek nebo pondělí. Tvý mokrý sny vídám, když sereš, vždy tě hlídám.
Jsem tvůj kámoš NOČNÍK, hej! Nejsem úchyl ani gej, A když jsem po vokraj plnej, letím za hejnem s dojmem hnojem.
…Tvá hovna před spaním nočník nosit musí Po okraj narvaný, s tvými výkaly si něco zkusí…
Křídly mávnu, pak se vznesu nad vrcholky lesů, kde hejna nočníků tvý hovna nesů a srdce jim plesů. V temný noci nočníků je rej, jsou to tvrdý kluci, ze sebe jim něco dej! V klidu do mě nasírej, hej!
… K hlavnímu nočníku valijó k lesu, vodevzdat vejslužku, už mu to nesů. Za nuzkou vejplatu, za hovno na saku, hej někdy je to masakr, přesto mám svou prácu rád, Jsem noční muž -NOČNÍK – tvůj kamarád
|
|
muší tělo bejt muší, nebo bejt muší nemuší?
muší bejt muší
a co nosní dírky taky muší?
A prdelka švestková
to je tim potem nečistym
nečistota a čistota je výplod mysli, kerá je sama nečistá
nečistá?
nečistota a čistota mysli je sama nečistá
mysl je muší farma
muší mysl tolik farmařit?
farmařiť
nebo může
nebo chce, nebo nechce
co chce kde chce kam a proč
kolotoč
haf!!!!!!!
do očí kočí bičem syčí
do moči ti obočí skočí
jež ti z údu vyskotačí
hele borůvka se z nosu tlačí
vysmrkáš se fialově
fialový vítr v hlavě
v Čechách nebo na Moravě
sem tam a nebo tady hravě
projedu si mozkem hrábě
co zustane není v trávě
víno pijem na Pálavě
do kundy strčí ruku krávě
zootechnik s praxí hravě
aby oplodnil jí zdravě
co před tím vzal samci bravě
bravčová konzerva!
kolotoč, beru si kohouta
ten kokrhá a má pěkné sedlo
taky se kolíbá dopředu dozadu
pozor, na hřebínek, bradu
touha je klam
touha tě zradí za zatáčkou
touha tě zabije a znova zrodí
touha tě zklidní, aby tě vyhodila ze sedla
touha tě sklidí touha je zázrak kámo, zázrak
kama je cesta, brácho!
je víc než čundr
na mejch čundrech je nuda, jelikož tam nikdo nebejvá
|
|
LETNÁ- KOUZELNÁ
Dnes potkala jsem hocha jak skrytý v břiše hrocha sní že bude principálem Však jak se tak kochá lechtá to hrocha zavře pusu a uvězní ho málem Naštěstí hroch (narozdíl od jiných potvor) má ještě jeden průchozí otvor A tak je z klučiny krotitel cév žaludku,slinivky a především střev
SKŘÍTČÍ PÍSNIČKA (G,A,C,G)
Vítr fouká tráva tančí pod stromem dva skřítci jančí neposedové Brouci lezou v stopách srnčích skřítci jančí v blátě,v trnčí les je přikryje Vítr fouká slunce hřeje na sebe se skřítek směje v louži skleněné Brouci lezou listí tleje skřítek dělá obličeje spadl z kamene
|
|
Postmoderní společnost
fontanely lidstva sotva stihly srůst a už aby si dalo od hrabivosti půst Však ono se to všechno teprv přemostí až lid přestane prahnout po Bohorovnosti
Mužův chytrý čin
I přes nápor chlamýdií penis svůj si v pochvě myji Jaké by to bylo žití bez pravidelného žen krytí
Ženin chytrý čin
Celibát zrušený má ze mě lazara rolety spuštěný prohnutá na márách
Ráno na Pavláku
Babiš v metru rozdává koblihy a já se mu směju- hihihi
Antikatolická
Někteří lidé jsou slepí a hluší Ti druzí – bez kolen odřených tuší že svět není dogmaty klícka pěstěná Že mohou pomocí lásky jen vynajít ve snu další sen a přijít věcem na jména
Vejce
Na okně vejce na rtech puberta koldokola městský prales podzimem rozkvétá Na okně vejce na něm rozkaz smělý káže snad co s vejcem dělat bysme měli? VAŘ Zdáli jen šmouha černým fixem... Chci vzít ten fix a napsat si DOSPĚJ! tlustými písmeny rovnou na čelo
Neurotičtí milenci
Nech ty nehty! Radši zahladíme díru co nohou jsem prodřel do linolea a půjdeme se pomilovat
Ad hoc
Ubíhá první hodina školní (já v podřepu) laskám Ti zduřelé partie dolní (kundu si otřepu) Protáhnu se,hřeješ hezky (mňau) orgasmus groteskní,loučení teskný (a čau)
|
|
Po poli utíká onanista je mu jednadvacet let Občas se zastaví ručkou zamáčne švába nevěda že jeho penis je jak právě zapálená cigareta v čerstvě umytém popelníku
Po poli utíká onanista je mu jednadvacet let Voní po čerstvě vypraném kapesníku a potí se mu dlaně nikoli z námahy nýbrž z horečného vylučování feromonů
Po poli utíká onanista je mu jednadvacet let a honí ho estébáci Všichni se proti němu spikli nikdo ho nemá rád |
|
neměl sem tu kunu sežrat
rozumim teďtomu, co říká a to není prdel
naštěstí nejsem sám, sou v tom i Tři kamarádi
kerý sou ve skutečnosti čtyři nebo i víc
tři je jenom zástěrka
ano, jsme to my, noční gang na skládačkách projíždějící Prahou!
my sereme na vokna drahejch bouráků a mezi automatický dveře vobchoďáků
my se zabýváme urážením přizdisráčů a rozkladem jejich systematické pomatenosti
jsme to my kdo si užívá šáša bukkake hezky pěkně těch kundiček s drahejma kabelkama
ano, v přestrojení se vydáváme do vašich televizorů a přehryzáváme vám kabely
a vykonáváme svojí potřebu v těch bednách a vy na nás čumíte ani to nevíte
vy vymytý mozky prací a papeženstvím
sereme vám na vaše hlavy
a na hrudi se skví Trimuskulus
a pod vašima skalpama je vyrytej nožem
nožem našich srdcí kerý ostří vaše bezcitnost (šáša bukkake je nová odháčkovávací metoda keru mi naučil sám guru jaru)
|
|
všecko se děje tak jak má
všimli jsme si, že emoce a city nás oslabují
všimli jsme si také, že jich je ale třeba
jednak pro to, aby člověk poznal svoje srdce
aby docenil hodnotu stvoření
abychom se nestali člověkem bez srdce
abychom poznali, kdy nám ho chtějí sebrat
všimli jsme si, že po každém oslabení přichází poznání
a moudrost je veliká
a s moudrostí přichází moc
moc poroučet
oblakům, hvězdám i ptákům
a zase ta stejná otázka
jak neztratit srdce
|
|
Včera jsem pozorovala měsíc Nejlépe hřeje lidské tělo Vítám letošní léto Loňské problémy jsme vyřešili |
|
na autodromu zastavil a snivě hleděl v dál když kolem z reproduktorů Michal David řval
nějakou píseň o lásce nebo snad o svobodě na autodromu zastavil a hrabal se v sobě
rád řek bych nad čím přemýšlel když radost kolem hřměla však rozjařená holčička do mě z boku najela |
|
Odmítám vnímat varovné signály, |
|
80 braníčků v pytlíku za ruku chlapečka z ubytovny žárem tlejí houmlesy a páchnou branickými klobásami Zas vyspávám do dvou po bongu bleju pička vane jak knajpička a tobě vstane ještě promodralej od Avirilu Celý odpoledne na hřišti ochutnávám bábovičky po cestě domů bulim u plakátu o potratech asi mám písek ve vagíně a prahnu po varlatech |
|
jsou Vtěch knihách není minulost jen to co z ní vzchází v těch knihách není zlost není tam kde člověk byl, co kde vzal, jen to co s sebou vozí
|
|
Jednou mi táta povídal, |
|
Položím si hlavu otce do klína
V níž vznikla jeho rodina
Otáčím ji dokola a prstem po jejím obvodu kroužím, hledám...
Astrolog hledá v nebeském glóbu odpovědi na otázky o vzniku vesmíru,
Student krátce našel a následně ztratil svou zemi na glóbu Země,
Cestovatel vysněně osahává nenavštívený kontinent.
… Nedaří se mi najít pravdu o své rodině na povrchu
mezi stonky vlasů, v neupraveném strništi, ani na kluzkém povrchu očí.
Rozšroubuji chřtán a rozevřu hlavu dokořán.
Pravda musí být přece skryta uvnitř!
Protáhnu ruce hrtanem,
Prohrábnu mozkovnu a vytáhnu mozek ven.
Na světle však vidím mrtvou šedou hmotu
A uvnitř mrtvé nic.
Hlava je mrtvá
A s ní odešla má rodina.
Mami, jak ti mám
od teď říkat? |
|
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
|
|
sem se na podzim narodil a když cejtim podzim, tak cejtim smutek nepopsatelnej smutek z pomíjivosti... něco jako bývá za soumraku někdy ale za soumraku se to děje rychle tak člověk nemá čas se do toho položit a nakonec se z toho získá energie z podzimu taky přichází energie ale průvodním jevem je ten smutek neni to nic hroznýho jenom by se to dalo nazvat smutkem, který nejde sdělit nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek tak to furt není to spojení absolutní kerý by zrušilo tu touhu takže jde možná o touhu… je to energie a ta se nazývá různě pomíjivost, totéž to je z tý hry sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli no upíři sme… mírumilovný co maji rádi krev svojí - i toho druhýho pujdeme na vořechy někdy na podzim loupat je z kůžiček a vobčas si dát jednu hořkou
|
|
Dva horolezci na vrcholu. |
|
Plazí se nekonečná skupina nevděčně hledící k lůnu
|
|
Na rohu ulice starý, snědý, větrem a ohněm ošlehaný muž sedí O zemi opírá se svou sukovitou holí Oči hluboké má a jiskru tam Čas rázem ztichne, vítr je ten tam
Jindy zas na schodnicích v plášti ze staré pokrývky Bosý a lejny zaneřáděný lidskými Vidím jeho svatou ruku, kterou ač nezvedá, jdu blíž Ptám se jakému přání mohu říci budiž On dí dej mi korunu ztrpčeným hlasem Divím se, té doby pro jednu nežebrá se Slyším a žasnu, v slovech vidím, ano Já, tu jsem Sedí svaté skryté hnusem A zas to hluboké oko Pomáhám mu vstát, situace jako ze sna A v dlani jeho, koruna leskná
Pak po létech v jiném městě povědomá tvář Silueta klidu jeho stoje vrhá zář A stále dokola v myšlenkách zas a zas Volá mě, slyším ho: „blíží se tvů čas, Opustíš ženu dítě i statek Vrátíš se k nám nazpátek Skončí tvoje oddaná tu služba Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“
Stalo se pak také, že vtělilo se do ženy s krásným obličejem Z kmene kde tu krásu ničí stříbrem co zabodáno v něm A v zacuchaných vlasech prach a zdobí se tím co najdou By uctily krásu tu pomíjivou a ztratily strach
Po tři dny jsem ji potkával v různých městech Rozmlouvala se mnou činy Tu seděla na nádraží jako by nic Jindy ukázala se mi jak obelhala hlídku obchoďáku Kdy ukryla kradenou cetku v šátku V tašce plné zbytečností Nachala se prohledat a pak zakryla jim oči vycucaným bombónem A nakonec v prachu na kůlu na ček teku V lotosové pozici držela hlídku
A stále dokola v myšlenkách zas a zas Volá mě, slyším jí: „blíží se tvů čas, Opustíš ženu dítě i statek Vrátíš se k nám nazpátek Skončí tvoje oddaná tu služba Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“ |
|
Nastal totální blackout - hrozný!
Z nebe padají špijonážní drony |
|
Vypadnul systém
Nejdou staničky, nejdou ani naše počítače
Lidé se nám marně snaží dovolat
ale nejde to
telefony jsou totiž napojený na internet
Nejde ani wifi - bezdrátová věrnost
A všecky naše jména jsou v cloudu
A ten mrak je snad někde v Americe
Za to jistě můžou anarchisti...nebo teroristé
v lepším případě bezdomovci
Snad bychom se o příčině mohli večír dozvědět ve zprávách
ale televize je napojená na internet
a rádio se už v kapesní formě téměř nepoužívá
Kolega byl ráno nervózní a ve stresu
Než sem mu vysvětlil, že by se měl radovat
Konečně se spolu zase začnou lidi bavit očima
A ani my se nemusíme dívat do monitorů
...ale spolupracovníkovi se stejně ještě klepou ruce
zdá se že neslyší muj hlas a pohled má do dálky po chodbách choděj lidi jako mátohy a mačkaj ctrlaltf4dylít
|
|
nevedu
nemam čas
spěchám
dej vědět, teď nemám čas
jsu na schůzku
jede mi vlak
zavolejte mojí sekretářce
telefon najdete na netu
vyplňte tady to a dejte to do schránky, vedení se rozhodne
do čtrnácti dnů dostanete odpověď
jesi nemáte účet u komerčky tak nic nečekejte
nemáme vás tady v systému
doložila ste doklad o doložení?
zkuste druhé patro
ne tady ne, děte do třetího...
musíte na pokladnu do prvního
dali vám doklad, tak to vorazítkujeme a můžete do čtvrtýho
dobrý den
jak vám mohu pomoci...
kávu?
hned to bude, sedněte si tady
já vím je to zdlouhavý proces
ale mohu vás ujistit že náš úřad vás informuje
a kdy to bude?
jak kdy
Opakuji, náš úřed Vás in-formuje
aha
a kdy bude výsledek
brzy
výsledky...máte doklad o zaplacení?
...budou brzy
ještě jsem si tady ve vaší složce přečetl že nemáte účet u naší spořitelny a pojištění, tak to vás pošlu do druhého patra
a pak již můžete na sekretariát do páteho
dobrý den
sekretariát
ano ano,
ale váš účet začne platit až zítra prozatím pro vás nemohu nic udělat
přijďte v pondělí
ve čtvrtek je státní svátek
dobrý den
ale vy nemáte na účtu žádné paníze
musíte si založit ímejl a ebanking
a zaslat na něj z check pointu nejaké bitcoiny
rozumíte!
dáte si kávu?chci aby mi někdo věřil
musim si jít podrbat přirození ale tady ne je sem vidět
na záchodě je kamera
ale tam to zakryji kabátem dáte si kávu?
|
|
srdce má rádo vítr a volnost
srdce nám chybí
tady u gringů v systému
utlačili ho tíhou argumentů
rozřezali do segmentů a oborů
opili ho tupostí alkoholu
natřeli na bílo
a krev nalili do strojů
co cítí sami
co si máme myslet
srdce má zalité hlavně
a muška ubroušená zákonem
a na srdci struky obsazené mamonem
a touhou dělat věci "správně"
|
|
ještě vodškrtnout nějaký bizarní polohy co ještě neznáme
třeba sex ve stoji na hlavách
ale to musim začít trénovat
...umíš provaz?
to by mě taky zajímalo
a exkurze podhlavních orgánů ženy
sex do zadečku ještě jednou
a do pusinky dvě hodiny
sepíšu si to všecko a pak si to vodškrtnu
v televizi to neni vono
sex ve třech mě nezajímá
pokud to nebudou dvě holky, ale ani tak mě to nezajímá
rači se věnuju jednomu pořádně
a ten klistýr
ten taky
třikrát
a pak hladovění
a čtrnáct dní ve tmě
to je taky dobrej sex
a chůze bosej
a nic nechtít
ležet v trávě
cvrnkat kozí bobky
pozorovat hmyzí komůrky v kravim lejnu
a voči naší dory
a hlavně ramada
dřevěná ramada
tam budu sedět celý dny
a pozorovat jak rostou kytky a tráva
a jak pochoduje mravenců armáda
a ticho bude hrát na tibetský mísy
a ženy budou krášlit dům
krásou svých těl a vyšívaných šatů
jídlo bude skromné
ale život bude sytý
|
|
je to divadlo
vesmírný divadlo
ty na to nevěříš
tak to nevidíš
to máš jako řeč kamenů
nebo stromů
nemůže to slyšet někdo kdo na to nevěří
v tom se plete celá věda
celá tadle civilizace vytváří dojem že je to obráceně
že si to nesníme
ale že musíme žít to co je
pracovat, nenávidět, plodit děti
v klidu sedět
nedávat nohy na sousední židli
neházet houbu na tabuli
nedrtit křídy
nepsat na tabuli píča
nemít víc manželek
nemít rád cizí děti
myslet si že sou cizí
sledovat televizi
pak se o tom bavit s dalšíma co to viděli
ovšem podstatná je tvorba
bůh tvoří
tvoří vznikem nového, nebo udržováním starého, nebo ničením starého
toť jedna a táž věc, jedna síla a atribut božství
je možný vytvořit boty
je možný je nosit co nejdýl bez opotřebení
nebo je možný je zlikvidovat okamžitě
je taky možný chodit bosej
nebo po žhavym uhlí
nebo po ledu
všecko je možný a svět je magickej
neuzavřenej
tvořící se
nikdy ne zcela vysvětlitelnej
ale pochopit jde fintou
ppo částech
a pak to složit
vidět že to nejde do sebe
že je tam toho víc než těch dílů
a pak to třeba uvidíš jasně
mezi každym okamžikem
je sto dalších okamžiků, který tu nejsou pro tebe
mezi každou pikosekundou se na tebe dívá tisíce jiných bytostí
ale ty je nevidíš
protože oni mají schopnost vidět 101 okamžiků
zatímco ty zíráš na jediný políčko filmu života jehož si součástí
oni vidí několik dalších dílů
tak jak by nemohlo bejt něco možný?
a jak je možný, že nám to pořád říkají?
není to vědecky možné a nebo alespoň nění to prokázané
jaký mají důvod?
ve světě kde se nic neděje jen tak
samo o sobě
bez příčiny a následku
jak je možné, že jsme z vesmíru udělali krychli?
když vesmír je bez tvarý
a je jenom na nás jaký tvar mu dáme
jak je možné že existují normy ve světě který normy nemá
nechali sme se opít tou hrou?
uvěřili sme na její pravidla a ta jsme přenesli do reality a ta realita stala se pro nás skutečností
vyhodíš figurku a zemře tvoje tělo
dostaneš infarkt
protože tě to tak rozčílí, že...
tě polije horko
věříme na to žče kunda vypadá tak
a čurák vypadá onak
věříme na pohlaví
a na jejich přitažlivost
ale co když kunda je květina a čůrák je čmelák
a co když kunada je auto a čůrák je člověk
¨co když vlastnictví je kunda a jeho uskutečnění čůrák
co když je zahrad kunda a člověk je čurák
co když čurák je mrak a kunda je země
co když kunda je hmota...
a čůrák je ideje
že vousy rostou...rostou...hmota
a kdo hmotě říká staniž se vousem a rostiž do délky
kdo řekl že to co vidíš v mikroskopu není jen další projekce mysli?
další víra
další katedrála
a tady v kundě rodí se homunkulus
kde
v prázdném místě kundy
?
zrozen z nesmyslu vajíčka a pitomosti spermie
|
