něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 15. 4. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Chtěl bych Tě pozvat do vířivky (poezie, Božetěch Sraček) • Óda na Jorku Moukena (poezie, Tomáš Recht) • Nesemletí (poezie, Kalimeee)

15.3.2024
Nesemletí

Jorka Mouken je apolitický,

Viktor Hait je poetický.

Je to tou dobou,

je to tou dobou.

 

Jorka Mouken je nesemletý,

Viktor Hait už sem letí.

Bude to Boží,

bude to Boží!

 

Blázni.cz jsou skupina

naivních nesemletých individuí

a jsou rádi nahatý

a jsou rádi nahatý.

 

Co je nám všem společný?

To je POEZIE.

I když je někdy na píču,

i když je někdy na píču.

 

Vo HOVNĚ

vo SEXU

vo PIVU

ještě něco napíšu,

ještě něco napíšu.

K výstavě obrazů Viktora Haita v Galerii U Božího mlýna 14.3.2024

14.3.2024
Óda na Jorku Moukena

Kde je ten blázen nesemletý světem
Kde hrdina je, kdož nesešel věkem?
Kdo okem dítěte se věčně kouká?
Nikdo jiný, než Jorken Mouka

Jorka Mouken, Bohem nesemletý
chlap jak hora, opravdový Yeti
vracel se domů opilý a sjetý
klestil se trolly a zašlapával skřety

Jorkenen Mouka, syrový chlap ten
zplozen byl Božích mlýnů aktem
málokdo věděl, znal se s faktem
že spřízněn byl s nebem tajným paktem

Kráčel po lesích Bohémie
přemítal, kde si své nohé umyje
Přicházel totiž z Oslavan
Moravského to města van

Tady však za těžkého horka
postrádal vanu Mouken Jorka
tak po pražském tu bloudil po lese
až octnul se na I.P. adrese

Zde pod Ípákem všude samá špína
jen jedno okno svítí značkou vína
i vrátil se Jorka do Božího mlýna
sotva co vešel, jal se hřímat

Vzešel jsem z obilí a z hlíny
Přišel jsem opilý, mám džíny
Navracím se k Vám, Boží mlýny
Dejte mi lavor na mé špíny

já věrný jako kokršpaněl
vodu na váš mlýn vždycky vháněl
zrnem jsem osel širé pláně
tak dejte mi safra aspoň námel

Jorka Mouken, nesemletý bohém
v jeho očích věčný plane oheň
ruka jeho zaťatá je v pěst
když číhá za každičkým rohem

Jorken Mouka, blázen polohrubý
Z Božího mlýna se na nás zubí
Jorka Mouken, bohém nesemletý
ten přemostitelem je mezi světy!

 

14. 3. 2024 U Božího mlýna

 

4.3.2024
Chtěl bych Tě pozvat do vířivky

Chtěl bych Tě pozvat do vířivky
úchylně zírat na Tvý křivky
pak jít sám domů s flaškou slivky
doma ji zapít dvěma pivky

do práce vstávat s kocovinou
u klávesnice s dlouhou slinou
dolovat love na svý dluhy
nevidět nic, jen Tvý dlouhý nohy.


Větrná pouť (poezie, Woyta) • Vandrák (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Depodál (poezie, Lokálka)
    

21.2.2024
Depodál

Byl tu muž a stavěl depo

Vždycky tvrdil, že se nepo

Že demisi nepodá 

Najust staví depo dál 

14.2.2024
Vandrák

Ťapkání lídí po mokrých chodnících parku
zní jako pusinky od Tebe

kolem a nade mnou šumí naše moře
silnic a dálnic

pospím si u Botiče
ještě chvilku.

7.2.2024
Větrná pouť

Silnicí,

nad níž vítr mocně duje,

hučí a třese stromy v zahradách,

se sluncem v zádech kráčím

od města stále dál.

 

Blátem,

vyjetou cestou v křovinách

jdu jen co noha nohu mine.

Divoký příboj větrný

ještě neustal.

 

Než dojdu tam nad vsí ke křížku,

můj větře, nesraz mne do kaluží!

Nejsem ti o mnoho víc než pírkem.

Vím, že jak s tenkým stéblem trávy,

rád by sis i se mnou hrál.

 

Za vesnicí vidím,

že na autobus se nedostanu.

Přes cestu teče rozvodněná řeka

Vítr se zklidnil a jen drobné vlnky

po rozlité vodě přes silnici hnal.

 

Zase šlapu mezi poli

proti větru i slunci,

které se sklání.

Můj věčný úkol - přijmout i to,

čeho bych se nenadál.


jerlíní song (poezie, Kolemjdoucí) • ruzyně (poezie, Kolemjdoucí) • sezona (poezie, Kolemjdoucí) • nastolení rovnováhy (poezie, Kolemjdoucí) • Den nezávislosti (poezie, Pan Žu)
    

13.12.2023  (upr. 14.12.2023)
Den nezávislosti

(manifest)

Dnešním dnem vyhlašujujeme
DEN NEZÁVISLOSTI

Na pivu, na partnerech a vůbec na drogách
na Východu a Západu
NA PROSTORU A ČASE
na penězích
na uspokojování potřeb
na uznání a vlastním egu
nezávislosti žen na mužích
mužů na ženách
kultury na pochopení
nabídky na poptávce
tvrzení na interpretaci
faktu na úhlu pohledu.

Toto je
Všeobecná deklarace nezávislosti jsoucna na bytnosti
světla na tmě
tmy na světle

Dále vyhlašujeme nezávislost
- na jízdních řádech
- na společenských trendech
- na normách a pravidlech
- na Vašich názorech
- NA ZÁKONECH A POLICII České Republiky
- na zeměpisné šířce
- na mentalitě národa
- na duchu doby
- na požitcích, sladkostech, ČOKOLÁDĚ, kávě a čaji, které je tímto nutno rozpustit v bostonském zálivu
- na kontextu

Dnešním dnem vyhlašujeme Zen nezávislosti,
Mezinarodní DEN ZEN.

 

 

 

4.12.2023
nastolení rovnováhy
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano, závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů.
1.12.2023
sezona
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano , závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů.
 
 
Všechny rea
 
1.12.2023
ruzyně
nazívám bezzubými ústy vše dobré
pod peřinou křísel
v chomáčích snů uvolněných
procházkou hlučností sytou
jak do plynu odevzdaný
nadupaný motor
 
Všechny rea
Li

 

 
 
1.12.2023
jerlíní song
až zapálí své jiskry pod obalem z mechu
na trdlištích hadů a laní pelechů
vstanou jerlínové jokoham a hirošim
blahovičníkové oznámí starosti
to co dosud bylo bosé obuto bude
obuté co korzovalo zuje se
páč tuje stěhují se domů
a mezera v zemi tu je
z níž pevný prs jako sopka
s bradavkou připravenou pro ústa krasavců
zeje

Podzimní hrátky (poezie, Woyta) • nualK (poezie, Kolemjdoucí) • Postřeh (poezie, Sasuke Okohurikanu) • (poezie, Sasuke Okohurikanu)
    

20.11.2023  (upr. 21.11.2023)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.

Vůbec!

Se nesmíš zout

Se rozpal, se do běla

Pojď, půjdem podříznout 

Ňákýho anděla

 

Voni po mně dou!

 

Ne, vůbec netušim,

Jestli to udělam

A nemam představu,

Co na mě maj

 

Ty vrány s kulkama, 

Se samopalama

A svině s papírkama

Ty, co mě sema tama

Doprovodí

 

Ne, píča prdel hovna

Ne píča, prdel, hovna

Ne, piča, prdel hovna 

Ne, nevim, 

Jestli se to hodí

18.11.2023
Postřeh

Dobrý víno
Je lepší než 
Dobrý pivo
Hnusný pivo
Je lepší než
Hnusný víno

16.11.2023
nualK
tak co dělat, gdyž už seš všeho přežranej
a i apel nebo lament nebo manifest jsou jenom další sousta
snad jenom doufat, že je tu ještě něgdo jinej
koho baví hubou prdel šoustat
aby aspoň von udržoval pochodeň žízně po životě
aby kočka mohla zvedat a loukotě
vrhat stíny strojeným lanem tažené
hoj a hoj a hoj, udržůj svojí ledničku plnou
ty zrůdo, kterou už nemohu dál nazývat člověkem
ale jen fyzickou osobou, neboli zrůdou,
tebe už nevyléčí ani heyoka
neboť v něm nepoznáš co poznat máš!
1.11.2023
Podzimní hrátky

Podzime,

obarvil jsi každý lísteček

vínově, oranžově, žlutě, na růžovo.

Potom s lehkostí jsi do všech foukl

a rozházel je po cestách.

Směješ se tomu jako malý kluk,

brouzdáš se v nich,

s větrem se divoce točíš a tančíš,

šlapeš v blátě a skáčeš do louží.

Studenýma rukama

po kůře hladíš stromy,

chodíš po hájích

a vůbec ti nezáleží,

jestli jdeš v plískanici,

anebo se sluncem za zády.

 

Když se pak šeří,

jako lesní zvíře zahrabeš se do listí,

ukolébán hlubokým tichem,

do kterého zní jen jedna ptačí písnička,

po celou dlouhou noc

sladce sníš.


Připraven (poezie, Rogo) • Voprátky se nepletou (poezie, Sasuke Okohurikanu)
    

20.10.2023
Voprátky se nepletou

Ne lidi se nezabíjej 

To voprátky se nepletou. 

16.10.2023
Připraven

Alespoň na chvíli, malinko

probudit v sobě miminko,

 

podrobit se milostivé péči

té krásné blahodárné, co léčí,

 

naplno probudit důvěru

miluji, nikdy se neperu,

 

probuzené srdce, světlo ve tmě

teď jsem již připraven, Mistře veď mě.


Dvěbá sničky (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Nastavuji světu otevřené dlaně (poezie, Woyta) • Básnička (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Báse%n (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Ta kibereš (poezie, Sasuke Okohurikanu)
    

11.9.2023
Ta kibereš

Vidíš motýly 

A vážky?

Bereš - prášky? 

Ty zas démony

A draky

Taky - bereš!

Taky! 

10.9.2023
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Báse%n

Sypat si kafe do rány 

Sakrafix, to jsou nápady

A nebo tohle, ale varuji předem: 

Napouštět trávu - toluenem? 

Kurvafix, to by udělal jenom dement. 

(Nebo ten, kdo se chce zapálit.)

8.9.2023
Básnička

Já miluju jednu holku

Jsem tak čistý! 

Usadím se 

v jejím stínu

Slížu špínu z jejích stěn

Pak spolykám

Špinav místy

Její hlísty 

Tak - a už jsem znečištěn 

4.9.2023
Nastavuji světu otevřené dlaně

S tím málem, co vím,

a se vším, co mám v duši

nastavuji otevřené dlaně.

 

Nabízím.

Ber si, světe.

 

Na oplátku mi postačí

jen malá útulná bouda,

pevně vystavěná

na vysoké hoře,

blízko slunci,

odkud přehlédnu všechny zmatky,

kde přečkám všechny bouře.

2.9.2023
Dvěbá sničky

1) Po ulici 

Po ulici jde kretén

S Benešovým dekretem 

 

2) Podívej se, moje milá

Podívej se, moje milá,

Kolik je tu hvězd.

A ač jsou všechny rudé

Stejně z nich hovno zbude

 

Jó, Vysočanský sjezd


V případě potřeby rozryjte hlínu (poezie, Xerodoth Sigmius) • Moře bezpráví (poezie, Kulturní P_rnograf)
    

25.8.2023
Moře bezpráví

Žralok mě kouše do ruky,

potápím se hloubš a hlouběji

a propadám se ke dnu.

Nenacházím oázu,

trampolínu někdo ukradl.

Nastražená past,

nohy zabořené v bahně.

Utonulý skok,

odkotvení chybí.

Hledám naději.

Přízeň toužebně vyškrabuji do zdi.

Brousím drápy.

Sním o plné misce dobrot.

 

Navíc je zakázána hudba.

Detektory lži hlídají náš klub Pali.

Dokonce je zakázáno mluvit.

A co zbývá?

 

Vynořit se,

Nadechnout se,

Očistit se,

Uklidnit se.

 

A pak přijde Rus

samozvaný přítel

prase v masce člověka

hnus.

 

Moře bezpráví.

Vlna za vlnou

krok za krokem

mrak za mrakem

vteřina za vteřinou.

24.8.2023
V případě potřeby rozryjte hlínu

Už ti pětkrát vykradli byt
Odjíždíš na týden pryč
a s rostoucí paranoiou
snoveš plán jak ochránit to
co je ti nejdražší

Než opustíš domovinu
nech v reprosoustavě
zapnutou kompilaci porna
a dokumentárních pořadů
z devadesátkových véháesek
od Reader's Digest
Možná
udělá tvůj fiktivní výkon
dojem na tu osamělou sousedku
o patro výše

Na stole nech vzkaz:
Večeři máš v lednici
lásko
V ní však bude jen
kruh starých svíček
a uprostřed něho
v centru kečupem namalovaného pentagramu
drůbeží srdce
Na stěně lednice pak lístek:
Tlouklo jen pro tebe

Až ti zavolá policie
zeptej se
zda pod uvolněným prknem
skříňky nalevo
od koupelnového umyvadla
někdo neukradl
snubní prsten po babičce
Má totiž nezměrnou finanční
a nevyčíslitelnější emocionální hodnotu

To je ale past
Vábnička na odvedení pozornosti
získals ho v deseti
když ti vypadl z automatu na žvýkačky
v plaveckém bazénu
ve tvém rodném městě

Ten pravý poklad
co se celou dobu
snažíš ochránit
je přátelství
Co se už celé roky rozkládá
v truhlíku s uschlými krokusy
v podobě kostřičky andulky
jíž sis koupil před lety
(ještě živou)
coby montážní pěnu
pro díru tvého osamění


Otevřené srdce (poezie, Woyta) • Výjev ze... života (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Byl jsi v nálevu – A zkysl (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Ten, který se zastavil (poezie, Rogo) • Jasná zpráva (poezie, Sasuke Okohurikanu)
    

26.6.2023
Jasná zpráva

Výtah nespadl

Pouze sjel 

24.6.2023
Ten, který se zastavil

 

Na piáno hrál a ve známost vstoupil díky své rychlé a divoké hře.Byl miláčkem nočních barů a miláčkem žen. Mnoho mužů mu závidělo, mnoho mužů chtělo být mezi jeho práteli. Jeho hbité prsty uváděli každý večer návštěvníky v úžas. Domů neodcházel nikdy sám, jeho život byl neuvěřitelný kolotoč.

Jednoho dne se ovšem zamiloval do nádherného přízraku. Bylo právě pravé poledne a on se rychlým krokem procházel podél řeky ve svém milovaném městě. Byla-li ta žena skutečná, netušil. Scela jistě se ale tato bytost, snad z jiného světa, na něho usmála a to ho po dlouhých letech donutilo, zastavit se.

Jako kdosi úplně jiný vstoupil večer do naplněného klubu, kde všichni očekávali, již takřka tradiční vlnu divokosti. On usedl, klidný jako nikdy, za piáno a jeho dlouhé snědé prsty pohladili klapky s něhou romantického milence. Po sále se počala šířit harmonická melodie až osazenstvo klubu strnulo. Zprvu ho chtěli mnozí zastavit, ale ve chvíli, kdy začal se slzami Lásky zpívat své vyznání krásné neznámé, cosi se v lidech zlomilo a rozruch poraněných duší utichl.

Hrál a zpíval celý večer improvizované skladby otevřeného srdce.

Hrál a zpíval, každý střípek života byl toho součástí.

Hrál a zpíval a ona tam byla.

Snad byla i skutečná.

 

24.6.2023

Tábor

16.6.2023
Byl jsi v nálevu – A zkysl

Nemáš zalíbení v Kristu

Neznáš zabíjení

Ani v opojení 

Nemáš smysl

 

Nemáš vteřiny

Jen branky

Nemáš stránky

Nemáš řádky

Drž se zpátky

 

5.6.2023
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Výjev ze... života

To takhle jedna zombie mrdá jinou zombii

A ta jedna zombie povídá: Já chci bejt mrtvej

A ta druhá odpoví: Já už jsem

1.6.2023
Otevřené srdce

Nemám dar rozumět ptačím řečem

ani nerozluštím, co do listí je vepsáno.

 

Ba ani kresba v kůře starého dubu

své taje nejskrytější mi nevydá.

 

Jediné, co v tomto okamžiku mám,

je otevřené srdce.

 

Tak aniž bych cokoli chápal,

nechávám v sobě znít každý tón.

Aniž bych nad něčím hloubal,

dívám se.

 

Aniž bych se snažil

svět jakkoli uchopit,

skutečně a jemně

se ho dotýkám.

 

Pak jen našlapuji na dlažbu cesty,

veškerá slova nechám odplynout

a tiše

v duchu...

prvá...

druhá...

prvá...

druhá...

doby počítám.


Království náleží dítěti (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Pavel je zodpovědný! (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Svět za oknem (poezie, Rogo) • Program naší schůze (poezie, Jaroslav Alétotaky) • ... (poezie, Rogo)
    

27.5.2023
...

Dotknout se nohou

sklonit hlavu

nebýt osobností

jen Láska věčná

smí být vnímána

aby chvíle tato

zůstala čistá.

 

17.3.2023

Varanasi - Indie

24.5.2023
Program naší schůze

Mám návrh programu
na dnešní odpoledne.
Budeme ležet v trávě
a budem šťastný.

Mám návrh programu
na dnešní večer.
Budeme sedět v trávě
a koukat do vohně.

Mám návrh programu
na dnešní noc.
Budeme spolu ležet v trávě
a pozorovat hvězdy.

Mám návrh programu na zítra.
Harmonogram projektu,
volnočasových aktivit,
ale především zaměstnání.

Půjdeme spolu k řece.

15.5.2023
Svět za oknem

Trvalo to dlouho a zdálo se to nekonečné. Nutno přiznat, že jsem se bál toho neznámého, do kterého jsem měl právě vstoupit. Parapet byl již dávno prázdný a to jediné co na něm ještě stále spočívalo byla má ustrašená tělesná schránka. Duch ten neustále poletoval kolem a snažil se zhmotnit ono obávané ,, teď“!

Jak přimět ducha, aby se opět spojil s tělem? Nebo snad má onen dosti zmatený duch hledat jiného převozníka své stále rostoucí touhy udělat to?

Duch, jakési individuální já, ztratil náhle veškeré zábrany a bez toho, aby se s čímkoliv, či s kýmkoliv vědomě spojil, vyrazil do akce. Klička okenního rámu se otočila díky nevyslovenému přání a staré, krásné, lehce zpuchřelé a časem zašlé okno se dokořán otevřelo.

Vyletěl jsem ven dokonale šťastný, ovšem slova, kterými bych onu prožitou nádheru mohl detailně popsat a podělit se o ní, jsem zanechal kdesi v hlubinách závislé mysli.

Snad mi to alespoň tělo, zanechané za oknem odpustí.

 

15.5.2023

Tábor

10.5.2023
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Pavel je zodpovědný!

Pavel je úředník 

Na stole má laptop, myš a nabíječku

Pavel dobře ví

Kde udělat tečku

Kde udělat středník, to ví ještě líp 

 

A v práci ho honí; vždy okolo jedný

Pavel je zodpovědný.

9.5.2023
Království náleží dítěti

A co takhle se vysrat na statistiku

Určovat běh světa zase postaru

Z letu ptáků, z pajšlu, z křišťálovejch koulí

Z chuti kuřic žrát, z vrhů dvouhlavejch telat

 

Chci bejt malej Bůh,

Co si jenom hraje,

A přitom si hádat, 

Jak se věci mají 


Básně z odpadních vod (poezie, Kamil Princ) • Modlitba prosebná (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Stromočlověk (poezie, Woyta) • (bez názvu) (poezie, Zita) • Říkanka #3 (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Bouře je na spadnutí (poezie, Woyta) • Dneska jsem dostal CHUŤ (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Draci se klubou z avokád (poezie, Tomáš Recht) • Pavouk z Číny (poezie, peterkey) • V dávném roce (poezie, Lokálka)
    

30.4.2023
V dávném roce

V dávném roce

Nevím jakém

Narodil se 

Nevím kdo

 

Kdyby věděl

Jak o něm mluvím

Tak mi dá co proto

29.4.2023
Pavouk z Číny

Samočinný

pavouk z Číny

pochytal nás

do své pavučiny.

 

Neuronovými

vlákny svými,

střeží všechny

naše činy.

19.4.2023
Draci se klubou z avokád

Draci se klubou z avokád
punčochy mají na vokách
však ty se budeš, babo, kát
žes byla jejich advokát!

11.4.2023  (upr. 15.4.2023)
Dneska jsem dostal CHUŤ

A pak, zničehož nic

Představ si, že jsem zmiz 

A jak dřív bloudil lesem 

Promarnil celý den 

Mlátí to mnou a třese

Moc jsem se provinil...

 

Moc jsem se provinil?  

 

Tak jsi byl prostě pryč 

Hlavně se hýbat, HÝBAT! 

A těch pár piv (pár "pif"!) 

Dietetická chyba

I to lze napravit 

A ne že ne - tak ženem 

Chůze - cval - běh - a trysk 

 

Lžeš, že chceš žal jak želé

Chceš dejchat zhluboka

 

Tvá cesta je temná, temná,

Ale - široká 

A jaro je a příští den 

Příšery do svých skrýv 

Zalezou zas o chvíli dřív 

A býlí leze ze všech škvír 

Víry si dodej, dodej, vše se...

Ehm...

 

...bude...

 

...zas jako dřív 

 

A stejné bude to, 

Bude, co se dnes liší

I zrůdy budou zas 

A zas tu budou myši? 

A sny mě provedou zas mí 

Oživlí nemrtví? 

Proč mlčíš? 

 

Co má stát stane se 

A možná padá škvár 

Však jednou budem zas

A budem zas za lesem

A i zde v lese je

- koukni se pořádně - 

Ta cesta

 

A pořád je i stejná

Je krásná - široká

Ať sebetmavší je,

Tak věz

Že z šírání se zase rozední a zazní kokrhání 

 

A pln zas bude květ

A plzeň bude ve skle?

A v buchně jistota?

 

Bude tu cítit plyn

A bude nicota - bít do tabulí 

oken a v nich se chichotat?

 

Ticho už, vždyť magma života  

Zase tak kolotá v svém koloběhu živin

Noci se zkrátily

A ještě budou krátit! 

Ve prospěch dní - těch dní 

(dávno se měly vrátit)

 

Proč se cpou do dvěří

Dni vysvlečené z košil 

S krátkými rukávy 

(zas bude všechno vidět, 

i žilky života)?

 

Protože to má být 

Přestaň si zkoumat šrámy

Život ti říká všechno

Mlčící nicota 

Je siluetou vdáli 

Ještě se mihotá 

Cesta - je dosud temná, 

Dosud temná

Ale široká

11.4.2023
Bouře je na spadnutí

Ještě ti svítí slunce,

ale dešťový mrak je čím dál blíž.

Ještě v dáli září kostelní věž

proti šedomodré stěně z padajících vod.

 

Ještě je plno ptačího prozpěvování,

už s hukotem se vítr zvedá.

Ještě se díváš na stráň posetou fialkami,

rozhlížíš se po zahradách se zlatými dešti,

ale

už vyčkáváš

napjatě,

kdy

zaduní vzdálený hrom,

zabuší na tebe kapky.

 

Jedna z prvních jarních bouřek

město jen těsně mine.

I ten déšť pomine,

oblaka se rozestoupí,

zůstane jen bledý závoj,

kterým je slunce zahaleno

jako nevěstina tvář.

 

Kdo však je ženichem

a kdo princeznu zlatovlasou

v nebeském chrámu

dovedl před oltář?

8.4.2023
Říkanka #3

Díky Tomu, kdo se obětoval 

A doufám, že i za mě

I když uznávám, že to kvůli Němu 

Už nedokážu

Přinášet oběti

7.4.2023
(bez názvu)
Disociovanou Gorgonou,
Medúsou, oči skryty tmou,
fyzickou divou,
již physis nezajímá,
žal srdce jímá
duše křehká hrou
na život, 
na lidství,
-
na kokot.

 

3.4.2023
Stromočlověk

V jarním deštíku

pod modrým paraplíčkem

na chvíli se městu vzdaluji.

 

K domům zády,

odcházím do polí

úvozem, kde rozkvétají trnky,

kde se břízy pnou k šedivým mračnům,

kde stromy zeleně obrůstá mech

a svěží mladé lístky

se začínají rozvíjet.

 

Šlapu po blátě a vlhké trávě,

na paraple kapky pleskají

a ptačí zpěvy nekončí.

 

Mohl bych se otočit,

jít zpátky, kde to znám.

Mohl bych zmizet jako pára,

rozplynout se v povětří.

 

A mohl bych se navždy zastavit,

proměnit nohy v kořeny, paže ve větve,

vrůst do hlíny

a celý se nechat smáčet deštěm,

obalit se sněhobílým kvítím

jako planý ovocný strom,

bělostná trnka na tiché mezi.

 

Jen

kdesi v horní části kmene

zbyly by dvě podivné okrouhlé skvrny

a pod nimi narůžovělá jizva

jako dvě oči a ústa

ve věčném úsměvu.

2.4.2023
Modlitba prosebná

Dej, ať se ukázním

Nebo se zblázním

A když se ukázním

Dej, ať se nezblázním 

1.4.2023
Básně z odpadních vod

666

 

Ojetá jak Fiat Uno

jsi spíš Lilith nežli Eva.

Chtěl bych vniknout ve Tvé lůno

víc než Putin do Kyjeva.

 

Z tepen proudí krve Ganga,

bomby z nebe pršely.

Svět je jako těsná tanga

– napjatý a v prdeli…

 

 

666

 

Tvoje parte čtu si letmě,

v hlavě bludy zuří mi.

Chci tě poutat nahou ve tmě

jako v kauze z Kuřimi.

 

Bůh nás spasí? Chyba lávky!

Beru léky na klouby.

Pojď si šlehnout lysohlávky!

Život stojí za houby…

 

666

 

V rakev, či do urny, buď tam, či onam.

Život je vzácný dar? To jsou jen kecy.

Stříhám si metr, kdy konečně skonám,

dobrého nepálí v kremační peci.

 

Červi hrob zaplní jak Češi Banát,

všichni jsme s Charónem na jedné lodi.

K narozkám dostal jsem vojenský granát

– s potěchou děkuji: „Ten se mi hodí…“

 

 

666

 

Ach, Bože, čípak je to vina,

že nepřijde mír po válce?

Tys obětoval svého syna

a já zas játra kořalce!

 

Tvá vůle, Bože, vesmír řídí,

nad světem Tvá moc zasedá.

Tys moudře stvořil zvěř i lidi,

jen mě jsi zprasil, jak se dá…

 

Nalejte mi další 3,14vo

 

Otlučená hospodská televize se šedym zákalem

vysílá politickou debatu Hobbese a Aristotela,

místo reklam běží apokalyptický výjevy

a já si řikám, co by asi tak vysílala, 

kdyby ji konečně zapojili do zásuvky.

 

„Hej, vrchní! Co je dneska na čepu?“

„Máme Przničku, Bludvar, Gambrihnus, Smradegast, Velkoopovický Kokotzel 

a Spijany.“ 

Odmumlám mordlitbu „Otče, nač?“

a objednám si lahváče čtrnáctistupňovýho speciálu

– každej stupeň za jedno zastavení Krista.

 

Jdu koupit frťana zelený některý z beatnickejch Beatricí.

Co třeba týhle fuchtli? Je zmalovaná jak Sixtinská kaple.

Její frajer (psychotickej vožrala) teď leží doma s šílenou sračkou.

Prej si pro sebe občas něco čmárá. Prostě debil.

Nechceš dneska přespat u mě, Lori?

 

666

 

Vyhlížím asteroid na svět se řítící,

s lidmi je často kříž – to ví i Ježíš.

Až bude Valentýn, koupím Ti kytici,

kterou Ti položím na hrob, v němž ležíš.

 

Foglar chce ostříhat na ježka v kleci,

Hospodin stvořil nás po lahvi rumu.

Pecivál válí se v kremační peci,

do zoo daruju jadernou pumu…

 

 

666

 

Jizva bývá dost velká,

když je bolák vstřebán.

Chci být větší ochmelka

nežli Miloš Zeman.

 

Staň se taky zločincem,

hrob je červů rautem.

Před zájezdním hostincem

zajedu tě autem…

 

 

666

 

Poštovní schránka tam na rohu ulice,

to není nějaká lecjaká věc.

Antrax a parte v ní házejí nejvíce

ti, které pohltí kremační pec.

 

Ta schránka poštovní, na kterou močí pes,

je celá rezavá jak žádná druhá.

Svěrací kazajku nos místo kombinéz!

Píšu Ti telegram, že budeš tuhá.

 

Šílený pošťák Tě mačetou porubá,

Smrtka si na Tebe už brousí kosu!

Mé psaní obdržíš pomocí holuba,

kterého vydloubnu ze svého nosu…

 

 

666

 

Ožralý, netuším, co se tu děje,

s Braníkem v ruce si čtu Hemingwaye.

Stále dost lahváčů v lednici zbývá

– cítím se jak stařec a moře piva…

 

666

 

Mlátím hlavou jako datel,

hrobník už mi chystá máry.

Zoofil i cestovatel

chystají se na kanáry!

 

Arsenik je chutná strava,

umírat lze všelijak!

Vezdejší chléb Bůh nám dává,

jenže já jsem celiak…

 

 

666

 

Bible jsou jen lživé bajky,

nekrofil je u kosti.

Na modř klína české vlajky

nasadím pás cudnosti.

 

Skon je věčné, sladké koma,

Smrtka dělá selekci.

„Nebudeme tvrdnout doma,“

říkám ptáku v erekci…

 

666

 

Boží mlýny skoupil Babiš,

tak teď pečou pro Penam.

S Lunetiky zpívá Záviš,

ptám se lidstva: „Co je nám?“

 

Na ten kámen, s nímž jdu k splavu,

beru půjčku u banky.

V lásce často ztrácím hlavu

jako samec kudlanky…

 

 

666

 

Proč máš slzu na víčku?

Smrt Tě potkat může!

Napíšu Ti básničku

nožem do Tvé kůže.

 

Může potkat vlky splín,

když na kořist skočí?

Lásko, ty máš vlhký klín

dík úniku moči…

 

Domácí tlení voňavé není

 

Jak zbavím se té zdechliny?

Vši skrývá její lokna.

Hoď kamenem, kdos bez viny?

Já vyhodím ji z okna!

 

Mně v bytě hrůzně zapáchá,

dům zamoří mi hravě!

Já navíc dostal zaracha

od hlasů ve své hlavě.

 

Je tma a venku mrholí,

zlo vládne v světě celém!

Jak zbavím se té mrtvoly,

jež byla kdys mým tělem…?

 

 

Zapomnělas

 

Jsem zklamán, až mám hlavu samé šediny,

Tys zapomněla na mé narozeniny!

Jen jedna věc mě víc než tohle drtí

– žes zapomněla výročí mé smrti…

 

 

666

 

Chtěl bych zkusit každou drogu,

hůř žít umím, líp ne.

Řidiči i onkologu

holt to někdy chcípne.

 

Márnice tě zpopelní,

Pánbůh v mracích pláče.

Jsem chudý jak kostelní

myš od počítače…

 

 

 

666

 

Mám se jít oběsit na dub, či na buk?

Stvořením světa Bůh nakrk mě!

Miláčku, mám Tě rád tak jako nanuk

– studenou, tuhou a na prkně…

 

 

666

 

Antrax šňupej pro zábavu, 

Pyj si skřípni do dveří.

Al-Kaidá ti setne hlavu,

Gay tvůj anál prověří.

Epileptik sebou cuká,

Skonej díky opiu.

Abych zkrátil tvoje muka,

Tvárnicí tě dobiju.

Antikrist má v církvi členství,

Na zeď házej s morčetem

A buď šťastný v mnohoženství

Se siamským dvojčetem…

 

 

666

 

Pojď z lidských kostí umlít mouku.

Ty sám všem vraždu nabídls!

Já šeptám: „Zavři oči, brouku,“

při atentátu na Beatles…

 

Výzkumný ústav hnusologie

 

Zeleň zkaženého salámu,

žluť promočených stařeckých plen,

červeň na prostěradle po první souloži

– takto vypadá můj semafor.

 

Narkoman hledá jehlu v kupce sena.

Z hospody jdu namazaný jako krajíc chleba.

Gerontofil rád hraje na slepou bábu,

milovník zvířat dostal raka.

Nekrofilům, kteří touží mít v márnici orální sex,

radím zachovat chladnou hlavu.

 

Šachista i alkoholik jsou rádi na tahu.

Dal jsem své milé sladký polibek,

ačkoliv trpí na cukrovku.

K svátku mi pak složila origami z použité vložky.

Franz Kafka by s ní udělal krátký Proces!

S kamennou tváří i penisem

jdu hlavou proti facebookové zdi…

 

 

Tato báseň měla mít název, ale nemá

 

Chtěl jsem napsat báseň o kráse světa,

ale strčil jsem do mikrovlnky křečka,

což je vlastně to samé.

Explodoval, jako kdyby v něm byla petarda,

protože taky byla.

 

Cítím se být zavázaný dívce,

která mi dělá shibari.

Bůh stvořil tento svět ve stylu Art Brut.

Má milá je vegetarián,

ale mně je to buřt.

Přivázal jsem ji k lodnímu šroubu,

což ji dost vytočilo.

Hodil jsem ji v míchačku,

z čehož měla smíšené pocity.

 

Ale ani Achilles neměl rád patolízaly.

Nekrofil, když se zamiluje, 

je schopen jít i přes mrtvoly.

 

Pod vánočním stromečkem jsem si přál najít smysl svého života,

ale byly tam akorát ponožky…

 

666

 

Peklo ztrestá naše hříchy,

veganům jdu pro řízky.

Hurónsky se řežu smíchy

během svojí obřízky.

 

Umřít není nikdy škoda,

Darwin je Bůh pro opa.

Až mé milé praskne voda,

zařvu: „Po nás potopa!“

 

 

666

 

Já chlubím se svým nádorem,

Bůh není, věř spíš Freudu.

Když nezvítězím nad morem,

tak během dneška pojdu.

 

Já chlubím se svým tumorem,

dík depresím jsem grogy.

Vždy říkám: „Ber to s humorem,“

když beru tvrdé drogy…

 

666

 

Hajej, dadej, neviňátko,

dopřej slzy očím.

Pokud chceš mít v puse sladko,

dudlík v krvi smočím.

 

Wunderbaum ti strkám v plenky,

neboť páchnou močí.

Dám ti domek pro panenky

vyříznuté z očí…

 

 

666

 

Na svém hrobě sázím thuje,

hřbitov je mou polností.

Nekrofil se zaměřuje

na dobráky od kosti.

 

Umrlci jsou vyšší kastou,

hledám špalek u kata.

Kartáček jdu koupit s pastou

– dneska přijde Zubatá…

 

Píseň nihila

 

Když zášť ti proudí v každém nervu,

když vyhledáváš zmar a hádku,

pak lehni v rakev, sestup k červu,

tak jako autor těchto řádků.

 

Jen skon tě zbaví všeho bolu,

krom náhrobku co přát si více?

Vše zahoď, sestup k červu dolů,

svět – to jsou svrab a neštovice!

 

Je život smrti disciplína?

Běž radši rakev koupit si.

Vždyť místo zpěvu, žen a vína

máš covid, AIDS a opici…

 

 

Labutí píseň

 

Sžírá mě deprese, zabíjí tíseň.

Už brzy zazpívám labutí píseň…

Ale i v rakvi mám na vzpouru nárok 

– bude to šílený labutí hard rock!

 

Vanitas

 

Červ hladový sní o hrobě,

žhář bývá vždycky při ohni.

Jak břečťan po zdi hřbitovní

se plazím, lásko, po Tobě.

 

Co veganovi slanina

mně hnusí se tvá rodidla.

Jed přimíchám Ti do jídla

a soulož potom začíná.

 

Tep srdce se Ti zastaví,

rtuť nalil jsem nám do sklenky,

pojď připít Ďáblu na zdraví!

 

Mně trpělivost dochází.

Máš oči jako pomněnky,

tak umístím je do vázy…

 

666

 

Zahoď šaty, buďme nazí,

dej si jedu košta!

Vůbec nic Ti nedochází,

jsi jak Česká pošta.

 

Anděl kálí guáno,

Bible jsou jen povídky.

Máš na růžích ustláno?

Stejně půjdeš pod kytky…

 

 

666

 

Menzes je kečupem klína,

kondom je skafandr pyje.

Mydlář ti mečem krk stíná,

nekrofil pro tvou smrt žije.

 

Skon je lék veškerých žalů,

čáp cílí na babyboxy.

Stisknu spoušť od samopalu,

budeš mít víc děr než crocsy…

 

666

 

Já se z tebe samou láskou 

pominu,

až Tě pošlu s nuznou cháskou

do plynu.

 

Náš vztah bude, drahá, velmi

ošidný,

když tě budou sápat šelmy

po tři dny.

 

Může být gay v nejistotě

na ženské?

Malé kotě spalo v botě

španělské…

 

 

666

 

Teprve pod drnem bude nám lépe,

hyneme vteřinou každičkou.

Slyším hluk u dveří? Snad někdo klepe?

Vrah klepl sousedku paličkou…

 

Na motivy Verlaina

 

Jsou vraky vzpomínek na moři paměti,

kýl mají zlomený a plachty rozervané

jak křídla Ikara, nad nimiž slunce plane,

pak tamtam srdeční zve k psaní závětí.

 

Ví luna v oblacích, ta noci šedina,

že skřipec nástrojem je s jednou lidskou strunou?

Co řekou Morany se hvězdy nebem sunou,

žel Tobě nesvítí z nich ani jediná.

 

Jsem smutný Hannibal se slony v porcelánu,

chci vztyčit prapor zla jak Zola, když psal Nanu.

Zda sčítá zoofil před spaním ovečky?

 

Má drahá, kráčíme jen smrti do léčky!

Bůh trpí Alzheimerem – pax tecum, Domine…

Svou lásku přísahej, ač zítra pomine.

 

666

 

Pod ve sloup obráceným bělmem luny

v tmách chřípí rokle, do níž Nietzsche zírá,

tlí mrcha starší, než je Altamira,

a hrozny jejích vředů váží tuny.

 

Don Quijote válčil s mlýnem Habermanna.

Když nekrofilní Romeo šel kolem,

číš dal ji s louhem místo s Aperolem

a mrtvola už rázem není panna.

 

Jak lístky okvětní, co trhá ruka

při slovech: „Má mě, či snad nemá ráda?“,

tak mrchožrout jí škubat údy zvládá.

 

Ta zdechlina zná Tantalova muka!

Čí je to torzo, které čpí a hnije?

Před vámi leží mrtvá Poezie…

 

666

 

Má duše podobá se márničnímu stolu,

na kterém naději pln skepticismu pitvám.

Co píšťaličku řež své zápěstí vzdor bolu,

pojď, lásko, svěříme své proutí tepen břitvám!

 

Nůž něžně uchopím co smyčec Stradivari,

sám Darwin nazval by nás asi makaky.

Číš lihu zkonejší Tvá muka divé Báry,

i když je slunečno, dnes budem na mraky…

 

 

666

 

Po smrti jsou plné krás dny,

přišel čas dát hlavu katu.

Já jsem ve svém srdci prázdný

jako lůno po potratu.

 

Každý z nás se smrti dočká,

hledej spásu u kata!

Lásko, Ty jsi vážně kočka

– plná blech a chlupatá…

 

666

 

Pokud neznáš Kamila,

nepřicházíš o mnohé.

Hrůza by tě zabila

z této stvůry dvounohé.

 

Podobá se zvířeti,

tlamu skrývá za fousy,

torzo pohřbí v díře ti,

jakmile tě zardousí.

 

Z žil mu trčí kanyla,

litovat tě mohu.

Pokud neznáš Kamila,

tak buď vděčný Bohu…

 

 

666

 

V lese dnes znásilní Jeníka Mařena,

neštěstí stíhá nás jak labuť Lédu.

Lásko má, kde jsi furt pečená vařená?

Proč trávíš celé dny u lidojedů?!

 

666

 

Velice rád balím holky,

v postel skáču šipku.

Náhrobky jsou noční stolky

nekrofilních týpků.

 

I já vítám hnití tkáně,

mívám radost ze zla.

Šmátrám v otevřené ráně

žiletkou, jež zrezla.

 

Sloužím tryznu za pacholky

s chtíčem pornoherce.

Velice rád balím holky 

– mrtvé do koberce…

 

 

666

 

Nerad bych se nějak dotknul Krista,

ale pouze matka bývá jistá…

 

666

 

Kdo Vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Ač nemám v lásce roztržky,

jsem ten, kdo toho hajzla zrasí,

až dám mu pěstí do držky!

 

Mou mysl lahev rumu tupí,

slast hledám v levném víně.

Kdo Vám tak zcuchal tmavé chlupy,

jež máte ve svém klíně?

 

 

666

 

Nekrofil má černou duši,

Epitaf ho vilně vzruší.

Katafalk – toť lože vášně,

Rakev potom skončí strašně.

Ostatky jsou, pro co žije,

Pornem skončí autopsie.

Odhrabe hrob mrtvé krásce,

Larvy jsou v něm na procházce, 

Exitus je štěstí v lásce... 

 

 

666

 

Zemřeme sami a v bolestech? Na tuty!

V urně se nachází strouhanka z lidí.

Být Noe, nevyjdu ze svojí kajuty,

Pánbůh je voyeur, Pánbůh tě vidí!

 

Jidáši stačilo klidně pět kaček,

vždyť stejně půjdeme v hřbitovní půdu.

Když fotím, povídám: „Vyletí ptáček!“

s rachejtlí připnutou ke svému údu…

 

 

666

 

Milá dělá psí oči,

dám jí, co si řekne.

Dušičky jsou výročí,

že je umřít pěkné.

 

Děd se v plenu vymočí,

Pánbůh nevěří.

Milá dělá psí oči 

s křenem k večeři…

 

666

 

Já mám v lásce svoje dítě

od dob jeho zrození.

Roztomilým očkem zří tě,

v jeho srdci zlo není.

 

Rád mu v Sunar liju vodku,

ač mu málo šmakuje.

Pedofilům pošlu fotku,

marnost v jeho zraku je.

 

Proč se chová odtažitě?

Nemá city pro tátu?

Já mám v lásce svoje dítě

od dob jeho potratu…

 

 

 

666

 

Střelit se do hlavy, či nejdřív do lýtka?

Můžem být kořistí, anebo lovci.

„Občas je dobré si vyhodit z kopýtka,“

pošeptal do ucha zoofil ovci…

 

666

 

Bez svojí manželky zemřel bych steskem!

Hráč kostek marně sní o šestce.

Ve stájích souloží zoofil s mezkem,

šeptá mu: „Oslíčku, otřes se!“

 

Čekej smrt, již brzy budeme v Pánu.

Mrtvoly pod zemí zkvasily.

Bez svojí manželky já nedám ránu!

Ať žije domácí násilí…

 

 

666

 

Na hrob dám ti buřtů věnec,

člověk je jen zbytná hmota.

Starcův pyj jak oběšenec

visí mrtvý bez života.

 

Tuberák má chrapot rád,

rasův vak je Mekka psů.

Když jde klokan na potrat,

tak se plácne přes kapsu…

 

666

 

V třiceti mám tělo starce,

Bůh je pro mě mylnou tezí.

Z medvěda na cirkulárce

vyrobím si Míša řezy.

 

Nekrofil je na Kosti,

Palach žhne jak vatra.

Skáču samou radostí

z desátého patra…

 

 

666

 

Smutek ze mě trosku činí,

pláč mne zbavil zraku.

Skočím jako mnozí jiní

pod soupravu vlaku.

 

Stojím tady u kolejí

mezi sebevrahy.

Vlak furt nikde, všichni klejí!

No jo, České dráhy…

 

Náhrdelník z tasemnic

 

Tvá vagina je jak hrst žížal slizká,

svým pyjem v pochvě vlastní hrob si kopu.

Až penis v Tebe vpraví bílou ropu,

Tvou vraždu nevyřeší ani Siska.

 

Má perverzita nezná žádné meze.

Hrob hromadný – toť nekrofilův grupáč.

Je tarantule roztomilý chlupáč,

když v řitní věnec hmyz Ti lovit vleze?

 

Jsme více plazi než Sapiens Homo

a život k smrti laciné je promo.

Já cítím se jak Jehovista v Mecce.

 

Vstříc bráně pekel mnoho mil jsme ušli.

Buď Afrodita narozená v mušli

na značně pomočeném pánském WC…

 

Bombový útok na Kouzelnou školku

 

Ač pyj mám malý, hrob mám velký.

Dej v Tróji bacha na lávku!

Já měl jsem v plánu chytat lelky,

leč chytil jsem jen kapavku.

 

Na naši rakev krchov čeká

a durman sklízí rolnictvo.

Toť malý krůček pro člověka,

leč velký skok v hrob pro lidstvo.

 

Že umřem není nepravda,

nám kafe vaří Maryška.

Zač sedí Michal Nesvadba?

Všem ukazoval Františka!

 

 

 

666

 

Zvracím krev a špatně udržím moč,

teď už je pozdě dát „STORNO“.

Červený šátečku, kolem se toč,

jako se teď točí porno…

 

666

 

Strč pyj dovnitř fritézy,

budeš trpět značně.

Pravda vždycky vítězí

pouze kontumačně.

 

Rimbaud přefik Verlaina,

Baudelaire v koutě zvrací.

Je Karkulka červená

díky menstruaci?

 

 

666

 

Hrobník rakev přichystá,

gigolo zná babky.

Záletník i cyklista

ojíždějí šlapky.

 

Oko visí u důlku,

smrt je moje droga.

Skončil jsem v psím útulku

zlitý jako doga...

 

666

 

Dýka vraha do mé hrudi

proniká.

Kopat další díru nudí

hrobníka.

 

Padla půlnoc, v kryptě straší

bestie.

Strašlivá smrt cílem naší

cesty je.

 

Marně křesťan léčí vírou

chorobu.

Zpívám: „Kočka leze dírou

do hrobu…“

 

 

666

 

Páchneš jako brloh opa,

Oběšenec dá ti lano.

Hrobník už ti jámu kopá,

Řekni smrti jasné „ano“.

Ekzémy si léčíš vztekle,

Belzebub tě vítá v pekle…

 

666

 

Kuřák mívá nádor v plíci,

zůstat živý není plus.

Hledám exit na dálnici,

našel jsem jen exitus.

 

Jdeme v náruč záhuby,

pro svou smrt jsme žili.

Držím jazyk za zuby

motorové pily…

 

 

666

 

Sami sobě břicho pářem,

tuleň chce být sežrán mrožem.

I když nejsem zahrádkářem,

zasadím ti ránu nožem!

 

Pánubohu říkám „vole“.

Raději mě otrav. Čím?

Celý den jsem v jednom kole

– zlámán v kole popravčím…

666

 

Nic mi smysl nedává,

upíři krev pijí.

Já jsem hlava děravá

po lobotomii.

 

V pupíku mě kýla dře,

pes chce za fenou.

V slipech mám dík viagře

dobu kamennou…

 

 

666

 

V hrobě budem kupkou kostí,

Adam przní Evu.

S rozdvojenou osobnostní

chci množstevní slevu.

 

Pravda bude vždycky lživá,

při dešti je sucho.

V rozhovoru van Gogh bývá

jedno velké ucho…

666

 

Každý z nás svou cestu zakončí v pitevně,

Charón si svůj obol vybere v cashi.

Hrobník tě pochová šetrně i levně,

nekrofil na soulož v hrobce se těší.

 

Nemůžu vydržet pět minut bez sexu.

Zub času viklá se – pomůže plomba?

Milé dám k narozkám pár kilo semtexu,

věřím, že oslava bude fakt bomba…

 

 

666

 

Chci pohřeb bez rakve, kašlete na svíčky,

lacinou šprcgumou je kůže hadí.

Má milá říkala: „Mám ráda zajíčky!“

to, že je zoofil, trochu mi vadí.

 

Satan chce tvoji smrt, jako gay chce kluky.

Přilétá asteroid, velím mu: „Spadni!“

Zvládne se ukojit též člověk bezruký?

Jistě to dokáže i levou zadní...

 

 

666

 

Mrtvé děti plní rovy,

plyn jim nadmul bříško.

Toužím zemřít – Charónovi

klidně dám i dýško.

 

Zoofil je pěkné pako,

když se dvoří herce.

Srdce mé je prázdné jako

koule pornoherce… 

 

 

666

 

Zlámu tužkám všechny tuhy,

krví píšu svoje slova!

Po viagře je pyj tuhý

jako Hana Zagorová.

 

Pryč je láska, pryč je víra,

smrt je vrchol zisku.

Hluchoněmý odezírá

ze Tvých stydkých pysků…

 

666

 

Zlit jak Patrasová Dáda

hodlám přejet dítě.

Pavouk křižák mouchám spřádá

sociální sítě.

 

Policisty gauner zabás,

vegan přešel k masu.

Pivař i hráč na kontrabas

mají doma basu.

 

Arsen dávám do Kofil,

děti zhebnou v díře.

Znásilnil mě zoofil,

trpěl jsem jak zvíře…

 

 

666

 

Pánbůh je po smrti, pojďme mu na pohřeb,

jenom smrt je dobrou zvěstí.

Vypil jsem, co se dá, mám hlavu jako střep

– střepy však přináší štěstí!

666

 

Proč nám osud krkem kroutí?

Úchyl číhá na robě.

Ty bys chtěla růži z pouti,

já zas kytku na hrobě.

 

Pouze smrt nás spasit může,

končíš, žití sloko!

Na střelnici místo růže

vystřelím Ti oko…

 

 

666

 

Nadávky jsou moje bonmoty,

Nero Řím podruhé zapálí.

Výborně kápli mi do noty

ti, kteří v bolestech zkapali.

 

Vítej smrt! Z hrobu už nevstanem.

Nejlepší život je nežitý.

Ač je má milenka veganem,

zadek jí zmaluju jelity...

 

666

 

Upíři si krve lokli,

v nebi řádí raraši.

Ožrala i skokan v rokli

bývá často na kaši.

 

Plíseň v hrobě rozloží tě,

zvon ti hranu odbřinká.

Ptačí keř i zbité dítě

bývá samá modřinka…

 

 

666

 

Červi si lebedí v mase,

v pekle jsou tropy.

Plyn je teď drahý jak prase,

jen vodník topí.

 

V mixéru udělám z krys drink,

umřít je štěstí.

Milá chce vyzkoušet fisting,

držte mi pěsti…

666

 

Občas musíš přidat plyn,

nemám čas až do rána.

Poseč růže, zasaď blín,

Bůh je fata morgána.

 

Míchej rum a ibalgin,

Mácha šel si pro Lori.

Občas musíš přidat plyn

do plynové komory…

 

 

666

 

Bortí se hodnoty, v bolestech chcípá lid,

na bejvák nemají už ani šneci.

S cigárem chtěla jsi ode mě připálit,

tak jsem Tě připálil v kremační peci…

666

 

Teď už mi i v Hi-Fi věži straší.

Smrt ti vadí? Tak se z toho nepo…

Poněvadž je benzín stále dražší,

Palachovi musí stačit PE-PO.

 

Červi v hrobě budou tě mít rádi,

hrobník už ti v kárce hlínu vozí.

Zoofilu, co mě v chlívku svádí,

říkám: „To si ze mě děláš kozy…“ 

 

 

666

 

Něhu znají pouze krutí,

kůži z tebe servu.

Žijem v bolu do zdechnutí,

pak jsme pokrm červů.

 

Lásku znají pouze vilní,

nevinní jsou v base.

Dívka má je zoofilní,

protože jsem prase…

 

 

666

 

Mívám sklony nepřátelské,

pouze zkáza je mi milá.

„Co je malé, to hezké,“

bývá motto pedofila.

 

Ďábel kletbu provolá,

Hospodin je volem.

Když mě lámou do kola,

jde mi hlava kolem…

 

 

666

 

Kyanid je moje mana,

Smrtka není bez práce.

Co je přání pyromana?

Zúčastnit se kremace! 

 

Zubatá je hodná teta.

Proč tak černáš, obloho?

Chystám cestu kolem světa

– kolem světa onoho…

 

666

 

Všichni víte, jak jsem sprostý,

Somálcovi říkám: „Zhubni!“

Rozhod jsem se pálit mosty,

spálím i tvůj můstek zubní.

 

Člověk je jen genů hříčka,

jsi tak velká, v srdci tího.

Milá to chce na koníčka

– koupil jsem jí houpacího. 

 

Hříšníci se v pekle smaží,

Bůh si s Ďáblem zavdá.

Přemýšlím na nudapláži,

co je holá pravda…

 

 

666

 

To nejsou básně, co tu píšu,

já, z řádu Ďábla tovaryšů.

Dál čmárám v rauši z mnohé drogy

ne básně, ale nekrology…

Rakviem

 

Noc jako z pohádky, hřbitov jak z horroru,

a na něm funebrák prach z uren šňupe.

Nadává, že všechny rýče má tupé,

opilý spadl v hrob, škrábe se nahoru.

 

„Povězte, hrobníku, proč bagr stojí tu?

Abyste na líh měl, hledáte ropu?“

„Kdepak to. Hrob králi šílenců kopu!

Hloubím tu hrobku pro mrzkého banditu.

 

Náhrobek zhotovím z Čertova kamene,

svěrací kazajka rubášem bude.

Kněz k rakvi nepřijde, a plačky také ne.“

 

„Co to zde pohřbíte za zrůdu z psince?!

Kdo je to hovado na ducha chudé?“

„Kopu hrob básníka, Kamila Prince…“


Málo jsi do země hlavičkou bil (poezie, Jölen Mölkin) • Vejce je třeba vařit z obou stran (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kravý voči (poezie, Lokálka) • Hoď to do ohně (poezie, Woyta) • Eva čeká na ohňostroj a ještě jedna další říkanka (poezie, Sasuke Okohurikanu) • pro celníka (poezie, Kolemjdoucí) • Vrků (poezie, Nicc) • ptáček (poezie, Kolemjdoucí)
    

31.3.2023
ptáček
a chceš skutečně, aby tvé srdce bylo zaplněno laskavostí?
nebo se přikloníš na stranu šelmy
přece jen miluješ pocit převahy nad kořistí?
miluješ ten okamžik, gdy kořist uvěří slovům o lásce
a opravdu se ti zadívá do očí
ale už ty oči neuvidí, protože si bude myslet, že jsou to její oči
a ty pak se odhodláš, v té vášni,
v tom okamžiku,
vyrazíš a ve skoku prahneš jí po krku
ale neutrhneš ji jako ovoce, protože tam někde vzadu je strach
že kořist lhala, a není tak docela kořistí
že klamala
že ona sama je šelmou
a v tom tvém skoku
zhořklém vidinou pádu vylámeš si zuby o svůj ...
o čas
a nebo se zjeví Orel, který je nejvyšší šelmou a roztrhá tě na cucky ještě v letu-pádu
často vypadá jako malý ptáček co se myje v kaluži
plně položený do hry světla a stínu
já-my
Orel
a chceš skutečně, aby tvé srdce zcela prostoupila laskavost?
 
To se mi líbí
 
 
 
Okomentovat
 
 
Sdílet
 
 
30.3.2023
Vrků

vrků vrků vrků

říká ptáček 

a já na to

doprdele kurvadrát moje mysl říká blablabla a pak blebleble

a to všechno za pár minut a..

ptáček říká

vrků vrků vrků

a já na to

doprdele kurva ježiš sakra ale proč pořád to a ono a moje mysl tohleto a svět támhleto a dělej tohle nebo nedělej nebo mysli na tohle nebo nemysli nebo říkej něco nebo radši nemluv nebo myslíš až moc nojo ale jinak jsi úplně vymaštěná a ..

a

a ptáček vrků vrků

a já

ach ptáčku vrků fňuk vrků chňo chňo poraď mi poraď

ptáček ptáček taky asi naříká chňo chňo a vrků vrků pořád se mě ptá co má dělat a já tady řešim jenom sebe, ale nechci toho ptáčka vyděsit to zas jako né jo

ale třeba mě ten ptáček děsí svym nemožnym klidem

i když počkat!

ach ptáčku vrků vrků vrků

a ptáček na to

doprdele vrků doprdele vrků doprdele vrků

kurva vrků ale už kurvaaaavrkkkuuuuvrkuuukurvaaakurvvaaaavrkuuuuu

a byl to krásný jarní den

vrků fňuk

28.3.2023
pro celníka
je to tak jasné
gdyž si zapneš pořad
proložený reklamou
který je sám reklamou
je to tak jasné
gdyž zaostříš pozornost na květinu
pampeliška podšitá
chová se jako reklama
nutí tě fouknout
 
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
a přece to má tíhu
vidím to jasně
jako stopu ve sněhu
odpusť si
a napiš něco co se nedá říct
napiš to močí
zalej rozštíplou sykomoru
zdroj ovoce, stínu i dřeva
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
pro celníka
25.3.2023
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Eva čeká na ohňostroj a ještě jedna další říkanka

------------------

Eva čeká na ohňostroj

Tobě se ven řinou střeva

Myslíš, podříznu se - Hovno!

Nikomu to zjevně neva

 

Eva snídá horký párek

Ty tankuješ u benziny 

Zbude z tebe jenom škvarek

Eva má narozeniny 

 

Každý den je jeden dárek

A dárek každý den jiný 

Eva... zase si dává párek

Tobě nadzvedávaj plyny

(levý varle)

-------------------

 

Mojí drazí

Já mám vás, ale - pak mám taky Vaz

a ten si srazím

20.3.2023  (upr. 3.4.2023)
Hoď to do ohně

To dobré, čím si jsi neochvějně jist,
co se ti jeví jako samozřejmé,
hoď do ohně a popel
nasyp do pramene.

Náhle zjistíš,
že stojíš ve vybydleném domě.
Náhle shledáš,
že nevidíš nic než černý dým,
že marně lapáš
po vzduchu.

Že z nevděčného nerozumu
podpálil jsi vše,
ba i sebe.

Najednou
už se jen z výšky smutně díváš
na trosky a sebe v nich,
na promarněné dary,
na to, co zbylo
z pokladu života,
který se ti zdál
příliš
obyčejný.

Najednou
chtěl bys zase vidět krásy světa,
chtěl bys všechno zpět,
volně, zhluboka dýchat.

Nedohoníš bycha.

15.3.2023
Kravý voči

Pil jsem ze sklenice. Ve sklenici jsem měl citronovou šťávu a v ní vodu. Pil jsem 

ze sklenice citronovou šťávu s vodou. 

Pil jsem ze sklenice. Když jsem byl ve třech čtvrtinách sklenice, 

všiml jsem si na hladině temných útvarů. Vznášejících se. 

Temných útvarů splývajících ve třech čtvrtinách sklenice. 

Přestal jsem pít. Přestal jsem pít a blíže si je prohlédl. Zjistil jsem, že mi ve sklenici 

s citronovou šťávou s vodou, kterou jsem pil, plavou kraví voči.

Kraví voči. 

14.3.2023
Vejce je třeba vařit z obou stran

Výběžky troglodytů se roztékají

a ani jeden z těchto navěky předpovídaných dnů

nebude tím, čeho jsme se lekli, než jsme včerejšího dne usnuli

bude jen lepkavou trýznivou fosforeskující hmotou

čerpající svou sílu z nekonečné existence

multidimenzionálního schématu, jemuž říkáme housle.

 

Tenká, a přece vícevrstvá realita nemůže najít své vyústění v ničem tak triviálním.

Musí postoupit svou panschematičnost slokám, které nebyly ještě nikým složeny.

Možná byly složeny na hromadu a možná

je přece každá z nich jen trochou neočekávaného vánku

v plachtách ptačích lodí, mířících za soumraku někam mimo čas.

 

Vejce je třeba vařit z obou stran, tak jako temperamentní lvy.

Čeká je ještě mnoho bohoslužeb a z nejedné by se mohli vrátit hladoví –

svědomí trpícího je protkané nesčíselnými vrypy, v nichž bublá něco doutnajícího

a na pokraji hlavního uzávěru války přece zaržál kůň

 

Vleklá psychóza vedoucího psychiatra má nedozírné následky na personál.

Ten pendluje po ulicích s otevřenými dveřmi, aniž by do nich naházel trochu jahod nebo jogurtu –

takové sčítání lidu se děje vždy za úplňku, ale v nepřítomnosti zvířat.

Ta tiše pospávají na březích Karpat a z chřípí se jim line nejeden kradmý vzlyk

 

Smutná váza čekající na rozklad se již prokousala k podstatě

ačkoliv by si raději zapálila a česala vítr pomerančovým deštěm

v tom tichu si odplivla na moje koleno, ale bylo to celé zaobalené a aristokratické

takže jsem nemohl než nesouhlasit a nepoložit ji na rameno kytici třešní.

 

Jsme vyškoleni k dobývání končin, které už dávno naši skutečnost opustily,

aniž by nám svěřily jediného slova na rozloupaný rohlík.

Tvrdošíjně omamná cibule už kvete jen ve větru a jediné, co s tím můžeš udělat Ty

je nechat ji odplout až na vrcholek hory jménem duha.

 

Zčernalý vichr už zase bloudí po troskách parníků

aniž by složil hlavu či alespoň báseň.

 

4.3.2023
Málo jsi do země hlavičkou bil

Málo jsi do země hlavičkou bil,

vítr už rozfoukal všechen pyl.

Dělníci v ulici pracují dýl.

Do rána vyrostlo tu několik vil.

 

Málo jsi do země hlavičkou bil,

z dáli je slyšet sténání víl.

Málo jsi do země hlavičkou bil.

Jelen, co šňupnul si pýr,

parožím o stromy celou noc ryl.

 

Málo jsi do země hlavičkou bil,

blízko je slyšet bzučení pil.

Málo jsi do země hlavičkou bil,

Tam, kde byl les, zůstal jen jíl.

 

Netopýr, slepýš, pyl,

jsou poslední, kdo tu zbyl.

Možná, že někde i malinký hýl.

Málo jsi do země, hlavičkou bil.

Teď bolí tě hlava o něco dýl.

Ty málo jsi v létě, málos pil.

 

(Jølen Mölkin, Oslo 4.3.2023)


Jen sni (poezie, Nicc) • Čemu věříš? - Čemu ne? (poezie, Lokálka)
    

23.2.2023
Čemu věříš? - Čemu ne?

Uvěřilci zhůvěří

Zhůvěřilci uvěří 

4.2.2023
Jen sni

Můj smutek je modlitbou
Aby démoni odešli do patřičných krajin
Sama se sebou maluju obraz psychopata
Kterej nemá šanci vkročit
Pořád tu drží otevřený dveře
Co když náhodou?
Bude potřeba převrátit stoly
Co když náhodou
Zatemní se ta trhlina
Lásku v sobě vypěstuju jako rostlinu
Proboha - trvá to!
Jsem pomalejší
Táhnu se jak váhání uzlu, když strká si tam sebevrah hlavu
Táhnu se a v tu chvíli zas zrychluji
Kolečka se otočí, panenky se protočí, hlava se mě zamotá, padám, kam nevím, ale na čele nápis help
Co a k čemu má to bejt
Dávno už neviditelnej plášť nosím celý věky
Myslím na ňadra cizích žen a jejich rty který tě omáměj
Já už nemám žádný rty, já mám kapuci, která se snaží doskejtovat do tunelu bez přátel
Do tunelu kde budou už jen krysí bobky a můj možná prožitej život
Dal jsi mi do hlavy vlastní neexistenci
Jsi stejnej jak ta zelená kopretina
Ale není už potřeba věci si vyčítat
Lásku vynesu do oblak jak lístky květů o který není potřeba se starat, protože všechno má svoji vlastní cestu a ty to nikdy neumožníš, aby život byl napsanej nikdy nebude napsanej
V tom je to tak zkurveně magický, že brečím a nespím a moje modlitba mi diktuje kdy nespat a bude to trvat ještě pár hodin i při tý nejsilnější meditaci si nakonec řeknu, že to nemám šanci zjistit
Žádnej psychoanalytik nenapsal do dějin, že sny jsou obrannej mechismus a já se braním žít svůj smutek a tak nespím a tak se občas chichotám jak veverka, vím totiž vomámit to drogama nejde vomámit to nejde, duši musíš vomámit jen sněnim.. jen sni, princezno, tohle je tvoje pohádka a ty si to umíš zkurvit dokonale, tak jen sni, prosimtě


Objemutí (poezie, Kolemjdoucí) • JSOU CNA (poezie, Kolemjdoucí) • OBZOR (poezie, Kolemjdoucí)
    

23.1.2023
OBZOR
OBZOR SE NEPTÁ KUDY PŮJDEM
říkáš že mám dávat pozor
aby mi něco neuniklo
chceš po mně pozornost
chceš dozor
dáváš mi na výběr ze dvou
ani nápad
chceš abych se ti věnoval
jinak otrávíš vodu
chceš mi říct že beze mne nic
a přitom dávno máš
předplacený lístky
že se zabiješ
z lásky
a přitom máš dávno
volňásky
ne z lásky
já mám jenom jeden vzor
Nejvyšší
došlo ti
že se právě rodí ti který si zabil
kterým jsi vzal zemi
vodu vzduch
vyrval srdce
a skryl
OBZOR
 
 
23.1.2023
JSOU CNA
jsou věci
které se šíří jako vůně
jsou věci
které se šíří jako pomluva,
jiné jdou od úst k ústům
jako dobrá pověst
jako dobrý příběh
a pak je tu polibek, omluva
jsou věci které se nešíří
to jsou tajemství
a pak je tu hořkost z toho co jsi viděl
i plesání nakažlivé smíchem
je tu rozum
a je tu srdce
je to v tobě
babylon smíchaný s tichem
11.1.2023
Objemutí
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba

píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Každému padlému věnuji vzpomínku (poezie, Lokálka) • Jan Hitler (poezie, Kamil Princ)
    

29.10.2022
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Jan Hitler

Tento mnohem méně talentovaný bratr Adolfa,

o kterém mnozí tvrdí, že nikdy neexistoval

a že se jedná pouze o kolektivní halucinaci

alkoholem zdecimovaných dezolátů z klubu Paliárka,

byl můj nejlepší kamarád.

 

Od té doby, co se prvně pohnul v děloze,

vedl velmi pohnutý život.

Často trpěl na zánět střevního ucha,

ve škole měl samé trojky

se svými homosexuálními spolužáky,

při tělesné výchově nepřeskočil ani kozu

paní učitelky,

a jelikož byl krotký jako beránek,

znásilnil ho zoofil.

Bolelo ho to jako prase.

 

K jeho zplození došlo nešťastnou náhodou,

když jeho matka, Klára Hitlerová,

zakopla a upadla řitním otvorem na panenku Barbie,

v jejíž vlasech se nacházelo zaschlé sperma Aloise Hitlera

(popis jeho deviantních masturbačních hrátek

by však přesahoval rámec této vědecké práce),

načež poslední umírající spermie

pronikla skrz Klářin hemeroid

přes krevní řečiště až do dělohy.

Skutečný zázrak přírody!

 

Měl jsem připravenou podrobnou studii o jeho psychologickém profilu,

ale její jediný originál mi na Paliárce spadl do záchodu.

Když se ho Salát snažil vypáčit, vykloubil si rameno,

Lukáš, který mu chtěl poskytnout první pomoc,

se smíchy pomočil,

načež jsem po tekutém obsahu jeho měchýře uklouzl

a úderem o záchodovou mísu si perforoval lebku,

díky čemuž jsem přišel o celý frontální lalok.

 

Pouze útržkovitě si vzpomínám na několik střípků z jeho života

(neboť mám v lebce ještě několik střípků z té keramické záchodové mísy):

– jedním okem byl krátkozraký a druhým dalekozraký,

– na zavázání tkaničky potřeboval obě ruce, zuby a jednu nohu,

– v dětství si při pouštění draka pustil žilou,

– jednou se snažil uhasit požár hasákem,

– neúspěšně zaváděl stanné právo ve stanu,

– aby přivedl vodu do varu, musel ji ohřát na 140 °C,

– když chtěl v hospodě točené pivo, přinesl si videokameru,

– zkoušel se živit hraním na bicí, ale přišel na buben,

– jeho erekce vydržela pouhých 18 vteřin.

 

Měl jsem prorocký sen, v němž jsem ve vajíčku Kinder Surprise

našel embryo jeho klona.

Poprosil jsem Elišku, zda by ho nedonosila ve svém Lukášem zdevastovaném lůně.

Nadšeně souhlasila.

Když jsem jí o svém snu říkal,

tak už ale nesouhlasila.

Nevadí, máme chloroform...

Můj plán má ovšem trhlinu, neboť v kindervejcích 

nacházím pořád jen samé debilní hračky!

Je to sabotáž!

Spiknutí všech světových mocností!

Nechtějí, aby se svět dozvěděl krutou pravdu, že shthrixjshekdbpnhld

 

[Autor byl na tomto místě zlikvidován Ilumináty. Text je tedy publikován "post mortem" a jeho ostatní části se nedochovaly.]

25.10.2022
Každému padlému věnuji vzpomínku

 

Žiju se vším, cos mi dal do vínku

Dvacáté století, na krátkém vodítku

Osmnáct-osmdesát devět, 

Osmnáct-osmdesát devět,

Milovník rolí

 

Osmička, Devítka, osmnáct karátů 

Stříhání košil a střídání kabátů

Osmnáct-osmdesát devět,

Osmnáct-osmdesát devět,

Dost! Už to bolí.

 

12.10.2022
píseň kosmická
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou

nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • pakostnice (poezie, Kolemjdoucí) • podagra (poezie, Kolemjdoucí) • minimalizmus (poezie, Kolemjdoucí) • Amanita (poezie, Polyp) • Stínová žena (poezie, Polyp) • narcizmus (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • O kolečko víc (poezie, Kamil Princ)
    

29.9.2022  (upr. 12.10.2022)
O kolečko víc
(villonská balada)

Jsem ožralý jak Osbourne Ozzy,
mám chorobný a nuzný zjev.
Po rumu padnu do narkózy,
mně příjemně zní Banshee řev
jak Braniborský koncert v F
a krypta je můj hotel Ritz.
Vždyť Zubatá je přísný šéf,
mám prostě o kolečko víc.
 
Vstříc rokli kráčí lidé mnozí,
je málo zrna, mnoho plev.
I andělé jsou neznabozi,
ku hříchu svádí jejich zpěv.
Ne, peklo není UNICEF
a v kotli poznáš, co je hic.
Bol vyprázdní ti obsah střev,
mám prostě o kolečko víc.
 
Hněv Boží nás však neohrozí,
buď seladonem lehkých děv,
vrch popravčí jsou jejich kozy.
Až chytneš AIDS, tak prýštit krev
ti bude z podřezaných cév,
už pohřební si zapal svíc.
Jsi beránkem, byť chceš být lev,
mám prostě o kolečko víc.
 
Jsem snadným terčem pro psychózy
jak Hamlet, dánský kralevic.
Ač hrobník pilně kárku vozí,
mám prostě o kolečko víc.
26.9.2022
netřesk
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum
26.9.2022  (upr. 12.10.2022)
narcizmus
proč nás usvědčuješ ze svého smutku?
a vyškrabáváš ze spár jinak tak pevných zdí
pevninu
a do škvír dosazuješ motáky
předávané polibkem
své zdi nářku
18.9.2022
Stínová žena

stínová žena, co nemá šaty

stejně ji nikdo nevidí

špičatý nehty, sevřený rty

tančím s ní na party

 

rozbiju si hlavu, prokoušu rty

vytrhám nehty

abych se aspoň na chvíli

cejtil jako ty

 

zlámu si kosti

a smrad z popálený kůže

mi bude připomínat

ty šťastnější dny

 

stínová žena

jsi stínová žena

jsi všechno, co chci

a nemám

18.9.2022  (upr. 26.9.2022)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Amanita

chci být tvůj milenec

koukat ti pod sukni

všechny tvé puntíky z klobouku slízat

projet se kočárem

úsvitem posmutnit

pod zadkem mravenci, nad hlavou bříza

 

nachcat si do chřtánu

jinak to nepůjde

proto se nemohu ubránit dojmu

že když tě marnivě rozkopnu po lese

v křečích a bolestech

do tří dnů pojdu

 

jestli mě naopak vyšukáš do nebe

žaluji pavoukům, hvězdám i Bohu

že až si zatančím s padlými anděly

těžko už naleznu cestičku domů

12.9.2022
minimalizmus
moje milá nosila vždy krajku na kalhotkách
a to jak o všední dni, tak zejména o vánočních svátkách
letos však ač je dávno už listopad
není zde prostor pro výzdobu
teď chodí v tangách
12.9.2022
podagra

v marné touze nakrmit touhu
polkl viagru
když pak v suterénu podniku to podnikl
ucítil tam dole podagru

12.9.2022
pakostnice
pod tíhou minulosti
možná že ti skřípou kosti
a z budoucnosti
třeba natahneš si šlachy
jedním můžeme si býti přece jisti
že to co ti zlomí kost
je fatální přítomnost
12.9.2022
nauka o klenáku pomíjivosti
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí

Zastavení v mokrém domě (poezie, Rogo) • Stála stracciatella u kostela... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Přečetla bych si ještě jednu knihu... (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • Výplachu netřeba (poezie, Xerodoth Sigmius)
    

28.8.2022
Výplachu netřeba

Propletli jsme si

naše oční nervy

a vložili bulvu

do důlku tomu druhému

 

A i když si

zrovna nečtem myšlenky

šimráme si rohovkami

po šedé kůře mozkové

 

Láska je 

především nehygienická

25.8.2022
Výroční

odpočívam před tím strašidelným propadem akcií
gdy cena života se bude odvíjet od hmotnosti masa
a cena duše bude úměrná počtu bodů z jistého algoritmu,
který uznají vyspělé státy a jejich vlády
a cena vlád bude stejná jako nejvyšší možná výhra v tomto testu
nebude možné se s tím srovnávat
cena duše bude mít konečně tedy zase jednou cenu masa,
které oživuje
a tak ti otylí a drzí, budou mít zase jednou zpekla štěstí v tom pekle
ale nebojte se, milé děti, i dábel ví, že duše žádnou cenu nemá
proto gdo je duší, nehodlá obchodovat

4.8.2022
Přečetla bych si ještě jednu knihu...

Přečetla bych si ještě jednu knihu, povídá dáma.
Ale nesměla by být o lidech. Jenom by v ní pršelo a pak by vyšlo slunce.
Vadneme, opáčím. Přišli jsme o koně i střelce.
Za okny se snáší podvečer.
Plynule odpočítávám tekutý čas.
Jednou se obalím do kartonových krabic a vylétnu nad pastviny.
Trpělivost trpěla a potřebuje spát.
Táhneme se jako karamel a najednou výstřel.
Vinyl je u konce.

4.8.2022
Stála stracciatella u kostela...

Stála stracciatella u kostela
něco chtěla
nevěděla, jestli směla
možná chtěla všechno vzdávat
možná se vdávat
možná chtěla si dát páva
a jak tam stála kráva u kostela
někdo jí kus ukous těla
tak nevěděla co má dělat
porodila deset telat
a státní převrat
no sláva
zdrávas šabat a šábes
a celá náves
krávu vykostila, vykuchala
vesele si zajuchala
udělala zářez
omyla si tváře
pláčem...

...já tam pivo stáčel jakožto náčelník
jakožto námezdní dělník z okresu Mělník
a můžu jedině potvrdit
že nosej podprdy
tady pod Brdy
a že večer
bude ještě spousta ostudy.

4.8.2022
Zastavení v mokrém domě

V mokrém domě náhle

cesta zastavena

proudy deště jsou táhlé

zmokla i má žena,

 

v šeru a v temnotě

kde ze stropu kape voda

sedíme tiše nehnutě

věříme, že se to poddá,

 

raději i stan v tom domě máme

obklopený kalužemi

i ty těžké chvíle jsou staré známé

požehnané mezi všemi,

 

po noci však přijde den

absolutnem vykouzlen

my půjdeme s písní dál

tou jež nám osud daroval,

 

tou písní radosti

necháme se vésti

nic jiného neexistuje

než tato přesvatá melodie,

 

tma nad domem a snad i hvězdy

přinejmenším tušené

Láska nad námi, ta je navždy

vše špatné se přežene,

 

tvrdé jsou někdy zkoušky života

často ovšem nutné

pak odejde i tupá dřímota

a jako když utne.

 

17.1.2022

La Gomera - v mokrém domě


Somewhere (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Zarezlý výhybky (poezie, peterkey)
    

22.7.2022
Zarezlý výhybky

Vymlácený sklíčka z vitráží,

a mříže rezavý.

Starý oprýskaný nádraží,

kde vlak už nestaví.

 

Vajgly v květináčích

a tuny prachu na římsách.

Zarezlý výhybky, tvý starý sny,

spí utopený v kopřivách.

 

Kolikrát sis duši spálil,

když´s ty sny chtěl vyrvat ven?

Kolikrát se jiní smáli

tvýmu boji s osudem.

 

Kolikrát se jiní smáli

a tak ses tomu taky smál.

Nikdo jinej než ty neví,

proč jsi to tenkrát vzdal.

 

Nikdy nedoženeš zpoždění,

který tvůj vlak nabral.

Stojíš sám na kusý koleji,

(tam) kde už tvůj děda stál.

 

A čekáš, až se tě někdo zeptá,

nač vlastně ještě čekáš.

Ale pořád se tě nikdo neptá,

tak tady čekáš dál.

 

Zažloutlý jízdní řády,

co už dávno neplatí.

Nepoznáš už estakády,

co se v dálce klikatí.

 

Jen vajgly v květináčích

a tuny prachu na římsách.

Zarezlý výhybky, tvý starý sny,

spí utopený v kopřivách.

 

20.7.2022
Somewhere

malý cestopis

Prastaré platany a umění spreje

Záhřeb
ženy v kontejneru se ptám na vstup do AKC Medica
Všechny kluby zavřely.
Je noc.
Je pondělí.
Na nástupišti drnkám Over the Rainbow
přisednuvší žena zpívá
Sáva je zapomenutá za městem
pulsují jen dvě diskotéky
bouřka tluče do nádraží
a dávno zpožděné vlaky
přistávají na libovolný perón.
Stejně tak ten s Vladimírem.
Prochozená noc se projevuje v nohou
slepý vede chromého tržištěm.
Jsme jedno tělo.

Postapokalyptické bujení
Bělěhrad
Ten dredatý na autobusáku je náš bratr
Monkey barem vibruje Wild Cherry

Musíme jít, liják nepřestane.
Chorvatský chléb a sýr na hostelu.
Celý den zkoušíme štěstí
postupně na třech pumpách.
Vláďa tancuje s cedulí
hrajeme Jah Rastafarai
stmívá se a tam a zpátky
nás obchází Srbská policie.
Pumpař nám daruje chleba.
Pa mýtné bráně na nás pokřikují hipíci
M
ají jedno místo. Nedělíme se.
Turek nerozumí slovu a nabízí drobáky
na koleni v dodávce vařím kafe pro tři
spíme v poli u motorestu

Koupeme se v Nišavě v centru Niše
Stará Planina? říká trafikant. Nejkrásnější místo na světě!
Zahrádka řecké restaurace obsahuje jednoho štamgasta a jednoho kuchaře
posléze halloumi, salát, pražené cukety, placky a slivovici
v sekáči v Pirotu pořizujeme šátek a tašku free people
ti už venku hrají na flétnu a zvou nás na pivo, on je Gruzinec a ona Češka, uvidíme se nahoře
taxikáři si nás směňují
do hor to chce silnější auto

Naskočí dva Francouzi
krosny máme na kolenou
první přivítání doma dostáváme ve vsi pod horou
drápeme se nahoru už potmě
halucinujeme o kouři a zpěvu pěšinou lemovanou šňůrkami
a pablesky světlušek
dvě z nich se drží blízko sebe:
oči hladového štěněte.
Louis mu dává jméno – Rainbow.
U Svatého ohně zurčí sitáry
dělíme se o pumpařův chléb.

Ráno se zbavujeme oblečení a dívky svršků
marně - začíná liják, zebe a pokračuje
jdu pro vodu, jdu pro dřevo, jdu pro pilu
dlouhá vřelá objetí, upřímná přijetí
pukám praskám trhám se láskou k bratrům, k sestrám, k horám
a rodina se schází v kruhu
dva dny rozfoukávání ohně a kouře v očích

už zase pálí slunce a potok příjemně zebe
u
čím se umění šakuhači
učím se umění šibari
učím se mantry
pozoruji východ slunce
na jedné vlně s blázny všeho světa.
Málokdo přijel z domova a mnoho jiný nemá, než zde.
V kuchyni je potřeba hudba!
Vařím čaj z bylin, vybírám popel, stavím spíž, stavím hranici
už svolávají, zakřičme na tři!
a rodina se schází v kruhu
a sangha se schází v kruhu
jdu pro dřevo, vybírám popel, strouhám řepu, jdu pro vodu

směju se a objímám
nic víc.

Po noci probdělé s Esmeraldou
probouzím Vladimíra – skládá stan.
Bratr nám na cestu dává houbovou čokoládu
taxikář ujel
hledáme telefon a najdeme muže s autem
lahváč hlásí návrat do babylonu
k jízdence potřebujeme vstupenku na perón.

Panika ve Vídni
jinak Vládimír skoro celou cestu spí
já píšu tohle na obal od Burku
brothers and sisters
see you in five!


natřít tank na růžovo (poezie, kolemjdoucí) • drkotání (poezie, kolemjdoucí)
    

21.6.2022
drkotání
je opravdu těžké použít slova tak
aby to bylo esteticky a snad i mravně krásné
gdyž jednou je lepší vstihnout ten okamžik rozvitým blábolem
a jindy zas jinotajem
ovšem pakliže nýbrž jelikož
už bylo slovo natolik rozvinuto a jinotaj není jinotajemný
je drkotání zubů z ledové vody tou nejkrásnější poezií
21.6.2022
natřít tank na růžovo
jsou totiž lidé, kteří již nejsou na tomto světě, a přece je klidně můžeš vidět, jak kadí v kapradí
určitě jim nechybí absolutní vůle a hlavně pevný bod ve vesmíru, který si vědomě zavěsili uprostřed mysli
takoví lidé nemůžou být už z tohoto světa,
protože jasně vidí trajektorii vnímání příštích dní
a odstoupili ze svých funkcí, aby nekrmili dál toho hada veřejného mínění a soudů,
protože si povšimli, že názor zmizel a je už jenom program, že zmizel život a je jenom chov
a intenzivní chov dál mění mysl v poušť
a přece v kapradí dá se toho tolik změnit
ať už to nechat jen tak životu na místě
a nebo s plnou igelitkou
nastřádanou
ji pevně zatnout do pomníku unie
...a je jenom škoda že hovna nejsou růžová

Jabloň (poezie, Jorka Mouken) • Vltava (poezie, Jorka Mouken) • Místo klidu (poezie, Rogo)
    

22.5.2022
Místo klidu

Putování nekonečnem

poselství zdánlivě nevysloveno

tak kampak se dále pohnem?

kde je mé vlastní nebe a kde je dno?

 

Kanárské ostrovy, Anglie, Polsko

návrat do temné Czechie 

začíná mi býti tak trochu ouzko 

co když tam nikdo nežije?

 

Iluze vetkaná do mé paměti 

projekce vzdáleného filmu 

a poté detailní záběr na děti

u kterého se snadno dojmu.

 

Mé vlastní dětství to bylo 

co zanechalo strachu stopy 

vše je umělecké dílo

hromady sněhu nebo tropy,

 

Kde je to pravé místo klidu?

netřeba ničím pohrdat

Já sám k sobě jednou přijdu

a bude to již napořád.

 

15.5.2022

Brzeznica - Polska

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

15.5.2022
Vltava

Zasel jsem selátko,

to vyrostlo mi zakrátko.

Po čase -

stalo se z něho prase.

15.5.2022
Jabloň

Rostla jabloň v zátočině,

(*německy: die kurve)

Snad ty jabka nevopadaj,

než je někdo urve.


Státi se vším (poezie, Rogo) • (bez názvu) (poezie, Vladimír Bodiš) • Důvod (poezie, Nicc)
    

28.4.2022
Důvod

jestli chci mít úzkost

dejte mi kafe ať mám aspoň důvod

16.4.2022
(bez názvu)

Tam vysoko nad zemí, na komíně černý pán se žlutým zobákem

na svou flétničku oznamuje čtvrt po čtvrté ráno

poslední jízdy nočních spojů, řidičům se klíží oči spánkem

a uklízecí čety vyjíždějí se svou károu

uklidit z ulic zbytky vzpomínek

co tam zanechali lidé

někteří z nich ještě stále

neopustili poslední večírek

první jarní paprsky hladí věžičky kostelů

prostupují skrze ozdobná okna oznamující andělům

že je na čase rozeznít zvony

orchestr se rozezní za doprovodu pěvců

za hlaholu lidí a za štěkotu psů

přidávají se i řemeslníci se svými bubny

oslavujíce příchod jarní rovnodennosti

rostliny pozvedávají své květy chtějíce pozdravit bohyni Vesnu

mráz samou něhou polevuje na své tvrdosti

a první milenci si začínají projevovat svou lásku

pod i nad korunami rozkvétajících stromů

3.4.2022
Státi se vším

Jen ticho a prázdno

a přesto je vše obsaženo

žádná slova

a přesto je vše vyřčeno

jakmile se zastaví vše

teprve pak to bude vším

až přežijeme všechny

naše tragédie a neštěstí

až přežijeme všechny

naše radosti a šťastné chvíle

až opustíme úplně vše

teprve pak se staneme vším

jen ticho a prázdno

a přesto tak plné

že zmizí jakakoliv potřeba

cokoliv vyjádřit.

 

25.3.2022

Pod horou Mantana de la Fuente,Gran Canaria

 

 


Moje duše je nelogická (poezie, Nicc) • Ticho nosí tvář Boha (poezie, P(ř)íšeRadka)
    

28.3.2022
Ticho nosí tvář Boha

Ticho nosí tvář Boha 

a ta se ztrácí v nekonečném hluku a zmatku přehlcených myslí. 

Ticho je odpuštění a trpělivost. 

Ticho je sekunda po bolestném výkřiku. 

Krvácení duše a útěcha přicházející smrti.

 

Ticho… je předehra 

dozvuk šepotu laskavých slov po milování tak horkém, 

jako dech vulkánu. Rozcuchává prameny havraních vlasů

a líbá tak něžně, že rudá láva ve tvých žilách taví všechen cit.

Ticho je procitnutí v prvním nádechu

a odpočinek ve vlahém letním dni. 

Smíření. Mlčení. Čekání. 

Nedokončené řádky rozepsané knihy mezi nedopalky.

Ticho je zbabělost z vyznání. Zahořklá slova na jazyku

 

Ticho je přívětivé

pokud věříš sám sobě.

19.3.2022  (upr. 23.3.2022)
Moje duše je nelogická

Svět je halucinogen

Vše je halucinace

Vše je gen

 

Svět je zmatený místo

Ve kterém plavu

Poetický verše házím za hlavu

A už se jen řídím heslem

Co na srdci to na jazyku

Takže momentálně úzkostlivý sliny

V pokoji

Kterej mi nic neříká

A kterej působí jak ketamin

Proč jsem radikální

Proč jsem tak zasraně loajální

Když chci bejt zbytečně teatrální

Chci bejt zbytečně teatrální

Chci iq svejch rodičů hodit do jámy

Geny si nevyberu

Ale aspoň si vyberu ty halucinogeny

 

Můj halucinogen

Je

Mysl plná zasranejch hoven

Ano, slyšíte správně

Jednak hovna

A jednak ještě zasraný

Poezie byla hezká

Když jsem se dívala do tvejch očí

A ony byly jako nádhernej samet

Ale teď se dívám do prázdna

A moje duše je nelogická

Moje duše je nelogická

A moje zbytečnost magická

A tak si s ní můžu zalízt pod peřinu

A dělat že tu nejsem

A ty taky

A ty taky

A ty taky

A vy všichni zbyteční magiči

 

Moje zbytečnost je magická

A tím je magie komická

A tím je komedie lidská

A lidskost nelogická

Nelogičnost je lidská

A tím je lidskost mně blízká

 


Sklíčko (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Sousedé (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kroužky (poezie, Nicc) • přání je otcem myšlenky (poezie, kolemjdoucí) • zrození řídí kokrhání (poezie, kolemjdoucí)
    

25.2.2022
zrození řídí kokrhání
a chtějí nám asi říct
hle:
tohle má být ta slavná armáda
ti chlapci s pohledem dětí,
kterým někdo snědl svačinu
ba co hůř, snědl dětství
jako ty cikánští trpaslíci,
které nikotin připravil o pul metru výšky,
co na autobusáku jako tajtrlíci
přehrávají odezírané role z filmů akčních
jako tihleti bojovníci se žvárem v koutku
chtějí nám asi říct:
jsme jenoom malí páni
to jenom jitřenka...
a naše zrození řídí kokrhání
25.2.2022
přání je otcem myšlenky
tady je tolik lásky, že bych se ani nedivil,
že bych se ani nenadál,
že bych se ani nenadech a vše,
že by skončilo v plamenech
jak se zmocňuje, jako z nějakého podzemního rytmu,
duší tělesnost, všechno bezpráví, léta přehlížené, k sobě
a k zemi
vchrstne se náhle jako jeden pramen
bratr bratru kámen
ale to je pravda, až s čůrkem krve ze spánku
do té doby ještě na vlastní kůži je třeba sklidit slova a činy z příčiny
a ty se boha boj
přání je otcem myšlenky
 
mezi tím, v jednom kině
ona miluje jeho a on jí ne
on má milenku kterou miluje
a její sestra miluje jeho bratra
ale neznají se ještě
ale její kamarádky také mají problémy
s chlapci
všichni hrdinové jsou pyšní
všichni z prostředí drahých aut
a moderních kuchyní s výhledem do zahrádek
bobkovišní
ve tmě snadno se ujme hypnóza
jak odlesky ohně na vrásčité děloze jeskyň
ani nemusíš být pod vlivem omamného kouře,
při scéně líbání v plastové jímce na vodu,
abys uvažoval v jiné z realit:
jestli nezdraží moc plyn
bude ještě čím bazén vytopit
20.2.2022  (upr. 2.3.2022)
Kroužky

Co je uvnitř mě?

co je uvnitř mě?!

co to ve mně řve

otázky, který neslyšíš

a ony křičí za hranami žeber

 

tak už se seber!

a dej si tu odpověď

tu, kterou jsi zasypala starejma učebnicema

těma, který nikdy neotevřeš

najdi si v týhle básni

to,  co potřebuješ

tahle báseň je

nejspíš o ničem – ale

kdo se to dozví

jen ten, co to zkusí

 

takže pojďme se podívat

co zde leží

nebo lítá

nebo medituje

nebo levituje

nebo dělá kroužky

na sněhu

nebo dělá cibulový kroužky

nebo má kroužek v pupíku

nebo má o kroužek míň

nebo je to kroužek dětský

třeba je to kroužek Jak vyrobit dětskou plínku

třeba je to kroužek plnej lidskejch sraček

třeba mezi těma sračkama je i něco krásnýho

třeba je tam něco, co tě děsí, 

protože to vidíš poprvé, ale neboj

třeba je to taky jen malý letní pírko

prolítávající parkem Grébovka a třeba 

je v Grébovce malý poklad, který ještě

nikdy

nikdo neobjevil

třeba se jednou

odhodláš najít ten poklad

třeba v den, kdy půjdu jen tak do Grébovky

na procházku očumovat, jak se

lámou kůry stromů

 

třeba tě tam uvidim a řeknu si

jé, tenhle člověk slyšel moji báseň a teď

půjde hledat poklad a já za ním přijdu

a budu mít kamaráda do smrti, protože 

o tom je ta usměvavá bizarnost života

a třeba ten člověk skoro ani neřekne čau a třeba

raději bude koukat na měsíc nebo slunce 

nebo mraky nebo čápa

nebo fraktály ve svý hlavě

 

třeba mě vůbec neuvidíš

třeba tě vůbec nezajímám

třeba si řeknu jsem to ale sobec

proč mluvim furt o sobě

a třeba je to to nejlepší, co momentálně dovedu

a jo, život je krásnej

takže je vždycky dobrý prozkoumávat

který kroužky zde leží..

6.2.2022
Sousedé

Máme krásný den, viďte
jen jsem Vás chtěl pozdravit
a zeptat se jak se máte
ale koukám, že
naše zvířata si až moc rozumějí
a vy to svoje máte na vodítku
asi víte proč
z toho by taky mohl být pěkný malér
tak jsem si říkal
nemohli bychom se někdy potkat bez zvířat?
ale asi nemohli, viďte
to moje se mnou chodí kam se hnu
a Vaše koukám taky
už bych měl raději jít, viďte
tak na shledanou!

6.2.2022
Sklíčko

On chtěl přítomnost
a ona chtěla věčnost
a Přítomnost byla Věčnost
a byla sklíčkem lupy
ve kterém viděl její oko
a ona jeho vprostřed celého světa
a Oko bylo Celý Svět
a Přítomnost Věčnost Oko Celý Svět
šeptala –
kdo se vzdá, vyhrál.


Samota (poezie, Nicc) • Člověk uprostřed (poezie, Nicc) • Přímý přenos (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

11.1.2022  (upr. 17.1.2022)
Přímý přenos

(záznam snu)

Prezident Afghánistánu Michael Jackson

v bílém obleku
celý bledý
hovoří ke svému lidu
z haly letiště
legislativa mu ukládá odpovědět na všechny SMS
sleduje je patrně na tabuli odletů
odtud jej také zabírá průmyslová kamera
zprávy jsou nevybíravé a houstnou
na místě je tisknou všechny tiskárny napojené na síť
všechny účetní terminály
a už i všechny děrovačky
volám tátu k televizi
kamera se přibližuje
co to Michael dělá?
pan prezident zvedá pěstičky
tlustý muž z ochranky jej odstrkuje kamsi na kraj
prezident brečí.

6.1.2022
Člověk uprostřed

Ve světě

hippíků

alkoholiků

feťáků, pankáčů, divnejch individuí,

schizofreniků, bláznů, pomatenců,

bastardů, maniaků, řikejsitomujakchceš lidí,

ve světě lidí beze jména

bez domova

bez přátel, bez stability, bez jistot,

bez pocitu, že někam patříš, bez jádra, bez kormidla,

ošklivejch lidí, umaštěnců, zmaštěnců, naivek, pobudů, tuláků

Jsi

Superstar

Kreativec

Ten, co tě pobaví

Dobrej člověk

Extrovert

Král

Muzikální

Veselej

Hravej

Člověk s duchem, duší

s jasnou prozářenou myslí

Sršíš nápadem

Sršíš energií

Jsi prostě dobrák

Jsi prostě dobrej

Ne vlastně ty jsi skvělej

vlastně

vlastně Výjimečnej

Speciální

Unikát

To se jen tak nevidí

Jsi

Opravdu lidskej

Opravdu ryzí

Jsi to prostě ty a za to tě máme rádi

 

Ve světě

kravaťáků, nadřízenejch, tvojí mámy, mojí mámy, mámy všech,

všech, co něco ví, všech, co se vyznaj,

co mají význam, na úrovni

Lidí s titulem

Lidí s tváří

Lidí s pevnou rukou

Lidí, co ví, kdy se smát, kdy mlčet, kdy

prdět, kdy vstávat, kdy si mejt ruce, kdy

říkat dětem co se smí a nesmí

Lidí nadlidí

Krotitelů lidský rasy

politiků, úředníků, diplomatů, fešáků,

krásnejch lidí, stejnejch lidí

Lidí, co tě možná nevnímaj

Lidí, který možná nevnímáš

lidí s názorem i bez názoru

Jsi

Divnej

Pošuk

Radikální

Umouňenej

Tvrdohlavej

Kazitel zábavy

Depresivní

Trhlej

Magor

Ne zrovna upravenej

Moc v hlavě

Moc přemýšlíš

Přehnanej

Podezíravej

Nudnej

Příliš snaživej, sobeckej, bez výrazu

S moc expresivním výrazem

Nekňuba

Alternativní, introvert, nepochopenej, 

speciální, speciální se sarkastickým toném

Moula

Blb 

Pako

 

Jsi

Vnímán všem a všemi

a nejvíc sám sebou

a tvůj úředník a hippík v hlavě 

o kontrolu se perou

Teď tu velim já! říká jeden

a ten druhej mlčet musí

a někdy malej zázrak stane se

A člověk uprostřed

člověka uprostřed ven pustí

 

 

6.1.2022
Samota

Budí mě v noci, když chci spát

vyrábí obrázky, ne zrovna úsměvné

snažím se zklidnit

a ona mě posílá do svých nejtemnějších koutů

 

říká si samota

a mám s ní zvláštní vztah

nějakým způsobem se vzájemně potřebujeme

ale občas na mě tak nějak v převleku vybafne a já se až děsím, kolik toho o sobě nevím

třeba zrovna teď, když chci spát

 

chce mě celou pro sebe

chce mě omámit a svést

vyrábí ty podivný obrázky a tím si u mě opravdu nepřidává

ale stejně vím, že ji potřebuju

 

jen kdyby..

jen kdyby přišla, když ji potřebuju..

 

ale ona je tady teď

teď mě provádí galerií iluzorních symbolů

ničemu z toho nevěřím

naštěstí

ale jistá

jistá si taky nejsem

 

ale proč se tu ukazuje člověk sám, osamocen ve Vesmíru

proč mě odvádí od toho tak krásného lidského kontaktu

možná to není samota 

možná je to strach z ní

 

běžně mi nevadí

baví mě si s ní hrát

akorát že teď je noc

a fakt bych chtěla spát

a to neříkám, protože se to rýmuje

poněvadž to by bylo dost špatný

říkám to, protože teď ona nejvíc sílí

teď si hrát nechce, teď je zlá

teď se mi snaží jakési pochyby nainstalovat do mozku

ale sorry kámo

mojí pozornost si nezískáš

ta je teď v týhle básni

 

 

25.12.2021  (upr. 27.12.2021)
řeknu to bez kudrlinek, psychóza raz dva tři

Říkej mi psychózo

páč tak se jmenuju

říkej mi zlato

nebo tě zabiju

 

nikam to nevede

nikdy to nekončí

otázka čeká

a přejede ji vlak

 

slovama mrham

leč papír netrham

páč mam kompjutr

tak to je snad jasný

 

psychóza mě děsí

ale seru na ní

mam prášky na hlavu

držim je na dlani

 

strkam je do pusy

nikam to nevede

asi je to jen fantasie

pak si myslim, že prsty jsou nůžky a trham s nima ubrusy

lezu s nima za vlasy

tam mam asi brouky

podle testu i když nemam

ale co já vim

psychóza mi je dělá

 

pane doktore napište mi nový léky

mojí řeč nikdo nechápe a já se bavim s ptáky

sérii mrtvejch holubů posílám mrtvýmu dědovi

páč jestli jsem to zdědila 

tak to snad zděděj ufouni

a je potřeba to divný umění rozšiřovat, ať se o mně aspoň mluví 

ať další generace ví, kam čumí

 

vemte moje geny a dejte je nějaký feně

ať zaštěká písničku z muzikálu "NENE" 

to bude supr 

to se pobavim

já a kámoši z blázince

kam se nedávno zastavim

jo čas ten je taky neurčitej 

polohu na gps nezvládám

ale kde mám bod g to víceméně vim

neptejte se mě na věci z historie

to jsou pro mě historky jako když moje máma víno pije

 

je to to stejný furt dokola

říkali mi Nikola

neuměli to říct správně a moje básně jsou mrtvý

a tak to píšu odshora odzdola

páč mám xanax a ten mě teď volá

a moje psychóza se mnou třeba je a třeba neni

a třeba jsem jen dítě štěstěny

a kdejakej člověk má potřebu to řešit

páč sám je to morous a má blbý kecy

a co já mám s tim všim dělat

že jsem magor to vim už co mi umřel první děda

a tak to celý je a nebudu to měnit

páč už to mam u ... a chtěla jsem vám to jen sdělit

 


Sára Connorová (poezie, Marta) • Život ve smutku se nevyplácí (poezie, Rogo) • Podzimní (poezie, Empedoklův Střevíc)
    

30.11.2021
Podzimní

Cyklus, který jsem nazval Podzimní, jsem poprvé uspořádal téměř před 20 lety, ucelenou podobu dostal v roce 2002. Když jsem se k němu po letech vrátil, měl jsem radost, že z něj stále cítím atmosféru pražských kaváren a hospod, kde jsem tehdy trávil hodně času, a že poznávám tváře, které mi tehdy byly tak milé – ať už šlo o lidi blízké nebo krátká náhodná setkání.

I kvůli tomuto uspokojení jsem se rozhodl udělat ještě širší verzi, do níž jsem zařadil i pár dalších textů z téže doby, jež jsem původně odložil stranou. Nedostatky, které jsem na nich tehdy viděl, mají stále, mají ale také své přednosti, světlá místa, o něž jsem nechtěl přijít. Bez nich by celá mozaika byla chudší.

Vojtěch Kouřímský

 

Kulatým stolům v kavárně se stýská po loktech

Ušplíchance z vína zmizely tak jako ze skla vzdech

Co chvíli zavírají

 

Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla

Tak jako déšť by padal do louží

Není déšť nejsou louže není nic

Napjatě čekám zda mě obslouží

Chodí tu číšník

Sbírá nádobí po těch co právě odešli

 

Z nějakých důvodů z neznámých pohnutek

Pro něco už se sem nevešli

Kdyby se vrátili tak leda pro smutek

Pro smutek prázdnoty

Pro smutek hovoru který se z něžností převalí do sporu

Nevinně jako spáč

Anebo milenec

Který tě přilehne

Vystříkne

Spadne klec

 

A pak si zapálí

Zapálí a kouří

Přimhouří před kouřem oči

Tak

 

Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla

Tolikrát věřil jsem v ní

 

- Ale to neznáš něhu

 

Padal jsem

Zmizela

Obočí zdobí mi pěkných pár stehů

 

Z marodky pouští nás zas zpátky do světa

Sedíme v kavárně

 

- Mě láká Paříž

 

- Mě láká to že tak nádherně záříš

 

-.-.-

 

Září je po smrti

Říjen jde po rovech hrobů

Uvítám dvojace tuhletu dobu

Vnímám ji dvojace

- No ale! Jdi ty!

S tou starou příchutí mortality

 

 

Srdce mi opět bije

A mám dokonce rád

Tu malou vrásku ironie

Když necháš ji se smát

 

Bývám teď bdělý ve dne

A večer dobře usínám

Ale co vy slečno?

Možná jste prospala odpoledne

Po noci probdělé u vína

 

Možná že zatímco kulhám k lůžku

Vy jste už dávno vstala

Kulhám tou vzpomínkou – něco se mělo stát

Vstala jste

 

Jé, vy jste malá!

 

Malinká královna

K lůžku se plahočím

Zpod řas vám pod řasy koukal jsem na oči

A jako sedmilhář hodil pak pohled – žok

Do sklenky

Do oka šplích mi grog

Toužené milenky

 

Sedl jsem v kavárně

Kde vzduchem bloudí kouř

Jak velbloud pouštinou

 

Z čajů a káv a cukrovaných jídel

Stoupají hadi (ty faty morgany) k toulavému velbloudu

 

V Praze je kavárna za kavárnou

Jak vlna přílivu za vlnou

Jedna je hořká druhá sladkoslaná

Kavárna za kavárnou

Až je z nich karavana

 

Beru je v poklusu

Prohlížím album našich fotek

Kavárna za kavárnou rychle jak u cirkusu

Balí se vzpomínky

Balí se na cesty

Cestují v podobě maringotek

 

Dnes velbloud zběhlý

Nohatec kopytnatý

Hrbáč a zbloudilec odpolední

Opírá o šachový stolek v rohu

Svou levou zadní nohu

A o moji hlavu pravou přední

 

 

Už dokouřil jsem Noc je vratká

Vlasy lítají mi od hlavy jak mezihvězdné střely

Zachytávají pláč nemluvňátka

Které teď kdesi spí

Daleko

Na posteli

 

A postel pluje snem který teď pluje snem

Znají kojenci snění?

Sedím si v bytě svém

Jak bachař před vězením

 

Za zády noviny zmuchlané jako křídla

Slyším pláč dítěte

Dožaduje se jídla

Z prsu jenž plný je jako je zeměkoule

Tajemná magie

A za ušima boule…

 

Je podzim rozjímám

Čtu si a chodím sem a tam

Stůl odnáší mě do jinam

Koberec odnáší stůl

A ponožky dírou mě studí

Ráno je pospolu s únavou dojista dobře zalátám

Ráno

Jestli se vzbudím…

 

-.-.-

 

Cítím to v žilách mladý žár

Oheň jenž zčerstva praská

Sáně se ženou a ten tvar vzadu je naše láska

Dvě kolejnice blízké tak (vídám je skrze okno)

Sněží a nežli vymizí

Nesmějí sebe se dotknout…

 

Je ticho jako v kostele

A snad by bylo líp

Než báseň vyslovit přísahu

Ozvěnou uslyšet slib

Leč není proč se zavázat

A není ani k čemu

A dítě opět vyřvává a matka vstává k němu

Jak vstává Slunce k člověku

Jak vstává člověk k Slunci

A rozpřahují náručí a naplňují sytost

Ach

Každý kdo zpola nají se

Je poloviční bytost

 

Cítím to v žilách mladý žár

A přesto

Nad to dítě

O kolikže to roků stár

Ve svém studeném bytě

 

A máma

Co si myslela čím bude synek asi

Když nadává když chválí mne:

Nu – moh‘ jsem být z lepší rasy

Být černý nebo zelený

Jakého chceš mít syna?

Co ti to doma vyrostlo?

Chudý pýr a taky bohatýr

Nu což – i ty jsi jiná…

 

 

Byli jsme tenkrát opilí

Teqilou a taky vínem

Když’s líčil jak tenkrát krmili

Jste se tam v lese muskarinem

 

Ležel jsem na zádech

Jen tma a praskot ohně

Tak těžká záda…

 

Viděl jsem padat kapku

Z kolika kilometrů

Spatřil jsem ji na poslední chvíli

Ležela na křídle větru

 

A po zemi zatím tancoval

Můj nesmyslný stín

Jako by také požil

Muskarin

 

 

 

Mé cesty Prahou

Protínají vítězné oblouky antikvariátů a bouřku v nich

Z bouřky srší šípy mědi (cuprum)

Nesu si igelitku plnou knih – šustící bal stromu

Míjím Umprum

Je pozdní podzim

Čas přesadit do čerstvé hlíny

Měkké jako střída voňavé jak střída

Měkké jako Hermelín a vlhké jako sníh

Vlhké jako víno – sbíhají se sliny

 

- Což takhle dát si DVA Hermelíny

 

Tam

Žena

Vedle ní

Žena

Chybím tam já

Jsem tady

Jako lupa na stolní lampě

Černý jako její lak

Nikoli pijan

Jen piják černoty

Žena a žena tam

Já tu

No tak!

Černá a vlhká jak krém na boty

 

Kuchaři!

Kluk mi připravuje jídlo

Tělo je země má

Žaludek je mé sídlo

Já tady

Ženy tam

Jsou dvě a jsou tu samy

Na stolku jako houba

Vyrůstá mistička s olivami

A z ní dvě vesla lžic

Kovová vesla chuti

 

- Pojď s námi ochutnat

 

Nikdo mě nedonutí…

A snad i kdybych chtěl

Jsem vrostlý do židle

Jak byl jsem do sebe

Cítím tě doposud jak strom svoji půdu

Pod kmenem pozdní podzim tlí

Zarostlý do židle

Zarostlý do osudu

A kromě toho

Zarostlý

 

 

 

Tramvaj je mířená střela

Cíl nejistý

Jistota: veze nás vzhůru

turisty…

V hlavě i v nohou máme túru

 

Z Klárova vystoupá

Červená alpinistka

Na každé zastávce

Zas další menší čistka

 

Tramvaj je mířená

Záhadně mířená

Na Kozla u Vola:

Domácí zvířena

 

 

 

O pár dní později

Zas v jiné hospodě

Naštěstí živý

A bohužel nevyspalý

 

Spánek se točil dnem i tmou

Jak koule ruskou ruletou

Dnes padlo: BDÍT

BDÍT

BDÍT

Závidím těm kdož spali

 

V noci sem zkoušel spát

Zkolébal jsem své tělo

Myšlenky – útočník

A vůle byla bek

 

Myšlenky vyhrály

Zlobivý rarášek tančil až do rána

To už jsem skoro spal

Když někdo promluvil daleko v domě

 

Ten hlas mě vylekal

Vyvlek mě na kopec na rychlé pomě

Bez lyží bez bot a bez křivých hůlek

Zůstal mi jenom šok

Zůstal mi úlek

Srdce mi bušilo

Ten hlas byl z dálavy

A přesto zazněl mi jak výstřel u hlavy

 

 

Píšu vám o sobě paní

Jsem lodí v mlze

Lodí jež troskotá

Majáku nevidět

Tak jako při líbání

Kolem nás rozstřená prazvláštní temnota

Která se neptá zda se někdo stydí

A jako dutý dub ukryje před lidmi

Nikoho nevidět oni ať si nás vidí

 

Když koukám do okna ze světlé místnosti

A hledím do tváře vlastnímu odrazu

Ptám se zda očima tohoto úkazu

Nekouká někdo zvenčí

 

Ptám se zda ústa má semknutá do šiků

Nepatří člověku jenž se dal do křiku

Ptám se zda uši mé – hluchotně odulé

Nepatří zjevení za světem tabule

Ptám se zda postava za mojí postelí

Nedrží v ruce zbraň, kterou mě odstřelí

Má moje ruce rty hle jaká podoba

Dost možná přináší útěchu pro oba

 

Vracím se na místo

Sundám si kabát úmoru dne a šálu

Na jiné židli zasednu u piva

Čtu si a koukám na holku na druhém konci sálu

(A kéž i ona se podívá)

 

Je to ta jíž jsem potkal v létě?

Chvílemi snad

 

- Máš kluka? Nezmok ti?

 

- Vždyť venku neprší

 

- Jsi to ty? Ukaž se

Poznám tě najisto až podle předloktí…

 

Čekám tu

Teď jako jindy náladu mi zkazí

Když ten kdo přijít má stále nepřichází

Na mysli tane mi otázka zrcadlení

Neměl bych přijít já?

 

Otázkou vše se mění:

 

Spal jsem tam vedle ní

Hladil ji po ruce

Spal jsem tam jako v snách po nichž je poluce

Nahatá na prsou

 

- Víš já se nestydím

 

A přesto dělal jsem že jako nevidím

Tu krásu

 

- Závidíš malířům aktů

 

Noc s tělem dívky když pojí se v paktu

 

- Maličký pokojík potmě byl jako sál

 

Byl bych tu smlouvu i já též rád podepsal…

 

- Něco se nesluší

A něco není možné

 

Tma vraždí posvátnost

Jakmile někdo rozžne…

 

Říkám si ještě teď: Ať to byl kdo to byl

Ještě teď rád bych ji objal a políbil…

 

 

Jsem doma – ráno z mrazničky

Kouřím namísto rozcvičky

A piji čaj namísto čaje

Koukám se z okna

Kde kocour si hraje s myší

 

Zakousnul ji a teď ji hází

Do vzduchu – a pak zas ji srazí

Myš dávno mrtvá

On se plazí

Skočí

A zase znova

 

Tak jako moře s plavitelem

Hraje si s jejím mrtvým tělem

A duše malá jako myš

Vznáší se zatím výš a výš:

 

Je volná – konec umírání

Kocour si dohrál dal se v žraní…

 

Tak jako moře s plavitelem

Který si náhle stoupne čelem

Řka:

 

- Je to nad mé síly

 

A příboj si s tvým vorem háže

 

- Plavcem jsem

 

Volně rozpjal paže

 

- Vem‘ si mě Bože jsi-li

 

 

 

 

Scházel jsem ze schodů

První krok – byl jsem zdráv

Druhý a třetí – koridora tmavá

Při čtvrtém náhle roztáčí se hlava

Pátá a vůně jdou: kopr mýdlo tráva

Šestý – já vrávorám a nakláním se vpřed

Dál už je těžké schody počítat

Očekávám náraz

Jak jsem čekal pád

Vůněmi vracím se k místům v paměti

Psala’s mi že se těšíš na pocit

Až u babičky ucítíš zas zakouřený byt

 

Můj byt je taky zakouřený

Svalovec dým tu podepírá strop

Vůněmi vracím se domů kde jsem sám

Strop nesmí spadnout

Nesmí upadnout

Zmáčk‘ by mi hlavu – přimáčk‘ k peřinám

Ležím – v hlavě schody

Půlnoční hodina

Pro všechny kteří dosud vzdorovali

Nahoře Atlas–dým napíná své svaly

 

- Vydržím možná ještě kilogram

 

Sám

- dnes před stropem chrání mě jen ten dým

Můj byt je taky zakouřený

Takhle se ale domů netěším

 

 

Půjdu spát

 

- Viděla sem vyhasínat sopku

 

Půjdu spát

 

- Tisíce let tu zhasínala

 

Půjdu spát

 

- Spánek naplní tvou hrobku

 

Půjdu spát

 

- Také já bych už ráda spala

 

Půjdu spát

 

- Nechám ti tady za mě tvé bílé stěny

 

Půjdu spát

 

- Jsi k smrti unavený

 

Když přijdou přátelé s kýmpak se napijou?

 

- Nepřijdou dnes už ne. Pustíš si rádio

 

Půjdu spát

 

- Den je ospalý a starý

 

Půjdu spát

 

- Vidíš mizet mé rysy tvary…

 

 

13.11.2021
Život ve smutku se nevyplácí

Voda plná kachen

město ztišené podzimem

mlčí život všechen

ztišit se též jsem povinnen,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

je třeba otevřít srdce svoje

a začít zpívat vesele

přeci jinak láska nevyhraje

a zmizí nám i přátelé,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

není důvod k pláči

i když se někdy nedaří

žalem se oči smáčí

jindy zas štěstím rozzáří,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

jednou jistě přijde

štěstí trvalé

tady a ne jinde

tady a bez ale,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí.

 

13.11.2021

Tábor- Jordán

 

 

3.11.2021
Sára Connorová

Za starých časů byly ženy krásné a křehké

a muži udatní a silní.

Nebylo to spravedlivé,

ale každý aspoň věděl, co má dělat,

Terminátor byl nebezpečná zbraň

a Sára Connorová byla ještě něžná.

 

A svým půvabem přilákala muže z budoucnosti,

který ji měl ochránit před problémy současnosti

a s tím mužem počala syna

a ten muž pro ni nakonec i zemřel.

 

Sára zůstala sama na veškeré problémy současnosti

i na veškeré problémy budoucnosti

nikdo nechránil její křehkou krásu

a ona v nebývalé odvaze rozdrtila Terminátora v lisu.

 

Zachránila tím lidstvo i planetu,

ale zaplatila za to příliš velkou cenu,

pozbyla svoji křehkost, zranitelnost i něhu.

Zachránila tím lidstvo i planetu,

ale stal se z ní rapl.

 

Možná je něha jen projevem slabosti,

možná je síla jen absencí ženskosti.

Možná není žádná ženská síla,

ale jen síla a ta přináleží mužům,

a ženy ji musí ukradnout,

aby se mohly stát někým a zachránily lidstvo.

 

A za předpokladu,

že se jim to povede,

je už nikdy nikdo nebude chtít chránit.

 

A mně se stýská po časech,

kdy věci byly jednoduché,

Terminátor byl nebezpečná zbraň

a Sára Connorová byla ještě něžná.

 

A ženy čekaly na příchod mužů z budoucnosti,

kteří je ochrání před problémy současnosti

a Sára Connorová byla ještě něžná

a neuměla si poradit sama.

 

Za pár let se všechno otočilo

z Terminátora se stala dětská hračka

a ze Sáry Connorové rapl.

Možná musí být ženy slabé,

aby muži mohli být silní.

Možná musí být muži slabí,

aby ženy mohly být silné.

 

Jestli je něha totéž co zranitelnost,

jestli je zranitelnost totéž co slabost.

Jestli něžným ženám chybí síla

a těm silným ženskost.

Jestli si ochranu zaslouží jen ty něžné,

jestli si uznání zaslouží jen ty silné.

 

Pořád to není spravedlivé

a nikdo pořád neví, co má dělat.

 


Duben - Září 2021 - Conway's world (poezie, Šolmes) • Splachovací (poezie, Jaroslav Alétotaky) • U mě v kině (poezie, Magdalena Bohumila Nohi) • Maringotka (poezie, Holka s vlkem) • Její Veličenstvo (poezie, Tomáš Recht)
    

19.10.2021  (upr. 20.10.2021)
Její Veličenstvo

- Královno, než Ti vyznám Lásku,
nešla bys někdy na procházku?

- Ovšemže, ovšemže,

bydlím kousek od Temže

19.10.2021
Maringotka

Středobod vesmíru je tvůj rozmanitý talent
Zamyšlen nad noční seancí a ranní kávou
Trávíš čas obklopen svými zlynčovanými já

Na další dny máš spočítáno
Poslední zbytky tabáku, nedopité ztuchlé pivo
A troška jamovaní do ztuhnutí prstů

Svoboda není ušlechtilá
Jenom je
Leží pohozená mezi tísici stránek
Vytrhaných z vybledných časopisů
Které dávno nikdo nečte
Až na tebe samozřejmě

Snaším tvoje spalující pohledy
A choulím se hlouběji
Do útěšné náruče
Opeřeného snění
O sněženkách, klecích koní
O tom, že budu herečkou
Pojedu maringotkou taženou
Těžkým vraníkem a nohy
Budu koupat v ranní rose
Která bude patřit jen mě
Samo sebou

Samozřejmě
Jsem nezapomněla
Na vílí sliby lhané mi do uší
Po nocích vonících kouřem a drahou vodkou
Malinově červená bolest svírá
Opeřeného hada patrona
Mých prastarých skrývaných vášní

Posedlost je výmysl
Pro tvory bez představ
Představ o modrém Slunci
Stříbrném staniolu, který se leskne
Ve větvích starých stromů

14.10.2021  (upr. 16.10.2021)
U mě v kině

Jsem umělkyně
a u mě v kině
je někdy zima
zima jako svině
popravdě vlastně docela běžně
nic tady nežhne

a co vzplane, hned popelem lehne
já nikam nejdu
ani mě nehne
přijeď Ty ke mně


Jsem umělkyně
a klidně
klidně u mě v kině
dneska vyzvedni mě
a svižně
ať tu nečekám dlouho v zimě

pozvu Tě domů
anebo Ty mě
a když se nebudu cejtit divně
tak klidně
přefikni mě

14.10.2021
Splachovací

Poslední v tichu se rozprostírající mlha
nasáklá ránem a nasáklá tou nocí
kámen tu sedí
sedí tu u kamen
mačká si tmavomodré fousy
chtěl by se dotknout špičkou prstu
ucítit vibraci, zachvění světa
prosáknul sem z nebes a rozlívá se do ulic
jako lívanec
a vítr vane
a někdo pouští
Vítr vane pouští
a draky na špacír
jsem splachovací
a dneska zrovna prší
a tak se naruby převracím
odtékám s proudem někam doztracena
a to co sténá
je jen ten vítr ve větvích
ve dne Tvých
v noci mých
a odjakživa rodinných

jsem rodilý mluvčí
ale teprv se učím
proto tolik mlčím
a starý svět
loučí se loučí
a luční pouliční motýl
poulí oči na křídlech
končí se příběh

cítíš jak voní mech
jak mrazí ráno
cítíš jak v komínech
si zkřehlí lidé vaří
malí žháři
jak jim slzy čistí saze v tvářích
a to je září
a jak se Ti daří
a to je říjen
a jak se Ti páří
a ze střílen čihadel zase hlavně míří
a to je chmíří
babího léta
a to je slovo a to je věta

jsem rodilý mluvčí
už léta
ale kdepak
teprv se učím
létat
nad kamením světa
teprv se učím svlékat
a setřepat ten nános
a to je listopad
a jen chvíle do Vánoc.


 

1.10.2021
Duben - Září 2021 - Conway's world

Příspěvek je součástí seriálu: Leden 2021 - Conway's World   *  Únor 2021 - Conway's world   *  Březen 2021 - Conway's world   *  Duben - Září 2021 - Conway's world

Marek Šolmes Srazil: 

Conway's world 

Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné  *

Online výtisk 

První ročník - 2021

* Prokletí může být i smrtelně návykové 

 

Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte! 

 

Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují  i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo.  Kdyby ho někdo náhodou chtěl, stojí opak děsně mála. 

 

Pozor, pozor - přibývají další a další videa:

Conway's world video :

https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7

 

Září 2021

 

30.9.2021

Dnes jsem zjistil zajímavou věc

Čekám na tramvaj

Svítí slunce

Fouká, fouká větříček

Ve sluchátkách

"Glad all over"

(The Dave Clark five)

A já si děsně uprdnul

Lidi koukají...

Na mě...

No a ta věc, 

kterou jsem dnes zjistil je, 

že i když máte ve sluchátkách 

puštěnou hudbu na plný koule,

Vaše prdy jsou stále slyšet...

Forever

 

29.92021

Mrcha ulhaná

Kope kolem sebe nohama

Já si zatím stojím na kopečku

Pozoruji krajinu a čas 

(ten zas pozoruje mě)

Mrcha ulhaná

Kope kolem sebe nohama

Já si zatím pouštím hudbu do uší

A to mi co?

Sluší... :)

 

28.9.2021

Třetí světová na krku

To se asi nakrknu

 

27.9.2021

Přivřené oči

Močí na kolotoči

Svět celý posraný

Dutými hlavami

A já sám na kolotoči

Zkropený močí a slzami

 

26.9.2021

Písám písání, abych mohl žít

Abych nezapomněl na bolest ani na lásku

Abych si pamatoval, kým jsem byl

Abych věděl, kým jsem teď

Kýho šlaka

!

 

25.9.2021

Tak si dcera našla píseň, 

kterou chce velice nutně zpívat

"Chlapova hlava se našla,

ale jeho tělo nikdy."

Jednou se najde

Jen

Bůhví kdy a bůhví kde

 

24.9.2021

Kašlu

Kašlou

Kašleme

Z postele se nehneme

 

23.9.2021

Uděláš ho šťastným, když budeš sama sebou

Uděláš ho šťastným, když se budeš smát 

Uděláš ho šťastným, když ho chytneš za ruku

Uděláš ho šťastným, když budeš vypravovat o hudbě, kterou máš ráda

Uděláš ho šťastným, když ho zlochtáš

Uděláš ho šťastným, když zase budeš chtít hledat nápisy Vontů ve Stínadlech

Uděláš ho šťastným, když si dáš palačinku s Nutelou

Uděláš ho šťastným, když budeš skákat se smíchem do postele

Uděláš ho šťastným, když se postavíš křičícímu vidlákovi

Uděláš ho šťastným, když si z nich opět uděláš legraci

Uděláš ho šťastným, když mu povíš všechno, co Tě trápí

Uděláš ho šťastným, když se mu vypláčeš na rameni a budeš vědět, že vždycky můžeš

Dokud tu bude... Táta

 

22.9.2021

Už několikrát jsem tam byl

Ale vždy jsem nakonec vstal

Vlastně nevím už kolikrát

Pětkrát? Šestkrát?

Je To tam temné a děsivé

A je To součástí mého života

 

21.9.2021

Dívám se na spící dívku

Dcerku mou milovanou

Svět ve zkáze dal na chvíli pokoj

Malá modrá světélka rodí naději

John Lennon se na nás usmívá ze zdi

Ano děti

Bude dobře

 

20.9.2021

Plačící lidé

Schoulení pod dekou

Už nemají co říci

Jen pláčí

Se sklopenou hlavou

Sunu se z tramvaje na jedno malé

Počkám až se setmí

Pak půjdu domů

Schoulím se pod peřinu

A

Začnu plakat

Do kňučícího ticha

 

19.9.2021

Chce se mi spát

Čůrat

Mhouřit

Posílám poslední signály

Mezitím pan Martin řekl:

"Pane učiteli, třískněte si."

 

18.9.2021

Růžová bublina

Spadla ze stropu

Ležela na podlaze

Dlouho

Dlouho

Dlouho

Dokud nechcípla

 

17.9.2021

Sním

Přestože vím

Že leda tak smrt

Objevím

 

16.9.2021

Tmavá nocka padla na vesnici

(...Popis romantiky...)

Mezitím v ohradě u vesnice:

Hlos a Hlosice 

Tiše hlosají

Svá Hlosí miminka

Něžně chovají

 

15.9.2021

Bývalá ženština

Neforemná hmota

Vždy se jednou za čas probudí

Jako Kingovo To

Ani nepotřebuje balónky

Jen vypouští jedovatý dech

Mezitím

Holčička

Roste

Pláče 

Samotná na hřišti

Nebo do polštáře

 

14.9.2021

Ráno

Je

Samo

Beze mne

A

Je to vzájemné

 

13.9.2021

 

Lásko

Ležíš mi na jazyku

Polknu tě

Brr

Rybina

 

12.9.2021

Povíš mi

Všechno

Nebo

Nic

I když

Nic

Je

Vlastně

Všechno

 

11.9.2011

Dva homanči

(nic proti nim - já tolerantnost jsem)

Mají v sobě něco jako piko

Před zahrádkou ještě Holandsko

A na zahrádce pivo

Jedno

Víc nemůžou

Ale jsou vtipní

Mluví příliš nahlas

Paní se psem se otáčí

Dědeček s vnučkou se otáčí

Milenci se otáčí

...

Chtějí v sobotu nafouknout člun

Prý zítra půjdou do práce

Prý jsou všichni kolem špióni

Počítají lidi u stolů

Ajn, cvajn, drajn

Samý špión

A prý by mě chtěli

Voprcat

Ou jé

To je v prdeli

 

10.9.2021

Tolik hlav v tramvaji

Tolik unavených těl

Tolik bolesti ve tvářích

Společně jedeme vstříc 

+++

Tolik pohledů uhýbavých

Tolik vzpomínek na zádech

Tolik otoků na nohou

Společně jedeme vstříc

+++

Ach

Tolik všeho všude

Všichni tiše vydechujeme

ššš

šš

š

+++

 

9.9.2021

V hlavě

Hloubá

Houba

Nad životem

Jenž je řízen

Autopilotem

 

8.9.2021

Nohama nahoru

Rukama sem

Husí krev

Z konzervy

Žrali jsme

A při tom mlaskání

Slyšíme rozhlasem

Že je tu lev

Jezdící na želvě

My však dál

Tu

Husí krev

Z konzervy

Žrali jsme

 

7.9.2021

Nasoukám se k Tobě pod tričko

Poňuňám Tě uvnitř maličko

Jupí, jupí, jupí!

Pusy, pusy, pusy...

A heršvec

Nevejdu se tam

Deset kilo navíc mám...

 

6.9.2021

Pod postelí se zakuklil

Prý, že čeká...

Prý, že vylétne až za 

6 měsíců

14 dní

2 hodiny

3 minuty

A

55 vteřin

 

5.9.2021

Sám sobě na obtíž

Stojíce pod lampou

Topím se ve stínu

 

Sám sobě na obtíž

Dívám se na hovna

Čeřící hladinu

4.9.2021

Zpěv je písek

Kytara míchačka

A děti, děti jsou mé

????

3.9.2021

Přes všechnu bolest a slzy se nakonec vždycky něco objeví

A jak už bývá přísným pravidlem, když to nečekám vůbec, vůbec, vůbec...

Totiž

Zítra mám rande s řeholnicí, 

černě a bíle oděnou

Prý miluje mou knihu

Černá a bílá

Smrt a láska

Držte mi na to rande palce

Ve slunci si popovídáme 

nad kávou, zatímco se má dcerka s kamarádkou budou smát v kině

 

Možná mi i oči samou něhou zatlačí

 

2.9.2021

Rybiček dětiček

plavalo dnes v rybníčku šestnáct

A to bylo víc, než fajn!

---

Avšak tlačím zas před sebou

Ty popírače vlastních slin

---

Ale moje dcerka

Pustila mi pohádku

A

Dala mi do pusy 

Medvídků hromádku

A to je víc než fajn!

 

1.9.2021

Ubalí ho podruhé?

Ubalí...

 

Srpen 2021

 

31.8.2021

Hurá!

Sláva!

Konečně končí prázdniny!

Miluju dlažební kostky

Miluju noční svítilny

Miluju prach na botách

Miluju kedlubnu se zelím

Miluju...

 

30.8.2021

Až umřu, má Krvi

Na všechno bude už pozdě

Je to jako to, čehož jsme byli svědky v dětství

Lže se tomu, aby si tamten myslel, že to s tamtím bylo jinak 

Lže se o tom, kdo kde byl

Lže se o tom, kdo s kým byl

Lže se o všem

I o úplných pitomostech

Je to jako Perpetuum mobile na lež 

Ale

Já se na lhaní dávnou vysral

A basta fidli!

 

29.8.2021

Na své milované chatě 

dnes nejsem vůbec rád

To by se z toho jeden posral

Zítra důležitá schůzka ve městě, 

které mi bylo vyrváno ze srdce 

a  pak zpáteční cesta

Domů ♥

Cesty tchoří jsou někdy

Nevyzpytatelné

Kámen

+



28.8.2021

Kukačka

Stará paní Kukačka

Sedí na uschlém smrku

Pomalu otáčí hlavou sem a tam

Tiše mě pozoruje

Cítím ty její oči

Cítím chlad

Kukačka

Nezakuká

Ani jednou

Nezakuká

Co to doprdele znamená?

........

Ha!

+++

Už je dávno po mě

+++

 

27.8.2021

Dnes ve 2 hodiny v noci

mě navštívil skřet

Zakousl se mi do mozku

A žral a žral

Co bylo dál

už nevím

Nějak mi všechno vypadává

Z hlavy ven

Cítím, že jfttg miuz

A vgtee pojuhz 

Snad i hfuz

Bohužel

Ěfdsoup do týla

 

26.8.2021

Už je to tak

Poslední zavřel dveře

A

Vypadl z okna

...

 

25.8.2021

Svítá

Tramvaj číslo 7

Má toulavá dušička dala sbohem

Praze 10, aby přes hory, lesy, údolí, 

pouště, savany etc.

doputovala do Prahy 3

Také milujete tramping?

 

24.8.2021

Plastický podzim je tu

Na scénu přichází první 

a vraždí druhého

A tak dál

Furt a furt

Na jatkách je plno

Neboli

Nedočkavá fronta na smrt

Jak jinak - prší

I mývalové mívali lepší dny

Možná jsem jen sentimentální

Ale

Teď mi obzvlášť chybí Keith Moon

(A pozor…  Charlie Watts umřel. Doprdele) 

-Teď jsem se to dozvěděl, vkládám-

Tak nějak se to všechno prostě děje

Neexistuje v nějaké zemi zákon, 

který zakazuje 

vysrat se na své vlastní

Dětství?

...

Hned bych požádal o azyl 

 

23.8.2021

"Ste dnes ňákej smutnej

Pane účítel...?"

Ticho nastalo

Takové ticho

Že

I

Žebrající pes

Hovno

Po sobě

Uklidil

22.8.2021

Ubalí ho?

Ubalí...

 

21.8.2021

Seděli na větvi

Tančili na louce

Snídali kopřivy

Zpívali až do konce

°°°

Chodili potokem

Proti proudu

Ledová voda

Sňala z nich

Zbytečnou

Touhu

°°°

 

Ale

Abych dnes nezapomněl!

Komunistům jak jinak, než

Nasrat...

!!!

 

20.8.2021

Ležím

Se zkříženýma nohama

Nebo tak nějak

Sanitka míří do Bohnic

Pokolikáté už?

Ještě, že je tu

Ten

Kouzelný drak

Pohádka dcerky

na dobrou noc

Dobrou noc!

19.8.2021

Děti letí přes plot

Humanoidi marně blikají

Kouřím v Bílé koupelně 

Mám záda zapálená

Mastí z rozemletého koně

"Ohni se mnou pojď..."

Oči sotva pootevřené

Vzdychám jako stařec

Piju vodu s hořčíkem

Plodovou vodu

Ohnivou vodu

Otrávenou vodu

Chladí mě pouze dětský smích

Slyším ho...

Z Okrového pokoje...

18.8.2021

Praha

Náš domov

Dětský ostrov

Střelecký ostrov

Fotografie s V. H.

Káva

(ta nesmí nikdy chybět)

Muzeum Kampa

Meda Mládková

Otto Gutfreund

František Kupka

Jiří Šalamoun

...

 To byl den 

S mou dcerkou

Krásný a dlouhý

A

Zatímco na kraji světa lidé 

padají z podvozků letadel 

a děti pláčou

Sním o šťastném dětství

Pro všechny...

 

17.8.2021

Mazlení

A

Tulení

 

Takhle píše můj schizofrenní bratranec

Až tam, v Terezíně

V ústavu se zvláštním režimem

Má mastné vlasy

Zkažené zuby

Ale to co píše, mě baví

 

No

Kdopak by nechtěl

 

Mazlení

A

Tulení

?

 

16.8.2021

Žeru pečenou zmiji

Oheň dohořívá

Myslím na tu malou holčičku

Chtěl bych si jí vzít domů

V básních se mi stále vracejí afghánští chrti

Dnes více, než kdy dřív

Pečená zmije není moc dobrá

Žvýkám a myslím na tu holčičku

Ano

Chtěl bych si jí vzít domů

Z ohně zbylo už jen rudé oko

Vpíjí se mi do mozku

Spát...

Chce se mi spát

Ale strašáci mi nedarují ani jednu 

NOC

 

15.8.2021

A opět

Káva

Cigareta

Slunce (tentokrát s brýlemi)

Dcerka spinká

Ale

Mramorová zeď rozbita

Mňam

Kolénko s křenem a hořčicí

Rozkaz splněn!

Jupí já jej!

 

14. 8.2021

Po ránu koukám na sýkorky

Piju kávu

Kouřím

Dcerka spí

Už vstává i slunce

Avšak já jsem stále obklopen

mramorovou zdí

Jestlipak ji dnes přelezu? 

Jestlipak si nenabiju kolénko? 

Hlášení zítra v 9:14

Rozkaz! 

 

13.8.2021

Hugo si otevřel malý krámek

Kiosek, chcete-li

Má tam voňavky i párek

A v noci spí v jeteli

A důbadůba dů!

12.8.2021

Pozval jsem Umu na drink

Voněla

Úplně celá voněla

Její ruka s rudými nehty 

držela ladně dlouhou úzkou cigaretu

Ach ty oči

Ty nádherné oči

Pronikavě si mě prohlížely

Levou rukou si míchala bílý drink

Bůh ví, co v něm měla

Ale já uhranut její krásou jsem pil

Pil

A

Pil

A ráno...

Ráno jsem se probudil na skládce

 

11.8.2021

Večerní zvolání

Nese se údolím

Živý vítr jej roznáší dál a dál 

Až k malé chaloupce

Kde kdysi žila

Šimbaba

Ano

Mé zvolání je pozdravení 

na onen svět

 

10.8.2021

Dnes odpoledne k nám na zahradu přišel velbloud

Sotva se protáhl brankou

Zůstal stát u našeho 

rybníčku a začal okusovat 

kouzelnou vrbu

"Zabloudils?," ptá se dcerka

"Ale ne, hledám nějaké bydlení," řekne velbloud a pokračuje:

"mohl bych se ustájit 

u Vás v tee-pee?"

"Ale ano," odpoví dcerka, 

"tatínkovi to určitě vadit nebude," dodala a podívala se na mě

S úsměvem jsem přikývl

Takže ode dneška u nás tedy 

bydlí velbloud

Haleluja!

 

9.8.2021

Slunce si razí cestu 

skrze ranní mlhu

Cigaretový dým vytváří 

prapodivné obrazce

Brhlík mě zdraví z ptačího stromu

Kostlivec Alfréd 

pozoruje prázdnou cestu

Dceruška spí a rukou objímá sloníka

A káva? 

Ta je upíjena hodně, 

hodně pomalu

 

8.8.2021

Karolínčina mohyla

Na jiném místě

Se stejným tajemstvím

Manželé Gernerovi

pomohli s jejím opětovném sestavením

Dívám se z verandy na ceduli

"K mohyle"

Slunce ozářilo ptačí strom

Janička se usmívá

A Ivo?

Tomu dnes není ani trochu špatně

A to je moc, moc dobře

 

7.8.2021

Smutná je polévka

Zkysla a je hnusná

Nikdo jí nechce

A nebude chtít

Bublinky na hladině praskají

Smrad se line vzduchem

Když nic jiného

Aspoň kompost se na ni těší

Hepyjend ♥

 

6.8.2021

Zombie běhá kolem chaty

Děti kvílí a já taky

Ááááá!

 

5.8.2021

Do tmy Zírám

Vlkodlak! 

Je tam?

Sklenice Jamesona

Třpytí se v měsíci

Bubáci, strašidla

(Oči hořící)

Tichý les

A já

Z verandy močící

 

 

4.8.2021

S Liduškou v lese

S Liduškou na verandě

S Liduškou na zahradě

S Liduškou v oblacích

Ale v posteli ne...

To ne, děti, nebojte :)

 

3.8.2021

Trosky matky

Bžík 

Z mozku plátky

Bžík

V Bohnicích na otočku

Z plátků slaninu 

a pečenou kočku

Bžík

 

2.8.2021

Potřebuji 22 pražců

Nebo spíš víc...

Hledám novou Lásku

Akorát do ruky

Libo-nelibo zvučnou

Prostě jak nám spolu bude 

Libo-nelibo

V dobrém i zlém bez výhrad

Tečka.

Takovou fatální

Možná...

Až tak trochu...

Něco jako:

Guitare mortelle

I když je to vlastně jedno

Hlavně, abychom se milovali

Háhá

Hahahá

 

1.8.2021

Šibenice

Čeká na nás všechny

Do mrtě

Tiché kročeje zpívajícího náčelníka

A

Kytary vysoký tón

Vyjadřují

Neživý neklid

 

Červenec 2021

 

31.7.2021

Záchvat smíchu

V bledé tváři

Uzří slunce

Ve svatozáři

 

 

30.7.2021

Je to divné

Sestřičko

Jsi

obestřena hustou mlhou,

takže Tě není vidět ani slyšet

Tedy vyčkávám

Co také doprdele jiného?

V lese

Ticho

Tma

Vlkodlak

A konečně mé krásné, velké

Nic

 

29.7.2021

Škrabka smutně 

v příborníku kouká

Babka chutně

žvejká brouka

 

"Kdypak budou brambory?"

Škrabka ptá se mrtvoly

Babka plné břicho brouků

K broukům pouze vodu a mouku

 

Konec snů a nadějí

Babka brouky raději

 

28.7.2021

Óm mani padmé húm

dětem a ufounům

Čaruji bez pověření

Čaruji pro potěšení

Čaruji

Protože mohu

 

 

27.7.2021

Ú...

Úterý

Á...

To nedám...

Už ve čtvrté hodině ranní

Přišlo na mě místo spaní sraní

Ú...

Úterý...

Á...

To nedám...

 

26.7.2021

Ahoj Zelenoočko

Zdálo se mi o muži 

ve středních letech, co vypadl z okna

Jeho mrtvolu přeskakovaly malé děti

Dívka s černým psíkem plakala, ale

doktor, který cucal karamely

se vůbec nedivil, když muž obživl

Zelenoočko, Krásnoočko

Před očima mám Tvůj obraz

Tempery a cigarety

Jukebox - "When the music's over"

U stolu Stateční - pivo a rum (rumy)

Plnící pero - starý sešit

Šenkýřka s velkou jizvou v obličeji

A náhle slyším své Kazu:

"Mladej, jak to, žes ješče nevypad?"

Slyším sám sebe, tu mrtvolu jak dí:

"Ješče se mi nechce..."

Und slyším se ješče:

"Jdu písat na přední sklo auta". 

"Let's rock...!"

(mimochodem, byl to Pontiac Firebird 1967)

A sakra... 

Ten telefon jsem neměl brát:

"This is the Zodiak speaking."

 

25.7.2021

Protože

Nahá

Ty

A

Vana

Pardon

Jenom jsem zapomněl:

"Jana? Anna? Nebo Hana?"

 

 

24.7.2021

Budu se dívat

Zpívat

Hltat

Psát

Houkat

Mňoukat

 

Do hrnce

Do konve

Tedy... 

Vlastně... Až...

Do konce

 

23.7.2021

Honzíku

Umřel jsi

A až dnes jsem Tě 

poprvé oslovil jménem

Honzíku

Náš bláznivý Máldře

Díky za ochranku na našich koncertech

I se stříkací pistolí bys všechny hajzly dostal

To moc dobře vím

V září přijdu

Se svíčkou a s kytarou

Navždy Tvůj Bond, 

James Bond

 

P. S. 

Scullyová Ti posílá pusu

 

22.7.2021

Moucha Tse-Tse v uchu:

"Chrrrr pšššš…"

 

21.7.2021

Před polednem na hřišti plném dětí

Malý kluk volá o pomoc

Prý nechce do popelnice

Očka mu svítí kouzelnou perlou

z pohádky před spinkáním 

Dvojitá káva kolegyní 

s láskou uvařená

Na nudli

Oběšen

Ze šesti strun

Vyděšen

Zmotané písně

Zpívám

Ale...

Chce se mi spát...

S Dědečkem malé pívo smícháme

s Dogecoiny a půjdu domů

Ale

Tak ještě jedno před spinkáním

Teda...

 

20.7.2021

Černá roleta stažená

Dusí mě mozek

Proto On a Kurt

Svoboda jako vykoupení

Sláva smrti i životu

Svoboda jako poznávání

Sláva noci

A

Věčnému nic

 

19.7.2021

Koníhel frká

"A jedeeem!

Polem, leseeem!"

 

Na cestu od prabáby

Dostali jsme

Vepře, pejsky, žáby

 

"Šťastnou cestuuu!"

 

18.7.2021

Houpy houpy 

Na houpacím křesle

Cítím se velmi, velmi

Sklesle

Ou jé...




17.7.2021

Domachrt se vzbudil a povídá:

"Že tě schlamstnu..."

Černý kocour pootevře levé oko

(pravé si omylem vykousl)

A mňoukne:

"Zdálo se mi o tobě. Měl jsi místo zubů cínové vojáčky."

Nastalo ticho všech tich. 

Domachrt přemýšlel, cože mu to ten černý kocour právě řekl.

Náhle začala křičet 

mosazná Andulka visící z lustru:

"Vy dva. Vy dva...", a tak pořád dokola.

Celou sobotu.

Celou neděli.

Celý týden.

Domachrt byl nasranej 

a černému kocourovi to bylo u prdele. 

 

16.7.2021

Ten co slídí kolem mého ramene

Bloudí

A

Kálí

Hovna

Kamenné

Ten co zvrací do mých očí

Bloudí

A

Utápí se

Ve své

Moči

 

Studené

Velmi studené

 

15.7.2021

Leze noha

Proboha!

Ubohá...

 

14.7.2021

Trochu malého trupu bez hlavy

Do hrnce

Kousek bizoního skoku

Ke svobodě

Přehršle lží

Na cizí lžíci

Mnoho ticha

Se šesti strunami

Krajíc společné bolesti

Beze zbytku

Ještě 4 koruny

Na Startky

A

Necelý

Nedožitý

Nedožit

 

13.7.2021

Huhlá si prázdná kapsa noční říkačky

Hlava v polospánku vnímá něčí sen 

na druhé straně Zeměkoule

Vyprázdněná dušička kolotuje ve větérku

Včera mi Lula poslala fotografii

Na ní můj menhir Lásky

Stále čeká nad Kuní řekou

Kdypak opět přijdu?

Kdypak ona přijde?

Nikdo neví co je pod ním ukryto

Snad jen přítel Mára

Kuna lesní, Kuna skalní, Kuna rybářská

Tancují kolem ohně

Hudba a tanec beze spěchu

Usínám na rozpáleném plechu

Nebo na provlhlém mechu

A střechu?

Tu mám tam, kde stále zní to:

"Cídíjádá, drndrndrnfúj!"

 

 

12.7.2021

S hovniválem na procházce

Snítka prachu stírat z čela

Slunce šeptá ranní rose

Žížalovník roste kose

 

S dětmi v lese na vycházce

(to se ješče dělá)

Také běhat hezky bose

A stéblo trávy cucat v nose

 

Kouřit doutník od rybníka

Čvachty čvacht

Zařvat pokřik náčelníka

Und

Gute Nacht!

 

11.7.2021

Mám

Žužle

A tohle mé Žužle je úplně, 

ale úplně malinkaté

Vlastně 

To Žužle není vůbec vidět

Proto nikdo na světě neví, 

že Žužle mám

Ale teď

To

Víš

Ty

 

10.7.2021

Prý opatrnosti není nikdy dosti

Krev se vaří

A

To mi přijde k zlosti

I

Ty slzy na polštáři... 

Mimochodem

Umíte uvařit kafe z jehličí? 

Či jíte mozky opičí?

 

9.7.2021

Spíš na mé ruce

Prší

Kurvy se rozmnožují 

Prase dělá bééé

Prší

Spíš na mé ruce

Bojím se o Tebe

Prší

 

8.7.2021

Bongo ťuká na má vrátka 

Tiše trhá zvuk

Děti, hurá! 

To je moje tajná zkratka

Srdce, střeva, luk!

 

 

7.7.2021

Juchá si indián

Mezi indiány

Pozor, ale! 

Je to také zombie, 

co vylez z morové jámy

 

 

6.7.2021

Dnes opět zazní mé "Huuú hů vo ou!" 

nad milovanou Kuní řekou

Kamenný kruh a menhir Lásky 

ukrývají má dávná tajemství

V ohni se zelené oči 

smíchají s krví lesa 

Ty oči, které dokáží vnímat 

nejvyšší bytí

A tím je nekonečné dětství

 

5.7.2021

5 dní v hajzlu

Krabi ze stěn vylézají 

a pokouší se o mě

Tu věc nemohu a ani nechci rozhřešit

Má milá... 

(nechci být debil, nebo tak něco) 

Už abys vyrostla a já se stal věchýtkou

Věchýtkou na vejminku a s dýmkou po Josefovi

(samozřejmě i s kočkou na klíně) 

Jó, Koblihně si budu opékat na ohýnku k večeři

A ke Koblihním oblohu - zářivé hvězdy

Zatímco Ty budeš žít, milovat, snít, kouřit jointy a pít, než se stane zázrak a já se stanu dědečkem

"Úíá" 

Zařval plachý tygr

 

4.7.2021

V mé hrudi spí laskavý netvor

Jmenuje se Grünwald

Je čas

Tik-Tak budík

Je čas

Zvoní budík

Je čas

Ano, je čas

na Black-Blue room

a

nedělní nic, nic, nic, nic, nic...

 

3.7.2021

Robůtek Bíba sedával 

na velkém kameni

Kámen na kopci 

stál nepohnutě celá staletí 

Studený a tichý

Robůtek Bíba ho měl rád 

Sedával na něm, když slunce vycházelo, když slunce zacházelo

Robůtek Bíba čekal

Čekal dlouhá léta

S motýly na ramenou

S novými myšlenkami

A

Se samotou, která nebyla zlá, 

protože byla jeho

Měl ji pod kontrolou

A Země se točila

Točila

Točila

Točila

...

 

2.7.2021

Léto začalo podrazem...

Neházím však všechny 

ženy do jedné vagíny

Toho bohdá nebude, 

abych od lásky utíkal! :)

 

1.7.2021

Říká se, že velbloudi 

nemohou dostat syfilis

Také se říká, že katolíci létají 

s mimozemšťany na ploskozobých skútrech

Mnoho věcí je tak záhadných...

Jsem z toho opravdu paf

A nedávno mi jeden známý řekl:

"Představ si, že jsem se zamiloval do pytlíku se skleněnkami."

Ou jé

Vesmírné tokání

 

Červen 2021

 

30.6.2021

Veverka lidožravá

Fantom zahrady

Malá zrzečka

Už od rána pozoruje

holčičku na houpačce

Začínají prázdniny...

 

29.6.2021

Omyl ve čtení

Omyl v lásce

Omyl v přátelství

Omyl v práci

Omyl v hudbě

Omyl v dětství

Ó!

Jéje!

Na stará kolena 

omyl jsem si duši a utekl do lesů

Nechť déšť omyje celé mé bytí

 

28.6.2021

Kolik ještě času?

Stále jsi tu se mnou? 

Pod stolem

Na stole

Je to vždy stejné

Utíkáš do modré stěny

a já usínám pod postelí

Mám zelené oči, co všechno vidí

Jen můj zpěv je tišší a tišší

Jistě, může to být jen 

malý můzkový kolaps

Či je to jen v hlavě bzučení?

Nebo je to pes 

a jeho kňučení? 

Ano

Po těch letech zpívám znova

"Řekni jestli jest."

 

27.6.2021

Jack London a jeho démoni

vznášejí se nade mnou

Psaní jako vykoupení

Psaní jako dalekohled na dně tůně

Psaní jako zničená známka Maxmiliána Drápa

Psaní jako vybuchlé srdce

Psaní jako nebohá Anne

Psaní jako jediná možnost

Psaní Jako Zen Raye B.

Psaní jako smrt v gulagu

Psaní jako černý sedlo a bílý řídítka

Psaní jako hořící vatra na Václavském náměstí

Psaní jako sbírání zakrvácených 

kousků sebe sama

Psaní = dýchání

 

26.6.2021

Hloupá se hlava na provázku

---o---

Kolotočí psinu kol pínisu

Přimhouřený nemluví

Jen bolestivě zamočí ústy:

"Íáh í." 

Hlava zmrkne a pění

"Desternóta!"

Pomyslím si čímsi:

"Je dobře na světě."

 

25.6.2021

Trup bez nohou

Zpívá  si tu svou

To jsem já, kdo nikam nemusí,

Trup bez rukou

Zpívá si tu svou 

To jsem já, nic robiť nemusím

Baže...

Trup bez hlavy

Samé lži vypráví

To byste slyšet nechtěli

Jak sere slova prdelí

 

(komunistům s láskou)

 

24.6.2021

Není!

Ale je!

Není!

Ale je!

Není!

Tak není...

 

23.6.2021

Něha zpívá a tančí

Vlasy

Oči

Ústa

Nos

Něha si mě včera vyhlédla

Vyzvala mě k tanci a v noci 

mi šeptala uklidňující slůvka 

Zřetelná a jasná

Konečně sedím v raketě

A

Letím

Do prdele

 

22.6.2021

Bleskem do hlavy

Oslněný září

Vítá smrt

 

 

21.6.2021

Ve čtyři hodiny ráno

Dívám se na ohýnek v karmě

Přemýšlím, jak vynechat tento den

Avšak marně...

 

20.6.2021

Nosím si je v sobě

Bolest i radost

V pampelišce usínám

 A ve vlasech mi přede slimák

 

19.6.2021

Poslední kaluž na světě

Skok sem, skok tam

Užírá se v kaluži

Užírá se u kaluže

Ta žába nemůže vůbec nic

Jen skok tam a skok sem 

Už vlastně není

Dívka z minulého století

Zmuchlaný papír vražený 

do jejího srdce

Už stmívá se les

Dívka v díře utopená

Hlava zavěšená na větvi

Stažená z kůže

Důlky a uvnitř oblázky z moře

Oheň hoří

Tramp vidí zjevení

Ve spacáku svírá bajonet 

z Velké války

Josef si v zákopech 

zapisoval lidové písně 

Tím krasopísmem, o kterém bychom si mohli nechat jen zdát

To houští nikdy, nikdy neprolezu...

 

18.6.2021

Onen 

Řezník z dávných dob

Dnes si pohov dal...

Vlakem do dáli 

Vlakem z dáli

V časopise čteme, jak žijí nomádi

Mimochodem... 

Na světě jich je asi 30 - 40 milionů

Z ničeho nic věta:

"Mám Tě nejradši na celém světě, tati, protože s tebou prožívám dobrodružství." 

Božství...

Dobrodružství a božství...

Ne trojice

Nýbrž dvojice hlav

Otec a dcera

 

17.6.2021

Ten bourač krav

Onen řezník z dávných dob

Je myslitelem smrti

Stříhá vlasy posledním vlkům

Schovává se ve tmě 

a šeptá mrtvá slova

Každý z nás ho máme 

na odvrácené straně bot

Hltá nás po tisících

Peklu zdar! 

Nazdar!

 

16.6.2021

Bourač krav

Má šperhák ke všem duším

Dusí je objetím

Bourač krav

Ten

Řezník z dávných dob

 

15.6.2021

Blue room modří stěny

Noc se vznáší nade mnou

Problémy usínají

Jsou obalené třpytkami

Hlavou projíždí vlak

Blue room se v hudbě propadá

A já s ním

 

14.6.2021

Dívka s harmonikou

Vykouzlí psa

V šatech zatančí

Rudým hadrem zamává

Jen tak si poskočí

A

Neděle končí

Happy endem...

 

13.6.2021

Nedělní ráno

Dívá se na mě vesele

Já však cucám želé kyselé

 

12.6.2021

Je to tak

Mám Domachrta

On být silný a moudrý

Domachrt hází kuželkami

Ani jedna nespadne

Papírovou vlaštovkou trefí srdce

On, divine Domachrt

Na hřbitově tančí

(maso lidské i kančí) 

On být šikovný a chytrý

Domachrt zpívá

On umět to

allegretto

11.6.2021

Dej

Mlask

Čarodějovi

Chvíli počkej

Přijde kouzlo

...

Čekej

...

Ještě čekej

...

Ááá

Mlask!

 

10.6.2021

Nožička

Ušlapaná

Udělá hají na stůl

Ani malíček se nepohne

Chrrr písk

 

9.6.2021

Ráno mě políbilo

Obalem od čokolády

Ty jsi rozkvetla

V bolesti

Plno malinkatých broučků

Prchá před sekačkou

A já se trápím

Kdejakou

Sračkou

...

8.6.2021

Čumáček

Cucá

Zmrzlinu

Trouba

Troubí

Na

Lesy

A

Koukám

Do

Stropu

 

7.6.2021

Na zahradě kos

Trčí v zácpě na žížaly

"Tak kde to vázne?", huláká

Tráva voní 

Kouř se vlní

Vzduchno je mraky pokryté

Vzduchno dýchá stromy

Vzduchno je krása sama

Dívejte se kolem sebe

Třeba potkáte mluvící pampelišku

Nebo rosomáka v petrželi

Jděte ven

Jen

Našlapujte opatrně

Ať nezničíte něčí vesmír

Glo glo glo...

 

6.6.2021

Zešílel z toho poznání

Když každý mluví

Páté přes deváté

5.6. 2021

Lhaní

A

Sraní

Jsou

Kamarádi

4.6.2021

Loudá se nad ránem

Poloprázdnem 

Tož šťastnou cestu...

 

3.6.2021

Zapomínám

Co jsem to vlastně chtěl? 

Jen snad popoletět? 

Či jen roztáhnout křídla a zamávat?

Je to dnes, ale zapeklitá situace...

 

2.6.2021

Vítám tě

To ti to trvalo

Zpíváš? Hraješ?

Hrušky bába sbírá

Kreslí s nimi na nebe

Slunce ti skotačí ve vlasech

Usměj se! 

Zazpívej! 

Tu věc

Tu starou dobrou věc...

 

1.6.2021

Mor a žužu na vás

Syfilis a horskou dráhu

Ajccc a řetízkáč

 

Oblohou pluje mrakodrap

Ach

Je tak vysoko

Vidí Široko daleko, ježka v kleci

A

Nemá ani rýbu

 

Květen 2021

 

31.5.2021

Vrtá a vrtá

Zavrtá

Navrtá

Rozvrtá

Mozek 

 

30.5.2021

Pan Neděle kouk

Do jablka tlouk

Jablečný závin voní jako od babičky

...

But

...

It's made in Tesco

29.5.2021

Provazové bludiště

Lítáme na nebesích

Tunelem ven a zase dovnitř

Klobása jako hrom s křenem a s papírovou hlavou

Spolu na koloběžce, projíždíme celý svět

Páternoster nekonečně putuje 

Hop tam, hop ven

(Zpíváš: Půjdem horem, půjdem dolem, půjdem vpravo, půjdem vlevo...) 

Pestrobarevná paní v pasáži vyskočila z plátna rovnou před nás

David Lynch se pousmál

(Let's rock!) 

Šutry, šutry barevné, šup do pytlíčku

Svatý Václav vzhůru nohama dřímá

Viselec se vrací 3

 

28.5.2021

Rudý karafiát v ústech

Esíčka a Koka

Snídaně šampionů ve vaně

Co dělá dcerka?

Usmívá se

Panáček z Dupla uvařil kávu se skořicí

Papáme Esíčka a káva božsky voní

Mezitím voda žbluňk a žába kuňk

Duploidní sestřičky dumají,

jak se dostanou ke kamarádovi

Na druhou stranu

A...

Tatínek objevil banán od Andyho Warhola

Koupit či nekoupit?

Mít banán v naší Třískárně...

To by bylo něco

Avšak peníze a peníze

Třeba budou v kanále

Tam, co princezna ztratila korále

Elsa čaruje

Jů! Jsou tu! 

Staré plechové dveře

"Break on through to the other side"

 

27.5.2021

Smrt klepe na dveře

"Haló, je někdo doma?"

Pomyslím si:

"Husté ticho míchám v hrnci."

Smrtka klepe stále a víc

A znova volá:

"Haló, je někdo doma?"

Guláš z tisíce slov

"Ablaka dablaka" 

Vidím létat vzduchem 

velkovezíra na žábě

Klepy, klepy, klep!

"Pošta, pane!" 

Otevřu dveře

Stojí tam

Charlie Chaplin

Kopa smíchu

Kopa ledabyle pohozeného písku

"Ahoj Kide," slyším se

Hodím přes rameno ranec

Za ruku se smrtí a s Kidem šlapeme celé dny a noci

Je to tak

Není, není pomoci

26.5.2021

Když nevíš coby

Otevírej hroby

Nasbírej pár kostí

Tancuj s nimi!

S radostí

I

Se zlostí

 

25.5.2021

Der Fotograf ist verheiratet

Co nadělám

Na cestu do školky svítí sluníčko

Ještě jednou

Vše nejlepší k narozeninám, 

Martinko, moje milá 

Neděle už dávno zmizela, 

ale Tvou svíčku 

jsem pečlivě uschoval

Květen 2021 

Je dobře na světě

Sám se sebou

S dcerkou

S dětmi

A

S Vámi

Danke

 

24.5.2021

Zdravstvuj

L. N.

Und

Other nice people

Copa to?

Fi rádi má básnicta?

Und 

Fotecta?

Šírovala ja?

Hovnivul uš běžet na fas

Hände hoch!

:)

 



23.5.2021

Krásný den a krásná nevěsta

Kostel nejsvětějšího srdce páně

Láska, úcta a věrnost až do konce

Slunce proklouzlo mraky

Janičko a Ivo, gratuluji

Katolická církev "Aaauuuu!" 

Václave, Ty však umíš mluvit - díky! 

Ahoj holky Kuny, vyrostly jste mi

Všechny tři, ou jé

Slečno fotografko, nedáte si se mnou kafe nebo tak něco?

V Rudolfinu čáry máry a na nábřeží 

Jednorožec od Salvadora Dalího

Byl jiný, než v pohádkách, 

ale i tak se Ti, Karolínko, líbil

Tvoji plavci plují po Vltavě do Labe a až do moře

Ve Valdštejnské zahradě 

jsi hrdinně skočila do loďky

 a obdivovala velké kapry Koi

Jen na výstavu Toyen nás nepustili

Nevadí, máme dost času

Snad...

 

22.5.2021

Ahoj Renčo

Tak jsme se konečně rozloučili

Vím

Nebylo kudy kam

Ale

Teď už nic nebolí

Démon alkohol

Květina a svíčka

Spálená místa na srdci

Smích a pláč

Bez rakve

Utíkáš

Šplháš

A povídáš

Beze slov

Bez lásky

Sbohem

 

21.5.2021

Znovu a znovu začínám psát

Těším se na Tebe 

Ukaž se mi 

Vím, že tady někde jsi

 

20.5.2821

Bubák a Bublina

Dívali se do tmy

"Ahoj!" volali

Nic, nikdo

Tož šli spát

 

19.5.2021

Provedu spací výkon

Ale až potom, co Ti všechno povím, příteli

Vejvoda, Patera, gooool!!!

Devadesátka plná Elvise 

Ale jen fakt dobrejch věcí

Ne těch miliony sraček, který prostě musel nahrát 

Jo.

Půjdeme tedy o víkendu na hřbitov a zapálíme jí svíčku 

Chci se s ní rozloučit

Jo. 

Ale v sobotu ještě musím na svatbu

Bude se konat, pokud Ivovi nebude špatně 

Poplach! Ve školce! 

Osoba se střelbou zbraní! 

Řekl jsem Leničce, že bych

 vytáhl taser a udělal "Bzz."

CNN - Pozor ? Rozhovor z učitelem, který zachránil při útoku na školku děti i personál 

"Jak jste to, pane Srazil dokázal?" 

"Bzz."

 

18.5.2021

Máchal jsem ve vaně prádlo

a desetníky počítal 

za odtaženým klavírem

Obtloustý Matthew 

každý večer běhal a po třech dvanáctkách ukazoval

 na dírky na svém pásku: 

"You will see!" 

Nikdy nezhubl 

Jednou podpálil při smažení řízků kuchyň

Můj brácha byl plný heroinu a Žumpa plná skinheadů

Nůž na břiše 

"Tak mě zabij," slyším se

Kanada versus Česká republika 

"It is not fucking hockey!" křičel Patrik z Ottawy, zatímco Wayne plakal

Nocí jsem procházel skrze Tebe

Láska plála

 

17.5.2021

Represivní složka

Je jak 

Použitá vložka

 

 

16.5.2021

Porucha v ústředí

Porucha!

Sedí tam hluchá ropucha

Úúú! 

Ú u ú! 

Já už jdů

Deštěm opařený

Bleskem zasažený

Na rameni motýlek

Sedí, nevzlétne

Prý, dokud se nesvlékne

Květnová neděle

Začíná vesele

Kolkolem cupitáš

Na mě se usmíváš

Jů ♥

 

 

15.5.2021

Raketa letí k měsíci

Je plná malých pejsků

Haf, haf!

Sedím si na kopci 

Dívám se

Mávám pahýlem na pozdrav

Až přistanou 

Vykopu si v kopci díru

Bude to moje díra

Jedinečná

Plná snů

A

Slov beze smyslu

Smyslu netřeba

Jen já a díra

Jen díra a já...

 

14.5.2021

Očičko pálivé

Snědeno psy

 

13.5.2021

Hlava třetí

Žaludek křičí

Kůň se prase 

Lokomotiva je tichá

A Pepa v remízku 

Zpívá bez dudy 

Sukni má

Naruby 

Jejda

 

12.5.2021

Úterý zmizelo v minulosti

Felix se posral

Květiny rozkvetly

Markétka se usmála

Klíče zůstaly v zámku

Adié, úterý…

 

11.5.2021

Hurá

Poslední vůle

Konečně jsem v klidu

Zatímco

V Indii

Krematoria nestíhají

 

10.5.2021

Černý kocour 

hlídá můj spánek

Lítám si od hvězdy 

ke hvězdě 

Zářím a zpívám

dětem do oušek

S vesmírem a sám

 

9.5.2021

Bylo nebylo

Zmaštěné jelito 

Našlo si cestu do huby

Velké zubaté obludy

 

 

8.5.2021

Vzpomínka na staré dřevěné zábradlí

První nápis: Jana Smofiewrambilo 

Druhý nápis: Zsilakobrm

Dětství s Vlaštovkami a Amazonkami 

Uprostřed lesů 

Dvojité krátké zapískání znamenalo jídlo 

Večer uhodil blesk do kostela

Třásli jsme se strachy 

Ježci dupali ve sklepě

Záhy se objevil Hejkal

Kdopak mi po těch letech uvěří 

Srnčí stezka

Tygří plácek 

Záchrana topících se myších miminek

Nekonečně nepřeberné moře času

Ležatá osmička

Je osmý květen 

Všechno bylo a je

 

7.5.2021

Kobliheň zazvinila zem

Lecčems podobná 

Permoníčkovi s velkým P

Na začátku

A Konihles

Nehles

Buďme všichni rádonošci

 

 

6.5.2021

Od včerejška lítám 

Usmívám se na pocestné

Koukám tajně holkám na zadky

Mňoukám

Štěkám

  Dýchám!!! 

Jezdím na robotovi (vysavač)

Šplouchám se v moři nápadů 

Už nejsi moje starost

Jsi jen bolák, kterého brzy 

zadusí jarní květ

Za chvíli zmizí v hajzlu

Konec konců tam patří již několik let 

Tak na tři!

"TŘI!!!"

 

5.5.2021

Zasloužená svoboda

Snáší se z oblaků 

Byla léta ničená

Drcená ve svěráku

 

Zasloužená svoboda 

Nebudu už mnichem v kleci

Z povídání na skále

Zbyly jen kecy a kecy

 

Zasloužená svoboda

S Láskou která zůstala 

Dcera, život, děti, kytara

 

A Ivanka:

"Já jsem Ti to říkala."

 

Ha ha ha

?

Ha ha ha

 

4.5.2021

Pod kamenem, na kameni

Úvaha, ta zrádná mršina

Zpívá píseň o utrpení 

S očima vytřeštěnýma 

Vidle touží po znamení

Od půlnoci do rána

Je to vlastně zabíjení 

A velká smutná neznámá

 

3.5.2021

Teploměr a modrá je dobrá

Děti se mi vrací 

Budu bláznit a čarovat

Čekám dobré zprávy 

Bětka a Ondřej

Josefka a Sebík

Krásně je na světě 

Krásně! 

Radost nás popožene ven 

U našeho javoru

Obrátíme se k slunci

Provedeme indiánské vzývání

Po obědě budu hrát a zpívat 

Potichu 

Pod peřinkami 

Děti se zavřenýma očima 

Dotknou se hvězd 

I mé duše...

 

2.5.2021

 

Mlok je gumová hračka a kanibal 

Víte proč to vím? 

V noci mou tvář zulíbal

Teď však ráno všechno smaže

Babička ho do kozelce sváže

Hurá, hurá písničky

Hurá, hurá básničky

Je krásné být lehce i více ujetý, 

polykat komety a planety 

Mloci a žáby, báby a krabi 

Kdopak tohle namaluje, 

toho Conway obdaruje...

Tenhle semhle:

conwaysworld@seznam.cz

 

1. Máj 2021

Čáry máry dneska v noci, 

místo krabů přišli mloci 

Čučí, mlčí, naslouchají, 

copak mloci znamenají? 

 

Radost včera vládla světu, 

dcerka byla v plném květu

Přívoz, řeka, dětské hřiště 

Děti, mámy = mraveniště

 

Ať si mloci ve zdech kvílí

Ať se třeba pokálí 

My jsme s dcerkou přesto, 

krásné ráno uvítali

 

Je první Máj!!! 

Ňuňu papa lulu!!! 

 

Duben 2021



30.4.2021

Ahoj Adolfe

Budeš s námi skákat přes vatru? 

 Hoří 

Hoří

Hoří

 

 

29.4.2021

Květiny

Fotografie 

Zpěv ptáků 

Věčně usměvavé slunce 

Měsíc s dýmkou

Robůtek Bíba pozorující

Létavice s očima otevřenýma 

Staré žvýkačky s tygříkem na obalech 

Mohlo by se zdát... 

Že je tu pusto prázdno

Nikoliv

Jednoho večera 

stará kočka přišla za Bíbou 

Dívali se vzájemně do očí

Nekonečně dlouho

Spolu ulehli do měkké trávy 

Spolu ráno vstali a putovali dál

 

28.4.2021

Potichu kráčím podél svého těla

Svírá mě šílená bolest 

Svítá

Měsíc v úplňku mi připomíná, 

že smrt je vždycky dokonavá

Ze stěn mě pozorují krabi

Cítím jejich žhnoucí oči 

Jejich páchnoucí ústa 

Krabí jed proniká do mého srdce 

Kdy už konečně uslyším:

"Hola hou! Už na tebe nemohou!"

?

 

 

27.4.2821

Každý den kontroluje

novou báseň 

Vyhledává mezi řádky 

… 

V noci jsem se mi zdálo o

čtení mých básní před soudem 

Recitovala je ona paní s kundou na hlavě 

Vrchol nechutnosti 

Čas letí jako splašená kuna lesní 

Stejně si nedá pokoj 

Asi nikdy 

Jenže dnes 

Na to sere pes 

 

26.4.2021

A five-minute short 

horror movie 

Dva Marečkové

Und

maličko - posezeníčko

V noci připlavalo 

prase Visajanské

(z Filipín) 

"Ahoj prase!"

 

25.4.2021

Holčička spí

Nedělní ráno se sluncem v okně 

S cigaretou a s mozkem vypnutým

Jen tak 

Koukám se před sebe

Je dobře, že nic nevidím 

Muchlanina odpočívá v moři

Hodil jsem jí tam před spaním 

Popsanou inkoustovým perem

Je pryč 

Holčička spí

24.4.2021

Potůčku bublavý

Slyším tě každičkou noc 

Větve mohutných smrků

Sklánějí se nade mnou 

Bílý měsíc jimi hledá cestu

Dotýká se mé tváře 

Bojovníci spí

Oharek cigarety usíná v ohništi

Je to tak dávno a přece tak živé 

Obrazy i tiché hlasy

Jak je to v té písničce? 

Utichly banja, utichly kytary

Přesto 

Toulám se s Vámi 

Má hůl ještě není zlomená

 

23.4.2021

Jednonožka skáče podél pole

Motá se a huláká: 

"Nazdar, ty vole."

22.4.2021

Křížem krážem letí 

Kostrbatý rukopis značí 

Mozek umírající 

Na hranici hořící 

Sktvící se na nebi 

Putující vesmírem

 

21.4.2021

Tak tu mě máte 

Sním o lese bez lidí 

O malé zemljance 

O bratru ohni

O chladném podzimu 

Pohasínám, abych znovu vykvetl

 

20.4.2021

Trocha radosti

A

Trocha bolesti

Fouká si písničku na dudy 

Potichu odchází tamtudy 

Aby se vrátil

Po zarostlém chodníčku 

A z kapsy vytáhl 

Malinkou věcičku 

Je to jeho tajemství 

Mírné až pokročilé šílenství 

Šílenství láskou 

Totiž 

Smíchaná 

Trocha radosti 

A

Trocha bolesti

 

19.4.2021

Z oblaků dívá se dolů

Na Zemi křik a pláč 

Valí se tanky přes miminka 

 Umírají v křečích 

Valí se tanky jako připomínka

?? ?????? !!!

 

18.4.2021

Kurt

 

"Vypadá moc smutně. 

Líbí se mi, jak zpívá. 

Proč je, tati, tak smutný...?"

17.4.2021

Stříbrňáky

 

Tři kasičky plné

Po cestě Strastiplné

Výměnili za sedm Stříbrňáků

A vrátili se za soumraku

 

16.4.2021

Poskoč si má milá

Peklo je na dosah

Jsi celá bílá

Jen tváře máš červené

A srdce, srdce máš kožené

 

Poskoč si má milá

Peklo už čeká 

Každou noc opilá

Oči máš skleněné 

A srdce, srdce máš kožené 

 

Poskoč si má milá

Naposledy

Cítíš, jak tě duše zebe? 

To znamená, že už jdou

Pro koho? 

Pro tebe

 

15.4.2021

Spálil jsem maso v mrkvi

Takže je úplně mrtvý

 

14.4.2021

Ponožky vítají nohy

Nebo 

nohy vítají ponožky?

Či 

ponožky a nohy

jdou sami svou vlastní cestou?

13.4.2021

Holčička s jasnýma očima

Motýlek blankytný 

Ta moje dušička 

Dostala injekci 

Zpívá a hraje si 

Ve třídě 

Na zahradě 

I

Ve smrti

 

12.4.2021

Ještěrka za obrazem

Moucha Tse-Tse 

Zouvák

Vana bez vody 

Guru v odtoku

Točí se můj svět bez rozkazů

Svoboda

Já a dítě

Dítě ve mě 

Spolu sami

Sníme

Zeměmlatka 

(našemoje domovina) 

Šerosvit Moonský

(našemoje snítko) 

Teplosvit Sunský 

(našemoje zářivost) 

Žádné galeje

Žádní lživáci 

Nic než spolu sami

 

11.4.2021

Kůže s růží

Růže s kůží 

Všehovšudy

Dva muži 

Jeden žije s kůží 

Druhý s růží

 

10.4.2021

Chudák brouk

Uprostřed lesíka 

Do hrnce tlouk 

 

Chudý brouk 

S hrncem utíká 

Přes les a přes palouk 

 

Šťastný brouk 

Mince počítá 

Dostal je od můry, 

že hrnec ztlouk

 

9.4.2021

Vítáš den 

Máš ticho v ústech 

Minuta za minutou mizí 

Díváš se hluboko do země

Bez rukavic ponoříš 

své ruce do hlíny

Minuta za minutou mizí 

Objevíš žížalu

a ona ti zazpívá o tom, 

jak včera utekla kosovi 

Minuta za minutou mizí 

Jednou se probudíš 

bez rukou a bez nohou 

Sama se ocitneš 

v žížalím světě

 

8.4.2021

Potká hlava hlavu

Hou, hou 

Každá má svou tlamu

Hou, hou 

Hlava k hlavě

Tlama k tlamě 

... 

Hovna hravě

Hou, hou

7.4.2021

Kouzelný den náhle přišel

Bez varování 

Slzy a objetí udělaly kukuč 

Vdechnul jsem kapku hélia

A vzpomínal 

Šedivá věc konečně zmizela

Děvky odplachtily na kraj světa 

Gramofon zapraskal

The Beatles 

Vezmu se za ruku

A projdu se 

Dokola 

Okolo

Kostela

 

6.4.2021

Chlapče

Neboj se 

Rozhlédni se

Běž

A

Nepřestávej

Nepřestávej

Nepřestávej

...

!

 

5.4.2021

Utíká jelen polem kolem

Och, je nakažený morem

Zpívala manželka jelení,

že je to boží znamení

Zatímco ostatní jeleni

sbírají kamení

 

Jelen se ukryje ve křoví 

a hledá bubliny růžový 

 Je tam však šílenec 

s igelitovou taškou 

a poloprázdnou flaškou 

 

Vždycky jsem chtěl 

být desperát

Myslí si 

Ve svých snech zabíjí 

jeleny a krysy 

 

Je pondělí

Nebo co?

 

4.4.2021

"Kolik je to teda mrtvých lidí, tatínku?"

"Představ si, Kájo, že by zmizelo deset Zbirohů."

Kříže, květiny a svíčky

Maminky, tatínkové,

babičky, dědečkové, 

synkové a dcerky

Fouká vítr 

Končí den 

Noc padá na bílou sobotu 

Usínáš na mém rameni

 

3.4.2021

Pole, louka, potůček

Nasadil si klobouček 

A do ruky hůl

V lese zahynul

Ó, bídná smrt 

 

Kosti bílé 

 Maso shnilé

Nohy tamhle, ruce tu

Tělo puká v rozkvětu 

Ó, bídná smrt

 

2.4.2021

"Co jsi dělal včera?" 

"Myl jsem si nohy." 

"Umyl sis ty nohy?" 

"Ne."

 

1.4.2021

Dnes je to padesát let

Ty Prďolo

Otevřela jsi oči na Apríla

 Nebe burácelo 

Blesky lítaly 

Splašili se i koně 

A babky kořenářky 

páchaly houfně seppuku

Jo... 

Stále Ti v očích hoří oheň

Ten už nevyhasne 

Nikdy 

Zažehla jsi jej nadobro 

Tož 

Tumáš 

Brož

 

Vítám Vás u čtení pozpátku, 

ať máte nějakou památku. 

 

Dobrovolný příspěvek můžete posílat semka: 

napište, prosím: Chleba

4352688003/0800

A pokud Vás to se mnou baví, můžete pravidelně ♥


O veselé mině a létajícím ševci (poezie, Jorka Mouken) • Bigbeat (poezie, Jorka Mouken) • Smutná stromová (poezie, Jorka Mouken) • Skot-s-ká (poezie, Jorka Mouken) • Cigánská Rom-ance (poezie, Holka s vlkem) • Sklízíme hoře (poezie, Lokálka) • Žaludeční (poezie, Lokálka) • (bez názvu) (poezie, Adam Pomahač) • Já vim, že neumim cizojazyčně, ale múza se neptá – přičemž ani moje múza neumí cizojazyčně, takže nevadí... (poezie, Lokálka)
    

25.9.2021
Já vim, že neumim cizojazyčně, ale múza se neptá – přičemž ani moje múza neumí cizojazyčně, takže nevadí...

I can't sleep well
Well, I count sheep
The sheep is hell
The help is cheap 

20.9.2021
(bez názvu)

Jsou chvíle, kdy neexistuje nic, jen stojící prázdno, kdo je tam, a co má tu cestu, v ničem
hej! Pozor! Stůj ty tam, šklebí se na mě expresionismus, nechtěl jsem jen tak ukájet své svědomí
Vzpomínáte ještě na ty časy, kdy jsme byli stejní?
Ne, tahle věta nemá co do činění s uměleckým výstupem, to jenom můzy se přišly ohřát
Měl jsem kdysi sen, kde festival probíhal ve vodě
Drž už hubu, nikoho tyhle tvoje výlevy nezajímají
Chtěl jsem jako dřív, no víte… těžko se o tom mluví, s tím zachyceným semenem, ze kterého tak má klíčit láska
Nechtěl jsem jim o tom mluvit, oni tomu nerozumějí, s nima to nejde, bohužel
Nevíte, kde bych tady našel tanec? A stopa střevíce mi s mohutným zašuměním padala do tváře
Otupělý mechanismus mě tedy vedl příbojem jakéhosi blaha, kde nebylo rozumět kdo, s čím a jak.
Chtěli jsme se milovat, ale ona nevěděla, nevím zda chtěla, do toho se zase připletla práce,
Hej, vstávej, tady není čas ani prostor na koho s kým, kdy a kde, jasný?
Stopy střevíce šli pozpátku, na jinou, novou, možná snovou adresu
Nevíte, kde bych tady nalezl dalekohled? A stopy kontrastů dávaly najednou jiný obsah

Je mi divně, konkuroval telefon svému obsazenému tónu, ze kterého byl znát pouze onen známý epilog tůt, tůt, tůt,
Nikdo, ani s ničím jiným se už neozýval
Kam? Káže páže, do čehokoliv volající, odpovídal knír se svými štětinami, neměl už vůli, chtěl umřít, stál jenom o holící strojek a… konec
Nechtěl bych takhle dopadnout, opáčila Leninova bradka, já ze svého pána mám na to hrdosti dost, i když balzamovaného a mumifikovaného

Chtěl jsem přes to pole dopadnout jako dělostřelecký granát, opravdový dělostřelecký granát, ne jen když si někdo hodí rukou, a stopy na klávesnici rozbily mohutným třaskavým úderem mikročip i zbytky notebooku
Myslíte si, že ta stará láska už vymizela? Ptal se Bandaska, ne odpověděl Nývlt, ale něco z těch břehů má k tomu blízko, dáví se a trápí pod vznešelou sinalostí konjukce pluta a jupiteru

17.9.2021
Žaludeční

Copak skrýváš ve svém bříšku? 
Bachor, čepec, sléz - a knížku. 

16.9.2021
Sklízíme hoře

Ňáký jsou který
Ňáký jsou jaký
Dneska jsem umřel
A zejtra taky
A všemi směry
Zadními vrátky
Vyjdu do světa
A zase zpátky

13.9.2021  (upr. 14.9.2021)
Cigánská Rom-ance

Nikdy bych nevěřila, že tě zabiju
Že seberu poslední zbytky naděje a vykopu ti hrob
Nikdy bych nesehnala kohokoliv podobného tobě
Vykonat velké dílo, žádá velkou oběť
Mrzí mě, že to nemůžeš vidět

Jsi tak krásný
Mramorově chladný
Odtažitý a bílý
A ty růže! No jako živé

Změnil ses mi před očima
A to jsem nemohla dopustit
Nemohla jsem dopustit, abys oněměl
Abys jedl z plastových talířků a brindal všude okolo

Musela jsem k tomu přikročit
Zachoval by ses snad na mém místě jinak?

Ještě budeš rád, že teď z tvého těla raší první úroda
Snad přinese štěstí

Cigánkám se prý nemá nikdy věřit, tak si mi holt neměl věřit
Nebo si neměl utýrat naše koně do krve
Byla bych ti odpustila i tu krev na tvém nose
Ale nemoc nikdy
Ta je ošklivá a ohavná
Amen

4.9.2021
Skot-s-ká

Jedna milá básnička

upadla nám do kytek,

krávy žerou květiny,

to je ale dobytek.

4.9.2021
Smutná stromová

Jak pila, co kmeny stromu drásá,

jako když umírá háj,

jak asfalt, co hubu mě rozfláká,

zrovna když zapíjím žal.

4.9.2021
Bigbeat

Už dva dny prší z nebe barevnej sliz.

Už dva dny hraje z mraků Ballroom blitz!

4.9.2021
O veselé mině a létajícím ševci

Ležela v podzemí mina

a šlápnul na ní vepř,

toho však měl na vodítku

kupec zvaný „Švec“.

Vyletěla do vzduchu hlína

a pec nám spadla,

pec nám spadla.

Všude létala plec,

létaly taky šídla, kosti a pes,

létala i jeho pleš.


Vyvanutí (poezie, Tomáš Recht) • (V)nitroblock (poezie, Jorka Mouken) • 3 říkanky (uvědomělá příprava na další období) (poezie, Lokálka) • P(l)ísnička lesa (poezie, Jorka Mouken)
    

28.8.2021
P(l)ísnička lesa

Hory a lesy

daly mu přeci

všechno, co vždycky chtěl mít.

A všechny ty běsy,

zmizely kdesi

takhle to přeci má být.

 

Jeleni, kanci

vyzvali ho k tanci

a on tu s nimi chce žít.

Stane se houbou,

vždy umíral touhou,

že v lese bude sám hnít.

 

Tak vydal se kamsi,

kde jsou jen srnci

a kde je hluboký les.

Tam zarostl mechem

a lesním dechem

teď dýchá na všechnu zvěř.

 

Tož věř tomu nevěř,

kdo nevěří je medvěd

a sere v lese za keř.

Včely tu tančí,

koho bodnou, ten jančí

a přejde ho tak chuť na med.

 

A vlci tu vyjí

a víly tu žijí,

všeci se mají fakt fajn.

Píseň s dobrým je koncem,

že nestal se pitomcem,

ale jen myceliem.

20.8.2021
3 říkanky (uvědomělá příprava na další období)

Pohleďte, pozemšťané
Kosti mám rozlámané
Jsem vpleten v kole
Je to má role
-------------------

Bude zima - to je hrozný
Bude zima - bude podzim
Bude zima - bude mráz
A co na to zvíře v nás? 
-------------------

Radši se neptej, jak je venku
Vánice kropí záhumenku
A suché prýty stojí samy
Po lesích - mezi václavkami

V létě jsem prožil dlouhé chvíle
Ležel jsem, koukal na motýle
A propásl jsem vhodnou chvíli
Teď už je pozdě na motýly

4.8.2021
(V)nitroblock

 

Kouřím, koukám z vokna, a vidím, jak jdou vokolo blbý kecy.

Tu se najednou rozbila láhev vod piva, střepy se rozletěly po vokolí jako malí ptáčci.

Já je krmím pískem a koukám na kočku, jak se zachová, má přece ptáčky ráda.

Jde kolem dítě a říká matce: „Hele, barevní vrabečci!“

Matka jen odsekne: „Zase nějaký performance.“

 

 

3.8.2021
Vyvanutí

Dávám vyvanout

hospodou zakouřený

tričko Nirvana.


Nekalá soutěž (poezie, Tomáš Recht) • Vtipoezie (poezie, Nicc) • O rovnosti pohlaví (poezie, Tomáš Recht) • Co všechno můžete (poezie, Jorka Mouken) • roztrhané košile (poezie, kolemjdoucí)
    

31.7.2021
roztrhané košile
ale vysvětluj to ve dvě ráno
automatu na kávu
kdesi na vopuštěnym nádraží,
bez bot a bez mincí, s poslední bankovkou,
zmuchlanou jak kapesník
v puštěnejch otěžích
že seš jenom člověk a rozumíš pravidlům,
ale že odpuštění a slitovnost je vlastnost nejvyšší
a přes drkotání zubů
tomu automatu je to jedno
nevidí, neslyší
13.7.2021
Co všechno můžete

Chcete chcát na stromy? Můžete. Můžete taky chcát jak sloni.

Můžete třeba brát drogy, opravdu můžete, každýmu je to jedno.

Můžete třeba chlastat v hospodě a u toho se zhulit, jak psi

nebo srát v parku za keřem, stejně tam serou bezďáci.

Můžete běhat nahí po poli pokoseným, ať vás pěkně bodaj stonky.

Můžete chodit do práce, kde vás to sere anebo nemusíte, však vám dá něco stát.

Můžete se chovat jak hovada anebo néé.

Můžete milovat, nenávidět, smutnit, veselit se, bavit ostatní nebo jen sebe nebo nikoho.

Můžete koukat ve dne na nebe, na mraky, jaký dělaj vobrazce, v noci na hvězdy.

Sledovat třeba roj meteoritů pouhým okem, či třeba teleskopickým dalekohledem.

Můžete někomu popřát po esemesce, dopisem či pohledem.

Můžete hodit kamenem, dojit vemenem, množit se semenem.

Můžete plýtvat rumem, plivat na zem, vyznávat zen, sekat trávu,

nasbírat plnej kýbl krtků a pak je vysypat na golfový hřiště.

Můžete čistit popraviště, činit kůže, můžete ničit popraviště.

Můžete uctívat Bohy, klanět se andělům, klekat před křížem,

divně se tvářit na hnusný věci, na hnusný lidi, na hezký lidi.

Můžete klidně sedět a sledovat, jak se dva perou a smát se tomu.

Můžete se sami prát, můžete prát prádlo, můžete smažit sádlo

a na něm pak řízky, bramborák nebo květák.

Můžete psát dobrý básně, blbý básně, jakýkoliv básně.

Nedoběhnout na záchod a pak se umejt v umyvadle,

můžete šlápnout na hrábě a užívat si zlomenej nos,

můžete si třeba oholit vous.

Můžete odejít z divadla v polovině představení

nebo zůstat do konce, i když je to nuda.

Můžete potkat známého na ulici a nevzpomenout si,

jak se jmenuje a když odejde, tak si pak říct, jo to byl Luba.

Můžete nevěřit tomu, co vám, kdo říká,

můžete věřit tomu, co vám, kdo říká.

Můžete dělat zlé věci, ale vždy můžete dělat dobré věci.

Tak buďte dobří, jestli chcete.

8.7.2021
O rovnosti pohlaví

Pij čaje z Číny
pij čaje z Indie

Pij čaje ve dne
pij čaje v noci
pij čaje hodně
pij čaje pij!

6.7.2021
Vtipoezie

Byl jednou vtip 

a ten se měl rád

a bylo mu jedno

že se tomu nedá smát

2.7.2021
Nekalá soutěž

Zatím, co se koupeš

kradu Ti tvou keš.


Lázeňská (poezie, Jorka Mouken) • Lovecká (poezie, Jorka Mouken) • Pořekadla (poezie, Jorka Mouken) • Šnečí poezie (poezie, Jorka Mouken) • Černá kronika (poezie, Jorka Mouken) • Hlava (poezie, Frankie Táborák) • Vážený kolego (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tři dva jedna (poezie, Magdalena Bohumila Nohi) • V jejich snech (poezie, Jorka Mouken) • Ztracená (poezie, Jorka Mouken) • Třeboňská (poezie, Jorka Mouken) • Chmýří (poezie, Jorka Mouken) • Jíra a víra (poezie, Jorka Mouken) • Na kopcu (poezie, Jorka Mouken) • Dik-táto-(r) (poezie, Jorka Mouken) • Spadla klec (poezie, Jorka Mouken)
    

30.6.2021
Spadla klec

Z rána spadla Hana na banána.

Propánajána, to byla rána!

Zkrátka to udělalo žuch a bum,

jak když spadne brána.

Všude tekl řev,

jak když vylije se rum,

jak když krákne vrána,

jak vožralejch mažoretek sedm,

když sedne si před dům,

jak když praskne pec.

No prostě, spadla klec.

 

(A ptáčci byli zase volní.)

29.6.2021
Dik-táto-(r)

Támhle rouška,

tady respirátor,

támhle škůdce,

tady desinformátor.

Támhle propagátor,

tady predátor,

Andrej je diktátor,

je diktátor,

je diktátor!

29.6.2021
Na kopcu

Kopcovo,

vokolo je Volovo.

Kolovo

je kolo s volovem.

Vo love se neperem,

s pepřem se moc neserem.

Dáme chleba se sýrem,

půjdem třeba za vínem,

někam na Moravu,

tam vyčistíme si hlavu,

skouknem sochy od AVU

a valíme na Prahu.

29.6.2021
Jíra a víra

„Ze země zeje díra,

že ze mě zeje díra,

že země je díra,

že víra neumírá.“

Řekl mi Míra.

 

Za to Jíra říká:

„Pche, víra

je jak krev pro upíra,

a tak si víru upírá.“

Pak ale Jíra umírá

a s ním víra tulivá.

22.6.2021
Chmýří

Létají mi víly oknem do kuchyně,

já je odfouknu,

otočím se

a ony jsou zas vně.

Tak přemýšlím,

jestli obtěžují i ostatní

nebo jenom mě.

22.6.2021
Třeboňská

Veselej vodník

vesele žil,

chodíval do hospod,

hrál karty a pil,

z lesa bral otop,

ze soch dělal jíl.

Měl rybník plnej víl,

rád ochutnával z leknínu pyl.

Všichni ho znali,

pro všechny šil,

veselej vodník,

co nikoho netopil,

jenom tak byl.

22.6.2021
Ztracená

Pořád mi berou věci,

nikdy nejsou vidět všeci.

Jindy zase chodí v noci,

někdy vypadají jako šneci,

tu zas podobní jsou štětci,

kterej taky hledám kdesi.

Prolomili se mi klecí

a teď mi přehazujou moje věci.

Domácí jsou to šotci přeci.

22.6.2021
V jejich snech

Voním k ženám v jejich snech,

hladím je.

Když se pak probudí,

necítí nic.

Ale já, já jsem v jejich snech.

14.6.2021  (upr. 14.10.2021)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Tři dva jedna

Trojka je moje nastavená prdel
trojka Tě chce
trojka jsou tvoje dlaně
pevně tisknoucí moje prsa

Dvojka je pečlivě obkreslená labuť
dvojka se Ti vyhýbá
dvojka nedělá blbosti
není jí ani výborně ani dobře
ale zaslouží pochválit

Jednička je ta, která Tě miluje
a nepřestane
i když to možná byla spíš trojka
kdo nás seznámil
jednička něžně pečuje
o obě děti
o to smutný i o to hladový
jednička to všechno ví
jednička je šipka do nebe.

14.6.2021  (upr. 27.8.2022)
Vážený kolego

Zajímal Vás můj názor na Váš esej, v němž se tvrdí, že Láska je pouze fenylethylamin vylučující se v mozku člověka.

Po důkladné analýze Vaší písemnosti jsem v ní ovšem dané tvrzení neobjevil.

Balíček, který jste mi poslal, obsahoval jen klíženou dřevní hmotu a uhlíkovou čerň.

3.6.2021
Hlava

Ne vážně, neznám
na celym světě
lepší nápad
než Ti blbnout hlavu

neviděl jsem totiž
na celym světě
nic nádhernějšího
než Tvoji zblbnutou hlavu

3.6.2021
Černá kronika

Černá je asfalt.

Černá je noc.

Černá je barva.

Černá, černá, černá,

černá, černá, černá,

od května do června.

Černá je dost černá.

Pořád černá, samá černá.

Uhlí je taky černá.

Kronika je černá proč?

A slovo „černá“ je divné dost.

3.6.2021
Šnečí poezie

V černém dni a v bílé noci,

chodí šneci bez pomoci.

Na zádech si nesou dům,

říká se mu ulita.

Je to taky trochu um,

řvát jako šnek do ticha.

1.6.2021
Pořekadla

„Host do domu - hůl do ruky“.

Dost blbý pořekadlo.

Však slepý host hůl potřebuje.

Takže třeba: „Slepý host - holí má dost“.

 

Nebo:

„Malý dvůr a dlouhý bič“.

No, ale jak se pak rozmáchneš?

Takže: „Malý dvůr a akorátní tyč.“

Nebo: „Bij ho, než uteče pryč.“

1.6.2021
Lovecká

Pomalu se laně svíjí,

pomalu, jak jen to jde.

Pomalu teď lovci pijí,

nikam už se nepůjde.

1.6.2021
Lázeňská

Ahoj, tak co záda a oudy?

No jo, bolej vás klouby.

Život lázeňský není tak dlouhý.

Brzo domů půjdu

a nebudu mít újmu.


Tvůj obraz v dešti (poezie, Rogo) • Rozcvička 0.2 (poezie, Maitter) • To nic není (poezie, Božetěch Sraček) • Suezský průplav (poezie, Turda) • Ani omylem (poezie, Božetěch Sraček) • Světélko, pohasínáš (poezie, Maitter) • Kvapil Jaroslav (poezie, Turda) • Vášeň (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

30.5.2021
Vášeň

Slovo vášeň

chutná jako višeň

a je v něm slyšet báseň

a je v něm slyšet blázen

a je v něm slyšet zvrácenost

hlavy k nebi

očí k peklu


Slovo vášeň

chutná jako višeň

plná vařící krve.

27.5.2021
Kvapil Jaroslav

tři

 

 

 

 

 

 

 

 

sta

21.5.2021
Světélko, pohasínáš

Pohasínáš
zavíráš oči
světélko naděje

než se mi vytratíš
zamávej

tak 
či onak
zůstanu sám

viď

není třeba
vracet se moc brzy
zhasneš znovu

ještě tisíckrát

20.5.2021
Ani omylem

Tohle není
jenom sex
jenom holka
jenom zamilování
jenom v mozku
jenom chemie
jenom pocit
jenom příběh
ne
a až si to budeš jednou říkat
budeš strašně kecat
a budeš to vědět
a chci Tě vidět
jakej potom
budeš guru.

13.5.2021
Suezský průplav

 

Kam se na něj hrabe

Dunaj-Odra-Labe

7.5.2021
To nic není

řekla
Jen potřebuju bejt sama
řekla
Jen potřebuju bejt samotná
řekla
Jen potřebuju bejt smutná
řekla
ale Ty
řekla
Ty si z toho nic nedělej
řekla
Ty buď veselej

7.5.2021
Rozcvička 0.2

tříštivý granát mi pluje po vlasech
a rozplývá se do rubínů
střepiny mě hladí
na hrubost dvě stě čtyřicet
v kůži se chytá zrcadlo
a když světlem křísne o kámen
stávám se hlínou pod tvými botami
okvětím udýchaná
kořeny potají

6.5.2021
Tvůj obraz v dešti

Svět za oknem

před ním

za ním

i v něm

surealismus

rozteklé barvy

vycházející z čistého 

impresionismu

realita jako odraz snu

Já svět 

svět Já 

Bůh. 

 

Otevřel jsem okno

a stal jsem se Jím 

za oknem vše moklo 

za tím si stojím, 

 

vždyť i déšť je mnou

pozvu ho do srdce

žaly pominou

svatá eminence, 

 

pak venku budu čekat 

na hvězdy, Boží oči 

vím, že nic není jen tak

ty oči žaly léčí, 

 

samo sebe kouzlo zdraví 

není větší magie

každý den čas na oslavy

Světlo, Láska ožije, 

 

vše vlastně tu vždy bylo

nepřichází, neodchází 

já vzývám tě ó Sílo

my jsme tebou, navždy nazí, 

 

až všechny barvy světa 

opět se slijí v jedinou

zůstane pak jen silueta 

tvořena tou krásnou krajinou. 

 

12.4. 2021

Praha-Podbaba

 

 

 

 

 


rozsypaný (poezie, Maitter) • Měsíční sonáta (poezie, Tomáš Recht) • Hravá (poezie, Polyp) • Nářek správce paradigmatu (poezie, Lokálka) • První jarní oheň (poezie, AN') • Výběr z básní (poezie, Tereza Anna Sedláčková) • Presley (poezie, peterkey)
    

30.4.2021
Presley

Tak dlouho jsem šel,

až jsem sešel.

Tak promiň, lásko, že jsem z toho trochu přešlý.

 

Ale není to tak zlý,

abych se z toho věšel.

Tyhle myšlenky mě naštěstí už přešly.

 

Tak dlouho jsem stál,

až jsem dostál

všem tvým očekáváním.

 

Teď bych se rád

trochu dospal.

Schovej mě do svých dlaní.

12.4.2021
Výběr z básní

Dnes chce se mi býti psem

ne, vlastně fenou…

stokrát a tisíckrát

raději než ženou

nahá a na čtyřech

srát po parku

šukat s náhodnejma čoklama

hlavně ale štěkat

výt, výt dokud hlas mi stačí

ať to všichni slyší

v těle čubky žiju!

ještě pořád žiju!...

 

Hory jsou plešatý

mraky šedý

prosinec bez sněhu

na obzoru kapka zlata

jinak je všechno bezbarvý

hrady jsou zbořený

vesnice smutný

jen kytky na hrobech se smějou

jinak je všechno mrtvý

 

 

Jednoho krásného rána

 půjdu se projít do sadu

dojdu úplně dozadu

připraven, hledím do nebe

co tam nechám si pro sebe

 

vezmu si nůž a provaz

jabloně, jdu si pro vás

zatínám zjizvené pěsti

a míjím poslední rozcestí

 

jsem na místě a s kldem

dávám sbohem všem lidem

nikdo mě nehledá,tuším

jednoho krásného rána se zruším

 

tohle nelze jen předstírat

na jabloni chci se usmívat

opouštím všechny sobce

nikdo mě stejně nechce

 

směju se, koukej na zuby

až budu vyset naruby

mý ranní ptáče je vrána

…jednoho krásného rána

7.4.2021  (upr. 8.4.2021)
První jarní oheň
Už hezkých pár let nečekám na prince
Nevymřeli 
Jen zdegenerovali.
Však ani ty princezny už nejsou,
Co bývaly
Pohádky bolí
Když se na ně věří moc
Realita bolí
Když se jí dá věřit jen velmi málo
Každý si musí pomoci sám
Na nikoho a nic už nečekám
 
Přesto tě zase ráda uvidím
Nejsi princ, nejsem princezna
Nedokážeme vystát realitu
Pojď se z ní zkusit vymanit se mnou
Vždyť prostředků je mnoho
Prostředků, co končí
Třídenní kocovinou
A tabákem ve vlasech a vlasama v tabáku
A spodním prádlem nacpaným v ruksaku
 
Smíchem a trapností naplněné chvíle po okraj
S vůní ohně a kamenné lože
Je připravené všude kolem 
Takové věci se v předjaří
Stanou, ani jeden neví jak..
Kde Osud mívá schované
Všechny tyhle, co nejsou princové
A právě proto jsou tak zajímaví? 
Schovává je na dně lahví.
6.4.2021
Nářek správce paradigmatu

Roky hledíš k kometám
Já tě přitom ometám
Okřikneš mě, zastrašíš
Pak se zase zaprášíš

5.4.2021
Hravá

ňaderné ponorky
spermická děla
vraždící na mírové misi
po zuby ozbrojená chtíčem

nadějní geometři
geomanti těla
pozřeni při hře
s gymnastickým míčem

1.4.2021
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Měsíční sonáta

Stojí stojí dalmatin
na výběžku skalnatym
Jára s tělem svalnatym
pět jégrů si dal na tým

Chodím jako šarlatán
co se vohák šarletem
chodím chodím s varlaty
dostaneš je zdarma ty

1.4.2021
rozsypaný

cítím
malou propast
na špičkách prstů
nad Metují
trochu kouře

téměř stojím

něco o zeď
třísklo
v mojí hlavě
odcházím

nebolavě


Leden 2021 - Conway's World (poezie, Šolmes) • Únor 2021 - Conway's world (poezie, Šolmes) • Březen 2021 - Conway's world (poezie, ) • Když přijde válka (poezie, Jorka Mouken) • Moc knih (poezie, Maitter) • Probuzen (poezie, Kulturní P_rnograf) • Tváření za tepla (poezie, Maitter) • Křišťálová holka (poezie, Maitter) • Třídní sraz (poezie, Polyp) • Sbírka básní "27" (poezie, Polyp) • Sbírka básní "Básny" (poezie, Polyp)
    

21.3.2021
Sbírka básní "Básny"

Básny * 2009 

Ke stažení #zde#

21.3.2021
Sbírka básní "27"

27 * 2014

Sbírka básní

Ke stažení #zde#

21.3.2021
Třídní sraz

s výrazem medojeda vzpomínám

jaká si byla plachá holčička

držela ses zpátky - já taky

 

jatky těch jalových let

korodující paměť 

to vše ukazuje chirurgicky 

na citlivá místa

 

to se nedá 

nevyhazovat hříšky 

a pokroucené zrcadlové obrazy

z výšky i nízka nechat odpadávat

 

maso na kostech

hnidy ve vlasech

 

Tvůj dech na varlatech

20.3.2021  (upr. 10.5.2021)
Křišťálová holka

viděl jsem tam na lavičce křišťálovou holku
řekla dej si se mnou a buď v pohodě
kůži měla zrovna strašně horkou
pot na čele, bílé rty a smítka ve vlasech
odmítl jsem jemně, nejsem nezdvořilý

no tak pojď sem, ukážu ti, v čem stvořili světy
důvod, proč se vzdávat kráse apatie

na břehu mé mysli se plaše zdvíhal příboj
dál už jsem se neodvážil, bylo mi jí líto
její pohled pálil uprostřed té zimy
napadlo mě, že mi hledí do duše
že hledá

zeptala se, jestli nemám, čeho by se napila
podal jsem jí flašku, nejsem škrtil
beze slov pak vstala - ani zašeptání
místo viny tála divnou poezií
v ruce sklo, vtom naposledy ohlédla se
a chtěl jsem něco zavolat

všiml jsem si ve tvých očích nevyhraný války

nalhávám teď nejen sobě, že nebylo co
že mě nenapadlo jak

19.3.2021  (upr. 10.5.2021)
Tváření za tepla

chci běžet a nevrátit se
průrvou obrazem
motivace
dva tisíce velká motivace
s vědomím pošpiněná

nelez mi na záda
napíchneš se na břit nebeského oblouku
schoulíš se do kafe a podáš mi déšť
a průrvou křičí řeka

křičí do dlaní a ty dlaně jsou moje
přibiju je na střechu
a nechám krví vonět
složená pod víčky řasami bolest

úsměvy do všech stran
protože mě nemiluje
protože mě milovat nelze
chci běžet a nevrátit se
chci brečet
vynést kováře
co mi tváří mozek
hodit ho do koše rozmáčknout o zeď
lež a lítost intrikánství
všichni tě nenávidí
a pravda tak řinčí
tolik modřin z kovadliny
neslyším ji
nerozumím ani slovo

dívá se na mě jako na zvířátko
pan kovář říká chcípni
a já to znám je to dril je to pravda
je to dril
takže pravda
úsměvy do všech stran
protože to znám

17.3.2021  (upr. 18.3.2021)
Probuzen

z tance ve zlatém oceánu

z rozpitých hvězd vesmíru,

co mě vtáhnul.

Uklidněn prožitkem konečného splynutí.

Radostná úleva po opuštění těla

paralyzovaného křečí,

než se roztrhlo sevření

a opustil jsem pouta.

 

bez vody, stravy

zbaven závislostí.

v lehkosti bytí.

15.3.2021  (upr. 10.5.2021)
Moc knih

vezmu svoje těžké knihy
a postavím z nich hranici
spálím tam č(e)rty
co mám v mysli

hořící vlasy hrozně smrdí
víc než grilovaná kůže
a do lebky se těch 451
stupňů Fahrenheita moc nežene

a to nevadí
to je fajn
mozek je tuk a bílkovina
a v horku se rozteče

pa, démoni

11.3.2021
Když přijde válka

Když přijde válka,

kdo mi zalije květiny?

Kdo pohladí mého psa?

Když přijde válka,

kdo za mě bude hodný na ženy?

Kdo nasype ptáčkům?

Když přijde válka,

kdo otevře branku pošťákovi?

Kdo za mě políbí spící dítě,

které tak překrásně voní.

Kdo to udělá?

Když všichni,

které jsem znal,

už prostě nebudou.

6.3.2021  (upr. 31.3.2021)
Březen 2021 - Conway's world

Příspěvek je součástí seriálu: Leden 2021 - Conway's World   *  Únor 2021 - Conway's world   *  Březen 2021 - Conway's world   *  Duben - Září 2021 - Conway's world

Marek Šolmes Srazil: 

Denní chléb, aneb Conway's world 

Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné  *

Online výtisk 

První ročník - 2021

* Prokletí může být i smrtelně návykové 

Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte

 

 

Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují  i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. 

Conway's world video :

https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7

 

Březen 2021

 

31.3.2021

Znám jednoho pána,

co nosí v kapse ptáčka

Znám jednu svlečnu, co má krásný hlas

Když zazpívá, svět se mění

Musela by se však uzpívat k smrti

Také znám jednu právničku,

která než začne soudní jednání,

natáhne si přes hlavu vagínu

A jedééé

Po soudu si utře zpocené čelo,

utře pysky od výkalů,

vagínu opatrně stáhne

A hle

Nikdy se nic nezmění

30.3.2021

Datel ťuká do buku

"Co se děje?," ptá se Zubatá

Datel dí:

"Lýkožrouti, kousavci a tesaříci."

"Fuj," odtuší Zubatá

A datel mlčí

Jen ťuká a ťuká

 

29.3.2021

Foukási fouká jen tak pro radost

Našpulí pusu, nafoukne tváře

Fouká, fouká a směje se

Í há há há, ho, ho, hó

Foukási se též zajíká bublavým štěstím

Foukási učí živé tvory radosti i smíchu

I Robůtek Bíba se rád směje

Kde jsme ho vlastně zapomněli?

Už ho vidím

Povídá si s motýly

a studuje zblitky po tvorech,

jež zovali se lidé

Robůtek Bíba bliká

Foukási fouká

A já?

Já zamotávam patvary v lívance,

kropím se živou vodou

a stále levituji nad K2

 

28.3.2021

Topí se a nevolá o pomoc

Svítí, je zasažen

Šroubovák v zásuvce leskne se potem

  Je to mluvka, říkají

Pije ze záchodové mísy, dodají

Okraj je příliš blízko

Upřené oči 

Skočí nebo neskočí? 

Poslední sázky...! 

A lásky pásky 

Zvoniklec 

Pst 

Slyšíte ho?

 

27.3.2021

V tunelu jsem potkal dva, 

co líbali se potají

A všelicos dalšího 

Dudáš dudu?

Slyším

Miminko je na vestě


26.3.2021

Běžím vstříc novým zítřkům

Ne, dělám si legraci

Běžím jen tak

Pro radost

Míjím rychlík do Ostravy

Běžím

Vzduch je cítit solí

Jarabáci létají nade mnou

Švitoří 

Běžím R. H. Ch. P.

By the way

Běžím

 

25.3.2021

 

Dlouhé vlasy

Spadaly na zem

Schovám Ti je, miláčku, do obálky 

Ty dlouhé vlasy 

Se vzkazem 

 

Ještě přidám korálky 

Srdíčko a fialky

 

Jaro je tu!

 

24.3.2021

Šesti strunami

Levou rukou

Pravou rukou

A hubou

 

23.3.2021

Přišlo to absolutně z ničeho nic

Hvízd! 

Bum prásk!

Padající hvězda se mi  zabořila skrz vlasy,  kůži i lebku do mého múzku

Takováhle prtinka to je Dívejte:

Malá, černá a ňuňu papa fiškulka 

V noci mi vypravuje  ufonský historky, promítá místa, kterými proletěla

a k tomu pije colu 

 

Prý, že už zůstaneme spolu

 

22.3.2021

Nosím malého ptáčka v kapse

(malý vehement z plyšové hračky) 

Zpívá mi pro radost každou chvilku 

Nosím na zádech kosu 

(na špatné myšlenky)  Pohybuji se ploutvemi (abych neklesl na dno)

  Když ptáček nezpívá, zpívám si sám

  (abych neumřel) 

V kapse mám i hrací kostku 

Občas si hodím šestku 

Dívám se kolem sebe 

(abych mohl psát) 

Už nelomím rukama ani nohama 

Jen se vždy po ránu pomodlím

a namydlený očekávám hezký den 

Hezký den s ptáčkem co zpívá a hlavou,

která ještě dokáže snít

 

21.3.2021

Co je to za vítr?

Zpívá a poletuje

Kolem mé těžké hlavy

Šeptá mi do ucha

Starobylá slova

Průzračná a jasná

 

Co je to za vítr?

Zpívá a poletuje

Kolem mé přetěžké hlavy

Šeptá mi do ucha

Podivná slova

Uklidňující a spásná

 

Co je to za vítr?

Kde se tu bere?

Mám to dát na Twitter?

Ale ne...

Pes na to sere...

 

20.3.2021

Dobré ráno, vrabečci

Kdepak jste? 

Dnes začíná jaro

Máte velký den 

Tak kdepak jste? 

 

Ej, člověče ničiteli

My jsme létat chtěli 

Zacvrlikat

Pozdravit

Jaro s Vámi oslavit  

 

Ej, člověče ničiteli  Fuck you!

 

19.3.2021

Cink Cink

4:44

Vstávám potichu

Dceruška ještě spí

Než vysvitne slunce

Než uslyším její smích

Budu pít kávu

A přečtu si zprávy

O křečku s křídly, co uletěl ze Zoo

O slavné herečce, které obličej sežral make-up

O bitce na ulici,

(pod rouškou tmy)

O ptačím koni,

O křehké babičce, co krmí holuby,

O zavřeném lese plném malých prasátek

O zázračném léku

A samozřejmě i o voze a o koze

Dobré ráno!

 

18.3.2021

Křížem krážem po hřbitově

Chodil jsem a dýchal

Stromy i hroby tiché byly

Jen veverka pískla, když skřížil jsem jí cestu

Na hrobech vánoční výzdoba

Smutná a zmoklá

Hrob dívky, která milovala Origami

Papírová vlaštovka složená někým,

kdo posílá jí vzkaz

Tam nahoru až nad nebesa

Zapálil jsem svíčku a tiše stál

Dívka na fotografii se stále usmívá

Navěky tak mladá a krásná

 

 

17.3.2021

V lese  

Kosti bílé 

Maso shnilé  

Ó Sokol to ví

Ale nepoví

 

16.3.2021

Klid, ticho, samota

A černé kafe

Jenže pořád něco

V mojí hlavě krafe

 

15.3.2021

Vysychl pramen

Studánka

Usnula

Navěky

 

14.3.2021

Na kameni

Malé žabky

Vykouřily Čtyři krabky

(Marlboro?)

Na kameni v rybníce

Kouříce a sedíce

Vykouří jich tisíce

 

13.3.2021

Holčička na kraji lesa

gé ef é dé é dé éé

Zpěvem otvírá nebesa

dé é ef é ef gé géé

 

Tatíček Pánbíček

Holčičku pozdraví

Za její písničku

Na vláskách pohladí

 

Tu malou holčičku

Co zpívá nebesům

A také sluníčku

I vesmírným tělesům

 

12.3.2021

Zvedá se hladina moří

Špinavou kaluž tvoří

A

Má milá vesele

Cucá želé kyselé

 

V lesích hynou rybáři

Mají úděs ve tváři

A

Má milá vesele

Cucá želé kyselé

 

Vodníci mnou si vousy

Rdousí i mrňousy

A

Má milá vesele

Cucá želé kyselé

 

Hladina stoupá výš a výš

Již je vody přespříliš

A

Má milá vesele

Cucá želvy kyselé

 

 

11.3.2021

Pulec

Kouká zdola vzhůru 

Jestlipak je máma vzhůru

Táta pulce oslňuje žabky 

Po rybníce hází žabky

 

 

10.3.2021

Zdálo se mi v noci 

o souhvězdí vran

Není, není pomoci 

Nechal jsem okno dokořán

 

9.3.2021

Hlos sviští krajem

Pospíchá za svou Hlosicí

Provede jí rájem

V neskutečné pozici

 

"Hlosnul jsem,"

Zakřičí Hlos

Třese se zem

Hlos běží bos

 

Hlosice čeká

Na svého Hlose

Očima těká

A malé kose?

 

Tomu je láska šumafuk

(Hraje si s žížalou)

Vždyť je to ještě malý kluk

 

8.3.2021

"Celý život jsem toužila létat

s vrtulníkem, 

to jsem však netušila, 

že ho jednou budu mít na hlavě." 

Sedíme s přítelem v koupelně

a já předčítám další novinový titulek:

Babiš s mutantama narazil.

"Nebudeme ho nikdy volit. 

Jsme mutanti, ne ovce," shodli se.

Přítel sedí na míse a diví se prapodivným zprávám 

Ale ne děti, nekaká 

To ne! 

Mžourá krátkozrace na display a prosí a prosí o replay 

Se smíchem utíkám

Utíkám 

Bůhvíkam

 

 

7.3.2021

Šumí indiánská řeka

V zimě studená a tichá 

Zdalipak mé písně někdy slýchá? 

A ještě stále na mě čeká?

... 

Má milovaná Kuní řeka 

... 

Ač náčelník kmene Krí 

Lehký Mokasín, jenž měl čaromoc

Neměl jsem wigwam, nýbrž tee-pee

Otevřené celou noc

... 

Ano, celou noc 

Pro děti a mravence, 

lidoopy, zlatokopy, holky s copy, 

i ztracence

 

 

6.3.2021

Tomu prostě nevěříte!

Ale musíte!

Tedy vlastně nemusíte

Je to neuvěřitelné, neviditelné a kouzelné 

Rychle to však mizí a za chvíli končí den 

Věříte mi? 

.....

Buď jak buď 

Je to pryč 

Anžto jsem za mříží

A ono to zůstalo vně

 

 

5.3.2021

Beranidlem prorazí stěnu 

Zdvihne pravici 

Sevře levici 

Zavrčí 

Oči vypoulí 

Chlupy i ocas naježí 

Vycení zubojazyk

Vypustí hromobij 

Postoj ala Boxeróne 

(Intermezzo) 

"Znenedláhna" 

Smotá jazyk

Svěsí ramena

 Skloní hlavu 

Otočí se k temnému hvozdu 

Vejde do něj 

Zmizí

 

 

4.3.2021

Bývaly doby, kdy oheň ozařoval mou tvář celou noc 

Kdy jsem s malými i velkými bojovníky zpíval nezvyklé písně 

(staré a starší - neřknuli nejstarší) 

Kdy jsem nezapomínal na lavor 

a po něm buchníl s mažlem, 

klokotavý potůček, 

pyramidní i druidské stavby, 

metání kameny do polí 

(a tak dál...) 

Bývaly doby, kdy oheň ozařoval mou tvář celou noc 

"Íja kapa íjapá..."

Jinakost je stále uvnitř 

a dere se ven

 

3.3.2021

To jsem ale dostal po čenichu... 

To je tak, když... 

Když A ani B není správně, 

k tomu C bohužel vůbec neexistuje, 

tak si vždy přivodím bušení srdce, 

svědivost na temeni své staré 

střechy a temnou divokost v zelených očích 

Naštěstí se malý šikmooký

klučík usměje, podá mi svou ručku a já ji také s úsměvem přijmu 

Budeme totiž kamarádi 

Budeme Indiáni z Mezopotámie toulající se se svými afghánskými jezevčíky po Arktidě

Nebo tak něco 

Nesmím ale zapomenout na to A a B 

Ale i na to zpropadené C, 

které bohužel vůbec neexistuje

 

2.3.2021

Malá studená nádobka

Topili se Skutkové

Na hrobě chudobka

Květy bílé a růžové

Hrobeček, malý kříž

Chtěl by růst 

Výš a výš

 

1.3.2021

Prvního března

2021 

Kafe a svítání

Kafe a stmívání 

Kafe a umírání 

..... 

Kafe a cigarety 

Cigarety a modrý vlídný dým 

Věřím v jarní jehňátko 

Věřím v prdící panenku 

Slyším divoké volání ze Světské skály

Chystám pohanský rituál na Tygřím plácku

Kdo půjde se mnou? 

Tři velká želví M mi dávají naději

Naději, že se očistím jarním blátem a dětským smíchem

 

5.3.2021  (upr. 8.3.2021)
Únor 2021 - Conway's world

Příspěvek je součástí seriálu: Leden 2021 - Conway's World   *  Únor 2021 - Conway's world   *  Březen 2021 - Conway's world   *  Duben - Září 2021 - Conway's world

Marek Šolmes Srazil: 

Denní chléb, aneb Conway's world 

Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné  *

Online výtisk 

První ročník - 2021

* Prokletí může být i smrtelně návykové 

Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte! 

 

 

Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují  i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. 

Conway's world video :

https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7

 

 

Únor 2021

 

28.2.2021

Poslední únorový den 

Březen i smrt jsou nadosah

A má Láska? 

Ta stále věří... 

Věří ptákům a jejich píšťalkám 

Věří smutným zapomenutým písním 

Věří svíčkám na hrobech uhaslých jarním deštěm

Věří dětem a jejich letním sfouklým pampeliškám 

Věří podzimní víle a zimní dlouhé noci 

A ano... 

Věří i samotné smrti, která je nadosah

 

27. 2.2021

Náš Blue room

Dceruška a černý kocour 

Tichá hudba a olivy 

Pohádka a dlouhá, předlouhá noc

 

26.2.2021

Mám novou žačku

Kačku 

Také mám rohy, zelené oči

 a ovládám akustickou levitaci 

Jo!!! 

Našel jsem živý echolátor 

Jsou mu tři roky a pokaždé, když ho zapnu, musím se smát 

I já si hraju s echolálií 

Ale... 

Mít svůj vlastní echolátor? 

No? 

Kdo z vás to má? 

A k tomu mám tu novou žačku 

Usměvavou Kačku

 

25.2.2021

Točí se Země kolem mé hlavy

Úsměv na tváři a hlava září

(ještě pořád jsem tady) 

Hladím svými paprsky

všechny děti, co jen jich je na světě

(můžete to říct dědovi nebo tetě)

 

24.2.2021

Psát je dobré

Chodit je dobré 

Cítit hudbu je dobré

Zpívat je dobré 

Však tančit s nahou duhou je předobré 

Vlnit se, čůrat s deštěm do mraků, zapomenout a milovat jen své UFO

 

 

23.2.2021

Na jazyku mám někdy jed

Marně ho polykám s nadějí, že se vstřebá

Dalších slov 

Netřeba

 

22.2.2021

Dívám se na Tebe

Nehybně

Smích utichl

Kamsi odletěl 

Ulice je prázdná

A nebe plné hvězd

Smutně koukajících 

Na mé mrtvé oči 

Ponořených 

Do vlhkého polštáře

 

21.2.2021

Je ráno

Kokrhel zpívá

Zlatonož na obloze 

Poupělka mezi ledy 

Má krev mění se v žár 

A já opět mívám sen 

Jak smrt zpívá s řekou

 

20. 2.2021

Konečně slunce

Procházka 

Park Růžových bublin a malování křídami 

Kamarádka Zuzanka 

Beránek na klouzačce

Svačina na lavičce 

Odpoledne 

Klavír s novou melodií

Tři bláznivé holky 

Píší pozvánky na své vystoupení 

Budou tančit sousedům na chodbě v baráku 

Kreslí obrázky pro diváky na rozdávání 

Společně je laminujeme

Jsou šťastné 

Večer s pohádkou o dracích 

Noc beze snů

Svíčka na stole krájí tmu na velice, velice tenké plátky

 

 

19.2.2021

Pytel sraček dostalas na cestu životem

Modlím se za tebe

(Ó, matičko, co jsi to provedla, dcerušce své jediné) 

Totem lásky stavím 

Pro Tebe, holčičko 

Až budeš velká 

Přijdeš k němu 

I s tím těžkým pytlem 

Všechno, všechno pod něj zakopeš 

Pak pohlédneš do slunce 

A zazpíváš tátovu písničku 

Já se budu dívat a naslouchat 

Ať už budu kdekoli 

Slibuji

 

18.2.2021

Holčičko

Lásko má 

Rosteš mi tak rychle 

Jsi tančící víla 

Zpívající Elsa 

I zblázněný hurikán 

Jsem též zblázněný 

Jako za starých časů 

Stejně jako Tracey a jeho psychiatr 

Hurá

 

17.2.2021 Robůtek Bíba

Robůtek Bíba prošel celou zem 

Křížem krážem, tam a sem 

Zpíval květinám 

I ruinám

Co tu zůstaly sami

 rozpadající se a mizející

 Robůtek Bíba měl oči hořící

Když prohlížel knihy 

Díval se do zrcadla 

A skládal dřevěné kostky 

Nejvíc ho však zaujaly

Obaly od žvýkaček

Hledal je a sbíral 

Až jich měl plný sáček

Zatímco svět spal…

 

 

16.2.2021

Mozek mi černá

Představuji si štětec 

Namáčím ho v té beznadějné 

černotě

Se zavřenými oči patlám slizkou hmotu na stěny 

Srdce mi buší 

V tramvaji nemohu dýchat 

Jeď, rychle jeď... 

Ještě dvě zastávky

Už jdu ven

Dýchám

 

15.2.2021

I já mám obsedantně kompulsivní poruchy 

Narozdíl od vás, však žeru hovna a ropuchy 

Chtějí z nás udělat 

stádo dementních lidoopů s mobily

(fámy a krámy) 

Raději sežeru puchýře ze zdechlé kobyly

Zpívám si sám, jen s malou opicí

(šla čápata ulicí)

.... 

Smrt slaví

Ano, ano, ano! 

Vidíte, jak ji to, holku, baví? 

Ó, můj Bože 

Sežeru i tchoře

.... 

Zdrávas, Smrti!



14.2.2021

V posteli

...... 

Ležíce s černým kocourem na prsou

Usmívám se, mám zavřené oči

Žádné ženy, krom jedné už nebudou 

Oči se točí a točí

...... 

Dědečkův stolek podpírá mou nohu 

"Dědečku, prosím, co ještě zmohu?" 

"Všechno a nic."

...... 

Buď popraven, můj drahý příteli 

"Jak se ti daří?" 

(visací zámky na něm visely) 

"Bože, právě jsem viděl stáří..."

(a mezitím bába lektvar vaří) 

...... 

Už jdou, už jdou! 

A nadšeně volají:

"My chceme popravu, my chceme popravu…"

 

13.2.2021

Netřeba dovolovat našim obavám, 

aby kurvily naše naděje

Tisíce nasraných adolescentů

Tisíce zmrzačených pacientů 

Probíhá boj o nadvládu nad termostatem

(platí se blátem a zlatem) 

Tisíce kryplů demoluje mizející svět,

zatímco se ze mě stává mladý děd

 

12.2.2021

Tinnitus is my morning, my day and my night  

Tinnitus is an angel that lives in my ears

Tinnitus is the whisper of my strings

Tinnitus is the rustling 

of the wings of birds flying too high

Tinnitus never sleeps or breathes

Tinnitus only is

 

11.2.2021

Páteř se mu náhle zlomila 

On zemřel cestou do kina 

U odpadového koše spal 

Až ho sníh zasypal

Na jaře vykvetl 

Vyrostl až do nebe

Mráz ani bolest 

Ho už nezebe

 

10.2.2021

Kouřím Marlboro s ohavnou krabičkou

Hhh

Zmrznul mi mozek 

Existuje vzácný jev 

Sphenopalatine ganglioneuralgia

Nemám s ním nic společného 

Přesto mi zmrznul mozek 

A kouřím Marlbora s ohavnou krabičkou 

Hhh 

Se zmraženým mozkem, s cigaretou v koutku úst, půjdu až tam, kde budu navěky sám 

Hhh

 

 

9.2.2021

Kartičky, básničky

Jsem laminofil, ne nekrofil

Písničky i sračičky

Jsem laminofil, ne pedofil 

Ano 

Konečně jsem se zamiloval 

Laminovačka má oblá 

Ach 

Je tak teplá, tak dobrá 

Eh, oh

Žbuch

 

8.2.2021

Jenom na čas

Vypnu vypínače 

Snímače 

A vysílače

Jen červenou kontrolku nechám zapnutou 

A jemné elektrické šoky 

Budou procházeti mnou

 

7.2.2021

Jaro je za dveřmi

Bůh roztáhne čtyři ruce

Jimi mě lehce udeří 

Vstávej 

Začíná 

Evoluce

Robůtek Bíba se na to dívá 

Pomyslí si 

Bude psina

 

6.2.2021 - Dáklesty

Uno paka Dáklesty

Nepodejdi z té cesty 

Jutú u bábé

Tu my se máme 

Neotenie, Gulemie 

I tá má melódie 

Zvučí, píská, sérdce hněte 

Co mám

Vy 

Nechcete 

Uno paka Dáklesty

(u cesty šelesty) 

Bože, co mám 

Nedám

 

5.2.2021 Robůtek Bíba

Robůtek Bíba díval se z hory dolů

Viděl lesy a řeky 

Viděl louky a daleké pláně 

Tam dole žilo mnoho

 podivuhodných zvířat i malého hmyzu

I robůtek Bíba sešel dolů z hory

Potkal medvěda: "Budeme kamarádi?," zeptal se. 

Medvěd zabručel 

Sedl mu na rameno barevný motýl 

"Budeme kamarádi?, " otázal se 

Motýl mlčky odletěl 

Robůtek Bíba pochodoval tam a sem 

Potkával mnoho různých tvorů, ale žádný z nich na jeho otázku neodpověděl 

I sedl si do trávy a čichal ke květinám 

"To jsou moji přátelé," zaradoval se robůtek Bíba

Tak robůtek Bíba našel přátele 

Lehl si na záda, díval se do nebe a celý jeho svět voněl

 

4.2.2021 - Robůtek Bíba

Robůtek Bíba šel do světa 

Ó jak se podivil 

Ó jak velká je ta planeta 

Robůtek Bíba pochodoval vpřed 

Ó jak se podivil 

Ó jak velký je ten svět 

Robůtek Bíba pochodoval tam a sem 

Ó jak se podivil 

Ó jak velká je ta zem 

Robůtek Bíba vystoupal na horu

Rozdělal oheň 

A zazpíval v tenoru

Ó jak se mám, že jsem tu jen sám

 

3.2.2021

Svou kůži zaživa stahuji

Srdíčka na penis maluji 

Jó jó hó

Krávy dó 

Mléko pro Child 

Jsem Wild! 

 

Jsem Wild!

 

2.2.2021

Rozřízla ho cirkulárka téměř ve dví

Týden umíral a zjevovali se mu andělé 

Slunce prozářilo stíny 

I můj cíl jediný: 

Nesestoupit ze započaté cesty 

Neřknuli 

Zůstat v celku 

A žrát petrželku

 

1.2.2021

Umělá květina

Ve sklenici s vodou

Polykám ji očima

Drbám se za uchem nohou 

Cigarety, moje děti

Umírají na mých rtech

Kouřím čtyři století

A viselci na stromech

Kouří též 

Tutéž 

 

 

Značku

5.3.2021  (upr. 8.3.2021)
Leden 2021 - Conway's World

Příspěvek je součástí seriálu: Leden 2021 - Conway's World   *  Únor 2021 - Conway's world   *  Březen 2021 - Conway's world   *  Duben - Září 2021 - Conway's world

 

Marek Šolmes Srazil: 

Denní chléb, aneb Conway's world 

Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné  *

Online výtisk 

První ročník - 2021

* Prokletí může být i smrtelně návykové 

Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte! 

 

 

Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují  i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. 

Conway's world video :

https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7

 

 

Leden 2021

 

31.1.2021

Je večer

Přichází chlad 

Je mi trochu úzko a mdlo 

V tom má dcera řekne:

"Musím se k tátovi priňuňat." 

A je zase dobře…

 

 

30.1.2021

Jo ho ho

Smrťák chodí okolo 

Kohopak si vybere?

Vytáhne mě z postele! 

Pak mě chytí za ruku 

A řekne:

"No tak pojď, 

Ty můj 

Kluku"

 

29.1.2021

Zemřela

Před pár dny 

Slzy mého přítele 

Slzy na mé tváři

Vzpomínám, jak mě tahala z vany, když jsem umíral depresí 

Vzpomínám, jak stavěla stan na pobřeží Itálie 

Jak se smála a koulela očima 

Jak jsme spolu vázali básnickou sbírku 

A jak řekla mé tehdejší přítelkyni:

"Jestli mu ještě jednou ublížíš, tak si tě podám." 

Smrt je vždycky dokonavá.

 

28.1.2021

Prober se, kamaráde

Zase přijde jaro 

S jarem přijde slunce a to staré slovo

Projdeš se okolo kostela a kolkolem hřbitova 

Natrháš modré kvítí i ten slunce třpyt 

A řekneš si:" johohó, toho bohdá nebude..." 

R. I. P.

 

 

27.1.2021

V noci

Není pomoci 

Ohnivá víla se mi zavrtává pod kůži

Mé myšlenky končí ve špinavé kaluži 

Už dlouho sním o tom, 

Že se ze mě stane kokon 

Prásk 

Prásk 

Mlask 

Mlask

 

26.1.2021

Zpíval jsem píseň

A odhalila se podstata 

Ňadra a kámen 

Spící židle 

Záhada zelenkavého papagája

Obnažená krása samoty

 

25.1.2021

Když kouřím a ten modrý vlídný dým stoupá k mrakům, které jsme s dcerkou namalovali na strop v koupelně, přemýšlím o psychiatrovi z Tracyho tygra

Jsem zblázněný 

Napořád 

Tedy až do smrti 

A po ní se budu vznášet jako růžové bubliny nad dětským parkem

 

 

24.1.2021

Dva prášky na spaní

Ani jeden na sraní 

Vlčí hlas mě láká se slovy:

"Pojď za mnou do houští."

Neodpovím 

Otočím se a prchám 

Srát a spát

 

23.1.2021

Dlouhý, předlouhý den

Opět roztahuji svá křídla 

Cítím 

Vnímám 

Dýchám 

Umírání jest můj každodenní kousek lásky 

Je to tak snadné

Navštivte mne 

Ukáži vám svůj Blue room 

Svého černého kocoura 

Svůj múzek, jenž je okorán obrovskou touhou 

Přesto dál zpívá, píše a stále se diví

Je to všechno vlastně psina 

Ahoj všichni 

Jsem zde, bez šatů a bez DPH 

Jen pro Vás

 

 

22.1.2021

Držím dcerku za ruku

Spí 

Dívám se na ni 

Její dech je tichá andělská píseň 

Růžová bublina na stropě mi připomíná toho, kým jsem 

Dnes bude krásný den

 

21.1.2021

Každý den spousty dětí

Učitel, kamarád a blázen 

Sním o zemi, kde budou všechny stavby pokreslené

Sluníčka, panenky, princezny, autíčka a já nad tím vším budu létat jako neviditelný mráček s voskovkou

Tutů, tutů 

Dej mi ještě minutu…

 

20.1.2021 

 

Hello miss Moon! 

Děkuji za odpověď 

Děkuji za vysvětlení 

Děkuji za informaci 

Děkuji za kýbl plný sraček 

 

19.1. 2021

Kafe a cigáro

Ve vaně bez špuntu

Černý kocour přede s automatickou pračkou 

Smím snít? 

Ach děti, děti 

Žiji jen pro vás

 

18.1.2021

Ráno ve vaně, samota

V srdci láska, na duši temnota 

Hmyz v uších zpívá 

Kra kla kra kve 

Rohatec a viselec sedíce u vany 

Kývají vesele hlavami 

A já? 

Zírám

 

1.-17.1.2021

Počátek vstupu do vrátek 

 Znovuzrození, nýbrž kýho výra 

Je to sen nebo nová Milá?

Vrátila se z dlouhé cesty

Putovala lesy </


Dance for me (poezie, Šimon Jan Zrno) • Všimla sis (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tiší (poezie, Maitter) • Pan Leslie (poezie, Jaroslav Alétotaky) • bouřlivý porod (poezie, kolemjdoucí) • stroboskop (poezie, kolemjdoucí)
    

20.2.2021
stroboskop
tak nějak nepřítomný
život je stroboskop
tak nějak přítomný
boháč se potká
vypravěčem
na rozhraní světla a tmy
strhne mu šátek i šaty
a vlepí šediny
kdy v mžiku stáří
zhnusí mu stehna jeho žen
krásky v držky šklebu
kladivo taky kabriolet
i pumy v kleci pojdou
a vypravěč potká se
bohatýrem
život je stroboskop
20.2.2021
bouřlivý porod
odlouplo se to šedivé strašidelné nebe od země
stromy zakřičely křauáá
a někomu podařilo se odříznout si sousto jehněčí
na vidličku
na vidličku po němcích
zachvěla se hladina čaje
oko mrklo
a svatí
svatí ti giv mí fajf nastavili bloudícím
úúúú, tak hučí uragán
veť mě ve dmě
k orákulu, ke studánce, na kolena
zařvala
a hlava ozvala se auááá
je to tu
něgdo umřel
něgdo se narodil
půlnoc zrodila den
kolo se pootočilo jezdec je nakoněn
babička se dala do pletení z tarotového klubka
bouře rodí hrdiny

 

16.2.2021
Pan Leslie

Pan Leslie
je dnes skleslý
tak si
na své sesli
kreslí
lesklý
taxi
tak si
kreslí lepší vesmír
a přes knír
pěstí si jezdí
ode zdi ke zdi

Pan Leslie
poslední dobou nespí
je poněkud přešlý
a je mu spíš hůř než líp...

...mezitím venku napadne sníh
zítra zas další přes ten dnešní

Pan Leslie
už stěží
ví, co je štěstí
co ho těší a co je hezký
poslední dobou ani nic nesní
poslední dobou ani nesní
o tom, co se nesmí
sny ho přešly
jak Presley z desky z dětství
jak dědci ze sousedství...

...mezitím lesklý taxi
zabrzdí v dešti
u zdi
pod mladou třešní.

 

15.2.2021  (upr. 10.5.2021)
Tiší

Plicní váčky saju do sucha
tebe vydělám a v klíně kůží
kůži zardousím
spolknu co mi prýští do ucha
a ve vousech ti uvízne
jak ses chutí mých rukou skoro dusil
(už na špičce)
a usnul docela sám
i se mnou v tom řvoucím potu

 

10.2.2021
Všimla sis

Všimla sis
že ty stromy
pod kterejma jsme skoro nespali
jsou teď nahý
a ta stáň svítí do města
úplně prozrazená?

4.2.2021
Dance for me

v propadání držím malý kamínek
že jsem úchyl stárnoucí
čas mění co hrou zdrží
hroucené vydržení
(the title is silent)
nevyslovovaný é


Už jsme se etablovali. (poezie, Božetěch Sraček) • Výpusť (poezie, Maitter) • To byly časy (poezie, Tomáš Recht)
    

25.1.2021
To byly časy

To jsi si
mývávala vlasy
když jsi
mívávala vlasy


někdy s tvrdym
jindy s měkkym
někdy sama
jindy s někym

17.1.2021  (upr. 10.5.2021)
Výpusť

Jsem v cípu vlastní únavy
Poskládaná z rýh
a ze stop
A visím vyju
na cizích ramenou
Roztřepená v jádru čísi mrtvoly
hniju a prorůstám zemí
a zavírám jí hubu
nohy
vůní sklepů v panelácích
sfackovanou novým akrylem

14.1.2021
Už jsme se etablovali.

Už jsme se etablovali.
Établir!
Nastolili jsme se
a teď sedíme na stole
a příliš na sebe upozorňujeme
a čekáme
až nás sežerou.


Pátrání (poezie, adampomahac) • Vánoční (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

21.12.2020
Vánoční

Chovám se jako dítě
liju Ti víno na podlahu
a Ty musíš povolit objetí
a Ty musíš říct, že už je čas
usmíváš se
a rytmus Ti rozehrává tělo
děkuješ mi za vyslechunutí
zatímco ve vzduchu visí
všechno co nezaznělo

20.12.2020
Pátrání

Pátrání
kola děje
Jsou už takové mladé slupky, racionálně uvažující, poradci
rozum versus
ticho vs. blížící se lidi co neublíží
no tak někdo umře no
křikl a zabil mouchu půllitrem
ta moucha se mu obtiskla, na čelo, piva
už dlouhá léta kreslí, podlahu
a spánek promítá
už dlouho sem nepatřím
vzpomínka
jiskřila
k davu ohlušujících bouří
o kterých neví
nevím
ty dobroty útočí, v ranním pysku
medvídek z trávy hromosvodem tančí
a pán se dívá


Překvapený (poezie, fanky) • Lodivod (poezie, peterkey) • Ždíbance asymetrické (poezie, Redakce) • Našla jsem (poezie, Nesmyslon) • Planout (poezie, Tomáš Recht) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

29.11.2020
(bez názvu)

Sedněme na vlak
a pojeďme někam

Mám s sebou mapy
celýho světa.

29.11.2020
Planout

Planout
planou nadějí
planout, plynout

Plynout
splynout s peřejí
plynout, planout

Linout se s melodií
větrem zpívanou
a s ním vanout

Se slzou slanou
na zem skanout

22.11.2020
Našla jsem

Moc pěkný prkna
tak akorát na rakev
dokonce jsou
už na černo natřený 

 

Moc pěkný prkna
jen ještě v žilách krev
přenáší do srdce
jeho vlastní ozvěny 

 

Tak ještě kladivo
spony a hřebíky
přichystat v ústranní 
svůj dnešní nocleh

 

Vrátit se do sebe
a začít od píky
dneska už nestihnu
- cítím to v kostech 

21.11.2020  (upr. 22.11.2020)
Ždíbance asymetrické

Žbrblat blembáky?

Žbleptat brmbolce?

Nikterak brmbolce 

i když jsou dozajista brmbolce 

strašně krásné.

Blimbat bumbolce.

Žňuchati ňafťany.

Poťapťat ňamňoušky.

Uňamňat ňuňáky.

Vypustit papoušky

ujařmit tučňáky.

Nípat něhu.

Kloktat dehet.

Zflašit pleš

Přistřevlit třblíka.

15.11.2020
Lodivod

Když ti vítr loď rozkymácí,

uprostřed divokých vod.

Když se ti maják v mracích ztrácí,

jsem tu já, tvůj lodivod.

 

Jsem tu já, kdo navede tvou bárku k cíli.

Já, kdo skasá plachty, vítr sílí.

Já, kdo každou bouří provede tě.

Já, kdo miluje tě.

Já, kdo miluje tě.

 

Když ti voda podpalubí smáčí,

rychle popadnu džber.

Když se ti na kompasu střelka protáčí,

jen já ti ukážu směr.

 

Jsem tu já, kdo navede tvou bárku k cíli.

Já, kdo skasá plachty, vítr sílí.

Já, kdo každou bouří provede tě.

Já, kdo miluje tě.

Já, kdo miluje tě.

 

Až utopíš se v temné noci,

má světlice nebe rozzáří.

Jen se mnou můžeš šťastná plout.

Jenom se mnou budeš šťastná plout.

Jenom se mnou musíš šťastná plout!

3.11.2020
Překvapený

S překvapením shledávám, jak jsem upovídaný
s překvapením shledávám, jak jsem zamlklý
s překvapením shledávám, jaká jsem citlivka
s překvapením shledávám, jak jsem neohrabaný
s překvapením shledávám, jak jsem důležitý
s překvapením shledávám, jaká jsem sralbotka.

 

Kdo jsem?

 

Kdepak
tuhle otázku jsem si přestal klást už před lety
a rozhodl se, že je prázdná
a tak
s překvapením shledávám, že mě vůbec překvapuje
že se nepoznávám.


že bytí je velká drzost (poezie, kolemjdoucí) • něco pořídit (poezie, kolemjdoucí) • Poučka (poezie, Nesmyslon) • dětská hra (poezie, kolemjdoucí) • saucer full of secret (poezie, kolemjdoucí) • úlitba (poezie, kolemjdoucí) • vidět (poezie, kolemjdoucí) • poletování (poezie, kolemjdoucí) • hukot (poezie, kolemjdoucí) • nepokládej (poezie, kolemjdoucí) • Samsara (poezie, Pan Žu)
    

26.10.2020
Samsara

Tak Ty prej už víš
co je to touha
že je sobecká
že je to klam ega
přivlastnění
identifikace
objektifikace
a že je zbytečná a hloupá

ale jestlipak víš,
co je to vášeň
co je chtíč a chtivost
smyslnost a přitažlivost
ztráta rozumu, pomatení smyslů
a bláznovství?

kladeš mi otázky jako král Milinda
a v žilách už Ti koluje jed
Tvoje město hoří
a Tvoje hrdinská pohodlnost
vyjednává příměří.

15.10.2020
nepokládej
prosím, nepokládej mě za postel
když na mně ležíš
prosím, nepokládej mě za dům
když ve mně přebýváš
nepokládej mě za horu
když mě hledáš
nepokládej mě, prosím, za otázku
když se ptáš
 
 
 
 
6.10.2020
hukot

naplivali do očí svým dětem, nevědouce že si zastřeli zrak, pak taky pobodali stromy na hrobech jejich předků, zemi odkryli šat, kosti míchali s lhostejností a jedem, a sypali to do těch ran že i vrány padly bez letu, zapomněli jaksi že výška je přímo úměrná hloubce a mastnota zalepila jim uši, neslyšeli ten vlak, ani zvony přejezdu, pokropí je těla ptáků, co se navrátí raději k svému, ani beton nezakryje krvácející duše, ani slova o svobodě a beznaději

6.10.2020
poletování
takové to - ranní poletování
kondenzát bez odporu
bez tělesnosti se špetkou v prstech
jakkoli nastrojený přijde úsvit
budeš nahý osvětlen předlouhým stínem tmy
že prach a roztoči z perutí
zastaví dech
do pádu na zádech
takové to ranní poletování
odporů a kondenzátorů
a vůně rezin
6.10.2020
vidět
a ty se zeptáš jaké je to vidět
tak útlocitně
že dostane se ti odpovědi
jaké je to krouhat zelí tak šťavnaté
s šustěním dlaní mnutých
kdesi vzadu
v druhém obraze
s vidinou zajištěné zimy
a pečeného bůčku
při práskajících kamnech
pukajících polen
krouháš zelí šťavnaté
a už cítíš jeho plnost a zdraví
když tu
zeptáš se
jaké je to vidět
tak opravdově...
v té chvíli na kruhadle svojí hlavu
bezděčně připravuješ
 
6.10.2020
úlitba
myslíš že osolená voda
máslo roztavené
pot s prstí
káva černá jak čínský lak
a tabáku dým stoupající
jako úlitba postačí
za ty kteří zapomněli
uléhat s bázní
nebo motorový olej
vetřený do kůže
nafta
nebo fridex
sladký píti?
6.10.2020
saucer full of secret
síla tě může chránit
ale může tě i stlouct
síla stoupá k nebesům
a padá do temnot
jako šumivé víno v uších
a oheň v srdci
tamburína v údolí
za letu hus mlhou
výstřel zastavený v čase
pohled opeřeného
nebo jeho dotyk
perutí po šíji
voda do rozpáleného tuku
moaré časoprostoru
talíře plného tajemství
6.10.2020
dětská hra
je to jenom dětská hra za přepážkou
tvářit se vážně
je dětská hra politika
není nic váha soudce
proti slovům pěnic
a mám opětovat občane
že mi jako přišlo psaní
že si půjčuji a že přebírám
že beru plnou odpovědnost
za něco co jsem nepsal
je dětská hra prodat ti chléb
je k smíchu dát ti peníze
za něco co jsi nepsal
za něco co jsi nestvořil
6.10.2020
Poučka

Nemáš dělat kraviny
- teď nebyla bys smutná

 

Jenže dělat kraviny
Je v životě věc nutná

4.10.2020
něco pořídit
musíš si pořídit něco
něco pěkného, něco co polyká
žaludek co má na žal
něco na co zaklikáš a je
ti aspoň trochu blaze
gdyž obklopí tě bazén
"vypuštěný jsem"
vyrrývá ti Sodoma
znova a znova ash na dřeň
něco hebkého na ránu
kterou si rozryješ
sebelítost Siamskou
přitiskneš si k tělu
i s tím ostrým
4.10.2020
že bytí je velká drzost
že bytí jest velká drzost
nalili nám do hlav
nejistoty točí, revolver
ruleta ruská, na kost
dost bezděctví na to
zatáhnout rolety
zamknout si zlato
a v šeru si tu seru
v očích vytřeštěný
svět v závěsu
a zas Média
buší zbytky duše
že zmizela radost
že bytí jest velká drzost

putovník (poezie, fanky) • dnešek natavený (poezie, kolemjdoucí) • po dráze (poezie, kolemjdoucí) • ježíškrvívaruje tu (poezie, kolemjdoucí)
    

10.9.2020
ježíškrvívaruje tu
co je pro nás básnická tvorba
křišťál syntaxe
jaksi porozhlédnutí řozbřeskem
životní praxe
půda krmí ptáky za traktorem
a krví ježíš varuje tu
že brzo servou z tebe další vizi
motory veleryb
absolventi unešení prvním sektem
bohemia ten pocit
a teqilla, a bene
to je pro proroka
po početí, za zenitem
to co hledáme
rozklad syntaxe
jaksi rozhlédnutí porozbřeskem
ptáci krmí půdu před strojem
a ježíš krví varuje tu
 
10.9.2020
po dráze
roluje po dráze
a goldenem
dráhu za kostelem
absorbovat
mlhu v rákosí
nabrousit po dráze
masturbovat
zdi by odřel
nehet vetnul
do opuky
kostel těla
rozhlédnul se
pomalu krouží
kladivem hlavy
údolí hoří
chtěl se svěřit
ne sevřít
nabrousit po dráze
opustit
ne, odpustit
nehty vetnout
po dráze
10.9.2020
dnešek natavený
jaksi natavený je dnešek
tendence opařené, samet
bešamel přijet měl
ale prej mu ujel
svetr se mu párá
s každym metrem je víc nahej
jakoby prej není ve svý kůži
že mu je život malej
že se mu ježí
že mu mrazí
je jak naraženej
opeřeřený za ramenem
polívkou se dívá
něco cítil, pohled
tmavá hlubočina temnomodří
ani páv už nepoznává
nemá prej oči
oči, oči fokus
s každym metrem je víc nahej
natrženej
provazochodec
8.9.2020
putovník

putovnikanebdostanesedal


Když zas voníš (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Zmatky (poezie, Jorka Mouken) • Špatné (poezie, Šimon Jan Zrno) • Černý scénář (poezie, Šimon Jan Zrno) • Sklenice bez okurek (poezie, Pepa) • (bez názvu) (poezie, Božetěch Sraček) • Volné verše (poezie, peterkey)
    

31.8.2020  (upr. 4.9.2020)
Volné verše

Zaslechl jsem volné verše a ustrnul nad jejich krásou. Byly tak nespoutané, prosté vzájemného očekávání, nutnosti podřídit se jeden druhému v předepsaný soulad rýmu (lhostejno-li obkročmo, sdruženě či jinak).

Vzduch voněl po dešti.

Připlouvaly a zase mizely ve zdánlivě nahodilém sledu. A zpívaly. O životě, v detailech i celku, o chvíli i věčnosti.

Civěl jsem na ně v marné potřebě přijít na kloub jejich kráse. Nebyla ve shodě, souladu, rytmu. Vzpíraly se všem predikcím a očekáváním.

Byl jsem jimi znepokojen. Člověk po čase uspokojení odvykne nejistotě a pochyby jsou tou nejkratší cestou do pekel.

Zavrhnout bezpečí a řád prvků Védské metriky, pohrdnout poctivou krásou asonancí a rýmů... Jen pro dočasné poblouznění nepravidelnou poesií?

Na rýmovačky je přeci spoleh! Slova naplňují předem určená schémata, neporušitelná forma omezuje, zároveň však podněcuje k tvořivosti! Rigidní struktury projasňují tu neotřelé rýmy, onde pitoreskní zvukomalebnosti, jinde zas potměšilá, byť jen drobná rebélie proti pravidlům.

Nic z té cudné krásy volné verše neozdobí – jsou na to příliš volné! Oslňují čtenáře svou lascivní, prvoplánovou provokací, pozlátkem laciné a falešné svobody.

Je potřeba vymezit se proti volným veršům, které jako mor napadají srdce našich tvůrců a obracejí je od skutečných hodnot. Musíme kategoricky, s pádnou rozhodností, zakročit proti nezodpovědnému experimentu volného verše, než rozklíží po staletí budovaný řád naší poesie! Zastavme ony samozvané proroky dekadence, padlé anděly skutečné poesie, neschopné podřídit se zvyku, obětovat zlomek svobody pro blaho rýmu!

Pro blaho rýmu je totiž bezpodmínečně nutné dodržovat pravidla! Kým bychom byli bez všech těch jambů, trochejí a hexametrů? Zvěří bezbožně se oddávající smilstvu v předpraží ráje! I ta nejhloupější ovce v pastýřově stádě ctí sílu jeho hole a štěkot ovčáků, neb řád z nich plynoucí bachor jí plní a solí suché stvoly.

Bez pravidel stejně tak poesie mění se nutně v bezbřehý proud nesmyslnosti, žvást, brak!

Bez požehnání pravidel, bez svátosti omezení není krásy. Není volnosti!

Zastavme volné verše, než ovládnou naše srdce!

Zastavme volné verše!

25.8.2020
(bez názvu)

Chceš mě nemilovat.
Jak Ti to jde?
Mám Ti fandit?
Na to nejkrásnější, co jsi mi dala v sobě vidět
Ti mám pomoci házet hlínu?
Mám tomu říkat respekt?
Mám Ti ho dát z Lásky?

19.8.2020
Sklenice bez okurek

Sklenice bez okurek,

zbytek slávy.

Ach.

Okurky člověče,

mám je rád.

Teď mi zbyl jen smradlavej ocas zeleniny z láku.

A chlast.

Ten Mám taky rád.

A Taky smrdí.

Ve tmě noci,

až moc dobře.

Čím to je,

čím to že..

---

Je zase druhej den.

Zůstaň si střízlivej.

Sedím,

 

s životní kocovinou,

bez stresu,

v klidu na sedačce,

nohy na stole.

 

A na tom stole vedle nohou,

koukám na prázdnou sklenici,

… vod vokurek.

19.8.2020
Černý scénář

Černý scénář mi přirostl k srdci

pravda je prostá: hraju si s barvami

duhový poník

a keramický ptáček

umělec ze setrvačnosti malířem

paměť z uzlíčků vody

má lakýrník

scénická poznámka:

měl bych

sochy učit

jako totem Slepýš?

18.8.2020
Špatné

když konečně prší

i přes to, že vedro ustává

skrývám se

na mnoha záchodech

nemluvím pro ruce a nohy artikulované

i když se neštěstí nebouří

cítím, že už to moc dlouho dál nepůjde

vypění mi likvor cerebrospinalis

nadoraz už nemohu plnit

dvanáctistranné kyblíky mlžných dní

přestane to být natěsno a jen tak tak

skrývám svou mnohou Slabost

svou absentující důstojnost, svou Pravdu

skrývám záchvaty bestiální zrudlosti

 

takové stavy jsou špatné

když nic špatného neděje se

17.8.2020
Zmatky

Píšu si nočníček

a čůrám na deníček.

12.8.2020
Když zas voníš

Když zas voníš
u mých dveří
růžovými keři
když zas voním
u Tvých dveří
jako šeřík
vstáváš z peřin
zas věřím
že dá se přežít
bez otěží

když zas lepíš
moje oči
spící
svící
když zas lepím
Tvoje oči
pryskyřicí
zase chci
říci jací
jsme to snílci

když za zvěří
jeden druhému
vydáme se
v lese

když zas ráno
se zas viním.


A co když se tě někdo zeptá „Jak se máš?“ (poezie, Šimon Jan Zrno) • Proč z oblohy mizí hvězdy (poezie, P(ř)íšeRadka) • Poslední Nedvěd (poezie, redakce) • Nouzový stav Bláznů (poezie, redakce)
    

26.7.2020
Nouzový stav Bláznů
26.7.2020
Poslední Nedvěd

Šel jsem parkem v pět, zhroutil se mi svět
šel jsem parkem v šest, fetky měly siestu
šel jsem parkem v sedm, dal jsem Hedu červům
šel jsem parkem v osm, byl to velkej posun
šel jsem parkem v devět, stál tam lední Nedvěd
šel jsem parkem v deset, to už jsem si nesed
šel jsem parkem v jebenáct, byla jsi z toho vyjevená
šel jsem parkem v poledne, stejně jako posledně
šel jsem parkem v jednu, cíl je v nedohlednu
šel jsem parkem ve dvě, byl tam zase polední Nedvěd
nepřišel jsem ve tři, no tak teď mě setři
šel jsem parkem ve čtyři, byli se tam šermíři

(...)

4.7.2020
Proč z oblohy mizí hvězdy

Stává se,

že samovolně začnu brousit nože

a přemýšlím, kde by ti asi slušely nejvíce. 

jestli mám zvolit přímou cestu do hrudi

nebo to vzít oklikou skrz duši a

několik citových zkratů.

 

Někdy se stává,

že prostě zabouchnu dveře

a doufám, že zmizí ze zdi,

abys je už nikdy nemohl otevřít.

Abys za nimi zůstal sám 

a  já mohla dosyta plakat

a konečně přijít na to, 

proč den střídá noc

a proč z oblohy mizí hvězdy

a proč se z dvou společných životů

vytrácí láska

a zůstává jen na dně

skoro neviditelná.

Nechává se nahradit

hněvem a prostořekostí.

Nechává se smést do kouta

a asi už nechce být 

znovu objevena.

 

Někdy si říkám,

že všechna ta nenávist není upřímná

a chci tomu vnitřnímu hlasu uvěřit. 

Obrátit na nový list a

zašít si srdce odpuštěním.

Znovu Tě milovat a

nevidět tvou 

lhostejnost.

4.7.2020
A co když se tě někdo zeptá „Jak se máš?“

nikdy jsem neviděl racka

jak by brečel

nad bělostí pláže dní

kamínky i písek mlčí

rybáři se ptají

když tě zastaví

návnady chechtající

rybáři v písku se propadají

s všedním dnem kolem

za ruku jdem

když rybáři s pícháním

zalykávají a boří

v peří

na obzoru otázky svítají

jak se máš?“

bez břehu

na pláži

se mne ptají


bez názvu (poezie, AN')
    

11.6.2020
bez názvu

Prolétli jsme si navzájem životem.
Bez zastavení.
Na skok.
Jen na pár skleniček.
Proběhlo nám ústy na tisíc slov,
Ta podstatná
podstatná vůbec nebyla,
úplně zbytečně nadužívaná zájmena
a přídavná jména.
Přidaná hodnota k už tak drahým chvílím...
Hodnota přidaná jaksi navíc.
Co už nemuselo být.
Každé to tvoje "ty" a "s tebou"
teď splácím...
V poznámce pod čarou
bylo jen drobným písmem napsáno:
Nevěř alkoholikovi,
který píše básně.


Probouzení (poezie, Nesmyslon) • Strach (poezie, Nesmyslon) • Make love not war (poezie, Tomáš Recht) • Počátkem apokalypsy (poezie, Tomáš Recht) • Léto přichází (poezie, Šimon Jan Zrno) • Giovanni Boccaccio (poezie, Tomáš Recht) • Pondělní píseň (poezie, Tomáš Recht) • V jiném životě (poezie, Šimon Jan Zrno) • To Běto (poezie, Tomáš Recht)
    

23.5.2020
To Běto

Tobě to Běto sluší s kuší
Tobě to Běto sluší v róbě
Tobě to Běto sluší v hrobě
v róbě s kuší to sluší Tobě

Tebe to Běto vzruší s tuší
Tobě to Běto sluší s duší
V Tobě to Běto buší Tobě to
sluší v ovzduší Tobě Běto

Neber to Běto neber to blbě
Tobě to Běto sluší v troubě
Neber to Běto hloupě Tobě to
v róbě sluší fakt dobrá koupě!

23.5.2020
V jiném životě

svět ztratil něco ze své barvy

touch of reálný svět

touché still

slzy nejdou ven, snad jindy

nechápu, co se děje

možná by to mělo být

20.5.2020
Pondělní píseň

Už mám zase motivaci
skládat rýmy na matraci
přemýšlím teď, kde jen začít
budu si to dělat, jak chci

Dnes jsou v akci lumírovci
Z dovči přivez Lumír ovci
Venku kvete jílovec
tiše ovci jílovec

Na jílovec maďal
jde kůrovec z Maďar
Já měl včera beďar
dnes už se mi vstřebal

Pozítří je středa
půjdu pro dvě dřeva
dám ty dřeva křížem
kříž tím bude zřízen

Přijde k němu zřízenec
bude to můj zpřízněnec
řekne že má žízeň
zazpívám mu píseň

Až ta píseň dohraje
posedíme u čaje
a po třetím zálevu
cosi v dálce zahlédnu

zahledím se do dálky
vyndám božku z obálky
taky ňáký klobásky
a pak svatý obrázky

postavím to do kruhu
upevním se v popruhu
vystřelím se prakem
pánu Bohu do oken.

20.5.2020
Giovanni Boccaccio

Jde Cameron po ulici

pod pravicí brokovnici

jde Cameron Diaz

pro Cabernet Shiraz

12.5.2020
Léto přichází

Ani ten jednodenní sníh nevydrží

duchovně konzistentní

červenec je můj měsíc, moje horkost

léto je pro mě podzimem jara

před zimou, co asi nikdy nevysvětlím

tíha se nemohla přibližovat

musela poklesnout jako náhlá přikrývka

stal jsem se trpným aktérem defenestrace

jsem teď pryč z bašty průběhu

kde jsem měl pod kontrolou svoji vládu

teď proved comeback zlý pán

zvrátil se a zvrací, obrací se a opět vrací

rádio by vlezle dodalo:

summer is coming, summer is coming

rádio však šumivě není

radio is down

man is down

7.5.2020
Počátkem apokalypsy

Někdy koncem zrození

kdy šlo o souložení

zdálo se, že jsou věci v cajku

a že jsou ložený.

 

Počátkem apokalypsy

řekla jsi čau a polib si

co se to stalo v mezičase

kde jsme to zakopali psy?

7.5.2020
Make love not war

slovo dalo slovo

olovo dalo olovo

šlo jen o slovo

(jalové)

šlo jen vo love

oslové

volové

7.5.2020
Strach

Dávej si pozor

v nelehkých časech

čemu se věnuješ

a čemu věříš

 

Dávej si pozor

na čem ses zasek‘

proč na místě stojíš

A uvnitř běžíš

 

Postav se strachu

v nelehkých časech

aby tě nepozřel

ten zlej s velkým Ď

 

Ze všeho nejradši

živí se strachem

a pozře i tebe

když zjistí

žes uvízl

7.5.2020
Probouzení

Ještě se válí ve svěží trávě

spadané listí z podzimu

a trochu šustí, trochu škrábe

a hlína ještě studí

 

Ci-ty! Ci-ty! Ci-ty! Ci-ty!

 

Křičí pěvec, jehož jméno neznám

a má pravdu ten vyvedenej ptáček

 

Je načase vykvést - následovat fialky

Vycházet dřív a později zapadat

 

Slyšet píseň v každém zvuku

- a ty zvuky milovat

 

Zapouštět kořínky do každé chvíle

Z chvilek a pocitů hnízdo si stavět

 

Je na čase celou svou náručí

obejmout svět

 

A - i když se často opile motá

znovu se zamilovat

do života


Následuj dav (poezie, Nesmyslon) • Bojíš-li se (poezie, Nesmyslon) • Arion (poezie, Kulturni p_rnograf) • Slowmotion emotion (poezie, Nesmyslon) • Jen tak jet tramvají (poezie, AN') • Sny se zazdají (poezie, Šimon Jan Zrno) • Ovidie, já tě zabiju (poezie, Šimon Jan Zrno) • Středy po čtvrtcích (poezie, Šimon Jan Zrno) • Rdousící se prase (poezie, Šimon Jan Zrno) • Oblíbené trasy (poezie, JaNe) • Bojsa (poezie, Šimon Jan Zrno) • Množný číslo slova „sám“ (poezie, Nesmyslon) • 511 (poezie, Civínová)
    

25.4.2020
511

Taky máš někdy pocit
že každý slovo je cizinec
každý mikroposun od významu dýka?

5.7.2019
oblíkli jsme dědečkovo tělo 
do levisek a westernových koní
pomáháš pohřebákům
všechno kolem mě dá urputnou práci
pětsetjedničky na něm visí

jak se tohle splácí?
vděčnost
láska, ty, já
a moji draci.

23.4.2020
Množný číslo slova „sám“

Ty nejsi spasitel

a ani já nejsem

každej sám v sobě

zmíráme děsem

 

Každej sám sobě

svým vlastním bachařem

tak co si můžeme

dát vlastně navzájem?

Co jsi zač

a co jsem zač já

jsme vůbec k něčemu

- spolu my dva?

 

Jsme podle všeho

nesourodí jedinci

já se líbám s deštěm

ty miluješ se s vichřicí

 

Což chvílemi působí

ač je to omyl

že společně s živly

vzdycháme do tmy

 

Společně běžíme

jako laň se lvem

vzájemná kontrola

nad rychlostí, tempem

 

V bouři se zmítáme

a každej po svým

stébel se chytáme

a držíme kostým

 

Jsme topoly v nečase

V lásku sotva věřící

a zatímco se líbám s deštěm

ty jsi sbalil vichřici

23.4.2020
Bojsa

Zrozen v dešti
proti vodopádu Hospodinových slz
contra
nejistě, ale přesto sprintující
skrz čtvrtky
přes pomyslně věčnou cílovou rovinku
a bojí se
Však kdo ne?
Však kým může nebýt?
však jako každý jiný se i tento
jiný každým ptal:
Proč zrovna já nejsem slepý?
en noire vidí béžový obrys
zosobněného vaginálního ústrojí
a mimoto se bojí, mrzí ho to
a prosí za odpuštění dechu
zmatek mu tak dary přináší
(panu paní, to je jedno
hlavně že nosí včelařskou masku)
dary nejdo k zubařské prohlídce
a tak někdy blaží
proto ten, kdo se bojí
ledabyle si tenisky zauzluje
(a pak mu zblízka hola, hejsa
kaluž řekne)
věru blbě se běží
když osikou tíhu zašmodrchá
Navíc svět není stéblem, ač je stéblo světem
Navíc jsou úsměvy všem na nic.
navíc vším
jeden nanicovatější než druhý
jeden krásnější než druhý
hledající pátou nohu–oporu
klusá subjekt-pokrytec
se sudokopytníkem polepeným zodpovědností
v trojstupu jako jedno tělo, jedna duše
horší
než dimenze druhé tělo, druhá duše
přesto, ale i proto se bojí
avšak
navíc jako každý mlčí jinak
než se mlčí mluvením
(a chce odplout
v papírové lodičce do kanálu)

18.4.2020
Oblíbené trasy

Oblíbené trasy...

Třeba z Prahy na Beroun

To je tak krásná cesta

Že stojí za to jet ji vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky

 

Oblíbené trasy od filozofie do postele

Nebo na pohovku

Co kdo doma má

A proto jet kdykoli

Na výlet vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky 

 

Oblíbené trasy za pocitem

Že žiju

To jsou tak krásné cesty

Plné těšení a voňavých vzpomínek

Už jedu domů

Abys mohl být smutný

Že tam nejsem 

Znovu a znovu...

14.4.2020
Rdousící se prase

Dusno a přetemněno

bouchání

pleskající mráz na zádech

kvílící houkačka

bíle světelná

Před bouří parno a setinový smrad

puch a bomby neviditelných zvratků

neklidné chlapisko, je mu horko

děsné vedro a toho suchého potu!

bažina stahující kalhoty

bílá krev v reliéfu kapesníků

močál a pig squeal

dubisko z ozvěn epičnosti

na něm bleskový provaz

v kouři chroptění a chrochtání

v kouři z blesku Kristus

komunikuje ve vichru

neklidně

připomíná štěstí

na provaze smyčka, ve smyčce duch

podsvinče

zlom vaz!

14.4.2020
Středy po čtvrtcích

Pročpak si myslitelé neuvědomují
že nevyhnutelnost je v lidské moci
těžkopádný běh dne za dnem
je v lidských silách
vystřelit direkt do Bílé díry
a mít hned po sobotě březen před minutou
vždyť po čtvrtku dycky
přijde zase za nějakou dobu středa
a po ní další čtvrtek a pak
zase středa a dál jen další zas
středy po čtvrtcích
Početí po narození
nevěry po rozvodu

když takové pomyšlení na antimyšlení
pokradmu se k člověku přikrade
chce se jen chtít vůli mít
chce se najednou chcát
rozprsknout vnitřnosti
pryč z prosezených míst
novost neexistuje, melodie co prsty
vyťukávají neexistuje, šlamastyka
stresu neexistuje, siréna Deffessus
neexistuje, tajemství neexistujou
když se vše odhalilo až přeodhalilo
zaslepenost přeosvětlena a zas naopak

crushingly dense zvukové stěny
z trapného ticha po konverzaci sama se sebou
In the end of the day
is just a beginning of another day
valivé co

14.4.2020
Ovidie, já tě zabiju

Cos mi to udělal, bratře
mrtev kážeš Ars Igne
mně! lidem! Krásně a Zbytečně!
Krásným a Zbytečným
pekelníkům pozemským
za pokus dehydratovat mě
dehydrovaným infernem
tě sežehnu nesvěcenou vírou
na náhrobek si dám:
Zabil Ovidia vztekem“
svatě a podruhé, ty mámivá krvi!
za to, žes mě rozohnil
Ab igne ignem
za to, žes mě proti tobě postavil
za snahu utratit mou důstojnost
a touhu líbat nohy Ženštin
Pečlivě jsem vzplanutí
proměnil na uhlíky
na Karneval v uhlí Pekelnosti
z vypáleného do základů Ohněm
doutnal popel, vnouče Ohně (Ovidie)
plamen proti plamenu
bratr proti bratru
oheň proti ohni
sluha, pán a Pán zacházejí
se mnou nevycházejí – vše jde proti mně
Ale Jan je Zmatkem.
Zrno je klasou.
JÁ JSEM OHNĚM.
já sám
Jsem světlem, lampářem
transparentní pochodní
důstojnou zkratkou
k životu a pravdě, Kriste.
ars?
ars persona

13.4.2020
Sny se zazdají

na chvíli se vysvitne

vzkřísí zraky a zmizí

pak se šedě dřímá

nepřijdou-li oči na talíři

pruh světla zlatu vzácnější

pro snílky to dělávají

(na úsměvy zadělávají)

po zhasnutí do tmy se vytrácí

hvězdy bezesné noci naplní

na konci dne probuzení zpívá:

zvláštní, že slunce také spí...

13.4.2020
Jen tak jet tramvají

Jen tak jet tramvají

A vzpomínat na dříve

Kdy jsem vždy mívala

Aspoň dvě promile

Vzpomínat na kdysi

Matně jen na tváře

Divit se na stokrát

Jak Osud to dokáže...

 

Kdo koho provází

Kdo koho ztrácí

Vyznat se ve vztazích

Dává fakt práci

 

Jenom jet v tramvaji

Vidět a nevidět

Místa co skrývají

Na mnohé odpověď

Místa co vypráví

Pohádky o holce

Která se snažila

A žila dost divoce.. 

8.4.2020
Slowmotion emotion

Jsou chvíle

Kdy ustrne čas

A ticho je jak skelná vata

 

A ty cítíš jak

Se ti život tříští o zátylek

Periferním pohledem vnímáš

Průlet střepin

Jen těžko hledáš sílu

Se nárazu vzepřít

 

Dopadni tváří do prachu

Nebo to ustoj

– chytat tě nikdo nebude

Křič jako uragán

V tichosti naříkej

– nikdo si ani nevšimne

 

V takových chvílích

přestaň se bát

A na moment ustrň

společně s časem

máš přeci sebe

Ty nejsi sám!

 

Podrž ty chvíle

Kdy ustrne čas

A začni jim říkat

třeba

Šance

nebo

Příležitost

nebo

Život

4.4.2020
Arion

"Darujte mi život, když Vám daruji vše, co mám."

(Arion)

 

Namočit si rovná záda,

činí vlnám starost.

Pěvec se zlomenými křídly v purpurovém plášti,

první svého druhu,

rozechvěl ustálenou zvyklost

hřešit.

 

Lampami osvětlená cesta nevede vždy zpět.

Prázdné regály obchodů vystavují kulturní rozkvět.

Komár vysál sopku,

jež zastavila vlnobití

a daroval vládu lidem

Zmatek,

jež lze řídit konzervativně,

vždy mít připravenou pistoli

v šuplíku pracovního stolu s jedním nábojem.

 

Rozlitý nektar života rozehřeje povrch zimní louky

pestrými barvami lučního kvítí.

Betonové trosky nezrecyklovaných novostaveb

rozpadly se v čas.

Indiání duhového kmene,

na prázdné místo vysadili prastaré stromy

na věčnost pějící píseň.

Zlo svých předků hnijící z neznalosti

rozháněly děti tancem neřesti.

 

Muhammad nepřijal horu kostí vyskládanou v pedestial.

Při konání přežití,

o slávu nestál.

Popřel myšlenky,

v nichž člověk neobstál.

Mezi skalisky uzavřel svůj hněv.

Když vláčeli ho v davu,

rozdával úsměv.

Popravu zajistil mu milostivý soudce.

 

Slova překrývají skutky.

Raději neotvírat prastaré svitky,

z nichž Smutek lidstva lze vyčíst.

 

Vzducholoď pluje oblohou nad hlavami přeživších,

jak velryba vznášející se v oceánu.

Koukáme,

s údivem na postapokalyptický mechanický balet

tančící v nekonečném prostoru nad námi,

ze dna trosek zaniklého města.

Zažíváme zánik lidské pýchy,

jež odpadá s hořící živou hmotou vzducholodě

a upaluje zaživa nevěřící potomky Scyllia.

3.4.2020
Bojíš-li se

Bojíš-li se doopravdy

každý úkryt marný

 

Bojíš-li se hluboce

bát se budeš všude

 

Bojíš-li se – neutíkej!

Vždy bojíš se sám sebe

 

2014

 

3.4.2020
Následuj dav

Následuj dav

dav ví, kam jít

 

Následuj dav

dav ví, co si máš myslet

 

Následuj dav

dav ví, kam jít

 

Následuj dav

dav ví, co si počít

 

Následuj dav

s davem se neztratíš

 

Následuj dav

v davu snadno zmizíš

 

Následuj dav

a dav nebude následovat tebe

 

Následuj dav

Sám jsi, když v davu se obrátíš

 

Praha, 2014


Komu poděkovat (poezie, Nesmyslon) • Na vodě (poezie, Nesmyslon) • Něco uniká (poezie, Šimon Jan Zrno) • Depka a život a jiný hovadiny, (poezie, Pepa) • Ledový pot nemá zájem (poezie, Šimon Jan Zrno)
    

16.3.2020
Ledový pot nemá zájem

Profesor Kýbl mě kdysi polil

od té doby

zlost přelívám na vodováze

a neustále smrdím

vařícím potem…

 

mraz dívek a chlapců

míjí záda zaučeného

je zajmut a stále ho zajímá

vesmír beze hvězd

pod vypařujícími se brvami

10.3.2020
Depka a život a jiný hovadiny,

tělo moc slabý na píčoviny.

Bez nich to nemá smysl.

Do práce z práce…

Metrem. 

 

Den za dnem.

A Co je vlastně za den?

 

A hlavně,

Co je to za den?

Když ani neřekneš slovo kretén?

Nezanadáváš kámošovi.

Nepomluvíš kolegyni.

Nepoškádlíš ji svou hrubou mluvou.

Nevytvoříš rozpor.

Spor.

Ne Sport…

Metro blíží se,

A s ním další noc,

Anebo další den.

 

Nevím..

Zoufám si, 

Kdybych se jí aspoň tak zeptal.

 

Jestli neví co je to ten feminismus?

Nápověda:

Píčovina co by mi rozzářila den.

9.3.2020
Něco uniká

Na Nejvyšší hoře vrásčitější než Země

připijím s rozšlehaným pousmáním

moštem z hořkých plodů tréninku

a na té Nejvyšší hoře, vrásčitější než Země

jsem slzami podepsal mír

s Křečemi a bratrancem Smírem

zapili jsme to, smířeni s tím

zapili jsme to medovinou

a já zlézám dolů

k plážím z bílého peří

používám žebřík ze zledovatělého plynu

který se ke mně odmítá znát

který tak mizí a tak uniká

nepoužívám bungee jumping

ač vás k smrti respektuji, přátelé

nepoužívám stylizaci do sebe, syna Ereba

používám sebe jako návnadu na medvědy

na jejich služby

přestože si deníkovými škobrtnutími

tak mažu med kolem huby

a proto se tímhle musím ptát:

co dál, Dívko zlatě Zelezná?

co padá, a přesto nezapadá?

kterépak slunce je záludno propastí?

jakési křesadlo nedbá varování

ani proslzených znamení

a leze mezi mlejnské kameny…

píchá mě řiť od medu zamazaná

ale i proto, i pro taková proto

ten příběh nesedí…

mně, tedy ani ke mně v peklu či raji

co mi nepasuje Pane a Paní?

Jsi-li Fille fatale, kde jsem já?

Jsem-li geroj, v čem žiješ?

Tak se mi Louskáček zbláznil do kytar

neposlouchá mě a já mu vždy naslouchal

měl jsem snad políbit sen?

Měl jsem snad znásilnit sen?

Měl jsem se snad probudit?

Snad se probudím?

 

To všechno jest srdce vypovídající

to přítomné něco je

v budoucnu čekáním

a tak se familiérní existence

zdá být Očistcem ze špaget, ve kterém

snad náměsíčně brouzdáme…?

3.3.2020
Na vodě

Hluboké pochopení

mámivé pablesky jsoucna

hra světla a stínů

 

není důvod říkat všechno znova

co dávno bylo řečeno

 

přesto

souznění s hlubokou bytostí

vdechovaná radost

kořenící štěstí

 

ale proč to říkat všechno znovu

když všechno už se stalo

 

Prožitek

Exponované vědomí

napojení na proud

všechno je v pořádku

nikdy se nic nezmění

 

Ale proč vůbec psát poezii?

copak slova něco znamenají?

 

(léto 2019)

3.3.2020
Komu poděkovat

Poděkuj tomu

kdo ti velí

naivně se vyblít na ulici

 

Poděkuj tomu

kdo ti velí

milovat

 

Děkuj tomu

kdo ti nevelí

 

Děkuj sám sobě

tak dlouho

než sám sobě

odpovíš

že není vůbec zač

 

(podzim 2019)


Bez názvu (poezie, Civínová) • Osamělá duše (poezie, Jane) • Vzorky (poezie, Nesmyslon) • Geoda (poezie, Nesmyslon) • Zpřístupnit sbírky (poezie, Nesmyslon) • Chlad (poezie, Nesmyslon) • Audit ve skladu slzných krystalů (poezie, Civínová) • Spojení (poezie, Rogo) • Nevstoupim dvakrát (poezie, Nesmyslon) • (bez názvu) (poezie, Jane) • Déšť (poezie, Nesmyslon) • Stromy (začátek února) (poezie, Nesmyslon) • Z DUŠE.. (poezie, Janus) • Záblesk (poezie, fanky) • HORIZONTY (poezie, Janus) • Světy (poezie, Nesmyslon) • Šípková Růženka (poezie, Nesmyslon)
    

26.2.2020
Šípková Růženka

Za každou lásku

ve vlasech květina

za každé vzplanutí

výhon se popíná

 

Zplanělá růže

tak a křehká a divoká

ovíjí zápěstí

spánků se dotýká

 

Zarůstám do Lásky

listí mne chladí

trnoví probouzí

k něžnostem svádí

 

S každým koho miluji

trochu jinak rozkvétám

poupaty se obaluji

s růžemi se zaplétám

 

Jsem Šípková Růženka

pokrytá květy

v svém vzdušném zámku

prosnít chci věky

26.2.2020
Světy

Najdi si planetu

Pro svoje bytí

Sestav svůj vlastní

Planetární systém

Vyber si slunce

Kolem něhož obíhat

 

Jestli budeš muset

Kvůli tomu do vesmíru

Použij vzducholoď

Obleč se do šatů po pradědovi

A vem si jeho klobouk

 

Hraj na flašinet

Ten dodá stroji energii

 

Nebo můžeš na bicí

Ale v tom případě

Leť radši rogalem

V bleděmodrém trikotu

S rudou růží za uchem

 

Stvoř si vlastní vesmír

Stvoř si světů kolik chceš

Až najdeš novou planetu

Dáš jí jméno Země II.

26.2.2020
HORIZONTY

HORIZONTY

 

A kdyby snad někdy došlo k pádu

do osamělých horizontů,

a tys přeci nepocítil onu Závrať,

zapomeň na Jazyk

a ruchy světa,

zapomeň na lásku

a pouto k bytostem lidským,

neboť v ústavičném spěchu,

brodil ses za zbytečnými cíli

a zbytečnými tužbami…

…neb život jsi nežil a nežiješ.

 

A kdyby snad přeci

jediným svým nervem,

onen Život cítil jsi,

a proto žil,

pak onu Závrať v ohromení pocítíš,

navěky tím svoboden 

a probuzen.

 

Hlubina jest minulostí a Výšina tužbou.

Existuje skutečná prostora

uvnitř horizontu… Přítomnost.

Tu však nelze uzamknout pod oční víčka.

Jen Přítomnost je nesmrtelná

a vše ostatní jest přeludem.

 

26.2.2020
Záblesk

Potkáme se a bude to záblesk

okamžik věčnosti bez příběhů

Tvého

mého

natož našeho

nebude to kapitola

ani epizoda

jen chvíle pravdy:

jsme schopni světla.

20.2.2020
Z DUŠE..

Z DUŠE...

 

Marné je sobě 

občas slovo,

co tahem štětce

rozmáchne se v růži.

 

Zasyčí éterem,

jako duše,

letíc samo...bez hranic.

20.2.2020
Stromy (začátek února)

 

Je začátek února a jaro je tady

Stromům už tvrdnou bradavky

Co budou dělat asi tak za měsíc?

 

Vždyť ještě mají v korunách parohy

Které jim jízlivě nasadil podzim

Co budou dělat, když napadne sníh?

 

Je začátek února a kosi už zpívaj'

Že přichází jaro a ani krok zpět

Co budou dělat, jestli se mýlí?

 

V paroží stromů třpytí se koruny

Mámení lásky a volání života

Co budou dělat po zbytek jara? 

 

 

20.2.2020
Déšť

Déšť smývá mi z vlasů 

zbytky tvé vůně

 

Rezidua okamžiku

 

Kdy jsem se naposledy zachvěla

Pod vahou tvého pohledu

 

Už nebudu tak dlouze hledět

Už nebudu se chvět

 

Jinak se nic nemění

A svět je pořád stejně krásný

 

Jen

 

Nenechám už hvězdy

Přecházet si po zorničkách

Ani svoje zorničky

Bloudit po tvých galaxiích

 

Déšť dopadá na mou unavenou tvář

Kapky stékají kolem očí až ke koutkům úst

 

Úsměvem je zachytávám

 

Pláče za mě celý nebe

Já zůstávám šťastná

 

20.2.2020
(bez názvu)

Držím tě jako někoho,

koho nechci už nikdy pustit.

Objímám tvou šíji

tam, kde končí vlasy

a začíná kůže...

...chtěla bych toho šeptat mnohem víc

než tvoje jméno stále dokola...

-

A pak prý, 

že už k tobě nechovám 

romantické city...

Komu to lžu 

a s jakým úmyslem?

Nejvíc snad sama sobě.

-

Tramvaj zastavuje

a přetrhává mi sen

o bezpečí v tvém objetí,

nutí mi všední realitu,

budeš vystupovat,

měl bys už vystupovat..

Naposledy zahlédnu oči,

co svádí snadno slečny do průšvihu

a vdané paní přidělávají vrásky 

19.2.2020
Nevstoupim dvakrát

Nevstoupim dvakrát do téže řeky

Říkáš

Přemýšlíš o tom

A smysl ti uniká

 

Vstupuješ do řeky a zůstáváš stát

 

Nevystoupim nikdy z řeky

Říkáš

 

Stojíš uprostřed koryta

A řeka stejně

Jinam uplývá

 

17.2.2020  (upr. 21.2.2020)
Spojení

Chvíle

okamžik

osamocený čas

Bůh je v nás

i kolem nás

a když se v nás

s tím kolem spojí

svět chutnat bude

radostněji

 

(16.11.2019,Praha- ostrov Štvanice)

14.2.2020
Audit ve skladu slzných krystalů

NaCl, sůl kamenná

normální kuchyňská sůl

co tu bude za sto let?

stále ta samá zasraná sůl

 

dědictví rodu - šutry

co nerozpustí ani kremační pece

 

z domu kam chodím spát

postupně mizí pokoje

ne nedám si kafe

nezastavíš to

sedět svedu už jen

u smrtelný postele

 

v posledních dnech

se jim kůže vypla jako vosk

trpělivost s Bohem je víra

poslední pokoj

na knotu visící

odškrcující se kokon

za jeho okny spartakiáda

krysí závod

pouťové šlágry

 

nesmiřitelná puška

co zanáší

trpělivost se sebou samým

je naděje

netrpělivě prosím

ať to všechno rozpráší

13.2.2020
Chlad

Jednou se tím svým chladem zalkneš

A úplně na konci 

Dojdeš poznání

 

Ale tvá poslední slova

Ta nejniternější pravda a vyznání životu

Zůstanou navždy uvězněna

V drobných krystalcích páry

 

A budou už navěky vnímána

Pouze podle chemických a fyzikálních vzorců

 

Jednou se tím svým chladem zalkneš

Nepřijde-li někdo

Kdo ten proces zastaví

Kdo rozehřeje strukturální vzorce 

Které ti tak despoticky vládnou

 

Jednou se tím svým chladem zalkneš

Jestli tomu člověku

Nedovolíš hřát

 

A úplně na konci sice dojdeš poznání

Ale tvůj poslední dech

Konečné vyznání životu

Zůstane navždy uvězněn

V drobných krystalcích pravdy

13.2.2020
Zpřístupnit sbírky

Pojď se mnou trávit čas

Můžeme vzájemně listovat

Ve svých vnitřních sbírkách

 

Básní či motýlů?

Obrazů, známek?

 

Každému dle chuti

Jenom ne ve sbírkách

Interních válek

13.2.2020
Geoda

Jsem si jistá

Že kdyby někdo vzal

Mou hlavu do dlaní

 

A rozřízl ji pilkou

Spatřil by neskutečnou krásu

 

Byl by ohromen 

Množstvím drobných krystalků

Ozářen silným proudem duhy

Zmaten hrou světel a stínů

Oslněn výbuchy hypernov

Ohlušen hudbou sfér

A zmámen vůní čerstvě vyvržených feromonů

 

Jsem si jistá

Že kdyby někdo vzal

Mou hlavu do dlaní

 

A rozřízl ji pilkou

Z tý krásy by se dočista posral

10.2.2020
Vzorky

Všichni jsme jen vzorky

Na vrásčitých površích

Zelených klobouků

Smržovitých hub

7.2.2020
Osamělá duše

Tak sama

Jak jen duše může být,

Jak jen bytost může být

Ve světě věčného odmítání.

 

Kdo by ji mohl spasit?

Anděl strážný je poslední,

Který to nevzdal...

...ovšem jen z božské povinnosti.

 

Vysílá na sta signálů,

Nikdo však nepřijímá. 

Zprávy nejsou doručeny,

Adresát k nezastižení.

 

Tak sama. Cizí i u sebe doma.

Draci krouží v ulicích

A město nebylo nikdy méně nebezpečné,

Než je právě teď,

Když už na ničem nezáleží.

 

Ať si tu duši zatracenou

Draci sežerou...

... ať pojdou na její hořkou chuť

A duši s sebou strhnou do podsvětí.

 

Tam aspoň nebude sama,

Démoni všude kolem,

Krutost už není nevýhodou

A duše zmizelá nikomu na světě nechybí.

6.2.2020
Bez názvu
Rozkřiklo se že 
kdosi ukradl příbory
a z trhu zmizela všechna kůže
 
náhoda?
hromy, záblesky
nepokoj
nehoda, děsně virulentní tvor
zacpu si uši
schovám se
do bezpečí pod topol

rozkřiklo se že
někdo ukradl příbory
a dělal si selfíčka svých ran
od kradenýho stříbra pobodán
čelisti vlastních ok
zakouslý v odhalenej bok

liška, mrchožravý pták?
daddy issues vykloval
zbyl jen vykřičník 
otazník
nepokoj

obrátím kapsy
a možná neodvrátíš zrak
jedinej dárek co lze dát
tak či tak
brzo, snad na jaře
zastaví už vlak

bude tam mohyla,
čerstvá vůně
přes rejstříky čichových nervů,
přes píšťaly mozkového kmene
nech ji v sobě rozeznít

prosby o odpuštění
bude to znamení,  
budou to narozeniny.
 

Př. n. l. (poezie, Lokálka) • Vousy (poezie, Nesmyslon) • Šťasně nešťastný (poezie, Frankie Táborák) • Sobotní neděle (poezie, Medvěd) • Bukhe (poezie, Medvěd) • Po-po-potom (poezie, Medvěd) • Jo (poezie, Medvěd) • Víno (poezie, P(ř)íšeRadka) • Bojkot (poezie, Medvěd) • Blok (poezie, Medvěd) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • konzumenti (poezie, kolemjdoucí) • Matčina rebelie (poezie, Nesmyslon) • Nočník (poezie, Kalimeee a J.J. Fiala) • N z v (poezie, JaNe) • Fantomové křeče (poezie, Nesmyslon) • Láska (zasranej hipík) (poezie, Nesmyslon) • Šediny (poezie, Nesmyslon)
    

31.1.2020  (upr. 1.2.2020)
Šediny

Našla jsem si ve vlasech

První šedý fous

Tak už i mně dal Měsíc pusu

Už i do mě si čas kous'

 

Že je šedý nevadí mi

- strukturou mě trochu mate

Silnější je, neposedný

Svoji roli těžko chápe

 

Je to rebel, divočák

Teď přijde mi to logický

Ten šediváč je zřejmě chloupek

Pobloudilý

Pubický 

 

30.1.2020
Láska (zasranej hipík)

Doopravdy věřím

Na světovou Lásku

Lásku s velkým EL

 

Tu, která vším prostupuje

Bez bázně, bez pravidel

 

A skutečně chci pro všechny

Usmíření, dobro, cit 

 

A opravdovou Láskou

Bolavé duše uzdravit

 

Láskou vyléčit chci 

Celej svět

 

Jsem zasranej hipík

Tak mě, Lásko, veď!

29.1.2020
Fantomové křeče
V amputovaných končetinách
Stále ještě tepe
 
Vzpomínky na údy
Které už nemám
 
Bolest po vzpomínkách
Jichž dávno jsem se vzdala 
 
Tak snadno tu tlustou čáru
Přece jenom neudělám
 
V dávno promlčených 
Částech duše
 
Pořád cítím záškuby
A fantomové křeče
29.1.2020
N z v

Nezachráníš všechny,

Minimálně ty,

Kteří zachránit nechtějí..

Už ti nic z toho nebudu říkat.

Ani pohledem....

.....pár metrů

Jak nepřekonatelná propast.

Bičování slovy

Každá narážka

Ta cizí slova tak blízce vystihující skutečnost..

Jsi tak podobný už mnohým...

Spřízněná duše, někdo, kdo chápe,

Kdo aspoň zdálky zahlédne ty démony v mé duši..

Kdo se přiblíží tomu nic, co je uvnitř mne,

Téměř na dosah,

Téměř to nic vyplní,

Stane se mnou. 

A já se stanu někým jiným..

Jen nejde oddělit moc dobře duši od těla.

Tělo nejde odložit u botníku

A dál vejít jen s nahou duší..

Kéž by to šlo. 

Pubertální osudové lásky

Vystřídala sofistikovaná citová vzplanutí.

Konce jsou stejné...

.. rozervaná duše

Zdecimovaný náhled na sebe,

Případ pro psychiatra. 

Už tolikrát. 

Tolikrát jsem se nechala strhnout přesvědčením,

Že zázraky se dějí,

Andělé bez křídel chodí mezi námi,

Vily mají právo tančit kdekoli,

Silní chrání a křehcí jsou chráněni,

Vše je jak má být,

Pokud jeden jediný člověk chápe...

Chápe... Mě.

 

26.1.2020
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Nočník

Su nočník a nemůžu spát,

mužeš do mě chcát, hej!

nebo chce-li se ti srát, hej!

Mužeš v klidu usínat

a nemuset se posírat.

 

Jsem nočník, létající muž,

tak se ale nauč už,

nebejt poloplnej huš hej.

 

Kempim pod postelí,

ať je pátek nebo pondělí.

Tvý mokrý sny vídám,

když sereš, vždy tě hlídám.

 

Jsem tvůj kámoš NOČNÍK, hej!

Nejsem úchyl ani gej,

a když jsem po vokraj plnej,

letím za hejnem s dojmem, hnojem.

 

Tvá hovna před spaním nočník nosit musí,

po okraj narvaný, s tvými výkaly si něco zkusí.

 

Křídly mávnu,

pak se vznesu nad vrcholky lesů,

kde hejna nočníků tvý hovna nesů

a srdce jim plesů.

V temný noci nočníků je rej.

Jsou to tvrdý kluci, ze sebe jim něco dej!

V klidu do mě nasírej, hej!

 

K hlavnímu nočníku valijó k lesu,

vodevzdat vejslužku, už mu to nesů.

Za nuzkou vejplatu,

přesto mám svou prácu rád,

jsem noční muž - NOČNÍK – tvůj kamarád.

16.1.2020
Matčina rebelie
Po láhvi vína
Mám divokou náladu 
 
Po celým bytě
Jen kromě ložnice
Načmárám po stěnách 
kosočtverce - 
 
- Symboly lásky
 
Peacy a květiny
Srdíčka, osmičky
Ležatý 
A taky prasátka
Čuráky
Trimuskuly 
 
Jaká jsem rebelka!
- bezzubá bába
 
To víno byly Rychlý špunty
A pastelka? Bílá barva.
16.1.2020
konzumenti

zatímco řešíš jestli levo je opravdu vlevo
pravo pohltilo levo
psi už čipy zaintegrovali bez keců
a dróny střílí do konkrétních borců
vůbec už taky nedostáváme peníze
jenom kredit
pak si ho ve volnym čase měníme
za papíry a ty za co přežít
auta už jezdí dlouho v pravo
mělo by se to změnit
v tesku už taky dali zeleninu
místo uzenin
zachránil by se průmysl
auta s volantem vpravo
sedmičky ztratili podporu
začneme makat na novo
pozor na mobil
má v sobě skrytej cíl
apku pro psychouše
co nezvládaj změny
a nevíme proč
bojí se konzumentů

16.1.2020
svazky

svázali lenina, stalina, i sadáma
havla, klauze i zemana svázali
děti čmárají do předsádek
a podle hlasu dá se poznat rodič
co nadává na pořádek
co je chycenej na vějičku
gdyž nedal si pozor na kapičku
ale má plnou ledničku
a novou kartičku ke vstupu do ohrádek
svázali ho
děti na nervy mu kreslí
automatický kresby
za pět let ojetý auto
nástavec na čůráka
nějakou mladou blbku by tim moh vodrovnat
semišový volant a vůni ve stromečku
děti už kreslí smajlíky do slepých zrcadel
svázali svazáky i šmejdy svázali
už aby se probral koniáš
a osvobodil je i nás
je kouřem a nás terorem
automatický kresby
děti čmárají do předsádek
zatímco mámy přítel nadává na pořádek

16.1.2020
pájka

gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně
vzdálený pohled skrze díry
a smrad síry

mezi jídlem a spánkem
procházím semotamo
pokojem, ticho, jen
hodiny klepají do hran

a je to děsivé to
blahobytné nic mezi
střelnicí s honci a domy
milionářů co přesávají
krev do hypoték

i ten den je potažený
plísní a v hlavě slovní
inverze

jinak nálada je dobrá ale
chtěl bych být ptákem co
zakládá nový požár v
buši

nebo aspoň náklaďák
bez brzd co kácí ty zdi a
tuje
jak nicotné je bytí v
blahobytu

asi jak zima bez kamen

v holobytu


až prázdné duši

díru proletuje

14.1.2020
Blok

Blok, co je to blok?

 

Občas píšu a kreslím…. no jako cvok,

 

není to těžký, někdy zas je to jak jít proti zdi, vidět jen smog

 

Každopádně cítím, že….

 

zdmihá se tu velka píle, je to celý jen v tvojí síle, nikdo přeci nechce, aby jsi nosila v batůžku instatní výlev, nebo neuvěřitelně zábavnej 15ti vteřinovej příběh

 

Tak postav si pro hlavu výběh

 

No, někdy je lepší jen říct, co je na jazyku, nesnažit se najít tu správnou kliku a čekat, kdy dobrej nápad uděří. 

14.1.2020
Bojkot

Chtěl bych víc umět urážet lidi, nesnažit se v nich vidět tolik dobra, a pak se divit

 

ale stejně to hledám.

 

Bojkot představ,
bojkot předsudků

 

Někdy bych chtěl toho hnusnýho dědka strčit ze schůdků

 

No, dej si pozor, když budeš moc optimistickej,
tak dostaneš na budku,

 

Taky bojkotuješ spoustu věcí, ani o tom nevíš přeci, a nechceš o tom slyšet,
všechny nesouhlasný hlasy ať raději našlapují tiše.

 

Tohle je můj pohodlnej pokojík mejch vysněnejch představ o realitě,

 

Rád si tu přemýšlím skrytě, ve svým krytě,

 

v bytě vystavených představ o tom jak se věci maj,

 

a co je jinak než jak to lidi znaj,

 

to prostě nevnímaj.

 

Prostě to nechtějí slyšet,

dáš si kousek quiche?

 

 

A neboj, nemusíš všude chodit tiše!

7.1.2020  (upr. 8.1.2020)
Víno

Vlastníme míň než nic.
Útrapy snídáme u silnic.

Za nehty schováváme zmar a špínu.
Bráníme se sobě - nakyslému vínu,
plnému hořkosti, zkurveného splínu.

Který v hlavě dělá zmatek.
Láska a nenávist  nerozlučný sňatek

Rozlévájí víno do sklenic.
Dokud máme vše.
Pak až nezbude nám nic
chceme nalít ještě víc.
Třeba kýbl, nebo jen pár lžic.

A až do dna k zoufání
pijeme žal mnoho dní.

V roušce bytí. Těch pár chvil.
Šťastně jsi tu s námi žil.
Než jen smutek navždy zbyl.

7.1.2020
Jo

Asi napíšu co mne za srdce bere
Hele
Jsem tu sám
Cítím se jak tele

 

I ve svým těle

 

V kostele bych snad taky chvíli přemýšlel o tom co říct

 

Všechno se mi to v hlavě mele

 

Asi je mi víc věcí u prdele.

 

Směle bych rád vykročil krokem vpřed

 

Věci jsou tak bdělé jak je vnímáš

 

Tak vřelé jak je přijímáš

 

Tak světlé jak je chceš vidět

 

Tak tmavé jak jsou

 

Snad ti to stačí

 

Ano, milovat bych chtěl snad jako každý

 

Ve svém těle

 

Snažíš se najít ty správný pocity
Abys řekl někomu že jsi vším sytý

 

Jako naše nebe.

 

Bubu

 

Chci psát, chce se mi
Pod kovadlinou nátlaku píšu tuhle sloku

 

Jako parta mloků víc nevím
Jen vím že je mi dobře

 

Tak ahoj,
nazdar bobře,

 

já plavu na druhou stranu.

7.1.2020  (upr. 14.1.2020)
Po-po-potom

I když to tak nevypadá, tak jsem tě asi dostal,

 

jen tu chvíli počkej, protože tady bude postal!

 

Ani jsem si nevšim, jestli mezitím jsi se pochcal

 

Mozek ti všema sítěma zmokval,

 

Do roka a do dne ťukáš na stejný dveře

 

Tak možná se raději schovej pod postel,
nebo si postav kostel,

 

a pomodli se, abys už kurva dospěl,

 

tak cos chtěl? 

7.1.2020  (upr. 8.1.2020)
Bukhe

Hledám klid v duši,
Kdo mě zná ten tuší
Asi už toho má taky plný uši,

 

Na zdi mokrý slzy suším
Ale vím co musím

 

Vezmu svou vůli
A když neuhneš, tak rozdělím tě v půli

 

Snesu se jako drak zhůry
Bude tam nadávek fůry

 

Omotám si tě petimetrem šňůry

 

Kvůli tomu,

 

Abys byl v bezpečí. A kdo nestojí, či snad ani neklečí...

 

Snad neschováváš se pořád před něčím
No tak radši dělej něco než nečiň 

7.1.2020
Sobotní neděle

V kostele sedím už od rána
Vrána sedla na okno



A já jen nechtěl zmoknout

 

Je tu o dost větší koncentrace zmatených lidí

 

A já taky hledám odpovědi

 

Řeknu ti jak to dopadlo,

 

Ale to až
...
Po zpovědi 

7.1.2020
Šťasně nešťastný

Měl jsem ženu

miloval jsem ji

milovala mě

byl jsem šťasný

byla šťastná

měla milence

milovala je

měl jsem milenky

miloval jsem je

byla šťastná

byl jsem šťasný.

 

Oslovila mě dívka

stali se z nás přátelé

líbil jsem se jí

líbila se mi

spali jsme spolu

měla radost

měl jsem radost

zamiloval jsem se

byl jsem šťasný

zamilovala se

byla nešťastná

byl jsem nešťastný.

7.1.2020
Vousy

Měsíční paprsek

stéká ti po tváři

 

a vždy když se přiblížím

stříbřitě zazáří

 

přitom to zapraští

tak jemně, tak tiše

jako když motýli

šimrají v břiše

 

Při každém objetí

při každém polibku

do ucha zašumí

jak včela na kvítku

 

zašumí, polechtá

vědomí zjitří

jak ticho rozdírá

van věcí příštích

 

nejhezčí ze zvuků

v přeněžném tichu

je praskání vousů

přímo v mém uchu

4.1.2020
Př. n. l.

Na vysoké skále spali andělé
Na skále, tak vysoké a vzdálené
Když se někdo dostal až na vrchol skály,
Zeptal se andělů, kteří spali, zdali,
Tak prý stále ne, tak stále ne. 

 

Na vysoké skále spali andělé,
Jejich bílé hávy byly zardělé 
Za západu slunce – vyčkávali, kdo přijde?
Nebeští agenti, Mesiášovi lidé?
Čekali? Očekávání bylo šílené

 

Na vysoké skále spali andělé
Magnetické pole bylo neustálené 
Různé části skály zakrývala mlha
On chtěl vědět, zdali, tak na skálu šplhal
Vědět, zda už ano, nebo stále ne,

 

Vyprávěl andělům na vrcholu skály:
„On by naslouchal, my bychom poslouchali
Ty pravdy zjevené a zjevné, spojené.“
Však andělé, již bdící, jimž meče plály,
Říkali, ale ne, ještě prý stále ne.

 

Na vysoké skále stojí andělé, 
Jejich meče hasnou, jsou rozpálené
Jen něčí hrozný řev – a ostré vrchy skal 
Stále ne! Bože, krev! Už se zas někdo ptal 

 

 


Kazajka bláznům (poezie, P(ř)íšeRadka) • okna (poezie, kolemjdoucí) • Život (poezie, Nesmyslon) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, fanky) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • Instantní cappuccino (poezie, Kulturni p_rnograf) • Nejšťastnější ze všech nešťastných lásek (poezie, Nesmyslon) • Láska buddhů (poezie, fanky) • Diagnóza (poezie, Nesmyslon)
    

31.12.2019
Diagnóza

Myslím, že jsem umřela

A tys mě láskou probudil

...

Když o tom teď přemýšlím

Možná, že jsi nekrofil

29.12.2019
Láska buddhů

Až budeme oba buddhové
můžeme se milovat

beze všeho

bez vášně
bez romantiky
bez dramatu
bez pomatení

bez prahnutí
bez chybění
bez představ
bez zklamání

bez utrpení

29.12.2019
Nejšťastnější ze všech nešťastných lásek

Dívám se na tebe

 

Teď už jako na záznam

Jako na starý zaprášený film

 

Jen já vím kde je uložen

A ještě si tě někdy promítnu

 

Ale nijak často

Nechci si moc zasvinit hlavy

29.12.2019
Instantní cappuccino

Olíznout vanilkové nebe špičkou jazyka.

Ponořit svá ústa do mléčného moře.

Krystal cukru na dně mne drtí.

29.12.2019
kormidlo

mám nejkrásnější ženu
a přec musím
ukazovat svému srdci směru
lézt do svého hrobu
a do bordelů

23.12.2019
(bez názvu)

vytvořil jsem iluze

které prasknou

zabalil je do slov

která škrtí


a prý na důkaz Lásky

bezelstné nevinné Lásky

která neumí ublížit

které se hnusí důkazy


jsem jimi vystlal Tvůj pokoj


a prý jen kvůli pravdě

obyčejné nepatetické pravdě

která už předtím ležela na zemi

které se hnusí ukazovat se s rámusem


šlapal jsem v nich a rušil Tvůj spánek


Tebe,

kterás mi dala všechno

kterás mi věřila jako nikomu

kterás mi od začátku říkala

co se stane

19.12.2019
(bez názvu)

celý svět okolo si vydloubal oči

a Ty přicházíš ráno k zrcadlu

a maluješ se


vítězíš ve své hře

vtipkuješ, směješ se, tleskáš

chvíli si připadáš trochu sama

budeš dnes zase poslouchat jejich nesmysly

a večer se zachumláš do knížky


je krásně zima

18.12.2019  (upr. 23.12.2019)
(bez názvu)

všechny tyhle možný světy

všechny tyhle představy

jsou tak prázdný proti tomu

že tu teď

proti mně sedíš

proti týhle sekundě věčnosti

prožitý do morku

18.12.2019
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Život

Život je kokot

 

Stojí

Psáno na lavičce 

V parku zvaném Slepičárna 

 

Ale piču

18.12.2019
okna

tak jsem přeci jen,
v otevřeném okně uviděl boha.
byl zarámovaný a zbožný,
bez poskvrny byl, až gdyž se sám stal skvrnou
a stála mu noha jeho samého
na ramenou,
gdyž se díval na věc přímo
byl, jak se tak říká,
sám sobě na ramenou
a žádné amen
ale rameno ho neslo,
ač,
až k nebi to nebylo.
bylo to tam,
gde jsou dobré výhledy!

3.12.2019
Kazajka bláznům

Bláznovství je jediná cesta svobody

I svěrací kazajka je volnější než toto.

K zbláznění nepotřebuji rozum, či hloupé návody.

Stačí mi žít a možná proto


jsem Bláznem.


Misie tvých vět (poezie, Civínová) • Jak to jde (poezie, Civínová) • Těší mě! (poezie, Civínová) • Bez názvu (poezie, Civínová) • Poctivý milenec (poezie, ) • vize (poezie, kolemjdoucí)
    

17.11.2019
vize

ptám se sám sebe:
co je to hledat vize?
a toto jsem zažil
zažil jsem vizi živou jako že jsem
vizi, že průvodce tě může vrátit na zem
zažil jsem vizi
na zemi to bylo
tehdy, šeřilo se
za ramenem mi stál táta
vedli jsme si svou
na téma
kataklizma
a Otom stál při tom
žena bičovala muže
opřeného o strom
v kůži se hladila
své tělo oblila
zvukem švihu
srna
jen pozdravila
a zeptala se:
Co je to hledat vize?

12.11.2019
Poctivý milenec

Vše jen

jako letmý dotek

plný křehkosti

a úcty

poctivý milenec

pronese svá slova

jako modlitbu

poctivý milenec

zpívá jméno

milované bytosti

s nejvyšší pokorou

poctivý milenec

se rozplývá

v naprosté oddanosti

ve svatém okamžiku

souznění.

 

9.11.2019 Slovensko-Martin

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Bez názvu
Ondřej spadl s lahví
k nám do postele
pili jste destilát
mluvili o mimozemšťanech
byli klidní a veselí
jako kdyby bylo po vysvědčení
času neomezený množství
a vy právě dostali od mámy 
zmrzlinovej pohár

já předstírala spánek

myslela jsem na zaprášený globus
v tvém dětském pokoji
na nápis
Ondřej, Matěj, Adam - svět patří nám!

než zbyli jenom dva

víš, po všech těch letech
bych mohla být tvůj třetí bratr, vole
a ty se stejně bojíš být zranitelný
jak kdyby ti nedošlo
že zranitelnost neodhaluje tesáky
ale něhu
11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Těší mě!

monotematická 
parazitická 

hnida

VEŠ
cucající zpěněnou krev

plna abnormálně zbujenejch očekávání

máte ještě ňáký přání?

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Jak to jde

Na počátku bylo slovo
to slovo...
jak to bylo?

DO HÁJE
takže vlastně jenom
do
dobře
fajn
skvěle
cha cha cháá

před otázkou jak to jde
jde uskočit na protější chodník

nečinnost
nečinnost všeho schopná

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Misie tvých vět

Misie tvých vět
vstoupily na můj břeh
kostní porcelán se začal chvět

z kredence mě napadaly
starý strachy
oblíkala jsem jim tvoje šaty


je v rozbitých šálcích
pochopení,
je lehký nemít strach
když v zemi tvý
hlad není?


Probouzení míru (poezie, Rogo) • Chci důvěřovat (poezie, Civínová) • Dobrý manipulátor (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nechceš-li mě potkat (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

31.10.2019
Nechceš-li mě potkat

Nechceš-li mě potkat

nedělej to

nebudu litovat sebe

nejsi nic k přivlastnění

nebudu říkat, že děláš chybu

každý stojíme na své cestě

a nebudu říkat, že je to škoda

všechno se to mělo stát


Nechceš-li mě potkat

nedělej to

anebo ano

co já vím

30.10.2019
(bez názvu)

Že máš debilní náladu
z toho se pozná, že nejseš osvícenej

už jsem dlouho neměl debilní náladu
ale z toho, že dlouho nemáš debilní náladu
se nepozná vůbec nic

teď mám debilní náladu
na vnitřní straně víček mi bliká error
zatimco se snažím znovu a znovu přečíst
větu z návodu k použití

všechna strast koření v prahnutí

26.10.2019
Dobrý manipulátor

dobrý manipulátor

dokáže zmanipulovat i sebe

až si myslí, že je někdo jiný, než je

až mluví jako někdo jiný, než je

až jedná jako někdo jiný, než je

až je někdo jiný, než je


věř mi

jsem dobrý manipulátor

12.10.2019
Chci důvěřovat

životu
že mne nese kam má
a hned teď můžu přelézt bar
ale žádné z mých karmických převtělení
tě už nedožene
směješ se jako dítě,  
vyjídáš z půllitru koktejlový třešně
bradavky, marcipánový růže
půllitr ti trhám z rukou
růžová je nejbrutálnější barva,
říkám a dopíjím dehet
co zbyl u dna
jedno zda vrabec v hrsti
či holub na střeše
A. Karenina a teta Kateřina,
směju se
ale jinak

8.10.2019
Probouzení míru

Stav klidu

mír se probouzí

nekonečné světlo

souznění s tichem

souznění s harmoniemi

pohyb utvářený

putováním mraků

ve větru.

(2.4.2018-barranco Gugui-Gran Canaria)


Máhatma (poezie, Nesmyslon) • oni a oje (poezie, oje) • Sychravo (poezie, peterkey) • Žiju poezii jako blázen (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

30.9.2019  (upr. 20.10.2019)
Žiju poezii jako blázen

Jsem blažen

sražen na zem

Bůh se na mě dívá

očima žen

25.9.2019
Sychravo

Nad lesem stoupá dým,

upíjí z kaluží,

ztrácí se v oblacích,

do světa navrací

sychravo.

 

Štiplavý vlhký chlad

zalézá pod kabát.

Po oknech kreslí mráz,

uvnitř i kolem nás

sychravo.

 

Končí se čas radovánek,

les se chystá na zimní spánek.

11.9.2019
oni a oje

Chtít
se v tobě rozpít
jako se jedna barva spojí s druhou
a stvoří spolu něco výjimečného...

Okolní svět sem nepouštěj!
jen za zavřenými víčky existuje štěstí.

Oklikou se lopotíme za štěstím.
Skloňujeme je.
Jdeme cestami
a míjíme se na nich,
stále spolu
- spoutaní - 
okovy pevnými jak prazáklad světa,
ostatně co jiního je náboženství?

Dostat se ti pod kůži
a při tom tě nesvléci ze šatů...
...nevinnost sama!
Zvířecí já postaveno do kouta;
trp a čekej!

On je tak předvídatelný
jak večerní televizní program
a rodinná idylka o víkendě 
tam na jihu.

Duše se setkají
a co ti na tom vadí?
Ano! Co mu na tom vadí?

Obratel občas obludně křupne.
Mít rovná záda občas bolí.
Stejně je marná to lidskí pachtění.
Hlavně bezpohlavně.

2.9.2019
Máhatma

Nahá tma


Skřítci (poezie, peterkey)
    

9.8.2019
Skřítci

Kam jste mi zmizeli

moji malí skřítci?

Kam vás lišky vzaly,

malí budulínci?

 

Tak dlouho chodím lesem

chodím lesem

lesem

Už ani nevím, kde jsem

nevím, kde jsem

kde jsem

 

Kolem jenom stromy

a kapradí

kapradí.

Ale nikdo, kdo mi

poradí

prozradí.

 

Cestu ven

nevidím žádnou.

Mlha přede mnou

a mlha za mnou.

 

Zase klopýtám přes bludné kořeny,

už zase klopýtám.

 

Kam jste mi zmizeli

moji malí skřítci?

Kam vás jezinky vzaly

malí pacholíčci?


řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • Nebola som tu (poezie, katarína) • Vadí to? (poezie, Lokálka) • sen (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

23.7.2019  (upr. 18.12.2019)
sen

ona si ho vysní
on se jí splní
a od té chvíle sní on o ní
jak voní
jak vrní
když do ní
proniká
jak říká, co se neříká

23.7.2019
Vadí to?

 

Podzimpád. Jsme tu sami

Ještě snad s květinami

jež chřadnou vestoje

My dva

 

prázdné pokoje

***

 

Tak jsem zas celý den hrách na zeď házel

Okno jsem zavřel, sklo zarůstá mrazem

Kde je jas a kam se poděla žoužel?

Ohřeju vodu, pak zeptám se nože

Ač se čas vleče – tak ne a ne stát

Já vkleče večer vymýšlím skeče

Dokud krev teče, je čemu se smát

***

 

Slepá je zeď, jež hledí do zdi

slepá jak okno, za nímž je noc

Sním a jsem ve snu

Toužím se probudit

Sám ve svém bdění, nemůžu usnout

Zeď kouká do zdi

Pevně se držím, toužím se pustit

Zeď zírá do zdi

A nemůže se hnout 

***

 

Venku je druhá tma

Druhá tma nepovolí té první aby sešla

Venku je druhá tma, měsíc a pořád horko

Co je to – co v té tmě se mě jen může dotknout

Vevnitř je první tma

Druhé tmě nepovolí, aby se zvedl vítr, aby mě osvěžil

Zatuchlé prázdné nitro – chuchvalce pavučin

Vytrhlé z rozmýšlení

Obutý prázdný vagon bdí, tluče do kolejnic

Při cestě krajinou pročítá cizí jména, cíle, kde nestaví

A tím svým ubíháním odbíjí svítání

Paprsky přináší třetí tmu, mhouřím oči

Světlo mě svazuje, jak věci osvobodí

Přichází třetí tma

To je ta nejhorší.

[Autorka Alice K]

***

 

 

Chvěju se chvěju, na posteli

Peřina – děvka má – a špína za nehty

Mé zámky z povětří a moje vzdušné hrady

Prosímtě, odejdi, vždyť jsme tři, nech mě tady

Prosímtě odejdi, už jsou tři, měsíc se toulá – kdesi

Prosím tě, naléhám – a ty tu přece nejsi

 

***

 

 

Gastronožka

 

Včerejší oběd stal se mi pastí

Najednou nevím, proč vlastně požívám

Maso i kaviár, kdepak je schrastím

Už pouze ze zásob tukových přežívám

Nehledím za sebe, neznám svůj epitel

Doufám, že žije mých pře-mnoho končetin

Jsem zralá stonožka, potravin nepřítel

Můj život započal hromadným početím

Jsem bytost z nadsvěta, žijící v podsvětí

S obavou, ohladu, jak se s tím popasu:

Asi vám Poslední večeři zasvětím

Začínám ujídat ze svého ocasu

[asi jsem před lety uveřejnil v Clinamenu, snad jim to neva]

 

***

 

Měl jsem se narodit v poloze pánevní

Šestinedělí? Jsem stále v ní

Zůstanu! Celý se pokreju vápencem

Lépe být sochou, než novorozencem

 

***

 

Přijmi orkán jako svoji součást

Odvrhni vše, čím se k zemi poutáš

Roztáhni křídla – už cítíš, jak stoupáš

Přijmi orgán jako svoji součást

Ať je tvá zhouba

To ostatní smaž.

 

Svítání ředí tvoji krev

Potrubí z obou Korejí

Posílá zajatce všemi směry

Kohouti spí a jejich zpěv

Až nastane, přehluší kvéry

„Cháska celou noc kalila, tak kde jsi, moje rozmilá?“

Tvou krev ti ředí úsvit dní

Co na tom, že jste průsvitní

A umounění od sazí, tvá milá právě přichází

„Dnes tady držím nad vládu, než zcela spadnem do Hádu,

Když naděláme mrtvých dost, možná nás čeká Tartaros.“

 

Šukej tiše,

A nebude to hřích

Bůh má klapky na očích

***

 

Koukám se nahoru, nahoru k úbočí

Je klid jak orkán pán přestává vát

Nebe se nehýbá, země se netočí

Země se netočí, zůstává stát

 

Náš pán orkán

A noc jeho sestra

Někomu podá smrt

Mě vzbudil ze sna

 

Jdu si pro tebe,

Jsem tvá racochejla

Neboj se a pojď se mnou

Do černý vody, hloubš a ještě hloubš

Jestli chceš, zkus se jí nadechnout

Jenom dej pozor na mý nový křídla

Hladina ve stínu má lesk jak z ropy

Jestli chceš, můj milý, zkus se jí opít

 

Leviathan? Nautilus? To potom v klídku

Nad láhví proberem (hej, támhle leží Kursk)

Teď vidím havrana, v zobáku snítku

Zem bude tím směrem, držíme správný kurs

 

Stoupáme nahoru, na horu, jsme pár? Snad.

„Kdybych moh, tak si nás, s křídlama vyfotim“

Stoupáme nahoru, na horu. Ararat?

Pche! Trámy, stěžňoví, kolem pár chcíplotin

 

Masařky, maso, škyt, červi a žebra

Rozepni křídla a vychutnej přetlak

Vem si mě na záda, běž a pak výskok

Máš strach? To pomáhá, let je už blízko

 

Já se ti to kurva líbí,

Povětřím svobodně plout

Vzlétni,

Vzlétni

 

Už nejde dosednout. 

***

[Poslední dva útvary jsou úryvky z Března, zpěv III. a IV.] 

 

[Uveřejněno po několika urgencích, jde o věci převážně starší. Další dílka uveřejněním, až budu mít zas čas. 

Ahoj, 

Lokálka/Smažák]

23.7.2019
Nebola som tu

Nebola som tu.

A zase tu raz nebudem.

 

Medzi tým

preskakujem

dlaždice

na Národní třídě.

 

Sú ako dve kocky ľadu

narážajúce na seba

pri globálnom oteplovaní.

23.7.2019
jsme jiní

zatímco ty vykvétáš už nad ránem

já až za soumraku dotýkám se země prsty

u nohou,klekám a svým peánem

protékám mezi tvé prsy

 

jsme jiní

a to je dobře

 

trsáme, ze strun a stébel

já peánem a ty trsy svých stébel

tvá tlama je plná slin

já chci být potravou, nebo tvůj syn

 

jsme jiní

a to je dobře

 

ty toneš v čekání na slunce

já jsem mrazem

přimrzlý k tobě dotud

pokud věříme na zem

 

jsem jíní

jsem samec

a to je dobře

23.7.2019
čarodějnice

nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného
nepokořeného
s formulářem bez formule
závodníkem bez stavidla
opričníkem bez půdy a bez pána
bez psí hlavy a bez koštěte
čarodějnice
bez stánku prodejce
nechá mě stát
a nežene

23.7.2019
modřín

až budeš
obklopen ničím
zalátá ti pak hlavu tkanivem jemným, 
spojeným nocí k pohonům planetovým, 
a jako modřín dotkneš se oblohy jehličím
a já tě obrečím

23.7.2019
řeka je korifej

ve slova listovali pádlem vět
ve stínu stromů řek
nic, o to jde?
nevím
dí mi choť

radši nemluv jenom jez
řeka je korifej
řeka, jak 
nutí nás loď
plout vesmírem 

smyčkami

na zádech

za život


Karneval bláznů (poezie, kulturni p_rnograf) • Nejlepší učitel (poezie, Rogo) • mléčná dráha (poezie, Kolemjdoucí)
    

28.5.2019
mléčná dráha

vesmír rachotí
kočáry, vozů loukotě přede
a stříbrná prasátka vráží do omítek
když jede 
prázdnou tou tmou
kůň ho vede
po hlavách
těch koček 
co cesta
jak mléko courá
dráhu
od koleček
táhne jak vleček
od krista k alláhu
do světel
kočího
nutí klečet

21.5.2019
Nejlepší učitel
V každém z nás sídlí láska 

je hluboko zakořeněná 

a nelze se jí zbavit

můžeme jí zaházet kamením 

můžeme o ní pomlčet 

popřít její existenci

ale nikdy jí nemůžeme uhasit 

či snad dokonce zabít 

i člověk 

jež vykoná popravu

na nevinných obětech 

jí v sobě má 

i člověk nečistých mravů 

sprostá poběhlice 

či namyšlený vládce 

vytvořili jsme si ega

aby jsme ze strachu popřeli 

svou božskou podstatu

bojíme se

že když budeme dobří 

někdo nás zneužije 

a zničí

je však  nutné vědět 

že i onen zloduch

jí v sobě má 

nebrante lásce 

aby se rozevřela

to ona je tím božstvím 

nade všechny chrámy 

nade všechny modly

odhrnte nánosy 

pod které 

jste se ji snažili ukrýt 

a učte se od ní 

je tím nejlepším učitelem 

pro návrat do pozemského ráje 

jednoduchá cesta probuzení 

království nebeské 

je ve vás. 

 

22.4.2019(La Isleta-ostrov Gran Canaria) 

 

7.5.2019
Karneval bláznů

Lidstvo uskupené v galaxii

čítající 8 miliard hvězd

vzájemně propojených šesti stupni odloučení.

 

Zbloudilé duše bláznů srší jiskry - signály,

toulají se.

A žádnou z hvězd nerozsvítí.

 

Propadají nenávratně ohni,

nevyslyšeni.

Časem zapomenuti.

 

„Promiňte doktore, máte minutku?“

„Ano, prosím?“

„Přišel neznámý cizinec.

Nemluví žádný jazykem.“

„Ukažte mi ho?“

 

Přes pekelnou stěnu

V pařátech skončí.

Ultimátní trest mu hrozí.

 

Doktor tělo chňapne.

Inkvizitor vyšetřuje.

Soudce přikyvuje.

Porota rozhodla:

„Setnout hlavu!“

 

Šťastné bláznovství vinšuji Vám.

 

2.4.2019
Březen, zpěv III. (úryvek)

Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?

 

Já ho budu muset sníst.

 

Jo, jídlo, to by teď bylo dobrý,

Sakra, no jasně, jídlo – dal bych si sakra jídlo.

A víte co, dal bych si smažák.

Jo, to někomu může připadat jako ňáká sračka

Ale smažák, to je kurva pěkně hustý a dobrý jídlo.

Já ho sjíždim rád…zvlášť takle navečer, nebo v poledne.

Ráno teda moc nejim, takže asi ráno ne,

Ale jinak bych žral smažák furt.

 

Kurva, ale ne zasranej smažák z ementálu, pěkně hermelin

smaženen. Chachacha, smaženenenenen. Nej, hej, oh yeah!

Dal bych si kurva smaženej hermelín.

Pořádnej a ne takovej ten přeříznutej napůl a ucpanej salámem.

Jakej kurva salám, kdo to kdy viděl, kurvit smažák salámem.

Takovou píčovinu jako salám. Pche, salám –

vyždímat z kuřete nebo z prasete sračky a zahustit to sójou.

Kvůli tomu salámu přece umíraj amazonský pralesy, žéjo.

To jo, takže žádnej posranej salám, ať tam neni, rozumiš kémo?

 

Jo, ať je hezky v trojobalu, pořádnym trojitym vobalu, hele,

hlavní je strouhanka a vajíčko a mouka, v přesnym poměru,

Jo, to bych si dal: hermelin v pěknym křupavym trojvobalu

Ale sakra, ne takovym tom jako z rybych prstů –

že to uřízneš a von se ti ulomí celej plát.

Chci trojvobal, aby šel řezat kurva s tim hermelínem.

Aby se to pěkně doplňovalo. Jo, to je vono,

aby to byla jedna duše, jedno tělo. Prostě čistost sama!

 

A ten hermelín, ať se smaží hezky, tak abych ho rozříz

a von tak pěkně vytek za zalepil mi hubu.

Ne nějakej vošplouchnutej ksind, co ani neví, že tam byl.

Sakra, to fakt ne, chci smažák, kterej tak pěkně napůl vyteče.

Ne kurva zas úplně, abych ho honil po celym talíři:

jenom tam, kde ho uříznu, abych ho moh vytřít hranolkou.

Jo, takovej, aby vytek tak akorát a v puse byl příjemně hořkoslanej

A táhnul se, jo to jo. To chci, kémo brécho!

 

A hranolky – vono by to vypadalo, že to je jenom taková nouzovka.

Ale to kurva fakt ne! Hranolky, to je úžasná věc.

To je to jediný, co se dá ke smažáku jíst. Fakt, to je hustá věc.

Ně nějaká blbá vařená brambora nebo kroketa, nebo rösti.

Vona hranolka, to je úžasnej vynález, nechápu, jak může někdo přijít

do restu a chcít ke smažáku brambor.

Doprdele, to je fakt ta největší píčovina.

Sakra, to jo.

 

Vona hranolka, teda, abych byl kémo objektivní, je teda taky z brambor.

Dětem bych to neřek, ale, my … my sme dospělý lidi, my to unesem.

Ale to neni kurva v tu chvíli vobyčejnej brambor.

To je hustej platónskej brambor. Brambor, povýšenej do vyšší dimenze

Bramborovitosti. Využití bramborovýho světa k něčemu,

co by od něj nikdo nečekal, ale přece – je to jediná potravina,

Kterou se podařilo kurva fakt dobře zjistit, co to brambor je.

Kam až může jako zajít.

 

A taková hranolka: Ať je dělaná v dobrej fritéze.

To je pak kémo luxusní! Ne proboha na pánvi,

Nebo nasucho v troubě! To je kurva pro chudáky, kerý nic nesnesou.

Daj si lžičku sádla a ááá, žlúúúúčníík a už je veze sanitka.

To fakt kurva ne. Taková žlutá, pěkně žlutá hranolka, aby křupala

Ale nebyla tak úplně kurva to fakt ne – jako kamen.

Aby v ní byla taková ta kašička.

Jo, takovou hranolku bych si dal.

 

A tatarku. To je nutný – aby byla zvlášť v mističce.

Jo, taková tatarka nesmí bejt v tom, to by bylo hnusný.

Musí tam bejt jako skvělej opšn. Jako Opportunity pro jedlíčka

Aby tam namočil hranolku. A ten set tý slaný

(jo to sem zapomněl, ať sou ty hranolky akorát slaný – ale kémo,

si snad profík, tak ji můžu důvěřovat, veď?)

Jo, kurva a ten set tý slaný hranolky a jogurtovovomáčkový tatarky,

To je pak v puse fakt úžasný.

 

A zelenina: Jo, plátek rajskýho. Ale ne krepáče, myslim pořádný

Hustý a dobrý červený rajčátko. Takový, který je fakt rajský.

Jakože z ráje. A vokurka – kurva žádná zavařovačka.

Pche!

Zavařařovačka, kdo to kdy viděl, takovou sračku.

Jíst zavařovačku. Copa mam vopici, abych žral zavařovačky?

Nebo sem snad těhotnej, abych žral zavařovačky?

Já chci kurva kámo pořádnej plátek salátovky.

Teda, spíš dva slabší, ale ať sou dobrý!

 

Tak, takhle bych si to dal, to by mi fakt bodlo

No, kémo brécho – běž mi to ukuchtit!

 

Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?

Já ho budu muset sníst.


Hledáme (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Šedivý vlas (poezie, peterkey)
    

31.3.2019
Šedivý vlas

Našla sis lásko první šedivý vlas.

Stříbrné smítko, co z hlavy nejde střást.

Prosím, nesnaž se ho skrýt,

vytrhnout či přebarvit.

Jen ať tě zdobí

ten vlásek popelový.

 

Našla sis lásko druhý šedivý vlas.

Důvěrný vzkaz, co poslal ti sám čas.

Píše, že nestojí, že kráčí,

tak nesnaž se ho přechytračit.

Jen ať tě zdobí,

pramínek popelový.

 

Našla sis lásko třetí šedivý vlas.

Možná ti přijde, že dříve všechno šlo snáz.

Věř mi, je to jenom zdání.

Skryj svou hlavu do mých dlaní.

Jen ať tě zdobí

copánek popelový.

 

Našla sis lásko poslední hnědý vlas…

 

3.3.2019
Hledáme

Ty říkáš, že v soucitu je kus ponížení

něco jako "chudáčku"

říkáš, že potřebuješ cítit, že jsi respektovaná

já říkám, že v respektu je distance

něco jako "to já bych nemohla"

že nechci být respektován

protože to znamená být nepochopený

Ona zase říká, že to, co chceme, je přijetí

nechci ale ani, abys mě "přijala, jaký jsem",

chci se proměňovat a prosím Tě o pomoc na cestě

 

Vzájemně pro sebe

a společně pro druhé hledáme 

vžití a porozumění, 

které nevyvyšuje jako autorita

ani neponižuje jako politování

nezařazuje a nedefinuje

protože nesoudí

nachází v druhém sílu

a spojuje se s ní


10.2.2019
Představila jsem si obrovský

Vysavač 

 

Který 

 

Nasaje

 

Masaje


21 mýtů o jednadvaceti bratřích (poezie, Turda) • Starý pes (poezie, peterkey) • 10x10 1.1. (poezie, fanky) • 10x10 2.1. (poezie, fanky) • 10x10 3.1. (poezie, fanky) • 10x10 4.1. (poezie, fanky) • 10x10 5.1. (poezie, fanky) • Radost stvoření (poezie, Rogo) • Navrácení se (poezie, Rogo)
    

24.1.2019  (upr. 28.1.2019)
Navrácení se

Nejsme nic

jen vybělené kosti na slunci

nejsou žádné hranice

žádný majetek nikoho

a pro nikoho

žádné 

o pane

o paní

nic z toho není skutečné 

nejsou jména

ani radost v předmětech

vše jsme si vytvořili

jen v naší pošetilé iluzi 

stavíme domy

stavíme města

celé státy

aby se vše nakonec zbortilo

pozbylo smyslu

který tu ovšem 

nebyl ani předtím

hledáme útěchu

ve své výjimečnosti 

a tím ještě více 

propadáme do ničeho

lásku jsme pokřivili

potřebou vlastnit

a vyzdvihli tak bolest

nad čistotu 

nicméně až se rozptýlí 

naše mysl

odpadne všechno maso z kostí 

a nad katastrofou ega

vysvitne světlo božského Já 

vrátíme se k podstatě 

k nekonečnému absolutnu

k nekonečnému bytí

ke skutečné lásky plnosti. 

 

20.1.2019

Makutra city(Gran Canaria) 

 

 

11.1.2019
Radost stvoření

Zelená hlubokost

pevných 

a přitom jemných listů 

růžová rozkošnost květů 

zbavující svět 

veškeré tvrdosti

zlaté paprsky 

dobrotivého slunce

Rozzáří den

nepopsatelnou něhou 

vzduch dokáže tak krásně 

pohladit naše dlaně 

svět se pomalu

odevzdává lásce 

uvolněně 

bez přítomnosti stresu

veškeré bytí 

dnes zpívá 

o radosti stvoření. 

 

8.8.2018 (Essaouira, Marocco) 

5.1.2019
10x10 5.1.

2019-01-05

5.1.2019
10x10 4.1.

2019-01-04

5.1.2019
10x10 3.1.

2019-01-03

5.1.2019
10x10 2.1.

2019-01-02

1.1.2019
10x10 1.1.

2019-01-01

1.1.2019
Starý pes

Ve stínu svého kotce

hledím krotce

na misku granulí.

 

S pocitem lovce

číhám na pohovce

a nevím, vstanu-li.

 

Tak dejte mi kost!

Já s kotcem jsem srost!

S kotcem - srost jsem!

 

Ze stínu svého kotce

hledím krotce

na feny.

 

(Čím dál víc)

podobám se fotce

svého otce,

životem znavený.

 

Tak dejte mi kost!

Já s kotcem jsem srost!

S kotcem - srost jsem!

 

Jsem starý pes,

vajgly strkám si do kapes

a kouřím, až když se setmí.

 

Granule snídám,

pusu si hlídám

před svými dětmi.

 

Jsem starý pes,

skrz mříže rez,

koukám, jak venku si toulaví psi

plní svý toulavý sny.

 

S kotcem - srost jsem!

 

Douška (v A dur):

Rostou mi zuby moudrosti,

postím se šunkou od kosti.

Těším se z malých radostí

a jsem s tím vcelku zadosti.

Bez starostí, bez starostí…

 

Hostím si svoje úzkosti,

stresem se bráním lenosti.

Od žádostí se oprostím

a jsem s tím vcelku zadosti.

Bez starostí, bez starostí…

 

1.1.2019
21 mýtů o jednadvaceti bratřích

09_myth_21brothers_1920


koloběh (poezie, kolemjdoucí) • Zástupy tupých (poezie, peterkey) • Nemá to slova (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Quijo tam! (poezie, peterkey) • Dopis v lahvi (poezie, peterkey) • Vzpomínka na stáří (poezie, Kulturní P_rnograf) • 1,2,3 ... 4 (poezie, Lokálka) • Udatný rytíř (poezie, peterkey)
    

15.11.2018
Udatný rytíř

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

cíl stále vpředu.

 

Cíl jeho pouti,

fata morgána.

Udatný rytíř

bojí se rána.

 

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

srdce má z ledu.

 

Na tisíc dílů,

nohy z olova.

Už nemá sílu

začínat znova.


Jeď, tak jeď!

Za zády vlci vyjí.

Už se neohlížej.

 

Jeď, tak jeď!

Pod koly klubka zmijí.

A zemská tíže.

 

Jeď, tak jeď!

Na nic už nečekej

a jeď si, kam chceš!

 

Jeď, tak jeď.

Možná, že sám před sebou

jednou ujedeš!

 

Udatný rytíř,

sklopené hledí.

Nocí se řítí,

do sebe hledí.

 

Za sebou spoušť

a spálená zem.

Jen zmáčknout spoušť

a čert ho vem.

 

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

cíl stále vpředu.

 

Na horizontu

hvězdy už blednou,

zatím co on tu

nesmí sesednout.

15.11.2018
1,2,3 ... 4

V kolébce skal 

Kolébáš Krále

Chtíc, aby spal? 

Márinko drahá

Kolébáš vraha 

***

Podívej se, na poli

Leží nové mrtvoly

Jsou tam mrtvoly nové

Je to pole minové 

***

Má postel má kolečka 

Vede mi pokojem vlečka

Vlečka z Loun do Slaného

Přijeď, uvidíš Fialu 

Posraného

***

Roky rychle jedou

Vlk má barvu shadow

Roky rychle pádí 

Jsme nekamarádi


14.11.2018
Vzpomínka na stáří

Citlivější na bolest

a chlad,

Se ztrátou vzpomínek

na dny,

Kdy byl člověk mlád:

„Byl jsem se dnes vyčůrat?“

 

Měl bych mít hlad,

Ale přes zaschlou krev v ústech

mne nebaví dávit se suchým rohlíkem.

Na ovesnou kaši nemám peníze,

Své úspory jsem rozdal,

a prohýřil.

 

Kdybych nežil a více pracoval,

méně bych ponocoval a více si vydělal.

Své úkoly a kolegy bych si v hlavě uchoval.

A zřejmě bych ve svých bezmála pětatřiceti

Dostal,

jak se říká

ROZUM.

„KURVA, kam bych směřoval po zbytek života?

Věci si kupoval, opotřeboval,

Hlavu si televizní show,

 z bolavého krku vyšrouboval?

 

Svobodnou volbou o tom mohu usuzovat

Cifru věku posouvat

A představovat si

Kde jsem.

7.11.2018
Dopis v lahvi

Náš záchranný člun

je více než-li pln,

v záři bílých vln

se topí pevnost Eutopa.

 

Zástupy trosečníků

valí se z Titaniku.

Snad někdo podá ruku.

A po nás potopa…

 

Stádo ovcí

bloudí v kopcích,

hledá stéblo spásné.

 

Však všechna stébla

už jsme spásli.

Poslední ať zhasne…

 

Plujem spolu

po obzoru

na plastovém voru.

Bájná Atlantida pod námi.

 

Pod vrstvou igelitu,

snad jednou objeví tu,

pár seschlých trilobitů

s velkými hlavami.

 

Stádo ovcí

na ledovci,

voda už se vaří.

 

Nejdřív půjdou

ženy, děti,

nakonec staří.

 

Jenže můj táta, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“

A já taky, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“

A mý děti, zpívaj si, zpívaj: „It´s my life!“

 

Ale co tady jednou zbude,

když tuhle píseň už zpívaj si všude?

Co tady po nás zůstane,

až velká voda opadne?

 

7.11.2018
Quijo tam!

Na plátně se mihotá

příběh Dona Quijota.

Lidi v sále se chichotaj,

Jen já křičím: "hele, ticho tam!"

 

Když na plátně se mihotá

příběh Dona Quijota.

Jen já chápu ten jinotaj,

tohle je příběh mýho života.

2.11.2018
Nemá to slova

Chtěl bych Ti něco říct, ale nemá to slova


není to, že bych bez Tebe nemohl být

není to, že bych nevěřil, že jsi šťastná

není to, že bych to musel být já, s kým

není to, že bych se bál, že jsi zapomněla

a není to, že bych slíbil být tím nejlepším

nejbezproblémovějším


není to nic, co bys netušila

ani nic co tu ještě nebylo

ale nejsou to sladký řídký řeči 

a tajit by se to nemělo


promluví to ve stisknutí ruky

anebo

to nechám ležet přímo tady

kdybys šla někdy okolo

2.11.2018
Zástupy tupých

 

Zástupy tupých jdou,

do kroku písně své zpívají.

Jdou, jedna za druhou,

k pokroku stádo své vzývají.

 

Pravidelné rozestupy

a úderná hesla.

Odhodlaný pohled supí,

jdou se chopit vesla.

(kormidelník zůstává?)

 

Teď my! Teď my! Do tmy!

Teď my! Teď my! Do tmy!

Společně jdeme, já i ty,

v zástupu stupidity…

 

2.11.2018
koloběh

smrt je přítelkyně s kerou spíš
něchť je ti věrná i gdyž se probudíš
něchť učí tě konci hezky od počátku
líbat a vonět k mršině
ať nejsi pak překvapen
až spatříš odraz v jejích očích
odraz touhy po životě
v lůně matčině


Míň (poezie, Jaroslav Alétotaky) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí)
    

14.10.2018
se rozpiju

je noc a já ani nespím, ani nepiju
jenom se dívám na měsíc a čekám že se rozpiju 
do toho nebe že se vpiju, 
že tagříkajícně s ním splynu
jsem totiž tady i tam jsem rádiem
spojený s proxima centauri husím krkem
je noc a já nespím, ani nepiju
jenom se dívám na měsíc a čekám že se rozpiju

14.10.2018
jáska

napiš mi, lásko, něco pěkného
něco co si nezasloužím
něco, po čem rád zabiju, abych dokázal sílu
lásko, pro tebe bych třeba vraždil, ale nehnu ani brvou
jedinou květinu, jedinou pozornost, ani rozrazil
ani neodpovím obratem
lásko, jedině to je láska, prázdnota jako dar
prázdnota jako osvobození
sobě nový plášť
tobě pár ran holí
láska je to co tě drásá
tak už bodni
jáska dovede tě na měsíc 
tam to uvidíš
i mojjí mrtvolu, i svojí samotu
i pošetilost ostří
pohled z nebe
pošlu ti "sebe"

znovu se zrodíme, jako na očátku

14.10.2018
čtenáři

v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru
víš, výš uš nemůžem, říká jen ten gdo neví nic, ten gdo neví že svět nekončí za městem, ten kdo se zavírá před světem, aniž by věděl že není nic, není dál ani hloub, není nemožnost, není prázdnota, není nemožnost, a přece je zhola nemožné být výš než jsme
právě jsem si všimnul, udělal jsem chybu mezi písmeny, nedal jsem jim prostor pro sebe, tobě však jsem přizpůsobil koleje i světla jejich drah, celý řád, věty, i vyhybky, i cesty a na nich pach zjemnil jsem ambrou, aby nebyla cítit krev, moře, pot a slzy smrti utonulých milenek zmizelých rybářů
ty, kdo čteš tyto řádky, věz, že nejsi nic, než ubohé vědomí sama sebe, hledající jakékoliv ospravedlnění svojí existence, jakoukoliv záminku se uchopit, tedy i zapomenout a pustit se, tomu není nic svaté, ani ukřižování nemluvňat, pro slzy k přípravě kamene mudrců, nebo zapomenutí všeho, skal, vody, stromů, havraních motýlů i stínu těch křížů a krve na rukách těch schránek, které si říkají Mízdra a Pázdra, katů, které znáš, které krotí jen blázen, gdo neví že fí, zlatý řez, je těsně pod krkem.

4.10.2018
Míň

pojďme spolu být

míň než jen kamarádi


pojďme uzavřít obchod

co máš ráda Ty

za to co mám rád já

což je to samý

je to win-win strategie


předmětem obchodu bude Láska

ale žádný fejky

dopřávám si jen

kvalitní matroš

což Ti taky

doporučuju


opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • Předepsaná dokonalost (poezie, Kulturní P_rnograf) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • V.S.L. (haiku) (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

23.9.2018  (upr. 12.11.2019)
V.S.L. (haiku)

Lokálně tvořím

globální odzbrojení

zneškodněn Láskou

16.9.2018
míra odměrného válce

v kamrdlíku dr mengeleho
našlo se na tisíc uřezanejch ptáků po válce
(již v dětství byl josef
jistě chválen pro svou urputnost
poznat skutečnost skrytou)
házel je do odměrného válce
a vskutku objevil že velikost a tvar
odráží se přímo v oblasti inteligence
zajímal se také o trpaslíky
jsem fascinován
jak si rozuměl se svojí trpasličí rodinou
a kolik se dá během života jednotlivce vykonat práce
i v dobách odměřených válce
a co teprve za míru 
kdy je člověk poměřován konvertibilní měnou
cenných papírů

16.9.2018
borisi polevoji

nejde to vyzpívat
nejde se z toho vysvléknout
jak oblívá tě svět svým rubášem dění
zámek v hradbách a zatrnění
růženko, promluvím teď k tobě
dívko jež jsi tak krásná
že hledáním tisíce kamení
pošetilců přenášíme tam a sem
ty kundo svatá spi dál
nigdo nechce přijít o boj
a pravda ta už nikoho nezajímá
natož že vskutku
meresjevův je polevoj

16.9.2018
Předepsaná dokonalost

Řízenou radost a štěstí vymyslí reklamka na počkání,

za úplatu.

Zadavatel na svou kampaň získá zdroje,

od vystrašených lidí s péčí o děti svoje.

 

Dokonalá rodinka,

jedno auto, lépe více,

parkuje předpisově před svým domem,

schovaným za bílým plotem.

 

Uvnitř rodinného chrámu

na jídelním stole

se lesknou dizajnová umělá zelená jablka k nakousnutí,

v červeném světle výstražných halogenů.

 

Prázdné cihlové rodinné hrobky

stojí vedle sebe beze strachu v aleji zesnulých,

a upomínají na věčnost rodiny dříve v nich žijící,

jež dávno pohřbila atomová vlna.

 

Kampaň se vydařila,

Na vlastní záhubu pracující maminka a tatínek z daní přispěli,

a rodinnou tragédii ve volbách stvrdili.

Mysleli při tom na děti svoje?

 

16.9.2018
dětská volenka

tak jsem ti potkal den
den asfaltových šlápot
a lidé svíjející se v hovnech
na plážich jako plži
jak se tak dívám 
čím se živí
nic než hlína
a přece v tom různobarevném zjevení
děti chtějí malinovou šťávu
i kdyby byla jenom na obrázku

16.9.2018
opeřený o strom
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!

pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí)
    

6.8.2018
sklon ke skonu

nejlepší je mrdání v Pise
když zvonice z bílého mramoru
nad tebou naklání se
a ty klátíš vlhkou píču
věz že větší sklon 
má už jen pagoda Chu-ču

5.8.2018
mávnutí srdce motýla

a dněs mě zase bolí srdce
srdce které má tvar motýla
i když vím že tvrdí nám že 
je to prostý sval co vypadá jak amfóra
a přece
břece ta bolest je cítit od prsou
až daleko za moje záda

5.8.2018
pro tvý modrý voči

do očí si vjeli močí
bičem již práská kočí
k úplňku spřežení kočičí
chleba s hořčicí
mazaný kuchař
jako bzučení
větru v kříži
kdy? toť smrťě času máš
deska stéla prostěradlo
víš to tě ani nenapadlo
že už zítra spadne letadlo
a zase jiný bude smažit řízky
úplné či absolventy obřízky
jedno je
jen když kámen krví se zalije
pro lišejníky
a lišaje a rakytníky
vzdávám hold touze kvaltování
lanem vzruch až po uzel
kde pěna šumí
jak otevřený šáňo
tak to bylo anno Domini
kdy jeden svět zahučel
proč ne fénix prý vstává poučen
tak polož se do vln středozemě
až had do očí se ti rozkročí
bolestivostí velmi jemně


||| (poezie, Turda)
    

1.7.2018
|||

Igelitové pytlíky
jsou velryby zítřka.

Fylogeneze dneška
je taxonomií zítřka.

Alkohol je
generátor
náhodných
čísel.

Ježíš po třech dnech vstal
a všem se pomstil.


°°°° (poezie, Turda) • === (poezie, Turda) • + (poezie, Turda) • BONDY (poezie, Turda) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • Vzdik času (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kulomet (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Co mi chybí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Chaos (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

24.6.2018
Chaos

Dáváš mi kalhoty na svetry

a svetry na trička

ale jinak jsi moc hodná holčička

24.6.2018
Co mi chybí

Co mi chybí?

kšiltovka?

jsem snad kšiltovkář?

kravata?

jsem snad kravaťák?

slipy?

jsem snad slipař?


Co mi chybí?

ruka?

jsem snad tělo?


Je má ruka uvnitř mě nebo vně mě?

Je na mě?

Jsem snad trup?


Co mi chybí?

pocit?

jsem snad duch?


Je můj pocit ve mně nebo já v něm?

Je vedle mě?

Jsem snad pocit?


Komu tu něco chybí?

Chybění si chybí samo.

Jsem snad chybění?

Proč ale vůbec je?

A je snad?

24.6.2018
Kulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kukukukukulometrrrrrrrrrrrrrrrr

24.6.2018
Vzdik času

Čas vzinkdul před třidácti celých sedbi bilardabi let

Před tíb dež vznikdul debyl

21.6.2018
Nástroji

sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje
prsty na klapkách
pedály světa v nohách
kdosi tlumeně zakašlal, šepotem okřikl dítě
vrzla lavice
zvuk proletí jak včela hbytě
červotoče prach
vnímám ten diadém rozety světla
vůně staletí
zániku a rození
napětí a strach 
a přece nehybnost
když tu vytrhává

mne 

již po schodech kráčí kdos
je to ono, či není snad
přicházím do útrob svého nástroje, já, kalkant?
jsem bez dechu

20.6.2018
BONDY

Kolem Země
obíhá
prstenec piva.

ATLET DRŽÍ TABLET.

Bondy je šaman.

Šaman
je zkratka
slova
ňamňam.

20.6.2018
+

Ztratil jsem hlas,
a tak musím mluvit
o odstín níž.

Dlouhozobky
opylujou
hnusný kytky.

20.6.2018
===

Tramvaj

Smrad

Čekání

Zapomenout zvážit ovoce

Koukáme na Přátele

 

19.6.2018  (upr. 20.6.2018)
°°°°

Je jaro
Je jaro
Je jaro

A vzduch je, jak
šeřík když
sedne ti
na hlavu.

Je jaro
Je jaro
Je jaro


Zavřete dveře (poezie, Shaana) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • Poezie je terorismus (poezie, Durman) • (bez názvu) (poezie, AN')
    

23.5.2018
(bez názvu)

Stoned. 

Úplně cítím, jak mě ten kámen zavalí. 
Stoned tak moc, 
Že nedojdu z gauče do postele.
Jediný způsob, jak nic nebolí.
Myšlenky se vyhýbají mé hlavě obloukem.
Ve vakuu by nepřežily.
Stoned.
Jiný člověk.
Ne-člověk.
Ne nenormální.
Ne normální.
Stoned tak moc,
Že nedojdu dál, než na kraj toho slova.
Šumí vítr.
Hlasům v dále není rozumět.
Není to potřeba.
Stoned.
Člověk nepotřebuje nic.
Nic není. Sanitka na hlavní nehouká. 
To se mi jen zdá.
Neexistuje noc a neexistuje příliš. 
Stoned.
A člověk se neděsí neexistence. 
Člověk se neděsí. Vůbec ničeho. 
Vůbec ničemu se nediví. 
Stoned tak moc, až svaly samy od sebe začnou chtít cvičit.
Hýbat se tak, jak k tomu byly stvořeny.
Celý vesmír v protahovaném svalu. 
A VŠECHNO se vším souvisí.
Plíce se uvolňují.
Dýchají. 
Stoned tak moc, až začně člověk konečně dýchat.
Najednou není nic nemožné. Dokonce lze nevědět o vlastních limitech.
22.5.2018
Poezie je terorismus

poezie

je taková guerilla

mluvenýho slova

 

nevinná slůvka

si bere za rukojmí

vodí nás za nos

 

v návodu k použití pračky

vyloženě škodí

 

poezie je terorismus!

16.5.2018
poletická

mocní muži dneška koně mají
jak za starých časů
ty nejmocnější hlavně bílé
snad pro jejich krásu

8.5.2018
Zavřete dveře

S prásknutím zavřete hned dveře

Hlouposti která radost čeří

Stejně jak vítr na jezeře

Umějí to jen málokteří

Bez zloby - ne však bez páteře

Každému z nás čas stejně měří

Vyžeňte z hlavy svoje běsy

Haštěření - půtky a stresy

Ostnatý drát se stane peřím


Chybné spojení (poezie, Lokálka) • mandala (poezie, Turda)
    

21.4.2018
mandala

 (O(-)O)
(O((O))O)

 (O(-)O)

 

Má písečná mandala
přilákala vandala.


 (O(-)O///
(O((O)///

 (O(-///

9.4.2018
Chybné spojení
Příliš jsem za tě truchlila
Chtěla jsem vyvolat ducha
Vyvolala jsem úchyla 
Úchyl mě chce vykuchat 
Vleče mě ke své pustevně
Větrnou podzimní nocí 
"Proboha, pane, pusťte mě"
Snažím se do něhou tlouci 
Ač vím, nelze ho zdolat
Budu to muset vzdát, zdá se
Chtěla jsem ducha vyvolat
Úchyla vyvolala jsem 


Hroši (gangsta-blues) (poezie, peterkey ) • Maličká (poezie, AN') • H. (poezie, AN') • Milostná (minimalistická) (poezie, Durman) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí)
    

23.3.2018
kdo stojí v plamenech

nějak si nevzpomínám
na toho kdo ublížil
nějak si nevzpomínám 
kdo první hodil kamenem
kdo zapálil plamenem
stojícího v benzínu
jenom anděl zhmotňující
myšlenky těch lidí
beroucí na sebe podobu jejich vizí
jeho záda
jenom popel
a bolest jenom to co drží
hmotu po hromadě

23.3.2018
onyx

také dnes se ulice leskne
bytosti pozoruje ten
kdo vidí že
stíny jsou odrazy jejich těl
nikoliv závětří světla
odrazy z dimenzí přímo pod námi
jazyk kterým hovoří onyx
po kterém šlapem
se posunuje 
spolu s tebou i s nákupem

23.3.2018
metrokino

pod ním na nitích iluzí
v hloubce projíždějícího vlaku
plnou rychlostí světla
dopadal paprsek vědomí
skrzeva kola stroje
promítán krví na plátno
tisknoucí do hlíny
runy oživující stíny
v hloubce na nitích iluzí
pod ním projíždějícího vlaku
dopadal rychostí světa
plný paprsek vědomí
skrzeva krev v plátně
promítající kola stroje
tisknoucí oživující stíny
runy do hlíny
v hloubce projíždějícího vlaku
pod ním na nitích iluzí

...

a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka

22.3.2018
Milostná (minimalistická)

odpadky se nám tu

začínají kupit

jsi má něžná růže

jsi můj malý kupid

16.3.2018
H.

Jen omylem zhmotnělá duše
do křehkého těla,
taková vidí se jen nemnohokrát
za tisíc let
- to spíš...
odtušíš,
krásná a něžná
jak trs světle modrých peříček.

Snové večery se stávají ještě více fantastické,
když přicházíš.
Neseš světlo na vlasech
a hřeješ jako stříbrný plamínek.
Hřeješ sladce.

Cukrová vata bledne závistí.

Takové jako ty nosí tiáru ve vlasech
a na loukách tančí s jednorožci.

16.3.2018
Maličká

Znamenáš blízkost.
Jsi křehká - zdáš se být;
umíš okouzlit a kouzlit,
tvá duše letitá
sálá silou i schopností -
- jsi mocná.

Nejvíc tehdy, když to nevíš.

Znamenáš blízkost
a rozhoupání z poklidu, 
úžas, chuť žít, souznít.

Krásná duše působící,
že hezké zdá se ještě hezčím
a písňové texty najednou dávají smysl.

13.3.2018
Hroši (gangsta-blues)

Hrosi.JPG

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Kdo se s nima nekámoší,

ten skončí na dně v koši.

Jako pomačkaný papír,

ať jsi slon a nebo tapír.

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Kam tahle hroší parta vkročí,

všechno je o dost plošší.

Dej si bacha hroši jdou,

vše co maj′ v cestě zválcujohou.

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Ať jdou savanou či pouští,

únavu si nepřipouští.

Nikdy nedostanou úžeh,

ochrání je hroší kůže.

 


Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Noční lovci (poezie, Dany Bell) • My (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Opilecký ráno (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

25.2.2018
Morální dilema

Jdu Vám takhle po kraji útesu

a co nevidím:

pod útesem leží lvice se lvíčaty

mají hlad.

Jenže kolem je široširá poušť

najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou.

Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím:

útes je lemován plotem, který není možné přelézt.


Mohu se však dozajista vrhnout z útesu,

taková výška mě zbaví života

a nakrmí ty ubohé tvory

vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu

a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy - a co nevidím:

v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943.

Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem

a sebe ušetřit!


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera

a co nevidím!

V jedné z nich je injekce Pervitinu.

najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku.

V druhé z nich je vypínač.

Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi.


Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Když tu náhle - co nevidím:

lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak.

Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím.

Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji

podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej

jenže co nevidím!


Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě

je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!



23.2.2018
Opilecký ráno

Zamotáváš se do svých slov

tak jako mě hlavu

a doufáš že to příští ráno

nebude tolik bolet.

 

Do hlavy ti stoupá laciný víno

a na krku se houpá amulet

Dárek od kluka  kterýho si nepomatuješ.

Z gramofonu co sis nedávno koupila

Protože je to přece "in"

Hraje Leonard Cohen.

Zpívá něco čemu nerozumíš

asi o lásce

to ale není podstatné.

 

Je kolem tebe tolik tajemství

a přitom jsi čitelná jako noviny

Co si ráno koupím v trafice

abych je pak zanechal v metru.

 

A já vůbec nevím co z toho si mám vybrat.

Zamotáváš se do svých slov

tak jako mě hlavu.

23.2.2018
Chápeš?

Předháníme se v tom kdo má pravdu

a přitom nám uniká podstata věci.

Jsme zavření, uvěznění

jako dva ježci v jedný kleci.

 

Jako dvě duše v jednom těle

Ta tvoje pláče a moje se směje.

 

Jako dvě slova v jedný větě

řekni to znova tak dělej

"Miluju tě".

Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout

jestli je lepší střelit a nebo bodnout.

 

Jako ta láska která tě lapí

Jako ten fet co tě denně trápí

Tohle všechno a o trochu víc

Tohle jsme my

Jen se to bojíme říct.

23.2.2018
My

Noční život nás dvou

Připomíná komedii.

Takovou tu trapnou americkou

Bez nádechu originality

A bez špetky napětí.

 

Proč?

Kam jsme se to dostali?

Kým jsme?

 

Ležíš spoutaná na posteli a čekáš

Já típám poslední cigáro

A s pocitem sebezapření se blížím k tobě.

Spíš.

 

Necháváš si zdát o vášni

A lehce se usmíváš.

Je mi z tebe špatně.

Ráno se probudíme

A začne nový den.

Už aby byl konec.

23.2.2018
Noční lovci

Ruka na stehně

na stěně

oněměl

ona s ním.

 

Dvě těla

jedno chladne

druhý sebou (ne)přirozeně škube.

Asi zima

je prosinec.

 

Znají se sotva hodinu

I to se stává

Postelový šílenství

postelový scény.

Není kurva.

23.2.2018
Po boji

Stojíme  ve vichřici vlastních pocitů

v bouři kde každý jeden - musí umřít.

Stojíme na hranici vlastního maxima

víc už udělat nedokážu.

 

Stojíme obnažení před zrcadlem

odráží se v něm všechno co jsme udělali.

A taky v očích v těch je to zapsaný.

Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat

kdo umí číst - ten možná pochopí.

 

Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat

ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat

ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět.

Všechno a všechny. A hlavně sebe.

Po boji je každý generál.

23.2.2018
Měl bych přestat číst detektivky

Už třetí den tu vládne bezvětří

Už třetí den  a stav se nelepší 

Nečeří se voda, nevíří se prach

Nepřevrací stránky ve knihách 

 

Už třetí den tu vládne bezvětří

Někdo zabil vítr, snad to vyšetří

Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach 

Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah

14.2.2018
šaty dělaj člověka

tajemný poutník přišel k nám do města
ocenit obraz toho zmatku
v šatech ze vší špíny světa
z igelitů od krajnic a svačin
ke schodům kostela shodil svůj domov z čela
bylo to tak akorát včas
možna měl přijít už včera 
poněvač ke konci tejdne
začínam bejt moc střízlivej a čistej
přestávaj mě trápit bolesti kocoviny a zničenýho těla
můžu volně dýchat a zase slyším řeči lidí 
ostrý jak kopí
a jejich ksichty kyselé vidím
že píchá mě do boku a v očích se mi odráží
zlatý zuby kramářů a pobožný mafije
doufam že ten poutník všecky je zabije

7.2.2018
dobrá hudba

teče mi po ramenou
třpití se jako ranní moč
těžká ač nejde do kolen
v tisíci proudech
v tisíci pažích
ve zvuku sirén
v tvrdosti dlažby
hučící spánky
cítím se jako jelen
spojen s vesmírem
a přesto střelen
teče mi po prsou
teplá jak polední moč
kdy je slunce vysoko nademnou
v provazcích
jak prsty milenek
vibruje tělem
dunění lebky
cítím se jako šelma
elektrického těla
kráčející vesmírem
a přece unášen
s tesáky v kříži
i pod solar plexem
pomočen vznáším se
přece v čísi tlamě
mám chuť kálet

1.2.2018  (upr. 29.5.2021)
Něco na dobrou noc

a tak uvnitř lejna začaly volby
ti kteří žili na okrajích volili spíše radikální lídry
zatovšak uvnitř, gde bylo krásně teploučko
a byl čas na organizování hromadných orgií
volili spíše kandidáty z uměleckých skupin
pak však přišel pes a hovno sežral
u své paničky v pelíšku už si na to ani nevzpomenul
jenom vesele podřimoval a línal
a zdálo se mu o nekonečném aportu
který se sám házel
proto během spánku občas trhnul tlapkou
to jak mu automatický aportovač vyrval klacek z huby
za noc se vzbudil pouze dvakrát
z toho jednou to bylo když si panička šla vylít kalíšek
a podruhé když se šla napít mléka
ale to jenom zvedl hlavu
a pak ji zasejc položil aby se mohl věnovat nošení dříví
a mezitím v jeho žaludku skončily jedny volby
jenom úplně uprostřed, docela v samém středu
ještě dohrávala jedna hmyzí kapela
něž silné kyselinky strávily ten malinkatý vesmír docela


Atlas mraků (poezie, Kulturni p_rnograf) • Noční obloha (poezie, Kulturni p_rnograf) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Modelovací hmota (poezie, AN') • (bez názvu) (poezie, AN') • Rytmolam 1 (na 3 jako valčík) (poezie, Turda)
    

29.1.2018
Rytmolam 1 (na 3 jako valčík)

rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější ryt
my vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější rytmy
vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější rytmy vnitř
ní jsou mi bližší než rytmy vnější rytmy vnitřní
jsou mi bližší než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou
mi bližší než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi
bližší než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi bliž
ší než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší
než rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší než
rytmy vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší než ryt
my vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy
vnější rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vněj
ší rytmy vnitřní jsou mi bližší než rytmy vnější

28.1.2018
(bez názvu)

Svět vysychá a v písek se nám mění pod rukama.

Lidé se k sobe chovají jak ve středověku.

Planeta sténá a dostává záchvaty.. 

Škatulky a kategorie. 

Kdo je potřebuje? 

My všichni. Lidi. 

V tom současném světě, 

který víc a víc připomíná béčkovou scifi.

Chcete chytrý dům? 

Geniální hekr bez zábran vás může v takovém domě na dálku upálit. 

Všechno je buď a nebo. 

Střední cesta se ztratila v bludišti křižovatek.  

Lidé pokrývají sebou a svými výtvory Planetu jako plíseň. 

Lidíje moc 

a přesto se stále vyrábějí noví a noví. 

-

Všechno začíná být špatně.. 

černá převládá nad bílou 

a šedou si musíš koupit.

Ostatní barvy vidíš jen na drogách. 

Bože!

To je ale svět. 

16.1.2018
Modelovací hmota

Připadám si jako hmota vtlačená do formičky.

Pak zase vydloubnutá a hnětená znovu a znovu..

Koule. Placka.

Zahřátá a vláčná.

Nechávající na sobě vidět otisky prstů. 

Nechat rozhodovat jiné. 

Jsem hmotou, tedy jsem. 

Vítězím nad duchem a nechávám materii jednat. 

Vzpouzet se a hladce klouzat, ohýbat se pod tlakem a nechat k sobě velni těsně přilnout jinou hmotu.. vytvořit tak barevný slepenec. 

Tolik možností. 

Součást hry. Všech her s cizími hmotami. 

Opuštěna pro nový zájem pomalu vysychám. 


15.1.2018  (upr. 1.2.2018)
prsatost

prsatý je stát
prsatý je prezident i vláda
prsatá a hojná je oplývající medem a strdím
prsatá prsatá prsatá je tvoje matka
prsatý je tvůj zaměstnavatel a prsatá je tvoje banka
prsatá je tvoje sestra i prsy má odpočinková zóna
prsy má také radnice a matrika
hojnosti je i v registrech
i v komunikaci s úřadem je cítit prs
a policie ta má prsů jako praha věží
prsatý je premiér, vždy připraven když máš hlad
z televize se tu prsí
prsatý je i básník, prsatá je i jeho báseň

prsatý je i tvůj příběh

jsi savec 

však dej si pozor, abys necucal prst
a nebo poklopec

15.1.2018
sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů

jak lízáním varlat provádí pes svou očistu
tak řádem očistil jsi přírodu člověče
mocné čistírny na vodu, ba i vzduch jsi upravil
svým jazykem co ještě před chvílí cucal mršinu
když povstals, chaos klekl a i bůh se tě lekl
když ucítil zápach z tvojí morny
sedl si na prdel z tvých skvělých nápadů
a inteligentních řešení a řádu jež konečně nastal
byl taky rád že si konečně odpočine
ta věčná tvorba, tvoření rozličné
krásně si se rozmáchl v tvůrčím opojení svojí nenažrané držky chlape
lidé jsou spokojení, všecko klape
kde co vrže hned se promaže
jak lízáním varlat pes provádí svou očistu
svým jazykem co ještě před chvílí cucal mršinu
si probarvil svět kyajnydem a sírou, chlape
do toho ta olovnatá běloba
a všecko staré si přetřel mocným reliéfem ze syntetického kytu
aby se vyjímaly děti v krásných nových maskách

ve kterých se nejen skvěle dýchá
ale i skvěle vypadají

15.1.2018
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná

šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
a ne vonnými mastmi jsem mazal své tělo jako za časů prastarých
ale bůčkem a paštikou sem ti jebal 
mletým hovězem a sekanou
aby tu pravou blaženost poznal tvůj útrob a aj konečník
prdel jsem pozvedl tam kam náleží
ne ducha, ale pozvedl jsem zadek
a tak vyhřívám sedačky a v kůži sedívám 
jeda svým vozem 
a vždy hledím co možná nejdýl zůstat sedět
i kdyby přesčasem to zasmrádalo
neboť prdel a huba je to oč tu běží
to vyvrátí kdokoliv mi dnes stěží
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná

 

8.1.2018
Noční obloha

Hvězdy nenajdeš na cestě,

i když jsou skryty noční obloze.

Na osamělém měsíci žijeme,

Komplexní betonové krátery obcházíme.

 

Dvakrát jsem tě potkal.

A přeci jsme se minuli.

Do svižnějšího brutálu

Jsme se dostali.

 

Extrémní destrukci lásky

Neznámí astronauti vyvolali.

Než pozřeš tmu, ochutnáš světlo.

Poslední uslyšíš requiem pro peklo.

 

Černé pohlcené hvězdy

z duše vysály lehkost.

Hasnoucí zbloudilé komety

v nás probudí marnost.

8.1.2018
Atlas mraků

Paprsku, připomínáš mi stín,

co utíká před sluncem.

Za zelenou oblačností z hvězdného prachu,

se ukrýváš božský Cumule.


Vypařuješ se v jiné skupenství

a obaluješ se při tom zlatem,

abys nezmizela.

V základu jsi temný,

ale ve slunci zezelenáš.


Jako vodní kapka k němu dopluješ,

v zrcadle soumraku se rozbiješ.

Vidím tě v atlase mraků.

Přes papírovou blánu na tebe sáhnu si.

Jsem uvězněn v cele.

 


Bude ticho (poezie, peterkey) • PF 2018 (poezie, fanky) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí)
    

23.12.2017
výboor z fcb 122017

bože, bože, gde to žijem
ďábel chodí před dětmi nahý
zchlastaný a s kurvičkami

 

na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
MÁM RÁD ŽENY!
něgdy přistihnu svou ruku kterak tamtéž kreslí
... a obtahuje
hlavně gdyž sem nadržený 
když má míza vydechuje

 

ticho je červ
s hlubokým okem
noří se do daleka jako nerv
bystřed ho sleduj 
jak on tě sleduje

 

zážitky, paměti toliko hlen
měňavek senný nálev
budoucnost, čekání
je šlem pro améby
přítomnost zas jak žahavec
různě tu pučí a ční

 

pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
abys mohla vozit s sebou co si do něj vmyslíš
aby ti neuteklo to co je tvojí množinou
nebo si to aspoň myslíš

 

z dálky blíží se noční vlak
údolím běží ozvěna
už první přejezd rudě rozblikat
šumí a hvízdá duše Poldina
hřbet zpevnil most
v kolenou cítil zem tak rád
i v jeho pěst
a druhý přejezd začal blikat
výhružně věst
a víc už nic
jen..
prozaicky tuším, sic
veze uhlí do Tušimic

 

noční již zavlál větřík
co zesílí omamné vůně noci
z dálky táborák, od návsi růže
noční již zavlál větřík 
i od kadibudek

nasliň si chřípí
utrhni květenu již orosenou
sedíš tu na bobku v tom šeru
co zbývá ti když boudu
drží obsazenou

 

co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
když jsem se zadíval do hladiny tam dole
vyzděná jáma pokrytá pavučím a nánosem let
vonící těžkou vůní jako sklep
která poutí k té hloubce vyvolává závratě
nebylo to snad oko samotného vládce temna
co až v mozku ti páteří vypustí jed
a nepokoj v krajině zjedná
že všecko otráví se tlejícím listím 
a kolem krku omotá se svět jak struna
a půdá propadá se jako sražená bedna
na co jsem to pohlédl ze dna té nádrže
když zalapal jsem doušek světla nad sebou tam dole

 

ještě jsme nevyčerpali zcela
to starobylé téma bratrovraždy
tak nevinně obětní stéla
připomíná podstatu těla 
navždy

už se vidím jak si lehám
na chladný kámen času
jak beru nůž a bodám
v agónii vzývám spásu

svá ústa bořím do teplých jater
vyvržených dnes z nitra
abych pak objevil v krvi 
čisté bílé své zuby bez čelisti
zítra

 

ta rozervanost a syrovost
ještě teplá 
vůně masa
která ke stropu
nebo snad k nebi stoupá
jenom opakujeme staré rány
přehráváme je jako nějací herci
točíme se tak v těch kruzích
a je to ta jediná rozervanoost a syrovost
která nám dává pocit oběšence
pocit blaha i utěšence
výrony našich psychopatickejch duší
který v agónii a tom útěku tuší
jedinej ještě snesitelnej způsob
jak cítit tep v chladu toho přelidněnýho chaosu
chaosu bakelitovýho družství
jako ptát se před zrcadlem
jesi nejsem ještě mrtvej
jenom jednou strčíš do prdele prst
a už víš že tam narveš jednou celou pěst
ztratila se nějak melodie
jenom sekáčkem narážejí muzikanti 
do špalku 
krvavého 
a ze země se kouká matně kohoutova hlava
zpařeněj žlutej pařát ti přitakává
a kalná voda v kýbli
servaným peřím páří
do vzduchu chladného
že by se jeden poblil
jak se to píše v slabikáři

 

mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu

 

voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.

 

vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.

 

mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.

 

píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč

můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem

právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet

a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností

scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit

 

až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí



 

 

chtěli vyrýt do země něco posvátného
to ta závist když spatřili bezčasovost mohyl 
chtěli vyrýt tam své jméno
aby vydrželo na dýl



 

 

vždycky jsem miloval tu představu
jak mezi hovny najdeš zlatej prsten
ten krásnej vobraz pošetilosti
A tys ho zatim vždycky ztratil
ale zase tě ta práce baví

 

 

 

23.12.2017
PF 2018

pf2018b_1486

22.12.2017
Bude ticho

I.

Až kola se zastaví,

až vypnou se hlučné stroje.

Až závity zrezaví,

a smyjí se tištěné spoje.

 

Až repráky přestanou ječet

a displeje přestanou blikat.

Až všechny naše prohlížeče

se ponoří do ticha.

Bude ticho...

 

II.

I vítr se utiší,

a řeky přestanou téct.

Lidé v tom tichu uslyší

slova písně, co chce je vést.

 

Nebude tam, ani zpět,

nebude nahoře, ani dole.

Ticho zaplaví celý svět,

a nejmíň dalších sto let

Bude ticho…

 

III.

Před tichem nebude kam jít,

ni na západ, ani na východ.

Všude zavládne tichý klid.

Nic už nepřekřičí to ticho.

 

Lidé v tom tichu uslyší,

to, co nelze říci slovy.

Malí stejně jak nejvyšší

z myslí shodíme své okovy.

Bude ticho…

 

IV.

Až se kola zastaví,

až vypnou se hlučné stroje.

Až pomine bezpráví,

a skončí se zbytečné boje.

 

Pak se chytneme za ruce

a budeme spolu mlčet.

Bude to malá tichá revoluce,

revoluce bez puče.

Jenom ticho…

 

----------------------------------------

 

V.

Časem děti se osmělí,

budou šeptat, že ticho je tísní.

Pak se přidaj i dospělí

proroci s falešnou na rtech písní.

 

A dřív než se nadějem,

budem v pěst zase svírat ruku.

A bez tiché naděje

svět zas utopí se v hluku.

Nebude ticho.


Noci v písních (poezie, Rogo) • Krása volnosti (poezie, Rogo) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • Nepřežiješ chvíli rozhodnutí (poezie, Kulturni p_rnograf)
    

29.10.2017
Nepřežiješ chvíli rozhodnutí

Rozepři uzavři do sebe

Nepopři, že jsi se splet.

Rozepři spor svých otců

Nepopři ducha svých předků.

 

Pojď, zaplaveme si v bazénu vášní.

Dneska pro tebe nemám dobrou zprávu.

Nerozbreč se mi tu.

 

Otevři se zítřku.

Dnešek mizí

A co zbylo odvál vítr.

 

Anděl odletěl z města pryč.

Ukaž mi bič

Nastavím ti tvář.

V jejích očích opustil zář.

 

Nezbývá než spálit mosty

A přesto vpletla ses mi do cesty.

Naše hudba je maják opuštěných duší.

 

Kolikrát se srdce rozezní

Než se vytluče?

Jsem pokornější

Jako jitro budící se z jara.

 

Když spadne na tebe obloha

Už nic nenadělám.

 

29.10.2017
Amazon svět

už nás vidím v autobuse
jak zpopelené tváře jimž zmrznul úsměv
přes kresby mrazu vyhlížíme zbytky krásy
v tom zmrzlém ránu dýcháme na sklo
abychom vypomohli v předvánočním shonu
abychom odevzdali srdce
nebo raději ho uschovali doma
rozsekali, zpili, ubodali znova
než vidět tu hlínu v haldách a rakovinu
buldozery dempry a kultivátory
co šlehají do krajiny další kontury průmyslové zóny
a vytváří nový vhled 
amazon svět
není ti do zpěvu ráno jak mně
po celonočním flámu, vím to
a nemysli já srdce mám tam venku 
tam na betoně a v štěrku
abych moh vypomoct vám v tom předvánočnim shonu
uvést vás do světa amazonu!

24.10.2017
chvála zlatého dna

vždycky jsem miloval tu představu
jak mezi hovny najdeš zlatej prsten
ten krásnej vobraz pošetilosti
A tys ho zatim vždycky ztratil
ale zase tě ta práce baví

24.10.2017
Do krajiny mezi ostružiny

vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích
jako svodidla teď plají podél řek a v polích
vlasy ti nalil do očí až si se musel zarýt prsty do ní
mezi suchou srhu a třtinu co řeže jak nit babiččin knedlík
nikdo, tak nikdo v tom nekonečném tichu svistu
ani bič a krůpěj krve nepromluví k suchým listům
mezi kopistu a místo kde trpí kristus 
do hrozivé změny kde nezmůže nic ani lotos
pojmenovat a očistit ten kolos co vtahuje ti ruce do trávy
a pak i vlasy a rukávy a kolena vkleklá jak do bažiny
pak zmizí i tvůj černý šos zbude jen suchý pýr a rákos
i ptáček s jeho hnízdem jež se pohupuje rozloučí se
pak ještě chvíli v něm chci být než ho vítr rozcupuje
do krajiny mezi ostružiny

19.10.2017
Krása volnosti



Samota, krása

štěstí a láska

duše mezi kterými

proplouvá oceán

svoboda

na vrcholu každé hory

v údolí panuje napětí

jež vytváří dokonalé souznění

v údolí panuje napětí

jež vytváří harmonii

a trvale se rodící mír.


23.4.2017

La Aldea de San Nicolas  (Gran Canaria)

17.10.2017
Noci v písních

 

 

Bez exhibice

v nerušeném klidu

vracím se

noc co noc

s novou písní

jež kráčí

společně s mými kroky

jež se zastavují

aby se nadechly

póry mého těla

aby se rozletěli po krajině

ptáci mojí duše.

 

14.5.2017

San Andres (Tenerife)


Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí)
    

15.9.2017
záď nářků

zase ji tu líbám 
že vzejde z toho zázrak
že otevřou se oblaka
nejsem tu sám
kdo leštíme jazykem modliteb
a slinami na rtech
a krví a potem z čela a pejzů
možná sejdeme se se svým odrazem
až bude zcela rozluštěn
až bude rozleštěn
a pochopíme, že líbáme
záď nářků

15.9.2017
Polykání světa

Při pití piva 
polykání světa
to z vnějšku do nitra 
a to z nitra zpět!

15.9.2017
Strach

Víš, pomoh bych ti zvednout
ale ty bys mě vzal s sebou
s sebou bys mě stáh
jsi můj bratr 
zůstáváš, že nejsem vrah
zůstáváš že tě mám 
jsi můj bratr, můj bratr 
nejsem bratrovrah
proto jdeš se mnou
Jsi můj bratr Strach


zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Toulavý kojot (poezie, Kulturní p_rnograf) • Nomád ve skrýši (poezie, Kulturní p_rnograf)
    

13.7.2017
Nomád ve skrýši

Když potkáš nomáda,

usneš na cestě.

Když umřeš na cestě,

postoupíš dál.

 

Na další úrovni

najdi tu skrýš,

ve které čeká tě konec.

Hloupí konec.

13.7.2017
Toulavý kojot

Toulavý kojote,

pelášíš v dál.

Do kopce zběsile

a z kopce směle.

 

Všemocný kohoute,

nadutý trdlo.

Svou básní

ti roztrhnu hrdlo.

 

Jsem zvyklý,

připíjet na zdraví a ťukat s půllitry.

Avšak dnes není s kým,

doléhá z toho na mne splín.

 

Do modra

zbarvil se prázdný tuplák

tvojí krví malý princi.

… Kojot sežral prince.

10.7.2017
zlatý řes
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!

Anatomie (poezie, Tomáš Recht) • Apokalypsa (poezie, Tomáš Recht) • Stroj času (poezie, ZaZatackou)
    

15.6.2017
Stroj času

Uprostřed parného letního dne ležím pod stromem.

Koukám na pole, kde se líně povaluje sláma.

Nemá nic jiného na práci.

Jen se suší a voní...


Voní jako dětství s odřenými koleny, pusou plnou třešní a ukoptěnými tvářemi.

Voní jako prázdniny u dědy a babičky.

Šustí jako vrásky v jejich moudrých tvářích,

jako laskavost v jejich očích.

Voní jako dědovy říkanky a babiččiny pohádky na dobrou noc.


Voní jako mámino volání k obědu.

Jako knedlíky plněné jahodami a rybízové koláče.

Voní jako bezpečí máminy náruče.


Voní jako radost z toho, že můžeš být venku až do tmy.

A ty víš, že se stmívá pozdě!

Tak pozdě, že než půjdeš spát, tak možná ještě potkáš tátu,

jak se vrací z práce a voní polem...


A pak uprostřed toho parného dne zafouká vítr!

Zvedne tu vonící slámu a vykouzlí vír.

Lehce si pohrává s tou vůní a vytváří ve vzduchu slaměná kola.

Točí s nimi tam a zpět jako kolotoč z pouti,

nádherný a voňavý vzdušný kolotoč.

A sláma nemá nic jiného na práci,

a tak si jen voní a líně si poletuje,

s nádhernou lehkostí....


S takovou lehkostí, s jakou je možné cestovat časem pomocí jediného nadechnutí.

15.6.2017  (upr. 7.5.2020)
Apokalypsa

Jde kůň

apokalypsa

15.6.2017  (upr. 7.5.2020)
Anatomie

Použité nádobí

odkládejte do dřezu


svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk modlitby (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Proč trávíme čas péčí o stroje? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kanibal (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

12.5.2017
Kanibal

Jsem zub času

travič i travička

na sobě se pasu.

12.5.2017
Proč trávíme čas péčí o stroje?

Umějí snad stroje pečovat o lidi?

Nikoliv. Stroj nezná něhu.


Stroj umí

při dodání vstupů

dosahovat výsledků.


Tak proč

trávíme čas péčí o stroje?

Co tím komu dáváme

ze srdce?

Komu se tím věnujeme?


Věnujeme život jako vstup

a stroj jede od výsledku k výsledku.


Kam?

12.5.2017
Jazyk modlitby

V jednotě v nicotě

v bytí v nebytí

v plnosti v prázdnotě

ve smrti v životě

 

žiješ

naplňuješ

jednotíš

jsi

 

zatímco já

 

umírám

vyprazdňuji se

nicotním

nejsem

12.5.2017
svatý vobrázky

tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera  jako tichá  rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží

koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí)
    

13.4.2017
karabina

jsem karavanou

v nohách mám tisíc mil

paty ztvrdlé

náklad na ramenou

jsem karabinou

rozhoduji o životě a smrti

horolezec je každý

kdo stojí před zdí

plukovník přivřel oči

a rty se mu chvějou

zatím jsem pevný

jsem šátek na očích

nasáklý potem

zastírám svět a saju slzy

jsem kouř

deru se do plic

špatně se míří

nesu je na ramenou

tvrdne ve mně krev

co vytéká hlavou

 

13.4.2017  (upr. 2.5.2017)
hořící strom
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky

ke kerýmu přijdou lidi

aby ho uhasili

a člověk aby jen tak hleděl

kterak se čistí

fakule poznání na rukou

a vědomí nad korunou

šťastné z pohybů světla

nad hladinou viděného

teď když mu ta děvka kouří pod stolem

aspoň záblesk starodávného světa

aspoň pohlednice z ráje

už padají jiskry a zhaslé kusy listů

za kabát člověka

do domů lidem

teď když mu ta děfka kouří pod stolem

je naděje že to všecko schoří

a člověk bude konečně šťastný

 

 

 

13.4.2017
koukat jen tak do plamenů

uprostřed ničeho hledání něčeho
tam kde poznání jen tupě zírat
s myslí zastřenou poznáním poznaného
koncepty bláznů a zlatokopů
je jaro
proč jen tak nezírat do ohně
koncepty konceptů
syntéza
oblaka 
podojit oblaka jako nebeské krávy
pán tvorstva zasadí zajíčka do travky stejnotvaré
pán tvorstva vzešlý z fašizmu a zla tohoto světa
nepouštět světlo neabonentům
rezident je pán tvorstva
hudba nesmí mít řád
ani postel
ohěň 
odkreje masky
ty si prase já zas taky
vytetuj, tak vytetuj mi číslo
čeká na to zákon kopí
dokud neuvidíš díru skrz člověka
neuvěříš na krista
jenom na smrt v kříži
před nímž sedí žába na prameni
černoprdelník i osvícený panovník
co posílá ti poradce všeho druhu
za třicet stříbrných
necháš do nich bodat
a když né, zakážou ti koukat do plamenů
vyženou tě od ohně rezidentů
ježíš neumřel na kříži
nedívej se na ten kříž
nedívej se na to logo padlých andělů
dívej se do plamenů
ježíš žije s elvisem v hollywoodu
za třicet stříbrných
ještě pět minut nech hořet plamen
přilož trochu koupenýho dřeva
do koupenýho vohně
vzpoměň si na zaď nářků
na komplexy všech vyvolených a zapuzených
koukat jen tak do plamenů
může dnes už jenom ďábel
vyškrtli mě z rezidentů
odnes sem si domů plamen


Struktura historie (poezie, Turda) • Píseň osamělého plavčíka (poezie, Turda) • Morální indiference v kontextu osobní svobody (poezie, Turda) • O pořadí zvířat (poezie, Turda) • Čekáme na den (mantra) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Už je tu to, co máme tak rádi (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Až vám přijdu na pohřeb (poezie, peťan) • Dneska si všecko prostě moc berem (poezie, peťan) • Lakuju si nehty (poezie, ) • Louhuju si čas (poezie, peťan)
    

27.3.2017
Louhuju si čas

Louhuju si v hrníčku čas a ty mi říkáš:

Štěstí, že máš práci

A já si připadám,

Že jsme tu sakra jen pro legraci

Srknu si, spálím se, vyhrkneš: neběduj

Tolik času činnostem nevěnuj


Vždyť vizitkou mojí práce je má práce

Kam zmizela ta vyhlášená motivace

Rozuměj: pracuj dýl tam, kde platí

Je jedno, že bezčasé myšlení tě víc obohatí


Vyřeš dřív emaily, úkoly tydle

Lokty mi podpírá točivá židle

Bosové tahají výsledky práce

Jak, když není čas na motivace


Bez tváře emaily, přátelé moji

Kdo za tou vejplatou opravdu stojí

27.3.2017
Lakuju si nehty

Lakuju si nehty v tramvaji, 

 

Kolemjedoucí se na mě dívají, 

 

Jejich vytřeštěný voči mi však netají, 

 

Že nebýt pravidel, to samý dělají. 

 

Na stůl si položím vše přesně na mety 

Rovnám si do úhlů i oblý předměty 

Říkáš já ne a děláš to přesně ty 

Před pravdou stahujou všichni svý rolety

 

I když seš nýmand, i když seš vlivnej 

Přiznej to, neboj se, každej je divnej!

 

Před lidma kliďánko lahvinku posnídat 

 

Nemuset si ale vůbec s nikým povídat 

 

Zavřít oči a konečně se na všechno podívat 

 

Na svoje názory souhlasně pokývat

Nad žvejkou na botě se spiklenecky usmívat 

Koukat mu do očí, vydržet, nehýbat 

Srdce si v krabičce nechat odpočívat 

Krátkými vlasy mezi dlouhány vyčnívat

 

Zubit se na všechny, když zrovna pláčou 

Snažit se chlácholit je pálivou sváčou 

Hladit si koberec, kde blechy skáčou 

Nenechat hrát uličníka čerta s Káčou

 

Chce se mi zpívat písničky veselý 

 

O tom jak hrdý jsme na vepřo, na zelí 

 

Pivem se ve světě hlasitě pyšníme 

 

Od stolu nejdeme, dokud ho nesníme

 

Je štěstí, že ta čeština je hezká 

I nekámoš za hnusný slova tleská 

I když ji házím, málo ji chytám 

S odstupem večera zdá se mi v jedno pivo slitá

27.3.2017
Dneska si všecko prostě moc berem

Napiš to plnicím perem,

že malé výplaty berem

Smích přijde jen s hloupým stěrem 

Dneska si všecko moc berem

 

Jiných tlamy mažeme medem 

Hanbu si protřepem s ledem 

Peklo je náš sladký eden 

Tak kopněte už do těch beden!

 

Když nohy nesou tě opačným směrem

neplač, že všecko si dneska moc berem.

 

Je rozdíl mezi zemí a nebem 

nebo snad nebem a nebem? 

Do sklenky whisku s jedem 

Takový život my vedem

 

Tahleta písnička pomalu ubývá,

 i když je čím dál tím delší, 

a to nám nejeden zazlívá, 

nás to však nesmírně těší.

 

Na procházce s mopsem provrtaj tě kvérem 

mopes na to kouká a sere

Dneska si všecko prostě moc berem.

27.3.2017
Až vám přijdu na pohřeb

Až vám přijdu na pohřeb

Mé dny bývalé

Plné dostatku a potřeb

Vteřiny zhýralé

 

Až ti přijdu na funus 

Má slávo budoucí

Utrhnu květinu

pochovám ji ještě kvetoucí

 

Až ti budou hrát

A ty budeš kráčet ve svém průvodu

Nezapomeň na svetr

a kabát

ne kvůli zimě, ale z hezčího důvodu

 

Až země vydechne den

A ty rozlepíš oči

Zjistíš že to je její smích

Tvoje cesta končí

12.3.2017
Už je tu to, co máme tak rádi

Stromy

louky

deky

kytary


Vlasy

oči

láska

díky za ty dary

12.3.2017
Čekáme na den (mantra)

Čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

Všechno müsli dojde

a pak nebude nic


(pokračuje v obměnách

Čekám na tu chvíli...

I ty čekáš na tu chvíli...

Blíží se den...

Už je tu den...)

6.3.2017
O pořadí zvířat

Vepř je
vepředu.

6.3.2017
Morální indiference v kontextu osobní svobody

Všechno nízké
je mi blízké.

6.3.2017
Píseň osamělého plavčíka

Jsem na plovárně sám,
tadadadadam.
Jsem na plovárně sám,
něco si udělám.

Tadadadadam

Už vím, už vím!
Já se utopím.

6.3.2017
Struktura historie

války
a
interválky


di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • Krmítko pro myši (poezie, Turda) • Škrabka na myši (poezie, Turda) • Mindráky (poezie, AN' )
    

11.1.2017
Mindráky

Vždycky jsem měla mindráky, 

že mě holky nechtějí vzít mezi sebe.

 

Vždycky jsem měla mindráky, 

že mě kluci chtějí vzít jen do postele. 

9.1.2017
Škrabka na myši

škrabka na myši

past na brambory

9.1.2017
Krmítko pro myši

krmítko pro myši

past na ptáky

4.1.2017
di Trevi

viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel 
a sama ta fontána byla jako ten holub, kolik lidí bez křídel přišlo se dnes tísnit k di Trevi
ti lidé neviděli let toho holuba ani padající vodu, jen se drželi zuby nehty peří
aby z naznámého jim důvodu zkusili zaplnit prázdné místo v jejich srdcích


to místo bylo jako kolek, který ti chybí
to místo bylo jako ztracená paměť
to místo bylo jako vydloubané oči
to místo bylo bolavé a mrtvé


prstem lhostejným vstrčeným do toho místa tápajíce zkoumali tkáň a 
 z čeho je složeno
Prostor ohraničený maskou a vždy z vnitřku dostali se zase na povrch a na počátek
k mastnému jídlu a mrdu lacinému jak zažloutlý list na podzim v blátě pod bukem
a z nenacházení zas sklouzli k hovnorovným žvástům ke svému peří a jak být přichycen


k místu co je jako kolek, který ti chybí
k místu jako ztracená paměť
k místu vydloubaných očí
k mmrtvému místu a bolesti


Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí)
    

26.12.2016
za určitých předpokladů

papež s prezidentem národů
jenom pohonci pomateného pořádku
který nikam nevede
snad kromě toho se dosyta nažrat
a nechat se masochisticky připoutávat a bičovat
tou sviní kerý se říká dneska svoboda
nebo jejími sourozenci Dosahování Pokroku
a Hledání Viníka
tento způsob života je jenom potlačované říhnutí
což každý pochopí je zcela zbytečné a bolestivé
i když následky to oddálí, a však umocní
kdo vlastně kdy první přišel s myšlenkou že ve společnosti je třeba neříhat a neprdět
mezi další podobně sebemrskačské nápady může přijít i zákaz vyměšování za masivního přijímání potravy
pravda, proti gustu žádný dyšputát
tak mi alespoň dej malou místnůstku se zámkem
a někoho koho můžu nenávidět
svaž mě do svěrací kazajky názorů a postojů, konvencí a zákonů, říkej tomu třeba nový pořádek
dovol mi jenom to co je zdravé
dovol mi se za určitých předpokladů rozmnožit a to dítě
mi dovol, za určitých předpokladů, vykoupit z otroctví
nebo lépe dovol mi vykoupit to dítě do světa se zmírněnou ostrahoum za určitých předpokladů, moct ho nechat vychovat u nějakých vojáků co ho naučí hezky sedět a plnit příkazy, za určitých předpokladů se moct podívat na strom pod oknem ve dvoře
za určitých předpokladů by mi to mohlo přestat vadit
to bičování a trhání masa
za předpokladů, že začnete srdcem

26.12.2016
jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru

nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější
a tudíž nejpravděpodobnější verzí jak pochopit tento svět
jeho smysl a trvání
je, že vše je jedno obrovské mamutí střevo
a my jsme součástí jeho klků
pak by bylo pochopitelné, že mamuti ve skutečnosti nikdy nevymřeli, jen jsme změnili pohled na ně
a tak se změnila i naše funkce v mamutím vesmíru
vně je chlupatý
úplně vidím jeho dlouhé kyjovité kly
které se tyčí do pralesa hlubokého vesmíru
zadupává tento celé světadíly ve svých šlépějích
ano, jaké máme štěstí že jsme součástí tohoto obrovského zvířete
ale najdou se i tací, kteří se odvažují nabývat přesvědčení o své velikosti, nebo snad dokonce nadřazení
tací kteří ničí svými kročejemi celé mravenčí světadíly
bez kousku studu, bez uzardění odřezávají kusy země
aniž by je alespoň na okamžik napadla ta zcela jasná a působivá pravda
že jsme pouze součástí obrovského mamutího střeva
a je naší povinností vstřebávat jeho potravu
posunovat ji dál a bez dechu a neochvějně být pokornou součástí peristaltiky toho tvora
za to se nám dostane tepla a energie
potřebné k přirozeným nám pohybům
přesunům
trávené potravy
nemůžeme zadupávat celé světadíly jsme li součástí tohoto mocného střeva!!!

8.12.2016
Za miléniem

Kdekdo říká že nejlepší je netrpět
Ale co si pak oblékneš až přijde
ostuda
Že nejlepší je prožít život jako beztvarý
Ale z beztvarých sline se mohutnější obluda
...
Že prý přejde tě smích až nebudeš
mít
Kam se skrýt
Ale není sned lepší smát se vyhnán a
všem na očích
Uprostřed světa který je rozdělen
Smát se jako nepatřící krajina
Mezi meze které někdo vlastní
Rozkročit se jako otčina
A smát se jak se tě snaží dobýt
Dokázat kdo víc se rozpíná
Nakonec za miléniem až oni změní
se v tečky a čárky
Ti rozumnější v bytosti na čtvrtkách
Budeš ty ten kdo je i s papírem spálí
Vtáhneš je k sobě do klína

8.12.2016
Na jazyku žíznivých

Nejlepší chleba je po kapsách
Když se prohledáš
Kam sis ho dal na horší čas
Ztvrdlý a kořeněný tabákem
Když vaří hlad
...
Je každé sousto svaté
Kuchař
Co míjí marnotratné
A vaří pro ty co mají svíčku v dlaních
Pokrm všech svatých
a potrestaných
V dobách kdy z kumštýře se stává pornoherec
A z pokrmu pro potentáty pouhý žvanec
Nejlepší chleba je po kapsách
Když se prohledáš

...a nejlepší pivo s pěnou dní
Na jazyku žíznivých


Nadešel snad čas činů? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Dávení (poezie, Nesmyslon) • Ó Matko (poezie, Rogo) • Výprodej v oddělení citů (poezie, AN' )
    

23.11.2016
Výprodej v oddělení citů

- Dobrý den.

Zbyla vám, prosím, ještě nějaká láska?

 

- Ano.

Ale je pro vás příliš velká, nebo malá. 

 

- To nevadí. Beru jakoukoli. 

22.11.2016
Ó Matko

Zachovej naše šílenství v něžném oparu.

Dovol, abychom prošli městem

a nikdo nás o duši nepřipravil-

- nechceme přeci nic jiného,

než dál součástí tvého těla být,

nechceme přeci nic jiného,

než se rozechvět

a naplnit tak tvou vůli-

- zachovej naše hlasy

odvážných havraních lidí,

dovol, abychom mohli navěky spojovat životy láskou

a vzájemnou pokorou,

dovol, abychom ti mohli naslouchat,

abychom byli dobrými dětmi,

abychom byli dobrým obrazem tvým,

dovol, abychom byli.

Ó Matko!


8. 9. 2016

Litoměřice

5.11.2016
Dávení

Pakliže se dávení nedostaví samo

je třeba vyhledat dlouhý předmět

ideálně opatřený štětinami

a zavést jej do hrtanu

 

Není přitom nutné 

zavádět jej zvláště hluboko

dávivý reflex se obvykle 

spouští už při dosažení 

hloubky několika centimetrů. 

 

Taktéž je možné zakoupit

vomitivum v běžné lékárně

 

Nelze však zaručit

že tento postup 

bude mít 

na politickou situaci

jakýkoli vliv

4.11.2016
Nadešel snad čas činů?

Že máme stát o svobodu
to jsme se naučili
otevírat si všechny možnosti
to jsme se naučili
jenže je tu smrt
a jak se blíží
možnosti, které jsme otevřeli
se pomalu zavírají

Přivítat vše, co přišlo
to jsme se naučili
ale naučíme se
vzdát se svévole a násilí
či snad i vůle a činů?
Naučíme se přivítat smrt?

Nebo se přecijen vzepřem
vyjdem z klidu rezignace
rozvířit pár zrnek prachu
zarazit kopí do země
a hlasitě zakřičet
a s ozvěnou slyšet
jak se nám směje
nekonečné nebe?


Svatební pranostika z jižních Čech (poezie, Turda a Kalimeee) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí)
    

27.10.2016
Nesmrtelnost

Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní
ve chvílích ticha staň se mrtvolou 
jako dítě stává se ve hře svou postavou
v dýmu najdi útěchu
V každém tabáku pozoruj jak vzniká
pak každý okamžik svatý potrvá životem nezničený
vždy budeš na počátku všeho, jako mrva
Předem zničený budeš svěží pastvou
která trvá

27.10.2016
Darbuka

Bůh je soustružník 
s dlátem v mísu tvou
ubírá aby pronik
strukturou hrubou
tak uka cosi cosi
za materiál
tak dej se poklepat 
abys hrál 
jak dokážeš být dutý a tenký
odolný a přitom křehký
tak uka cosi cosi
za materiál
Bůh je hráč, je rukou
nad tvou darbukou

27.10.2016
Svatební pranostika z jižních Čech

Když svatební boty ti zplesniví,
tvůj manžel je lenivý.
Když zplesniví ti svatební boty,
půjdeš místo něj do roboty.


Dentální hygienistka (poezie, Durman) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí)
    

27.9.2016
Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!

A tak jsem vynalezl dětskou pračku

Je to jednoduché

Dítě zapojíme do postroje

Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze

Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník

Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme

Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo

Protože, živé, dítě již začíná být neklidné

No a je hotovo

Uchopíme kliku a roztočíme buben

Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!

 

19.9.2016
Z korespondence o lišejnících

To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :)

ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích" 
....a hlavně dobrodružstvích místních

Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá

jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil"  člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?

já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.

Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk

pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.

12.9.2016
Dentální hygienistka

dentální hygienistka

má oči jako mončičák

a nozdry jak dvě brázdy

za lodí

 

dívá se mi do krku

a já jí do očí

máme to spolu zvláštní vztah

nástroj pod mou dásní rozdrnčí


život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z oken na vás budu chcanky lít (poezie, Jaroslav Varlata) • Každej den o 4 minuty hustší pusto na synapsích (poezie, Civínová) • Pohádková víla z lesů (poezie, Rogo)
    

31.8.2016
Pohádková víla z lesů

Pohádková víla z lesů

 

Stal jsem semalým nenápadným človíčkem

a náhle se ocitl

ve zdánlivě nekonečném lese

zpěv ptáků utichával

a koncertního dění se zhostili cvrčkové

šum potoka

a zívání starých stromů

a koncertní dění mělo tendenci gradace

otáčel jsem se

nelevo

napravo

dozadu 

i dopředu

a koncertní dění

s příchodem luny

opět utichlo

zastavil jsem se

já malý nenápadný človíček

čekal

a docela se obával.

vlny proudící poezie větru

nastolili novou vůni

nová slova

a ta slova začala zpívat.

poraněná na pařezu u pěšinky

zjevila se malá víla

skoro tak malá

jako já jsem byl

to z jejích úst

se linul zpěv

to její zpěv

způsoboval mou opilost

a má opilost byla značná

pohupoval jsem se zasněně

uchvácen naprosto

pohupoval jsem se směrem k ní

a čekal co se stane.

Duch lesa se otcovsky usmál

a jeho dcera

pohádková víla z lesů

vstala

kulhavým krokem

dotančila k mé maličkosti

a políbila mě na špičku nosu

byl jsem snad ještě menší než doposud

vzala mě do svých opatrných dlaní

a lehkým dechem

sfoukla z mé truchlivosti veškeré nečistoty

veškeré bolesti pozemského bytí...

 

,,Nemůžeš být se mnou

nemůžeš

jen krásou

štěstím

a radostí

se můžeš pár dní opíjet

poté se vše rozplyne

zmizí

i ty zmizíš

nikdy jsi nebyl

jsem tvou iluzí

tvým snem

a ty jsi jen obrazem lidového vyprávění."

 

Plakal jsem jak dítě

kterému se rozplynula pohádka

plakal jsem jak malý kluk

kteremu dospěli všechny princezny

a stali se spořádanými ženami.

 

Jednoho dne

v jisté době

bez důkazů

jsem se ocitl

poprvé v životě

na břehu oceánu

na břehu 

který dýchal

stal jsem se opět

tím malým nenápadným človíčkem

opět mě zachvátil dávný pocit

zdánlivě nekonečného lesa

tím lesem

byli její vlasy

břeh byl jemnou pokožkou

a každý záchvěv vracející se krásy

polibkem

vzpoměl jsem si

na její oči

na krásné modré oči

z lehkým nádechem

šedých oceánských dálek.

 

V jedné staré

lidové písní

jež zavání pohádkou

jsou tato slova:

 

,,Skočil malý človíček

do očí krásné víly

a ty oči spanilé

ho ihned nezabili.

 

skočil malý človíček

do hlubin oceánu

a ty oči spanilé

zmizeli hned k ránu.

 

skončil malý človíček

na břehu nové země

a ta země zasela v něj

lásky nové sémě."

 

Ovšem poslední slova

které ještě slyšel on sám

za dobu své nedlouhé existence

byla jak mantra

pomalu se do skáli vytesávající.

 

,,Chtěla bych se s tebou milovat za světla

abych na tebe viděla

chtěla bych se s tebou milovat za světla

abych na tebe viděla."

 

24.8.2016

Švihov - nedaleko vodního hradu


26.8.2016
Každej den o 4 minuty hustší pusto na synapsích

smotek.jpg

2.8.2016  (upr. 19.9.2016)
Z oken na vás budu chcanky lít

Z oken na vás budu chcanky lít

co v noci sem poscháněl

Protože takhle rozlítit

mě muže jen tenhle ruch pod oknem

to troubení a vrkot

to řvaní a dohadování

Z oken na vás budu chcanky lít

já a muj kokot!

2.8.2016
život je třeba svoboda

 svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho než oběŤ
architektura současného vesmíru vskutku připomíná prdel, po stranách jsou dvě nabubřelé poloprdele, které představují dva antagonistické tábory, které tu a tam svými stahy hýbají vesmírem, mezi nimiž je ukryta ta pravá podstata a prazdroj veškeré hmoty. Tam se rodí obří lejno nápadů, pocitů, emocí, nebo snad pravd, tvrzení, zde vyvěrá na povrch domění, tušení , nebo snad jistota, zde je cítit klid, a těžké dusno rození, je zde to paravé podhoubí pro uvědomění si hmoty a jejích jinotajů, jako je nemožnost ji prostupovat, a nebo naopak, možnost jejího hnětení, změnu formy, ale dokonce i obsahu. Právě tak jako například můžeme snadno zaměnit například ruskou vlajku za americký kus hadru, dohodneme li se tak, dá se libovolně měnit poloprdelí, jejich významů a symboliky, a to jak celých stran, tak o jejich částí a okolí.
nejhorší jsou nactiutrhači, patolízalové a přisluhovači, taková verbeš si žije na okrajích zmíněného něčeho a vesele si tam lebedí opakujíce všecko co z nitra zaslechnou, jsou horší než vopice.
od těch dob, kdy z nitra dávají přímé přenosy, se ty patolízalové shromáždili okolo těch beden a tam zhurta povykují, poskakují a buší si do stehen a na hruď, šourají při tom varlaty o koberce za vzniku mohutného šumu, který přehluší krátké depeše a jinotaje skryté v jindy tak monotónním ruchu, které občas leccos mohou napovědět o životě tam, kde končí koberec
 jenže co by to bylo za vesmír, kdyby v něm nebyl skrytý padouch a na straně druhé ten hodný moudrý ďěd, šedobýlý, s vousem. Kupodivu padouch je také moudrý, ale neříká se to nahlas, jak jinak by bylo možné, že jejich souboj trvá tak dlouho? že v hovnech na rynku života stále zápasí nahé tanečnice v blátě, pro radost přihlížejícího obecenstva, za zvuku nefalšovaného fandovství, polykání zvěřiny, šumění sektu a mlaskání stříkajícího tuku v záhybech kůže papalášů a jejich milenek, za zvuku praskání lebek těch nejvybranějších vepřů, sání langust a ústřičích obsahů. Není nad tato kola roztočená, že svistot je slyšet v každém boltci, kde se po vzoru svého pravzoru stáčí do malých vírků, které stymulují a konejší mnohdy uspávají a jindy zasejc ženou k tanci a podvolují k mrdu a páření. Tato kola, milý příteli, jsou tak velká a točí se mezi sebou až nelogicky, v převodech podivných, kvantových, ž není snadné rozplést jejich řeč, rozkódovat a pochopit co strojí ta kola, tu velkou past života, tu řeku hoven a ostrovů radosti, tu stoku šumící kokakoly, kde všichni plavou v rauši s vybělenýmy zuby a ulepenou kšticí.
slyšíš? slyšíš? ano to je ten zvuk, zvuk rozvášněného davu, zvuk techna a blikání majáků, tep právě vdané mrtvoly se smrtí je ještě vidět na chodníku, zvuk střepů a jejich lomů, zvuk signatářů hluku... a jinde zase strom jako symbol klidu a míru a spojení světů. tam kde není strom, tam končí láska, tam kde není pták v tom stromě, končí budoucnost, tam kde je jablko nakouslé vadne a hnědne až shnije...a zase ten štěkot rychlosti všech proklatých patron, těch nástrojů pokroku, pravdy a míru, však za každej strom, jednu lidskou duši, za každou rostlinu jedno dítě, za každýho ptáka jednoho anděla, a za každýho člověka samotnýho boha.


Ze života (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí)
    

31.7.2016
samet

dopil jsem čaj
mezi svetlicemi a sametem 
vrní proud
jen na skok tu jsem
a hned zase loučím se se světem
zavrní proud 
čaj se dopije
zazní alikvót
spolkne ho samet
ledva bys řek sex
život na zemi
je známka panku, zdá se mi
tak na co ruce
na co paměť
soustředění
když zavrní proud
někdo srkne
zazní alikvót
co spolkne ho samet

29.7.2016
Ze života

luboš chtěl si štrejchnout
ale v kalhotách měl jenom nůž
a tak hledal příležitost a nějakou oběŤ
na pouti jí opil 
nechtěl aby křičela
pod pódiem 
u motoru a olejem nasáklejch klínů
u prochcanejch zdí od kolotočářů
si konečně štrejch


Boty s přezkou (poezie, Durman) • Z JIPky (3 hodiny po prvním pláči) (poezie, AN') • ? (poezie, ) • Až vyrostu (poezie, fanky)
    

30.6.2016
Až vyrostu

azvyrostu.jpg

15.6.2016
?

Jsme tady

Vrženi na tento svět

Který byl stvořen právě takto

Ptáme se proč

Had Evě nabíd´ jabko

Kde se stala chyba?

A nebo je to v pořádku?

Vždyť tak muselo býti…

Je tedy Bůh jen zlá ryba?

Už jen ve snech žiji

Kde se mi postavy známé

Zjevují ve své podobě pravé

Stále jsme si neuvědomili, že spíme, že se bojíme probuzení, že se bojíme uskutečnění, 
zrodit se z popela jako pták Fénix…

Až to přijde, budeme létat a ne plazit se v prachu jako teď…

Místo abych tě ochránil před úchyláky, sedím tu tři sta km daleko a jako každý den počítám skvrny na zdi, které se proměňují v měsíční.
Temnou stranou nevědomí vím, že Bůh je jepice.
Rouhačstvím ku svobodě!
Stále se bojím jen sám sebe…

Miluji Tvé vlny vlasů slunečních, když na stromě sedíš
Miluji Tvé oči jantarové, když do těch mých hledíš

Ale to vše je jen přání, abych lásku přilákal, abych to skutečně cítil…

Jsem tupý jak ohlazený střep vyvržený mořem!
Jsem těžký jak meteorit, jenž zdrtil zem!

Jsem žádný
Jsem nikdo
Nejsem kdo
Bych byl

Nikoho nikdy nikdo nemiloval

To jen zparchantělý sen

Se Bohu zdál

Bohu, jenž v kráteru

po atomové bombě

spal

v hrobě

který

sám

sobě

vykopal

10.6.2016
Z JIPky (3 hodiny po prvním pláči)

Zamotaná do hadiček a drátů

nemůžu spát,

štěstím napumpovaná 

jsem myšlenkami jinde,

na jiném oddělení obrovského špitálu.

Krvácím touhou zase ho vidět!

Bolí to jen úplně málo,

jen ze strachu o něj.

6.6.2016
Boty s přezkou

ty tvý nový boty s přezkou

na mokrý dlažbě nabřeží

a špatně odbarvený vlasy

když město ještě spí

první hlt kávy

první šluk

lidi cestou do práce tě míjejí

a tramvaj tě ruší z nedosněnýho snu

 

je šestýho šestý

předpověd hlásí vedra

ale teď je tak chladno

že skoro vydechuješ páru


Mloci v blocích II. - dodávka (poezie, Nesmyslon) • Mloci v blocích (poezie, Nesmyslon) • banalitky (poezie, vomezený volání) • Rozžehl jsem voskovici (poezie, WOM) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU (poezie, vomezený volání)
    

26.5.2016
S LÁSKOU UNDERGROUNDU

Pavel Juráček (1935 - 1989)

"Jsou lidé bez hříchu -

to jsou ti ochočení.

Jsou lidé bolaví

a to jsou básníci."

 

26.5.2016
S LÁSKOU UNDERGROUNDU

Karel Václav Žák (1929 - 2015)

Nevydařený puč

 

Puč mi stovku

Nepučim

26.5.2016
S LÁSKOU UNDERGROUNDU

Adolf Born (1930 - 2016)

O básnících: „Člověk má své ušlechtilé koníčky provozovat se zaujetím. A okřídlený koníček, osedlaný básníky, je jedním z nejsympatičtějších. Protože poezie není nikdy dost.“

23.5.2016
Rozžehl jsem voskovici

Rozžehl jsem voskovici

a spolu s ní znovu prožíval

ty dlouhé roky

zloby

utrpení

výdechu a nádechu

23.5.2016
banalitky

sex - romantika

  - sémantika -

20.5.2016
Mloci v blocích

Na základě telefonické domluvy

objednávám

čtyřicet pět bloků

mloků

7.5.2016
Mloci v blocích II. - dodávka

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK


MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK      MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK     MLOK MLOK MLOK MLOK MLOK

 

Děkujeme za Váš nákup, přiložená faktura je splatná do tří dnů od převzetí zboží. Reklamace nejsou možné. 

 

Věříme, že Vám zboží bude dělat jen a jen radost a těšíme se další spolupráci s Vámi! 

V kopii přikládáme Vaši objednávku ze dne 25. 2. 2014. (http://www.blazni.cz/531-mloci-v-blocich) 

 

Přejeme krásný den a jsme s pozdravem, 

tým Mlok&Blok, s. r. o. 

 


Býti básní (poezie, Rogo) • Stolker (poezie, Kolemjdoucí)
    

28.4.2016
Stolker

tydle prchavý touhy

sou příčinou utrpení

jako ten jeden

zamiloval se do holky

kerou znal z gymplu

furt vo ní mluvil 

ona má starýho

a mámu u policajtů

psal si s ní na fcb

tři roky jí miloval

kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu

a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony

před její vokna, na zeď

časem tomu věnoval hodiny práce

vyřezával celý fotky

tříbarevný

"kvůli ní"

tříbarevný fotky z evangelia

a vona ho udala

pětihodinovej výslech

stolker?

prej se bála

prej se ho bála

ale neřekla, že si píšou na fcb

on je jeden z nejhezčích lidí co znám

čeho se vlastně bála

ta platinová blondýnka s drápkama

toho že někoho skutečně inspiruje

toho že jí někdo miluje

toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum?

bude jí dál milovat?

zase znova jí to odpustí

jako pes

bude stát

a nechá se škrábat

nebo ukáže zuby?

a ukousne jí hlavu?

svojí inspiraci?

3.4.2016
Býti básní

 

 

 

Vypravuji se dál a snažím se být básní

vypravuji  se dál abych slyšel jen proud a již nikdy nic jiného

vypravuji se dál a každým krokem kladu verše

vypravuji se dál a jako za deště se dostávám do tranzu rytmického dopadání

jako báseň bych pak mohl létat a všechny najednou

pohladit

polaskat

a snad i naučit hovořit s větrem

jako báseň bych mohl kdykoliv zmizet, aniž bych cokoliv ztratil ze své existence

mohl bych se objevit v jakékoliv části nikdy nekončící věty

kdykoliv přestat

a kdykoliv začít

světlo

tma

sraní

pokání

výstřel

i objetí

navěky básní

příští i minulou

stanout na rukách a létat na hlavě

nic není skutečné

jen báseň věčnosti

a láska na samém vrcholu

Která múza bude tančit při které sloce

při kterém zpěvu

a budou tam všichni stát i v hodině rozkládání?

Ó věčnosti!

Ať jsi kdekoliv zachovej nám báseň

zachovej život

a dovol abych i já snahu svou povznesl do proudu poezie

do proudu řeky

slov obrazů vjemů

do proudu který nevysychá.

 

3.3.2016

Na kraji lesa u osady Mlýnská

 

 

 


Haluze (poezie, Kalimeee) • Šuškarda (poezie, Kalimeee) • Black out 2016 (poezie, vomezený volání) • Body counting (poezie, vomezený volání) • různý (poezie, Kolemjdoucí) • Oxymoron? (poezie, Turda)
    

26.3.2016
Oxymoron?

Solipsista vegetarián

17.3.2016
různý

nepij to mlíko z jabloní
co z jara kape do mladé trávy
i když tak krásně voní
že milují ho krávy
co dělá kruhy při brouzdání koní
a boží čeládka se jím kojí
nepij to mlíko píšu ti sem
jesi nechceš stát se Priapem

J.V.

 

vytrhal jsem sentimentální struny
zbyl jen korpus, na něj klepám prsty
a ty a tvoje prsy mezi trsy
hledáš ústa mezi vousy
abys mohla dát mi novou sadu
strun co jakkoliv je napneš k inštrumentu
zase budou naladěný do chóru sentimentu

 

Nemužu uživit svojí ženu a dítě
A to je smutné
Je to jen proto, že nechci zabíjet
víc než je nutné
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím
Zahořím, jsem suchý jak troud
sirkama chrastím
Žena svěří se jinému muži
Boháči se jí klaní
Dítě snáz se v chudobinci nají
Stejně je od počátku státní
Jenom země ještě žije v pravdě
A oheň, vítr i voda to ví
I němá tvář a divá květena 
útočiště prodané
člověk pad v společenství zrádné
co sám netvořil ničí a peněží
Odejdu do lesa zapadnout
nechám se listím

K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku
K čemu kostel, když jsou tu hory a les s perspektivou kmínků
K čemu zmenšovat svět pamětí a zrychlit vzpřímením cest
Když je tu věčnost a v ni se dá zrcadlením zabydlet
K čemu svaté knihy, mudrci, popové, k čemu eucharistie
Když jaro, leto, podzim, zima tu je!

16.3.2016
Body counting

kruhbasen.jpg

15.3.2016
Black out 2016

Black out

Black out

Black out

 

Dvakrát jsem to nahodil!

A?

A nic

8.3.2016
Šuškarda

V plyšových ponožkách a kostkovaným pyžamu

lehnu si do měkkoučký postele.

Přikryju se voňavou peřinou

a sleduju přehlídku svetrů.

Pod stojací lampou s béžovým cilindrem

se zaposlouchám do kočičího vrnění.

Když propadám se do snů

na návštěvu příjdou maličcí lupiči párátek.

S nimi příjde Huseník, Nevěstin závoj i Kejklířka.

A všude rozsypou Hvězdný prach.


Dobrou noc babi :-*

8.3.2016
Haluze

V pološeru při mlze

tancovaly haluze.

Rozcuchaný vlasy

a ve vočích ďasy.

Zuby nehty špičatý,

jejich tváře vysmátý.

Na polomrtvém těle

rajtovaly směle.


road show (poezie, Kolemjdoucí) • Mezery (poezie, ZaZatáčkou) • Duševní kolika (poezie, ZaZatáčkou) • Prší!!! (poezie, ) • V bubnu pračky (poezie, ZaZatáčkou) • Divá žena (poezie, Rogo) • Šˇílenství pohybu prstem (poezie, Rogo) • Léto mládí (Adolfu Formanovi) (poezie, Kolemjdoucí) • Babusiness (poezie, Turda) • Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá (poezie, Kolemjdoucí) • Bunkr, variace na Doupě (poezie, Kolemjdoucí) • Taková ranní představa Sergia Canavera (poezie, Kolemjdoucí) • Dnes se překonávám (poezie, Kolemjdoucí) • J.a K. (poezie, Kolemjdoucí) • Moc jim věříme (poezie, Kolemjdoucí)
    

25.2.2016
Moc jim věříme

 moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit

...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci

23.2.2016
J.a K.

Viděl jsem je z tramvaje

Když sem jel fárat kapitalismus

Stáli  na rohu ulice

Byli jak starý blůs

V dešti jak zmoklý slepice

Na svou lásku zapomněli

Protože každá má život jepice

Jen ta nejcennější včely

19.2.2016
Dnes se překonávám

Dnes se zase překonávám
je neuvěřitelné jak se vždycky pravá noha dostane před levou
která si to nenechá líbit a takřka okamžitě pravou pokoří
jsem tím zaujat, že po pár minutách zapomínám na okolí
a vkládám energii do stále většího zápasu
nakonec běžím
a už ani nevím kam
rukama máchám
právě tak jako nohy, bojují jako lvi
musím si pořídit pás
neboť tato hra mohla by být nebezpečná
Dnes se překonávám

19.2.2016
Taková ranní představa Sergia Canavera

mít místo úst ruce
a místo rukou ústa, 
moh bych to do sebe hrnout ze dvou stran
mít místo řiti nohy
a místo nohou řiti
moh bych srát za chůze, jsa neposrán

19.2.2016
Bunkr, variace na Doupě

tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru
bude jenom malej, ale i tak mi to zatim dalo celkem zabrat, protože takovej bunkr musí bejt dost hlubokej
dost blbě se do něj leze
a ven to jde ještě hůř, někdy si aš řikám, když tam ležím a hledím

skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe

že to snad ani nemá cenu lízt ven
že stačí jenom počkat na větší déšť
ale pak se znova seberu a vynáším další kýble zeminy
aby byl bunkr bezpečnější

19.2.2016
Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá

Ne že bych nevěřil že moudrost

přijde z vesmíru

že Bůh osvítí zemi jasným světlem

poznání

A mocní zví, že majetek je váže

budou bratry s proléty

Však pro jistotu bych pár mocných

lásky

poslal do bezpečí do věčného

bunkru

A jiných pár co ještě neprohlédli

prací strhnout rolety

Do klidu kláštera průměrnosti

Snad do pralesa nebo do poušti

Aby se tam ve volném čase věnovali

běžným malichernostem

jako venčení psů stáří a omývání

malomocným kostem

A možná dřív projeví se blahodárná 

síla světla

co z vesmíru padá na lid

aby ho pozdvihla a nebo smetla

17.2.2016
Babusiness

Babusiness (čti babiznys)
by mohla být nová komedie Zdeňka Trošky.
Bylo by to o babkách (babiznách),
který si zaříděj internetovej obchod s uštrikovanýma rukavicema (třeba),
a pak se to zvrtne a začnou třeba prodávat drogy,
nebo zbraně.
A normálně likvidujou svoje konkurenty (fyzicky).
A je to strašně srandovní, protože to nejsou normální mafiáni, ale babizny.

Jeden můj kamarád viděl Zdeňka Trošku, když byl malej.
(Ten kamarád byl malej, ne Zdeněk Troška)
A prej měl obrovskej vyhřezlej pupek, kterej mu koukal z rozepnutý košile.
(Zdeněk Troška)

13.2.2016
Léto mládí (Adolfu Formanovi)

Apoštolové našich dni

střidají se mezi okny

Nedávno ještě stárnul sníh

Dnes obilí zlátnou lokny

Tam co jsme dnes my

Budete i vy, piše se na zdi

A každodenní shon ve tvářích

Vepisuje nové brázdy

Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas

Zítra chvějící rukou k tanci

Hůl držet zas

Včera bůh, dneska ďas

Koukolem vodí nás

8.2.2016
Šˇílenství pohybu prstem

Jedním prstem
v pomalém pohybu
z čela přes ucho
až k zátylku
v plném vědomí
tenkého hedvábí
projíždím vlasy
tam kde jsou střižené
zavírám oči
v ten okamžik nejsem ve skutečném světle
kde o životě prchlivě smířlivém
rozhodují zvyky
puritánského sebeklamu
je správné být tupý
a pokaždé odcházet znovu
mimo scénu
mimo hlavní děj
jen abych se mohl převalovat
úpět během spánku
vzrušovat se a plakat
za transparenty šťastného manžela
jen pro směšnost
okamžiku beze svědků
odletím na vážce
cestou do pravěku
připraven na potupu
během postupu
napospas jediného místa
v hraničním propadu
bezvýslednosti
navěky pocit v ústech
na penise
tlak paměti
bez možnosti vymazání.

13. 7. 2015
Praha-Troja-Salabka

8.2.2016
Divá žena

 

(pro Lucii Šímu Šimerovou)

 

Ten den

ten večer

ta noc

snad vše je

tak šíleně vzdálené.

 

Měsíc na nebi mě spoutával

svou nevýslovnou přízní

a já hledal stále

mezi obrysy stromů a keřů

cosi vzdáleného

cosi

co nedalo mi klidu v žádné chvíli.

 

Dokola po místnosti

po pokoji

ve zběsilosti své

kroužil jsem bez ustání

a křečovitě se smál

všem těm ženám

těm nápaditým krasavicím

jež se postupně

potupně

proplétaly mým životem

šťastně i nešťastně.

 

Cítil jsem se pánem situace

pánem veškerého dění

těžko bylo

dotknout se monumentu mého těla

a jakkoliv ho pošpinit

umazat.

 

Jak naivní bylo

Myslet si

Že jsem zhrzen

Raněn

A pln bolesti

Pro jednu další pitomou

Již jsem mohl svírat

A naplno pronikat

Do tajů tělesných klenotů.

 

Vše bylo tak snadné

do prvního úderu

prvního záchvěvu

tabulky skla

a mého prvního

opravdového běsu

při záblesku spatření

někoho dalšího za oknem.

 

Byla to žena

přízrak

krásná žena

nebylo pochyby

přitisklý na sklo byl jsem celou noc

přerývavě dýchal

a slyšel vlastní srdce

něco se stalo

vymklo

cítil jsem pád dolů

tak nesnesitelně rychlý

tak těžko zachytitelný.

 

Den druhý

 

Nespal jsem

a únavu nepotkal

prchám ze svého domu

cítím nutkání

potřebu

prohledat třeba celý vesmír

pro jediný pohled

domnělé skutečnosti.

 

 

Podzim

25. říjen

 

zouvám si boty

neptejte se mě na nic

bosé nohy drtí uschlé listí

a rozmazává přítomné tlení

neptejte se mě na nic

nevím to.

 

V tom okamžiku

pociťuji ruce

ve svých vlasech

na svém hrdle

a v okamžiku malém

doteky svírají mé vlastní dlaně.

 

,,Stůj!“

Snažím se křičet

a dívka

což je zjevné

se směje dětskou radostí

a proplétavým letem

mizí v hloubi keřů.

 

Stojím bosý

zkroušený

a nechávám na své

nic netušící tělo

dopadat barevné listí

až do chvíle

kdy mě má ukázková tragika

samotného přiměje k smíchu.

 

Domů se ženu

nevnímám cesty

rozrážím větve

pitvořím se na ptáky

a s pobavením plaším srnu

vbíhám do domu

zamykám

silně dýchám

padám na podlahu

a určitou chvíli

opovrhuji bděním.

 

Noc

 

Ťuk ťuk

oči spatří

jen díky záři

hvězd a luny zvenčí

nádhernou členitost

dřevěné podlahy.

 

Ťuk ťuk

pomalu se zvedám

a hledám po stěnách

spouštěč světla

ve své potácivé nemotornosti.

 

Ťuk ťuk

světlo zaplavuje místnost

příliš neoplývající pořádkem

začínám být zpět

mezi bdícími.

 

Ťuk ťuk

pomalu se blížím k místu

opakovaného zvuku

k oknu na samém konci

mnou obývané místnosti.

 

Buch buch

stojím před oknem

a její ruce

bledé jak zimní krajina

spočívají přitisklé na skle

tvář se odkrývá

konečně!

přikládám své ruce na její

a dělí nás

jen necelý milimetr skla.

 

Snažím se

zachytit její pohled

který ve zběsilém tempu

těká po mně celém

jako by mě měřila

hodnotila

snad později odsoudila

snad přijala

v místa

která nikdo běžně pro svět vpravený nezná.

 

Divoká tráva

jejích vlasů

prozrazuje

přítomnost větru.

 

 

Ruce držíme při sobě

zbytečná překážka

zbytečný dům

a věčnost

pro smrtelníky nepatrná.

 

Ústa lehce zkřivená pošklebkem

šílím

naprosto a odevzdaně

šílím

naznačí polibek

opět zazáří svým úsměvem

otočí se

Přízrak!

Krasavice!

 

Tentokrát padám opět dolů

A spím

Spím dlouho

 

A raději nemám

Jiné sny

Než ty

O její tváři

Než ty

Jež mou sebedůvěru ničí.

 

Den třetí

 

Lásko!

můj anděli!

mou jedinou nadějí jsi!

chtělo by se mi křičet

do ničemného rána.

 

Sápu se po kalhotách

vplouvám do košile

vplouvám do svetru

ozbrojuji se kabátem

a boty tentokrát

mé nohy přijímají.

 

Opouštím

naprosto vyklidněn

místa svého pobývání

zdravím těch pár lidí

jež zde žije

jež potkávám

v blízkosti své.

 

Jdu za ní

za přízrakem

za krásnou ženou

za andělem mého okna

za prsty

jež se mě tak krásně dotýkaly

ty

které jsem ve své pomalosti

nedokázal zachytit.

 

,,Jsi hloupý

jsi ztracený

nechoď dál

nemohu tě přijmout

tak jako ty přijímáš

zahyneš

blázne

zahyneš!“

 

Slyším zpívat koruny stromů

slyším zpívat les

poblázněn opět

v kroužení

uvězněn opět

v naprostém odtržení od světa

který jsem ještě nedávno

dokázal zčásti vnímat.

 

 

 

Vše co jsem žil

je k smrti

je k smíchu

věrně stvořené

kde nastane vzpoura

exploze

minulého nevědomí

tam nemohu být déle

než nezbytnou chvíli.

 

Stojí přede mnou

jak z roztrhaných cárů

je krásná

a těžko tu krásu předat

vyslovit

popsat

všem těm chtivým

jež mají o můj život

až podezřelý zájem.

 

Bojím se zmizení

přistupuji opatrně

jak k vánku

jejž nechci rozvířit

jako k vášni

jež nechci zbrklostí uhasit.

 

Přistupuji blíž

a vědomě se zbavuji

všeho co jsem měl

přistupuji blíž

a vím jistě

že ji líbám.

 

Noc

 

Kdyby tak hlavu mou

nesl někdo jiný

kdyby tak tělo moje

mohl někdo popravit

a zbavit tak pozemské tíže.

 

Zmizela

skutečně zmizela

zanechala vůni

pocit doteku

chuť v ústech

a touhu

nesmyslného hledání

dosud nepojmenované hvězdy.

 

Ťuk ťuk

prosím otevřete mi

ťuk ťuk

snad jsem ještě člověkem.

 

Ťuk ťuk

nemyslím na tu krásu

chci jen pomoc

drobnou

jednou se odměním.

 

Ťuk ťuk

nelze žít klidně

v plném vědomí

nelze to zabít

přehlížet

vymýtit.

 

Ťuk ťuk

jako by

stromy a keře zpívaly.

 

Ťuk ťuk

snad zůstalo alespoň slovo

otisk skla

políbení.

 

Ťuk ťuk

Ťuk ťuk

Buch buch.

 

25. 10. 2015

Praha-Lochkov

3.2.2016
V bubnu pračky

Na kousíčky rozervaná.

 Jeden cár chce sem a další tam.

Každej na jinou světovou stranu.

Ta rozervanost pálí. Bolí fyzicky. Bolí k zalknutí.

Každej kus se bije o svý práva… tíhne ke svým představám. Tak diametrálně odlišnejm,

že se z toho točí hlava.


Srdce pálí a duše se dusí. Dusí se tak, že se třesu. Třesou se všechny vnitřnosti.

V krku mám časovanou bombu. Vybuchuje každou hodinu. 

Pokaždý mě rozmetá na ještě menší kousky.


Točí se mi hlava. Točí se všechny mý hlavy.

V zrdcadlovym bludišti složenym ze všech mých JÁ. 

Točí se celej Vesmír. Úplně všechny Vesmíry.

Vnitřní i vnější.

Skutečný i vyfabulovaný.

Točí se tak dlouho až se úplně smíchají.

Stane se z nich vratká otáčivá trubice, co pohlcuje úplně všechno, o co je člověk zvyklej se opírat.


A nic už není realita.

Všechno je jen prádlo roztočený v bubnu pračky.

Na nejvyšší obrátky.

To je mý JÁ. Všechny mý JÁ. Všechny JÁ celýho světa. Celejch dějin.

Prázdnota složená z milionů protichůdných střípků.


Co je duševní zdraví?  

Tohle?

Buben pračky?

Těžko.


Přesto se mi to líbí. 

Přes všechnu tu bolest, strach a nejistotu.

Přes to všechno je právě tohle moje největší jistota.

Tohle je to jediný, co vím jistě.

Že vždycky přijde roztočená prázdnota.


Prázdná přehlcenost. 

Rozklepaná a temná.

Nádherně dekadentní sebedestrukce.

Miliony dimenzí v jedný rozklepaný dušičce.

Třes a chvění.

Pocit úplnýho roztrhání.

Nekonečně mnoho malejch osobností.

A přesto všechny tak celistvý, že vytvářej celej velikej svět.


Svět za hranicí běžnýho vnímání.

Svět utopický nádhery a bažinatýho děsu.

Svět uvnitř jedný, jediný ztracený holky….,

kterej nikdo nepochopí…. 

Ani ona sama.



Svět, co se bortí ve vteřině a v druhý se skládá. 

Pokaždý jinak.

Ale vždycky bolestivě.

A vždycky krásně.

Zároveň.

3.2.2016
Prší!!!

Jako kousky křišťálů cinkaj kapky deště,

jak smích malých neřádů, stékaj po mý cestě.

Hopsají si po chodníku, po tváři mě hladí.

Banda mokrejch uličníků, v louži skákat svádí.

Do vlasů se zaplétají, zkouší, kdo je rychlejší,

kolo mlýnský se mnou hrají a svět je hned čistější.

Vážní lidé zamračení, pod deštník se schovají.

Asi dávno zapoměli, že svět je tu  na hraní...

3.2.2016
Duševní kolika

Jak já bych brečela, jen kdybych mohla...,

když sladká chuť večera do hořký noci se přehla.

Uragán pocitů sem tam mě vláčí,

do nočních podniků, kde je mi k pláči.

Řvala bych jak malá holka, jen kdyby to šlo.

Místo toho tupě koukám přes kouřový sklo.

Marně hledám sebe samu na zastávkách tramvají,

bloumám v parcích, čekám v baru...a nikde mě neznají...

Tisíce myšlenek o sebe se tříští. Až nezbyde nic...

Jen lhostejnej úšklebek. A pocit, že chci pryč.

Na jinou planetu nebo snad k mamince...

Nakonec vymetu jen další hostince.

Na duši křeče.... i můza už se zdejchla.

Chtěla bych brečet... ale jenom se mi težce dejchá...

3.2.2016
Mezery

Vlasy kouřem ztěžkly, v hospodách se zavírá.

Je potřeba zahnat stesky, nic jinýho nezbývá.

Že večírek nekončí, společně si nalžeme

a pak ještě vyzkouším pohodlí tvý postele.

Zítra rychle zmizím domů, prázdnotu jsme zahnali.

Dnes večer jsme byli spolu a dál mě to nebaví...

Až otevřou hospody zas zahraju pohádku,

že prázdnota nebolí, a že je vše v pořádku.

Zážitkama vyplním svoji duši děravou,

už se asi nezměním, udusím se zábavou.

Budu hýřit celý noci, udělám snad cokoli.

Jen necítit oheň v srdci, jen vyplnit mezery...


3.2.2016
road show

dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui
děti také věří že jejich hra je skutečná
a co teprve paní v bance...
a jezdci trambají
tváří se tak vážně
je to jízda
nechci zklamat i já
napružím své tělo, pohled upřený v dál, jako když máš v řiti anální kolík
asi se stanu obchodníkem kávou po trambajích,
neb, zdá se,to je to jediné co chybí v tom divadle
...a pivo, pivo ve skle


popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat


Výmluvy černého pasažéra (poezie, Kalimeee) • Patník (poezie, Turda) • Pomník (poezie, Turda) • politika (poezie, Kolemjdoucí)
    

28.1.2016
politika

dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru

dobrý den paní malá...

jak se máte...

...co vaše cera...

...

topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm...

...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu

hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře...

jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny...

no

24.1.2016
Pomník

patník


patník


patník


patník


patník


patník

pomník
patník


patník


patník

24.1.2016
Patník

patník


patník


patník


patník


patník


patník


patník


patník


patník

21.1.2016
Výmluvy černého pasažéra

Když jsme šli do kina Světozor,
chytnul mě po cestě revizor.
Pan revizor má doma televizor.
Ten já ale nemám,
lepší zábavu si hledám.

Když jsem hledala validátor,
lístek mi sežral aligátor.
Do bezpečí na eskalátor!!!
Po cestě spadl mi inhalátor...

Zasranej OUPNKRAD
ten fakt nemá lidi rád.


Tramp (poezie, Turda) • co jsem mohl vidět, když...? (poezie, Kolemjdoucí) • Na cigáro (poezie, Kolemjdoucí) • Přátelství s Laurou (poezie, Kolemjdoucí) • Káma Sútra (poezie, Kolemjdoucí) • triviální poezie, a ještě k tomu sprostá (poezie, Kolemjdoucí) • pochvatu (poezie, Kolemjdoucí) • Trdlo (poezie, Kolemjdoucí) • Fantastický příběh ze života (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • Rybářská (poezie, Kolemjdoucí) • Salám a Clejku (poezie, Kolemjdoucí) • Novoroční (poezie, Kolemjdoucí)
    

30.12.2015
Novoroční

Venku hučí jakýsi větrák

Na stromech

Mých přátelích ze dvora

Již není jediný list

Z pavlačí visí prádlo

Neplápola

Osamělý kouř stoupá z okna

Míjení je ten kouř a jeho dotek

V nějž mění se list eukaliptu

Přijde nový rok a...

Kouř našich dnů

V dálce plane hvězda

Kamsi letí aeroplán zas

Já nemám žádný plán

Jenom ten kouř v nějž mění se čas

Načnem nový soudek

V tom kýčovitém nokturnu

Ještě páv a podladím strunu

Do zvuku dalších strunek

I ten kouř mi utek

Jak to vždycky dělá

Nedopalku včela letí dolů

Venku hučí jakýsi větrák

I ve stromech

Mých přátelích ze dvora

30.12.2015
Salám a Clejku

Říká si falešný svatebčan

S kručícím žaludkem

Již dlouho nás nikam nepozvali

Kde jsou všecky ty rauty?

Kde je hudba a dámy v róbách?

Kam zmizela ta Zá-bava?

Kam odteklo všecko víno a sekt?

A zdvihl cigaretu

Špatně dokouřenou

Co odhodil ňákej pták

Co se lek, že ho někdo uvidí

Jak kouří na refíži

Kdo by to řek 

Člověk se bojí ohně

Nebo s tim zrovna sek

Už dlouho nás nikdo nikam nepozval

To zní jak titulek

Dal bych si aspoň salám a Clejku

 

30.12.2015
Rybářská

Octl se ve víru dní

Jako houba s octem na konci kopí

A to náboženství

Tak dušné

A zadýchané

Vytrhávalo ho 

Z trvání

Svými závoji

A šálou

Za háky

Co měl v očích

A v srdcích

Jako ryby sportovních rybářů

Kteří se líbají s kořistí

Aby celý svět viděl

Že jsou to oni

Závodní rybáři

Pouštějící jen ty největší kusy

Cirkusáci se smyslem pro tyjátr

Na vodě kruhy

A vybyvení za tisíce

Jste jako děti

Křičíval

Do víru dní a jeho kvílení

Krmení holubů je taky eucharistie

 

21.12.2015
Zápisky kolemjdoucího

Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností!

Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde...

Táhni zlá opice!


Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa!


...natožpak žrát, nenasytně žrát.

 

 

 

 

18.12.2015
Fantastický příběh ze života

Ta dáša je fakt kráva

řikala že mi dá 

a pak se opila a líbala se s Tomášem

A o Tomášovi sem si to taky nemyslel

že je takovej sketa

když řikal že je blázen do Lucie

A chtěl by s ní šukat

Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou

Voba sme byli na baru zhrzený

Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou

18.12.2015
Trdlo

Ve stánku točí se trdlo

Křupavá kůrčička, akt ohně

tady máš milý turisto

Za tři eura drobné

pozdvižení v cizí zemi

zapij pravým svařákem

A pak v historickém voze

nech se táhnout hnědákem

následně snad v úctě k tradici

vozkovi škvárou naplň rukavici

Ať večer v hotelové posteli

po kvalitní večeři s bílým vínem

a pár bodrých slovech s pinglem

co ledva zajde za roh už se ti směje

za tvůj tuzér

můžeš blahosklonně si přiznat

že řádně procvičils svůj sociální sval

ty kultúristo

 

18.12.2015
pochvatu

Je neuvěřitelné jak se člověk změní

když odstraní rozezlení

náhle vidí spěchat kolem

ty kdo dříve stejným krokem

chvátali

Je velmi kouzelný pak pohled na svět

když v nitru není bujný střet

jsa sám středem s výhledem

kol a kolem

do dáli

v mracích čas má cosi hledat

fantazií nitro lechtat

v nezmarnosti chroustí

svojí mysl brousí

kdo seznali



 

16.12.2015
triviální poezie, a ještě k tomu sprostá

Když se básník opije

vyndá si ho ven, pyje


ten kdo básně neskládá

přehřeje si čúráka


toť vše

 

16.12.2015
Káma Sútra

rád se shlížím v zrcadle světa

ze mně třasem čistím svůj kabát

pod zarostlou tváří chodím hladce oholen

v bujné kštici tonzůra vzkvétá

víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím

i v botách z kůže cítím se bosým

a v nose průvan dechu svého

udržuji mého psa živého

široko daleko kam aš je

než prošoupu své kamaše

co káma vede projdu vše

abych pohostil oka svého baviče



 

16.12.2015
Přátelství s Laurou

Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí

Američani testujou neviditelnou loď

Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe

ale k řece dojdeš už jenom od moře

Když překonáš přehrady pomocí ledoborce

Automat na pivo si s tebou popovídá

když si stáhneš Lauru do telefonu.

Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa

zaplavili tvůj openspace

A nálety už byly jenom rozsévaný větrem

Jesi budeš chtít do nebe

Můžeš si vylézt na ty topoly

Třeba tě pak napadne

že je lepší mít oči dítěte

ty tak nebolí.




 

16.12.2015
Na cigáro

Si se dnes vyfiknul Járo

kabát tvídový, co de zas do módy

v koutku žváro

Ani tě nenapadlo, dnes ráno

že sou tu problémy

že tvůj pes nedostal žrádlo

že soused si za něj koupil nový fáro

a snad ze zvyku

snad z lítosti

snad aby to ututlal

pozval tě, dnes ráno, na cigáro


 

16.12.2015
co jsem mohl vidět, když...?

Ten klid byl tak jemný,

až padaly do tváře vlasy snů,

co našich dnů snímají tíhu.

A bolesti rozpouštějí úkladné,

v lavoruplném, bestiálním tichu,

bublin a koster vybělených, s šestkami na lících,

jen tak

a bez činnosti.

Jsme bytosti usedavé,

s rukama vklíněnýma

do zástěry tmavomodrého nebe.

Dřímáme v rukou nevědomé,

jako surrealistický pes obojek svobody.

Ty bezdětná matko všech plev,

se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, 

konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku,

pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů.

Zadrž!!

Ten klid je mocnější než ty 

i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu.

Tulák je ten pes, po hvězdách,

bez pazourku, po zubatých horách,

snědených sluncem za rozbřesku.

V travách schoulenci, jsou znamení kruhová.

A čitetel vidí jen rovně.

 

15.12.2015
Tramp

Každej správnej tramp
má tramp stamp.


Many (poezie, Turda) • Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu (poezie, kolemjdoucí) • Pranice (poezie, Durman) • 27.11.2015 (poezie, Kolemjdoucí) • Mother Nature's Son (poezie, fanky)
    

29.11.2015  (upr. 30.11.2015)
Mother Nature's Son

Ležím v litrech pitné vody

za mnou hoří v kotli plyn.


Matky přírody syn.

27.11.2015
27.11.2015

Když se Jerremi probudil

Uviděl sníh

Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh

Byl černý

Nebylo se tedy čemu divit

Když po nástupu do tramvaje

Nejdřív začal nervozně přešlapovat

A pak už se neudržel a oslovoval je

Tvářili se jako by tu neexistovali

A tak se chtěl ujistit

Že tu je alespoň on

Tušil

Že bude budit pohoršení

A doufal

Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu

Bez lítosti

Člověka se světlem z vnitřku

Člověka s pohledem dovnitř i ven

Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh

Bílý sníh

Ovce

Ovoce

Významné změny

To co platilo dříve

Již neplatí

Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív

Ale o to nejde

Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa

Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem

Upřímně

Majitel cestovní kanceláře si stěžuje

Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní

Dnes je o čtvrtinu kratší

A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí

Dětem

Se už nesmíte věnovat

Papír jako symbol volného času

Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel

Nositel

Budeme bojovat

Za svoje jména

Za svoje nová jména

Za možnost se pojmenovat

Za ticho

Svistot padajících pum

Světelná šou

A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach

Ty, jenž nejsi smířen se smrtí

Hledající střet života

Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní

Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty

A klaviatura je pro tebe dechem

Cizího člověka

Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi

Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi

Víte kde jsou ty peníze?

Je to škoda, že to nevíte

Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není…

Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí

Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku

Ti kdo mají oběd zadarmo

Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl

Ale platí méně, méně, méně

Jedno procento lidí

Kamaráde

A vy jako ekonomové

Musíte vědět kde ty peníze jsou

Bohatý táta, chudý táta

Po třiceti letech práce

Už skutečně nebudeš vědět kde je sever

Chce to jen trochu sebekázně

A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné

Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě

Důchod, který vás uživí

Nedostanete

Čeká vás dvacet let strádání

Musíte investovat

A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací

Tak lže

Pro střední třídu zde nebude místo

Amerika se nebude přizpůsobovat české republice

já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...

 

 

 

 

 

 

 

26.11.2015
Pranice

někdo méně
někdo více
přispěl slovem do pranice
a tahle pranice zasáhla už skoro půlku světa

jenom ty pořád nic
kreslíš si kružnice
na mastný papíry od párků
a zatímco svět je ve válce
tobě se v hrnku usazují
skvrny od černýho čaje

usrkni
a bude mír

a ty si kreslíš kružnice
a nepiješ

13.11.2015
Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!

 

9.11.2015
Many

V průběhu let
strávených na poušti
vypěstoval si Mojžíš
(a veškerý lid Izraelský)
výrazné manažerské schopnosti.


(poezie, Turda) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Kladenská lidová (poezie, fanky) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Babská rada Dana Landy (poezie, Turda) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Skřítkové lesní (poezie, AN')
    

27.10.2015
Skřítkové lesní

Skřítkové lesní
s kytkama ve vlasech
s kytkama na košili
nebezpeční jak bouřlivé vody
neklidní jak bleší kolonie
blonďatí, krásní
vezmou si
co chtějí
a co vůbec nepotřebují
modrýma očima tě popálí
a do ozubených pastí chytí
drsnýma malýma rukama

Skřítkové lesní
když běsní
kvašenými květy přiopilí
divocí a roztodivní
poskakují a nikdy nepláčou
však tebe rozpláčou
to když jim uvěříš
ty modré oči
ty laskavé pohledy
když jim uvěříš houbičkové sny
plné rozkoše
bolavé sladkosti

Skřítkové lesní
polijí tě nektarem
rozstříknou po tobě hvězdy
rozmažou ti je do vlasů
nepouštěj si skřítky k tělu
nemiluj skřítky a nevěř pohádkám
nevěř snům a nesni víc...

19.10.2015
Návrat krále

Jsem pánem všech ovcí i jejich stád

Všech pastvin i jejich cest

Jsem jejich ochráncem a pasáčkem

Když před časem jsem odjel na cesty

Svěřil jsem stáda svým druhům

A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám

Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost

Zpupnost, a mému říkají pane

Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným

Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil

Stáda jsou zanedbaná

Víno je předčasně sklizeno

A je v něm hnůj

Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze

Aby dál netrávili vodu

Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich

A nebrali víc než je jejich podíl

Jinak trest přejde na všecky

Utratím jejich psy a seženu svá stáda

Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné

Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat

Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu

A jejich těla nebudou hodna hrobů

A jejich činy jejich jmen

Budou navždy zapomenuty

Protože já jsem z Boží milosti

Pánem všech ovcí i jejich stád

Všech pastvin i jejich cest

Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému

Užít jeho podíl ze spravedlivé práce

Kdo nebere příliš

15.10.2015  (upr. 16.10.2015)
Výňatek z mojí nový práce

hej, kámo, vo čom se to dneska mluví?

nerozumim těm slovům

loupoint,pík,startap,džob,biznis?

chápu to správně, že jádrem těch slov je penis?

mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým

co je to za šprty?

mam vobdivovat tvoje navoněný hovno?

sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo

a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný

nebo...

 

15.10.2015
Babská rada Dana Landy

V býlí je síla!

13.10.2015
Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu

Když ze spánku tě budí krutá předtucha

Vaříš si čaj a doufáš,

že je to jen psychická porucha

Pod očima kruhy

Ženy spí

A pořád znova mezi doušky:

"Válka, válka, válka!"

Lidé jsou nedočkaví,

tečou jim zlý sliny

Zradili své syny

A zase znova:

"Válka, válka, válka!"

Do jara, je to jasné

Kdo jiný by zachránil fau-vé

Než náhradní výroba užitkových vozů

Na vožení raněných a jejich úrodu

Svět se zbláznil, říkají v televizi

A zase lžou, protože blázní lidi

A zase znova:

"Kup si teplý ponožky, bude chladno

Rýže pár pytlů

A teplý prádlo!"

Děti už dlouho neviděli tanky

A pískat pumy

Taky neví co je hlad

A nemaj čas si hrát

Zato kňourat vo ajfoun

To fakt umí každej smrad

Rači du spát, vždyť už svítá

A v uších mi zní Bhagavadgíta

V mlhách chrám svatýho Víta

Někdo volá: "Zneuctili vlajku!"

A pod tím jen tisíc lajků

Bratr proti bratru, dejka!

Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu

Ale rači Švejka.

 

traigunjavišajá védá
nistraigunjó bhavárdžuna
nirdvandvó nitjasattvasthó
nirjógakšéma átmaván
12.10.2015
Kladenská lidová

Nad Tatrou sa blýska, nad Řípem smráká
bydlíme na Kladně ve 2+kk
Jessie hodně maká a James se fláká
bydlíme na Kladně ve 2+kk

2+kk
2+kk
pes přes oves vesele tu skáká.

8.10.2015
Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách

Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné

nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné

nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné

vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné

je třeba To vstřebat, vstřebávat?

či je třeba nevstřebávat?


A další otázky ke vstřebatelské praxi:


Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající?

Je strach vstřebatelný?

Je smrt vstřebávání či nevstřebávání?

Lze Boha vstřebat?

Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba?

Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat.

Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími?

Lze vstřebat, co nemá kontury?

Lze to co má kontury vstřebat?

Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením?

Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním?

Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí?

Ne?

Pak ji bude třeba vstřebat!

Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností!

Vstřebat či nevstřebat!

Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ...

5.10.2015

Medvídek Pú je Bůh.
Kryštůfek je Christopher a to je Christophorus,
Kristonoš.
Medvídek Pú je Kristus.

Kryštůfek Robin s sebou nosí Púa a s ním i všechnu tíhu světa.
Bum, bum bum, hlavou napřed ze schodů.

„Pane Bože, já jsem znal nějakýho Boha Otce, nejste Vy jeho Syn?“
„Kdepak, Bůh je jen jeden.“

Medvídek Pú je Bůh.
Když přibili Krista na kříž, musel mít ruce rozpažené
a když si mu sedla nějaká moucha na nos,
musil ji vždycky odfouknout.
A myslím,
ale nevím to jistě,
že proto se mu začalo říkat Pú.
Medvídek Pú je Kristus.

Cožpak nevíš, že Bůh je medvídek Pú?

 


Literatura:
A. A. Milne:    Medvídek Pú
J. Kerouac:    Na cestě
Bůh et al.:      Bible
J. Cimrman:    Afrika
Hop Trop:      Tři kříže


Cestář (poezie, Kolemjdoucí) • Televíze (poezie, Kolemjdoucí) • Mír (poezie, Turda)
    

27.9.2015
Mír

Za války se válčí,
v míru se míří.

21.9.2015
Televíze

Televizi nemáme

jdou z ní divný barvy

Lezou z ní démoni

Přímo dovnitř hlavy

Život je dost složitej

Tak nač si ho kazit

Nač se dívat z povzdálí

Lepší je ho zažít

Lepší než přijímač

Když už

Rači vokno

Obraz co jde přez družice

Můžeš vidět rovnou

Howgh!

19.9.2015  (upr. 29.9.2015)
Cestář

Byl jsem cestářem

svou práci měl jsem rád

Bylo jí akorát a nebyl nikdo

Kdo měl by do ní hnát

Cesta byla přímá

Ve dví půlila svět

Ve dva směry dávala pohledět

Odrážela čas...

Na podzim bylo listí mést

V zimě zas

Sněhy hrnout v mez

Nosila krále i šašky

Ty kdo spěchali, nebo se courali pěšky

Byly doby, kdy jezdilo se tam

A po nich, vždy čas cesty zpět

To mamonáři chvátali, kam bylo co nést

(A kdo nejel, tak tam aspoň hleděl)

Byl jsem cestářem, krásné bylo být

Pak přišel "blahobyt" a mě začali bít

Stal jsem se žebrákem

Neb nebylo proč mést

A cesta zarostla, přestala vést

Sedávám u ní a vídám krále i šašky

Ty co za sebou nechávají prach

I ty kdo jsou pěšky


Kozy15 (poezie, AN') • oslí faux pas (poezie, vomezený volání) • Nezvaní (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Obrázky (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Doba jedová (poezie, ZaZatáčkou) • Ontogeneze (poezie, ZaZatáčkou) • Cejch na duši (poezie, ZaZatáčkou) • Lampy (poezie, ZaZatáčkou) • Stejská se mi, pankáčové! ;-) (poezie, ZaZatáčkou) • Slepá ulička (poezie, ZaZatáčkou) • Co řekl jeden dozorce druhému (poezie, Turda) • Co řekl jeden ředitel Národní galerie v Praze druhému (poezie, Turda) • Jsem míň než pes (poezie, Kalimeee) • V barvách (poezie, AN')
    

31.8.2015
V barvách

Červené oči.
Zelené oči.
Fialové oči. Zírají.
Nechoď pryč a nechoď moc blízko.
Tma škrábe šarlatovými nehty
do nic netušících tváří.
Do borůvkových koláčů.
Nenarození do tmy křičí.
Skrze živé pláčí po životě.
Dávno mrtví se tomu smějí.
Smějí se ústy pannen
ve výkladních skříních.
Obleč si na sebe ty panny.
Staň se opět pannou.
Zašij rány, zažij rána, zastav krev.
Modré oči toho pána.
Nic nepluje v nich.
Ani loď. Ani mrak.
Jeho duši nenajdeš.
Modré.
Kde nic není
tam jsme my.
Černí. Silní.
Křehcí.
Skleněné květiny.
Nemotorové.
Netvoři.
Slupky naplněné novým obsahem.
Vyjdi do sna.
Naplň se námi.

25.8.2015
Jsem míň než pes

Jsem míň než pes,

jen nemám němou tvář.

Jsem hluboká prázdnota,

kterou nikdy neshledáš.

Jsem míň než nic,

a komu na něm záleží ?

Jsem opuštěné město,

co nikde neleží.


Jsem částečka prachu

lidskému oku nepatrná,

jsem zrnko písku

a mizím v mořských vlnách.

Jsem bezcenná cetka

jentak vyhozená,

jsem použitá štětka,

 - nehodnotná žena.


Jsem smítko, co smeteš

z klopu svýho kabátu.

Jsem někdo, kdo nesměl

ani jednou vidět svýho tátu.

Jsem někdo,

s kým se slova zbytečně neztrácí

jsem ten,

komu se mlčení vyplácí.


24.8.2015
Co řekl jeden ředitel Národní galerie v Praze druhému

Veletrhni si nohou.

24.8.2015
Co řekl jeden dozorce druhému

Chce se mi Treblinkat.

 

23.8.2015
Slepá ulička

Do klece vsazená, spoutaná provazy.

Naprosta zmatená svou vlastní iluzí.

Provazy dřou zápěstí, když se pláčem třese.

Svoje štěstí v neštěstí mlčky dál si nese.

Pohltil jí její svět když vichr v něm vál,

nemůže jít zpět a nemůže ani dál.

Je ve slepý ulici. Mezi odpadkama.

Hořkej roztok na lžíci a cítí se hrozně sama.

Zlomyslný stvůry zas vystrkují nos.

Na kusy rvou její vůli a začíná noc....


........Jen se svejma přízrakama, tohle musíš zvládnout sama!

23.8.2015  (upr. 25.8.2015)
Stejská se mi, pankáčové! ;-)

 

Stejská se mi po těch lidech, co nosili křiváky,

po těch, co i na pyžamu nosili dva spínáky.

......po všech čírech a těžkejch Steelech.....

Chybí mi každá nášivka i vlasy politý od pivka.

Chci zas řvát si „Anarchie!“ A fakovat když přijde policie.

Já chci zase v pogu skákat a nahlas zpívat „Humusáka“

Chybí mi Znouze a Houba a Totáčové-

.......STEJSKÁ SE MI, PUNKÁČOVÉ!!!!!

 

23.8.2015
Lampy

Vidíš tu benzinku? Tam za tím obchoďákem, hned vedle sídliště.

Tam všude bejval les.... To už je dávno....

Jen ty světýlka zůstaly.

Když přimhouříš oči zahlídneš víly, co tam tančily.

I když teď místo světlušek máme jen pouliční lampy.

To ony jsou tajemstvím týhle prázdný doby.

Plamínek poselství. O tom, co jme světu vzali.

Vidíš ty jiskřičky, co létají kolem nich?

Ty měli dřív lidé v očích.

Ještě když největší nástrahou v tomhle kraji byly bludné kořeny.

Dnes jsou tu úplně jiná nebezpečí.

A přesto se zdá, jako bychom bloudili...

Sem a tam se potácíme.... Empatie i smyslů zbavení....

A v těch lampách jsou naše duše. Ve skleněném vězení....

 

 

 

23.8.2015
Cejch na duši

Cestovala´s po hvězdách, poznávala galaxie,

na duši máš hvězdný prach, a ten už se neumyje.

Navštívila´s nový světy, jen cesta zpět je dlouhá.

Maj atmosféry jedovatý a nikdy nevrátíš se stejná.

Jejich kusy máš už v sobě, nepatříš tam ani sem.

I když dnes už žiješ nově, vytváříš si středozem.

Zůstaly ti zázraky, jiný světa vnímání.

Ale taky přízraky, co tě zpátky nahání.

Zůstanou ti navždycky v pozměněném myšlení,

lehce tragikomicky, jak Kainovo znamení.

Uvízla jsi mezi světy a je to tak trochu fajn.

Když už máš dost reality, tak máš v hlavě aeroplán.

Tvý vesmírný čundrování, realitu přehluší.

Vyvolá jen pousmání, že zůstal ti cejch na duši.

22.8.2015
Ontogeneze

Začalo to zvědavostí.

Touhou poznat světy, kde se mysl toulá,

a tak s dětskou bezelností,

řekla jsem: "Táto, kup mi flašku rumu, bublifuk a Freuda!"

 

Filosofický úvahy rozlíhaj se hospodou

a touha po vědění stala se jen fraškou,

píchám si perník za školou.

S taškou, flaškou a smažkou....

 

Dneska už jsem v pohodě.

Vím, že svět je jenom chiméra.

"Dobrej," říkám v obchodě,

"krabičku Startek, kondomy a Baudelaiera!"


18.8.2015  (upr. 23.8.2015)
Doba jedová

Vdechuju jed a vydechuju kouř.
Cestou kolem oceláren, chemiček a všech krámů,
co světu nesluší...
život letí samospádem. Píchá mě v plicích, 
i na duši.

Svět je špatně, ale točí se dál.
Plnej zloby, lží a válek. Plnej volů co ho ničí.
Pro prachy!
Když v knajpách žvaníme o svejch právech
a vytváříme mlžnej opar
útěchy...

vdechujem jed a vydechujem kouř...

5.8.2015
Obrázky

Když se blížíš

kolem to vlaje a plandá


tu je louka s chatrčí

posbíraná kapela s půjčenými kytarami

mladičký básník trvající na dočtení svého notesu

co na tom, že mu zvukař ani nevytáhnul šavli

pivní strýc, co zná všechny intelektuály

protiatomáky ve všech provedeních

sojové guláše

poskakující krásky, dodávající jistotu, že

tohle je ta osvobozená přirozenost

nazí denní i noční pračlověci

pár zbloudilých teenagerů, kteří příští rok přijedou vlasatí a ověšení korálky

a další rok už možná vůbec

a pak ti, kteří to vydrželi

skromné legendy undergroundu

děti a psi

a nějaká ta čistá pospolitost bez zbytečných gest

víkendový alkoholismus

debaty o nezabíjení zvířátek

nástrahách systému

paleta milostných hráteh

a poloh spánku.

5.8.2015
Nezvaní

Do hospody ke stolu

svá ega si nosí

jen pár z hostí

ostatní s nimi vedou bitvy jen v domácích ponorkách


Ale tito

říkejme jim provokatéři

budí v přátelích stud


Když jakoby konverzačně

ptají se

proč nezahodit své slabiny

proč se netaneme světci

co nás baví na našich chybách

kolem nichž se jinak točí

odpočatá řeč.

5.8.2015
oslí faux pas

Čau vole!

 

hýká osel oslu

 

Pardon, jak jste mě to oslovil?

5.8.2015
Kozy15

Když se není vyspat s kým,
tak se prostě nejde spát.
Prejže - rejže - nekalím?
No tak, hochu, nebuď srab.
Že nás v očích štípe dým?
Že má tamten čokl svrab?
Mně to neva. Dobře vím,
co je možné na Kozách.
Když se není vyspat s kým,
pořád se je čemu smát,
bez šatiček z kopretin,
bez zábran a bez výhrad.
Stesk do batohu zabalím
a tentokrát ho nedám znát.
Bez pardonu. Však s vědomím,
že všechno se stalo na Kozách.


bububu (poezie, Kolemjdoucí) • Bez názvu (poezie, Maya*) • Varovné signály (poezie, AN') • Na Matějské (poezie, Durman) • Vítání léta (poezie, AN') • O hledání srdce (poezie, Kolemjdoucí) • vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu (poezie, kolemjdoucí) • Onanista (poezie, Maya*) • Krátký (poezie, Maya*) • Infantilo (pro děti) (poezie, Maya*) • muší? (poezie, kolemjdoucí) • Nočník (poezie, Kalimeee a J.J. Fiala) • Dneska už to vědí všichni (poezie, Rogo) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí)
    

31.7.2015
co je za zatáčkou?

začátek je za zatáčkou?

ale já vidim celou cestu

je za horizontem?

ale já vidím i za horizont

je ve tmě?

ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla

poznal jsem i světlo

co cáká z očí

co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření

jako kouzelník pokustón

tahal jsem králíky z klobouku

tak co jako?

31.7.2015
...jedna noc

Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů

a mezitím si pomalu zavírala dveře

zatím co jsem usínal

stráže sem nechal jít do kasáren

aby nás nerušili

a ty už si měla sbalený to málo co máš

a vsadilas mě do příběhu

jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku

a nechávám se nosit

ó magdalo

jak jsi tichá v tom ranním šeru

ani prach co s ruchem dne se zdvíhá

ani hlahol trhovců

ani strach

až se ráno probudím

nechám ty sráže vzbudit

a prohledat věž

nenechám zlostí cloumat svým majestátem

ale v nitru budu hořet

a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším

a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede

protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá

ach, můj nejvěrnější

ženy rozhodují o životě a smrti!

27.7.2015
Dneska už to vědí všichni

Zaplul jsem do jemného obrysu
pozvedl hlavu
a celý se zachvěl.
Dneska už to vědí všichni!
Nadpozemsky krásné obnažené stvoření odešlo do koupelny
a já uslyšel proud vody
v představách jsem hladil každý záhyb právě omývaný
drobná ňadra omyté panenky se tyčili s hříšnou rozechvělostí
vstal jsem
uchopil jí kolem pasu
a něžně políbil
pookřáli jsme na další měsíc v tichém odloučení
mnohé přepadala mrzutost
a my bojovali s rozumem
Přestat s tím!
Naposledy jsem políbil chomáček ve skupenství balzámu
slaný a sladký
jako jahody vylovené z moře
dostali jsme se do šílenství chvění
a líbání pohlavní cestou
musíme s tím přestat
Dneska už to vědí všichni.

5.6.2015
Blšanský vrch-Louny

25.7.2015
Nočník

Su nočník a nemůžu spát,

mužeš do mě chcát, hej!

nebo chce-li se ti srát, hej!

Mužeš v klidu usínat

a nemuset se posírat.

 

Jsem nočník, létající muž,

tak se ale nauč už,

nebejt poloplnej huš hej.

 

Kempim pod postelí,

ať je pátek nebo pondělí.

Tvý mokrý sny vídám,

když sereš, vždy tě hlídám.

 

Jsem tvůj kámoš NOČNÍK, hej!

Nejsem úchyl ani gej,

A když jsem po vokraj plnej,

letím za hejnem s dojmem hnojem.

 

…Tvá hovna před spaním nočník nosit musí

Po okraj narvaný, s tvými výkaly si něco zkusí…

 

Křídly mávnu, pak se vznesu

nad vrcholky lesů,

kde hejna nočníků

tvý hovna nesů a srdce jim plesů.


V temný noci

nočníků je rej,

jsou to tvrdý kluci,

ze sebe jim něco dej!

V klidu do mě nasírej, hej!

 

… K hlavnímu nočníku valijó k lesu,

vodevzdat vejslužku, už mu to nesů.

Za nuzkou vejplatu,

za hovno na saku,

hej někdy je to masakr,

přesto mám svou prácu rád,

Jsem noční muž  -NOČNÍK – tvůj kamarád

 

 

 

 

 

23.7.2015
muší?

muší tělo bejt muší, nebo bejt muší nemuší?

muší bejt muší

a co nosní dírky taky muší?

A prdelka švestková

to je tim potem nečistym

nečistota a čistota je výplod mysli, kerá je sama nečistá

nečistá?

nečistota a čistota mysli je sama nečistá

mysl je muší farma

muší mysl tolik farmařit?

farmařiť

nebo může

nebo chce, nebo nechce

co chce kde chce kam a proč

kolotoč

haf!!!!!!!

do očí kočí bičem syčí

do moči ti obočí skočí

jež ti z údu vyskotačí

hele borůvka se z nosu tlačí

vysmrkáš se fialově

fialový vítr v hlavě

v Čechách nebo na Moravě

sem tam a nebo tady hravě

projedu si mozkem hrábě

co zustane není v trávě

víno pijem na Pálavě

do kundy strčí ruku krávě

zootechnik s praxí hravě

aby oplodnil jí zdravě

co před tím vzal samci bravě

bravčová konzerva!

kolotoč, beru si kohouta

ten kokrhá a má pěkné sedlo

taky se kolíbá dopředu dozadu

pozor, na hřebínek, bradu

touha je klam

touha tě zradí za zatáčkou

touha tě zabije a znova zrodí

touha tě zklidní, aby tě vyhodila ze sedla

touha tě sklidí

touha je zázrak kámo, zázrak

kama je cesta, brácho!

je víc než čundr

na mejch čundrech je nuda, jelikož tam nikdo nebejvá

 

21.7.2015
Infantilo (pro děti)

LETNÁ-

KOUZELNÁ

 

Dnes potkala jsem hocha

jak skrytý v břiše hrocha

sní

že bude principálem

Však jak se tak kochá

lechtá to hrocha

zavře pusu 

a uvězní ho málem

Naštěstí hroch

(narozdíl od jiných potvor)

má ještě jeden průchozí otvor

A tak je z klučiny krotitel cév

žaludku,slinivky

a především střev

 

SKŘÍTČÍ PÍSNIČKA

(G,A,C,G)

 

Vítr fouká

tráva tančí

pod stromem

dva skřítci jančí

neposedové

Brouci lezou

v stopách srnčích

skřítci jančí

v blátě,v trnčí

les je přikryje

Vítr fouká

slunce hřeje

na sebe se

skřítek směje

v louži skleněné

Brouci lezou

listí tleje

skřítek dělá obličeje

spadl z kamene

 

21.7.2015  (upr. 31.7.2015)
Krátký

Postmoderní společnost

 

fontanely lidstva

sotva stihly srůst

a už aby si dalo

od hrabivosti půst

Však ono se to všechno

teprv přemostí

až lid přestane prahnout

po Bohorovnosti

 

Mužův chytrý čin

 

I přes nápor chlamýdií

penis svůj si v pochvě myji

Jaké by to bylo žití

bez pravidelného žen krytí

 

Ženin chytrý čin

 

Celibát zrušený

má ze mě lazara

rolety spuštěný

prohnutá na márách

 

Ráno na Pavláku

 

Babiš v metru rozdává koblihy

a já se mu směju-

hihihi

 

Antikatolická

 

Někteří lidé jsou slepí a hluší

Ti druzí

bez kolen odřených

tuší

že svět není dogmaty

klícka pěstěná

Že mohou pomocí lásky jen

vynajít ve snu další sen

a přijít věcem na jména

 

Vejce

 

Na okně vejce

na rtech puberta

koldokola městský prales

podzimem rozkvétá

Na okně vejce

na něm rozkaz smělý

káže snad co s vejcem

dělat bysme měli?

VAŘ

Zdáli jen šmouha černým fixem...

Chci vzít ten fix

a napsat si 

DOSPĚJ!

tlustými písmeny

rovnou na čelo

 

Neurotičtí milenci

 

Nech ty nehty!

Radši zahladíme díru

co nohou jsem prodřel do linolea

a půjdeme se pomilovat

 

Ad hoc

 

Ubíhá první hodina školní

(já v podřepu)

laskám Ti zduřelé partie dolní

(kundu si otřepu)

Protáhnu se,hřeješ hezky

(mňau)

orgasmus groteskní,loučení teskný

(a čau)

 

21.7.2015
Onanista

Po poli utíká onanista

je mu jednadvacet let

Občas se zastaví

ručkou zamáčne švába

nevěda

že jeho penis je jak

právě zapálená cigareta

v čerstvě umytém popelníku

 

Po poli utíká onanista

je mu jednadvacet let

Voní po čerstvě vypraném kapesníku

a potí se mu dlaně

nikoli z námahy

nýbrž z horečného vylučování feromonů

 

Po poli utíká onanista

je mu jednadvacet let

a honí ho estébáci

Všichni se proti němu spikli

nikdo ho nemá rád

21.7.2015
vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu

neměl sem tu kunu sežrat

rozumim teďtomu, co říká a to není prdel

naštěstí nejsem sám, sou v tom i Tři kamarádi

kerý sou ve skutečnosti čtyři nebo i víc

tři je jenom zástěrka

ano, jsme to my, noční gang na skládačkách projíždějící Prahou!

my sereme na vokna drahejch bouráků a mezi automatický dveře vobchoďáků

my se zabýváme urážením přizdisráčů a rozkladem jejich systematické pomatenosti

jsme to my kdo si užívá šáša bukkake hezky pěkně těch kundiček s drahejma kabelkama

ano, v přestrojení se vydáváme do vašich televizorů a přehryzáváme vám kabely

a vykonáváme svojí potřebu v těch bednách a vy na nás čumíte ani to nevíte

vy vymytý mozky prací a papeženstvím

sereme vám na vaše hlavy

a na hrudi se skví Trimuskulus

a pod vašima skalpama je vyrytej nožem

nožem našich srdcí

kerý ostří vaše bezcitnost

(šáša bukkake je nová odháčkovávací metoda keru mi naučil sám guru jaru)

20.7.2015
O hledání srdce

všecko se děje tak jak má

všimli jsme si, že emoce a city nás oslabují

všimli jsme si také, že jich je ale třeba

jednak pro to, aby člověk poznal svoje srdce

aby docenil hodnotu stvoření

abychom se nestali člověkem bez srdce

abychom poznali, kdy nám ho chtějí sebrat

všimli jsme si, že po každém oslabení přichází poznání

a moudrost je veliká

a s moudrostí přichází moc

moc poroučet

oblakům, hvězdám i ptákům

a zase ta stejná otázka

jak neztratit srdce

20.7.2015
Vítání léta

Včera jsem pozorovala měsíc
měl dva dny do úplňku
a kolem něj polehávali hipíci mezi mraky
viděla jsem tam
tebe, tebe, ji, i tebe
a hřálo mě to u srdce
víc než oheň
víc než konopí a svetr

Nejlépe hřeje lidské tělo
tak k nebi posílám
vzduchem něžné pohlazení
snad si vás všechny najde
a s dokonaným úplňkem
přistane vám na tváři

Vítám letošní léto
rozloučením s tím minulým
...letos máme vlasy delší
a bolavější záda
ale stejně bosé nohy

Loňské problémy jsme vyřešili
a na letošní už si střádáme
- my pomíjiví blázni
letní víly, kašpaři
a udatní princové z Nemanic.

16.7.2015  (upr. 20.7.2015)
Na Matějské

na autodromu zastavil

a snivě hleděl v dál

když kolem z reproduktorů

Michal David řval

 

nějakou píseň o lásce

nebo snad o svobodě

na autodromu zastavil

a hrabal se v sobě

 

rád řek bych nad čím přemýšlel

když radost kolem hřměla

však rozjařená holčička

do mě z boku najela

16.7.2015
Varovné signály

Odmítám vnímat varovné signály,
odmítám - neslyším, jak zní moudrá rada,
že bez startu bez cíle stejně jsme prohráli
a je čas nastavit výprasku záda.
Odmítám budoucnost vepsanou do linek
a pouštím k sobě jen úplnou svobodu,
rozsvěcím světla ve světě vzpomínek,
není tu místo pro řád a pokoru.
Dvě ega v souboji
ve víru života,
ten zápas nebolí,
bolí jen samota.
Dvě ega zakleslá padají spirálou
k vrcholům vesmírným,
už není úniku před vší tou nirvánou
vtěsnanou do pouhé vteřiny.
Kdo komu pomáhá,
kdo koho vlastně chrání?
když pravda je posvátná
a přesto zraní.

13.7.2015
Bez názvu

80 braníčků

v pytlíku

za ruku chlapečka

z ubytovny

žárem tlejí houmlesy a

páchnou branickými klobásami

Zas vyspávám do dvou

po bongu bleju

pička vane jak

knajpička

a tobě vstane

ještě promodralej od Avirilu

Celý odpoledne na hřišti

ochutnávám bábovičky

po cestě domů bulim

 u plakátu o potratech

asi mám písek ve vagíně a

prahnu po varlatech

7.7.2015
bububu

jsou
velký knihy a tam to všecko zapsaný je, velká kniha hříchů se to jmenuje
zatím spí, ale až spadne na zem tak se zapráší a dostane se všem
jeden s holí se utká co zadnici štípe
jiný ambrózii, manu a med co z nebe dobrým do úst kane
a ústa pro ní jsou v srdci lačná
těm dobrým jazyk velký a chuť značná
těm zlým ještě větší jazyk
ale co do chuti jen pelyněk

Vtěch knihách není minulost

jen to co z ní vzchází

v těch knihách není zlost

není tam kde člověk byl, co kde vzal,

jen to co s sebou vozí

 


O dětech na ulici (poezie, Kolemjdoucí) • Názvy (poezie, Turda) • volejte řediteli (poezie, Kolemjdoucí) • ramada (poezie, Kolemjdoucí) • Srce (poezie, Kolemjdoucí) • Dáte si kávu? (poezie, Kolemjdoucí) • CTRLALTF4DYLÍT (poezie, Kolemjdoucí) • Výpadek (poezie, Kolemjdoucí) • To nejcennější skryto bývá hnusem (poezie, Kolemjdoucí) • Znásilněná (poezie, Rogo) • Reklama (poezie, Turda) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • Rodinný globus (poezie, Kulturní P_rnograf) • Bob (poezie, Oleg Olegovič)
    

30.6.2015
Bob

Jednou mi táta povídal,
že ten Bob Marley zase nebyl takovej pohodář.
Uměl se jen flakat, na práci kašlal,
a žensky že střídal jednu za druhou.
Prostě nedělal nic, aby splatil svůj dluh spolecnosti.
Od té doby premýšlim, kolik toho mam splácet já,
jestli na to kdy vůbec budu mit,
a jestli náhodou není lepší být jako Bob Marley.

29.6.2015
Rodinný globus

Položím si hlavu otce do klína

V níž vznikla jeho rodina

Otáčím ji dokola a prstem po jejím obvodu kroužím, hledám...



Astrolog hledá v nebeském glóbu odpovědi na otázky o vzniku vesmíru,

Student krátce našel a následně ztratil svou zemi na glóbu Země,

Cestovatel vysněně osahává nenavštívený kontinent.



… Nedaří se mi najít pravdu o své rodině na povrchu

mezi stonky vlasů, v neupraveném strništi, ani na kluzkém povrchu očí.

Rozšroubuji chřtán a rozevřu hlavu dokořán.

Pravda musí být přece skryta uvnitř!

Protáhnu ruce hrtanem,

Prohrábnu mozkovnu a vytáhnu mozek ven.



Na světle však vidím mrtvou šedou hmotu

A uvnitř mrtvé nic.

Hlava je mrtvá

A s ní odešla má rodina.



Mami, jak ti mám od teď říkat?


(leden 2015)

29.6.2015
O vědění
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
29.6.2015
Podzim

sem se na podzim narodil

a

když cejtim podzim, tak cejtim smutek

nepopsatelnej smutek z pomíjivosti...

něco jako bývá za soumraku někdy

ale za soumraku se to děje rychle

tak člověk nemá čas se do toho položit

a nakonec se z toho získá energie

z podzimu taky přichází energie

ale průvodním jevem je ten smutek

neni to nic hroznýho

jenom by se to dalo nazvat

smutkem, který nejde sdělit

nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek

tak to furt není to spojení absolutní

kerý by zrušilo tu touhu

takže jde možná o touhu…

je to energie a ta se nazývá různě

pomíjivost, totéž

to je z tý hry

sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně

cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce

chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli

no

upíři sme…

mírumilovný

co maji rádi krev

svojí  - i toho druhýho

pujdeme na vořechy někdy na podzim

loupat je z kůžiček

a vobčas si dát jednu hořkou

 

18.6.2015
Reklama

Dva horolezci na vrcholu.
Pot a slunce a radost.
První: „Sladíš?“
Druhej: „Jo.“

Ticho

Zpívá pták

Duhej: „Slaníš?“
První: „Jo.“
Šup a slaní.
drrrrr šup
Sebere pixlu instantního kafe.
leze leze pot pot akce
Pak si nahoře daj kafe.
Pohoda kdekoliv!
Prodeje jak svině!

16.6.2015
Znásilněná

Plazí se nekonečná skupina nevděčně hledící k lůnu
chtějí jen pláč a uspokojení
chtějí víc pro rozkoš
pro okamžik vítězství
pro pomazání krví
své matky.
Zápas o čistotu
se vede jen
za hlasitého posměchu.
Kopulující miliony
orgasmy výkřiky blaženosti
nový vůdce žádá o právo první noci
zhasínají všechny hvězdy
pláně jsou plné schnoucích zbytků
na stromech se houpou
poslední přátelé života.
Dětské tváře se již nikdy nebudou smát
i jejich těla budou roztrhána
během opakovaného znásilňování
i jejich těla se  budou houpat
ve větru poklidného vylidnění.

8.4.2015
domek-Mlýnská


 

9.6.2015
To nejcennější skryto bývá hnusem

 

Na rohu ulice starý, snědý, větrem a ohněm ošlehaný muž sedí

O zemi opírá se svou sukovitou holí

Oči hluboké má a jiskru tam

Čas rázem ztichne, vítr je ten tam

 

Jindy zas na schodnicích v plášti ze staré pokrývky

Bosý a lejny zaneřáděný lidskými

Vidím jeho svatou ruku, kterou ač nezvedá, jdu blíž

Ptám se jakému přání mohu říci budiž

On dí dej mi korunu ztrpčeným hlasem

Divím se, té doby pro jednu nežebrá se

Slyším a žasnu, v slovech vidím, ano Já, tu jsem

Sedí svaté skryté hnusem

A zas to hluboké oko

Pomáhám mu vstát, situace jako ze sna

A v dlani jeho, koruna leskná

 

Pak po létech v jiném městě povědomá tvář

Silueta klidu jeho stoje vrhá zář

A stále dokola v myšlenkách zas a zas

Volá mě, slyším ho: „blíží se tvů čas,

Opustíš ženu dítě i statek

Vrátíš se k nám nazpátek

Skončí tvoje oddaná tu služba

Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“

 

Stalo se pak také, že vtělilo se do ženy s krásným obličejem

Z kmene kde tu krásu ničí stříbrem co zabodáno v něm

A v zacuchaných vlasech prach a zdobí se tím co najdou

By uctily krásu tu pomíjivou a ztratily strach

 

Po tři dny jsem ji potkával v různých městech

Rozmlouvala se mnou činy

Tu seděla na nádraží jako by nic

Jindy ukázala se mi jak obelhala hlídku obchoďáku

Kdy ukryla kradenou cetku v šátku

V tašce plné zbytečností

Nachala se prohledat a pak zakryla jim oči vycucaným bombónem

A nakonec v prachu na kůlu na ček teku

V lotosové pozici držela hlídku  

 

A stále dokola v myšlenkách zas a zas

Volá mě, slyším jí: „blíží se tvů čas,

Opustíš ženu dítě i statek

Vrátíš se k nám nazpátek

Skončí tvoje oddaná tu služba

Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“

9.6.2015
Výpadek

Nastal totální blackout - hrozný!

Z nebe padají špijonážní drony

9.6.2015
CTRLALTF4DYLÍT

Vypadnul systém

Nejdou staničky, nejdou ani naše počítače

Lidé se nám marně snaží dovolat

ale nejde to

telefony jsou totiž napojený na internet

Nejde ani wifi - bezdrátová věrnost

A všecky naše jména jsou v cloudu

A ten mrak je snad někde v Americe

Za to jistě můžou anarchisti...nebo teroristé

v lepším případě bezdomovci

Snad bychom se  o příčině mohli večír dozvědět ve zprávách

ale televize je napojená na internet

a rádio se už v kapesní formě téměř nepoužívá

Kolega byl ráno nervózní a ve stresu

Než sem mu vysvětlil, že by se měl radovat

Konečně se spolu zase začnou lidi bavit očima

A ani my se nemusíme dívat do monitorů

 

...ale spolupracovníkovi se stejně ještě klepou ruce

zdá se že neslyší muj hlas a pohled má do dálky

po chodbách choděj lidi jako mátohy

a mačkaj ctrlaltf4dylít

 

 

4.6.2015
Dáte si kávu?
nevedu

nemam čas

spěchám

dej vědět, teď nemám čas
jsu na schůzku
jede mi vlak

zavolejte mojí sekretářce

telefon najdete na netu

vyplňte tady to a dejte to do schránky, vedení se rozhodne

do čtrnácti dnů dostanete odpověď

jesi nemáte účet u komerčky tak nic nečekejte

nemáme vás tady v systému

doložila ste doklad o doložení?

zkuste druhé patro

ne tady ne, děte do třetího...

musíte na pokladnu do prvního

dali vám doklad, tak to vorazítkujeme a můžete do čtvrtýho

dobrý den

jak vám mohu pomoci...

kávu?

hned to bude, sedněte si tady

já vím je to zdlouhavý proces

ale mohu vás ujistit že náš úřad vás informuje

a kdy to bude?

jak kdy

Opakuji, náš úřed Vás in-formuje

aha

a kdy bude výsledek

brzy

výsledky...máte doklad o zaplacení?

...budou brzy

ještě jsem si tady ve vaší složce přečetl že nemáte účet u naší spořitelny a pojištění, tak to vás pošlu do druhého patra

a pak již můžete na sekretariát do páteho

dobrý den

sekretariát

ano ano,

ale váš účet začne platit až zítra prozatím pro vás nemohu nic udělat

přijďte v pondělí

ve čtvrtek je státní svátek

dobrý den

ale vy nemáte na účtu žádné paníze

musíte si založit ímejl a ebanking

a zaslat na něj z check pointu nejaké bitcoiny

rozumíte!

dáte si kávu?chci aby mi někdo věřil

musim si jít podrbat přirození ale tady ne je sem vidět

na záchodě je kamera

ale tam to zakryji kabátem dáte si kávu?


3.6.2015
Srce
srdce má rádo vítr a volnost
srdce nám chybí
tady u gringů v systému
utlačili ho tíhou argumentů
rozřezali do segmentů a oborů
opili ho tupostí alkoholu
natřeli na bílo
a krev nalili do strojů
co cítí sami
co si máme myslet
srdce má zalité hlavně
a muška ubroušená zákonem
a na srdci struky obsazené mamonem
a touhou dělat věci "správně"
3.6.2015
ramada
ještě vodškrtnout nějaký bizarní polohy co ještě neznáme
třeba sex ve stoji na hlavách
ale to musim začít trénovat
...umíš provaz?
to by mě taky zajímalo
a exkurze podhlavních orgánů ženy
sex do zadečku ještě jednou
a do pusinky dvě hodiny
sepíšu si to všecko a pak si to vodškrtnu
v televizi to neni vono
sex ve třech mě nezajímá
pokud to nebudou dvě holky, ale ani tak mě to nezajímá
rači se věnuju jednomu pořádně
a ten klistýr
ten taky
třikrát
a pak hladovění
a čtrnáct dní ve tmě
to je taky dobrej sex
a chůze bosej
a nic nechtít
ležet v trávě
cvrnkat kozí bobky
pozorovat hmyzí komůrky v kravim lejnu
a voči naší dory
a hlavně ramada
dřevěná ramada
tam budu sedět celý dny
a pozorovat jak rostou kytky a tráva
a jak pochoduje mravenců armáda
a ticho bude hrát na tibetský mísy
a ženy budou krášlit dům
krásou svých těl a vyšívaných šatů
jídlo bude skromné
ale život bude sytý
1.6.2015
volejte řediteli
je to divadlo
vesmírný divadlo
ty na to nevěříš
tak to nevidíš
to máš jako řeč kamenů
nebo stromů
nemůže to slyšet někdo kdo na to nevěří
v tom se plete celá věda
celá tadle civilizace vytváří dojem že je to obráceně
že si to nesníme
ale že musíme žít to co je
pracovat, nenávidět, plodit děti
v klidu sedět
nedávat nohy na sousední židli
neházet houbu na tabuli
nedrtit křídy
nepsat na tabuli píča
nemít víc manželek
nemít rád cizí děti
myslet si že sou cizí
sledovat televizi
pak se o tom bavit s dalšíma co to viděli
ovšem podstatná je tvorba
bůh tvoří
tvoří vznikem nového, nebo udržováním starého, nebo ničením starého
toť jedna a táž věc, jedna síla a atribut božství
je možný vytvořit boty
je možný je nosit co nejdýl bez opotřebení
nebo je možný je zlikvidovat okamžitě
je taky možný chodit bosej
nebo po žhavym uhlí
nebo po ledu
všecko je možný a svět je magickej
neuzavřenej
tvořící se
nikdy ne zcela vysvětlitelnej
ale pochopit jde fintou
ppo částech
a pak to složit
vidět že to nejde do sebe
že je tam toho víc než těch dílů
a pak to třeba uvidíš jasně
mezi každym okamžikem
je sto dalších okamžiků, který tu nejsou pro tebe
mezi každou pikosekundou se na tebe dívá tisíce jiných bytostí
ale ty je nevidíš
protože oni mají schopnost vidět 101 okamžiků
zatímco ty zíráš na jediný políčko filmu života jehož si součástí
oni vidí několik dalších dílů
tak jak by nemohlo bejt něco možný?
a jak je možný, že nám to pořád říkají?
není to vědecky možné a nebo alespoň nění to prokázané
jaký mají důvod?
ve světě kde se nic neděje jen tak
samo o sobě
bez příčiny a následku
jak je možné, že jsme z vesmíru udělali krychli?
když vesmír je bez tvarý
a je jenom na nás jaký tvar mu dáme
jak je možné že existují normy ve světě který normy nemá
nechali sme se opít tou hrou?
uvěřili sme na její pravidla a ta jsme přenesli do reality a ta realita stala se pro nás skutečností
vyhodíš figurku a zemře tvoje tělo
dostaneš infarkt
protože tě to tak rozčílí, že...
tě polije horko
věříme na to žče kunda vypadá tak
a čurák vypadá onak
věříme na pohlaví
a na jejich přitažlivost
ale co když kunda je květina a čůrák je čmelák
a co když kunada je auto a čůrák je člověk
¨co když vlastnictví je kunda a jeho uskutečnění čůrák
co když je zahrad kunda a člověk je čurák
co když čurák je mrak a kunda je země
co když kunda je hmota...
a čůrák je ideje
že vousy rostou...rostou...hmota
a kdo hmotě říká staniž se vousem a rostiž do délky
kdo řekl že to co vidíš v mikroskopu není jen další projekce mysli?
další víra
další katedrála
a tady v kundě rodí se homunkulus
kde
v prázdném místě kundy
?
zrozen z nesmyslu vajíčka a pitomosti spermie
něčeho tak neuvěřitelného
je to jistě nějaký šprým
že z ničeho rodí se něco
a šprým je i to že z něčeho nebude nic
atom, je holý nesmysl
jedna z nejsurrealističtějších imaginací
a spermie
to snad ani nejde říct
jak směšná je to představa
nebo ten klíč
klíč piva
otevírající skříňky
tekutina ovlivňující mysl?
a když si zvykneš na adrenalín, nebo na zamilovanost...
jako notorik
v oku to musí vězet
že člověk je uvězněn v realitě
v rychlosti okamžiků
šmíruje tě
nepoznaný
dechberoucí
nezničitelný
divícíse
obdarovávaný
darující
klanícíse
uctívaný
milující
nenáviděný
jasný
utajený
jediný
avšak rozkouskovaný
nebo ona
?
jaké má podhlaví
krk
hruď
boky
nohy
ruce
puzení
lejno
touha spojit se
a explodovat
?

 

1.6.2015  (upr. 3.6.2015)
Názvy

Tetovací salon Teta!

Urogenitální infekce Urgent!

Pro Vás!

1.6.2015
O dětech na ulici

o dětech na ulici

co jedí zbytky vod bohatejch turistů

že sou na tom hůř, protože nemaji obzory

a možnosti

ale já vidím turisty jako lidi co prchaji

zatímco ty děti jdou životu vstříc

jsou tedy na pouti

a pouť je tu pro radost

zatímco prchají uprchlíci

ti, vyhnaní z ráje

a o nich je had i jablko

ne o prosťáčcích, kteří budou téměř donekonečna snášet jejich úklady

ani o obyčejných lidech kteří se jim budou vždycky radši klidit z cesty

ani o moudrých, kteří vidí jejich nekonečné pachtění a točení se v kruhu, ve kterém se nakonec unaví a pojdou v prachu

kvůli nim a jejich strachu je stále víc zákazů, a život se podobá víc a víc peklu, ačkoliv to peklo vytvořeno je v zahradě

my budeme téměř donekonečna snášet jejich nenávist k jejich vlastní podstatě a duši

ale oni nebudou šťastní ani naokamžik, zatímco my se budeme radovat když budeme mít chvíli oddechu, když oni budou oddechovat, lapat po dechu, než budou dál valit ten svůj kámen a mi jim budeme pomáhat
... a oni na nás plivat

malovaný na skle (poezie, kolemjdoucí) • jaro (poezie, kolemjdoucí) • vo růstu vlasů (poezie, kolemjdoucí) • Skandál! (poezie, redakce) • Půl třetí šestého máje (poezie, Rogo) • Šeříky (poezie, Turda) • žížalí blús (poezie, kolmjdoucí) • Syn rodu prostého (poezie, Rogo) • Modlitba k jídlu (poezie, Turda) • vo tej lásce nezištný (poezie, kolemjdoucí) • Mamonvill (poezie, Kolemjdoucí) • Pneuma tiká (poezie, Kolemjdoucí) • Žalozpěv potravinového mola přilepeného na feromonovém lapači (poezie, Durman) • Zahyneš na lásku (poezie, kolemjdoucí)
    

30.5.2015
Zahyneš na lásku

svině andělská

chytnu ti vlasy

a vyrvu ti je

nikdy to neskončí

toho se nenajíš

nenaplníš

neosvobodíš

skočíš rači z vokna

protože si budeš myslet že ty křídla dovopravdy máš

chci tě mít

jednou za měsíc

jednou za rok

třikrát denně, čtyřikrát

na vostrově anebo v nějakym hotelu

někde uplně mimo

aby vo nás nikdo, nikdo nevěděl

jednou za rok přijedu

a zhebnu v tvym klíně

pak se potkáme kdykoliv jindy a budeme jenom cizinci

 

v baťohu budu mít jenom vobrovskou bílou nafukovací peřinu,

hebkou a měkkou

bude plavat po zemi

a my se v ní topit

dusit já tebe a ty mně

cítím hadí sílu ve svý páteři

jde mi až do zátylku, cítím jí v čele a v rukou

můžu tě vyhodit ze člunu do vody a pak tě čistou vtáhnout zpět

v kopřivách tě nechám zemřít a v jitroceli tě vskřísím

vůně trávy a nekonečna

kůže a mléka

prolétne včela a ty se otočíš

za zvukem vesmíru

pak mi vrátíš oči a já se v nich utopím

a vyskočim ti zadkem ty čůzo

další jemnohmotnej výron

cucej mi prsty

já tobě nohy

spolknu tě celou

a usadim do polohy

že nebudeš vědět kerej otvor je na co

kde máš ústa a kudy se kálí

bindů tě zapálí

a pak budeš brečet

brečet budeš za to všecko co si udělala

za tu propast

za tu hloubku (sindhu)

za to město pod náma

za smrt i narození

za ráno a probuzení

za noc a poblouznění

za šakaly, který blouděj nocí a slídí tmou

větří stopu, jdou za tebou

a mistr, mistr lóže

bude klečet

a bude plakat

protože todle kouzlo boří chrámy

kosí vojska, armády

pouští vodu z nebe

a vítr od nikud nechá vznikat

až v trámech praská

tam co jsi schovaná

mezi trusem holubů a měděnkou

choulíš se zimou a nahotou

špinavá

bodá, bodá tě do srdce

mistr je zamyšlen

dívá se do prázdnoty

a ty to cítíš

kolena se ti chvějí

a kůži máš jak čerstvě oškubaný pták

křičíš: „ bodni ještě!“

nohy jsou kleště

a ty jimi trháš ten hřeb z těla ven

ale on je ve tvrdém dřevě zatlučen

mistr se dívá na nebe

a ty řveš a zhluboka dýcháš

a padáš mu k nohám

teď holubice bílá

zvedne tě a dá na prsa

ještě se chvěješ

drápky se zamotáš do vlasů pod košilí

a zahyneš

zahyneš na lásku

 

30.5.2015
Žalozpěv potravinového mola přilepeného na feromonovém lapači

myslel jsem že je to láska

byla to však jenom páska

27.5.2015
Pneuma tiká
vobčas je lepší píchnout kolo
a pozorovat prach
usazenej ve spárách
a kamínky z cest
to kolo ničí všecko co by chtělo kvést
a budí strach
když s nabírající rychlostí
ruší klid našich kostí
kolo je vrah
co rodí s bolestí

 

26.5.2015
Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk

Pro všecku marnost světa slunce…

Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde

A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk

Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek

A já se náhle lek, že jsem Neználek

A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti

že to jsou moje kosti kerý lámou

A že sem na svý cestě nějak uhnul

Lunární modul se mi unavil

A tohle město, snad ne Mamonvill

Ječí do mejch vočí lživý hesla

A každej chová se tu jako kurva

I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak

Světlo potáh divnej plak

A pořád znova říkaj co bude pak

A stále míň času abych byl

Nějak mě unavil –Mamonvill

Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk


Pro všecku marnost světa slunce…

Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill  

26.5.2015
vo tej lásce nezištný
Pletu si lásku s vlastnictvím

jako pes běhám okolo boudy

možná ani nejde vo tvůj klín

jen o vůni rodný hroudy

říkáš že deš někam ven

že deš za jiným

ač nebortí se můj vlastní sen

sám si ho svou myslí zdrtím

jen abych viděl výraz ve tvých vočích

výraz zklamání a soucitu

jen abych upoutal tvoje zrcadla

a pěkně si je vočíh

jesi se v nich ještě vodrážim

jesi ještě žiju, jesi sem pes

a jesi s trochou štěstí

necháš mi můj řetěz

 

25.5.2015
Modlitba k jídlu

Ó jídlo delikatesní,
každý kdo Tě sní,
se má.
A ten, kdo Tě sní,
jsem já.

 

(Amen)

21.5.2015
Syn rodu prostého

Na samý vrchol hory

vydal se syn

rodu prostého

hledat útěchu a porozumění

domnělých bohů.

 

Netušil nástrah,

života neznaje,

zvolil za průvodce

lidskou zrůdu,

v okolí známého

Matěje podvodníčka.

 

Syn rodu prostého

se Matyáš jmenoval,

tak jak mu s láskou

rodiče zvolili.

 

Syn rodu prostého

svou naivní představou

o běhu světa

se lichváři upsal hned zkraje.

 

Naštěstí bohové

dobře ho znali

a lepší svět

mimo svět

byl pro něj přichystán.

 

Podvodníček Matěj,

stále ještě za dobrého pokládán,

spřádal ve své zkaženosti

důkladnost nového hříchu.

 

,,Nespěchej na vrchol,

Matyáši rodu prostého,

vždyť zde

jen v polovině hory

nalezneš lásky

a vše, co k ní patří."

 

Uvěřil Matyáš

syn rodu prostého

a nechal se zlákat

do příbytku

zločinných spojenců Matějových.

 

,,Žádná krása,

žádné lásky,

jen hnusní tvorové

sápou se ke mně.

Světe, hnuse,

což nikdy neuslyším

varovné volání?"

 

Ožebračen, zbit

a vyhozen na horskou pěšinu

sbíral svou sílu

ještě pár chvil.

 

,,Mí drazí bohové,

sám k vám dojdu,

ač vědom jsem si,

že poslední mé kroky

mohou to být."

 

Konečně vrcholu samého

dosáhl Matyáš,

syn rodu prostého,

a mohl naplno vychutnat půvab,

který je přichystán

jen pro kroky obětné.

 

Pohled dolů,

do údolí,

do vesnic

i hlubokých lesů

uchvátil jeho představivost

až do horečného blouznění.

 

,,Jsem syn rodu prostého

jsem vlastně hoden

vysněné přízně bohů?"

 

Toho dne se stal kamenem

bez pocitu bolesti

v plném uvědomění si

strastiplnosti života člověka.

Cesta zpět

mezi milované

již nebyla možná.

 

Jistota,

že návrat bude opěvovat život,

není jistá.

 

Přízeň bohů

se naplno projevila

daleko později,

kdy zem byla pouhou pustinou

a nejblíže k dokonalosti

měl kámen.

Ten, jenž svým klidem

byl jediným naplnitelem pokory.

 

11. 5. 2015

Praha-Olšanské hřbitovy

(hrob Schubert von Soldern)

20.5.2015
žížalí blús
na hřbetech listů se hromadí voda
pak s plesknutím dopadá na zem
mezi těla žížal, který se topěji pro radost jinejch
ta voda se spojuje
a jednou, to ti řikam, jednou podemele celý todle šedivý město
kameny se zahrabou níž
a my je budeme hledat
možná zase uslyšíme jejich elektrický mručení
a nebo budeme už tak tupý
že budeme žít v jinym vesmíru, možná digitálnim
možná v koncentrácích
17.5.2015
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Šeříky

Copak si šeptají šeříky v šeru,
copak to šeříky řeší?

Pozorně naslouchám, když u nich seru
na dohled od zóny pěší.

 


ŠEŘÍKY
JSOU VĚTŠÍ
NEŽ MY!


 

 

12.5.2015
Půl třetí šestého máje

V místnosti bylo ticho,

jen oči do sebe

v slabých třepetancích narážely.

Za okny bylo jaro

a také nutnost pomalu se rozloučit.

Zámek dveří zapadl s odříkavou ozvěnou.

Kroky směřující za dalšími okamžiky

se naposledy proplétaly.

Rozum zůstal stát,

aby do něj mohly postupně narážet

všechny známky prostopášnosti.

Bylo půl třetí odpoledne šestého máje

a určité stupně lásky

prožívaly svou malou smrt.

6. 5. 2015

Praha-Letná

7.5.2015
Skandál!

Přišel ke mně Jean Claude Van Dalle
rozprášil mou sbírku mandal.

Rád bych mu to někdy nandal
.

5.5.2015  (upr. 12.5.2015)
vo růstu vlasů
ne jako ti mladí

co jim zbývá dalších vosum časů

na to se milovat, nenávidět

my už máme jenom jeden den,

jednu noc, jednu hodinu, jednu minutu, jeden okamžik

tak neztrácíme čas ohledy,

když jdeme do Ixtlanu
ať hřmí

nebo padaj stromy

zraky máme neochvějně upoutány k horizontu a rukama se dotýkáme vesmíru

prsty jsou vpletené do těch stromů

a v zemi zarostlý nohy při cestě do Ixtlanu

my tomu v Čechách říkáme Praha

jdeme až na prah

až za prach

až rozzáří se v křídlech její krása

praho jsi uvaděčka
nebo přístav?

jsi trvalá nebo věčná

jsi skutečná a nebo jenom v oku nastřelená

nebo jsi muj poslední život


chlapi to tak mají

tak když vidí ženu

s kerou mají něco blízkého

hned vystrukují pindíky a šavlují s nimi jako furianti

a tak se to důležité schová za obyčejný nepokoj

a to pravé shoří ve víru vášně

není a nebylo poháru,který by se tím naplnil

snad jen ten který předem prasknul

když prst vůle na něj tolik hrál

nebo kdo otočil ten pohár a nečeká na to co spadne shůry

ale přiklopí to co je dole

a pak si na něj stoupne - udna

a tak snadnějc v hovnech plove ....

píčovinky, sentiment mě už neba

i když někdy za večerů

kdy jaro tlačí mízu hore

na svojí violu si hraju

struny, nejhloub podladěně

pínys mezi struny vsunu a cikády mě doprovodí

když k tomu sklenku rumu do vesmíru já se vhodím

kde je potom co pohledávati?
nikteré svrbění nesnaží se urvat
pozornost svou v absolutním rozechvění,
jsa v něm neustále pohroužen...kde je puzení?
není li touha
není li touha
není li touha - jaro
není růst vlasů stejně vzrušivý jako pohlavní rozechvění?
ano v tichu lze slyšet tiché šimrání množících se buněk...

 

5.5.2015
jaro

věru!
jak je krásná země v jarním hávu
nejraděj bych nacpal si jí do rukávu
a tak zase poznávám boha v mysli člověka
který se zhmotnil aby mohl polykat
všecku krásu i bídu světa
sebe samého v ní vetkav

 

5.5.2015
malovaný na skle

svět je malovanej na skle
tak miláčku, netvař se sklesle
spoza sklo svítí světlo
možná jen aby nás pletlo
svítí dovnitř nebo ven?
jsem z té otázky unaven


Mihule (poezie, Kalimeee) • Ve strachu (poezie, Rogo) • Chuť moci (poezie, Rogo) • Pan Bernard (poezie, Rogo) • Ouro Preto (poezie, Bernardo Guimaraes) • " ? " (poezie, Kalimeee) • Edgar Allan Poe žije (poezie, Turda) • Ahoj (poezie, Kalimeee) • Běta (poezie, Turda) • Květa (poezie, Turda) • Miluše (poezie, Turda) • KAIN (poezie, Kolemjdoucí) • Dead William Blake (poezie, Turda) • Maruška (poezie, Turda)
    

30.4.2015
Maruška

Byla jednou jedna holčička
a ta se jmenovala Maruška.
Maruška měla moc ráda šunku.
Jedla ji ke snídani, k obědu i k večeři,
ke svačině, ke druhé svačině i na dobrou noc.

Netrvalo dlouho a Maruška se vyučila řeznicí.
Zabíjela krávy, ovce, kozy, slepice, kachny, králíky,
ale hlavně prasata.
Vyráběla tu nejlepší šunku na světě.
Z celého okolí se sbíhali lidé a volali:
„My chceme šunku od Marušky!“

Čas plynul. Maruška střádala korunku ke korunce
a snila o vlastním řeznictví,
o řeznictví, kde by prodávala jen šunku a šunkové věci.
Šunkové párky, šunkové rolky, šunkové konzervy, šunkové klobásy a šunkofleky.

Jednou na jaře, když jí bylo asi třicet pět let,
se Marušce její sen splnil.
Pronajala si malý krámek na rohu ulice,
do oken pověsila krásné červeno-bílé závěsy,
na stoly rozprostřela krásné červeno-bílé ubrusy
a nad dveře přišroubovala krásnou červeno-bílou stříšku.

Prodávala šunku a šunkové věci, jak si to vždycky představovala.
Její řeznictví „Na Růžku“ se stalo vyhlášeným podnikem.
Z celého světa se sjížděli cestovatelé,
jen aby mohli ochutnat nějakou šunkovou věc.
Maruška ale nezpychla a pořád prodávala levnou, chutnou a kvalitní šunku.

Také nedala nikdy dopustit na své stálé zákazníky,
kteří chodili „Na Růžek“ na kus šunky každý den.
Nechala je předbíhat ve frontě, cestovatelé se vztekali,
ale co naplat.
 
Marušce brzy nikdo neřekl jinak než
Šunková Růženka.

Jednoho dne se Šunková Růženka píchla do prstu
o řeznickou kudlu a řekla: „Herrrdek!“

27.4.2015
Dead William Blake

Williame Blaku,
dej mi ňákou žvejku.

William Blake, burning bright,
please give me some chewing gum.

23.4.2015
KAIN

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEVOBJÍMÁ

ŇIKDO        JINEJ SE NERADUJE

ŇIKDO        JINEJ SE NESMĚJE

JENOM        TY

 

ŇIKDO        JINEJ TĚ NETRÁPÍ

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEZRAŇUJE

ŇIKDO        JINEJ TĚ NEBODÁ

JENOM        TY

 

JSOU TO TVOJE VOČI DO KEREJCH SE DÍVÁŠ

JSOU TO TVOJE TVÁŘE,

TVOJE SLOVA, TVOJE VOBRAZY

TVOJE RADOST I STRAST

 

JE TO TVŮJ KLÍN Z KTERÝHO SI VZEŠEL I TVŮJ BRATR KAIN

 

22.4.2015
Miluše

Když Miluše tancuje,
každý se distancuje.

 

22.4.2015
Květa

Včela sedí na květu,
na mém květu pro Květu.

19.4.2015
Běta

Pitbul kadí u plotu
nedívej se na Bětu.
Kdo se na ní koukne,
toho pitbul kousne.

8.4.2015
Ahoj

V zdravém těle zdraví duch.

V nezdravém nezdraví ...

8.4.2015
Edgar Allan Poe žije

Když snad básník použije,
rým na slova: Poe žije

řeknu:
„To je poezie!
On asi ten Poe fakt žije!“

 

 

Epilog 1 (Lepší verze)

Když se píše poezie,
použije se: Poe žije.

Epilog 2 (Jak to bylo doopravdy)


Za dávných a dávných časů,
asi tak minulý pátek,
bydlil Edgar Allan Pú
v Lese sám a sám
pod jménem Edgar Allan Poe.

 

 

7.4.2015
" ? "

Dotykem ruky
řekneš mi otazník.
Pohledem očí
proč se usmívám?
Úsměvem jiskřičky
ve tmě si ožijou,
přeskočí do vlasů
a hlavy motají.
Ještě bych tu stála
a koukala a koukala.
Co říkáš nevnímám,
moje hlásky utekly.
Barevná žárovka 
středobod Vesmíru,
pro tu chvilku prchlivou.

6.4.2015
Ouro Preto

Jsi perla ukrytá v hájemství baroka,

černá zlať z dolů Chico Reie.

Odvěká múza básníků života,

krásnější, než květy orchideje.

 

Jak lenivá kočka ležíš mi v klíně,

hvězdná zář v tvých velkých očích.

Z ebenu tesaná antická bohyně,

netušíš, že brzy vše musí skončit…

 

5.4.2015
Pan Bernard

Po deset let na pouti

stále stejný papír

a slova psaná odspodu

svůj význam nedotváří

pan Bernard

ještě mladý trochu

čile se kroutí, kroutí

a poslední kokrhání

uzavírá den.

 

Pan Bernard ztratil přátele

a ženy se mu smějí

pro trochu slávy, naděje

se šaškem pánů stal

výš chtěl ten muž nebohý

snad do oblak až stoupat

nyní v lůně prostoty

se kroutí, kroutí

jen proto,

aby již další den nemohl spatřit.

 

21.11.2014

Praha-Olšanské hřbitovy

Letzte ruhestatte

der familie

Shubert von Soldern

 

3.4.2015
Chuť moci

Hromady sněhu

u masových hrobů

nic nezachrání

prázdná výčitka

Vzpomínáš na Katyň?

ze lži se nerodí láska

povstání nevede k cíli

zezadu do hlavy

tak jak to umí ti

kteří chtějí vládnout

tak jak to umí ti

co jsou stále

někde mezi námi.

3.4.2015
Ve strachu

Bojím se lidí

protože vypadají jako ty

těžko chodit ven

a zvedat ustrašené oči

těžko promluvit

usmát se

poslouchat

těžko jen tak odejít

psát dopisy

dožadovat se krve tvého těla

a růžového klína

tribuna bouří

hlasem nadčlověka

oni jsou vyvolení

pro vykonání soudu nad šílenstvím

těžko se ukrýt

před kopanci

a plyváním

podrobit se

podrobit

klanět se

a olizovat boty

bojím se lidí

protože jsou jako ty.

 

9.2.2015

Praha-tramvaj

1.4.2015
Mihule

Mihule potoční

mihla se potokem.

Že musí na oční

s monoklem pod okem.


Vyznání (poezie, Turda) • Čokoládová (poezie, AN') • Dlouhá chvíle (poezie, Kolemjdoucí) • O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše... (poezie, Kolemjdoucí) • V zrcadle (poezie, Pan Žu) • Ještě! Rka. (poezie, Kolemjdoucí) • Pět (poezie, Turda) • Musíme alespoň nyní zapomenout (poezie, Rogo) • Tik ťak (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Špunt a výr (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nová práce (poezie, Kolemjdoucí) • O nutnosti se spojit a tíze (poezie, Kolemjdoucí) • Řeknu Ti (poezie, Tomáš Recht) • Co usnadňuje komunikaci (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Rozpouštění (poezie, Kalimeee)
    

28.3.2015
Rozpouštění

Myšlenky se rozpíjejí

jako vodovky zapouštěné

konečky štětce na mokrém papíře.

Slévají se jedna v druhou.

Proud teplé vody

vymývá napětí z vlasů.

Oranžová prostupuje žlutou

jako rozpínající se žilnatina listů.

A původně bílá čtvrtka,

tak jednoznačná a jasná,

si oblékla háv teplých barev.

Utiš se, notak …

Ne! Ještě jsem o tom nestihla napsat báseň!

Nebraň se klidu.

Proč vzpouzíš se ?

Růžová, červená …

Ty se normálně bojíš!

Přiznej si to.

Vínová, fialová, modrá …

Neumíš vychutnat klid.

Chtěla jsem Vám barvitě popsat,

co je to ponížení.

Ale už ho rozpustila voda.

24.3.2015
Co usnadňuje komunikaci

žehlička

tělocvična

kohout

pragotron

louskáček na ořechy

písek

polívka

špunt.

12.3.2015
Řeknu Ti

Cosi voní.

Myslím.

12.3.2015
O nutnosti se spojit a tíze

Pojďme založit sdružení založené na vzdávání se sama sebe

Všechno co dáš, toho se vzdáváš

Jak pak může dojít ke sporu?

A pak až doneseme jídlo, společně ho sníme,

V jeho barvách obydlíme hospodu

V ní budeme chodit nazí a sbírat dary hostí

A pak koupíme půdu a na ní se oběsíme štěstím, ne

Postavíme si z bláta dům a budeme si hrát na mámy a na táty těch domů

Časem se budeme tak znát, že se přestaneme stydět chodit nazí

Budeme se tak znát, že spolu přestaneme mluvit pusou

Ze vzniklého ticha vyvstane řeč zvířat, kterou Jiřík už dávno umí

jenom my jsme jí zaTím neuviděli

I voda mluví a oheň, ptáci to ví, vidí to z výšky

Pak se ozve smrt, která se s ostychem a ráda zůčastní našich setkávání

A my jí víc poznáme, bude-li mezi námi, a ona nám ukáže, že se nemusíme bát

Pak přijdou poutníci a kolemjdoucí, budou se od nás učit a my je budeme léčit

Léčit z toho nedorozumění

Jsme zřeci, i když dnes si říkáme blázni

Postavme ten dům uprostřed světa

A uprostřed toho domu zapalme oheň

Pomažme se popelem

Není nic

Jen kruh

Není ani karma

Je jenom pro ty, kdo mají tíhu

Tíha je tlačí k zemi, a tak se zdá, že je možné klesat

A tíhu si svěřila duše, která se nezná,

která se bojí a která hledá

Až se najde ve středu světa...

Kde je ta tíha?

 

12.3.2015
Nová práce

Konečně jsem po dlouhých hodinách a dnech přání a meditací objevil práci. Práci, co jsem si přál. Celé hodiny se mohu dívat z okna na řadu stojících budov, projíždějících automobilů, a lidí nebo homunkulů, kteří se taktéž projíždějí ve svých golemkarech, mohu také pozorovat vlající kus hadru, který mi ukazuje stav vzdušných mas u památníku na Vítkově, často bývá dnes napnutý a tak zřetelně vidím dva pruhy, rudý a bílý s tím typickým modrým vklíněním. Vidím také jakousi tmavou postavu, ovšem bez koně. A za tím vším se honí mraky a v nich plavou ptáci. Když se setmí, sleduji rozsvěcující se škvíry oken tvořící jakousi tajemnou abecedu signálů na fasádách domů. Ale teď je křiklavo. A holubi sedí kdovíproč stále na jedné a též střeše ve stádečku neboli v houfu. Zprava na budově odborů vysílají vysílače a přijímají přijímače. A to všechno je to co vidím za jediný den. A těch dnů jsou tisíce. Jen občas někdo zazvoní a já s jásotem přistoupím k pultíku, a když vydám přišedšímu žádané, usedám opět ke svému stolu o osmi kapsách nebo se procházím místností o čtyřech stěnách.

Již jsem vymačkal všechny příběhy a přednášky z jůtubu, taky už jsem všem odpověděl na fejsbůčku, stůl mám poklizený, nádobí je umyté, nože jsou naostřeny o dna hrnků, dokonce i ta stará nálepka je seškrábána a stůl je vyleštěn. Malý trpaslík se na mě usmívá z parapetu, můj tichý společník, přilepený vteřinovým lepidlem, aby nepadal. Jenom ta žirafa ještě není hotová, kterou kreslím do nejmenších detailů, chlup za chlupem a obrazec za obrazcem; někde v dálce, v představách, v budoucnosti, jak se mi zdává, vynechám prázdné místo, a to bude odlesk jejího oka, a ona ožije, někde v dálce, už né na papíře…někde v dálce.

A zase ta ulice, jen si to představ, čtenáři, den za dnem tikání hodin na stěně a střídání přestávek, hučících židlí kdesi ve vyšších patrech, s tichem na chodbách o hodinách.

Chtěl jsem ti říct jedno, je to jako v jeskyni, netoužím po ničem víc, protože tady je vše, odlesky světel, vítr i zvuky, pomíjivost podnětů i tichá přítomnost.

11.3.2015
Špunt a výr

Ve víře, že vír je zvíře
zvířil jsem ho ve vaně
výral na mě velkým okem
věřil jsem, že naštvaně

kachna, loď a všechno vůkol
bylo od něj zvířeno
když zandám špunt, zavřeš oko!
zdivočelá zvířeno!

11.3.2015
Tik ťak

Blázni ti si tikají
a píšou básně pro děti

dospělí si vykají
a neptají se:
Co je Ti?


říkají:
Co je vám, pane?

prý se to sluší - ba ne!

blázni i děti si tykají
i když se vůbec neznají.

8.3.2015
Musíme alespoň nyní zapomenout

Noc neklidná

a drobounké tóny zničujících prstů

mě škrtí s nevýslovnou jemností.

 

Musíme alespoň nyní

zapomenout.

 

Tlak přirozeného splývání

nad hlavami spících

jsme jen titěrnou součástí

pro základ potraceného početí.

 

Musíme alespoň nyní

zapomenout.

 

Nejsou žádná světla

žádné nože pro odkrytí

stébélka neobroušených nehtů

vytrhávají z kůže veškerá znamení

pro ukrytí zhoubného zmrtvýchvstání

jsi pannou v mém pornografickém orloji

nedá se dále dýchat.

 

Musíme alespoň nyní

zapomenout.

 

29.1.2015

Domek-Mlýnská

7.3.2015
Pět

Náhle poznávám
všech 5 smyslů života.

6.3.2015  (upr. 12.3.2015)
Ještě! Rka.

Procházela se houštinou svěží trávy a podrostu. Obdivovala krásu veškerenstva. Sem tam ulovila mouchu, motýla, a nebo můru. Na kamenech ohřívala své šupinaté tělo za slunných dnů. Odpočívala ve stínu kapradin a válela se v pampeliškách. Cítila svěží vůni země a hrála si s klacíky, jehličím a brouky. Rostla a pozvolna zapomínala.

Jednou se také tak procházela tou krásou, když, právě obcházela kmen dubu, si všimla něčeho dlouhého a mrštného. Zpomalila. Ono to také zpomalilo. Zastavila, ono to také zastavilo a začalo se to kroutit jako hádě. Přemýšlela: co jen to může být! Chvíli to pozorovala, ale pak jí po nějakém čase došla trpělivost. Vyskočila! Letí, letí… a už už už to má v zubech - když se jí to v posledním okamžiku vysmýklo. Tak, co jen to může být, číhala znovu. A ono se to znova kroutilo, jako by se jí to smálo. A to jí dopálilo a chňap! Chytla to mezi zuby, když v tu chvíli jí něco píchlo! Au! Zakřičela v duchu a upustila tu divnou věc. Ale hlodavec její mysli jí nedal pokoje, co jen to je? Kroutilo se to před ní znovu. A po chvíli váhání a přemítání: Hups! Zakousla se do toho vší silou! Au! Píchlo jí to jako nikdy předtím, ale neupustila to, jen co jí oschla slza a utlumila bolest, zakousla se do toho dál a znovu jí to píchlo. Už to začínala polykat, soukala to do sebe jako hada, naše milá ještěrka…a možná dosud se honí za svým ocasem ještěrka naše malá. Viď, Tomáši.

6.3.2015
V zrcadle

Hledíš-li na sebe, buď zrcadlem.

Jen tak spatříš fraktál.

5.3.2015
O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše...

Za čínal je kotem, mluvil, když se mu chtělo, akdyž chtěli aby psal, tak to neuměl, dostával pětky...To nepochopil. Proč má psát? Proč ho za to pak tupí? Pak se na čas odmlčel, a skončil jsko básník. Tenkrát nikoho nenapadlo, že neumí psát jenom proto, že neumí psát. tak se naučil psát všema deseti. a konečně to z něj teklo a on pochopil, že mu říkali pravdu, že neumí psát...ale né tak jak to mysleli oni...on jenom neuměl tak rychle zapisovat myšlenky...jenom jedna mu jednou řekla...on umí psát, ale v hlavě toho má tak mnoho...tak, to pochopil až teď...že to nepíše on, ale zachycuje Ono. A konečně o tom mohl napsat.

5.3.2015
Dlouhá chvíle

 

Život je mandala z našich dnů

Prodlužujme si krátké chvíle

Vždyť setrvávání v klidu

Je tak skvělé…tak

Nenimrejme se v jídle

 

Co přichází, zase odejde

Obdivuji ty, kdo trpí pamětí

Ale myšlenky létají,

dokud nejsou v knize

pak se straní v pozadí

 

Uvnitř mě je pusto a rád bych zavzpomínal

Nevím však, kam jsem si dal brýle

Život vzpomínky rozmazal

Je tu jasný jen průzor do plenéru

Nač malovat chiméru?

 

Vhodíš kámen do rybníka

Až k tvým nohám na břehu

Dojde o tom činu zmínka

Kámen klesne ke dnu

 

Každý den je svatý

Ten rovný i ten kudrnatý!

4.3.2015
Čokoládová

Už dávno tě nedržím nad vodou
dávno se topíme kousek vedle sebe
už dávno tě nedržím za ruku
jen bolestně vnímám
co se děje
kolem

Poodhrnutá zašedlá záclona
a okno je tak nahé
bezmocné s nocí za sebou
a se smutkem všude v pokoji

Ještě se svítí 
nad stolem
s ubrusem nakřivo
Ucouraný
popelem posypaný
ubohý ubrus...

Dva pokoje
dva světy
dvě siluety míjení se
dvě já
a dvě ty
zpola vyřčené věty
o koncích
o milionech možných konců
když čokoládu dojídáš
u půlnočních zpráv

2.3.2015
Vyznání

Miluju moc.


Válka je jako řeka (poezie, Kolemjdoucí) • Bůh - Religiózní technobáseň (poezie, Turda) • Tautologie (poezie, Turda) • Komáří (zamilovaná) (poezie, peterkey) • Bílé myši (grunge-Ementál) (poezie, peterkey) • Raffi (óda na krk) (poezie, peterkey) • Minibáseň pro dnešní počasí (poezie, KriKu) • Nána (poezie, AN') • 12 blázínků (poezie, Kalimeee) • Sele (pig-pop) (poezie, peterkey) • Žáby (sebezpytná agitka zřizovatele Zverimexu) (poezie, peterkey) • KLERIKA (poezie, Kolemjdoucí) • Prachovka (poezie, Turda) • Byl jednou jeden král (poezie, Jane)
    

23.2.2015
Byl jednou jeden král

Bylo nebylo
a ještě pořád není
moc dlouho
po rozednění
a dolu ulicí
po rozbitých chodnících
teče moč a pivo
sakra to je život
opilých umělců

Zase jsi mě chytil
do magické pasti
někde blízko podlahy
hrát na oběti a na vrahy
je nám tak vlastní
jsme herečky malých rolí
a přes kalhotky bolí
když hvězdy stoupají

Špinaví a bledí
zbytečně hlasití
a mě nenasytí
tvé oči
které neví
občas mě hledají

Život není děvka
jen se občas setká
špatný se špatnou
Tak mi pane králi
než zmizíš zase v dáli
kresli vlasem po duši
když nejde odemknout

18.2.2015
Prachovka

Chtěl bych mít prachovku
ze samejch prachů.

13.2.2015
KLERIKA

Tak jako vlk beránka láká svým něžným zpěvem

cinkáním rajských zvonců a vřelým bekotem

Vůní svěží trávy a rozkvetlou pastvinou

tak i my v rouše bezelstných výtáme tě u svatostánku veselým rytmem

oslepíme tvůj rozum a ponoříme tě do vlažné vody prostoty

A zažehneme plameny naší akce

abychom tě nesplašili rychlým ohřevem

zatímco extáze uvrhne tě v klidné pohupování

my budeme pojídat z tvého měknoucího těla

Protože naší potravou je tvoje libovost

Pozvolna obereme tvoje údy a vysajeme morek z tvých žeber

Ty lidská bestie, tvá lebka mozku džber

a z toho džberu víno budem pít

Zatímco se budeš pohupovat v extázi

Budem čerpat sílu ze zahrad čerstvě poražených panen

Zatímco budeš kdesi cestovat

Přijdeš o místo kam se vracet

Uvolni své tělo, ať neublížíš chuti

A pojez s námi z rajského

Není nic než extáze a stvořitel ti dal ústa i jazyk

abys ochutnal rozkoše v zahradě

Tedy tanči a neohlížej se 

je jen jedna cesta po které kráčíš

11.2.2015
Žáby (sebezpytná agitka zřizovatele Zverimexu)

Složil jsem píseň o svých žábách,

i v lepších kapelách se to někdy stává,

když dojdou vznešená témata,

na řadu přichází zvířata.

 

Složil jsem píseň o svých žábách,

nezvyklé téma, tak trochu váhám,

zda jde o znak originality nebo tvůrčí krize,

zda jsem ji napsal pro radost, anebo pro peníze.

 

Složil jsem píseň o svých žábách,

kterou Vám tímto k posouzení předkládám.

Berte ji, prosím, Vážení,

jen jako malé zpestření.

 

Zpestření všední života nudy,

praktickou radu, když nevíte kudy.

Když se Vám život zadrhává,

nevěšte hlavu, svěřte ho žábám.

 

Když Vás osud krutě ničí,

šéf na Vás křičí, když je všechno… ničím.

Když se k Vám štěstí točí zády,

berte to v klidu a kupte si žáby.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kupte si žáby!

(scénická pozn.: tento refrén nutno interpretovat naléhavě a opakovaně, tj. min. 8x)

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Složil jsem píseň o svých žábách,

kterým teď prostřednictvím televizních obrazovek mávám.

 

10.2.2015
Sele (pig-pop)

V domečku žilo si sele,

mělo se náramně vesele-le-le-le.

Málokdy vstalo z postele,

po těle smrdělo kysele-le-le-le.

 

Sele,

od ocásku k rypáčku.

Celé sele,

smrdělo to, smrdělo

celé.

 

Až jednou to sele z postele vstalo,

Studenou vodou se osprchovalo.

 

V domečku žilo si sele,

mělo se náramně vesele-le-le-le.

A to je konec, přátelé,

teď už je to sele studené, le-le-le-le.

10.2.2015
12 blázínků

Jeden malý blázínek

spolknul ostrý kamínek.

Vykakal ho do záchoda,

nebyla ho žádná škoda.

 

Druhý malý blázínek

rozdělal si ohýnek.

Hlásili to hlásiče,

zavolali hasiče.

 

Třetí malý blázínek

nadělal si do plínek.

Umyli ho ve vaně,

tvářili se mazaně.

 

Čtvrtý malý blázínek

stavěl z kostek komínek.

Bráška mu ho rozkopal,

a ještě se tomu smál.

 

Pátý malý blázínek

zakop venku o mlýnek.

Stalo se to na rohu,

dostal sádru na nohu.

 

Šestý malý blázínek

měl několik bedýnek.

Bydleli v nich pavouci,

složili se na kauci.

 

Sedmý malý blázínek

se jmenoval Budulínek.

Nedal lišce hrášku,

ani kaši v prášku.

 

Osmý malý blázínek

byl najednou tatínek.

Měl výpadek paměti,

a teď platí na děti.

 

Devátý malý blázínek

měl pár pravých holínek.

Kde má ty dvě levý,

to prej vůbec neví.

 

Desátý malý blázínek

spadl do psích hovínek.

Letí za ním hejno much,

zamořil nám tady vzduch.

 

Jedenáctý blázínek

dojil mlíko z vemínek.

Kočky mu ho vypily,

a dělaly, že to nebyly.

 

Dvanáctý malý blázínek

vypil piva kelímek.

Vyčůral se u plotu

a dostal za to pokutu.

 

Dvanáct malých blázínků

prostě trochu smůly mělo.

Lepší je se tomu zasmát,

než by se Vám brečet chtělo.

 

 

 

10.2.2015
Nána

Byla jednou jedna Nána,
ta neměla ráda rána.
Každé ráno čertila se:
"To už musím vstávat zase?"

Tak jednoho rána
lamentuje máma:
"Holka zlatá, Náno, běda,
to chceš spát až do oběda?"

Nána na to s dlouhým nosem:
"Nevylezu z peřin ven!
Přes oběd až do večeře.
Jenoduše celý den!"

Máma křičí dál:
"Čert aby tě Náno vzal!"
A přesně v tom okamžiku
vylétl čertík ze šuplíku.

"Bu bu bu ty malá hloupá,
nevidíš, jak slunce nad kopečky stoupá?
Bude zářit celý den
a tak hajdy z peřin ven!"

Máma stojí, mlčí,
Nána se pod peřinou krčí
a jak se náhle objevil,
lup!, čert je zas fuč,
jako by tu nikdy nebyl.

"Náno, budeš už teď vstávat?"
ptá se zkoprnělá máma.
Nána jen kývá hlavičkou
a hledá sukni s blůzičkou.

A tak naše milá Nána
od toho kouzelného rána
vstává sama podle budíku
a pečlivě si uklízí v šuplíku.

9.2.2015
Minibáseň pro dnešní počasí

Mží

aaždovečera

budemžít

9.2.2015
Raffi (óda na krk)

Žirafa dlouhokrká

po sodovce dlouho krká.

Bublinkám to trvá chvíli,

nežli dojdou krkem k cíli.

 

Raffi, sen všech upíru,

šálu štrykuje si na míru.

A je to sranda na žíněnce,

když má metat kotrmelce.

 

Raffi, Raffi, Raffička,

naše žirafičí holčička.

S hlavou pořád v oblacích,

nikdy úsměv z pysků neztrácí.

 

Raffi, rafinovaná (jako cukr z řepy)

flekatě pomalovaná (je pořád happy)

Život bere s nadhledem.

hravě zvládne, co my nesvedem′.

9.2.2015
Bílé myši (grunge-Ementál)

Když chcete vidět bílé myši,

musíte být, na mou duši,

hodně tiší.

 

Ony totiž bílé myši,

na mou duši, zatraceně

dobře slyší.

 

Mají k tomu na hlavě dvě velké uši

a tak každé nebezpečí hned vytuší.

 

V okamžiku, bílé myši,

schovají se do svých skrýší.

 

 

V podzemních dírách dají si sýra

a až do rána pískají si písničky svý.

 

V podzemních dírách už muzika hřímá.

Tak přilož ucho k díře, ať taky víš (ou jé),

že myší underground fakt báječně zní.

9.2.2015
Komáří (zamilovaná)

Na tváři mě poštípali komáří a toho, co se nedaří je málo, ale bolí o to víc.

A tak na tváři mám tři štípance komáří a výraz, že se nedaří mi vlastně skoro nic.

 

Co se mi nedaří,

je zapomenout

na tvou krásnou tvář,

 

když bzukot komáří

mne ze sna budí,

v okně luny zář

 

mi v srdci rozzáří

ten lásky plamen,

není větší žhář,

 

taktak se podaří

mi ukrýt hlavu

do tmy pod polštář.

 

Kde na tváři mě neštípají komáří a toho, co se nedaří je málo, ale bolí o to víc.

A tak na tváři mám tři štípance komáří a výraz, že se nedaří mi vlastně skoro nic.

 

28.1.2015
Telos

paleolit
mezolit
neolit
eneolit
teleolit

27.1.2015
Anna dcera hrobníkova

 

 

Anna dcera hrobníkova

 

Hrubé ruce plné mozolů

dojaté slzy

vzdálené tvrdosti

oči na světle nového života

tak chutná radost právě započatá.

 

Otcovská láska

naplno probuzená

překrývá náhle

ten zápach přítomný

stále blízké smrti.

 

První kroky u kolumbaria

již navždy vetkané

do mysli muže

jindy tak chmurného

první žvatlání

prosycuje krásou

dech nízkých jehličnanů.

 

Klenot procházející se

mezi jednotlivými náhrobními kameny

poskakuje

a zamilovaně sleduje

bující květiny

něčí úcty

a posmrtné pokory.

 

Anna dcera hrobníkova

nic temného nezastíní

pronikavý pohled

čiperné mladé panenky

která v sobě

nachází ženu.

 

Otec ve výkopu poctivý

zná cenu svého jména

z povzdálí bdí

jak anděl

nejniternější ochrany.

 

Anna s čistotou

až nadpozemsky skutečnou

nyní již v žádostivém věku

dosáhla první zkušenosti

při doteku šíje.

 

Poblázněný jsem

a musím často pít

neb odvaha mému duchu

není příliš dána

říci první slovo

za hřbitovní zdí

zdá se takřka nemožné.

 

Vracím se domů

bez síly

bez života

jsem přikován myšlenkou

milostného vzplanutí

jsem nucen k pochmurnosti

a prchlavá mám gesta

svět kolem se vytrácí

a žal

ten snídá sám.

 

Roh hojnosti

se ve snu zjevil

nedaleko louky rozptylu

jedl jsem z rukou

zralá jablka

a společně s andělem

srdečně se smál.

 

Druhého dne časně

jsem za Annou tou spěchal

snad nyní život naplním

a uchlácholím chvění.

 

U hrobky krásné rodinné

se závoj poodkrývá

a panenka z retuše

stírá dlaní prach

jsem kamenem

a v hrdle žádný zpěv

pár kroků zpět

zaváhám

jak činit

a neztratit tužbu.

 

,, Otec není doma

neboj se a pojď

kameny tě nespálí

jsme jací jsme

a mladí oba především.“

 

Jsem ztracen v ní

a líbám osobitý sen

již nikdy nechci

jinam jít

jsem zvolen pro péči

pro jemné projíždění prsty

všemy úžasnými směry

jsem zachován

jen proto abych žil

v neodbytném pulzování

buněčné stěny

zavržené rozkoše.

 

Je živá jsem si jistý

a půvab je mi důkazem

jsme v odpuštění světa

jsme vyvolení osudem

jsme

a ruce naše

jsou tím nejpevnějším možným.

 

Otec se navrátil

a ocenil mou pevnost

rozhodný jak nikdy

a přátelský

a družný

a matka

žena mnohých příběhů

se z povzdálí dívá

je němá

krásná jako Anna

a taktéž k smrti mírná.

 

Nemohu se navrátit

za vámi mí drazí

vždyť hluk

a davy v obdivu

se nikdy netknou vášně

snad přátelé mi odpustí

a rodina se zmírní

s Annou jako andělem

je svět krásnější

a zvláštní.

 

Jsme v počátečním období

kdy živí tvoří mrtvé

kdy se spojí nebeské

kdy tlejí těla v růžích

jsme vyvolení v novém světě

kde vládne pochopení

nechci pohřeb bez vášně

a život

bez panny Anny.

 

Anna dcera hrobníkova

řemeslo zná sdílí

ohromuje

povznese

ve smutné chvíli štěstím

ukotví naděje v lehkosti

pochválí bláznivý počin

povstane

odhodí vážnost čela

a jako nejúžasnější víla z lesů

kde pohádky vznikají

přistane poblíž polibku

a naprosto ztracená

náhlou vážností

spojí se s mým ostychem

jen pro ten okamžik

vzájemného zpívání

kde zapomínají se noty

pohřebních pochodů

se náhle ocitá

společně se mnou

v nekonečné pasti rozkoše

prožívaného aktu.

 

Vlasy plné kaštanů

se zrakem propojené

dotýkají se krvavých skvrn rtů

a bělostné kůže

není mrtvá

jen vášnivě

o tom všem

mně zblázněnému

až do smrti zpívá.

 

20.12.2014

Domek-Mlýnská

 

 

 

 

 

 

 

23.1.2015
Modlitba ke Svatému Pijanovi
Modlitba ke Svatému Pijanovi:

Svatý Pijane, patrone všech notoriků,
když už neovládám jemnou (ani jinou) motoriku,
potkávám tě často dole na chodníku,
když mířím tváří k zemi.
Svatý Pijane, patrone všech bohémů,
Tobě ráčím věnovati tuto krátkou poému,
slituj se nad námi, nad opilci všemi.

Pijane, ty svatý každé lihoviny,
prosím zbav mě ranní kocoviny
a dopřej mi tu kapku medoviny,
když duše moje chátrá.
A Pijane, až zítra za rozbřesku
vzbudím se zas do samého stesku,
prosím zaveď mě na spásnou domů stezku
a pokud můžeš, ochraňuj má játra.

Tak končí moje modlitbička skromná,
při dvou promilích lehce krkolomná.
Teď hrdlo lahve už mě zase volá,
já dobře vím, že zas budu za vola.

A co teď nastane?
Svatý Pyjane...!
22.1.2015
Čáp

Pan Čepička ztratil čápa,
smutně vzdychá: "Čápe, pá pá."

21.1.2015
zuby moudrosti (stomatologické boogie)

Rostou mi zuby moudrosti,

pro blbosti se nezlostím,

postím se šunkou od kosti,

ctnosti se bráním leností,

hostím si svoje úzkosti,

od žádostí se oprostím

a mou jedinou starostí

jsou moje zuby moudrosti.

 

21.1.2015
Když už je všeho noc

Když už je všeho noc
a málo lásky škodí
přijdeš
jen když se ti to hodí
a čeho je noc
toho je příliš
jestli mi rozumíš

Tak bdělá po polovičatém spánku
tak čerstvá jak keřík s rajčaty
a ty
někde obděláváš jinou
zahradu plodnou
vyvětranou a řekou políbenou
po polovičatém spánku dvojí den
a ten
kdo mně má sílu dávat
netuší

Třesoucí se ruka
do kláves tiše ťuká
v arytmii zoufalého srdce
bílé světlo z dálky
nezahřeje
smetu mezi zbytky tabáku
myšlenky rozdrobené
máš to na háku
tak měj
sebe měj
se...

17.1.2015
Hlad

Hlad je nejlepší jídlo.

17.1.2015
Touha

Hlad je nejlepší kuchař.
Touha je nejlepší díra.

Touha je díra, kámo, díra.

14.1.2015  (upr. 16.1.2015)
zahrada

přišel chlápek a řiká

co tady děláš!

to je můj obytný přívěs a já zde parkuji, řekl 

jsem

on vzal nůž a začal bodat do mého obytného přívěsu

pak jsem ležel krvácející na zemi

pro radost kolemjdoucích

ač v planoucích očích a vzrušené mluvě

si jí nebyli vědomi

byl jsem tenkrát sám v zahradě, v tom parku

když přišel ten pán

až potom se objevil strážník  

s dotazy

a starostí o mé vědomí a já se mu omlouval

že špatně parkuji,nevěda ským mluvím

pak přišly sestry a dali mi něhu

spravily mi ten můj karavan

a tak bydlím dál

v zahradě

14.1.2015
bílí tulipán

nechtějte po mně, abych cokoliv psal, protože jasně vidím marnost toho všeho a vidím i příměr: je to jako vstrkování prstíčku do prdýlky a jeho následné očichávání. je to marné jako tření lososů s touhou vyhrát, hledání stejných symbolů. je to vsunování kožky mezi kožky. je to potkávání potkaného. aplikace aplikátoru pomocí přípravku. pokus nasadit do hadice vysavače: pomůcky: vysavač penis a ženské bradavky nejlépe někoho jiného. je to hnus. náhle se zesílí zvuk a motor saje naprázdno. oči se vykulí na koberce vášně. protkány síťo-vinou žilek. buší-li ti srdce, budíš -li se ze spánku, jsi již ze všeho unaven, zřejmě jsi tu za trest. kartáčuješ svojí duši tarotem. opakuješ. viny. války. lkaniny jsou v úterý, dávaj tanec s vlky s prstíčkem na stromě seznamů kdo přežije, může se nudit. vrapovaná suknice. někdy to může vypadat jako utkvělá představa, ale to je utkvělá představa. já se skutečně trápím, protože i po vytrhnutí joysticku, po rozbití kabiny i všech ovládacích prvků, po zadření motoru a po výstupu na pravé křídlo, zase, zase jsem zjistil, že jsem jenom na zemi. nechtějte po mně nic co vám můžu splnit, chtějte po mně nesplnitelné, chtějte otevřít oči a začít novou tapisérii, platinová cupatina imodiový průjem. individualistický průmer. když jsem býval mladým, svět býval starší, mnohem starší. čas běží kurva pozpátku. ser slanou vodu. jídlo, zbytečná vděčnost, jako vděčnost za vděčnost. snad jedině hudba napodobí pocit z plastového nádobí. noc není část dne, je to celé období, dám si tady několik hodin psánku a až to ráno budu číst, oči zarudlé a víčka nateklá, celý den to budu číst, budu přezkakovat slova, nalezaje nových významů, budu se smát tomu bláhovému čitateli, radujícímu se z otupělé blaženosti, budu mu vděčný za vědomí že je to, čteno zpředu dozadu, odzadu dopředu, s vynecháváním písmen , slabik, nebo celých slov a vět a jejich náhodné zbůhdarmé a bezděčné zaměňování a nahrazování, budu vděčný, že stále čtu totéž...čtu to jako hudbu. proto mě nemůžeš urazit, proto se můžu urazit, protože můžu číst odkud chci a stále to bude tentýž text, text, text, pauza, text, pocit, text, nic, nic...blankyt, prázdný blankyt. slove se to mjaurrrrřó, ale tomu jenom můj kocomour rozumí. že věci nemůžou mizet! chu chu chu. tak se pozorně dívej na ulici. stále něco mizí a nikdy se to nevrací ty zákone zachování. támhle v parku sedí dáma s psíkem, naproti je pohozenej karton od lacinýho vína, stromy co odhazujou listí, blankyt s hlasy lidí, nebo hlasy andělů, prolétávajících holubů, usedajících nářků za chlebem v drobení, světlostín, světlo, stín, tamnota...bzzzz, prolétla včela, zpívá kos v bejlí a do banky vešel chlap s kuklou na ptáku-slipy, a nikomu, nikomu to neni podezřelý...voe! to bude mela...melancholie v zahradách na konci léta. lípy jsou dobromyslné, jejich větve mě lákají k uchopení, lípy jsou jako víly, nic nechtějí, ale jsou rády za každý dotek dětských rukou. Bože. do banky vešla žena s taškou vypálenou jako papriky.červený papriky, čili papričky...ty voe! pes čeká venku a ciklisti opakují dokola astále znovu neustále v kruzích pohyby, řeky by se jim smály, té jednoduchosti, a co teprve jejich kosti, kos tak mámivě zpívá, dejte mi jen jeden jedinej let, několik let, abych to viděl z výšky, moulové, vy koblížci, vy superarbitranti pro blbost, vy točící se stvůry...jsem tady na lavičce, nahý jako mladé lvíče a těžký jako puštěný ptáček. opilý jako lahev rumu. jste erotičtí správci věcí veřejných. moji molášci, chopte se mně. vlečte mně až tam, kam jen ptáci mohou. sezame sezame...otužilost...vyklubitelnost...vymahatelnost...vtělitelnost...ručitelnost...bezpráví v právním státě? ne, strašit se mohou jenom malé děti...do banky vešla justýna, právě že justýna nechala venku uvázanýho toho psa, psa svýho nářku a samoty, justýna s velkým J, jako jebat...děti zpívají: justýno, justýno, co to máš těžkýho, ty vagíno...a dále volají děti: aproximujeme a tím se přibližujeme k jistotě, justýno, spltíme ti to všecko, justýno, i s úroky per anum...hustý, no...bezdomovci nesmí sedět na lavičce, ledaže by nebyli rozeznat od pána s kuklou...justýno, dívej se na lípy, jsou krásné i bez lýčení?

14.1.2015
opička na stromečku

je to zdáli jako klanící se pavouk

ne snad kvůli tvaru jeho samotného

ale spíš kvůli síti, kterou lze za ním podvědomě tušit

ne snad že by se klaněl

to zdání vzniká možná jeho poutavostí, kterou přitahuje oči pozorovatele

je to cestující otvor

ne snad že by někam zel, ale tušíme za ním něco víc, co je naším zrakům utajeno

nepohybuje se a přece cestuje, protože ho následujeme 

a my sami se tedy pohybujeme, tudíž i on, ačkoliv nás vždy obklopuje

Je to tady

ne proto, že by se ho dalo dotknout

je to žena, přestože je jasně oslovován jako muž,

protože je zahalen

je to větrný jezdec

ačkoliv jeho povaha je spíš koňská a dusná

miluje válku i když je tichý a stojí v pozadí bavě se téměř mile

stojí ač je prázdnem

rši, nic si neupírající

Má dlouhý ocas a smějící se oka

skáká po větvích hledaje plody 

 

 

14.1.2015
Učit se, učit se,učit se

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

Opakování je matka moudrosti

8.1.2015  (upr. 14.1.2015)
Underground is alive, live is underground

Poslouchám tady ten zdánlivě nekonečnej dokument o undergroundu

a zatim jsem tam neslyšel to podstatný,

že zase se tady nedá žít,

aniž bys zapřel svojí duši,

aniž bys usnul nebo se ožral

nedá se tady žít, pro nadbytek buzerace a nepochopení,

pro nadbytek těch, kteří se bojí a proto se furt do něčeho serou

...už dávno jsme propadli peklu, aniž bychom cokoliv podepsali

už dávno si dělají co chtějí s obyčejným člověkem, který chce žít v pravdě

pravdivě se mluví zdánlivě, jenom proto že význam slov byl změněn

dokonce i píča a čůrák nejsou jasné pojmy

A tak si  vlastně neustále lžeme do očí

Rekni ďáblovi ne!

Rekni ďáblovi ne!

pravda a láska se změnily v cinismus a demagogii, 

sobectví se dnes říká individualismus

volnost a přátelství se změnili v těsnost a zištnost

jasné osobní rozhodnutí se změnilo v systémové rozhodnutí

práce se změnila v biznis,

Nebo ty si myslíš, že je nutný za všecko platit, i když to nejlepší je zadarmo

rovní rovným platí

Svoboda tisku není sto kanálů hoven za který ještě máme platit

Je to spiknutí

Ty si myslíš, že je lepší otevírání kruhů než jejich uzavírání

ti, kterým se platí, rádi učí ty kteří budou platit

ale život učí

Nepotřebujeme splácet ten váš systém

Nepotřebujeme se klanět zlatému teleti,

abychom se na něm mohli podílet a stát se členy vnitřní strany

Je to podvod, je to podvod na druhé kultuře.

A proto je třeba nově se pojmenovat

a vůbec se nepaktovat s těmi, kteří se budou dál věnovat změněnému jazyku

Srdce to cítí a rozum to vidí

Dábel se přestrojil

Buďme silní! ...protože i tadle sračka je demagogie.

7.1.2015
Bulvární báseň

Pohoršení!

Dagmar Havlová vjela
na kolečkových bruslích
do supermarketu!

Šok!

Dagmar Havlová vjela
na kolečkových bruslích
do supermarketu
a nic si nekoupila!

2.1.2015
Krásná Sabina ježto se proměnila v prsten

 

Krásná Sabina schovala svou krásu

Do velké hromady hnoje,

neb nápadníci byli otravní jako mouchy

 

…zaklela se ve zlatý prsten

A jen ten, kdo by obsadil ho prstem

Ten by si prc a, bon ami, mohl si hrát s jejími prsami

 

Krom těch much však jenom jeden soudruch

který táhl těmi místy pluh

Nasadil v něj shodou okolností svou radlici

V tom okamžení rozdrtil jí palici

A její tělo vmžiku se stalo…

 

hnojícím

2.1.2015
Tajemství

Kdekdo říká, že tajmství už bude brzy odhaleno,

jiní tvrdí, že žádné neexistuje

Někteří mají za to, že je stále proč ho tajit

Obávám se, že všichni jsou zcela vedle

Nikdo nic netají, a přece, protože jsem lidumil

Rád bych přece jenom něco zatajil…

2.1.2015
Glossa

Pojídám sladké tu plody, nezpozorovav že had polyká mé nohy

Na hlavu serou mi ptáci a já zatím myslel, že legraci mám já a né ti racci

1.1.2015
Osvěta

 

Uvízli jsme v tomto labyrintu světla

Co nás dělí od pravdy, jen škvíra světlá

Dbej poutníče útlosti svého pasu

Kdo hledáš mimo jsoucnost spásu

Ach ouvej, zde dojetí, strast i smrt

Nenalézáš, ač podnikls již hluboký tu vrt

Podstata všeho skrývá se pod lampou

Tam vězí vypínač plátna se svou tlapou

Sem, chlapče leze se prý dírou chlupatou

Pryč však neodejdeš hrobníkovou lopatou

Hubaf!, touha, krmí tvoje přítomenství

O pravdě hovoří jen sprosté podobenství

Pták tvě duše bez křídel v hmotě se uhnízdil

Tak, romantik, v osidla umístil

Svůj šat i tělo toho koho kryje to roucho

Jazyk, dotek, oko i ucho

Z druhé strany dá se říci

Proč nepojíst sladkou tu píci

Vždyť co, lepší malý v hrsti, než velký na topolu

Za trochu štěstí, snadno strpím trochu toho bolu

Milný, ty který tomu tolik věříš

Počkám si na to, až se vzbudíš

Tvá hlava ač prý není jen věšák čepice

Tvá duše jen flusem pro Touhy slepice

Milý je ti hnilobný tu zápach

Vždyť, pravda, život bují ve všech stoupách

Ale přece pozor na ty slepice

S chutí serou na nebeský stupnice

Cestou hore bývá kluzko

Čím větší cit tím větší ouzko

Pozer dej na pád a na jeho bolest

V něm je ukryta jen další lest 


Zpátky/ženy&muži (poezie, AN') • S muži v jídelním voze (poezie, AN') • Nečekaný zvrat v životě farmáře v sousedství Jurského parku (poezie, Lorenzo) • *** (poezie, Turda) • Po rozbřesku (poezie, Rogo) • O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • Krůpěj ledu (poezie, Durman) • Málo tančíme! (poezie, Kolemjdoucí) • Prázdnota (poezie, Kolemjdoucí) • Taneční chůze (poezie, Turda) • Vánoční (poezie, AN') • Pamatuješ... (poezie, Jane) • Hráze (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

30.12.2014
Hráze

V odpovědích na Jak se máš je víc a více falše
to jak se život stává míň a méně sdělitelným
srozumitelným
ta věčná: to já bych nemohl
mít to tak, jak to máš Ty
- to je berlínská zeď komunikace.

Už jenom volná Láska
natož manželství
nebo ta věčná: a čím se teda živíš?

Názory už moc hotové.

Málokdo věří natož ví
že žít dobře je dobře žít
a tolik v duších nejbližších
je strachu z pekel
a potřeby tragiky.

A svět mezitím
mezi prací a dovolenou
studiem a rodinou
šamponem a ledničkou
funguje normálně.

Jen občas má depresi
ale o tom nemluví.

30.12.2014
Pamatuješ...

Pamatuješ na první sex,
který jsem ti dala k svátku
ve vypůjčeném bytě
už před kolika?
deseti?
lety?
Byli jsme děti.
Nemilovala jsem tě.
Chtěla jsem někoho jiného.
Ale byl jsi hodný
Štěpánku...
Básničky jsem psala já
a píšu je ještě stále...

23.12.2014
Vánoční

Kupička hadrů na podlaze
vysvlečené
úplně nahé vlastní já
umyju je
a oholím
Nově se houpá
řetízek s přívěškem
na drobné hrudi
Maminka nikdy nebyla svobodnější
než když měla děti pod zámkem
Neutopit se
Tátova holčička se bojí
v noci jí nad hlavou vybuchovaly světy
nejstarší mé já
je to nejméně rozumné
klepy klep
tma není východisko
jak přežít marnotratné a veselé
nahota nudí
pojďme si povídat
Michale zkus být šťastný
jo, aspoň trochu
symbol v objetí
tvořme kruh
tvořme kruhy
nezůstanou!
Zmrzlá střepina vzpomínky
uvízla ve vlasech
tak ji nech
nech mě
Kolik z mých já znáš?
Hromádka šatů
druhé a třetí kůže
umělé chlupy
sekáček na led
rozpuštěný obraz v teplé vodě
zítra mě vyloví
klepy klep
strouhanka
au au
pálí!
Dobrou chuť
Vaše ryba
pomatená

 

18.12.2014
Taneční chůze

Taneční chůze je pro Vás zde!
Tančete chůzí! Choďte tancem!
V taneční chůzi je Vaše šance!
Nechoďte, nýbrž tančete!
Zažijte radost, zhubněte!
Tančete chůzí! Tančete!

15.12.2014
Prázdnota

Vyrvané konečníky

Zduřelé nosní dírky

Popsaná prázdnota

Žaludky naruby

Dělohy

Pumpující srdce

Vnitřní zrak

Neviditelné tělo

Krev v žilách

Pustit si Žilou

Žilou je kapela

15.12.2014
Málo tančíme!

 

 

Je podzimní den, jeden z těch, kdy se snadněji dýchá, kdy vzduch je chladný, ale člověku není zima, kdy ohně hoří jasným světlem a spalují vše, co je obsaženo. Na náměstí je kolot, mamon, manon, lesk i bída. Hluk. Tady objevil se znenadání, téměř nahý, sádhu. Pomazaný popelem pomíjivosti, hořící plamenem čistoty. Jeho tělo, nádoba ticha. Vzbudil pozornost několika spěchajících, jiní si ho nevšímají. Prodejci hotdogů smaží klobásy, tramvaje syčící v kolejích. Teď, mezi lampami, mirně vlevo od středu náměstí, sádhu vytvořil kruh z kamenů. Sebral dlažební kostky vyrvané značkou uličníky. Rozdělal malý oheň, usedl k němu a s pohledem upřeným do svého nitra, nebo kamsi daleko do vesmíru. Kolem něj se utvořil malý zástup a ti zdrženlivější kryli svou zvědavost nepřímým pohledem. Muž si jich nevšímal. I já jsem se zastavil a pozoroval jsem ho opřený o strom, pozoroval jsem jeho dech a strnulost. Nějací studenti přišli ke mně a sebrali několik málo větévek, které tu, zapomněla povinná očista města, připomínaly neustálé plynutí a pomíjivost, několik mrtvých větévek. Přiložili je pak na oheň. Hlouček se mezitím rozrostl. Nějaké dítě pustilo hudbu. A pak, když se domodlil, sádhu vstal a začal tančit, tančil divoký tanec přírodních lidí, zprvu pomalu a potom stále prudčeji, šlachy se napínaly, jeho tělo bylo plné síly, byl jako šelma. Přišli policisté. Něco mu říkali, on jim nerozuměl, nebo je neslyšel, nebo je nechtěl slyšet. Jeden z policistů k němu vykročil, chtěl se ho dotknout a v ten okamžik projel davem vzrušený výdech. V ten okamžik jsem viděl, jak se ta bytost změnila, v jednu chvíli jakoby měla tisíc očí a množství rukou a nohou, byl to prchavý okamžik, ale viděl jsem různé tvary bytostí, ve které se proměňoval a zároveň jimi byl v jednu chvíli, pak zase tančil. Policista ztuhl a dál se nehýbal, pak si sundal čepici. Sádhu naznačil, aby se svlékl, nevím ovšem jak, protože jsem si nepovšiml žádného gesta, vím však bezpečně že nějaké udělal. Policista si sundal uniformu, stále se strnule dívaje, potom poklekl a uklonil se. Přijelo další policejní auto. Dav už byl větší a vpředu  bylo několik tančících lidí, zespoda nebylo vidět co se děje u ohně. Já jsem potom přešel výš. Bylo vidět lidi, jak nosí papír a potom i jiný odpad z popelnic k ohni, plameny dosahovali již výšky člověka. Oba policisté tancovali, z ohně stoupal dým. Do davu se snažili dostat noví policisté, ale lidé je začali svlékat. Přijeli další policejní auta. Těď někdo vystřelil, dav se začal divoce chvět, lidé se začali prát s policisty. Přijela zásahová jednotka, létaly dlažební kostky, vytryskla krev, vzplanulo celé město, vše bylo přetřeno nabílo…co bylo dál to už víš, tisíckrát jsi to prožil. Sádhu zmizel, možná to byl přízrak, možná to byla skutečnost, ale oheň zůstal, a i když na náměstí vyhasnul, hoří dál v našich srdcích a ta srdce míří ke světlu, ta srdce touží, ta srdce prahnou a mění. Neexistují žádné zákony, jenom Boží zákony a člověk je svými zákony napodobuje a tak to je do chvíle, než se zákony přikloní na stranu neřádu. Potom přijde někdo, kdo přetře zákoníky nabílo, aby připomenul oheň, a z chaosu povstane nový svět. 

 

15.12.2014
Krůpěj ledu

kutálí se krůpěj ledu
kutálí se po střechách
nechá stopu v čerstvém sněhu
pod almarou zvíří prach

a hned zas ze dveří se valí
ven pod nohy školáků
také jsme bývali malí
plní malých dětských snů

roztéká se krůpěj ledu
v podvečeru adventním
že je to tvá zmrzla slza
já bláhovec netuším

10.12.2014  (upr. 7.1.2015)
O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru

Jsme děti a Praha je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Tak pojď si hrát, odlož svý úkoly

A netvař se tak vážně, vždyť nic tě nebolí

Jsme děti a Svět je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Jsme děti Země a Slunce je otec

Tak přestaň tvářit se jak ledoborec

Jsme děti, Vesmír je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

Jediný co smysl má je dobrodružství, ne ty tvoje sračky

Tak netvař se jak kdyby vzal ti někdo hračky

Proč míříš pořád tam kde má peklo filiálky?

Radši zaklepej na skromný dveře Paliárky

Jsme děti a Praha je naše hřiště

Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše

10.12.2014
Po rozbřesku

Přes most bez zvuku tramvají s deštěm ve vlasech tak jsem byl toho dne uveden ospalé vzpomínky na lesklé dlaně pot evokující užívání a hrdý výraz tak vzdálený skutečnosti nemohu se ohlédnout mám strach z toho co neuvidím proto se lepím svým povrchním pohledem na stěny přemalovaných umělců proto jsem náhle tak malý prach se dusí společně s mými posledními zpěvy těsně pod hradbami vzhlédnu vzhůru jako bych očekával duhu černobílý svět se nedá oklamat ani vášní ani časem od kterého jsme se dobrovolně odloučili.

2.12.2014 Praha- když tramvaje stojí...

3.12.2014
***

Přišel k nám bílý kůň.
To je ale vůl!

2.12.2014
Nečekaný zvrat v životě farmáře v sousedství Jurského parku

co tesilo me dosud
hejno mych hus
kruty vzal osud
deinonychus

2.12.2014
S muži v jídelním voze

Káva a rohlík s medem
v jídelním voze
kručení v břiše
neumlčí
jen podráždí chuťové buňky
cinkání cizích příborů
krotitelka emocí
a šest strážců mravů
vypsat se z kocoviny pomáhá
to ještě není ani začátek
záblesky míjených lamp
a sebestřední básníci
kam oko dohlédne
a coca cola šumí

Záchranná brzda
jak obrázek na stěně
realismus made by ČD
brýlatý Maďar pojídá krevetu
a tobě lepí prsty od medu
podívám se pod stůl
nadzvednu ubrus
a vyplaším přízraky
u tvých nohou
otočím se k vedlejšímu stolu
a pohladím pěkný svetr
jedeme dál
a mince chřestí
při své nekonečné migraci

Nic neobvyklého
a pár starostlivých pohledů navrch
stádečko samých samců
ve volné přírodě nevídané
ubalit brko na bílém ubruse
v myšlenkách předhánět vlak
ve kterém sedím
vzrušena mužským loktem
ležícím opodál
není úniku z jídelního vozu
kde zní verše velikých a dávno mrtvých.

1.12.2014
Zpátky/ženy&muži

Pojď spolu dělat to,
o čem dneska všichni mluví,
pojď spojit pohlaví
a dělat lásku.
Nezkoumám, zda jsi ten pravý,
nebo zas jen výplod šílené mysli
- jen se mi líbí tvoje vlasy,
to pro dnešek stačí.
Vám mužům také stačí strašně málo
a hned s vámi cloumá chtíč
- všichni jsme muži
aspoň trochu.
Vyjdi z reality a nevracej se.
Nastraž svá slova jako návnadu
a vyčkej,
co se na ni chytí,
láskyplně ubij svůj úlovek
dlouhou dlouhou řečí.
Schovám hlavu do záňadří
nejkrásnější dívky zde,
tolik božského je v ženách.
Čistá přečistá noc ve skutcích,
zavánějící v myšlenkách.
Pojídám se,
jen aby na tebe nezbylo,
pikantní
po večírkovém koření,
prostrčím ruku stropem
a pošimrám osud na slabinách.
Rezervní energie došla
a ošoupaný úsměv nezáří,
rozmažu si rtěnku po čele
a pojedu konečně domů
domů domů domů domů.


Turda (poezie, Mabáje) • Čti jako báseň: (poezie, Devil - Husák) • # XXV (poezie, cicero) • 00 (poezie, Turda) • --- (poezie, ŠIMSON) • listopadové (poezie, AN') • Bird (poezie, Turda) • Stratum corneum (poezie, Civínová) • Jednoho dne (poezie, AN') • Zvuk mezi zvuky (poezie, AN') • O lidech A (poezie, Turda) • O lidech B (poezie, Turda) • Zakazují (poezie, vomezený volání) • Wall is over? (poezie, vomezený volání) • Nový řád (poezie, vomezený volání) • Já do lesa nesmím a jiná dramata (poezie, Kolemjdoucí) • Chvála pomalosti (poezie, Kolemjdoucí) • Antikváři (poezie, fanky) • Oči (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Uprostřed lidí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • O právech (poezie, Kolemjdoucí) • Případ pohřešovaného Slávka (poezie, Turda) • Krutost (poezie, Turda) • Bejt (poezie, Jaroslav Alétotaky) • přecitlivělá (poezie, Saya)
    

30.11.2014
přecitlivělá

Cítila, že taky cítí
to lano, co kolemjdoucí táhne kamsi dopředu
do budoucnosti plný rozzářenejch zítřků
že prej bude-líp, ctnosti.
 
Cítila se jak velbloudice na laně
vláčená nomádem kamsi do oázy
v kterou ale sama nevěří
chce si lehnout a cítit písek na břiše
je ale tažená a tak blouzní
a boří nohy do písku.
 
vytáhla nůž
ale lano nikde neviděla
prostě jen cítila
jeho uzel kolem svého pasu
a tak nožem pohrozila nomádovi
jen zvedl obočí, škubnul lanem
a pokračoval.
 
Trhla s sebou
smetla písek z tváře
a nechala se táhnout spolu s velbloudicí dál.
 
Do budoucnosti.
 
Bude líp, ctnosti.

30.11.2014
Bejt

Bejt
kytarista zpěvák žít nonstop párty nepotkat střízlivýho nevidět den
učitel ve škole bejt loajální ředitelce vystupovat na úrovni bojovat s nezájmem
programátor ztracenej v kódu pro náhodnýho klienta pilující logiku s kruhama pod očima
bejt podnikatel počítat peníze v tabulce dělat si reklamu nabízet služby
zaměstnanec zapomenout obsah myslet na padla nechat si ukrást čas
říkat si, že to není tak hrozný
že je u toho často zábava
bejt
něčím
cítit teplo společnosti která Tě uznává
protože ví, za jakej konec to vzít
nebo nebejt
nic
nebo bejt
svejm rodičům dobrým synem
svý ženě dobrým mužem
vašim dětem dobrým otcem
svý obci dobrým občanem
to není málo
a co teprv
(svýmu)
Bohu dobrým služebníkem
rukou
či bydlištěm
snad
snad jen to
nebo nebejt
nic
nebo
obojí.

25.11.2014
Krutost

Víte vy lidé,
co by bylo kruté?

Přišroubovat
Kristovi
dlaň ke kříži
vrutem.

Tak je náš svět krutý!
To svět třímá ten vrut!
Proč musel umřít medvídek Knut?

23.11.2014  (upr. 28.1.2015)
Případ pohřešovaného Slávka

Hledám svého kamaráda,
jmenuje se Slávek.
Ukázal mi, svině, záda,
kde řádí gang slávek.

Pak už jsem ho neviděl.

Válí se tu jedna slávka,
a tak se jí zeptám,
jestli nepotkala Slávka.
Říkám jí: „Je ten tam.“

„Nó,“ řekla mi ta slávka,
„já vlastně Slávka vůbec neznám.
Ani nevim, jak vypadá.
Zeptej se ňáký jiný slávky.
Nejsem tady vod toho, abych hlídala ňáký Slávky.
Sakra!“

Zaškrtil bych tu slávku, kdyby měla krk.
Jasně, že ho zná!
Každej zná Slávka!
Prokletá slávka…
„Slávku,“ volám, „Slávku!“

Ptám se dalších a dalších slávek.
Bez výsledku.
Nevědí prý, kdo je Slávek.
To určitě!

Mlži mlží.
Něco tady smrdí…

23.11.2014
O právech

mám právo chodit nahý

mám právo nemít identitu a jen tak se potulovat po kraji

mám právo říkat si co mě napadne, dokonce i sprostá slova mají právo na existenci, sprostá slova vytváří sprostá realita

mám právo neznat zákony své země

mám právo na vlastní zákony

ale nikdo nemůže být nucen je dodržovat

mám právo se zabývat sám sebou

mám právo nevěnovat se společnosti, nebo nějakým nejednoduchým idejím

mám právo studovat pod vedením mnou a vesmírem mi uděleného mistra

mám právo být stále se svojí rodinou

mám právo využívat cokoliv co naleznu na zemi, pod zemí i ve vodě

mám právo studovat ducha

...

a mám i jiná práva, vy humanisti, individualisti a egomaniaci, prorůstoví kapitalisti a komunisti


mám právo milovat jen tak a nic za to nechtít


 

22.11.2014
Uprostřed lidí

Uprostřed lidí podivně sám.

Mluvím pomálu.

Poslouchám

jak ten a ten snad už má práci

jak zas ty vlaky jezdí pozdě

jací jsou politici sráči

kdo si co pověsí doma po zdech

– z toho by jeden zdech.


Tak mluvím pomálu

občas jen vydám povzdech.


Uprostřed lidí

uprostřed hluku

podám Ti srdce

nastavíš ruku?

Hýbe se? Nevíš? Řekni, tepe?

Nechceš ho? Nevíš? Bylo pro Tebe...

podám Ti mysl – chceš si ji zkusit?

Můžeš s ní

– zcela záhy 

zrušit

vládu i dráhy.


Uprostřed lidí podivně sám

hraju si s myslí – přemítám

co jsou ta slova

kolik váží

co se tím hnojí

kam se to sváží

kam to ti lidé všechno háží

a jestli se takhle vážně dá žít.


Uprostřed hluku

uprostřed vřavy

Nastavíš ruku?

Podám Ti ticho

zprostřed své hlavy.

 

22.11.2014
Oči

Řekni, máš čas

hledět mi do očí?


Může to chvíli být

nepohodlné


a možná se nepodaří

vyměnit ai pár

datových paketů


a možná Ti uhnu


ale za dobrého počasí

až se usadí kal

možná něco zahlédneme

oba.

22.11.2014
Antikváři

Sotva co zemře velký člověk
začnou antikváři sepisovat biografie
jak už jako mladý šokoval svým géniem
ideálně
i jeho narození provázely zvláštní okolnosti.

To aby se sami ujistili
že malost je hradbou jejich dvorků
že se narodili pro kompromis.

To aby mohli jakžtakž klidně spát.

Hledám kořen jejich děsu
děsu z možnosti překročení sebe
a nacházím ho v ulpění
ve zvyku a v přilnutí
k šálku na kávu a k bačkorám
k dobře vyšlapaným pěšinkám
bez kopřiv.

Slabá vůle nastrojená
jako genetická nutnostA
 – tisíckrát provařená lež
pro posílení absurdního herectví uváděná slovy
„Přiznejme si“.

A v pozadí toho všeho
velké já.

A o něm se opět lže,
že ho mají velcí.

21.11.2014
Chvála pomalosti

 

Zastav se, příteli, a poslechni mou řeč

Zklidni svou mysl a šetři sil

Vždyť lepší je volný stav nežli křeč

Nežli rachot strojů je tanec víl

 

Ať kouknu kam kouknu všude davy pomatenců

nepřítomných neklidu přívrženců

Kdekterý klopýtá o prvého, lecjaký padá do prachu přez druhého

Za lomozného zvuku železného šrotu

Příteli, ty skutečně nemáš zapotřebí hrát si na holotu

Stavíš li zeď, opatrně ber do ruky každý kámen a promlouvej s nimi

než uvězníš je v maltu

Sádrokarton nudí i mě

A rovina je na hovno, každé dítě to vidí

Víc zdí, víc cesty, víc cesty, větší bol

Jeden na mě volá: Chlape, nesháníte zedníka, vida moje zabílené kamaše

A v druhém uchu slyším: Půjč mi prachy, seš mým kámošem

Avšak v rachotu lhostejnosti, bych to jen těžko slyšel, kdyby mi neřvali v moje slechy

Další křičí, buď tam v sedum,

jiný brečí:

už se to nikdy nestane, jen mě nevyhazuj z práce , pane

…no jo, ale co já mám s tebou dělat, dí ústa předákova

Prvnímu tečou slzy jako hrachy, bojí se že ho vykopnou z vesmíru

Řev, lomoz, nářek a třes, světla, sirény a dým z otrávených cigaret

Není už země peklo, proč správce dopustil tu změnu, proč opustil ho duch?

Kde je radost, kde je moudrost, kde je chvala pomalosti?

 

Zastav se, příteli, pozoruj ticho a dej srdci ples

Vsuň do řeči klid a v pohyb svůj noblesu

Žebrákům dej vše co máš dnes

Ať sami přijdou ke svým děsům

 

Protože, kdo chce tam pomožme mu tam

Život je nejlepší učitel

Každého umoudří příběh a dobrodružství

Najdi v sobě lásku, ta jediná, čím víc jí dáš, tím víc jí získáš

Peníze nám podstrčili za ní, a sedíme na nich jako na sádrovém vejci slípka

 

Zastav se, příteli, poslouchej ticho a ve tmě vynikne i malé světlo

Nedívej se vzad, ni vpřed, dávej a přijímej, avšak věz!

Kdo je tím dárcem a kdo tím příjemcem?

Kdo dává jabloním plody a šípkům barvu

Kdo podbízí se tvému oku?

Kdo tiskne se nejskromněji, až v nitru tvého srdce, aby nerušil tě při hře?

 

Zastav se příteli a poslouchej

Jak jinak chceš poučit a vyvést z hříchu

A hřích jsi ty, je to tvůj strach a tvůj soud

Dotud trpný bude tvůj osud, dokud budeš bránit vodě téct a ohni hořet vzduchem a v popelu země neuvidíš pomíjivost

 

Radujte se!

 

Ať andělé se sem nemusejí znovu rodit a napravovat věci lidské

Nebuďte je z jejich snění blaženosti

 

Těšte se!

 

S vílami elfy i chauny

Těšte se z krásy stvoření a sami tvořte k jeho uctění

 

Milujte se!

 

Láska zdraví v druhém Boha

 

Bázněte!

 

…a bažte po dobrotě, po harmonii tónů,

kakofonie je příprava k symfonii,

bolest k uvolnění

 

Neblázněte lidi, ale opěvujte a opisujte Boží jména!

 

Chalem chalem, milucham, od ucham k ucham, mučačachu, květovzor, všehomír, kde nic tu nic, suchopýr, ambrózie, slunce, země, všechna lidská jména, hle beruška!, totalizátor, osvoboditel, Rocco, porno….rokoko????

 

Hledáme psa podle vrtícího se ocasu

Marná snaha, pes se vrtí, ocasem ani nehna

Chceme mít v očích světa krásu

Avšak marně pitváme se mezi stehna

 

Modlitba: 


Jsem král, jsem král, celého světa jsem pán

Kam oko dohlédne statek můj, boží stáj

Však když se chopím vidlí, mezi hovny se zabydlím

Trny se stanou jedovatými a žena dobrá mě opustí

Když jako pohůnek se popustím

Když hrnu se zastřihovat růže

Králem jsa, ničit nedopustím


Na krásu se hledí, kraása se žije!

 

21.11.2014
Já do lesa nesmím a jiná dramata

Já do lesa nesmím

Jsou tam větve pro má lana

Která pro ty kolem stražím

Slova smyček šepotaná

 

Na strništích pasti stražím

Slova v hlíně kladená

Ty kdo se v mé pasti lapí

To jsou stromů semena

 

 

Jsi něco mezi motýlem a netopýrem

Něco mezi savcem a mšicí

ty tvoje voči mají cosi

Trochu jímaj a trochu dávaj

Tak jako každej voheň

Trochu dává, trochu bere

 

Peníze nemáme

Dovnitř nás nepustí

Co dělat nejsou náš vynález

Rádi se přidáme

 K mytí nádobí…

Co dodat, mají samodřez

 

Krokodýl podél zdí

Žirafy k oknům krky natahují

 

Ale proč to podporovat

Když před námi zavírají dveře

Vlastní ohně rozdělat

Umí taky dobře hořet

 

Nač…nač rukama rozhazovat

Když se nám nechce brečet

Proč se nechat buzerovat

K čemu křičet, k čemu křeče

 

Jak vyplnit prázdná místa

Jak vyplnit plný prostor

Jak nezasahovat ač kráčet

V pavučinách tam je svět

 

Ranhojič zná jenom placebo a je špatný bavič

Trpící zná lék

V srdci zvířete jsou náboje

 

ty jsi střelec

20.11.2014
Nový řád

Přišel ke mě dneska

celkem milý pán

něco nesl v deskách

že prý je to plán

 

plán na lepší zítřky

má k tomu i brožurku v několika jazycích

dali jsme si řízky

a pár čajů vařících

 

když mi všechno vysvětlil

říkal tomu nový řád

za krk jsem ho pověsil

s ceduličkou: neřád

20.11.2014
Wall is over?

zeď je bílá

to je kámo síla

kdekdo na to zírá

naděje prý neumírá


nové ruce

nové barvy

nová hesla

nové tvary


zeď je bílá

to je síla


Taky tě to kámo láká?

Konec NIKDY není konec.

Nemysli na to, neříkej to. Vím co chceš říct. Ne, prosím, neptej se!


A co válka?

20.11.2014
Zakazují

Lány = pieta

účinkující: prezident ČR (pravděpodobnost sprosťáren 10%)

 

tohle jsme nestihli

 

hřbitov = pieta

účinkující: Blázni (pravděpodobnost sprosťáren 90%)

 

tohle jsme stihli

 

Bravo!

19.11.2014
O lidech B

Na světě je sedm miliard lidí.
Milión z nich právě prdí.

19.11.2014
O lidech A

Na světě je sedm miliard lidí.


Ajií…

19.11.2014
Zvuk mezi zvuky

Ten večer zvuky oplýval.

Přátelský smích,
když se duše k duši sklání
a zuby se lesknou na důkaz veselí.

Cinkání sklenic,
tleskání dlaně o dlaň,
defilé básníků,
tu křičících,
tu šeptajících.

Unavené úsměvy
a jen napůl vyřčené věty.

Nejhlasitější z těch zvuků
byl tvůj tichý hlas v telefonu
na pokraji zoufalství,
zvuk mezi zvuky
nejdražší
a tak bolavý,
jak jen může cizí bolest bolet.

Zavoláš a já běžím,
než se zarazím.

Proč?

Už nepoběžím
jako tolikrát
vstříc tvému vzteku 
na všechno ženské.

Napíšu pár slov
na dobrou noc,
víc sobě než tobě ta slova adresuji
a ponechám tě výčepům a sklenkám
napospas.

18.11.2014
Jednoho dne

Vypiju na žal na ex celou Berounku,
zalknu se bahnem a kamením,
už vevnitř cítím, jak tuhnu,
jak oživlá socha u řeky sedím a píšu
a nechávám mysl,
aby si myslela,
že myslí,
a tělo zatím na emoce
reaguje prudce.

Listy na vodě,
odlesky sluneční záře
- asi šok - 
nic se mě nedotýká,
neberu si samotu osobně,
naopak toužím
být sama
a pochopit ten žádný pocit.

(Napadá mě spousta
škodolibých žertíků,
avšak žádný neprovedu,
dodržím slib.)

Dnes v noci si ustelu na kolejích,
vlasy odkážu divokým labutím
a naposledy se poprvé narovnám v zádech.

11.11.2014
Stratum corneum

Ostříhala si nehty
srpečky zrohovatělý tkáně 
zdály se stále nesnesitelněji žlutý
všechno se hemžilo v dálce
ji to vyplivlo už dávno
devět, jeden chybí
zase přestřelil... asociál

10.11.2014
Bird

Co je to pták?
Je to pták? Je to letadlo?
Je to Superman?
Je to pták.

Bb Bb Bbb Bbrisdwrd,
Bb Bb Bbb Bbrisdbrd.

10.11.2014
listopadové

První:
Když slova se slovy se potkají
a spojí
ladí a hřejou
šimrají
čas se zastaví
jakoby nebyl
důvěrně voní čaj
a druhý konec stolu
je úplně vzdálená Galaxie
jiný Vesmír
do kterého nesmím
nemám knír
a kňourám
zato mám klín
a ten mezi lidi občas vrážím
zářím
v podvečer uvidíš maličké jiskřičky
nepláču
když slova se slovy 
se odeberou spát
a těla vibrují.

Druhá:
Pojď padat s listy
pojď být žlutý a podzimní
pojď ochutnávat byliny
a jiné světy
pojď bez obojku, bos
jak sjetý
jen pojď...
Natáhni ruku
trochu zkouřeně se plazí
na dotek od pěkného světru
hledej pod ním
tajemství spadaných kaštanů
Neveřejný kouzelný svět
za poslední větví
ve veřejném parku
skryt před brutálními kolečky tisíců kočárků
- sem mimina nesmí!
Říkej mi všemi mými jmény
obsáhni v jediném pohledu
nezměrné stáří mojí Duše
hřej si mě na prsou
budu se svíjet
pak kůži odložím
a půjdem spát
nepřej si
ať jsem tvou
jsem jen poukaz na problémy
s nekonečnou platností
bu bu bu
boj se boj
k lesu zády
rychle pryč
Podvečer zahání
svítivé vzpomínky
z komína stoupá domácí pohoda
tak s mizícím dnem
přestávám snít.

Třetí:
Barevné plamínky tančí
a známý prostor je najednou neznámý
pěkné pohledy posílám
přes prázdný stůl
záhada zůstává
pod látkou ukrytá
napořád?
V papírovém světě
nahodilých nemožností
tápeme a honíme se
v tempu splašených
divokých
psích duší
a krvelačných smilných těl.

Čtvrtá:
Každé NE
bylo jako
další maličký dobrý skutek
a láska bolí
jenom hloupé lidi
a přes to
je dobré vědět
co dělat
když holky brečí
a nebo velmi brzy
mohly by začít
ztracené v podzimním listí
a ve vlastních složitých světech.

8.11.2014
---

NEMOC ŠÍLENÉHO VOJTY
NEMOC ŠÍLENÉ EBOLY
EBOLA ŠÍLENÝCH KRAV
EBOLA ŠÍLENÝCH ŠNEKŮ
EBOLA ŠÍLENÝCH KOMUNISTŮ
NEMOC ŠÍLENÝCH BLÁZNŮ
NEMOC ŠÍLENÝCH MUCH
NEMOC ŠÍLENÉHO ZEMANA
ZEMAN ŠÍLENÉHO ZEMANA
NEMOC ŠÍLENÝCH ŽEN

NEMOC ŠÍLENÝCH ZOMBÍKŮ
NEMOC ŠÍLENÝCH SKAUTŮ
NEMOC ŠÍLENÝCH MATEK
NEMOC ŠÍLENÝCH
ŠNEKŮ
NEMOC ŠÍLENÝCH
OPIC
NEMOC ŠÍLENÝCH PIJAVIC

8.11.2014
00

Tato Báseň
mě napadla na záchodě.
Chtěl jsem si ji zapsat rovnou,
ale měl jsem málo toaletního papíru.


A neměl jsem tužku.


Tak jsem si ji jen zapamatoval.

8.11.2014
# XXV

25_vyberte_si_politiky.jpg

7.11.2014
Čti jako báseň:
2.11.2014
Turda

z cyklu Bohnice


Trochu Čurda, trochu Tudor,

trochu blázen, hodně magor.


 


Vütrsel (poezie, Turda) • Před nemocnicí (poezie, AN') • Druhá strana tváře (poezie, Durman) • NF (poezie, AN') • Fú tyč (poezie, Turda) • Parafráze (poezie, Turda) • Špatný zahradník (poezie, Rogo) • Bolest (poezie, AN') • Aforismus (poezie, Turda) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU: (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU: (poezie, vomezený volání) • O zvedání (poezie, AN') • Pivovar (poezie, Turda) • o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech (poezie, Kolemjdoucí) • ludismová (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk (poezie, Kolemjdoucí) • EUROSPAJK (poezie, Jaroslav Varlata) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • banalitky (poezie, vomezený volání) • S LÁSKOU UNDERGROUNDU: (poezie, vomezený volání) • Jinoch (poezie, Turda) • Medvídek (poezie, Kalimeee) • Vyprovokovaná slova (poezie, AN') • Na návštěvě (poezie, Jane) • Zásun (poezie, Durman) • Lán (poezie, Kolemjdoucí) • Pražan (poezie, Turda)
    

31.10.2014
Pražan

Pražan je
samec
od smažky.

Smažka smaží,
Pražan praží,
takhle spolu hospodaří.

30.10.2014
Lán

meze už jsou zaoraný,

všude jenom lán a lán...

a tu vidím nové meze:

jak překonat ho mám!

 

Ó, naslouchali,

 pak se vydali a šli v holou dál,

v mrazivém dusnu fata morgán až našli místo,

stejné jako jiná, leč jiné-bylo nejdál...

a tam se zakopali, by ti druzí, zase, jako vždycky, za nima se nevydali...

ti co sami nezasejí a pak v stopách prvních slídí, by se z krve jejich zpili.

29.10.2014
Zásun
jsem jaksi podivně zasunutý
zaseklý ve zdířce
zvláštně vzpříčený

chybí jen mikrometry
ale kdyby se všechna kdyby stala realitou
byl by svět nudně dokonalý

a ty si taky brzy zvykneš
na skřípající písek v soukolí
27.10.2014
Na návštěvě

Příboj přísných pohledů
doráží na břeh vědomí
dráždí k přemýšlení
plánování budoucnosti
k žití.
Jsi zapojený do sítě
nahý v plovičatých úsměvech
období kočičích něžností
sametově lesklý podzim
prokřehlých lásek.
Příliš nízký tlak
strhává mě dolů
dlaněmi objímám
holou betonovou podlahu
horko jak v pekle
cákáš mi vodu na čelo
ta okamžitě vře - neochladí
ten žár mnou smýká
ležím a prudce dýchám
nadměrně unavuji bránici
a i tvé nohy
v pracovních botách
vypadají bezradné
a vyděšené
z nastálé situace.
Neboj!
Vždyť už se sbírám
pojedu domů.

27.10.2014
Vyprovokovaná slova

všechnu moudrost zamkni klíčem hrubých slov
všechnu něhu zabal do zašlých hadrů nadávek a prapodivných kreací
poslední kapku krve vyceď na bílé plátno
obtiskni palec do měkkého masa
uzři jejich lítost, zbytečnou lítost
uzři jejich snahu, zbytečnou snahu
uzři jejich holé řitě, když ze tmy svítí
pochodně plné hoven
pak zahlaď záhyb mlčením a polib doma ženu, ona ví

23.10.2014
Medvídek

Volaný účastník je instrumentálně nedostupný.

Hrát si nebude.

Opakujte prosím naléhání později.

Můžete si zatím zkusit hrát sami.

Nebo se alespoň naoko uklidnit.

Pro příště se věnujte zásadně pouze jedné hračce či nástroji.

Ve světě hraček je to pevným pravidlem.

Je potřeba věnovat jim náležitou péči.

Zvláště, jedná-li se o plyšáka.

Vyberte proto prosím vhodného medvídka.

Uvědomte si, že ho budete mít dlouho.

Vypadávající plyš včas vložte zpět do bříška

a důkladně zašijte.

Hračku uržujte v teple a suchu.

Perte na 30 stupňů, raději bez ždímání.

A dostatečně ji hlaďte.


Sněte si o čem chcete.

Tuto možnost vždy máte.

 

18.10.2014
Jinoch

Jinoch je ten, kdo je jinej.
Třeba černej gej.

17.10.2014
S LÁSKOU UNDERGROUNDU:

nemám co kouřit

nemám co pít

nač tedy žít

17.10.2014
banalitky

koupil jsem krabičák a postavil ho v karlíně před dům

se psem půjdu víckrát než normálně

17.10.2014
banalitky

celičký metro

čučí buďto na roztomilýho zrzavýho chumdelatýho pejsánka

nebo na pána co vypadá jak putin

 

17.10.2014  (upr. 15.3.2016)
banalitky

drusada květa fialová vystoupala na velký blaník

a když přemýšlela nad vojáky v hoře

raději slezla

a posadila se na blaník malý

17.10.2014
banalitky

9. 7. 1357 v 5 hodin a 31 minut zatloukl hermetik václav

toho času král a císař karel kámen pod pražským hradem na břehu řeky voltavy

někdy kolem roku 2023 jsme ten kámen vytáhli a odvalili ho pod vyšehrad

docela dobře se na něm sedí

když plivem tabák do černý vody a nadáváme na mládež

 

16.10.2014
EUROSPAJK

zkrášli svůj žalud EUROSPAJKEM

i varlata slastně proturbuj jeho hrotem

A ty, ženo dobrá, jistě oceníš jeho přednosti

ať už na bradavkách, nebo na příslušenství té tvojí zahrádky-pláňky spíš dnes, tam pod živým plotem

Kolik radosti skýtá TWIG EUROSPAJK, jak je pružný a úd erem jeho o kůž tvou

poznáš kde sídlí tělo

Vzrušivý svist a pak, po ohledání, najdeš rudý pruh na svých zádech, lýtku, nebo čele.

EUROSPAJK tvůj vnitřní lékař ti předepíše, a taky žiletky, a provazy nebo pouta, výdobytek to pomahačů

Užívej s přítelem, nebo sám: EUROSPAJK

16.10.2014
Jazyk

Vždycky jsem miloval definice

to krásné neboť a jest

a píšu si jienom tak pro radost, abych pochopil jazyk

a taky jsem se utápěl v kaligramech, jenom abych pochopil slova

Dneska vím, že v jazyku je všechno a nic

v jazyku je pochopení ale pramení z něj i nenávist

a přece jeněco za ním, něco co by se dalo nazvat bios, neco na čem i jazyk stojí

a bez čeho není to ani ono

proto nakonec moudrý dospěje do tichosti

aby dosáhl nejširšího datového toku

básníci se tomu jenom přibližují, neboť je vyživuje radost, láska a nebo nějaký jiný sentiment

kdejaký se ukájí nostalgií a jsou i básníci nenávisti a boje, těm se dnes možná říká politici

jindy to byli farizejové

 

A tady máš básnickou kost, čitateli

 

jest to tak a ne jinak

neboť voníš jako jablko

a to jablko voní zase jako švestka

a tašvestka voní jako právě napuštěný kondom

a ten kondom voní jako pneumatiky

a pneumatiky voní dálkou

a dálka voní tělem

a tělo svědí jablkem

a jablko je krásným hovnem a to je stromem

vidím to rovnou

zachraňte hovna

nenechte si vzít to jediné proč tu jsme

z hoven vzchází láska

neboť ta hovna voní jako tvoje ústa

a do nich strkám jazyk

a pěkně mě to sere

vždyť já už nejsem savec

a sralo mě to už ve škole, že ze mě dělaji opici

a já sem při tom voním éterem

a ta tvoje blůzka, skrývá dvě sokolí očka

kuk!

jsi savec?

neboť voníš hovnem

16.10.2014
ludismová

trhejte knížky, vyzdvihněte pátera koniáše a palte je

stejně už ty sračky nikdo nečte

rozflákejte auta, ať vám otevřou v ulici obchod

já jsem začal nenápadně rozbíjet hudební nástroje, aby mí kamarádi, opraváři hudebních nástrojů měli co opravovat

a taky jsem začal lhát, jenom proto, aby ti co měli pravdu, jí měli doopravdy

Ale hlavně: začnu tikat, aby čas získal zcela jiný smysl!

16.10.2014
o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech

je docela zlomyslnost

dělat pořady o vaření, kdy většinu ingrediencí si diváci nemůžou dovolit

při navrhování dětského pokojíčku hlavně nesmí dizajnér zapomenout vytvořit úkryty,

protože ti malí človíčkové si tak rádi stavějí bunkry

Tudle jsem dostal pokutu za špatný stání a dneska ty co mi jí dali stojí na tom místě, aby si mohli koupit svačinu

ale tim vůbec nechci říct, že by bylo dobrý, kdyby vládla na světě spravedlnost a, nedejbože, moudrost, protože pak by přestala bejt na světě prdel

15.10.2014
Pivovar

Založil bych pivovar v Číhošti.
Vařil bych takový to dobrý hutný poctivý rukodělný pivo,
co je teď v módě.

Sváteční třinácka by se jmenovala
Číhošťský zázrak.
Desítka by se jmenovala Toufar.

15.10.2014
O zvedání

Zvedni mi zase náladu
- aspoň to můžeš -
když už mi nechceš zvedat sukni,
nebo snad chceš
a jen nevíš jak,
když se mi ramena chvějí?

Zvedni mi náladu
a jako Fénix z popela
se také zvednu
a svedu všechny ty boje s úsměvem.

Zvedni ten padací most
mezi námi,
je to těžké
a není to těžké,
látka poklopce váží milionkrát víc.

Zvedni konečně koutky v úsměvu
a já zvednu hlavu ke slunci
v odpověď
na všechna tvá ale.

15.10.2014
S LÁSKOU UNDERGROUNDU:

u dé jedničky

stojí golem s cedulkou brno

volám naň soudruhu

tam maj mythologie plno

15.10.2014
S LÁSKOU UNDERGROUNDU:

ač hladce oholen

milicí odzbrojen

15.10.2014
banalitky

tudum tudum

z technických důvodů je přerušen provoz dráhy na petřín

využijte náhradní popravy

15.10.2014
banalitky

inzerované zboží naleznete pouze u nás

s trochou štěstí

15.10.2014
banalitky

autobusák pokuřuje

a ptát se ho

zda pojede

mi přijde

blbé

 

14.10.2014
banalitky

máte housky

ne

ale máme housky

to nic

vstává v půl čtvrté

14.10.2014
banalitky

dle vyhlášky

je pod hrozbou trestního stíhání

nutno

pod každé vyobrazení ježíška

umístiti na viditelné místo

copyright

14.10.2014
banalitky

narodil se pes s popálenou tváří a všichni se divili

den předtím přišlo na svět tele se třetím okem

ale o tom u nás na vsi nikdo nevěděl

14.10.2014
banalitky

beru hákem všechno z čeho ty seš káh

14.10.2014
Aforismus

Není
snadné
formulovat
složité
věty,

neb

není
snadné
formulovat
složité
věci.

13.10.2014
Bolest

Chceme nejvíc to,
co mít nemůžeme...
- proto trpíme.

Když ležíme na zádech,
která bolí,
slzy nám nahlas tečou po tvářích,
tehdy je skutečný svět
tam venku
neskutečně daleko.

Jen se v těch zádech
lehounce prohnout,
jen trošičku si ulevit,
snad to nezačne krvácet.

Ta bolest vytlačuje jakoukoli jinou myšlenku,
s poslední
prosíme Osud o mdloby;
nepřicházejí, 
zkoušíme počítat do nekonečna,
ale čísla odmítají přicházet za sebou tak
jak obvykle.

Děsivě bílý strop,
celé tělo se chvěje
pokryto žhavým potem,
odvracíme hlavu
a vidíme najednou
skrze dvojí hrazení
nemocničních postelí
její oči.

Spolupacientka
na druhé posteli,
spolubydlící v tomhle pokoji
vysoko nad korunami stromů.

Nevidíme vleže do okna,
jen úzký proužek šedé oblohy,
nebo snad stěny nemocnice.

Ta na vedlejší posteli
nás včera děsila,
když do mléčného rána
vykřikovala své
Do prdele!
Ježíšmarjá!
Au!

Ne! Jo! Čau!
dementním ochraptělým hlasem.

Teď i my máme touhu křičet,
vydávat co nejhlasitější zvuk,
snad se ho bolest zalekne a zmizí.

Nemizí však.
Je nepřekonatelná.
Téměř krásná.
Otupující.
Snad právě přichází bezvědomí.

Ještě cítíme horkost slz na tvářích,
a tak otočíme opět hlavu,
zas to dvoje hrazení
a zase její oči
- jako by mi zdravou rukou kynula
a najednou něco za jejím pohledem
promluví přímo v mé hlavě
"Neboj se! Vydrž!"
Usilovně si uvědomuji sílu toho sdělení,
vše kolem se rozpouští v mlze
a z té se u okna
najednou zjevuje anděl
s postavou krásné mladé ženy
ve stejnokroji sestřičky
- A teď to trošku ďobne. - 

Anděl někam uletěl,
mlha je stále těžší a těžší,
bolest mizí s prvním paprskem růžového snu.

10.10.2014  (upr. 14.10.2014)
Špatný zahradník

                                          1.

 

                 Toulá se sám po kvetoucích zahradách,

                 myslí jen na ni,květ,který miluje,

                 květů však více potká na svých výpravách,

                 stará se o všechny,každou kytku zalije,

 

                 v tváři zahradníka září ryzí úsměv,

                 neví však,že není dobrá láska v květ,

                 za městem,za zdí,čeká jeho rakev,

 

                 on chce být v práci poctivý,

                 všechny rostliny mají býti krásné,

                 o každou se postará,není lenivý,

                 svou zručnost piluje,jak romantik své básně.

 

                                             2.

 

                 Časně z rána vstává zahradník,

                  již dlouho nebyl u své nejmilejší,

                  cítí se jak vrah,násilník,

                  jeho květina barvu má umrlejší,

 

                  neví,zda vadne,chřadne,

                  či jiný zahradník ji přešlechtil,

                  ví,že je konec krásného dne

                  a svoje srdce zavraždil,

 

                  bloumá po zahradách,

                  ví,že v světě skončil,

                  toužil jen po všech nádherách

                  a tím se s láskou rozloučil,

 

                  zbylé květy pláčí,hynou,

                  však ten blázen nechce náhradu,

                  dny se vláčí,plynou,

                  zahradník zničil celou zahradu.

 

                                          3.

 

                  Toulá se sám po mrtvých zahradách,

                  myslí jen na ni,květ,který miloval,

                  květů však více potkával na svých výpravách,

                  staral se o všechny,každou kytku zalíval,

 

                  v tváři zahradníka září v sebe hněv,

                  již ví,že není dobrá láska v květ,

                  za městem,za zdí,on zemře padne v rakev,

 

                  on není v práci poctivý,

                  všechny rostliny jsou již uhnilé,

                  na všechno kašle,je bouřlivý,

                  své žíly rozryje,jak sadista záda své milé.

 

                                      4.

 

                  Současně umírá poslední život v zahradách,

                  překrásná květina a špatný zahradník,

                  zátiší skvostné na márách,

                  oba mají alespoň společný pomník.

 

                  Rok 2003

10.10.2014  (upr. 11.10.2014)
Parafráze

Kdybys nebyl komárem,
nestal by ses velbloudem.

(přísloví)

Kdzbzs nebzl komárem
nestal bz ses velbloudem.

(v komářím jazyce qwertz)

8.10.2014
Fú tyč

Fú tyč
(anglicky footage)
je tyč,
do které se dělá fú
a ona dělá tú.

Třeba didgeridoo.

Použití v názvu videa na YouTube:
Name Nameson plays didgeridoo (extra footage)

8.10.2014
NF

Labuť se třemi křídly
divoce jimi mává
neletí
točí se v kruhu na hladině
a jednou nohou cáká
a čeří vodu kolem sebe
druhá noha
- chromá - 
má tvoje oči
jak jen noha oči může mít
a smutný výraz
A nekonečná bolest
: proč tu nejsem?

Ztrácím se před tvýma očima na ptačí bláně
mastné peří odpuzuje doteky
voda už se tě nedotýká
nic už se tě nedotýká

Zakašlání trčí v krku
bojí se jen tak vyletět ven
a tak zdlouhavě tlačí na mozek
často asi nedokážu
ono důležité "Ehm..."
- litovat minulosti je stejně zbytečné
jako obávat se budoucnosti

Podej hlášení o stavu svých citů
jsou cukrově lesklé
Dokouřím a nenechám se vyrušovat
"Proč" ztrácí význam
když odmítáš existenci zítra

Radši každý den vnímej
jako bonus navíc

Tak naschle zas zítra
v tajemné síti slov
omotej mi jimi hlavu
a ukryj mě
pod vrstvy látky.

6.10.2014
Druhá strana tváře

každá strana má dvě mince
jednu z cínu
věkem oblýskanou
druhou zlatou
v plyši uchovanou

 

každé oko má dvě tváře
jednu krásnou
z kalendáře
druhou svrhlou do žaláře

 

ta třetí tvář
to jsi ty
nesedíš do rytmu
ni do statistiky

1.10.2014
Před nemocnicí

Nacpali mi jehly už do všech možných žil
a před nemocnicí přejetý holub leží v odpadcích.

Všude vídám mrtvé holuby
bez hlav, bez pařátů, bez křídel,
jen krví slepené cucky peří.

Plivla bych na to - nemám sliny.
Tak brečím, protože nemám slov.

Prý se moc řeším.
Prý si mám nechat udělat dítě.
Prý to pomáhá.

Jenže...
neplodný strom pokácíš,
ale co s neplodnou ženou?

1.10.2014
Vütrsel

Jsem na cestě do pekel,

zpívám si Higway to Hell.


Proč jen jsem ten vítr sel?


 

(Já osel)


Dnes-konec (poezie, AN') • Musím (poezie, Turda) • Sudičky (poezie, Polyp) • Já ne (poezie, Jane) • Br (poezie, Turda) • Anděle padlý (poezie, AN') • Lovci (poezie, Jane) • Zapolovač (poezie, Turda) • Mmm (poezie, AN') • Poblouznění v Berlíně (poezie, Polyp) • Úvaha předvolební (poezie, AN') • Důvěrné absolutno (poezie, Rogo) • Ne é (poezie, Turda) • CD (poezie, Turda) • Müslim (poezie, Turda) • Pan Tau (poezie, Turda) • Poslední pohlazení (poezie, polyp)
    

30.9.2014
Poslední pohlazení

dotyk dlaně 

elektrifikuje paměť

jsi sušenkou

v bezzubých dásních 

chámovodem vzpomínek

vejcovodem zapomnění

zkamenělou růží

pro smích

29.9.2014
Pan Tau

Vážený pane Tau,
Jsem Váš velký fanoušek.
Viděl jsem všechny Vaše filmy a moc se mi líbily.
Rád bych se zeptal,
zda jste ve scéně, kdy tancujete na křídle letadla, zastupován kaskadérem.

Petr Tureček

26.9.2014
Müslim

Müslim do sebe cpe jedním koncem

spoustu vlákniny

jen proto,

aby na druhém konci vyšla. 


Své stravovací návyky povyšuje na náboženství

a toto následně vnucuje ostatním.


Taky ho znáte.

25.9.2014
CD

C není za č.

D je za č.

24.9.2014
Ne é

Hanáci blijó
aglio olio.

Aglio olio e peperoncino!

Itálie,
Číno,
na Hané né!

Kung pao
je e e!

22.9.2014
Důvěrné absolutno

Na tiché hlídce

Mezi starými zkušenostmi

Jen malý chlapec

Projeví ten správný stisk

Výtok spermatu - k pomilování

Jen kdyby tak

Někdo dokázal věřit

V návrat

Důvěrného absolutna

27.8.2014 praha-Petřín

22.9.2014
Úvaha předvolební

Každý u svého korýtka
spokojeně žvýká,
kolik sfutruje zelených kousků,
tolik rezidencí, jachet a auťáků
pak vysere na hromadu.
Na každou svislou plochu v městě
vyvěsí své ksichty,
biblické zvolání
Tady jsem!
v tom nejpokřivenějším významu,
fraška pro pár milionů diváků,
hrají, že nic nehrají,
mohou být někteří z nich čistí?
Mohou?
Ptá se znepokojené srdce občana.
Cesta do společenského pekla
je dlážděna volebními lístky
a iluze snílků
a morálka nemnohých
jak sněhové vločky
v kamenné peci,
jak sněhové vločky
v zašlém vagónu metra,
kde stěny slibují bohatství a prestiž,
dá-li korýtková loterie
zrovna jim.

17.9.2014
Poblouznění v Berlíně

kolem tvý menstruace lítá Měsíc

kolem mý poluce nic

když Tě chci - řešíš to policií

když mě chceš... raději ne

12.9.2014  (upr. 22.9.2014)
Mmm

Mám tě ráda, malá,
jsi tak ženská v některých ohledech,
a v jiných ještě dlouho budeš dospívat v Máriu.

Mám tě ráda, malá,
i kdyby tě spolklo peklo a vyplivlo po dnech zpátky na zem
špinavou
s roztrženou punčochou.

Mám tě ráda, malá,
protože mě vidíš tak lehkou
a přesto jsou tvoje oči prosty odsudku.
Věřím těm očím,
že všechno bude dobré,
že má tenhle škaredý svět naději,
když láska

Mám tě ráda, malá má,
s rukou věčně ztracenou ve vlasech,
srovnané v hlavě do latě vlastní já
jen možná,
schováš se a vydržíš.

Mám tě ráda, malá
s obrovským srdcem a obrovskou moudrostí
v pohledu a v „Hm…“

 

Mám tě ráda, štěňátko urousané,
malá má,
kéž andělé tě stráží, miláčku,
mám tě ráda, malá má,
tak příště
zas ukradneme spolu Osudu pár minut.

9.9.2014
Zapolovač

Zapalovač se slovensky řekne zapolovač.
Asi.

V češtině si pod tímto slovem představíme
obrovský stroj,
který projíždí panenskou přírodou,
všechno co mu přijde do cesty
drtí,
půdu rovnou rozorává
a hnojí
a na místě tropického deštného pralesa
vytváří pole.

Proto
to
nedorozumění.

9.9.2014
Lovci

Jsme lovci,
můj milý,
lovíme prožitky, emoce
a sebe
navzájem,
i své vlastní duše.

Chytáme do očí
a do jiných tělesných pastí,
klademe návnady dojmů
jen stěží uchopitelných.

Rozkládáme své tělesné schránky,
hnijeme před sebou,
zanecháváme pachové stopy
a doufáme,
že k nám kořist přivedou blíž.

Nemusíme soupeřit,
lidského masa je dost
pro všechny
hladové krky.

Když však potká lovec lovce,
někdy
soupeří na život a na smrt
slovy, nebo klackem:
podle toho, co je po ruce.

8.9.2014
Anděle padlý

Anděle padlý do mokré trávy
ve jménu krásného
a za čest ošklivého.
Opilý slovy, zfetovaný myšlenkami,
tvá nejistota
je opravdovou absencí jistoty.
Svítíš, jak hoříš
předčasně - za dne
bledého z přepíjení včerejší rozjařenosti,
snad odlesky minulosti.
Sám sebou mrháš.
Nebát se a mířit vysoko
je tak přitažlivé;
být věčně srážen pondělky
dolů do čistého bahna reality
tě vytrhává Bídě z rukou.
Ztělesňuješ hádanky,
obklopen střepy a špínou,
(vždy) nakonec přehlušený.
Láska k tomu zmatku je čiré bláznovství
a ty je přetavuješ v krutou a zraňující nenávist,
z té kováš děsivé sochy
v pekelné zahradě
pracovního týdne.

7.9.2014
Br

Včera jsem byl u zubraře.
Celý minulý týden mě totiž příšerně zlobil zubr.

Už nezlobí.

3.9.2014
Já ne

Začnu vést nekonečné rozmluvy sama se sebou,
budu si vyprávět zážitky z víkendu,
budu si se sebou vzpomínat na tebe,
budu se sama sebe ptát.

Musím se seznámit se samotou,
snad ona lépe mě ke mně připoutá
a přestanu bojovat,
zahnaná do kouta,
bojím se - té druhé.

Teď ji vidím v křesle,
jak píše tahle slova,
nemoudrá, nedospělá, nehezká.

Čím vším už jsme spolu prošly,
kolikrát jsme zkusily jedna druhou zabít...
Jsme si odrazem, i nezbytným doplňkem
a stále řešíme jen sebe.

Nejdivnější jsou ty chvíle,
kdy se máme rády
a napadá mě,
že už dávno jsme si měly promluvit.
Je to jasné jak facka: Jistě!

Těžké pravdy si říkám s poťouchlým úsměvem:
jen já vím,
kdo vlastně jsem.

3.9.2014
Sudičky

poletíme do Afriky 

na křtiny

kath a whisky ki ki ri kí 

bude to veliký

 

ochrání nás pohoštění 

mladí albíni

hudry hudry hadrový 

panny jehlou probodlý

 

jen houšť 

HIV spoušť

binární poušť

2.9.2014
Musím

Už to není jako kdysi,

musím dělat kompromisy.

Musím dělat.

Mládí, kde jsi?

2.9.2014
Dnes-konec

Trav se mnou čas,
ať je pěkně otrávený
bolestí, sladkostí,
lehkostí a velkou porcí smaženice;
černovlasé víly
princové s blátem mezi prsty
přírodní a přirození,
střízlivějící a šumějící
jak ta voda v potoce,
pomalu odtékáme všichni;
hladová štěňata
dvě do sebe trvale zapletená ve hře
dětinské i milostné.
Ó šlechetný čerstvý chlebe
- nedělní zázraku!
S nedopitým pivem
vidíš maličkaté pravdy
a víkend je naskládaný v autě,
hipíci v džínách
a bez džínů za stanovou plachtou
jak na divadle
v nahotě jedineční
techničtí
unavení.
Cibule a primitivní pudy
chvíli před odjezdem.


Tak jde čas (poezie, Polyp) • Pankrác v mlze (poezie, AN') • Z volnosti se hlava točí (poezie, AN') • Troufalost (poezie, Polyp) • Kozí (poezie, AN‘) • Lásko bláznivá (poezie, Durman) • Nová smlouva blouznivců (poezie, Rogo) • Nekroježíš (poezie, Polyp) • Budovatelská báseň Žně (poezie, Turda) • Intel Cetelem (poezie, Kolemjdoucí) • Předcházení podzimu (poezie, Turda) • Posttransformace (poezie, Polyp) • Zjevování ženské (poezie, Rogo) • Vpuštěn k tvé blízkosti (poezie, Rogo) • Čas (poezie, Nesmyslon) • Kalendářní systém 1904 (poezie, Nesmyslon) • Hasičák (poezie, Turda) • Nejkrásnější český rým je: (poezie, Turda)
    

29.8.2014
Nejkrásnější český rým je:

Na topole podle skal je
onomatopoie.

29.8.2014
Hasičák

Já mám doma hasičák.
Udělám to tak:

Všechno tady popěnuju,
pak se zuju,
pak se svleču,
pak uteču
policii,
přestrojím se za nutrii,
ve vodě se chytře skryju.

Tam, kde dobří lidí žijí,
plavat budu
proti proudu.

Budu plavat znak.

29.8.2014
Kalendářní systém 1904

Menší čas mínus větší čas

Se rovná mřížka mřížka mřížka mřížka

 

Excel není schopen záporného času

Excel je schopen záporného času

Je na to ale třeba myslet předem

Provést patřičné nastavení ihned

Po otevření nového souboru

Před začátkem veškeré další práce

 

Je třeba nastavit kalendářní systém 1904

 

Praha, 19.6.2014

poloautomatická báseň vzniklá při školení

29.8.2014
Čas

Čas plyne

 

Od bodu nula je čas číslován

Časový okamžik je desetinné číslo

 

Excel je chytrý

Excel si pamatuje

 

Odčítat od sebe datumy

Nemá smysl

Spíš naopak.

 

 

Praha, 19.6.

poloautomatická báseň vzniklá při školení

26.8.2014
Vpuštěn k tvé blízkosti

Vpustili mě do dvora

i se zánovním kočárem

odhrnula jsi závěs

a  nechala se zapírat

přepil jsem většinu tvých věrných

a na chlapíka s ocelovými játry

to zanechalo hluboký dojem

teprve po jeho přímluvě

jsi opatrně vyšla ven

plakal jsem

a hrdá podstata těla

se sesypala k zemi

skláníš se nade mnou

v opětovném plánu

společného výletu neznámo kam

teprve po návratu

nám zbyde čas

vše probrat u společné láhve

a pokud to bude dostatečně důvěrné

prostoupí naše pohlaví

hřejivá rozkoš vzpomínání.


23.8.2014

Brzeznica-Polsko

26.8.2014
Zjevování ženské




Přepnout ze světla do tmy
a následně vše obrátit
jednou stojí
podruhé neexistuje
není kam přistát
a znovu se pomodlit
sedím v křesle
snažím se soustředit
na určitý bod
dříve než odejdu
dost možná se zjeví
jemná tětiva v ženských šatech
z toho pocitu nejspíše pramení
veškeré nákresy duchů
v tak trochu opuštěné škole
výtvarných věd.

21.8.2014 Brzeznica-Polsko

25.8.2014  (upr. 5.4.2021)
Posttransformace

matičce na poli

z prsů vytéká krev

z ran se valí sněť

 

krhavé údolí

v oheň mění led 

zastavil se svět

 

za bludiště zdí

jsme pomatení

bez zdroje

vestoje

 

přízračný sen 

zbrocený plášť

čarozloděje

22.8.2014
Předcházení podzimu

Když začne v srpnu padat listí,
honem ho sbírám,
než to někdo zjistí.

21.8.2014
Intel Cetelem

 

Pro islámský stát prý není ve světě místo

Prohlásil totiž: přežije jenom ten kdo tvoří, ne ten kdo ničí

Pak ale pustili nad jejich zemi letadla

A tak opět zneužil slovo pravdy

A tak i pro tuto zemi je jediná naděje

 

Bude vydán nový čip: intel cetelem

Ale oslavy zkazí boje za svobodu, hladomor a zánik kapitalismu

A z nějakého důvodu nebudou moci použít atomovou bombu, aby zničili zemi

Chaos bude učit lidi se k sobě chovat a najít ztracenou spiritualitu

Bůh oddělí do stáda ty k sobě nejmilejší a do čela jim dá vždy jednoho spravedlivého

Lži se začnou vyjevovat až později

Jenom spravedliví uvidí hloubku spiknutí proti člověku

Pak nakonec bude zničeno město, kterému se říká velké jablko

Aby ten hřích byl odčiněn a srovnán se zemí

Kdo s čím bude zacházet, tím také sejde

Auta budou narážet do aut

Tanky do tanků

Letadla budou padat sestřelena

Zvítězí ti, kdo nebojují a přes to se budou bránit

Zvítězí ti, kdo jsou nejsilnější a nikdo by jim nevěřil za blahobytu

Protože přežívají čirou vůlí tam dole

Ti, kteří již  tolikrát zvítězili, ale vědomí o tom bylo potlačeno

Během bojů se objeví učitelé

Budou hrdiny učit každodenním dovednostem a zpočátku i boji

Až všecko lehne popelem vstane Fénix nad čelem

 

20.8.2014
Budovatelská báseň Žně

Zlaté klasy v rudých vozech,
rudé hvězdy na kolchozech,
rudé hvězdy v našich srdcích
a čerstvý vzduch v našich plicích.

Rudá krev je v našich žilách,
sklidit vše je v našich silách.
Bojujeme odhodlaně.
Spojíme se!
Srpy v dlaně!

Kdyby nám chtěl někdo bránit,
tak se se zlou potáže!
Budeme svá pole chránit
od západní pakáže.

18.8.2014  (upr. 25.8.2014)
Nekroježíš

ledová královna

sní o panamské šíji

čokoládové konkubíně

a zašití

rtů všech těch tvorů uvnitř

 

sběratel kostí

z nenávratna slíbí

žebro prasklé zlostí

hostii

pánve, obratle... vše co nesní

17.8.2014
Nová smlouva blouznivců

 

 

Jak dlouhá může být cesta

do rajského dvora

a kde pro tebe       

fontány zpívají?

kolik je potřeba skoků

k zdolání všech pražských příkopů

a kde se otevírají mříže

vstupních bran?

 

jak snadno se člověk ztratí

na starém městě

bez dobré bytosti

jež by snad ráda poskytla

svou usedlost

pro dny vzájemné tichosti

 

nikdy před tím nebyl tak blízko Golemovi

a celé židovské obci

nikdy se neztratil v uličkách

tak jako nyní

v období bláznivé slepoty

 

klaním se

a pro většinu očí nemám boha,

pláču

a vlastně nevím

jestli si to mohu dovolit

 

stojíš na všech terasách

a maluješ postupně

zátiší listů a přezrálých plodů

míjíš můj dech

pod kterým se jen zlehka

zachvějí snad všechny štětiny

právě namočeného štětce

 

kuličky papírů se rozpustile

prohánějí po nádvoří

slova do nich vepsaná

mají jasnou budoucnost

v nekonečném prachu

vzdálené sténání

ztrácí majitele

kroky ve své rychlosti

jsou takřka nepatrné

 

může být čas stejný

když náměstí spí

a nezastaví se někdy?

zaznamená vlastně běžný chodec

ten pocit

kdy zanikne volání chrličů?

 

nad židovskou obcí hřmí

jak v období náletů

slepý člověk tu dále stojí

bojí se

ale neodchází

jsi Ráchel

Ester

a máš též takový strach?

pocity přestali znát slova

slepý člověk odchází

a přidržuje se ze zvyku stěn

 

nejkrásnější zahrady

jsou tak blízko

stačí jen vejít

není nutné se dotknout

nebo snad cokoliv očekávat

 

za oknem se zrcadlí

spousta možností

jak překonat dopad

svátečních chvalozpěvů

snažím se alespoň část

zachytit svým nedokonalým sluchem

a zastavit tak možnost špatných výkladů

 

v hudebním pavilonu

vyrostly nové sochy

aby tak uctily památku

padlých blouznivců

není třeba žádného duchovního

veškerou úctu zde nejlépe projeví hudba

 

již mnoho bylo zvoleno sadů

pro vysedávání v trávě

popíjení vína

a dokonalou lyriku frází

mladých nápadníků

těsně před útokem

opřený o kůru nedaleké lípy

zůstává nevyslovený kousek

zapomenutý po nedávném klekání

hlas šeptání stále neutichá

 

slyším tvé cupitání

pečlivě dopadající

na každý jednotlivý schod

právě nalezeného schodiště

jsi stále tak mladá

nemáš tušení

že za nejbližší stěnou

právě ustupuje má hraná nadnesenost

alkoholovému deliriu

 

jsou nás tam desítky

takřka shodné příběhy

shodné stavy rozmrzelosti

a tak trochu opožděné lásky

je často složité přistát

a uvědomit si potřeby života

který se tak sebejistě hlásí

 

je třeba oživit

zástupy blouznivců

a vlít do jejich chřadnoucích žil

potřebnou dávku imaginace

zastaralé obleky se mohou přilepit

na napnutá těla

vyjít ven

a vystavit pompézní bystu

zapomenutého ideálu

 

v období, kdy andělé

z nějakého důvodu protahují svá křídla

dolehnou i k tobě

důsledky snové mašinérie

a světla z nedaleké kavárny

prozradí napětí

dcero Davidova

budeš dost silná

vstoupíš a přisedneš ke stolu?

 

ráno tentokrát vítá

paprsky Petřína

rosa skličuje opozdilé milence

a blouznivci podepisují

novou smlouvu s časem

školy otevírají brány

své diktatury

a v novém programu poklidných

se dají tušit šedé skvrny

 

popelavý nádech dnešní melancholie

se instinktivně zastavuje

u záhonu růží

trny pozvolna procházejí

povadlými konečky prstů

jsem sám

a opatrně se připravuji

na roli večerního kavalíra

 

svět je veden dirigentem nové doby

v podstatě nikdo nezná noty

a melodie budou nejspíš nahodilé

může se ovšem jednat

jen o další renesanci

nečeho starého

kdy srdce životních poutníků zaplesají

 

všichni se scházejí

v zahradách černých obelisků

a smuteční řeč

nebere nikdo vážně

dorazili i blouznivci

předepsaní lidé si je prohlížejí

a vyměňují vzájemné pohledy

stojím mezi svými

a naplno prožívám

palčivou bolest trnů

 

pozvednu hlavu

a snažím se být pevný

v kontaktu

nohy mám obepnuté břečťanem

jako bych dostal

jasné znamení spočinout

v ten okamžik uchopím růži

ještě pevněji

a odhodlaně jí vymrštím před sebe

celému městu se zatají dech

ticho je v tuto chvíli nedotknutelné

 

teprve nyní mohu vstoupit

do rajského dvora

slyším zpěv fontán

a od rozvlněné hladiny

se odráží tolik opěvovaná luna

znáš dobře ta slova

tak jako všichni

tak jako já

v nich dávno ztracený.

 

13.-17.8.2014

domek Mlýnská,konečné úpravy praha

 

12.8.2014
Lásko bláznivá

tiskni se ke mně lásko bláznivá

tiskni se ke mně ať tě celou slyším

tiskni se ke mně večer u piva

tiskni se ke mně

tělem

duší

ničím

11.8.2014
Kozí

Komorní večírek pro malinké lidi

na hladině kostkované deky,

opěvovat ženství ve vší té letní kráse 

malíčků a kolen

okolo a kolem.

 

Prazvláštní zvíře vyrostlo z nás

nohaté, vlasaté,

tak ho tu zítra odložím,

než pojedu zas dál;

nejsem zvědavá na jeho věčný hlad 

po slovech, prožitcích, ohni

a tak dál. 

 

Kterou tvář nastavím slunci 

k polibkům dnes,

až vítr s tancem rozevlají sukně

a do země zadupu vzpomínky?

11.8.2014  (upr. 5.9.2014)
Troufalost

pod kůží balzamovaného hmyz se páří

jak rozhodli se Káťa s Voloďou

bylo to snadné tenkrát v Ermitáži

tíseň se s touhou marně sváří

majestát smrti trochu smrdí

pod šedou Moskvy oblohou

 

nauzea v přítmí mauzolea

ostrý pach těla, samec - samice

takový nápad!

něžnost, špetka zneuctění, vzrušení, povznesení... 

a už je vede milice

 

však kdo by nechtěl, aspoň na chvíli

zatahat generalissima za kníry

zatahat za obočí Brežněva

jenom to zkus!

a už tě táhnou, Švejku

krchovem

za střeva

11.8.2014
Z volnosti se hlava točí

Olízni mi guláš
až z nebe budou padat oslíci
schovám se ti pod sukni
a svědomí oběsím na tvých dlouhých vlasech

S láskou proudící v žilách
a s kozíma bobkama pod nohama
vítáme v poledne ráno
zakazujeme si myšlenky na to
že vše jednou skončí

Papírky jsou univerzálním platidlem
a pivo pokrmem
tak syť jím své tělo
odlévej na oltáře bůžkům
směj se a směj
vždyť divné oči neubližují

Prostinký výraz
a za nehty plno hříchu
v nedělním odpoledni mám
spoustu bolavých pocitů
spálena horkem rozhořčené víly
zmražena strachem z prozrazení
neumím zapomínat
a musím odpouštět

7.8.2014
Pankrác v mlze

Z mlhy se vynořila
obludná noční tramvaj
a zima zalézá pod látku
stéká po zádech
a nepříjemně vibruje někde u beder.

Samota
hýčkaná i nenáviděná
rozmázla mi pod okem slzu
a zatahala mě za konečky vlasů.

Beznadějně prázdná ulice
uprostřed noci
uprostřed léta
uprostřed trochu hořkých myšlenek.

Opilecké halekání
- zdálo se mi?
A jak to mlha dělá,
že nikdy není slyšet,
když přichází?

1.8.2014
Tak jde čas

depilovaná modelka, původně plnovousá, plnoštíhlá...

později silikonová iluze, loupačka poklopců, nakonec protéza po ablaci

není to sranda, děti


Legrační (poezie, Danny) • Vidlákov (poezie, Danny) • Odříznuté (Když víla s vílou spí) (poezie, AN') • Déšť (Mokré Meziříčko) (poezie, AN') • Před odjezdem (poezie, AN') • Hlodavčí (poezie, AN') • Ptáš se (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Když Duše trucuje: (poezie, Kalimeee) • (Kdybych byl...) (poezie, redakce) • nemá název (poezie, AN') • Odvěká (poezie, AN') • Spasitel (poezie, Rogo) • Kratinká (poezie, AN') • V hospicu (poezie, Polyp) • Vize (poezie, fanky) • Blázen a paní (poezie, fanky) • Pořekadlo (poezie, Turda)
    

31.7.2014  (upr. 26.9.2014)
Pořekadlo

Bílejma Audinama jezděj jen zmrdi.
Každej, kdo tvrdí opak,
smrdí.

31.7.2014
Blázen a paní

Blázen veze sochu žirafy vlakem.

v ruce hrníček čaje

je doma.

 

Dopije, zašije botu

 

Paní se bojí. Vlak cukne a jehla skončí paní v oku.

Nestalo se to.

Paní si oddechla.

Už aby je zavřeli.

 

31.7.2014
Vize

sen.

dům.

rodina?

přátelé.

tvořivost.

otevřené dveře, dovnitř i ven.

láska.

30.7.2014  (upr. 11.8.2014)
V hospicu

v hospicu morfinem protahují vteřiny

vlastně sekundy

na konci stvoření mizíme

do černý díry, vesmírný kundy

počátku, chcete-li

28.7.2014
Kratinká

Na dohled od svaté Ludmily
jsme spolu mluvili a mluvili.

28.7.2014
Spasitel

Být tou vlnou,

tím neustálým pohybem vlastního proudu,

mohylou postavenou před vybydleným domem.

Stát před těmi životy,

které mají nekonečnou potřebu následovat někoho jiného.

Jak zvládnout svou roli,

jak zachovat to správné chování hodné hrdinů?

A co když poznají,

že jsem idiot,

že jsem se narodil proto,

abych se choval jako prase ve zlatém kabátě?

V tom případě je nutné mít v rukávu ještě několik náhradních životů

a alespoň jeden z nich by neměl obsahovat slovo spasitel.


18.6.2014

Praha-Holešovice

před výstavištěm

17.7.2014
Odvěká

Kámen a dřevo
historická tradice
nehybné a skáze podléhající
pomíjivé a stálé
jako lidský život a svět.
Chtěla bych nahlas volat:
Inspirace! Kde jsi?
Snad chybí vášeň
nebo jiné prostředky 
ke stvoření vedoucí a nutné.
Nepoznávám, koho dobře znám.
Tiším se a tupím v přílišném jasu
toužím po svobodě a lásce
přesně v tomto pořadí
zvenku nic a uvnitř všechno
zvuk svatebního zvonu je prázdný
strach kouše a večírky si raději nechám jen zdát
aktivní a pasivní v rytmu
je čas povinností
v závorkách utajený vesmír
slunce v rybách
a Venuše je ve skutečnosti
ošklivý bratranec matky Země.

17.7.2014
nemá název

Nesmíš trpět za to
co mé duši udělám já sama
už není na koho svalovat vinu
ženy jsou vinny 
muži jsou vinni
každý jen sám sebou
sám sebe bere dolů
sám sebe zdvihá
ze dna - z posledního schodu
sám sebe usazuje ke společnému stolu
je nám spolu dobře - tak proč ne
Proč je zaklínadlo
a v očích se dějí kouzla
když to noc dovolí.

15.7.2014
(Kdybych byl...)

Kdybych byl Monet,

napsal bych Ti sonet.


Kdybych byl Shakespeare,

udělal bych Ti klistýr.


Ale že jsem Voltaire,

sestrojím Ti adaptér.

15.7.2014
Když Duše trucuje:

Sbalila si jen pár věcí, snad...
Veselou knížku, růže, tužku a sešit na poznámky.
Co si sebou vlastně může Duše sbalit?
Když je na vandru, nepotřebuje šaty ani otvírák na konzervy.
Ploužím se světem, bez výrazu, bez emocí.
Za to Ona si beze mě užívá, jako nikdy.
Pluje si jak ve snech a rozpíná se prostorem.
Třepetavě se směje, hladí listí v korunách stromů,
máčí si cancoury ve vodní hladině.
Neslyšně, však prozpěvuje si.
Dala jsem jí volnost, přestože se mě ani nezeptala.
Ani mě neupozornila, že teď pojedu na autopilota.
Jak dlouho bude trvat, než se vrátí?
Moc jsem jí ubližovala.
Bezstarostnou dívku jsem polévala lihem.
Předtím zas Cipralexem obalená v bublině,
choulila se bez projevu a duševní potravy.
Chtěla jsem z ní mít něco, co Ona není.
Přidávala jsem "volume" na velkou hlasitost.
Až jsem jí unavila a roztřásla hlasivky i prsty.
Nezbývá, než ji nalákat na odpočaté tělo.
takže spát a spát...
Nemá teď kam jinam jít. 
Vrátí se...
Pokud ji teda nechytnou lovci duší.
Začnu ji chránit.
A nebo zas naslibuju hory doly?

12.7.2014
Ptáš se

Ptáš se

kolik mám místa v srdci
a kolik ho tam zbyde
když se zaplní

kolik mám času myslet
a kolik z těchhle minut
Ti náleží

Kdyby ale Láska
nebyla plnější než plnost
nerozšiřovala srdce donekonečna
dala se sečíst v minutách
a postavit na váhu

stála bys o ni?

9.7.2014
Hlodavčí

Mé city běhají v kolečku z plastu
hodně rychle
a přesto zůstávají na místě
mají IQ lískového oříšku
- hloupé city! - 
a jen by jedly a spaly.

Má duše bloudí v labyrintu
a hledá kousek porozumění 
vonící po sýru
ale nenachází správnou cestu
všechny jsou slepé
a narazit čumáčkem bolí.

7.7.2014
Před odjezdem

Smíšku
to se jen tak nevidí
a to už bylo ráno světlo

Teď mi cizí hlas z rádia
říká něco o štěstí ve světě
v mém maličkatém světě
odkládám v básni tajemství
na délku dlaně
pár správně využitých centimetrů
a místo na psaní jak pro psa
celý náš dům
deka a trocha čisté vody
aha, ty se chceš společně dočkat rána
trochu se zdržet
pozapomenout

S nikým o tom nemluv
já to napíšu všem
kdo to chce vědět, ví to
další je marné a zbytečné
tak dál čekám na poštovního holuba
a dvířka aut cvakají
v zavřeném autě jak v pekle
jóga pro pankáče
horká záležitost pro odvážné.

Rozezvuč znovu prostor
který jsi bezostyšně umlčel
sevři mi prsty
ať uvěřím dalším lžím
když nechceš, co nemůžu ti dát
tak je to přeci v pořádku

Horko víří vzduchem
toho je málo
(...)
schopnost brát si ponaučení
- do polohy vypnuto -
smažím se jak kapr na slunci
ti ve stanu musejí být šílení či mrtví
zaspí, co měli by závidět

Vteřiny oslepujícího jasu
nekonečnou lahodící čarokrásu stínu
tekoucí potok
tekutá láska
použitá voda
psychicky rostu
zatímco slepnu
mše končí
odpustím si sama
když ty jsi daleko.

7.7.2014
Déšť (Mokré Meziříčko)

Ten déšť je jasnou součástí programu
blesky a blues
hromy
silné melodie
elektrický vzduch
udýchaný zvuk
kapky v souboji s bubeníkem na vše buší
jsou chvíle, kdy miluju déšť
když zasekne lidi pevně k sobě
a posléze do sebe zamotá duše
choulící se před chladem
a klesajícím tlakem
takový je život s protiatomákem ve znaku
přestává pršet
začíná ta méně zábavná doba:
co dělat v mokrém světě?

7.7.2014
Odříznuté (Když víla s vílou spí)

Naše stany
oddělené ostrůvky v moři deště
naše duše
trosečníci s jinými.
Jak stanuješ - tak žiješ.
Můj svět je pro tentokrát 
uvnitř celý modrý
se čtvercem růžového světla na stropě
když ležím na zádech
je svět něžný
zdá se.

Také dnes v mém světě spí se mnou dívka
hnědé vlasy zmuchlané ve tváři
přitažlivé boky
zrovna jen tušené
pod spacákem
skryté očím
ne však fantazii.

Spící a nádherná
je mým spolutrosečníkem
a ani o tom neví.
Kapky na umělé látce
jsou jak hvězdné nebe
že nebi jsi blízko
je jen halucinace z přemíry přání.

Uzavřená - víc uvnitř než venku
uzamčená plastikovým zipem
made in Thaiwan
na mé straně drhne
ostatně jako vždy
-
nikdy nespi se ženou
která má víc problémů než ty
a tak je náramně logické
že zrovna my dvě bok po boku
střídáme nádechy a výdechy.

Kdo tu není - mě nezajímá.
Kdo tu je - mě netrápí.

6.7.2014
Vidlákov

u nás v pralese

pije se

 

u nás v pralese

máme zvyky

nadávat na dráhy

a politiky

 

u nás v pralese

pije se

3.7.2014  (upr. 6.7.2014)
Legrační

To máme legraci.

V aglomeraci.


bez názvu (poezie, AN') • ... (poezie, AN') • Brnky (poezie, AN') • Zápisky Kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • O opisování Božích jmen (poezie, Kolemjdoucí) • Těstoviny s omáčkou (poezie, AN') • V kadibudce básník sepisuje žalmy (poezie, Yanus) • Chyba (poezie, Turda) • Jednatřicet (poezie, Rogo) • Pár pohledů (poezie, Rogo) • Noční bláznovství (poezie, Rogo) • Všeokolní smích (poezie, Rogo) • Básně o zvířatech jsou úspěšné (poezie, Turda) • (x+y) to celé na druhou (poezie, Kalimeee) • Vládce (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Slátačky (poezie, Kalimeee) • O unikání v pátek 13. (poezie, AN') • Dítě pod noční oblohou (poezie, Rogo) • Probuzení (poezie, Rogo) • Lásko (poezie, Turda) • Jako žádná ze sta (poezie, AN') • Plivni na to (poezie, Civínová)
    

30.6.2014
Plivni na to

Konec spanilé jízdy

hranice krajiny romantiků

dívej se a nemysli

monitoruj barvy okolí

anatomii kolektivní blbosti

hvězdy se správnými paramentry

vypadat dobře a oslavit to

hromádky popele osázené flitry

do morku vyhaslé,

to je ale parádní depka

... plivni na to!

23.6.2014
Jako žádná ze sta

Studený vítr nutí vše tančit
opouštíme úkryt u vody
a cesta začíná
kolem starých krásných domů
- jsou na prodej? -
pak údolím podél potoka
tam silnice navazuje
značení modrou velí jasně
pivo a polévka
a v další vesnici
už jenom rozjívené chutě
šicí stroj na dvoře
pamatuj si ho!

Vesnice za vesnicí
nožičky bolí
a jen si myslíme
že už jsme v cíli
tady totiž všechno začíná
na autobusové zastávce.

Teď putujeme čtyři
a slunce klesá pomalu a opatrně
těch nápadů!
Tisíc každý!
Někteří z nás už sotva pletou nohama
a je čas večeře
trochu pozdní a punkové
kyblíček třešní a sáček popcornu
s tak plným břichem
už chci jenom ležet
tak najdi mi místo
kde kosti složit
-
jak si kdo ustele
tak si i lehne
a ráno spočítáme ztráty.
Zima je vodnatě vynalézavá
a nejlépe hřeje lidské tělo.

Ráno se mi zdá neuvěřitelně snové
možná jsem se zapomněla probudit
a jedno vím jistě:
svět je plný bubínků a bláznů
a když je neděle - nemá se spěchat
autobusy přijíždějí
odjíždějí
odjíždíme - no neskutečné!

Polévka a pivo
stálice na letní scéně
smích a chvíle nejistoty
lidičky lidi
mraky těch lidí
a potom najednou PRAHA
tak dál a dál
zas na chvíli spolu
poslední výbuchy
poslední prožitky
zakletá louka
kouzelná krajina mizení
tak zmizme také.

Do auta jako do vesmírné lodi
trochu se bojím pondělí
ale vím jistě
že smích zázračně léčí
a na některá místa
se ještě dlouho bude vzpomínat.

21.6.2014  (upr. 22.6.2014)
Lásko

Kdybych jen znal více veršů,
nežli jsou ty základní,
čekala by sbírka se tvým jménem
na své vydání.

Stejně tě mám rád,

tlačenko.

 


Místo tučného slova si každý může dosadit, co chce, v závislosti na tom, komu bude tuto báseň přednášet.

Třeba Semiramis...

Jak kdo chce..

Například Seifert by řek prostě mámo, ale ten je ze starý školy.

19.6.2014
Probuzení

Jak spatřit vlastní pokání v neustálém opíjecím procesu,

kde není místo pro pokoru,

jen hanba navěky svůj prapor vyvěšuje

a já, postižený vlastním egem, se snažím měnit neměnné.

Proč jsou dny tak žalostné, a přesto plné barev?

Je čas ukrýt se do odříkání.

Jen chléb a voda,

středověk duše přeci nepomůže pitomému podvědomí,

kde jen akty rozkošných zvrhlostí brání ve spánku,

a žena,

již několikátá,

nedokáže zastavit pohrdání.

Jestli vše to, co sděleno bylo,

nemá zůstat jen párou vypuštěnou z úst,

je potřeba nelhat sám sobě

a najít cestu k vlastnímu požehnání.

Sedím a stále nenalézám důvěrné pocity,

co vlastně znamenají fráze útěchy?

Odloučení může být dobrou zkouškou pro opravdovost.

Semeno rozprášené po celé generaci nemusí být nutně vyvolené.

Semeno pro ženu,

bez jakéhokoliv potlačování,

dokáže snad jako jediné vyjevit patřičný obraz nás samých,

nás, již jsme skutečně připraveni zplodit na této zemi něco hodnotného,

něco nesmrtelného.


16.5.2014

Mlýnská



19.6.2014
Dítě pod noční oblohou

 

V záplavě nebeského prachu,

ve vzdálenosti vášně nedotčené,

vzhlédl jsem vzhůru

a nekonečně čekal na poslední stání.

Snad voda,

která dopadne na zpocené tváře nezpůsobí nevolnost

a divokost bude vystřídána střídmostí.

Jen v nenápadném odívání se dokáži opět narovnat

a skutečně vzplanout pro maličkou kometu.

Jako malé dítě pod hvězdami budu mávat

a se slzami v očích snít o nesmrtelnosti.

Ten žár,

to oslepující třepetání nikdy nekončícího konce,

to vše bude důkazem krásy věčného konání.


10.6.2014

Mlýnská-noc samoty zničující

 

19.6.2014
O unikání v pátek 13.

Bytosti touží unikat
jen dokud si neuvědomí
že přeci existuje možnost úniku
že přeci ony
bytosti divné
a blázni s očima básníka
a divokými vlasy
a silnými a slabými
a promlouvajícími hlasy
a s těly...
...ach ano, bytosti s těly
která mají více méně 
pokaždé
správný počet částí
Jejich existence osvobozuje
cítím
jaxe zámky ve mně odmykají
jaxe závory zvedají
a krev opět proudí
Bytosti touží po úniku
dokud jim nedojde
že každým nádechem
volí únik k životu!

19.6.2014
Slátačky

Rojí se a rojí,

až v úlu mi hučí.

 

Tramvajaj, 

pivíno, slejíto,

medvěd letní,

Líheň na gekočky,

pixla vod tabáku,

jak napnout plátno nahá,

jak smontovat montováky,

jak škrtnout zapalovačky,

jak cinknout karty...

A v koruně hrušně

zahlídla jsem sršně.

Třešně, švestky, višně...!

 

"Tak hele Kalimeee,

řeknu ti to slušně.

Todleto zas zamíchej,

přestaň plácat

a napiš něco pořádně."

 

Tongue out


18.6.2014
Vládce

Neoholený neonácek
jel do Kácova na Kácov se skácet
nebyl to ovšem ičař, neplátce ani plátce,
ani zaměstnanec – byl prostě bez práce.
V tuto chvíli je zbytečné ptát se
zda jel z práce, jak předtím mohlo zdát se

Neoholený neonácek
jel do Kácova Kácov pít a zvracet
neovládá se a nachlastá se
až musí se skácet na blízký plácek
když tu jde kolem jiný nácek

Hle, vlasáč se špínou zažranou v látce
on bude otrok a já budu vládce
Tak neonácek hledá klacek
A už je nácek mlácen klackem
A už je nácek mlácen náckem

Inu, když to tak shrnu krátce
měl by nácek nácka bát se.

18.6.2014
(x+y) to celé na druhou

Za "x" dosadila jsem si Tebe.
Jsi nesmyslnou součástí lineární rovnice,
kterou nikdy nedořeším.
Neumím ji spočítat,
přestože vzorečky znám nazpaměť.
Za "y" dosadil jsi místo mě druhou.
Ale na druhou stranu,
rovnice má vždy jen jedno řešení.
Od začátku jsem byla jenom v závorce.
Asi se rovnám jinému číslu.
Aniž jsem s tím počítala,
udělala jsem chybu hned na začátku.
Protože jsem zbrklá.
Z matiky jsem nikdy neměla dobrou známku.
Ten papír zmuchlám.
Nechám si dát zase pětku,
a raději napíšu slohovku.

7.6.2014
Básně o zvířatech jsou úspěšné

Všemi smysly
vnímám sysly.


Vidím sysly,
cítím sysly,
slyším syslí pištění.

Na jazyku mám chuť syslů.

Fuj!

Konečky prstů ohmatávám své bezprostřední okolí. Ukazuje se, že je tvořeno výhradně sysly.

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!

6.6.2014
Všeokolní smích

Kolem nás je tolik smíchu,

že to snad svět ani nemůže v takových dávkách pojmout.

Dramatické mezery mezi tím vším povykem,

prozrazují nenásilné vyčkávání pokojné bojovnosti.

Dech se pomalu převaluje v popůlnočních vlnách

a strach jen stále dokola omílá fráze pokažené minulosti.

Myšlenkou ovšem neprostupuje hanba,

přerod k dalšímu smíchu se proto již nedá zastavit.


6.5.2014

Plzeň


6.6.2014
Noční bláznovství

Bloudím nocí v nezřízeném pobláznění

a naděje se tiše krčí v koutě.

Se ženou se loučím

a stařeckou holí se biji v kříž.

Vydržím snad ještě další noc,

než to všechno skončí,

než se vrátí ono poklidné,

ono všeříkající.



15.5.2014

Mlýnská

6.6.2014
Pár pohledů

Dívám se do údolí cizíma očima

a pátrám po své skutečnosti.

Sám sobě v zádech

a s tebou před sebou,

ty jedna holko bláznivá,

co v kapsách je ukryto?

Jen další doušky

pro čmeláčky a včelky.

Ach, jak by mohl býti sladký

ten další pohled do dálky.


8.5.2014

Na Louce na Mlýnský


6.6.2014
Jednatřicet

 

Dnes slavil jsem jednatřicet let

a stáří se dostaví co nevidět.

 

Dnes slavil jsem třicet jedna

a mrcha stáří drze jedná.

 

Dnes slavil jsem z plné síly,

s myšlenkami, které zbyly.

 

Dnes slavil jsem a jdu již spáti,

síla má se nenavrátí.

 

Dnes slavil jsem a zítra znovu,

jen jestli se na to zmohu.

 

Dnes slavil jsem a láska moje

do daleka odcestuje.

 

Dnes jsem slavil lahví vína,

která byla neúčinná.

 

Dnes jsem slavil, nyní v noci,

snažím se žít mermomocí.

 

7.5.2014

Domek Mlýnská.

 

 

5.6.2014
Chyba

Zdá se že mi tu něco chybí.

4.6.2014
V kadibudce básník sepisuje žalmy

Jsem na Výtoni.
Kdosi neznámý vykukuje zpoza rohu pilíře železničního mostu.
S budhistickou pokorou v duchu
předčítá monotónní mantry neviditelným duším
a mírumilovně se usmívá.
Myslím, že ho mám rád.
Zlatavá aura za jeho hlavou mu dává
svaté vezření.
Projíždí tramvaj.
Diváci v oknech na něho s úkosem zhnuseně hledí
a pokřikují beze slov.
Zadýchaná skla.
Hbité čáry prstů kreslí chaotické, pověrčivé vzorce.
Vltava jiskří prosluněna, jakoby odspodu.
Řidič smrká pozpátku a beznadějně si zakýbluje pajšl žluklými,
krvavými hleny až k prasknutí.
Malé dítě protestuje v leže.
Hystericky kope nohama a dožaduje se pozornosti.
Přichází jeho chůva a vstřikuje mu do žadonící žíly,
hutnou dávku neznámé psychotropní látky.
Dítě se choulí do prenatální polohy, hlavička se mu klimbá, zhluboka dýchá,
aby se záhy implozivně začalo viditelně scvrkávat a stárnout.
Oči má meditativně přivřené, jako při motlidbě.
S posledním výdechem něco zažvatlá,
ale já raději alibisticky odvracím pohled směrem k nábřeží.
Hladina řeky je pocukrovaná ledovou jinovatkou.
Zoufalý kajakář zamrzl v ledu.
Drzí rackové ho klovou do vyděšených očí.
Oči.
Ach jó...oči...ty průhlednící komplikovného světa.
Dráty prorůstají kostmi.
Zadehtované plíce s námahou sténají.
Přirážejí do hrudního koše.
Poslední milování před Smrtí.
Oči roní slzy ze žloutků vajec úchvatných kolibříků.
Vltava šplouchá.
Ocel skříprezá do nebe povadlými hřeby.
Mráz vypaluje do betonové strusky Země obnažené piktogramy.
Z podlahy vozovky se kouří.

Áres zvrací, rukama opřen o záchodovou mísu.
Ze ztékajících čůrků věští budoucnost.
Pak se schoulí do klubíčka a hlasitě naříká.
Mastné kachličky.
Pomočená kyselá podlaha.
Vulgární nápisy a obrazce.
Zvuk řitních výpustí ve vedlejších kabinkách.
Přichází jeho matka a odvádí ho za ruku ven.
Prší.
V louži se odráží nákupní centrum.
Zákazníci přicházejí a odcházejí.
Pneumatiky vozidel rozstřikují její zrcadlový odraz
do miliónu kapiček.
Spoléhám na protější stranu.
Spoléhám, že se v ní navždy otisknu,
jako nesmazatelný reliéf.
Fragmenty náhodných událostí probleskují,
jako fotografie, kterými se rychle listuje.
Fyzické narušení našich tělesných stránek
může nastolit smrt.
Co jsme to za předměty?
Dužniny prosáklé krví?

Celý známý svět je pouhopouhou malbou vědomí.
"My jsme přeci svatí!" myslí si kněží,
zatímco jim pod prstama utíkají skuteční lidé
s milióny bohy v srdcích.

3.6.2014
Těstoviny s omáčkou

Polechtám nivu o struhadlo
nůž v mé ruce - zbraň proti zelenině
pak na pánvi zavládne soulad
vůně se promísí
chuťové buňky žasnou

Těstoviny jsou trochu zbytečně příliš přítulné
jako někteří lidé umí být
zahal je omáčkou
ať kloužou
ať se snadno vzdalují jedna druhé
stejně se brzy sejdou
všechny je spolykají ústa
rozžvýkají zuby
natvráví žaludek posléze
a další jejich cesta...

- no však je vám známá

... tak dobrou chuť.

2.6.2014
O opisování Božích jmen

Vyjděte ven a sázejte do veřejných záhonů zeleninu,
vytrhejte dráty osvětlení vedoucí do trávníku a dejte je do sběru
zavlažovací systém je dobrý leda tak pro děti
vyjděte ven a dělejte ohně v ulicích města
spalte všecko co stojí za to
a až to všecko skončí sejděte se a pojídejte zeleninu
protože kdysi mi říkal jeden farizej, že nejsem dost vzdělaný
že píšu s chybami?
ale kam vedl systém popisů?
občas je třeba zapomenout, abychom se mohli radovat
a čas zapomnění je tady
vzpomeňme si tedy na to co zastřešuje poznání a vědění,
nevytrhávejme slovo z kontextu, neoddělujme rostlinu od kořene
Většina slov vznikla nesprávným opisem, neboť to je tvorba, 
opisování Božích jmen

 

Vytvořil jsi snad rostlinu, zasel li´s semeno?

2.6.2014
Zápisky Kolemjdoucího

Odjedeme spolu někam daleko
teprve až autu dojde nafta necháme ho u cesty
dál půjdeme pěšky
ty před Tebou pořád něco chtěly
a tak jako správná milenka, víš že jsi tu jenom sama pro sebe
můžeš jenom čekat až ti hodím kost
pro mě jsi ta druhá
a to je tvoje jedinečnost
to je důvod proč jsi první
umíš se chovat jako celek
a protože jenom čekáš, neočekáváš, jenom vděčně přijmeš co ti dám
proto tě dobře krmím, dávám ti lepší než sobě
proto jsem tvým mužem, ale nikdy mi tak neříkej!

Odejdu někam daleko
teprve až tělu dojde síla nechám ho u cesty
dál půjdu pěšky
ty před Tebou pořád něco chtěli
a tak jako správný Bůh, víš že jsi tu jenom Sám pro Sebe
můžu jenom čekat až mi hodíš kost
pro mě Jsi Mnohý
a to je Tvoje Jedinečnost
to je důvod proč Jsi První
umíš se chovat jako Celek
a protože jenom čekám, neočekávám, jenom vděčně přijmu co mi dáš
proto mě dobře krmíš, dáváš mi lepší než Sobě
proto jsem Tvým Člověkem, a ty mým Bohem
a nikdy Tě nebudu zobrazovat

Nepátrej po mý minulosti
neptej se po mojí budoucnosti, ztratíš přítomnost
Mě nemůžeš vlastnit, nemůžeš mě přesvědčit, ani pochopit
můžeš se mnou jenom tančit v extázi
toť pro Tebe alfou i omegou
Můžeš si uschovat můj obraz v srdci
Ale pokus o změnu končí tragicky
Změním formu, nebo shořím, pokud mě použiješ
Nebudu už nikdy tím, co jsi milovala

Lógr na stole už je plesnivej
...jsem tu nebyl tak dlouho,
že kytky jsou mrtvý.
Jenom kaktus je živej, ale ten už tu byl přede mnou.
Ticho zní hlavou jako psí smích.

 

Až si nastěhujeme všechna zvířátko do bytu...

Tehdy konečně budeme moct jít ven

2.6.2014
Brnky

Ztracené a těžko uchopitelné rozpoložení mysli
večerní opilost brzy vystřídá odpolední kocovinu
rozšlapané plastové kelímky
napjaté a tiché očekávání
bosé nohy s blátem polních cest
dnes žádné žárlivé pozorování
obloha oceán se pomalu mění v kámen skálu a neproniknutelno
zuté boty jako polozapomenutí spojenci na okraji bitevního pole

Možná že už nevím, jak se přirozeně bavit s lidmi
možná za to může potměšilost matky přírody
snad chyba v genech zapsaná
snad jenom špatné návyky
uprostřed psů a kopřiv 
nedaleko udírny
kytary jsou skoro zapojeny
rukávy vyhrnuty
pěny padají a slova se blíží
sýr zavoněl
a libost je blízko každého z nás.

2.6.2014
...

Nejsem zas o tolik prožitků mladší než ty
prosím tě - věř mi
a některé cesty mám nespočtukrát vyšlapané
a je-li čas na upřímnost
má-li to být fér
tak připouštím:
chůze do schodů je má oblíbená disciplína.

Mrazíky - zdaleka ne ranní - 
se mi třepotají v nitru
cítíš jejich ozvěny
jak chvěje se mé tělo
prkenně stojím ti úplně nejblíž
ta myšlenka teď se mnou sedí v křesle
na tváři stále cítím, jak škrábeš

Chci znát tvé písmo
ale bylo-li první slovo
pak nechci ho znát

A upřímná pravda jen jako záškub hlavou
...chybějící vysvětlení přeci není lež
Vnitřní teplota stoupá
prsty u nohou dřevění a hoří
poučena osudem: Dávej pozor, malá!
V nevyhnutelné ztuhlosti
se stále čerstvou vzpomínkou na půlnoc

Slzy stoupající a klesající
křivka výkonnosti
jdi spát - drahý člověče
potřebuješ sílu
k podrbání nejnovějších strupů
jež obalují a chrání
a po strhnutí křupnou
tedy přijímám výzvu a slibuji,
že tentokrát budu bojovat čestně.

2.6.2014
bez názvu

Trhám si vlasy:
Mám se ráda
Nemám se ráda

Ve žhavém odpoledni
a na obloze jediná zářivá odpověď
na všechna jak a proč

Tělo vysušené až k bolesti
a při pokusu formulovat myšlenky jasně
ti stoupají slzy do očí

Jsi tak starý
jak starý chceš být
...
síla lidské vůle je neodolatelná.


Nemáš (poezie, Turda) • Souboj dobra se zlem (poezie, AN') • Optimistická (poezie, Turda) • Pesimistická (poezie, Turda) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • Vem si mě (poezie, Kalimeee) • Už bez reprízy (poezie, Civínová) • Nearbitrární (poezie, Turda) • Už zase (poezie, Jane) • Anglická (poezie, Turda) • Koloběh vody (poezie, Kalimeee) • Stromy (poezie, Turda) • Pouhé prožívání (poezie, Rogo) • Rychlá od řeky, aneb Mokropesská II (poezie, AN')
    

28.5.2014
Rychlá od řeky, aneb Mokropesská II

Válet se v řece
a válet se u řeky
na konci května
proč ne
vždyť je to příjemné
vždyť je to pěkné
když řeka šumí
když mušky létají
ulice začínají opět dýchat
lehký vánek jim pofouká rozbité chodníky
plavky schnou pomalu
a romantický pohled do zeleně kolem
není s kým sdílet.

27.5.2014
Pouhé prožívání

Rozevři se, spanilá, ve své neskutečné pohostinnosti

a dovol,

abych se na tebe mohl dívat.

Nedovol zánik spojených pórů,

pro které tato chvíle znamená vytržení z předepsaných schémat.

Jen takové prožití vesmírného daru může navodit pocit rozechvělosti

a neustálého počítání dopadů slunečních paprsků,

skrze okno odpoledních klimat.


30.4.2014

Praha-Letná v Aspiku

25.5.2014
Stromy

Stromy mocně stromí

k neby.

Že víte co myslím?

Že by?

Že tam má být měkké y?

Aha Aha.

Ty Ty Ty!

To je kvůli tomu že by!


Chtěl bych mít Tvý problémy.

25.5.2014
Koloběh vody

Kondenzace vodních par v mracích.
Uvnitř nás dvou vzrušení.
Pak průtrž a pršení.
A v mechovém patře potají,
kdesi v houbovém podloží,
klíčí spory myšlenek.
Vibrace po vláknech emocí
a zadržování vody v lesích.
Něco z toho se snad odpaří.
A my pak stoupáme nahoru,
kde všechno napětí zkapalní.
Tam vysoko v mracích zas vodní páry kondenzují...

21.5.2014
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Anglická

This is awesome

awesomeness.

With my penis

I can piss.


[Dis is ósm

ósmnys.

Vif maj pínys

aj ken pis.]

21.5.2014
Už zase

Už zase tě mám plné zuby
přesto tě stále nemám dost
dvě zvířátka stažená z kůže
dvě prázdné schránky
dvě ponožky narychlo skopnuté
se stále stydlivě válí pod postelí
pastelka pod stolem dokresluje moment
stojíme kousek od sebe
úsměvy od ucha k uchu
jen trochu provinile

Zas další horký den
zas další uhašení žízně
umyj si, prosím, tentokrát ruce
čistota půl zdraví
zdravíčko paní

Tak trochu smutná s přicházejícím létem
snad někdy tušíš, jak mi je
teď ne - teď určitě ne
odevzdáváš teď vesmíru kus své duše
pracující - městem uhánějící
snad někdy mluvíš sám se sebou
a tušíš... snad maličko tušíš

To nepomine - to nezrušíš
jak okoukaný obrázek
zakládáš na další neštěstí
a hasíš sžíravé plameny v mé duši
k zítřejšímu obědu si dám kus výživné vzpomínky
tak sytá duše může být jen spokojená
slídiči slídí
vyděrači vydírají
domy se do země propadají
my dva kráčíme dál
nezlomní v šílenství druhých
silní v šílenství násobku
teď zazářit - teď hořet a plát

Cítíš to?
Prosím, řekni mi, že to cítíš...
...právě teď.
Řekni mi, že všechno bude dobré
budu tě nenávidět
a bude mi i zatraceně dobře
protože přijdou zas...

...nejprve léto, pak podzim
zima a tak dál
bude to tak do našeho posledního dne
a pak bez nás spokojeně dál
toužím po uvolňujícím smíchu
- přijď a rozesměj mě prosím.

19.5.2014
Nearbitrární

Ach Emoor, Emoor! Proč jsi Emoor?

19.5.2014
Už bez reprízy

Zastavil jsi veškerý proud vizí

chochol kouře

usekl jsi jim nohy

v domnění že ničíš vinou révu

nastala dlouhá neúroda

nacházíš svou spoluvinu

a občas se nepoznáváš

to jako nechceš mrdat?

už jsme přesyceni touto hrou


tělo zaklíněný v otiscích příběhů

proveďte řez podél prsní kosti

rozsekněte prsa i s žebry na dvě části

na perikardu vytetovanej ten tvůj škleb

tolik masa!

brečíš?


slib za slib

přejít od nuly k nule

v zajetí neřízené energie

třesem se tak mohutně

hovor je zpoplatněn tak jako každý jiný

bzučení vzniká vzdušným vírem

i tvé rány jsou vzduch

jdu si klidně

nebyl jsi tu málem rok

už se mě to netýká.

18.5.2014
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Vem si mě

Pavouk, co spřádá houpací sítě,
bude mě shora tiše pozorovat.
Nemůžu ho chytat, 
jsem jenom moucha.
Moucha, co se nechá
dobrovolně vysát.
Hlavně, že si pochutná...
Zasněně se zadívám
do jeho osmi očí.
Schválně sebou mrskám.
Roztáhnu svých šest nožiček.

Tak už si mě vem ty chlupatej sráči!

15.5.2014
Nemáme čas!

Tak jako zrychlili jsme čas,

jednou zpomalíme zas.

Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,

je odpověď běžců: „Nestíháme!“

Kdo má start i cíl,

kdo si život stanovil,

kdo vzhlíží k dělání,

brání se nečinnosti,

to je jak z udělání,

ten by chtěl být tam.

Ale když tam bude, nebude zas tady.

Jak marná je to snaha.

Břicho plné,

žaludek kručí hlady.

Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.

Radost z pohybu,

dovede ke kameni u cesty

a pak v rytmu zrychleného dechu

nemnohý spatří spočinutí mechu.

13.5.2014
Pesimistická

Všechno jednou zajde.

Zajdem

na jedno.

10.5.2014
Optimistická

Svět je tak nyny!

Dělám tanyny.

6.5.2014
Souboj dobra se zlem

Za tmou a kouřem
slyším
že měla bych se bát
Nebojím se nebojím
proč se bát v malém a soukromém ráji
když zlobu jenom předstírá?

Snad jen já si naháním trochu hrůzu
ale na to je jaro ještě málo silné
a oheň dává příliš mnoho chuti žít

Souboj dobra se zlem
když Zlo je vlastně dobrák od kosti
a dobrá nálada se dá koupit
za několik stokorun

Tak to zase trochu celé nedává smysl
a po světě chodí příliš mnoho cizinců
a unavený mozek 
nedokáže usnout
až jsem z toho dostala chuť na Plzeň.

 

3.5.2014
Nemáš

Nemáš kapesník?

Ne, ne-

mám ani ka-

psy.

 


Sklony (poezie, Turda) • Přírodní Lyrika (poezie, Turda) • Písmeno (poezie, AN') • Americký sny (poezie, Kolemjdoucí) • Hledá se pes: (poezie, Kalimeee) • Provokativní (něco pro inspiraci) (poezie, Jaroslav Varlata) • Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách (poezie, Kolemjdoucí) • Boží (poezie, Turda) • To nejlepší (poezie, Turda) • Co mě napadlo jen tak samo od sebe při psaní básně To nejlepší (poezie, Turda) • Mumie aneb pocta absolutnímu rýmu (poezie, Tuleň) • Když padal list (poezie, Kalimeee) • Pokurná (poezie, AN') • Újezd (s kytarou bez Tebe) (poezie, Oliver) • Existence (poezie, Oliver) • Noční přemítání (poezie, Rogo) • Prší (poezie, Kalimeee) • Robinsonka (poezie, Kalimeee) • Kočka (poezie, Kalimeee)
    

30.4.2014
Kočka

Bejt kočkou je myslim fajn,

za uchem tě podrbaj.

Na sluníčku po zídce,

tlapka tlapku mine.


Večer když se smráká,

toulavá mě láká.

Zamňoukám, Ty přiběhneš...

Kočičí noc, kdykoli si vzpomeneš!

 

30.4.2014
Robinsonka

Pod ztěžklými víčky,

pod šimravým sluncem,

kráčela bosá úzkou pěšinou.

 

Pod oranžovým nebem,

tráva měkká a zelená.

Okolo jen ticho a jaro.

 

V hlavě podivnej klid,

míjela lidi jak marťany.

Možná, že to ona byla jiná.

 

Šla si jen tak sama.

Sama jak Robinsonka.

V plném prázdném světě.

30.4.2014
Prší

Prší.

V odlesku malých zlatých moří,

třpyt pouličních lamp.

Po skle zastávky,

hravé a klikaté pramínky deště.

Přitisknu na ní dlaň.

Ty naproti tu svojí.

Vymyšlená pusa přes sklo.

Vzrušivý záblesk.

Zasněně stojím na dešti,

s lehkostí duše.

Do vlasů kapka za kapkou,

a mně to nevadí.

Plnou kabelku úsměvů,

jako když padají okvětní lístky.

Jsi rozpustilou jiskřičkou

mých myšlenek,

z ohýnku.

28.4.2014
Noční přemítání



beze spánku,

energie na pokraji zhroucení,

jaro pomátlo veškeré smysly,

do hor daleko,

k nápravě ještě dál

a veškeré požehnání se převaluje v opilosti.

Dveře vytržené z pantů již nic dalšího neskryjí,

pokora, vzdálená sestra zhovadilosti,

si střádá na lepší život,

snad zůstane čas na svém místě

a vráska nad rty obnoví bouři.

28.4.2014
Existence

Hvězdář a Marie leží pod noční srpnovou oblouhou.

.....

Koho zajímají hvězdy ?

28.4.2014
Újezd (s kytarou bez Tebe)

projdu se po újezdě


mám to tam rád


pak si sednu na petřín


a chvilku budu hrát


budu hrát si na to


že jsme zase spolu,


letí večer letí


a já už musim dolu

24.4.2014
Pokurná

Věnováno Festivalu Kůra 
duben 2014

 

 

V jedný kapse na zadku občanku
abys věděl
kdo jsi
a v druhý kartáček na zuby
svobodná bytost si může myslet
že je to vše
co potřebuje
aby život šel po rovnějších cestách

Tak tady nedaleko chrámu
a v blízkosti vřískajících kolotočů
hledáme návody na štěstí
a dýcháme kouř a cigarety a zplodiny
zasypáni popelem
a chčijící volně ve křoví
prožíváme různé podoby štěstí.

Psi a prach a málo vody
slunce
a prázdné peněženky hned v sobotu ráno
slunce a skoromrtvola včerejšího ohně
- konečně teplo -
a spousta situací k smíchu

Pivovar kouzel a možností
od momentu k momentu
a nikdy nikde žádná možnost re-play
tady nemačkáš tlačítka
tady žiješ
jen pokud chceš.

Pokud to sám sobě dovolíš:
mít špínu za nehty
špinavá chodidla
avšak čistou duši
a otevřené srdce.

 

Děkuji. 

23.4.2014
Když padal list

Když padal list,

i ta lípa smutná byla,

že všechno jednou skončit má.


Když padal list,

ona hodiny přeřídila,

jen pro pocit,

že se čas vrátit dá.


Když padal list,

lampy svítily brzy již.

Studená noc tmu přivítá.


Když padá list,

půlnoční píseň slyš!

Tvůj milý na Tě vzpomíná.


Když padal list,

oči bys ve víně prokalila.

-

To proto, abys spláchla žal.


Když padal list,

jako bys číši upustila.

Rovno tomu,

když Tě objímal.

23.4.2014
Mumie aneb pocta absolutnímu rýmu

Pravila mi jedna stará mumie:

,,Račte prominouti, monsieur,

že si troufám vypadat jak mumie.

Ono když se někdo tisíce let nemyje,

vypadá pak dočista jak mumie."

18.4.2014
Co mě napadlo jen tak samo od sebe při psaní básně To nejlepší

Penicillium roqueforti je francouzská národní plíseň.

Ha Ha Ha

18.4.2014
To nejlepší

Výbor z výboru výborných básní.
Výběr z výboru výborných básní.
Výběr z výběru výborných básní.
Výběr z výběru výběrových básní.

Výbor z výboru národních výborů.
Vydal dnes zpěvníček národních písní.

Písní se rýmuje s plísní.

18.4.2014
Boží

Někdo zařve: „Boží!“
A někdo jinej řekne: „Slyšeli jsme slovo boží.“
Tak to chodí.
A je to tak dobrý.

16.4.2014
Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách

Lidi jsou různý

Komouši, buzny

Chamtivec, altruista

Na zemi je mrtě místa

 

Stát lidumil své robě

Zanechá k převýchově

Homosexuálů páru víře

Barvám duhy a klistýře

 

Ženský a chlapy stejně

První ligu chlastáme

Že se pak pohádáme

Záminka ke svobodě

 

K mateřství svobodnému

Ke styku volnému

K ženské emancipaci

Na práci participaci

 

Svoboda všem přijde k duhu

Kdo ještě nepodlehli dluhu

Svoboda pohybu, hurá na vejlet!

Ale hlavně, moc nepřemejšlet

 

Co je to za biřice

Tyhlety úřitníci

Mě v životě by nenapadlo

Chtít po někom formuláře

 

Zase vzdalujem se ráji

Svobodá nám se krájí

Tvojí novou vizi

Podstrčí ti v televizi

 

Povolení k chovu vepře

Opičanku pro pejska

Do očí ti pepře

Nasype banda zlodějská

 

Na zemi nám vládne

Holota, místo krále

Zaplatíme koncese

K výkonu svý profese

 

Co na nás zase chystá

Bratr komunista

Sílu kapitálu

Strčte si do análu

 

Dejte mi na zemi roh

Abych se dívat nemoh

Jak andělovi co se nezmoh

Čouhá z roztomilejch kudrn roh

 

Naplňte mi lihem pito

Ať nevidim jeho kopyto

Radši bejt pořád v rauši

Než upsat ďáblu duši

 

Opilýmu v rohu báru

U stolu literátů

Nabízí mi k podpisu

Sloh co má smlouva nadpisu

 

 

 

16.4.2014
Provokativní (něco pro inspiraci)

Hej, blázni

Vy ste hovno blázni

Chybí vám trocha bláznivýho humoru

A to slovo blázen pak podobá se standartnímu úboru

 

(pozn.: kdyby si chtěl někdo ulevit a od plic mi zanadávat jakej jsem kokot, nechť zosobní moje jméno se všemi kokoty pod sluncem, a zejména J.V. je pěknej chuj, a taky Fero, Fero Lájoš (to je ještě ke všemu špinavej cikán, ohnivej cikán) jak je libo; tato terapyje pomohla nejednomu mému pacientovi)

 

16.4.2014
Hledá se pes:

Hledá se pes slyšící na jméno LÁSKA.

Kdyby vše vyšlo tak, jak mělo,

nemusel by se zaběhnout.

Kdyby mezi nás dva něco nevstoupilo,

mohl tu dneska v klidu ulehnout.


Hledá se pes slyšící na jméno RODINA.

-Kdybys tenkrát řekla NE,

když Ti tu lajnu sekala,

mohla jsi u krbu kakao pít.

Kdybys minulý noci tělo rumem neprolila,

mohla jsi dneska s mámou být.


Hledá se pes,

možná, že na sobě ještě bílej obojek má...

Možná je to malej jorkšír,

možná velká doga.

Hledá se pes,

kdo ho ještě vůbec zná?

- Sama ses odepsala,

spolkla Tě hnusná bílá droga.


Hledá se pes slyšící na jméno POMOC.

Ten, kdo má zájem, snad Ti zavolá.

Závislost je strašně blbá nemoc,

a vrací se pořád dokola.


Hledá se pes slyšící na jméno SEBEDESTRUKCE.

Možná Tě ušlape do země, hluboko.

Ten, kdo to ustojí dostane metál,

-Už nemůžeš vzhlížet vysoko.


Hledá se pes slyšící na jméno ABSTINENCE.

Asi si vytrpíš, než tohle dáš.

Ten, kdo to vydrží dostane Sebe zpět,

na rukou hubených mozoly máš.


Hledá se pes slyšící na jméno ZAPOMNĚNÍ.

Ten, kdo na něj nevzpomíná,

dobře dělá.

Byl hnusnej a špinavej,

každej po něm šel,

jestli už chcípnul,

tak se líp měl.


Hledá se pes slyšící na jméno JÁ.

Jestli jste ho viděli,

tak tady je číslo...


Hledá se pes,

každej ho dneska má,

snad už se mu podaří

najít hezčí místo.


11.4.2014
Americký sny

Kde jsou ty vaše americký sny

Kde jsou ty vaše pošetilosti když

Teď budete muset sníst svoje psy

a možná i vaše sousedy

Kde jsou ty vaše nablýskaný fára

Když benzin je na příděl a neni ani na cigára

Trest za to vaše přizpůsobování, za dojíždění do práce

za likvidaci rodin a nájmy co nejsou láce

Za všechny ty lži v televizi

za všechnu tu zpropadenou iluzi

Až sežereš poslední konzervu pro psy

umrzneš zimou a chcípneš hlady

Za všechny ploty a zvířátka zajetý na silnicích

Budete sáňkovat bradou v zemi na svojich sanicích

Za všechnu tu perzekuci nepřizpůsobivých

tě brzo, kámo, přejde smích

To ovšem jenom v lepším případě

V tom horšim tvuj soused sežere tě

Rozfláká ti hlavu trubkou od vysavače

Nebo tě uškrtí na kravatě

Seš holt bezbrannej a blbej

A zas prozřetelnost vyjádří vtipně

Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje

A to tvoje právo, kterýho jseš strůjce

který strašilo slušný a bezbranný lidi

Teď vystřídal Zákon, který každý vidí

TeĎ budeš draze platit každou dávků léků

A úroky budeš platit ze svý prdele

Svejma vlastníma kostma budeš rejt mi zahrádku

a konečně budu si moct pěstovat marjánku a jiný plevele

...ty vole

Sám si si to vybral, dělit na "my a oni"

teď budeš dělat koberec  mejm nekovanejm koním 

A mozek z tvý pitomý šišky

stane se lizem pro divoký lišky

Hele, kámo, neřikám to rád

Ale nejsem sám, kdo přestává se bát

Každej musí jednou skládat účty, když přijdou roky

Ale já nejsem ten, kdo vynaleznul úroky 

Já jsem spíš pro přírodní režim

zasadim jedno ale deset jich sklidim

Možná už to začínáš chápat

tak se prober a přestaň tápat

V životě je jenom jedna víra, chci aby tě to trklo

jenom jeden ráj, jeden Bůh a jedno peklo

Sám si si to vybral, dělit na "my a oni"

teď budeš dělat koberec  mejm nekovanejm koním 

Todle není touha dělat ze sebe jezdce

Chci jenom, abys měl čas probrat se

I když stejně vim, že věci jsou moc rozjetý

A lidi povětšinou jsou jak marionety

Na druhou stranu ale nejsou zas tak blbý

Systém a klamná víra je to co je tak brzdí

A přece to je nad slunce jasný,

že svět chce být ve vesmíru krásný

že tu nejsme jenom kvůli žrádlu a šukání

že tu nejsou jenom prachy a podnikání

Možná jenom stačí být skromní a šŤastní

Ale...sám jsi si to vybral dělit na "my a oni"

A zas prozřetelnost vyjádří vtipně

Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje






 

7.4.2014
Písmeno

Písmeno! Písmeno!
Nejlepší písmeno
každé jedno krásné
bláznivé, svěží
vykroužené jak ženské ňadro
ostré jak špička...
...čehože?
Nože?

Písmeno! Písmeno
ty za všechno můžeš
dýchám tě.

Duševní polévka s písmenky
polykám lžíci za lžící
nemám dost - nejsem sytá
nevěřím sytým
sytí tvou láskou nejsou.

Písmeno! Písmeno!
Píši tě Počátku
Vpíjíš se samo do sebe
a do nás všech
skrze každodennost
skrze halekání v hospodě
a líbání konečků prstů.

3.4.2014
Přírodní Lyrika

Je to vážně pěkná planeta.

 

Mravenec..

Lipnicovité…

 

Chtěl bych být správcem kempu.

1.4.2014
Sklony

I.                 Chudí

II.                Jezdí

III.               Tramvají

 

IV.               Bohatí

V.                Jezdí

VI.               Tramvají

VII.              Potají


2 v 1 (poezie, Danny Vodopád) • Destruktivní (poezie, Rogo) • Fragment (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Lomítko (poezie, Turda) • Je třeba odpovědět na výzvu prachu (poezie, Jaroslav Alétotaky) • „Uvědom(n)ělá“ (poezie, Tuleň) • Upnul ses (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Malebné zátiší se hřbitovem (poezie, AN') • Sám (poezie, Turda) • U boha (poezie, Turda) • Nehaiku (poezie, Turda) • Svépomocí (poezie, Turda) • Přirozená sebeláska (poezie, AN') • Vzpomínka na loňský první červen (poezie, AN') • Píča (poezie, Turda) • Skunce (poezie, Turda)
    

31.3.2014
Skunce

Skunce je obrovská koule žhavého plynu, která smrdí.

31.3.2014
Píča

Našel jsem na zemi píču.

Jaké to já štěstí mám!

Dám si ji ke svazku klíčů,

nevadí mi, že jsem sám.

 

Našel jsem píču na zemi,

někdo ji ztratil, zdá se mi.

31.3.2014
Vzpomínka na loňský první červen

"Jako by měly bejt za chvíli Vánoce."

31.3.2014
Přirozená sebeláska

I když mám zvířátka moc ráda,
1. signální mi velí mít se radši.

-

Komáre sorry!

25.3.2014
Svépomocí

Do rodinného domku
z vepřovic
jsme dali
sádlokarton.

23.3.2014
Nehaiku

Chtěl jsem psát haiku,
ale nerad počítám.
Seru na to.

20.3.2014
U boha

Bůh
Dikobraz
Flanel
Jitrnice
Jitrnice
Pohlavek
Radost
Slepice
Ucho
Židle

Na počátku bylo slovo a to slovo bylo bůh.
Na ocásku bylo slovo a to slovo bylo židle.

20.3.2014
Sám

Sám je zbraň.
Sám je něco mezi sudlicí, palcátem a původním australským,
rozuměj rovným,
bumerangem.

Zkušený válečník způsobí sámem smrtelné zranění
protivníkovi.
Nezkušený válečník způsobí sámem zranění
sám sobě.


Staň se válečníkem!
Udělej si sám!

17.3.2014
Malebné zátiší se hřbitovem

Teplé barvy.
Studená těla.

14.3.2014
Upnul ses

k budoucnu

a to teď ukrajuje z přítomna.

 

Zemřeš!

a nevíš dne.

 

Ztratíš se v bolestivém snu?

11.3.2014  (upr. 17.3.2014)
„Uvědom(n)ělá“

Politicky uvědomnělá báseň na přání

 

Čtenáři mi vyčítají

(prý mé verše dobře znají),

že témata se opakují,

básně povrchní se zdají.

 

Prý: „Proč píšu jen o drogách a orgasmu?

Chce to taky seriózní témata.“

Dobrá, tedy: „Běžte darovat plazmu.

A cvičte, ať nejste jako selata!

 

Tuleni topí se, neb ledovců ubývá,

čím dál víc UV záření na kůži ulpívá,

Děti doma rodiče své mlátí,

úchylové v křoví panny klátí.

 

Do toho (zas) nějaká epidemie

přilítla si bůhvíodkud z Asie,

proto není radno lovit holuby,

ani když nemáte, co dát do huby.

 

Lidem občas rupnou nervy trošičku

a zaškrtí svou vlastní babičku

nebo jdou vystřílet půlku školy.

Do vlády zas zvolili jsme voly.

 

Methanol nám teče proudem,

co s tím jenom dělat budem?

Blá blá blá...“ To je ale nuda, co?

Tak se zase hezky vrátíme k drogám a orgasmu, co vy na to?

 

Tákže: „Už jsem zas zkouřená a na vrcholu blaha.........“

11.3.2014
Je třeba odpovědět na výzvu prachu

Prachem jsi a v prach se obrátíš
a prachem je i to nejdražší, co kdy můžeš světu dát.
 –
Půjdu a budu dávat
neb to je skutečné štěstí.

5.3.2014
Lomítko

//////////lomít, to bych byl král. Jel bysem pryč a tam bych si hrál.

4.3.2014  (upr. 5.3.2014)
Fragment

Lehce – jak závoj víly – vznáší se

útržek papíru

ve vodě

v bílé míse.

3.3.2014
Destruktivní

Ve vzteku,
když vzlétne v úderu,
tříští se okamžik na kousky záblesků
a hluchých míst.

Za oknem napadl sníh,
ptačí ticho mě děsí,
údery další nepřicházejí.

16.1.2014  domek-Mlýnská

2.3.2014
2 v 1

Budu všechno co si budeš přát

a ještě k tomu Rath.


Pierre Piéton, advent 2013 (poezie, Pierre Piéton) • K.B.P. aneb Západovýchodní (poezie, AN') • Norma (poezie, Jakub Krčál) • Kocourek (poezie, Turda) • Tomu všemu mé díky (poezie, Rogo) • Moje hlava (poezie, AN') • Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest (poezie, Kolemjdoucí) • Šíp a cíl (poezie, Mlyje) • Lament (poezie, Turda) • 1000 (poezie, Turda) • Jednou (poezie, Rogo)
    

28.2.2014  (upr. 2.3.2014)
Jednou

Až mi jednou bude sto let
budu-li se moci hýbat,
navštívím všechny ženy,
které ještě nemají vrásky.

Budu starý a statný,
opora první třídy,
po sklence
a další po ní.

Do hrobu až mě uloží,
všechny budou plakat,
zpívat zázračně dlouho,
dokud se samy nenasytí.

Vzpomínky psané perem
a plakáty všech hvězd,
stanou se mojí poctou,
mimo město
a mimo les.

21.2.2014

Praha-letná

26.2.2014
1000

Tisíc
Tisíc tisíc
Tisíc
Tisíc
Tisíc tisíc
Ti Síc
TISÍC
Tisíc Tisíc
Tisíc tisíc tisíc
Tisís
Tisíc
Tisíc
Jamais Vu

26.2.2014
Lament

Ó můj Bože, vole,


proč jen moje tramvaj jede

pozdě, doprdele?

26.2.2014
Šíp a cíl

Každý šíp letí k cíli

Ten Boží vždy k srdci míří

Někdy nedoletí

Někdy mu cestu změní

suky na jeho těle

pokřivenost

nebo příliš mnoho oleje

 

Když šíp mine srdce

nerozechvěje jej pravda

Když šíp vnoří se v játra

zůstane bolest marná

22.2.2014  (upr. 23.2.2014)
Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest

Neřikam že jsem svatej

Ale jsem hodně rychlej

V mym archetypu už mám vepsaný cíl na počátku

Vidím ho rovnou

Jen letmo se ho dotýkám

Abych naplno ochutnal tu pachuť tam dole

Abych mohl skutečně podat svědectví

O cestě do nebe

Ten kdo se mě dotkne, má dvě možnosti

Jít se mnou

Nebo se potopí v kanále hoven

Protože jsou jenom dvě základní cesty

Protože jsou jenom dva základní cíle

to všecko okolo

 Je jenom tak

Jako jestli pojedeš do Prahy

Vlakem, autem nebo pujdeš pěšky

Jestli se zastavíš ve Slanym a jinak pojedeš přímo

Nebo jestli to vezmeš přez Kladno a Kutnou horu

Je to jedno, podstatnej je jenom čas

A jak řikam

Jsem hodně, hodně rychlej

Nebaví mě se koukat z okna

Nebaví mě si to pamatovat

V týhle době, kdy je mi z každýho pohledu do krajiny obdělávaný takzvanym člověkem na blití

Je mi ouzko, když vidím mondénní pustinu hlav a tužeb většiny těch, kteří lehají se psy

Nebaví mě mluvit v hádankách

Rovnou vám řeknu: všecko ven!

Buďto stuj rovně, nebo budeš pohonkem

Rovnou, vidím to rovnou

A nemůžu se mýlit, protože luk je Bůh, tětiva je duch a já jsem šíp

Jak řikam, jsem hodně rychlej

A je dobře, že jsme se potkali

Teď možná budeš vědět kde hledat tis

Nemám rád slabost, začni rovnou z nejlepšího dřeva

Co je to čas?

Čas není přímka, je to vhled

Čas je špína, kterou to na tobě nechá

To co neodstraníš ze srdce rovnou

Zanechává to stopy jako dehet

A dehet ti zalepí peří

Jak chceš potom dýchat?

Čas je oheň

Čas je iluze plamenů

A v kouři je duch

Z něj si udělej tětivu

Miluju celej svět, ten stvořil můj otec

A on je ve všem, co hoří

Je i ve mně

A tak i já jsem ve všem

Můžeš „Mně“ cítit?

V páteří, za ramenem

Můžeš mě slyšet?

Hučí to jako telegrafní dráty

Ale sere se tu do toho ten velkej sráč, kterej všecko dáva zadarmo,

A rovnou si za to bere prachy

Ale ten kdo bere, stává se rovnou jeho potravou,

Konec nesmrtelnosti

Jenom její nekonečný hledání

A pokrok a pop, rock

Sračky

Všude

A smrad

A přesto je smlouva vepsaná v kamenech, trávě a stromech, kerý tu ještě zbyli

Tak se omývej vodou

Impregnuj kouřem

A nechlastejme

A nakonec

Já tady nejsem pro ty kecy, jsem tady pro tu změnu, kterou způsobují

Jsem tady pro to, abych tě donutil se rozhodnout

Jestli se na sebe podíváš

Jestli to ze sebe shodíš

Jestli uvěříš tomu co uvidíš poprvé

A rovnou se propadneš hanbou

Nebo se postavíš a podíváš se znova

A seznáš, že vidíš takovou podobu, kterou jsi

A že ty ty podoby můžeš měnit

Mě to nespasí, že něco řeknu

Ale ty zjistíš, kde stojíš a kdo s tebou mluví

A že to co se ti děje je jenom odraz tvejch vlastních očí

Jak říkám

Já jsem hodně rychlej

a mezi slovama je hodně ticha

Přestaň se zabývat mnou

Já nemám čas

 

18.2.2014
Moje hlava

Vydej se na výlet mojí hlavou,
neboj se, zvu tě jen na chvíli.
Hlavu mám pojednou zase tak žhavou
ze vzpomínek na to, jak jsme se ztratili.

Už nerozeznám dobré, zlé...
Už poznávám jen TEBE:
mé druhé já, dobře ukryté,
co ke špatnostem vede.

14.2.2014
Tomu všemu mé díky

První šátek

a poslední vydechnutí,

Není příliš slušné o tom mluvit,

ovšem jen tak spočívat je snad ještě daleko horší.

Nesvlékám šat při každém setkání

a ani v nejmenší nehodlám na svých zvyklostech cokoliv měnit.

Stanout pod cizím oknem

a to své stále míjet.

Co z toho všeho může tak vzejít?

První dopad nedosušené slzy

byl vždy jen pár kroků od nás.

Nikdo nebyl schopen vstát

a otevřít ty zatracené dveře.

Miliony pohlavních aktů pro ničemnou skutečnost.

Tam, kde jiní zanechávají odpočívat své kadeře,

zanechám rozum.

Který jen vzpomíná,

nevytváří.

Namaluj mi na tvář znamení hanby,

vydám se sám položit kámen mudrců tam,

kde ho již nikdo nenajde

a nepochopí tak nekonečnou zákonitost omylů.

První šátek se ve větru vlní

a mně není vůbec trapné o tom mluvit.

Je lepší se celé noci převalovat

a nikdy nedosáhnout spánku,

než se jen spokojeně kolíbat na arše nevědomosti.

Mohl jsem si zvolit zcela odlišný scénář,

bez zbytečných překážek,

bez slastí trhajících údy u samých kořenů.

Tolik již bylo polibků,

keců

a zpocených tváří.

Je možná na čase vše ukončit,

vykřičet se do větru

a usnout v tvém náručí bez možnosti odvolání.

Čekal jsem dlouho na vás všechny,

ale sám sebe jsem se nedočkal.

Odpusťte, mé veškeré múzy,

že jsem špatně naslouchal

a vyslovoval pokaždé cizí jméno.

Nejsem ten, za kterého jste mě snad mohli mít.

Jsem křivka na čáře života,

jsem dárce se špatnou krví.

Vyleťte, ptáci, z mých dlaní

a konečně dokonejte své dílo.

Kdo má vydržet to nekončící čekání?

Žádný hrdina není skutečný

a slova lásky jsou dost možná podvrh.

Pokud se i tentokrát mýlím,

je to jasné znamení toho,

že oči nevládnou pouze svým barevným odstínem.

Jako odraz hluchavky se snažím ukrýt před skutečným činem.

Nevládnu potřebnou mocí,

musím jen stát

a nechat na své tělo dopadat nikdy nekončící sílu naděje.

Právě pro ten pocit odloučení,

který znám z dětství

a nikdy mě ani na chvíli neopustil.

Dost možná se jednou přeci jen ukloním

a stanu se živou sochou.

Než se ovšem něco takového stane,

budu doufat,

že ještě jednou,

naposledy,

dostanu možnost za to všechno poděkovat.

13.2.2014

Domek-Mlýnská (uprostřed noci)

11.2.2014
Kocourek

Kocourku černej,

kampak ses mi poděl?

 

Můj táta tě vyhnal,

protože jsi smrděl.

6.2.2014
Norma
létající lepek
glutamát co ti urve střeva
sýr ve tvaru kříže
prodavačka kterou
dlouho nikdo nepřefik
fronta pohledů který pořád
po něčem pátraj a přitom
není po čem
ticho
4.2.2014
K.B.P. aneb Západovýchodní

Kraslice: krásně malované
domky jak žužu táhnoucí se podél cesty
a říčka v tom městečku i v zimě živá.
Domy a pěšina nad tratí.
Kostely v tichu půlnoci
a překřikující se my.
A vlaky a pivnice. A pivo. 

Kavárny a židle
a obří čůrák na náměstí,
uličky a my jak malé děti
proti nepřízni počasí/osudu
bojujeme slovy
a teplou šálou
a den nebere konce...
...tak živé je to Brno!
Jeden den je málo.

A potom na sklonku týdne
tak blízce milo je doma
v Matce měst Stověžaté.

2.2.2014
Pierre Piéton, advent 2013

1.jpg



↪ Další stránka


Laň a ostružiník (poezie, Kolemjdoucí) • Procházka (poezie, AN') • Špindíra (poezie, Turda) • Jím splašky z tašky (poezie, Turda) • Pozvánka k nám (poezie, AN') • Plavit se (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Pojmy (poezie, Rogo) • Kat (poezie, Turda) • Perličky (na dně) (poezie, Kája) • První sníh (poezie, Jane)
    

23.1.2014
První sníh

Padá
a ty tu nejsi
padá
a ty skládáš prádlo do šatníku
padá
a ty se nezastavíš ani na pár slov.

Padá
a ty se zlobím
padá
a já se zlobíš
padá
každý sám.

Padá
a mě už nenapadá,
co víc ti ještě říct.

Padá
a já už nejsem mladá.
Co řek by někdo moudrý?
N..

23.1.2014  (upr. 25.1.2014)
Perličky (na dně)

Metro duní pod nárazy

podpatků o mramor.

Neohlížíme se.

Je to rychlé.

Napínavé.

Tragické.
V jediném okamžiku pocítíš

malátnost, bolest a

výkřik se ti zadusí v očích -

tvé korálky se sypou kolem nás.

Je to jak z filmu.

Blyštivé perličky zaplavují metro.

Cinkají a v uších ti zní jemná hudba vzpomínky

za každý polibek, objetí

za slůvko kdesi pod jabloní.

Je to jak z filmu.

Prudce se otočíš a sleduješ

jak perličky bubnují o špinavou zem

a v rukou zachycuješ

prázdnou šňůrku.

Je to jak z filmu.

Napínavé.

Tragické.


"Nemáme čas!"

vykřikneš a běžíme dál.

Tak o tom je tedy život

řeknu si potichu a

každým cinknutím mě lehce zamrazí u páteře.

A ještě dlouho poté cítím

jak schody metra

požírají bezmocné

bílé

perličky.

 

Ale to už v žádném filmu není. 

22.1.2014
Kat

Napsal bych pohádku o katovi.

O všem, co by ten kat moh mít.

 

Třeba by měl kombu.

To je zvíře.

A nosil by ji na rameni.

Komba ušatá.

Byla by to jeho komba.

Kata komba.

 

A taky by měl pult.

Asi by to byl i prodavač.

Ale i kat.

Aby to byl kata pult.

Být katem je na nic.

To nechtěl nikdo nikdy dělat.

Ale byly za to dobrý prachy.

Tak tenhle kat by byl i prodavač.

 

Aby ho

měli lidi rádi

.

 

Moh by mít nějakou svoji strofu.

Tu by nosil pořád v kapse

na zmuchlanym papíře.

Protože ji napsal jedný holce,

která ho nechce.

Ani trochu.

Protože je to kat.

 

A tak se stane prodavačem, aby se do něj zamilovala.

 

Ale furt je to i kat.

A tu strofu jí dá, až u ní bude mít šanci.

 

Ta holka by se mohla jmenovat Líza.

Ale katalýza je s ypsilon.

A klyzma je klystýr.

To se do pohádky nehodí.

 

Takže by toho vlastně moc neměl.

Byla by to vlastně dost krátká pohádka.

 

Kataslova se rozpadají

jako lidé

na hlavy a zbytky.

 

Dolů,

shora,

zcela

.

 

aletapohádka

 

přijdemiblbá

 

ztratiljsemschopnostsmátsenormálnímvěcem

 

20.1.2014  (upr. 21.1.2014)
Pojmy

Pojmy popsané lidmi pomalu mizí,

to jen jako následek,

nikoliv příčina.

Tentokrát postačí jen otočit se a jít.

Tak dlouho se mluvilo o změnách, až nás přeci jen přesvědčily o své nevyhnutelnosti.

Není potřeba nic jiného než zavřít oči a jít.

Poznávám vytoužené přání již několik nocí,

to proto se cítím tak slabý,

to proto nedokáži zastavit třes.

Pokračuji dál,

víčka již dávno nenesou temnotu a nohy si nedokáží uvědomit únavu.

Šum potoka odnáší zbytečnosti do severních zemí v místa uskladnění a spánku.

Ponaučen touhou pokládám své tělo na hladinu,

proud jistě dobrou práci vykoná.

Je zima,

mráz

a já jsem tolik šťastný.

Kouzelný zvonek mě konejší,

jen díky němu vím,

že je ten pravý čas vytvořit nové pojmy.

 

14.1.2014 v domku Mlýnská

 

20.1.2014
Plavit se

Plavit se

umí pramice

a tu je otázka do pranice

a tu je otázka pro panice:

proč pronic zanic neporanit se?

a tu je otázka pro potkanice:

proč nevesnít se ve sníh

proč v mysli myslivce

myslit se?

Hleď bránit se

jako bránice!

či jako beranice

manželka skopce

neboli ovce

 

a chraň se

z kopce řítit se

a v hrobce svého otce

potkat vrabce

 

a zřídit se

 

a mít díru v kapse.

20.1.2014
Pozvánka k nám

Uklidňující zvuk šplouchání čaje v hrnku
sladce provoní sobotní ráno,
světlo svíčky
zútulňuje neuklizenou kuchyň
- doma je prostě dobře.

Teplo a důvěrně známé věci:
pár cédéček,
perníkové srdce,
hnojiva na kytky
a na stole láhev Ferneta
... pro návštěvy
... pro kolemjdoucí
... pro poutníky a blázny.

Už se k nám dlouho nezatoulal žádný...
Být doma a hostit hosty
je dobré jako samo bytí,
je to dobré, jak dobří jsou hosté:
Dobří lidé pojďte k nám!

11.1.2014
Jím splašky z tašky

Jím splašky

z tašky.

 

11.1.2014
Špindíra

Jsem morálně čistej.

Normálně jsem

ale celkem

špinavej.

7.1.2014
Procházka

Měsíc shlíží na nás dolů,
jak si tu spolu mlčíme,
podrážky bot pomlaskávají
tu po chodníku, tu vyšlapanou travou,
je smutné odcházet pryč
od rozesmátých chvil,
když se chce jenom prodlévat
a roztančený večer si půjčil tvou pletenou šálu.

Příběhy stále stejné,
jen obsazení se mění.
Ale některé role už nechce člověk znovu hrát.

Ty poslední odžité hodiny
jsou jak sny,
co zmizí s prvním ranním kýchnutím,
a ani všechny byliny světa
je nepřikouzlí zpátky.

4.1.2014
Laň a ostružiník

Ztratila jsem se v ostružiníku

Hledala jsem nějaký význam, nějakou potravu v tom, co říkáš

Teď jsem zapletená a zmatená

A kvůli pár plodům mám potrhané tělo


Odplášti (poezie, Kolemjdoucí) • Vracejí své příbehy tam (poezie, Kolemjdoucí) • Labutě trhají se z opratí (povodňová rozvaha) (poezie, peterkey) • V Africe (demografická odrhovačka) (poezie, peterkey) • Hodina mezi psem a vlkem v Ž. (poezie, AN') • Nezastavitelná aktivita (poezie, Rogo) • Po vůli (poezie, Rogo) • ou (poezie, skippy) • hmm (poezie, ) • Uhni! A tak bába uhnula. (poezie, peťan ) • O hranách básníků (poezie, Kolemjdoucí) • Seznamovací (tango) (poezie, peterkey) • První tahy (poezie, peťan ) • Low Light (poezie, peťan ) • (bez názvu) (poezie, Ian Schlendri) • Jako (poezie, Turda) • Rozhovor (poezie, Turda) • neZOB se na mě (poezie, peťan ) • Že prejt (poezie, Kolemjdoucí) • Den (poezie, Turda) • Přežít pár minut (poezie, Jane) • Upocený vánoce (poezie, Rogo)
    

24.12.2013  (upr. 26.12.2013)
Upocený vánoce

Jsou vánoce a neustále mi lámají nohy.

Nestačí jen do noci burácet, řvát z okna, zvracet do mezipatra.

Za tím vším pohrdáním mi je jasné, že to budu muset řešit.

Nastražím pasti a budu čekat, třeba se alespoň malé zakvílení ozve.

Je klid až podezřele dokonalý.

Ticho poráží šelest v uších hluchnoucího hudebníka a ze sklepa je cítit zatuchlina.

Otec má kocovinu a mně dochází tráva.

Tohle přece nemůže trvat věčně!

Naposledy splachuji výkaly starého milování.

Přerušuji klid úderem o zem.

Dejte jim zbraně, ať dají konečně klid.

Svrhněte vládu, strhněte záclony a zdrhněte, ať vás nevidim.

Naposledy si sahám do rozkroku a nalézám stále to samé.

Upocený konec bez melodie.....

......a kapra toho žrát nebudu.

23.12.2013
Přežít pár minut

Ty nejšílenější chvíle

trvají ty nejdelší minuty

třeba tři, možná dokonce pět

... jenže člověk zestárne o deset let

zrychlenej tep

lepivej pot

totálně mimo

dochází kyslík

co kdyby? Kdyby?!

Bojím se tak,

že sotva držím pohromadě

nahé tělo sevřené úzkostí

ledové nohy zkroucené v křeči

bojím se, bojím

schoulená

jak zámotek

chuchvalec špíny

zchromlé a oslabené

dospělé dítě

23.12.2013
Den

Jitrnice

Polednice

Klekánice

Večerníček

Nočník

 

19.12.2013  (upr. 23.12.2013)
Že prejt

Ďábel má poházený svoje hadry všude okolo

Chodí si nahej po zemi a drbe si ptáka

huláká na tebe, když zapneš rádio  

Z obrazovky šklebí se jeho kloaka

 

"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt

Tak si dej, a klidně si i přidej."

 

Jestli si myslíš, že to tak má bejt

Tak už seš taky chycenej

Možná už máš v hlavě jeho prejt

V jeho světě možná ne, ale jinak seš ztracenej

 

"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt

Tak si dej, a klidně si i přidej."


Dneska už svojí duši neupíšeš krví 

Stačí když tě tím jeho prejtem krmí

Sám poskytneš mu svého pokoje

Jako bonus zabaví tě jeho přístroje

 

"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt

Tak si dej, a klidně si i přidej."


Jeho nahota je jiná než nahota prostoty

Nezáří vlastním světlem

Na dlani pro oko staví dobroty

Ústa však plní prejtem

 

"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt

Tak si dej, a klidně si i přidej."



17.12.2013
neZOB se na mě

lámat srdce jako starý rohlíky

a házet ho holubům

už se slítaj

jako supi

a zobou

jako slípky

tyhle střípky

 

svýho srdce 

14.12.2013
Rozhovor

Kde bydlíš?

Támhle.

To je trochu z ruky, ne?

Ále. Z ruky do huby.


Di do prdele.


Tak ještě do druhý nohy.

 

14.12.2013
Jako

Jestli Židi ještě pořád

hledaj mesiáše,

tak já to jako beru.

 

Myslim, že budu dost dobrej.

Jako…

Ale nemůžete čekat zázraky!

 

13.12.2013
(bez názvu)

Dneska v Praze bylo pod nulou.

Nazvraceno.

Pardon.

13.12.2013
Low Light

Ve vzdálené hloubce letního rána

Ve tmě nového dne

pod kapkami na listech

třesoucími se skočit dolů

Seděl a poslouchal hudbu

třesoucích se kapek

odpočítávajících, než skočí

čekajících na další kapku a pak

Snad už

Seděl a byl na koni

Seděl a byl v sedle

vzpomínal

Seděl a stál na hoře

S vlasy rozdělenými dechem

S očima plnýma modré hrdosti

Jako král

Drakobij

Dávno už ve vzdálené hloubce

budoucnosti

Hej rup, kapky skočili

Lekl se a film zmizel

Lusk, takhle

Neseděl a stál

S očima plnýma hnědé pokory

S vlasy vyrvanými lety


odešel domů do vřelého objetí kravaty a zašlého saka králů

13.12.2013
První tahy

Staví se nové zdi

nové koleje

Vlak za chvíli vyjíždí

a už vyjel

Kreslí se nové tváře

Kdo mi naleje?

Do továrny do termosky

spíš kontryhel 

Ještě nejsem ve válcích

Ještě pluju

Ještě nejsem ve válce

 

Miluju

12.12.2013
Seznamovací (tango)

Chtěl bych se umět seznamovat.

S lidma, které ještě neznám.

Známosti navazovat.

Mít jich brzy plný seznam.

 

Chtěl bych mít hromadu známých.

Však místo toho jsem jen sám.

Já zkrátka v seznamování

se asi vůbec nevyznám.

- - -

Měl bych si asi nastudovat,

jak se zbavit svého studu.

Tolik se nestrachovat,

že někde říznu si ostudu.

 

Vypil jsem studnu poznání,

však furt jsem čumák studený.

Holt zkrátka seznamování,

asi není mi souzený.

- - -

pa-pa-pá-padada

12.12.2013
O hranách básníků

Že básníci umírají na puknutí srdce?

Když spatřují bídu světa

Když nemajíce ruce touží hladit celý svět

Když bez kormidla obeplouvají

A ztrácí se ve svém oceánu tak hlasitého ticha?

Že básníci umírají žízní, když slzy vysuší svá těla?

Že básníci umírají na utkvělé představy, pověry?

Bláznící po svobodě v kleci šílenství

Že dostaví se smrt při jejím hledání

A úpěnlivé touze pochopit bytí?

Zachytit, uchovat pár hrstí měnících se forem

Že umírají, když tyto formy rozpráší se

Jako rozdrolené listy podzimu?

Já říkám, básníci umírají na vlastní slabost

Když neopatrně hospodaří silou

Při nekonečné četbě jim darovaných děl

Když ulpívají na tom, co se stále mění

Když v nápovědách hledají trvalé významy

V nápovědách básníků básníků

Když v šepotu těch, kdo nemají svá těla

Hledají svá VLASTNÍ slova

Umírají na nekonečnou drzost

Umírají na přecenění sil

Umírají na nejistou sebejistotu

Na nekontrolovanou sebekontrolu

Umírají neutišeným tichem

Rozrážejí se o hladiny svých oceánů

Roztřískají se o hrany své svobody

Proto jsou to pošetilci a proto jsou to často velcí blázni

Pověšení na rolnách svých veselých čepic


Chcípají sebelítostí

11.12.2013
Uhni! A tak bába uhnula.

Vytas se!

A tak si vlezl do pochvy a pak vyskočil.

Prober se!

A tak mi řekl, co má rád, a pak mi vysvětlil, co to znamená.

Zabav se!

A tak se schoval a vrátil se až na konci školního roku.

Nezpackej to!

A tak na to packou ani nešáhl.

Seber se!

A tak se sehnul a posbíral své kousky rozsypané po podlaze.

Zvol!

A tak se z něj stal vůl.

Vypni se!

A tak se hrdě napřímil.

Neser mě…

zůstal jsem ve tmě. 

11.12.2013  (upr. 13.12.2013)
hmm

Vím o skrytých věcech

v noci v hlavě

divných věcech

Chci odkrýt rubáš!

Strach je silný


vidiny...

nahlížím

v kraj nedozírný

Sžírá mě touha a děs

snoubí se v podivnou směs

lektvar ten - je má krev

vytéká ze změti cév.

napij se, hlíno tmavá,

když celý život ti dávám,

po kapce kapku dávám...

11.12.2013
ou

Videl jsem carodejnice sedet okolo ohne Na ostrove uprostred Vltavy Touzil jsem v nem uhoret-mozna jsem se jim mohl nabidnout jako povolna vecere Taky zebraka,kerej hrozil prstem nekomu v astralnich sferach a zvatlal nesrozumitelny kletby , skřeky V tu chvili bych si to vsechno s nim vymenil Potom jsem chtel, aby to uz někdo se mnou skoncil, ale když po me sli dva homosexualni uchylaci, nedokazal jsem jen cekat…proste jsem zbabele utikal…co jsem to za kreaturu?!

9.12.2013
Po vůli

Již nikdo nemává mé postavě, nikdo mě nepoznává.

Město má výraz nepodobný ničemu známému,

obloha se zalévá poledními pohledy a náhodný chodec do mě vráží se zjevným pohrdáním.

Již dávno nebudím rozruch ze spánku, jsem jen stínem. Lidé mě obcházejí a vrhají nepřející posunky.

Město se chvěje pod tlakem průmyslových novinek, vystrašená obloha mizí v nenávratnu.

Přecházím na druhou stranu a snažím se vzpomenout, jaké jméno se právě sluší vyslovit.

Nic mě nenapadá, hlava klesá dolů, nohy se samovolně dávají do pohybu, odnáším poslední možnost návratu hluboko do lesa.

Již dávno mě nikdo nehledá,

pověz mi, matko, opravdu jsi to tak chtěla?

21.10.2013

9.12.2013
Nezastavitelná aktivita

V ulicích roztočení po první lahvi zvedám se pro druhou.

A lampy ještě nesvítí, nikdo se na ně nevěsí.

Dobíhej svou tramvaj, dost možná ti stačím zamávat těsně vedle místa, kde se lidé shlukují.

Obracím hrdlo k ústům svým a v podstatě doufám, že se nemine účinkem.

Jestli pak ráno půjdeme spolu, budeš ráda,

že veškeré ulice bez možnosti svědectví spokojeně spaly.

14.7.2013

Mezi pitím kousek od míst, kde jsem poštu kdysi roznášel...

5.12.2013
Hodina mezi psem a vlkem v Ž.

Houpe se země
a je to dobře,
zmatená slova někam letí...
jak bodnutí včelou...

Sedíš tu s výrazem někoho,
kdo už je tu víc než dlouho:
nehybný - jak kámen v řece,
vše se přes něj převalí,
nebrání se,
ale neuhýbá,
pozoruje svět skrze řasy.

Chce to ten správný úhel pohledu
s barevnými jedy v pozadí
nesmí se nechat chytit
a musí se rozhodnout,
kdo je obětí a kdo lovcem
v téhle pravěké hře.

Cizí noční neklid
přejímám ho do sebe,
absorbuji
a bobtnám z těch zvuků
a nikde uklidňující vydechnutý kouř,
jen spousta dýmu;

na stole mrtvola chleba
důkladně rozpitvaná 
neklidnými prsty...

Tak mladí - zpátky na svět vyvržení,
opojení životem a přesto nehybní
a tak trochu umrtvění
v omylné tmě
vyčkávat ráno...

5.12.2013
V Africe (demografická odrhovačka)

 

V Africe lidí je spousta,

protože pořád jen se mají rádi.

Na oběd dají si chrousta

a potom zase jen se mají rádi.

V Africe lidí je spousta.

 

V Asii lidí jsou mraky,

protože se mají rádi taky.

Mají tam přecpaný vlaky,

protože se mají rádi taky.

V Asii lidí jsou mraky.

 

A Evropané vymírají,

protože vůbec se nemají rádi.

Antikoncepci užívají,

anebo vůbec se nemají rádi.

Evropané vymírají.

 

V Africe, staří i mladí,

pořád jen chtěj se mít rádi.

Ač jim tam nemoci řádí,

pořád chtěj jenom šoustat

V Africe lidí je spousta.

 

5.12.2013  (upr. 11.2.2015)
Labutě trhají se z opratí (povodňová rozvaha)

 

Labutě trhají se z opratí,

v nozdrách cítí vůni dálek.

Splynout s proudem, už se nevrátit.

jako rozmočený nedopalek.

Labutě trhají se z opratí,

kdesi v dálce na nebi se blýsklo.

Labutě trhají se z opratí

a moře nikdy nebylo tak blízko.

 

Labutě trhají se z opratí

a město potápí se do tmy.

Když se z lásky touha vytratí,

možná na čase je zvednout kotvy.

Labutě trhají se z opratí,

vítr vymetá jim z peří špínu.

Labutě trhají se z opratí.

Tak proč cítit vinu, proč cítit vinu?

 

Tak se trmácel světem,

jak zbloudilá střela,

však jen jedna písnička

v hlavě mu zněla.

A nezmizela,

aspoň nikdy ne zcela,

Santiago de Compostela.


Tak se trmácel světem,

a ač dělal, co dělal,

velká černá díra

v hrudi mu zela.

A nezmizela,

aspoň nikdy ne zcela,

Santiago de Compostela.

 

Labutě trhají se z opratí,

voda podemílá mělké břehy.

To, co před chvílí už neplatí,

vždyť láska popravuje zběhy.

Labutě trhají se z opratí,

jedna za druhou mizí mi v dálce.

Labutě trhají se z opratí.

Labutě trhají se z opratí.

 

2.12.2013
Vracejí své příbehy tam

Zde pohozené obrazy

Bohatě zlatem zdobené rámoví

S volutami a listy reliéfy

Bílá plátna zakrytá drtí kamenů a hlin

S tenkýmy příběhy a vtisky myšlenek

Vracejí své příbehy tam

Tyto posvátné písně

Opisující zjevené pravdy

Ve slovech ztracené

Napjaté v bázni vdechu

Vyslovené horlivostí vydechování

Chvějící se hrdla darující hlasy

Tak odevzdaně sloužící

Vracejí své příběhy tam

Hle tato těla

S čivami do světa se vztahujícími

Jako ruce žebráků

Těla převlékající, těla umořující

Dusná a tlející, zdobná katedrální

S okny a stíny

Záhyby kůže v prstech

detaily kleneb a vrásek

Těla jinakosti stejně

Vracejí své příběhy tam

2.12.2013  (upr. 3.1.2014)
Odplášti

Až mě přijdeš políbit na tvář malíku

Klečící se sklopeným zrakem

Já budu v rudém rouchu chaem

Ruku vznešeně připravenou

Dáš mi moc, abych ti pomohl

Tajemnou silou, která dřímá

Ve spojení jinakostí se budí

Tehdy budou obě strany připraveny

Kouzlo rozechvěje tvá ocelová křídla

A ty vysoko vystoupíš k nebi

Abys strhl oblaka

Silou, kterou jsi mi dal

Vůlí, kterou vložím já

Láskou, kterou dává Ak ab ar ddíva

Odhalíš nový pohled na to, co bylo, je a bude

Odhalíš přec nový svět, změnou kvalit a vztahů

Povstane dokonce nový jazyk

Bytosti budou oproštěny od bludnosti

Obludnost k níž se uchylovali

Jako psi drbající si rány

Vzplane jedním dechem

A kouř na další věk očistí světlo

Můj plášť stane se tím kouřem


A Já oděje se do naho Ty


Strážce tajemství (poezie, Jane) • Nemluv s plnou pusou (poezie, peťan ) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Báseň psaná po tmě (poezie, Jane) • Rozplynul se (poezie, Jane) • Zpověď mladé stařeny (poezie, AN') • Spisovatelskej aneb Frngolový sloh (poezie, Šolmes) • T. v Neu (poezie, AN') • Upalte blázna (poezie, Rogo) • Houkání (poezie, AN') • bez ty je (poezie, peťan ) • Veselka (poezie, peťan ) • K. (poezie, AN') • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • - - (poezie, peťan ) • Wahoo Wahoo (poezie, Kolemjdoucí) • Děvka jedna ! (zcela mravná báseň o inspiraci ) (poezie, Tuleň) • Život mi jde k duhu (poezie, Tuleň) • Tak by (poezie, peťan ) • Hamiž (poezie, Turda) • Tweet poetry, I. (poezie, fanky) • (Představ si, že by se tvé nehty...) (poezie, Mr. Noon) • Buzny Barbie (poezie, Kulturní P_rnograf) • Sportovec (poezie, Kulturní P_rnograf) • Tentam je tam-tam. (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nesmyslnost (poezie, Turda) • Stížnost (poezie, Turda) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • (proste mladou zrzavou blondýnu...) (poezie, Chodidlo) • (a k tomu dochází čím dál častěji...) (poezie, Chodidlo) • Ven na dno lahve (poezie, Kulturní P_rnograf) • Modelka (poezie, Chodidlo) • Kazit si (poezie, Chodidlo) • Doma (poezie, AN') • Arbitrární (poezie, Turda) • podzimní nokturno (poezie, Tuleň) • Žertovná (poezie, Tuleň)
    

28.11.2013
Žertovná
Dostal jsem chuť na šproty a šprýmy,
v obchodě však zničili mé naděje;
prodavačka praví mi:,,Ty mrchy došly zas!"
A vůbec - na žerty prý nemá ani trochu čas!
Povídám jí: ,, Nic se neděje."
A šel jsem skládat tyhle hloupé rýmy.
28.11.2013
podzimní nokturno
Šla jsem umýt netopýrům křídla,
sama, vprostřed černé noci,
netušíte, jaký je to pocit
topit se ráno v oceánu mýdla.

Šla jsem sušit netopýrům křídla.
Třeba naučí mě znovu létat,
třeba mám, co bych jim nabídla,
aby jejich život ze mě mohl vzkvétat.

Šla jsem skládat křídla netopýrům,
po cestě však zastihl mne chaos
a ze všech těch životních náhod
jednomu jsem řekla: Miluj mě.
Zrovna ten jediný mě minul.
27.11.2013
Arbitrární

Kdyby prase mělo křídla,

bylo by to prase?

27.11.2013
Doma

Bledě oranžová zář nad městem

dává tušit život

ve všech jeho podobách.


Kolik lidí teď zažívá to, co já?

Ty, my, vy…


Každý člověk v té sídlištní hloubce

pod balkonem

má svůj příběh

všichni ti Petrové a Kláry

z drátěných šaten

jsou dneska tátové a mámy

a jejich děti mají neobvyklá jména

a svoje vlastní příběhy

zatím jen v kdovíjakých šatnách

a nad domácími úkoly.


A rozviklaní staříci močící na rohu

proplouvají časem

vyzbrojeni nakyslým zápachem

a tomu kolem už neublíží.

S bušícím srdcem odolávám chuti zeptat se ho

na jeho příběh.


A teď pozdě večer

při pohledu z výšky jedenácti pater

očima objímám betonové obry

spolkli moje kamarády z dětství

a přesto se v jejich stínech cítím doma.

 

24.11.2013
Kazit si
Kazit si zdraví,

zažívat stavy,

pořád jsme mladí,

dokud to baví.

 

Kazit si mravy,

jak US NAVY,

kupovat lidi,

stářím to smrdí.
24.11.2013
Modelka
Když budeš hezká, vezmeš si fotbalistu,
nad hlavou tleská, je to hodný kluk,
budete spolu na prvních stránkách listů
na sebe dělat kuk.
24.11.2013
Ven na dno lahve


Jsem rozptýlen mezi hvězdami

Pohazuji si s hvězdokupami.

Rukou nakreslím souhvězdí

Ústy mu vdechnu měsíční sonátu

Mezi mlýnskými koly rozmělním pochyby.

Kuchyňskými noži odříznu se od žíly

Přestávám lapat po dechu

Nasávám čerstvý vzduch

Chrchlání ze dna nitra

Probouzí plíce k životu.

Ruka nasáklá cigaretovým inkoustem

Ukazuje směrem ven.

V sametovém oparu

Zhmotním svůj sen.

Rozříznu hrdlo lahve,

Na jejímž dně leží tajenka

O mně.

 

(3.7.2013)

24.11.2013
(a k tomu dochází čím dál častěji...)
a k tomu dochází čím dál častěji.

odevzdám se situaci a nechám čas a prostor ať tvoří kolečka z dýmu.

jako nestranný pozorovatel, jako vypravěč stát na okraji svého příběhu,

čekat jak dopadne, hlavně ničemu nebránit.

zapomenout co bylo a nemyslet co by mohlo být,

pozorovat bytosti okolo a nechat je, klidně ať vyryjí do duše hluboké rýhy.
24.11.2013
(proste mladou zrzavou blondýnu...)

proste mladou zrzavou blondýnu s velkejma očima

tu, co se směje bez zavazadla

vedle který se probouzíš a nebyla tam, když jsi usínal

nemá ráda sprostý slova a miluje líbaní

nechává vzkazy na papírcích od cigaret

a pak kytky s dědečkem na zahradě

nevrací knížky a nezná včerejšek, když proskakuje u řeky

blikají na ni otlučený auta na pozdrav a ať si nastoupí

a oblouku mostu se zatím stýská, než se tudy zase projde po kladině,

svítání je tento týden obzvláště pěkné, říkala,

a někdo je otlučený korálek na zápěstí

v hospodě si prý nic nedá jen se posadí, shání psa už od včerejška,

vykročí do kraje holýma lýtkama


23.11.2013
Savectví

člověku se neříká savec

protože saje mléko

ale proto že saje energii

...saje energii

...saje energii

 

někdo se směle zeptá

jiný pokorně prosí

ale jsou tací, kteří berou a prasí

trhají bez ostychu a kousají do prsů 

do prsů kohokoliv

 

ti vědomí za každý kvant dají stranou kámen

ti bezcitní na lístek nepíšou nic

s pocitem, kterak nad tím vyzráli

ale hostinský, ten starý zkušený filuta

bodře se usmívá a píše všecky škody

 

tito budou nakonec řádně vyplašeni

až přijde na placení

a to je také jediný rozdíl mezi hosty 

tady na zemi

 

ten starý filuta je velký kliďas

ale je-li v hostinci již velká vřava

a stoly se mlátí hlava nehlava

není-li slyšet jeho hlas

přez změť jazyků a jmen

je hotov společnost řádně vyfackovat

a do chladu hosty vykopat

...ven

22.11.2013
Stížnost

Rád bych reklamoval tuto báseň.

Vymyslel jsem ji těsně před spaním.

A zapsal si jen její jméno.

S tím, že si ráno vzpomenu.

Ale nevím ani ň.

Děkuji.

 

P.S.

To je fakt.

Toto není ta báseň.

I když název sedí.

Toto není umění.

 

18.11.2013
Nesmyslnost

Já chci mít v pušce

tetřeva hlušce.


Až budu střílet...


...to budete čumět.

 

16.11.2013
Tentam je tam-tam.

Kde je ten – ten?

Tam je ten – ten!

Tady je ten, ten co neni tentam!

Ten je tentam

Tam je tam-tam

Ten je tam, tam, kde neni ten ten!


Neni to tamten, ten a ani onen

Neni to ten, ten, co neni tentam!

Tentam je tam-tam a taky buben

Nejde to pajcrem ven a ani tam!


Nejde to pajcrem, nejde to majzlem

nejde to kladivem, nejde to ven!

Nejde to pajcrem, nejde to majzlem

nejde to kladivem, nejde to ven!!

14.11.2013
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Sportovec

Po ránu běžím parkem

téměř bez cigarety.

Strace sedící na lavičce

dívám se do očí.

Pohybem hlavy mi naznačí směr,

kde zaklenut v sobě se válí pár opilců za křovím.

Rád bych se přidal do trojky,

ale mám zapařený kulky.

Jsem nechutný sportovec.

14.11.2013
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Buzny Barbie

Ve společnosti, kde muži nosí kozačky,

jsem schopen psát leda sračky.

Buzny – Barbie jsou všude kolem,

radši stáhnu před nimi prdel.

V kravatě na podpatcích honí si ego,

Já radši olíznu ženské lůno.

14.11.2013
(Představ si, že by se tvé nehty...)

Představ si, že by se tvé nehty změnily v bonbóny,

kterými krmil bys hladové Rómy,

a že tvé sliny staly by se šampaňským,

které polibky dával bys ochutnat ženským...

14.11.2013
Tweet poetry, I.

V zájmu vyváženosti

a frčící falešné skromnosti

se vyžaduje

abyste poznání prezentovali jako názor

a dodali pro ně argumenty.


#apologetika

14.11.2013
Hamiž

Kdyby se dalo vydělat psaním poezie,

napsal bych tuto báseň pro peníze.

Takhle si zas můžu dovolit ten luxus

napsat ji jen tak.

 

(komentář redakce: Autor zde vyzdvihuje pravou hodnotu umění, která nespočívá v jeho výsledku, nýbrž v motivu, který dílo do světa vyvrhuje. Poukazuje na svobodu tohoto motivu, kterou po něm dědí samotné dílo, jakkoliv je na první pohled shodné s dílem vzniklým z motivu jiného. Tento komentář je vlastně zbytečný, neboť dílo je zde komentářem samo k sobě. Experimentální metodou dokazuje, že historie básně je od ní naprosto neoddělitelná. Kontext je to, co teprve umožňuje symbolu symbolizovat.)

(poznámka redakce: Za tuto báseň získal autor honorář ve výši 500 Kč. Báseň byla financována z peněz daňových poplatníků prostřednictvím grantu EU. Celkové náklady na projekt zveřejnění činily 1123 Kč.)

14.11.2013
Tak by

Kdyby čert neměl křídla a uměl černit

Kdyby anděl uměl dělit, ano, dělit

Kdyby hustá situace pomalu řídla

Kdyby tátové nenosili na prsou hvězdice dětí

Kdyby štěstí bylo listí a opadávalo

Kdyby peníze vymáhal vydří duch

Kdyby vydíral sběratel

Kdybychom nemluvili stručně v kuličce

Kdybychom byli plejtváci a ze zad frkali pořád stejnou repliku

Kdybychom netřídili a vyhazovali slova

Kdybychom je málokdy chytali

Kdyby „on: - “, „ona: - “, „on: - “, „ona: - “

Kdyby se on a ona zapojovali jen na chvíli

Kdyby se lidé vylidnili

Kdyby bylo zítra moudřejší včera

 

Bylo by teď 

12.11.2013
Život mi jde k duhu
Život mi jde k duhu

Začla jsem psát vlastní příběhy
plné života, občas i něhy,
plné radosti - se smutkem tančí v kruhu,
plné deště, co nám nepřináší duhu,
plné srdcí, co se zapomněly po cestě,
plné šílenství - klaun v pruhované vestě,
plné naděje a plné utopie,
plné extatické agonie.
(Zkrátka, život mi je k duhu.)

Byly tam doteky a v nich občas i tíseň,
všechno verše, jedna nekonečná píseň.
Přišli cizinci, co tak blízcí mi byli.
Dotkni se jich, dokud máš dost síly.
Ať vrátí se k nám, navždy setrvají,
vždyť sami ví, že slunce v tvářích mají.

Slyším smích a spoustu veselosti,
přesto pořád uniká nám štěstí,
životní klid, krásná harmonie,
všechno jedna extatická agonie.
Jak přes tebe jednou život přeteče,
nezastavuj, chyť ho! Ať neuteče.
Pokračuj pořád dál, ať nesejdeš z cesty,
průvodcem tvým navždy budiž štěstí.
12.11.2013
Děvka jedna ! (zcela mravná báseň o inspiraci )

Děvka jedna!


Sedím bez hnutí a čekám na Inspiraci.

Ta mrcha odchází, kdy chce, kdy chce se taky vrací.

Vítám ji zpět, děvku jednu prodejnou,

stala se mou tajnou láskou veřejnou.


Čekala jsem na tebe po čtyři dlouhé noci.

Víš ty vůbec, nevděčnice, jaký je to pocit?

No nepovídej, nepovídej, hostil tě pan Pratchett?

A já nad prázdným papírem si klidně můžu brečet!

věnováno A.
9.11.2013
Wahoo Wahoo

Pohádkové bytosti se opět objeví

Strhneme-li závoj strachu

V mlze majestát korun jeleních

A z klenby lesa wahoo wahoo

 

Praskot ohně a dým z úst

Nahé ženy bez ostudí

Středem víry: nechat to růst

Šero váhu světla s temnem drží

 

8.11.2013
- -

Zapadlo světlo

za čtverec domu.

Je vůbec říkat to komu?

 

Koupím si dveře, namaluju namodro,

prásknu s nimi nadobro.

 

Koupím si šátek, zavážu oči,

prý obraz skončí.

 

Koupím si cukr, osladím žíly,

aspoň na chvíli.

 

Koupím si batoh s motivem pomněnky,

dám do něj myšlenky.

 

Koupím si boty, roztančím nohy,

život bez bot je totiž strohý.

 

S hudbou v uších, s hudbou v hlavě,

cítím se hravě.

 

Aniž bych věděla, co je to haiku,

oblékám krajku.

 

Aniž bych věděla, co je to podstata,

oblékám kaťata.

8.11.2013
Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám

No tak mi pomož

Nech mě proplout mezi mraky

Nech mě nadechnout

Již jsem ochutnal pozemské statky

Nové formy nejsou mou potravou

 

Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám

Přenes mé zjevení  do nefyzických sfér

Prosím, dej mi sílu, ať nevzdávám se vědomí

Nechci být věčný Ahasver

Pozdvihni duši toulavou

8.11.2013
Na vlas nebezpečí

Je to oblé jako dráha fotonu

Je to rovné jako výplň kartonu

Zacuchaná slova, chrčáky

Zatahaný dovnitř za páky

Okované botky do řeky na zkoušku

Okem zvědavým pozoruje rez,

Která nikdy nespí.

Nebezpečí úrazu: JEZ!

Zalezeme si do spacáku

a ten spacák obalíme strouhankou snů

Jako sloni, sloni, ta zvířata se chladí ověvem uší

A pes, ten jazykem mouchy plaší

Žvýkáním snadno prosadíš své vykání

Oni kanicové ty káňata vůbec nevnímají

Dokud se jim nepřijedou vysmát

V ponorkách na ně pak čuměj

Káňata za oroseným sklem

S obydleným šnorchlem.

V čepicích s drápamy neoprenového sokolníka

Vzhůru nohami

Mokrá kočka, tak ta je také velmi směšná

Jak sezmenší její  tygrovitost na miminum.

A tam si Hrabal pod pařezem pivo lízal

Jak to popsat…

Je to oblé jako dráha fotonu

 

Je to rovné jako etalon času

7.11.2013
K.

Jak často ti někdo říká,
že jsi krásná?
Jak často ti někdo říká,
že jsi děsivá,
když se usmíváš jen rty a ne očima?
Proč se neusmíváš víc? Nejde to?
Já ti nebudu říkat, 
že se nesnažíš.
Já ti nebudu říkat, 
že jsi krásná.
Možná za tebe zacvakám dvojku vína,
možná si budu představovat,
jak spíš s muži,
možná s mužem,
možná spíš,
možná spíš nebudeme kamarádky,
proč máš bílou tvář?
Vidím ty oči, vlasy, ramena, příliš tenká obočí a bolest.
Jak často ti někdo říká...?

6.11.2013
Veselka

V neviditelném ohni cizího dne,

uvnitř neviditelného pokoje kamenného domu,  

lepena postelí na strop.

Ve tmě na slunci

neviditelná.

S neviditelnými problémy,

uprostřed nářku a kokrhání.

Ve viditelných problémech jiných.

Svatba a shon a nezapomenout se najíst.

Každých dvacet tři minut.

Žádná veselka.

Ani nešikovně ubalená cigareta zapálená neviditelným ohněm,

Ani cukr v žilách neviditelného pokoje,

Ani vařená šlehačka ani škvařený špek

není neviditelný. Brada se poskládala natřikrát a čeká, až jí někdo zabalí.

Ani zapálená cigareta neusnadní nádech. 

6.11.2013
bez ty je

Bez cíle. Bez přání

Bez přání na přání

Bez chuti i nechuti

Dole bez

Bez vzdechu

Bez sebe

Beze slov. Stop 

6.11.2013
Houkání

Na ulici bez ustání něco houká

stupňuje se to…

…ten pískot rve uši,

protrhává blánu otupělosti

–  jeden by z toho zvracel,

jeden dneska před Koh I Noorem zvracel;

nestojím o společnost,

vříská si to dál

někde ve Vršovicích;

lampy jak přistávací dráha pro sobotní ráno,

cigareta mezi prsty,

ošklivý pes venčí agresivní paní

ve vytahaných teplácích…

Ticho!

Vplížilo se a zabilo veškerý zvuk.

 

4.11.2013  (upr. 6.11.2013)
Upalte blázna


Každým krokem blíže k jedu svého poznání.
Má náruč se plní a výraz blažený je jedinným průvodcem skrze zástupy nic netušících.
Jsem podezřelý každým svým životním pohybem.
Bojácní neandrtálci v bludu nehostinné civilisace berou do rukou louče
a v naprostém popření pokroku se snaží dobýt dům, kam jsem se ukryl.
Pouštím si starou Verdiho operu a propadám se do svého posledního opojení.
Cítím oheň pomalu praskající čím dál tím blíž.
Kouř se valí k mému lůžku v podobě hustého koberce modravé barvy.
Dusím se během posledního dramatického závěru geniální arie.

Lid spokojený opouští hořící dům pomalu se měnící v ruinu.
U televizních krabic se jejich život vrací do běžného standartu.
Policisté konstatují sebevraždu bláznivého člověka, kterého se okolí již několik let bálo.
Já ale nejsem mrtvý, zjevím se po každém tónu té prastaré hudby
a též při každé jiskérce na znamení možného počátku plamenů.

30.10,2013 V domku – Osada Mlýnská

4.11.2013  (upr. 6.11.2013)
T. v Neu

Teď zrovna ona vypadá jak obraz,

i když se její hlas nese nádvořím.

Je úplná a celá, sebou si jistá,

patřící na toto místo, v tento čas,

s kašnou za sebou

a s celým dlouhým životem před sebou.

4.11.2013
Spisovatelskej aneb Frngolový sloh

(sbírka k listování)

 

Spisovatelskej

aneb

Frngolový

sloh

 

 

 

Marek Šolmes Srazil



↪ Další stránka

3.11.2013
Zpověď mladé stařeny

 

Vlny ve vlasech svázané a bité.

Srdce moje nikdo nespoutá.

Smysly vínem trochu neklidné a tiché.

A city zahnané někam do kouta.

 

Živá voda červená se někde v žilách.

Sukýnka skládaná, trochu moc krátká.

Špatná jsem bývala, špatně jsem žila.

 

Ošklivá stařena v barevných látkách.

3.11.2013
Rozplynul se

Rozplynul se.

Všichni se rozplynuli.

Jsou z nich jen barvy.

Pocity barev.

Mám z tebe takový zelený pocit.

Andělská jemná temně modrá

...

a rudá

Cestičky rudé po košili

se rozplynuly.

Vždycky to skončí u Anděla 

to je v pořádku.

Rozplynul se.

Ve vůni rozmarýnu

moje prázdná hlava

stisknuté zuby

a oči jako němá výčitka

ten zemitý pocit

tráva,

hlína,

sláma,

to všechno tu mám

ve vlasech

rozplynul se.

3.11.2013
Báseň psaná po tmě

Slyším tvůj hlas v mobilu

Slyším vyzvánění tvého mobilu, ještě než tě uvidím

Rozléhá se to tu všechno

Ve dvousekundových intervalech

Pochopení pravdy

Píši (a nevidím)

Slyším tvůj vlak

Přátelsky bliká světlo na přejezdu

Pár hodin po setmění

Tma nás vezme

a do rána nás nevydá.

3.11.2013
Avatár

Kdybych si skutečně vzpomněl na to, co jsem již jednou ochutnal

Nemusel bych se sem znovu vracet

Ale to já ne, vracím se stále znovu na svět

Abych tančil s pastýřkami

Abych ochutnal vzrušení ze zhouby, abych záhy znovu nalezl svůj opuštěný střed

A ty se boj, kdo, pomatenče, pobíháš okrajem kruhu

Boj se ty, kdo ničíš mé dílo, toho poznání

Spojím tě se mnou, abys ucítil tu odvěkou likvidaci

Budeš to pak ty, kdo si uřezává údy


Než tě osvobodím nasátím do víru nových vtělení, zapomněním

Stanu se koněm a zařehtám vám


Wiki:
Termín avatár pochází z hinduismu – v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnaci) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je spojován s vtělováním boha Višnua.
Ke vtělení nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když se někdo na vtělení připravuje. V tom případě se pak vtělí komplex vlastností, připisovaných té které božské inteligenci. Všechny Višnuovy avatary měly za úkol nějakým způsobem spasit svět. Jeho osmým vtělením byl Krišna, který je vždy zobrazován jako šmolkově modrý mládeneček. Ten se mohl proměňovat do mnoha podob a současně tančit s pastýřkami, které jeho zmnoženost ani nepostřehly. Jeho lidské a božské působení prochází proměnami – v dětství je popisován jako rošťák, v mládí jako proutník, jehož vířivá hbitost v tanci s pastýřkami byla pověstná. Ve stáří pak působil jako filozof. Devátým Višnuovým avatarem byl Buddha.

Dálší indície:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Vi%C5%A1nu

2.11.2013
Nemluv s plnou pusou

S balvany v břiše jako vlk kolem Karkulky.

Tlačím žaludek o jícen.

Chuť mleté papriky s krávou v pivních bublinkách vyletí nahoru do pusy,

a pak dám pusu na zpocenou tvář.

Plnou pusu trusu,

slovního. Jiní. Já?

Poplácat vnitřní dítě po zádíčkách, aby si odříhlo,

a já taky.

Poplácat dítě po zádíčkách, abych si odříhla.

A dítě taky. 

1.11.2013
Strážce tajemství

Ty jediný to víš.
Ty jediný znáš všechna má tajemství.
Víš, kam chodím, a proč.
Vidíš do mě,
vidíš, jak se někde uvnitř pravidelně smršťuju;
jak po zimě zase rostu.
Znáš každý kout mé tajné zahrady.
Vidíš všechna příkoří, 
kterých se dopouštím na vlastním těle
... 
týdny míjí,
ty tu stále jsi
ukotvený v čase i prostoru.
Často vožralej jak čuně.

 


(V pět ráno) (poezie, skippy) • Tetování (poezie, Turda) • Sbohem, Alfo (poezie, Jane) • (bez názvu) (poezie, Daniel Burger) • (bez názvu) (poezie, markar) • K sobě laskavá (poezie, AN') • Kde to je? (poezie, AN') • Nocí (poezie, skippy) • Kolage (poezie, skippy) • R.A.P. (poezie, skippy) • Doba rozpůlených zvířat (poezie, skippy) • Schy-fi (poezie, skippy) • Ve vaně (poezie, Jane) • Tupě (poezie, peťan) • Papoušek Ara - Agrometalová báseň (poezie, Turda) • Hledání rovnováhy (poezie, Rogo) • Hrneček od čaje (poezie, Jane) • Bratříček (poezie, AN') • Hýkání (poezie, peťan)
    

26.10.2013  (upr. 29.10.2013)
Hýkání

Svět, sto vět.

Běduje stará, je zle, kosti o sebe dřou, skřípou jako porcelánovou vidličkou po alobalu.

Běduje mladší, je zle, stará naříká a jí život schne.

Běduje mladá, je zle, chytla to do krve a svařila ránu. Je pozdě.

Každý si mele to svoje maso. Jen Ema ne.

Obě dcery jsou Věrka, každá s jiným jménem, každá s jiným plyšovým zvířetem, každá se stejným genem.

Věrko, běž se najíst, takové jste pohublé, ouvej.

Sto řečí letí kolem stolu, nikdo ANI MUK.

22.10.2013
Bratříček

Ostatní vidí jen to, co ukážeš, bratříčku!
Byla jsem tak hrdá,
nesl jsi se mezi prostý lid
v očích denní úžas
úbytek těžký idejí
kdes byl včera? Polapil tě démon místa,
ukrutný chvíle,
teče ti žilou ohnivá voda;
hledal jsi úsměv a nenašels,
schována v davu a vděčně sama
s tebou pod šátkem
s každým nádechem
cítíš mou přítomnost tady…
…stébla ti to šeptají,
jsi nevinný,
v poledne probuzený,
až příliš reálný;
chodíš v kruhu – všichni chodí-
me v kruhu,
pak proč se divit?
V poli ztracený
bratříček
živý a neskutečný
mezi zvěří.

22.10.2013  (upr. 23.10.2013)
Hrneček od čaje

Na stole v kuchyni zbyl po tvé návštěvě nedopitý hrnek;

beru ten kus porcelánu, co se kdysi směl mazlit s tvými rty,

a přikládám jej ke rtům svým;

ne že bych chtěla pít ten dva dny starý čaj,

jen chci ochutnat stejná místa jako ty;

potěžkávám ten kus nádobí s namalovanou žirafou

a hledím přes pokoj

a vduchu si znovu přehrávám ty chvíle,

nevrátí se a nebudou další;

hrnek tu zbyl, tys odešel,

kuchyňský stůl jako by chtěl kýchnout

a smést to harampádí na zem

a zapomenout.

proč on může a já ne?

21.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Hledání rovnováhy


V rozpětí sil ztrácím svou rovnováhu bratra podprahového vnímání.

Nečekám na milost od božích nápadníků, jen čekám na záchvěv vznešených slov přikovaných k divokosti života.

V průvodu duchovních nauk se snažím najít alespoň část starého světa.

Jsi krásná při dobývání slov.

Proud pouze stojí , nevysychá.

 

5.10. Holešovice

21.10.2013
Papoušek Ara - Agrometalová báseň

Venku ve svým fáru           (tududududududu)

mám papouška Aru.          (tudududududu)

Venku je dost zima.           (tududududududu)

Ve fáru je zima.                 (tudududududu)

Papoušek je tropický

nejspíš umrzne.                 (Hej!)

Venku je dost vzduchu.

Ve fáru ne.                         (Hej!)

Papoušek zdechne.           (tududududududu)

Udusí se.

 

19.10.2013  (upr. 29.10.2013)
Tupě

 

Cvrnkám si kuličkou palci u nohy

A mám chuť si pořádně pobrečet

Neprší

Ani papír nekrabatí

Obočí nekrabatí

Tlačím slzu do kapky

Do poslední kapky

Ale je rozplynutá v oku, skrz které stále vidím jasně

na televizi

na palce u nohy

skrz skleněnou tabuli, stále jasně

na balkón plný odpadků

vyhozených těl, slepených potem do tvaru kladkostroje

na štiplavém slunci slůnících se lidí

všude samé lesklé choboty

Apatie

Bezhybnost

Kulička se zakoulela, až zmizela

mé palce zůstaly samy

 

19.10.2013
Ve vaně

Ve vaně plné zvrácenosti
Le
ží tělo
Bez milosti
Svr
žené a vyvržené
Vytr
žené
Roztr
žené, rozcapené
Z kontextu
Za
čni palci u nohou
Pak výš
Ty víš
Ve van
ě plné mých nohou
V koupeln
ě světa
Asi n
ějaká civilizační choroba
Na chodb
ě potřeb
Nedostáváš
Na
čni mi palce u nohou
A za
čni výš
Ješt
ě kousek
Najdi
Odvahu a sply
ň
Ve van
ě plné nácviků
Bez
Nohou
Le
ží tělo
Plné zvrácenosti
Pach
ů a něžností
A her.

18.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Schy-fi

Probouzíš se v mléčné amfoře s figurami řeckých bojovníků. Jsou rudí a sveřepí

A ty tak křehká! Útočí na tebe svými žhavými kopími. Proklají tě. Jsi prokletá, bělostná a hebká. Jediná a proti všem, protože s nikým. Plazíš se k potoku a piješ…svou krev!

Víno, odrážíš se v kruzích! Mihotáš mezi spoustami podob. Osciluješ kolem středu. Rudá a bílá. Na čelé září ti hvězda, co je planetou. V hrudi hoří plamen. Stravuje tě zevnitř. Nabývá podoby. Roste. Zrodil se nový Odysseus. Jeho průzračná kůže propouští marťanské světlo. Víš, že jsi měsíčňanka, která zplodila marťana s pozemš´tanem. Tvá matka vzývala Venuši. Sebe samu. A otec? Kdoví. Neodýseus spasí svět. A to jen díky zbytku červeného vína z dnešní bujaré noci. (kdy jsem jen mlčel v koutě a poslouchal nechtěné žvanění návštěvy o životabídě).

18.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Doba rozpůlených zvířat

Doba rozpůlených zvířat


Hřmí


V dálce oblačných končin


Každý list zrcadlí slunce kapkou deště


Každé oči odrážejí podobu duše


Ven


Dračí letka tříští mou skleněnou existenci svou přítomností


Za obzorem mysli tuším ozbrojené sysly!


Řvou mi do ucha, že odmaturovali


Křičej, že si žijou skvěle


A já se rozdurdím s uzarděním..


..a vytřu si prdel vysvědčením


Sedim si tak doma na prdeli


Utíká neděle po neděli


Jsem dřevěný panáček vyřezaný z kůry udělal mě chlapeček co míval noční můry


Doba pikantní a instantní


Sen


Svatí vylétají z oltářů a mění se v stvůry.kniha.hrad a kostel.psi.


Jsem celebritou a vystrkuju na fotografy holou řiť


A oni mi vyčítají, že se nesměji dost blazeovaně


Všechny ubytovny světa se svými vzkazy namířenými do absolutna


Ubohý výkřik JEDINÉHO POZEMŠŤANA


Nápisy na zdech vězení – tento život


Výlevka v koupelně s mokvající houbou zašlého semene


Děloha se spoustami půldětí, které nikdy


Rackové vzdychají jak znásilňovaná stará panna v kině v kamrlíku na vometáky


Myslel sem že ptáci si povídaj ale les je plnej sol. Tak jako svet lidi


Obrovská moucha není osamělá, ALE MRTVÁ!


A triceratops má roztrženou prdel — sichrhajcka to řeší a ředí


Napsal jsem příběh svého života na kus papíru, který se změnil v ptáka

 

18.10.2013  (upr. 3.11.2013)
R.A.P.


Zabývám se maličkostma unikaj mi podstaty

Někdy taky chřestim kostma s řepou místo prostaty

Močím na vše kolem sebe – nemůžu se nabažit

Toho že vše co se děje můžu takle zavlažit

Boha čekám přišel včera skrze hlášku v hospodě

Že je všechno vždycky jinak čili – buďte v pohodě!

Šenkýř nosí jedy v hlavě strká mi je do piva

Proto taky teďka právě než zabít se nezbývá

Líp je mi než jednohubce co se nese do huby

Chci jen potkat jednorožce a tu s kterou se snoubí

Vemu si jí místo něho – stejně je to kravina

Že tenhle kůň s rohem vpředu může si k ní do klína

A já ne a to mě žere páč by se to líbilo

Mojí ženě co se žene kolem jak dlouhý bidlo

Huba jede pantem mele plete se mi pod slova

Všechno je mi u prdele musim začít od znova

Zabývám se smyslem žití a je mi to k ničemu

Když ta štětka kroutí řití stejně na nic nepřídu…

18.10.2013
Kolage

Přemejšlejte vždycky o něčem jiném, než se právě děje!!!

 

Myslím na jiný věci když s tebou mluvím

Čekám na vlak, když tě miluju

Meju nádobí vždycky když přecházim ulici

Zpívám když mlčím

Řvu v tichu

Peču dort a přitom vraždím tvé iluzeiluzeiluze

Chlastám a přitom nic nepiju

Jdu do cirkusu když jdu volit ty šašky

Žonglér s lidma

Nejsem probuzen nikdy natož ve dne

Stejně se nikdy nic nestane co by stálo za to

Vnímám jako přes akvárium s hnědou vodou

Slyším na dně bazénu

Cítím jen páru nad hrncem

Mluvím do dubu co není stromem ale tebou

Jsi strom když tě hladím

Chřestím kostma při polibku věčnosti

Někdy jen tak

Vždycky sám

Prázdnej papír mýho životopisu

Snopis s cárem potoka v lesích a houby s voctem!

Ulítávačka nad světem s lidma a zvířatama a rostlinama a houbama

A hrachem podél zdi kdesi v Berlíně kdysi

A hrachem podél zdi v Číně

A perlama pod mnoha nohama

Šeptej v šedý tmě pro plyšáka a choulostivéení se v rohu vědomí

Křik jen tehdy

Když nevíš

Tedy vždy

 

Huba jede pantem mele plete se mi pod slova

Všechno je mi u prdele musim začít od znova

Nemluvit je asi lepčí než mlčet

Němost přes most nedojede krz krk strč pšt!!!

 

Čekej si na mě stejně už dávno nejdu

Líp mi je než jednohubce s jednorožcem

 

 

Jsi vlající vlasaticí v lamy tlamě

Splet jsem si tě s krasavicí ale hlavně

Že to spolu uděláme bezpohlavně

 

18.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Nocí

Nocí bloudí chodci jednoocí

Lucerny nosí

Dvojitých očí

 

Svět zdá se černobílý

Uprostřed zimy

Stíny

Ve skalách jak

v očních důlcích díry

překvapíš slepé netopýry

spící

a zem dutá vydá

svědectví

 

jdu po svých stopách

sněhem

a objevuji

svůj život

svou sněhobílou zem

 

báseň jak smaragdový pták

přilnula k vánku

stáváš se sám sebou

naopak

pozpátku

 

17.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Kde to je?

Chtěla bych mít kliku

od tvého pokoje

a potom v tom tichu

hledat, kde to je:

to místo uvnitř duše,

kde bydlívají sny

a kde úplně tiše

bydlíš taky ty

14.10.2013
K sobě laskavá

Hladím si tělo svými vlasy,
od předklonu do záklonu,
kolem vlastní nakloněné osy
kroutím nad tím hlavou:
úsvity a bezbolestná rozednění...

Jsem si vzácná,
jsem si všední,
laskavosti plná...

12.10.2013
(bez názvu)

vím, že až zkapu

otevřou se všechna opilecká okna a okénka

rekapitulace všech alkoholových eskapád

zpomalený přímý přenos filmového pásu ostudy

pocítím stejné znechucení, jako ti, kteří mne v tu chvíli sledovali

dlouhé minuty nad obrazem trosky,

která líbá kočičí hlavy


ach člověk se nesmí brát tak vážně

co je na tom, že se pomocí piva

stane na pár hodin opět miminkem

:)

12.10.2013
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
(bez názvu)

V motoráku do Pikovic

prsatá hraběnka vytasila

drze oranžový vějíř

její touha být snad lolitkou

z ní smrděla na hony

víc než její podpáždí


nádraží Braník sjela pohledem

 — žádny vraník — tak popojedem

prsty masitě objímala

subtilní vějířek

a zbytečně nervosně porcovala

vzduch na dekagramy

jak hovězí srdce v masně


lolitka se špínou za nehty

večer vypije zprávy v tývý

a umaštěnými rťisky

to udělá tomu vedle ní

— zděšení!


a pak jsem usnul a vzbudil se

až trapně pohádkovým

zahoukáním mašiny

za tmou tunelu

zelenolistý Chlomek

9.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Sbohem, Alfo

Vmáčknu tě na maličký kousek volného místa ve své duši;

vyrovnám si tě ve vitrínce životních podivností,

poctivě budu každý týden otírat prach z každé jedné vzpomínky

na tvoje vlasy

na tvoje auto

na ty ukradené chvíle...


Stále lepím nové náplasti na staré rány,

které se nezahojeně čas od času rozezívají do nového pondělního rána.

3.10.2013
Tetování

Nechám já si vytetovat

Tvoje jméno na hlavu,

aby bylo znát,

/                  \

            že jsem na hlavu.             jak moc mám Tě rád.

 

2.10.2013  (upr. 3.11.2013)
(V pět ráno)

jo miluju tve namesicne a jakoby prispendlene pohledy do nikam mych oci onohosvetnych bramborova bozstva si privstala by v lak davnych okurkovych obradu pripitomnele zirala na vsechna zitra nikdo neprijde a nerekne mas krasne srdce jako vlajkonos mesic hrozne vyhrezly v zachodove mise v tesne blizkosti kosti a mrkvicky s vysokym obsahem alkoholu busi do tympanu prilis velkych na mou nebohou hlavu neboli ctyry litry houby za tricet tri korun krtim vas novou vodou a kazzu zemi a nebe nove spasu vase dcery po kilech jsemt knezim obhroublym lidu beze smyslu ktery v zajeti sve sexualni touhy se zbytecne a stale vice rodi v hrozny kolobeh utrpeni jsme vsichni potomky jakychsi spinavych a uspinenych noci vlhce zadonicich o neci kundu kterou nam ale nedovoli vylizat nebot straslive pachne peklem a proto i curak chutna jak plisnovy syr a melounek v prdelce teplousskeho hospodina ukaji dlouhokrke prostituty golemskych semu hamu a ja fetuju tmu pro abstak z tebe jez oscilujes v mnoha tvarich a okamzicich jsi asi starsi nez vsichni my a tisickrat ses obratila v prach bys vzdy znovu a znovu povstala v zivot tak krasne mlada a hebka a bila oproti moji spine srdce probodeneho sebou samym jsem takova ta vykloubena ramena krizu a svinka na nadraznim hajzlu lezouci sparou mezi dlazkama ve smesi hruzy deprese na ulici na ujezde a dve slecny ktere jsem zdalky chtel a zblizka ne kvety totiz matou slunce promenene v cernou diru vcucava vse zive zpet do klidu smrti vse byl jen trapny okamzik uprdnuti na rande s kudlanou bezboznou ukundovanou dokola opakovanym vyznanim et ujulim


Něco končí (poezie, Seregil) • V parku pod nádražím (poezie, Jane) • Jestli věříš na zázraky (poezie, AN') • ..... (poezie, AN') • Potřeba lehkosti (poezie, Rogo) • Prosím (poezie, Jane) • (kvantový buddha peče dort...) (poezie, markar) • O světech (poezie, Kolemjdoucí)
    

26.9.2013  (upr. 2.10.2013)
O světech

Tento svět je jako kámen

Balancující na stéblech trav

Cítíš li se opuštěný

Vytvoř nový

A usaď ho pevně

Do hnízda

Mezi kameny

26.9.2013  (upr. 1.2.2014)
(kvantový buddha peče dort...)

kvantový buddha peče dort
superstruny, neposedné žížaly na plechu
já tehdy použil teleport
on pekl srdce, bez masa a bez spěchu

tu z koutku oka vymetl prach
rozesmál honosný lustr
škvarky s kvarky promíchal
a přidal optimistu

nová pánev, nová káva
průvan honí se závoji kotlety
temná hmota nezná kamaráda
a ani neví co je "já", či "ty"

prosím pane k. buddho
poraďte mi, jak uvařiti prázdno
ze subatomárního prostoru

sežer tři pubertální galaxie
a čínského čokla z paláce
tři roky sečkej, než nakyne
a pak to poroď do krabice

na ni vypal laserem
to nepatřičné - správné - kladné
plus mínus, mínus plus
otevři a zírej, co zbylo na dně

braunův pohyb, líbezný jak na plese
pompézně oděných hmyzolidí
lustr stále směje se
neboť zhasl a již se nikdy nerozsvítí

hvězdné stálice jsou vánoční cukroví
které obří kapustňáci
chrání před zlovůlí
klidem a kancelářskou prací
před dámskou mlhovinou
před všemi, co požadují reklamaci
však svedeni atomovou střelou
myšlením, jež se prostě nevyplácí

všeprostupující připojení na internet
taneční formace molekuly
seděly u jídelního stolu
je prostřeno, tak počítaj nuly

pan k. buddha je zároveň doma i na návštěvě
u hořící zápalky naplnil mi dlaně
skutečnými bonbóny a lentilkami
fotony pro všechny a zadarmo

24.9.2013  (upr. 2.10.2013)
Prosím

Oslavujme život.

Ta slova mi zhořkla v ústech.

Říká se tohle vůbec, když se slaví ztráta?

 

Jak podat ruku tonoucímu,

když zrovna člověk sám má co dělat, aby žil?

 

A nebo to zkusme, vrhněme se do proudů

a uvidíme, kdo vyplave, čí život bude zachráněn.

 

Smutné je, když se najednou topí celá rodina, město, národ.

Zachraňme národy.

Zachraňme cokoli z toho, co je teď, pro ty, co přijdou po nás.

Totiž žádná potopa po nás. To ne.

Když projednou začneme tím, že k sobě budeme čestní.

 

Vážíš si sám sebe? Ne? Tak začni.

 

Zažehni plamen,

ohřej mě,

prochládám na okraji doby ledové

a stůňu.

23.9.2013  (upr. 3.11.2013)
Potřeba lehkosti

 

 

Tiché zaklepání rozléhá se na duši ,

první dopady prstů jsou zdá se nepatrné.

Lehký třes

těžko tvé lůžko snáší.

Pár vyslovených slov mizí bez zachycení.

Milenci bez těla,

bez bouře,

tajně v noci

spojí se v časných kapkách

podzimního deště.

 

17.9.2013 Cestou přes letnou....


 

 

14.9.2013  (upr. 12.10.2013)
.....

Já jsem já, já jsem já,

jsem příjemně zhulená.

 

A co ty, a co ty,

a co ty tvoje pocity?

 

Svět je náš, svět je náš,

když se na něj podíváš.

 

Nechci nic, nechci nic,

jen trochu slunce z slunečnic.

 

Lásko má, lásko má,

nosíš si mě po kapsách.

 

Lásko má, lásko má,

nosíš štěstí po kapsách.

12.9.2013
Jestli věříš na zázraky

Mívám s tebou občas pocit,

jak když chodím po střepech,

kam má bosá noha vkročí,

tam sto let tráva nekvete.

Ve stoprvním roce vzkvétá 

má duše jako květina

a tak pro nás v půlce léta

nový příběh začíná

a ten příběh bude drahý,

jaký ho sám budeš chtít,

jestli věříš na zázraky,

tak mě nenechávej jít...

7.9.2013
V parku pod nádražím

Nikdo neví, kde jsem,

nenajdou mě - už dávno nehledaj

dva upletené copánky ji neochrání

rostou jí černé chloupky

na kolenou a výš

nikdo mě nehledá v parku pod nádražím

náušnice se houpe v rytmu dechu

řidiči zvědavě vykukují z aut

a někdo vedle si balí cigaretu

hudba hřmí a burácí

nenajdou mě

jsem všude ve větru

chvíle se mnou jsi nikdy neprožil

a lidé žijí dál s každou vteřinou - proudí mnou

zvuky - cítíš je taky?

Bledneš v odpoledním slunci

nedám se rušit

v parku pod nádražím

3.9.2013
Něco končí


Trnitá je cesta do polí
Klasy zezlátly a mlčí
Kapky duhy vtékají do tváří
A slunce usíná mezi mraky
 

V skrytu večera hledám odvahu
Nějak vystoupit z obav
Slza ukanula vstříc noci
Prozradíš chuť růže?


Obloha vyjeví píseň květů
Slzím, když vzpomínám
Léto uplynulo mezi prsty
A stále nevím, jak chutná růže …


Hospodské bramburáky (poezie, Kolemjdoucí) • Kdo jsou. Komu pomáhají a koho chrání. (poezie, Kolemjdoucí) • Hare Krišna, vole! (poezie, Kolemjdoucí) • O sraní A (poezie, Turda) • O sraní B (poezie, Turda) • Variace (poezie, Turda) • Kam zmizela sova? (poezie, Kolemjdoucí) • Aslikyng (poezie, Jaroslav varlata) • kdo si hraje, nezlobí (poezie, Jane) • Proroctví (poezie, Baltazar Mejrynk) • Atraktivní (poezie, Turda) • Poezie (poezie, Seregil) • Prázdné nebe (poezie, Seregil) • Variace na Nové vejce (poezie, Danny Vodopád) • Víly na březích řek (poezie, Jane)
    

29.8.2013
Víly na březích řek

Byla tak sladká, že po ní zaručeně musí ráno bolet hlava.
Byla tak dokonale přesná, jako by tam patřila stát odjakživa - po jeho boku.
Uvědomuje si své prokleté štěstí,
své šťastné prokletí?
Nebo je prostě jen nějak determinována k tomu stát tam a být vílou?
Třeba za to může on.
Třeba je každá po jeho boku vílou.
Každá, která po jeho boku stojí...
Já po jeho boku jen ležela.
Víly nelehávají. Neválí se. Vznáší se. Jsou
A nemají potřebu to někomu dokazovat
- snad o tom někdy ani neví.
Řeka bude plynout dál.
A my na jejím břehu vítáme podzim.
Podzim plný pocitů
a pak zima plná pocitů
tvá vypůjčená postel zažije ještě mnoho usínání a probouzení
tvých šepotů a chvil ruku v ruce
o které nemusíš prosit
Mě už bys taky nemusel prosit
nejvíc tě cítím v dešti
a ve slunci na louce
a ve tmě pouličních lamp
Jsou všechny cesty klikaté
a některé jsou cílem
jen po nich vyjít
Brány do života
1982
se jedna otevřela
ty jste se nebáli vstoupit
a pak za sedm let další
ve tvých stopách
na vypůjčených postelích
v mokrém šeru
v ta mokrá vlhká a lepkavá rána
(víly se nelepí, že?)
kdy nikdo nezahraje na klavír a nesloží píseň o nás dvou
Byla tak sladká, že z ní zaručeně musí bolet hlava
tvá víla

prosím - skončeme to.
Provždy... 

27.8.2013
Variace na Nové vejce

Rozbij slupku

hledej Nové vejce

uvnitř toho vejce

najdeš sám sebe

 

Rozbij slupku

hledej Nové vejce

uvnitř toho vejce

najdi Nové vejce

 

NOVÉ VEJCE

NOVÉ VEJCE

 

Nové vejce

se sneslo samo

na zemi!

27.8.2013
Prázdné nebe


Prázdné nebe hlaholí
příslibem něhy.
Podívej se mi do očí
a zkus uvěřit.


Lámu si kosti v kole všedního dne
a chci si ověřit platnost slov,
která vylétla jen tak.
Schovám si ozvěny ohně
plápolajícího v mysli.


Prázdné nebe a plamen v očích
zní jako melasový sen.
Dej mi chvilku na rozmyšlenou,
abych dal znamení,
kdy utonu v myšlenkách.


Lámu si radosti v roztočeném kole
a chci přinutit okolnosti ke změně.
Stačí kapka potěšení,
aby začalo pršet štěstí.


Prázdné nebe hovoří jasnou řečí.
Chci se vnořit do tvého nitra,
abych naplnil loukotě osudu.


Prázdné je nebe nad hlavou...

24.8.2013
Poezie


Slova tě chytnou za větu
Tiše plynou,
až přetvoří cestu v báseň
Neslyšně se vkrádáš pocite splynutí
Uchopíš sblížené
a je tu –
– poezie

18.8.2013  (upr. 19.8.2013)
Atraktivní


Sedím pod jabloní.

Nade mnou se houpá jablko.

Jsem Newtonem svého malého gravitačního pole.

 

Přitahuji jablko.

Jablko přitahuje mne.

 

Jablko přitahuje Zeměkouli, na které sedím.

Zeměkoule přitahuje Jablko, které visí nad mojí hlavou.

 

Zeměkoule mne přitahuje.

Přitahuji Zeměkouli.

 

Cítím se velmi přitažlivě.

Jsem přitažlivý.

 

Doufám, že přitahuji Tebe.

Ty mne přitahuješ.

Jsem Newtonem svého malého gravitačního pole.

 

18.8.2013
Proroctví

Katedrálu, tu rozeberou,

potom co v ní budou bydlet vojáci a věčně hladová lůza,

než zaroste ruina bezem, který žije z mrvy a moči

Na jejím místě pak postaví pyramidu

Jako symbol uspořádání vesmíru

A do starého města bude proudit vznešená energie volně-nerušeně

Z vnějšího okraje metropole bude tehdy již dávno prales

A jen dobrodruhové budou se vydávat do temnoty bývalého metra

ochutnávat tmu a ticho

11.8.2013  (upr. 15.8.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
kdo si hraje, nezlobí

 

Před souloží

po souloži

pořád musí stát

-

nebo nebudu hrát

-

-

už jdu!

8.8.2013  (upr. 15.8.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Aslikyng

Ještě ti tvoje děvče nelízalo prdel?
Pak spěchej domů, dnes to činí každí
Nebo popros, jestli by tvůj ředitel
Nebyl tý lásky ukázat ti mezihýždí

Ptáš se: "Jaký to poklad skrytý v stínohry proužku?"
Sejde-li se vás víc, můžete to dělat v kroužku

 

8.8.2013
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Kam zmizela sova?

Jsme ztraceni

Jsme ztraceni v ohni našich vášní

Jsme utopeni ve složitosti představ

Nejde jít na Horu bez projití úpatí

Pyramida odráží řád světa

 

Žvýkačka žití je bez chuti

Pryč je svěžest z úst prožívání

Tak co nás neustále nutí

Žvýkat klam, zahnívání

 

Nejde usnout, nejde se vzbudit

Jen ten odporný vzduch

Tetelí se nad asfaltem cesty

Snad jen padnout do náručí čekajících much

 

Ústa lapají místo slov

A nejenom ty kráčíš kanálem sraček

Na místě slov jen hovna

Jazyku zařezáváš háček

 

Kdo loví v těchto kalných vodách

Další Prýlidé?

Kdo šlape ti na leb by se nadech

A tobě zbývá zas jen výdech

 

Kam zmizela sova?

5.8.2013  (upr. 4.11.2013)
Variace

Láska je jako Večerníček.

5.8.2013  (upr. 15.8.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
O sraní B

Kdo se strachy celý třese,

sere v síni a ne v lese.

Kdo se bojí ještě víc,

nevysere nic.

5.8.2013  (upr. 15.8.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
O sraní A

Kdo se strachy celý třese,

sere v síni a ne v lese.

Kdo se bojí ještě víc,

ten sere do nohavic.

4.8.2013  (upr. 18.8.2013)
Hare Krišna, vole!

 

"Stokrát s mě nepoznal

Tak bys stokrát líp udělal

kdyby ses nerouhal

Radši vskutku zaměstnej se prací

A oddej se ušlechtilé skromnosti

Odevzdej své srdce druhým

A vzdej se své osobnosti

Jinak obnažím tvé konání

V kterém není špetka dobré vůle

Hare Krišna, vole!"

 

Pozn.: Je to úryvek ze situace, kdy Avatar hovoří ke svévolníkovi beroucímu jména Boží jen tak nazdařbůch

4.8.2013  (upr. 8.8.2013)
Kdo jsou. Komu pomáhají a koho chrání.


Je ta kašna naše, nebo není
Tak proč nás naši služebníci odhánějí
Voda je Boží dar a kámen taky
Teplota již stoupá k čtyřicítce
Proč ruší naší vřelou mluvu
A děti jali se z vody hnát
Já nevidím v tom spravedlnost
Ač zase přišli chránit a pomáhat
Však ten, kdo nám vodu dává a oheň
Přijde vskutku brzy spravedlivě rozhořčen

Komentář: Byl jsem svědkem jak městská policie vyháněla cikánský děti z kašny, kde se svlažovaly. Bylo ke čtyřiceti stupňum, a tak se každej rozumnej člověk rád schladí. Takže: V kašně teče voda, kašna je všech lidí, kašna se nedá rozbít, je horko... Komu teda jako pomohli ty měšťáci?

3.8.2013  (upr. 4.8.2013)
Hospodské bramburáky

ingredience:

dozlatova opečené bramborové plátky 80g

sůl (případně jiné koření)

pražená jadérka podzemnice olejné 100g

 

Na předem připravený talířek vysypeme brambůrky.

Potom přidáme arašídy a koření se solí.

Směs následně důkladně promícháme.

A nyní již můžeme servírovat. Pokrm je vhodný zejména k pivu,

ale s úspěchem ho můžeme také podávat k vínu.

Ti z Vás, kteří mají, dejbože, vlastní hlavu si mohou toto potěšení dopřát při jakékoliv příležitosti.

 

Přejeme Vám dobrou chuť!

 

 

 


Přes nové mosty (poezie, Rogo) • Obhajoba (poezie, Turda) • (Požádal mě...) (poezie, fanky) • Kolik nás dnes dokáže (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Neboj se, dítě (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Prádlo (poezie, Jane) • Ve škole (poezie, AN') • Paní much (poezie, Jane) • Pro tebe k svátku (29.6.) (poezie, Jane) • Polodechy (poezie, Seregil) • Nocí domů (pro T.) (poezie, Jane) • Nejsvětější nyní (poezie, Rogo) • Moderní podnikání (poezie, Nesmyslon) • Ubliž mi preventivně (poezie, Jane) • Jsem (poezie, Seregil) • Uši (poezie, Turda) • Milencům (poezie, Jane) • Podobojí (poezie, Turda) • Hrdina (poezie, Turda) • Kdybyste to nevěděli, tak... (poezie, AN') • Schovám tě (poezie, Seregil)
    

30.7.2013  (upr. 31.7.2013)
Schovám tě


Schovám tě v přítmí myšlenek.
Pak si přivstanu,
abych chytil ozvěnu včerejšího rána.
Když poběžíš,
dosáhne svist čepele taseného meče
počátky snění.
Schovám tě,
protože nechci,
abys byla chycena.

30.7.2013
Kdybyste to nevěděli, tak...

...i básníci mají city.

28.7.2013
Hrdina

Fenomén Fenoman!


Líná!


Na zloduchy je jako pes!


Hárá!

27.7.2013  (upr. 29.7.2013)
Podobojí

Podobojí je část povrchu psa

krytá obojkem.

 

Použití ve větě: Haf, haf, svrbí mě podobojí.

25.7.2013  (upr. 28.7.2013)
Milencům

Milenci se milují a nenávidí,
milují a zraňují,
milují a usmiřují,
milují a nechápou,
milují a provozují bestiální sex,
milují se čestně, hloupě, divoce,
neutěšitelně, netrpělivě, trpělivě,
s rozkoší, s důvěrou, milují se.

Milenci jsou naivní a hrdí,
ztracení a opuštění,
volní, květinové děti.

Milenci se milují a nenávidí,
zbožňují a proklínají,
rodí se a umírají,
zůstávají a odcházejí.

Milenci se milují a nenávidí,
chraňme milence!

22.7.2013
Uši

Umím stříhat vnitřníma ušima,

mám za ušima.

18.7.2013
Jsem

Jsem hladov po vědění neobvyklého.
Přemýšlím přitom,
zda není zbytečné stavět
hráze do vědomí.

Jsem hotov k činům
a přemítám,
zda je nutné hrát si
na nevinného ve věcech citů.

Jsem zvědav,
zda odmlčením získám svět.
A zda šechny obyčejnosti získají
neopakovatelný vhled.

Jsem.
Jsem?
Bývám a možná jsem.

16.7.2013
Ubliž mi preventivně

Jsi příliš velký malý princ
a liškám už nevěříš
- já ale stále věřím tvým slovům
a bolí to skoro stejně, jako tvůj vyčítavý pohled.

Našel jsi způsob,
jak zavést prevenci hříchu:
ubliž hříšnici dostatečně
a ona pak zkrotne a snad i zmizne.

Věřím tvým slovům,
tak zavřu duši na dva západy
a zahodím klíče.
Snad je zas někdo nenajde.

15.7.2013
Moderní podnikání

Od pátku

v úpadku

14.7.2013  (upr. 15.7.2013)
Nejsvětější nyní

Je čas vyběhnout ven a počít konat teď.

Je čas prožívat, nevzpomínat, neplánovat, alespoň na chvilku být šťastný z přítomna.

Je čas vynést odpadky, vyčistit mysl, dokázat pochopit kouzlo okamžiku, kouzlo ticha a klidu.

Je čas onoho rytmu, jenž tanec provází celým životem kousek po kousku, chvíli co chvíli.

Je čas neříkat vůbec nic a setrvat v tom prožitku.

Je čas zachytit tmu, coby nejvážnější krásu.

Je čas pochopit sebe a otevřít tak bránu dál.

Je čas pro těch pár kroků bez dlouhého plánování, bez jasného cíle.

Je čas začít žít pro naše nejsvětější nyní.


11.7.2013

13.7.2013  (upr. 29.7.2013)
Nocí domů (pro T.)

Dýchej zhluboka,

je to ve vzduchu,

pij, co hrdlo ráčí

z kohoutku souznění.

 

V rachotu moderní doby,

když všude blízko číhá odsouzení,

v noci se řítíš tmou na sedadle cizího auta,

beaty nutí tvé panenky skákat jak pingpongový míčky,

ulice je úzká,

brzdy

…byly, jsou a budou.

 

Ale my bratře nebudeme.

Lavina zvratků zasypala hlavní vchod.

Dobrou noc.

11.7.2013
Polodechy

Do chřtánu nového dne

ulpím krátkou vzpomínkou.

Stačí se nadechnout

a odzívat si těch pár pocitů nepohodlí.


Zmíním i stav ducha

– svatý ulpí na podrážkách

včerejšího dne.


Do nového týdne vstoupím

s halasem a válečným rykem.

Stačí si odplivnout

a vydechnout mlhu.


Zmíním i sílu paží

– meč a štít značí,

že neustoupím.


Do odrazu k dalšímu dni

si namaluji křídou hvězdu,

abych lépe prošel do vesmíru.


Už nic nezmíním,

protože řádek muk je už dost.

Takže si zazpívám

jen tak pro radost.

9.7.2013  (upr. 10.7.2013)
Pro tebe k svátku (29.6.)

Jako vrátit se do dobře známé náruče.
Jako cítit, jak se zaceluje potrhaná kůže.
Vrátit se k oblíbeným hrám
(s city ostatních)

Hořím.
Hořím, abych vstala z popela,
někdo tomu snad říká dospívání

Zodpovědnost je osvobozující.
Zbytečně moc přemýšlím,
uklidňuju se pocitem stébel trávy pod mými prsty, šuměním větru, budoucností.

Jsi jeden jako druhý…
znám vás tolik…
až z toho slzím.

Pamatuješ na tu noc?
Leskly se ti oči, když jsi mluvil.
Jako v horečce.
Ticho by bývalo mnohem hezčí
- škoda že spolu neumíme mlčet

 

Je léto.

Do Silvestra daleko.

8.7.2013  (upr. 10.7.2013)
Paní much

Leží nedaleko záchodů,

leží s mouchami nad hlavou,

pod hlavou zemi - svět,

leží a tiše číhá,

pohyb much jí oznamuje pohyby budoucích mršin

- stačí si počkat,

však oni chcípnou;

zbudou po nich prázdné barevné ulity vysáté kosmickým vysavačem času.

Paní much leží v trávě

s přáteli nad hlavou!

8.7.2013
Ve škole

Ve škole mě naučili číst.
Ale ne mezi řádky...

Ve škole mě naučili psát.
Ale ne ta správná slova...

Ve škole mě naučili počítat.
Ale ne se vším.

8.7.2013
Prádlo

Na šňůrách týden přeschlé prádlo...

... koho to zajímá?

Mě?

Tebe?

Tvou ženu?

Pozvi ji sem

a já ji odsud nevyženu

- slibuju.

6.7.2013
Neboj se, dítě

Ty to budeš mít v životě jednoduchý!

Zjistíme, pro co ses narodil,

v čem jseš génius

každej jsme přece na něco!

A to pak hezky vypiluješ

a budeš za to dostávat peníze.

Budeš mít práci, která Tě bude bavit

a díky tý spoustě peněz i spokojenou rodinu.

3.7.2013
Kolik nás dnes dokáže

mluvit tak
jako by každé slovo mělo dostat ozvěnu
s uctivou bázlivostí před aurou druhých
jako když se dva poznávají
jako když žádáte o tanec
nebo dáváte jemný pokyn ke konci meditace
a otevření očí

jako blázen
jako někdo z Marsu
v hluku hospody přeslechnutý
v kole starostí odrušený
s malou pravděpodobností docílení toho nebo onoho stavu věcí
a přeci s obrovskou nadějí na náhlou proměnu všeho
zamilovaně
a dětsky.

1.7.2013  (upr. 2.7.2013)
(Požádal mě...)

(punkový hymnus)

 

Požádal mě o přátelství ďábel

Prý se mnou má pár společných přátel

 

Žádost jsem bez zaváhání přijal

Byl to přece von, kdo si mě přidal!

(Pozn. autora: poslední slovo každého verše je třeba zopakovat výkřikem. Lze navázat refrénem trampské písně "Jupí, čerte!")

1.7.2013  (upr. 3.7.2013)
Obhajoba

Obhajoba je prastará, mírumilovná lovecká technika.

Vynalezli ji Indiáni kmene Čerokí, kteří,

jak známo,

žijí v těsném sepětí s přírodou.

Příroda a Čerokí jedno jsou.


Jelen wapiti se toulá šumícím hvozdem.

Čerokézové jej několik dní neúnavně stopují.


Náhle se zvíře zastaví.

Pohlíží do krajiny.

Rozjímá.

Lovci se potichu a klidně vyřítí z křoví.

Polehají si kolem stojícího jelena.

Prostupuje jimi mír a moudrost.

Sosny šumí.

 

Indiáni dlouhé hodiny pokojně hajají okolo majestátního tvora.

V duchu zpívají zapomenuté písně.

Jelen pocítí jejich sepětí s přírodou

a odevzdá jim své maso.

 

1.7.2013
Přes nové mosty


Kdo odejme boty z nohou a udělá první krok?

Mosty spojující starý svět se pomalu hroutí, již smyslu svého pozbyly.

Poslední naivní zástupy využívají závěrečné chvíle pro nostalgické pokochání.

Na pozdrav mávám z druhého břehu a tuším závan samoty.

Hlubina polapila padající kusy společně s pošetilci nedbajícími dramatické změny v okolním cyklu, po kterém se melodie rozbouří ve vášnivém přednesu nového světa ve světlu duše.

Je třeba modernizovat spojnice, nedá se spoléhat na pevnou zem.

Ticho se stalo klíčem pro ty pozorné, bez úpadku není možné vzlétnout.

Jako ptáci na nebi se usazují slova povstávající z předešlého prázdna, pro něž bylo nutné mnohé obětovat.

Člověk poznal ticho a teprve teď je skutečně schopen tvořit částečky průlomu z předchozího prachu.

Ruce stoupají v majestátním duchu pozvolna vzhůru a dotýkají se perutí.

Malý člověk čeká na návrat donekonečna přehrávaných motivů a zbůhdarma pláče před vlastní omezeností.

Světlo, tma.

Polední vánek po dlouhém oddaném čekání naplnil mou víru a vpustil k mé existenci nové nalezence.

Kdo z nich najde svou skutečnou odvahu pro nutné odhození role pozemšťana?

Kdo odejme boty z nohou a udělá první krok?


28.6.2013



Stačí vyjít ven a dobře se dívat (poezie, Kolemjdoucí) • Skluzavka (poezie, Turda) • Sobolí (poezie, Turda) • Propojení (poezie, Rogo) • Prší (poezie, Rogo) • Z plzeňského baru (poezie, AN') • Jaké je to stát na ramenou svévolníků (poezie, Kolemjdoucí) • DĚLNICKÉ AUTOMATY (poezie, RozpičouřenáLu.) • Krví spojeni (poezie, Rogo) • ZASNOUBENÍ (poezie, RozpičouřenáLu.) • Příběh příběhů (poezie, AN') • Podzimní sarkasmus (poezie, Daniel Burger) • Denní mizerie (poezie, Rogo) • Satyr (poezie, Jane) • Pokora (poezie, Rogo) • Atletická (poezie, Turda) • Tabák (poezie, Turda) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí)
    

28.6.2013  (upr. 1.7.2013)
Hlupáčku

 

V kravatě denních povinností

V kravatě socializace

Na podpatcích jistoty

Na podpatcích úspěchu

V korzetu krásy a přirozenosti

V korzetu oddechu

Na piedestalu pospolitosti

Na piedestalu přízemnosti

jsi mezi námi

V obleku zvyku

V obleku upřímnosti

V opratích asertivity

V opratích cílevědomosti

Ve voze výletním

Ve voze poznávání a dotyku

...

 

Hlupáčku

26.6.2013
Tabák

Tabák je můj kabát.

Musím se kát.

Raka se bát.

 

Kaju se, kaju.

Bojím se. Ba jo.

 

Ale co.

 

26.6.2013
Atletická

V botách mám písek.

V trenkách mám písek.

V okách mám písek.

Tři a půl metru.

 

26.6.2013
Pokora


I.


Za tváří mou stíny proudí, za tím oknem nedovřeným.

Schyluje se k bouři přes zdánlivý klid zbraní.

K uzoufání bývá den, kdy samy jen tak z okna padají nepotřebné obrazy.

Silné jsou melodie pádu a podmanivé zpěvy náhodných.

V mých očích se cosi rozlévá a vdechuje poklidnosti dramatický ráz.

Ve své svatyni hledám alespoň jedno skryté místo, kam nedopadá paprsek světla žádný.

Místo, kde mohu naplno projevit žal.

V krytu a v pokoře snášet bolest vyvolenou.

Na konci té chvilkové slabosti naučeně vstávám a zapaluji svíce pro uctění jakékoliv duchovnosti.

Jméno není vždy tak důležité.


II.


Za tváří mou stíny proudí, za tím oknem nedovřeným.

Zem je plná dešťových kapek a z mraků dopadá vnitřní stesk.

Rozpouští se má osobní malichernost a s každou další kapkou procitá i naděje.

Smutek ve zkušební lhůtě naivně podlamuje odhodlanost, pro niž je připraven zcela jiný osud.

Vstávám od stolu, opouštím zamlžené okno, vstupuji do osobnějších komnat mého zjizveného bytí.

V místnosti zůstal již jen poslední obraz.


Stačí jen pár odhodlaných kroků a mohu vstoupit dál až do samého nitra zasvěcení.

Zde stojí strom i se svým mladším bratrem.

Zde roste tráva ve spojenectví s královstvím květin.

Les na dohled ztvrzuje náhlé vyklidnění duše.

Vracím se zpět k oknu, otevírám ho a vyskakuji na provlhlý balkón.


III.


Stojím za oknem nedovřeným, pravidelně dýchám, prožívám extázi.

Pohlazení šatů se dá provést i pouhým vánkem.

Vstupuji na samý okraj balkónu.

Ruce roztažené na samou hranici snesitelnosti přijímají kapky deště.

Sestupuji zpět, vstupuji do svého pokoje, usedám a směji se.

Zavírám okno, dopíjím kávu.

V tomto čase je potřeba ještě mnoho vykonat.

Myšlenky směřují k líbeznosti a vím, že den byl dobrý.


IV.


Zakončuji den posledním pohledem směrem k oknu.

Jako by tam stála, celá nahá a andělská.

Na stěnách visí opět nové obrazy.

Dominantou většiny z nich jsou dva stromy a někde je i dům...


24.6.2013

Za deště při poslechu Johanna Sebastiana Bacha

26.6.2013  (upr. 27.6.2013)
Satyr

(pro T.)
Jsi satyr s Kainovou povahou
žárlivý, bezmocně mocný,
trpíš.
Byl jsi zrozen k tomu,
abys trpěl a svou bolest nám všem ukazoval.
Házíš po nás prach, bídu a slova,
milenkám kopytem vyrazíš zuby a pak pošlapeš jejich tenké krky;
bratry jsi zabil, nebo zavrhnul – 
– trpí tvou krví.
Jsi satyr, sám sebe stahuješ z kůže
... pod ní už nemáš opravdu nic...
– tvá nahota tíží.

24.6.2013
Denní mizerie


Mizerným dnem proplouvám v kapičkách, pln očekávání a podivného smutku.

Děsím se každého slova za zády a raději hledím vzhůru k sněhobílým obláčkům.

Zahlédnu snad kousek tebe v posledním zbytku poklidného větru.

Poslední doteky bodců se úzkostlivě skrývají mezi prsty mého rozbouřeného libida.

Rozpouštím se v myšlenkách nahoty a květiny trhám s

přirozenou elegancí.

Trhavými pohyby se vytěsňuji z davu, ty jsi mě viděla a nedala nic znát.

Sestro, lehni si, zavři oči a stále dokola šeptej slova, která tě v noci navštívila.

Poslední slovo rušené mým se stane symbolem.

Poslední slovo rušené mým setrvá.


22.6.2013

19.6.2013  (upr. 22.6.2013)
Podzimní sarkasmus


Podzim zas mi líže ztuhlá varlata 
jazykem svým drsným pálivým od soli
podzim zas zapíjí kukaččí mláďata
zpívá jim tu píseň, že všechno přebolí

Dým z kanálů houstne jako dětská kaše
zpitomnělí ptáci dávají mi vale
s idiotským úsměvem mága Mrakoplaše
za posledním hejnem utíkat chci cvalem

Podzim zas mi líže varlata i duši 
pozval jsem ho k sobě v noci na oběd
jako správný host sněd vše, co se sluší 
vylízal i mozek - teď tupě civím vpřed

Dým z kanálů houstne, havrani se smějí
za olšanskou zdí, když sobě ulevím
na místech, kde předci tiše v zemi tlejí 
zatím co já močím, oni serou na podzim!

14.6.2013
Příběh příběhů

Příběh příběhů

den dal se do běhu

do křídel andělů

tiše padá déšť

milion doteků

znám tě i poslepu

mít poukaz na něhu

nedá se snést.

13.6.2013  (upr. 16.6.2013)
ZASNOUBENÍ

dvě živé kapky jsme k sobě přiložili, a nastala tma, tam taková ta, jež dohlédne až za krajnosti, až do prázdna, bez přivírání očí – byla tma, tam taková ta, v níž tělo je jen nádoba, a v ní zůstali jsme přitisknuti jako dvě stejné mandaly, jako luční kvítí vložené do knihy s čistými listy –

dva řezy do zápěstí, pliveme na světský bolesti, smějem se poruchám osobnosti, dvě brány našich chrámů se spojily, a duše plavaly v sobě, tam, kam jindy smrtelník nedohlédne – vzájemně usrkáváme si z krve, ó, jako oheň olizovat, z lásky palčivě chutná, jen chce-li se člověk vskutku zabít, zavane zemitě, jak navlhlá hlína –

poklekli jsme před pokorou, svázané ruce rudými liliemi, zády všem zítřkům, ač život nebudem mít snadný, bohové slavte! číše přetékejte! lide, div se - dva bohémové zasnoubili se! –

vytáhla jsem oba střepy z ňader a položila na noční stolek, naším prvním dítětem nechť je Poesie –

12. 6. 2013, Dělnická ulice, Praha - Holešovice
13.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Krví spojeni

 

Jeden proud do nebes vyslaný za noci šíleného prožívání vzájemné duchovnosti.

Palčivá bolest, slzy, láska.

Pevný stisk rukou, dlouhý, nekonečný dopřává našim pohledům poslední možné požehnání.

Jedna krev, utrpení a věčné spojení osudem si pohrává ve větru uplynulého večera, jenž se naplnil až po samý okraj možností ženy a muže v novém světě naší zodpovědnosti.

Palčivá bolest, slzy, láska.

Nelze zastavit to, co je dané, nelze se odpoutat, zbaběle prchnout, jsme zodpovědní za každé další slovo, za každou další větu, za každý další čin, před kterým se svět neschová.

Rány se otevírají, krev líbá krev, nahota střídá nahotu a slunce stvrzuje veškeré smlouvy vyvolených poetů.

Palčivá bolest, slzy, láska.

Peřina rudá, gejzír osvětluje putování ptáků mezi paprsky světla, záře ocele místo kněze protíná minulé životy.

Hrají nám v prokletí ti nejlepší pánové tónů, hrají nám vesele, my s hlavou vzhůru již bez bázně vstupujeme do míst, kde nás očekávají duchové nevyhnutelného.

Palčivá bolest, slzy, láska.

Políčky, rány a kopance jako odměna, jako jediná výplata za naše činy, za naše oběti.

S pevným stiskem stoupáme dál, neseme si své kříže a zbývá čas i pro lehký úsměv.

Teď! Je naší povinností!

Palčivá bolest, slzy, láska.

 

 

11.6.2013 po zasnoubení...

12.6.2013  (upr. 29.7.2013)
DĚLNICKÉ AUTOMATY
„automatické psaní bez přemýšlení“, společná báseň s básníkem Rogem:

TY jsi vítr, jenž všeho dotkne se, a Já jsem vesmír, jenž první a poslední pronese – MY jsme ještě příliš přízemní, jsme kořeny, dusíme se navzájem, a paradox je ten, že se k smrti milujem – přitom stačí tak málo, vyprovokovat život píchnutím, "Pravda je provokace, jež probouzí z tupě sladkého spánku",  jen maličko zašermovat špičkou nože, vyprovokovat další zpitomělou sebelítost, nechat se přikurtovat k vlastnímu domu a čekat příchod Nejvyššího – popíchnout posledního idiota závislého na trýzni, nechat si amputovat ruce a zhluboka se zasmát –

blázen si vidí i přes rameno, blázen by se nechal pro Pravdu zmrskat – blázni jsou prastaré duše, jež se stále vrací, aby provokovaly a záhy odešly, na samém okraji geniality pobudou ve světě vezdejším čtvrt století, ta šílená grimasa tvorů na okraji, diagnosa, jež objímá labutí šíji – pokoj vám a Zahradu radostnou, omdlévat slastí, zkroutit se blahem do ulity, padnout do víru víry, v Ráji, kde jsou růžové lístky hebčí než kůže Panny bez poskvrny –

vysadit léky nebo si jich vzít pro jednou víc a upadat do tmy, vysmeknout se ze želízek by se chtělo, dělat, co si zachcem, ve svých malých vesmírech – nikdo mi to toulání po hvězdách neproplatí, tak co! nikdo neví, co si ten druhý nese v nitru, co si druhý vlastně myslí, ty, jenž jsi bez viny, pohlavkuj mě až ke zpovědnici – nebo nasadit jiné léky = potravu Bohů, nazí a osvícení, života plni plujem – chtělo by se vystřelit ke slunci úsměv a slova, ulehnout do trávy s úctou před nalezením cesty –

učinit ze všech zvěrstev ctnosti, čistotou pomazat úchylnosti, kdo není zvíře, ten nechť se postí – ležet v trávě bez obalů a přežvykovat pampelišky, to toulání po hvězdách nám stejně nikdo neproplatí – opustit tělo, na nebi doplnit proužky, s pomocí Poznání přivítat šum – pohlazení pohybů posouvá hloubku do dalších dějství - bez trvalého děje, všechna ta sláva a diplomy a legendy nechť jdou do prdele – my žijem teď a tady, jsme na počátku, sajeme z bradavky mládí, dravě a neukojeně –

zombie si vycucává už jen hnis z prstu, náramně si vychvaluje mladistvou rebelii – už jen pár kroků a život v rozumu se rozpadne jako hliněné hlavy houpající se v žumpě, jako zrníčka prachu v poušti jsme, titěrný ždibeček odlupku z kůže, tenké a průsvitné, přiložené k rozžhavené žárovce –

v nepatrnosti je tolik skryté krásy, že i odchod nese stopy půvabu! odlupky po větru pronikají do dalších životů – oděrky našich příběhů, kusy utržených rukávů, vše se to vrací v nezastavitelné recyklaci – jen pár obrazů dalších po sobě zanechat, a ani ty, ani ty nakonec nezbudou, až vyhasnou poslední srdce, do nichž jsme se stihli zapsat –

Noc v srdcích bez rytmu podrývá autority –

3. 6. 2013, Dělnická ulice, Praha - Holešovice

10.6.2013
Jaké je to stát na ramenou svévolníků

Již brzy zjistíme, jaké je to stát na ramenou svévolníků

Již brzy poznáme, jaké je to sklízet nezaseté

Již brzy ochutnáme plody humanismu

Budeme louskat ořechy bídy

Toužíce nalézti liberální jádro

Zažijeme skutečné demokratické svobody

A co plodí víra v nečas

Poznáme, že mezi pravicí a levicí je strádající tělo

Již brzy bude přepáleno, co bylo pouhým tlacháním

A mnohým zůstanou jen zející ústa

Nemnozí budou stát zpříma před světlem

S jistinou v srdci

Zatímco hořící auta a poletující bankovky

Budou špinit tvář země

7.6.2013  (upr. 8.6.2013)
Z plzeňského baru

Konec barového pultu jako obzor,

vysoké stoličky jako odrazové můstky,

odvazuju svou loď 

a nevím, jak tohle zase dopadne.

Mlha se válí nad rozbouřeným oceánem hluku.

Bicí odbíjejí začátky i konce

a očima básníka uvidíš jen stejně postižené.

5.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Prší

Opět mezi kapkami stvořen pro zalíbení slunce.

Pro zalíbení nebes a zaslíbení hvězd.

Už zase skáču přes kaluže a pramen trýzně pomalu vysychá.

Už zase skáču, létám a přistávací rampa zeje prázdnotou.

Kdo se najde tentokrát, kdo poslouží ďáblům a zbaví mě křídel.

Přijď, již na tebe čekám, co se má stát, nechť se stane.

Mezi kapkami je cítit světlo oznamující naději pro věčně zbloudilé.

Kapka za kapkou stéká po rozpálených rtech a šílenství nové hnízdo nehledá.

Svítí lampy a můra přistála na mém parapetu.

Otevírám jí a pouštím dovnitř, dlouho do noci jí vyprávím o svém životě.

Trpělivě poslouchá a chápavě mává křídly.

Již nikdy sám!

Již nikdy sám!

Již nikdy sám!

 

 

3.6.2013

5.6.2013
Propojení


Dům hlav plný v přítmí vyhaslého plamene

spouští pohotovost extáze.

Kruh je úplný,

slovo se stává andělem.


Slova v dýmu,

jasná tvář procitnutí,

za nímž se otáčí pokora zhovadilce.

Usedavý rituál tím dýmem dokazuje propojenost

s vesmírem a milující zemí.


25.5.2013

mlýn Noutonice...

4.6.2013
Sobolí

Praha je zvláštní místo

Tolik aut,

tolik hluku,

tolik lidí,

tolik obchodů, které mají otevřeno i po sedmnácté hodině,

tolik možností.

 

Tolik žebráků.

V zimě jich několik zmrzne.

 

Tolik hoven na chodníku.

V zimě zmrznou všechna.

 

Doufám, že jsou psí.

 

4.6.2013
Skluzavka

 

Skluzavka bez skluznice

hrubá je převelice.

 

Odřel jsem si prdel,

když jsem na ní

směrem dolů seděl.

Pardon paní.

 

3.6.2013  (upr. 29.7.2013)
Stačí vyjít ven a dobře se dívat

 

Buď zdráv, milý příteli

zdá se, že jsem konečně, po mnoha křižovatkách, došel konečně k cíli. Mé tělo je slabé, tak slabé, že rukou sotva mohu pohnouti. Ale kdož ví, jaké bude mé další poslání..

 

Opeřený, tvá moc je věčná.

Jen ty jsi všeho mocen.

 

Sedím, já si na tebe počkám, Inspirace. Pohnutí. Opakující se fráze.

Tytéž stíny tvarů z kolotoče.

Masky. Pokušení masek. Dřímota.  Šumění listí, samota.

Jak!

 

Byla jsi sama v tom pokoji, plna údivu ze mne?

Brazilská umělkyně visí ve tkanině nad jevištěm při hudební show Delirium.

Připraveni jsou i správci běžeckých tratí.

Sněhová děla začala koncem minulého týdne chrlit na sjezdovky umělý sníh.

Lyžaři by to měli poznat na plynulejším rozjezdu.

 

MUŽI NIKDO NEPOMOHL!

 

Včera po poledni zemřel 75letý muž v Lidické ulici v Plzni. Když doběhl autobus, zastihla ho srdeční slabost.

Pirátské nahrávky byly rozemlety

 a vzniklá plastová drť bude použita pro výrobu plastových palet.

Zítra se tvoje dítě nevrátí ze školy!

Stačí vyjít ven a dobře se dívat.

 

Střelci

 

Nastal čas na nápravu chyb.

Vlídné slovo a omluva všechno spraví.

Někdy rychleji mluvíte než myslíte.

Ale všecko se dá vždycky vylepšit.

 

Poklidný život jedné mayské generace brzy skončí…

K vysněnému cíli vede obvykle jedině práce a vytrvalost.

 

„Saddáme, budete oběšen.“

 

Pozn.:sestaveno z vět knih, novin, časopisů.


Alfa (poezie, Jane) • 2 plaváčci (poezie, Mlyje) • Věcná (poezie, Nesmyslon) • Cesta zpět (poezie, Rogo) • pro sebe (poezie, William Wallace) • (a+b+c)2 = x (poezie, AN') • Nikdy to není navždy (poezie, Jane) • Jarní kýč (poezie, Jane) • Ch. (poezie, Jane) • Neměls mě pak líbat (poezie, Jane) • Pouť maniaků (poezie, rogo) • Pospolu (poezie, Rogo) • BEZBARVÝ (poezie, Daniel Burger) • Hitler (poezie, Turda) • CO SI VZÍT S SEBOU PRO BOJ S KRAVAŤÁKY: (poezie, Lajoš. Fero Lajoš) • Vody poustevníků uvnitř ulity (poezie, Kolemjdoucí) • O mých a jiných bláznivých (poezie, Jane) • Světa se nemusíš bát (poezie, Kolemjdoucí) • Tapír (poezie, Jaroslav Varlata) • Solfernus (poezie, Baltazar Mejrynk) • Včelí muž (poezie, Jaroslav varlata) • Jednou (poezie, Turda) • Led je přítel (poezie, Turda)
    

30.5.2013
Led je přítel

Spousta malých čuníků

když konečně přijde zima,

běží kvapem k rybníku.

Prasobruslení je prima.

 

30.5.2013  (upr. 3.7.2013)
Jednou

Jednou zestárnete.Urologie neurologie

Najednou budete pořád u doktora.

Nejednou strávíte v čekárně celé dopoledne.

 

A jednou vás sestřička odmítne slovy:

Jste ve špatné ordinaci, dědo.

Tohle je neurologie, ne urologie.

 

Jednou si uvědomíte, že jste staří.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

29.5.2013
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Včelí muž

Pouštim si Us and them...

...Dark side of the moon...

...a zvolna, bezděčně,

 opravdu jenom zvolna,

 si strkám konvici s čajem do řitního otvoru.

...a takzvaný Včelí muž právé otevřel dveře...

Povidám:

 „Včelí muži, jak se vyslovuje ticho?“

 V odpověď zabzučel křídly...

... tak hodně podivuhodný byl ten zvuk,

 

 až jsem se z toho podělal do  konývky s čajem.

 

Pozn.: koho tento text irituje, nechť zví, celý jsem si ho vymyslel, jenom ta hudba, ta ještě stále hraje a...s ohledem na...prostě...vymyslel...i když...částečně na tom něco...no...  ...

29.5.2013  (upr. 16.11.2013)
Solfernus

Zrodil se z kouře, najednou tu byl.

V zelené kamizole.

Hraná zdrženlivost zračí se mu ve tváři,

Přišel si pro tebe, zloději a lháři!

 

Tak stůj, sem se koukej!

Snad se nebojíš, oči klopíš, že se stydíš?

Tumáš! Dělat ze mě vola!!

 

Dej mi ruku, peklo už tě volá!!!

29.5.2013
Tapír

 

Protrh se mi toaletní papír

Za nehty se usadil mi tapír

Co nadělám, vodu nemám.

 

Snad v lékárně mi někdo poradí

Co toaletní papír nahradí

Vodu nemám, co nadělám.

 

Tak v lékárně se mi hustě vysmáli

Samozřejmě na tapíra nic mi nedali

Co nadělám stále ho mám

 

Vůbec nevím co teď dělat mám

Bezradně k prstům přičichám

Teď na kameni u cesty sedím a nevím

 jak se tapíra zbavím...

 

to be continued

 

 

29.5.2013
Světa se nemusíš bát


 

Světa se nemusíš bát, čisté-li srdce máš

Za dne bílého, ni když noční padá rubáš

Světa se nemusíš bát, ty kdo pravdu hledáš

Ty který Srdce své lekavé uhlídáš

 

Ani ten však, kdo nehlídá, nezemře žízní

Voda sama ho dohledá a napojí

K lásce dojde sadem pichlavých trýzní

A ty květiny jeho srdce upokojí

 

Dokonce tyran i vrah překročí jednou

Řeku dobra a zla Hlubokou a prudkou

 Modlitba bývá nedaleko spoutaných rukou

A všecky kameny jednou puknou

 

Je jasné, že ze světla všecko vzchází

To co je, to co bude i to co bylo

Co na světě člověk nachází i nenachází

Ze světla myšlenka tká náše tělo

 

Ty jsi to světlo

 

Vše co kdy oko vidělo i nevidělo

Jednou se znovu v sebe navrátí

Každá hmota jednou přemění se ve světlo

A to světlo se protne a znovu rozletí

 

Světa se nemusíš bát, ty jsi to světlo

Které se v sobě protíná a roztíná

Které si  svítí i stíní na duši a tělo

Ty, ta bdělost, která se budí i usíná 

28.5.2013  (upr. 29.5.2013)
O mých a jiných bláznivých

Kruhy se uzavírají v těch chvílích,
kdy se těla otevírají.
Najednou to do sebe všecko tak pěkně zapadá.
Vyvrženi těly z kruhů ven už pořád budeme hledat cestu zpátky.

Je komické, jak si všechny stejně lžeme do kapsy.
Každá věří. Nejvíc ale ta zrzavá.
Ví, že už jen víra jí zbývá.

Čmeláci bzučí hlasitěji než včera.
Jejich hebká, křehká těla také opisují kruhy.
Tančí. Snad také zrovna tančíš:
bláznivý dupák po příliš tenkém ledě.

Kruhy se uzavírají v těch chvílích,
kdy se duše otevírají.
Najednou do mě tak pěkně zapadáš.
Obnažené duše slavnostně oblékneme do spořádaných životů.

Je komické, jak vám všem stejně lžu.
Každý (mi) věří.

 

Pozvedám hlavu k slunci.
Tančila bych.
Smyslný tanec na ledě, který mezi námi nikdy
(ve tvé duši) neroztaje.

27.5.2013
Vody poustevníků uvnitř ulity

VAKONOŽKA VOZÍ PYTLE SLUNCE,

                                     ABY BYLA VIDĚT BAŇATOST

TAK PROČ SE NEKOCHAT?

               V KOŽKÁCH UZAVŘITÁ TEKUTOST

       LÍČÍ SVOJE PASTI

TAK PROČ SE NEPÁSTI?


             PROPASTI ROZVERNÉ V MYŠLENKÁCH

TAK PROČ SE BÁTI?

               ILUZE NENÍ VĚČNÁ

TAK PROČ SE NEVŽÍTI?

                 HLEDAT KOŘENÍ MEZI TRÁVNÍKY

         VODY POUSTEVNÍKŮ UVNITŘ ULITY

PROČ NELÍZAT SOLI, JE-LI?

          JAZYK LÝKEM VYLÍČIT

        OKATĚ PO NĚM SKOČIT

        OCHUTNAT SVĚTLOCIT

STISKNOUT MALACHYT!

27.5.2013
CO SI VZÍT S SEBOU PRO BOJ S KRAVAŤÁKY:

pastu na zuby, kartáček

hledáček

trenýrky - čtvery

pušky a sekery

nezapomenout mušky!

pruty s vlasci

hřeben a osobní věci

kalhoty s puky

chrániče ruky

lakýrky, náhradní tkaničky

vysílačky a rušičky

ponožky - 5 párů

(radši ještě jednu sekeru)

bavlněné košile

tříštivé střely proti přesile

jeden teplý svetr

dozimetr

kožené rukavice

sumky a nábojnice

kanady, falešné doklady

fáče a obklady

škrtící: obvazy, struny

roubíky s trny

ampule s jedem

mapu s kompasem

mačety a nože

třaskaviny, nálože

tabák a zápalky

kreditní karty, bankovky

sako a kravatu

převlek k návratu

lék proti bolesti

rovnač kostí

kabát s kapsami

jed na krysy pro boj se psami

kyris a opasek

brousek sekerek

klobouk a krosnu

plynovou masku

dýmovnice, černidlo

šperhák, beranidlo

čelovku a černou brýli

dalekohled s termovizí

KDP a suchary

vodu a čutory

pistoli s náboji

do rukávu ručnice

radši do obojích

 

JIŽ  NEBOJÍM SE EXEKUCE!!!

 

Pozn.: tento text jsem nalezl v odpadkovém koši - Jaroslav Varlata

24.5.2013  (upr. 25.5.2013)
Hitler

Chtěl bych se menovat Hitler.

Každej by znal mý méno.

24.5.2013
BEZBARVÝ

Jak dlouho ještě vydržím

když zhasnu vypustím ze stěn

všechnu tmu


svět běží dál je bezbarvý

jdeš ulicí stín si vrhá

tvé tělo


na rybí fasády domů

kyselé deště přibijí

tě k cestě


tér vzlyká


v krvi máš promile ticha

přemýšlíš jaké že to je

(psát básně)


...a co myslel tím za jakoukoliv cenu?

23.5.2013
Pospolu


Společně toužíme, společně uleháme, cítíme chvění těly oddělené.

Jsme ránem i nocí, duší hřejivou, cítíme chvění blízkostí oddělené.

Závislost na vzduchu, na vzdálené něze, jsme krásní ptáci, tělo se chvěje.

Za kousek pohybu vděčíme větru, polibek na slzách, tělesné plameny.

Hoříme v touze nad dalším světem, který se zbláznil v patrném odlesku dešťových kapek.

Padáme do hlubin propasti lidské, nahota, veřejná vzpoura i vášeň.

Těla se blíží bosými kroky, andělé chlubí se novými jmény, které jsme předali bohu i stromům.

Na větvi, na nebi, v hluboké zemi chvějí se duše těly oddělené.


23.5.2013

Duchovní rozměr překonávající běžný prostor po procitnutí a urychleném opouštění lůžka.


21.5.2013
Pouť maniaků

 

Maniakální pouť melancholických klubíček, choulí se tajně mimo střed zájmu.

V peřinách neznámí v propasti stále, choulí se klubíčka za svitu lamp.

Mizerní slídilové, fízlové myšlenek, hlídají zájmy veřejných snů.

Veřejná veřejnost k zblití a k zbití, schoulená klubíčka stírají slzy.

Po troše vína výpověď pánů, lehají do trávy zbytky všech snů.

Klubíčka smějí se zatrpklým pokynům, kde šílí počestní, kde roste tráva.

Ze země zvedají poslední příkazy, do cely zavřeli dluh státní moci.

Choulí se klubíčka, nelze je zastavit, při každém kroku jsou pány svými.

 

17.5.2013 večery poetických kroků

 

20.5.2013
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Neměls mě pak líbat

Neměls mě pak líbat.

-

Teď je mi z pusy

cítit vlastní pussy.

17.5.2013
Ch.

Jsi jako hudba, s kterou žiješ.

Buch a buch a buch,

jsi jak chajda, v které hniješ,

kde zahnívá tvůj duch;

tvá duše rozežraná zčásti

… buch a buch a buch…

Jak když tě klackem praští,

asi tě šálí sluch.

 

Jsi jako dřevo v lese,

nařežu tě pilou,

jestli to Vesmír snese,

podaruj mě silou,

tvé ruce jako lana

krásně svazující,

do tvého světa brána;

mnu si líci.

 

Jsi jako vlčí mlha!

Buch a buch a buch!

Obestřels mě, jsem plná…

Však bez předtuch.

17.5.2013  (upr. 24.5.2013)
Jarní kýč

 

Pupeny třešně – nadité a lesklé,

křehké, světle zelené lístky,

kmen. To vše mám na dosah ruky.

 

Slunce prohřívá každý milimetr kůže

stamiliony něžných pohlazení.

 

Pod nohou mi křupl starý list

a rozpadl se do mladé trávy:

mezi mravence a sedmikrásky.

 

To vše mohu hladit rukou,

šimrat nohou,

laskat ústy.

 

Mít hubu plnou hlíny.

To by bylo.

 

13.5.2013
Nikdy to není navždy

Duše bolí z pravdy,

co rozkroku se líbí.

Nikdy to není navždy…

…i když ti to slíbí. 

13.5.2013
(a+b+c)2 = x

Naše životy jsou jako rovnice o hodně neznámých.

---

Jsou nevypočitatelné. 

12.5.2013  (upr. 14.5.2013)
pro sebe



Zdaž vše nevykonává mé tělo?

Jak bych mohl pak nabýt dojmu,

že to, co si myslím, něco znamená?

 

 

 

9.5.2013  (upr. 10.5.2013)
Cesta zpět

 

Po prachu cest vrávoravě, s výrazem obelhaného děcka vracím se dnes za tebou, prolhaná matko vší hrůzy.

Tví ulhaní synové podepisují další smlouvy pro otroky vlastního rodu.

Tvé vykutálené dcery se prodávají za stále výhodnějších podmínek.

Po prachu cest vrávoravě, po nedělním obědě pozbyl jsem soudnosti a vrátil se k tobě.

Za doprovodu trávy a ptačího zpěvu, spatřil jsem hrůzu tvých vrcholných skvostů.

Ó matko hrůz, tvé dlaně jsou zašlé prachem mrtvých duší.

Tvá hlava je snem pro nezaplacené životy,

pro zbité děti revolty.

Matko lživá, nejsem tvým synem, tvým produktem, tvou loutkou v šumu magazínů.

Matko zaprodaná nevydařeným pokusům, nelítostným obchodům.

Tebe zavrhuji, po tobě plivu s klidným svědomím člověka naplněného.

Můj návrat, ó matko, je poslední plivnutí do tvé pobledlé tváře.

Pánové mamonu si hladí břicha, líbají své dokonalé ženy, přejíždějí po hlavě ukřičené budoucí dovednosti ratolestí bez názoru.

Matko hrůz, vracím se ke stromům, vracím se k pravé rodičce mé existence.

Po prachu cest vrávoravě, nikdy zpět a vždy s hlavou zpěvnou vracím se k tobě, matko, matko hvězd a hlíny.

Vracím se, zapadám na samý počátek kroků.

Chci být dobrým synem.

Chci jen s tebou se milovat a pro tebe plodit děti.

Ó matko, jen s tebou, tvým věčným objetím lze ještě na čas zastavit a zhluboka dýchat prach, který zbytečně nevíří.

 

5. 5. 2013

 

7.5.2013
Věcná

 

Ukaž mi svůj pyj

a pak z toho tyj

 

5.5.2013
2 plaváčci

1.

 

Právě začíná měsíc

kdy hračky tonou v řece

pomyslelo si děvčátko

 

Smuteční vrby hladily hladinu

srpen čechral jejich vlasy

a vodou se nesly hlasy

 

hravé a veselé

dětské i dospělé

a jeden hrdelní

 

„HOLČIČKO“

 

ozval se vedle ní

 

a stromy trnuly

když děvčátku

vodou ztěžkla sukýnka

 

„HOLČIČKO!“

 

řval

až vrbám brvy rval

 

jak se jich držel

medvídek z plyše

s dírou na břiše

Neutonul

 

 

 


1. plaváček jinýma očima

 

Kusy vnitřností

vířily po hladině

v pravidelných spirálkách

vytvářely prazvláštní

trojúhelník

snad z rozmaru větru

snad aby lépe odolaly

němým hubám ryb

 

Zející ránu

opouštely další části

hrudník se zvolna hroutil

v mrtvolně temných očích

jako (o) život běžely břehy

 

mokro, smrad, rybina

a v tlamě místo mince

od štiky šupina

vstupenka do hádu

bez dětí, bez něhy

 

 

 


2.

 

Právě mi začal rok

kdy hračky trčí mezi světy

pomyslel jsem si kráčeje nábřežím

 

Bylo z Tebe vidět

jen omrzlé

medově zlaté bříško

a nos černý

jako uhlík sněhulákův

 

Propadl jsi se nadosah

od programu kina

ne však nadosah od břehu

Co že to tenkrát hráli?

Ale co, vzala to voda

 

A Tebe taky

led byl tenký

nikdo nevolal

já tě tam nechal

a v teple domova přemýšlel

aha

Občan Havel

 

4.5.2013
Alfa

Spal mě prosím dřív,

Než tě uhasím…

… náhle jsi procit

Do génia noci.

 

Pak ráno tvá fena

A žárlivá scéna.

 

A my dva nepůjdem

bez noci nový den.

 

Milion let musím tě znát

Hárám a neštěkám

– pojďme si hrát.


(bez názvu) (poezie, Kryštof Drnek) • Tříštivý obzor (poezie, Rogo) • Docela nedávné poznání (poezie, Rogo) • Dopis Frídě (poezie, Kolemjdoucí) • Mezi kloboukem a koněm (poezie, Kolemjdoucí) • Frída (poezie, Kolemjdoucí) • Ňěžná (poezie, Kolemjdoucí) • Ve Tmně (poezie, Kolemjdoucí) • Veš (poezie, Turda) • Přijde na tě Papež (poezie, Turda) • Věra mokré tričko (poezie, Turda) • Další zbytečná slova (poezie, Jane) • Odrůstání (poezie, Daniel Burger) • Lada (poezie, Turda) • Zlý mocipán se blíží (poezie, Pergl8) • U vody (poezie, Jane) • Politické diskuze dneška (poezie, Rogo) • Volání novicky (poezie, Rogo) • Podvečer v zahradě (poezie, Jane) • Jarní (poezie, Turda) • To, co ke mně přivál vítr (poezie, William) • Kopretiny nech na hlavě (poezie, Buri) • slečna Michaela (poezie, Jane) • Návraty (poezie, Rogo) • Jen ty (poezie, Rogo) • Hó logos agathos (poezie, fanky) • Knihovny (poezie, Turda)
    

28.4.2013  (upr. 13.11.2013)
Knihovny

Doma mám dvě knihovny.


Jedna je v obývacím pokoji.

Je v ní próza.

Kapitoly mají běžně desítky stran.


Druhá je na záchodě.

Je v ní poezie.

Báseň většinou vyjde na jednu stranu.

26.4.2013
Hó logos agathos


   Všichni       jen 

 všechno           povětšinou 

   myslí           nemyslí

     dobře       dost.

24.4.2013
Jen ty

Jen ty se otáčej

jen ty

za mnou

za sluncem

za láskou.


Jen ty zůstaň

tam kde jsi

beze změny

bez zbytečného

bádání.


15.4.2013

Společně na zastávce...

24.4.2013
Návraty

Vrací se móda

kostěných obrouček

a slečny jsou

podezřele milé.


Vrací se myšlení

zbitých elegánů

vrací se slečny

jinotajů.


15.4.2013

20.4.2013  (upr. 23.4.2013)
slečna Michaela

 
Je mléčně krásná
a nazrzle sladká,
když krčí nos
a odhaluje horní špičák
–  směje se –
šelmička.

Kdo někdy nechtěl dráždit šelmu?

 

19.4.2013  (upr. 20.4.2013)
Kopretiny nech na hlavě

Kopretiny do vlasů

Slunečnici do rozkroku

Člověk se zastaví v úžasu

Kolik že vlastně uběhlo roků

od první pusy tenkrát v létě

první rudé armády

od propadnutí cigaretě

Tohle a víc mám za zády

 

Nebudu už nikdy pannou

Z hymenu nezbylo zhola nic

Do vázy kytici uvázanou

dát z kopretin a slunečnic

co předtím byly tam a níž

Bláznovství raději nechat stranou?

Ó, nikoliv, to nezměníš!

19.4.2013  (upr. 20.4.2013)
To, co ke mně přivál vítr

 

Udělejte z něčeho, co jste se naučili, pravidlo, a zemřete.

 

Udělali-li jste si pravidla, už jste mrtví. Jste omezení.

 

Jak já jsem to poznal, nezáleží na tom, co řeknete, jaká slova zvolíte.

 

Zkoušel jsem různé věci říkat lidem různými způsoby a jak jsem to poznal, pokaždé se zachovali tak, jak sami chtěli, pokaždé slyšeli to, co sami chtěli. Jaký to má význam? Vše a každý si dělá to, co chce. Každý si jde, kam chce, jako ryba ve vodě. Buď vyplníte prostor, nebo ne. Jediné, co je srozumitelné, je van větru.

 

Prosím nebo děkuji, komu na tom záleží? 

 

18.4.2013
Jarní

Ladoňka dvoulistá,

šest plátků okvětních,

život mi přichystá

to, co je psáno v nich.

 

Má mě ráda .

Nemá mě ráda.

Má mě ráda.

 

Moment!

 

Ladoňka dvoulistá,

šest plátků okvětních,

život mi přichystá

to, co je psáno v nich.

 

Nemá mě ráda.

Má mě ráda.

Nemá mě ráda.

Má mě ráda.

Nemá mě ráda.

Má mě ráda.

 

Každá mě ráda má.

Tralalá tralalá.

17.4.2013  (upr. 18.4.2013)
Podvečer v zahradě

Voda lesknoucí se v zapadajícím slunci slibuje lepší zítra pro vše živé. Jsme tak mladí a tak čerství. Hledáme své právě rozkvétající druhé poloviny; své staré smutky odkládáme na kompost včerejška. Ještě budou užitečné. Mohou být. 

Den se svými stíny pomalu pokládá hlavu na polštář hebký jako kočičí kožich.

Přinášíme pro dnešek poslední oběti na oltáře svých bohů a bůžků. Pobavíme je svými plány na večer. Stejně se zas rozplynou v kouři.

Pastýř zahání své ovce do ohrady a těší se na lože.

Je to tak prosté.

16.4.2013
Volání novicky

Zaslechl volání

mladé novicky

se hříchem na jazyku

a rukou v klíně.


Odpověděl přízní

a lehce tajemným

povzdechem

naučeným z knih.


11.2.2013

16.4.2013
Politické diskuze dneška

Po nedávném

roztávání ledovců

se globální oteplování

polobuzerantů

stalo součástí

takřka každé

politické diskuze.


12.2.2013

16.4.2013
U vody

Pojď se mnou k řece. Lehneme si do trávy a poplujeme. S každým nádechem poplujeme dál do hlubin sebe.

Pojď se mnou a já ti ukážu ta nejsvůdnější dna. Můžeš se k nim zkusit potopit, ale jen pokud budeš chtít. A budeš mít tu odvahu.

Slibuju, že tě neutopím. 

Ryby jsou zrádné. Zvlášť ty skopové.

16.4.2013
Zlý mocipán se blíží

Zlý mocipán se blíží, aby rozdrtil mé oči mezi prsty. Chce zabránit mým smyslům vnímat sametové perutě. Pár trnů mají, ale co na tom. Co to mění, když hladí, když se vznášejí nad mými city ležícími kdesi ve smetí. Pamatuji si střípky míru zaryté hluboko ve své dlani. Tak hluboko, že jsou mou součástí. Mé ruce jako memory disky. Jakou kotouče filmu. Pamatují si vše. Vše promítají v mysli. Špatné i dobré.

 

Ach mé ruce! Průkopníci němého filmu! Vy zdatní točbaři! Stále dokola pouštějte krátkometrážní večerní film o nás dvou! Pouštějte romantický kýč! Pusťte to! Pusťte, i když vím, co přijde po hodině materiálu! Znám konec!

 

A uši! Vy citlivé snímače kašlajícího smíchu, pištivých výhružek a měkkých slov chtíče! Vy nezůstávejte pozadu. Nebojte se roztočit vinyl a nechat znít oddechování a prskání v něm! Zatočte pomyslnou klikou a vyluzujte zvuky dnů již minulých! Vyluzujte, i když Vás tiším a nenechám dohrát skladbu dokonce! Hrajte! Hrajte mně dál! Nenechte zapomenout!

 

16.4.2013
Lada

Klady

J.Lady:

Ukazuje nám, že zima nemusí být hnusná.

 

Vady

Lady:

Lidé na jeho obrazech mají hranaté prsty.

13.4.2013
Odrůstání

Odrůstáš mi 

jako větev z kmene

vzdaluješ se

plížením 


Potkáme se?

mlčíš o tom, že ne

zestárneme

blízce vzdálení

11.4.2013  (upr. 12.4.2013)
Další zbytečná slova

Už bylo napsáno zbytečně mnoho slov, nevadí, přidám další, ten prostor to snese.
Ale já už nesnesu tu bolest!
Někam to napsat musím...
Do deníčku? Ale jděte, z deníků mám akorát tak noční můry. Jsou tak trvalé. 

Všimli jste si, jak má každý z nás svůj oblíbený způsob, jak si (nechat) ubližovat?
Třeba nemít rád překvapení a přesto otevírat dveře, které mají zůstat zavřené. 
Tak mě tedy osude ještě jednou překvap. 
A já pak překvapím vás... 

To pak člověk jezdí ranním městem a nic se mu nechce.
Když se hned po ránu nasere, že by vzteky prdelí mohl louskat vořechy.
Z kočárků řvou děti - i ty jsou neskutečně trvalé. 
Chcete děti? Ne? Tak nešukejte.

Jeden krok dopředu a dva zpátky...
Couvám pryč od svého štěstí.
Couvám
a ty spíš.

 

7.4.2013
Věra mokré tričko

Na mou věru,

potkal jsem Věru.

 

Dobrý.

Ale divil bych se,

kdyby tenhle rým

ještě nikdo nepoužil.

 

A že bylo vedro,

vzal jsem na ni vědro.

 

To je skoro stejně dobrý.

A méně otřelý.

 

Vody.

 

Radši už nic nenapíšu,

jinak by to byl

paskvil.

7.4.2013
Přijde na tě Papež

Papež je skřítek,

který neposlušným dětem spapá jejich jídlo.

"Nerýpej se v tom nákypu!"

říkávala mi maminka.

"Zavolám na tebe Papeže!"

7.4.2013
Veš

Vodhánim vši vod vobočí.

Vleže.

Veš vobšas vodbočí.

Vobočí vobleze.

Vau.

5.4.2013  (upr. 11.4.2013)
Ve Tmně

 

Někdy bývá v těle dusno jako v podkroví parného léta

Prach a peří ptáků ulpívá v pavučinách

V rozích duše hnízda hmyzu a papírové domy vos

Na zašlých prknech stropu courá přítomnost

Ta prkna vrzají do zvuku letu much

I v tom vražedném horku neutuchá ruch

Snad jen ve škvíře kde chcípla myš

Tam kam nedosáhnou kužely světel z vikýřů

Zde ve Tmně leží tichá vysušená mumie

Tam opravdový klid, ráj netupířů


 

3.4.2013  (upr. 4.4.2013)
Ňěžná

 

Nevím, zda jsi skutečná, Něžná.

Dostal jsem Tě jako ramínka, nůžtičky, nebo život.

Někdy Tě nevidím, pravda, mám zavřená okna.

Ale ráno nacházím umyté nádobí a voňavé prádlo.

Bez Tebe neslyším klid, jenom rachot.

Ač to nevidíš v mém srdci je vyryto Ona.

A jsi to Ty kdo mi to tam ryl.

Platinovým nožem víl.

Abych na tebe uvěřil

...že jsi moje Mona.

 

3.4.2013  (upr. 4.4.2013)
Frída

 

Uvnitř muže některého žena je vložena

Nebýt vnitřku zamženého, mohla být by spatřena

Je tato tajemná a z očí nekonečnost sálá jí,

zahalená rouchem tkání a vnitřností

Dovnitř se vklání  a stále padá

a její cesta je hlemýžď, ulita obrysu jejího těla

„Tys můj pastýř“, volá zvuk jejího pádu

Slyšíš-li, hýčkej svou najádu

Jistě i Vintíř ji měl, i svatý Jan Křtitel,

A majetku se vzdal, jen aby lépě-ji slyšel.

 

3.4.2013  (upr. 12.4.2013)
Mezi kloboukem a koněm

 

Vedle v pokoji sladce vrzá

Dřevěný kůň od mého postroje

Ten křupavý zvuk kreslí

Jako vrzání lesa ve větru

Jako ladění starých houslí

Jako elektřina v svetru

 

Ohlávka pod stolem pohozelá

Nedává mému já pokoje

Ještě pár vteřin a skočím po ní

Opasky připevním podél skrání

Pokud však toto neučiním

Byl by tu ještě plán náhradní

 

Z kredence vytáhnu starou valchu

S dřevěným rámem a plechovým zvukem

Budu se vtírat koňovu uchu

Jsa kloboukem, přilákám ho sem

 

On pak pod mnou bude houpat

Ztemnělým starodávným světem

A teplo po mně bude sahat

Z tepen jež vedou mu podél stehen

 

Zvláštní to stav bytí

Okamžik než se utrhnem

Ztišelá zahrada, po soumraku, žití

Čas mezi kloboukem a koněm

 

 

3.4.2013  (upr. 10.4.2013)
Dopis Frídě

 

Obelstili, nás, milá Frído

To co nás pálí není naše libido.

Je to jen tištěný program

Ne skutečný zub, ale amalgam

Děrný štítek našich snů

Slepá snůška vlivů

Jestliže říkaji hatuli bataxilon

Je to jen slovní bajoneton

A jejich sladkosloví

Pouze v našich vodách loví

Zpozorme až zase poplavou

Ať oni, ne my jsme potravou

 

2.4.2013
Docela nedávné poznání

Není to tak dávno,

co jsem poprvé pohladil

svou obnaženou lebku

připomínající

důkladný průzkum mraveniště.


Jsem dávno mrtvý,

a přesto bych se rád podělil

o nový nález

lidského lejna

velice zajímavého tvaru.


2.2.2013

2.4.2013
Tříštivý obzor


Rozbouřené okamžiky,

kdy slitování nebe

nečeká na člověka

na břehu věčnosti.


Kouzelný anděl

sfouknutý z dlaně

lehkého odlesku

matoucí vášně

po dlouhém dramatu

obrázků samoty.


Vyšplhá na vrchol

výčitka čekání

na kousek provazu

pověsí minulost,

která se rozpláče,

zahyne v bahně,

usne

a navěky

roztříští obzor

pro záblesk z hvězd.


1.2.2013

2.4.2013
(bez názvu)

životem zasažen

sítí spředenou

dlouhou studenou

rukou mrazivou

 

zastaven v růstu

zastaven v písku

kamínek po kamínku

vniknou mu do kontníků

a pak výš a výš

 

nikdy se nedozvíš

kam zmizel a kým byl

nikdy neporozumíš

leda dalším bys byl


Ve vlaku (poezie, Jane) • --->-->--> (poezie, Jane) • Re: Vzkaz od čtenářky (poezie, redakce) • Hrubín a kopřivy (poezie, Kája) • Kavárna (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Anděl (poezie, Jane) • Doba instantní (poezie, Nesmyslon) • Krabička... (poezie, EKoWork) • V klubu (poezie, Jane) • Město plné motivů (poezie, Rogo) • tajemství předešlé noci (poezie, Rogo) • Pojmenované otázky (poezie, Rogo) • Do tiché skrýše (poezie, Rogo) • Dopravní špička (poezie, Ian Schlendri) • Hrášek (poezie, Jane) • BOJ (poezie, Jane) • Přestaňte se chovat, tak jako když něco víte (poezie, William) • ty (poezie, Žena) • Květná neděle (poezie, fanky) • Nejlepší věci přicházejí inkognito (poezie, AN') • bezhlavolam (když mozek zmáselnatí) (poezie, Ian Schlendri) • vědra vedra (poslední kapka) (poezie, Ian Schlendri) • Otekla mi duše (poezie, Nesmyslon) • Nořit se do své hlubiny (poezie, William Wallace) • Jedlá (poezie, Jane)
    

30.3.2013
Jedlá

Příliš nedospělé duše,

příliš dospělá těla.

 

K snídani si tě jen ukousnu,

ale k obědu bych prosila plný talíř tebe,

jen to nerozcmrndej;

stačí, jak jsi mě zamazal ráno.

 

Večer tolik něhy, tolik zbytečný něhy:

tam, kde má navrch rozum,

je něha trochu nadbytečná. Víš?

Radši si spolu dáme rajskou –

hudbu stokrát jinak

až do svítání.

K snídani jsem si tě jen ukousla

a teď mám hlad.

30.3.2013  (upr. 7.11.2013)
Nořit se do své hlubiny

 

Vyjdi na ulici,

jako bys dosud neslyšel

o zákazu přecházení,

vyjdi jako dítě,

které dosud z hlubiny vědomí

nevytrhla ostrost trestu.

 

Vykroč na náměstí

jako bys tam dělal co bys chtěl.

Opři se o ní pohledem

a vydej se napříč k svému cíli.

Co tě kolem zajímá?

 

Ponořen do svých úvah,

mluv jakoby se tě to netýkalo..

jako bys nevěděl co říkáš a co děláš.

 

Tak jako ryba nemá být zbavována hlubiny

nemá být lid seznamován s ostrými nástroji trestu.

 

26.3.2013  (upr. 28.3.2013)
Otekla mi duše

Otekla mi duše

a já se omlouvám

ale opravdu se mi nechce ji propíchnout

jen proto

že vy máte radši duše štíhlejší

 

co je vám do mojí duše?

můžete mi říct, v čem vám jako překáží?

co má být, že je trochu macatější...

to je jenom tím, že ráda jí

 

a beztak je to holá závist

jen jí závidíte, že si může jíst, co chce

protože ta vaše

elegantní útlá duše

cokoli sní, vyblije

26.3.2013  (upr. 28.3.2013)
vědra vedra (poslední kapka)

Led taje potají.

 

Tají se z toho dech.

 

Není to vidět ani slyšet.

Jen kapku cítit za krkem...

 

Je ledrační,

jak je rozpustilý

a přitom žaludek má jak na vodě...

 

A už brzy zkape.

26.3.2013  (upr. 28.3.2013)
bezhlavolam (když mozek zmáselnatí)

Jde mi to jak po másle.

Mám ho totiž na hlavě,

sypu to jak z rukávu popelem.

 

Mám to na hlavu postavený.

Nesmeknu, nechám to na ní

a dozdobím si hrachem na čele.

 

Ať mám s čím proti zdím.

Ale nerupne mi v ní?

A nepřeskočí?

 

Fuk, hlavně když nepodleze.

Kdyžtak do písku se vleze

a mysl sejde z očí.

25.3.2013  (upr. 7.11.2013)
Nejlepší věci přicházejí inkognito

Nejlepší věci přicházejí inkognito

 

Zapal si svět. Honem!

Než si on zapálí tebe.

Co naplat – když ovce začne honit pastevce...

 

Ať se přihlásí ten, kdo se nikdy nepokusil napsat báseň.

V básni se smí prakticky cokoli.

Můžu třeba beztrestně napsat:

Miluju tě!

Nebo nějak jinak znehodnotit papír.

 

Nejlepší věci přicházejí inkognito.

Zapal si svědomí. Honem!

Než se stanou věci, které se asi mají stát.

Nic není stejné. Jedno škrtnutí a všechno je jinak

– už si ve mně nečteš, nechápeš, nevíš

... nevidíš a nevzpomínáš.

Zapal si svět. Honem!

 

Nic se mi v životě nedaří,

i ten poslední joint byl nějakej rozbitej

a mým botám vzal někdo jejich kouzlo.

Vím já, co se honí bláznům v hlavě?

Myslete vždy hlavně na bezpečnost:

NENECHÁVEJTE DIVNÉ DĚTI HRÁT SI SE SIRKAMI!

 

já to s Vámi myslela dobře.

 

24.3.2013
Květná neděle

Policie varuje před modrými tabletami s vyobrazením delfína.

Je Květná neděle, kardinál požehnal palmové ratolesti.

Český turista zemřel v lavině ve Vysokých Tatrách.

Francie posílí vojenské jednotky ve Středoafrické republice.

V pondělí bude zataženo až oblačno.

 

(Pozn.: Proškrtáno z noticek veřejnoprávní televize) 

23.3.2013  (upr. 25.3.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
ty

Vyrytá

je v srdci alej

než dokmitá

ho rychle zalej

je omamnej jak blín

ten tvůj nahej klín

a úmysl nekalej

 

Slepýši

chodí po cestách nazí

celou tě popíši

není hřích když tě to zkazí

a teď zažiješ slastnou hrůzu

když ti divokej strhnu tvoji blůzu

pošeptám ti kudy cestu razí

 

Stříbrnej rak

tvoje vlasy hladí

a zlatavej mág

ti strunu hlasu ladí

snad budou zrát ty naše klasy

a pak sklidit můžem na věčný časy

co ti srdce radí?

 

21.3.2013  (upr. 30.3.2013)
Přestaňte se chovat, tak jako když něco víte

Odložte učenost - a budete bez starostí!

 

Tichý souhlas a obřadné přitakání - čím se od sebe ve výsledku liší?

Nechat jít události svou cestou nebo zasáhnout a snažit se je vést - jak velký je mezi tím rozdíl?

 

Ale má-li lid před něčím úctu,

nelze to pominout.

To není, co nazýváme učeností,

a přesto je to to, čemu se dobrovolně podvolujem.

 

Ó jaká bezútěšnost! A její meze nelze dohlédnout!

Davy se radují a veselí,

jako by slavily obětní hostinu,

jako by stoupaly k terasám o příchodu jara!

 

Já jediný zůstávám tichý a neúčastný,

jako bych byl bez tvaru a znaku,

jako dítě vyšlé z lůna, které se dosud neusmálo.

Ztracen jako poutník, který nemá kde spočinout.

 

Všichni lidé jsou naplněni a v nadbytku,

jen já jediný jako bych byl zapomenut.

 

Běda! Mé srdce je jako srdce pomatence!

Jsem tak nevědomý a zmatený!

 

Lidé tohoto světa jsou plni světla,

jen já jediný jsem jako v temnotách!

lidé tohoto světa jsou čilí a obratní,

jen já jediný jsem zemdlený a netečný!

 

Jsem pustý jak moře, zmítán a hnán -

jako bych neměl kde zakotvit!

Lidé tohoto světa jsou schopní a prospěšní,

jen já jediný jsem bezcenný a k ničemu!

..

Tao Te Ting (úprava textu B.Krebsové, od 'ó jaká bezútěšnost..' je text převzat zcela)

..

O Tao, Pokojná slova

 

Pokojná slova nikdo neposlouchá

k salvě barev všichni obracejí zrak

 

k čemu ještě mluvit?

 

Zapomeň na jejich výhrůžky, hrozby vězením.

Padesátkrát jsi mluvil, ani jednou nikdo neposlouchal.

Nenastal snad už čas dělat to co chce duch, duše?

Kam si jde vítr tam jde hlas, a tam jde duch. Ptá se snad on někoho na jeho názor?

Proniká skrze větve, proniká mezi balvany a kopečky, letí nad hladinou, neptá se nikoho a proniká tam.

Je tam dříve, než jakákoli moc, dříve, než kdokoli proti němu jenom může hlesnout

a ani nikdo neví jak se tam vzal, všichni se hrozí, nad jeho silou.

 

Vítr/duch si jde kam chce, slyšíš jeho zvuk/hlas, ale nevíš odkud přichází. Podle toho ho poznáš.

Zdaž není třeba jen to co si žádá duch?

Zdaž není třeba jen to, o čem ten hlas mluví?

Proniká kamkoli a není jak ho uvěznit.

Copak tohle není ten duch hlubiny, který nikdy neumírá.

Copak to není ten dech o kterém mluví staří?

16.3.2013
BOJ

Boj je vlastně jen promyšlený pohyb za nějakým účelem.

Úplně stejně jako sport.

I jako život.

Tak berme život sportovně.

Ale bojujme.

Musíme myslet, ale musíme se u toho i hýbat…

Neúprosně spalujme protivníky:

Plameny slov, gest –

Pohybem!

(ideálním pohybem v takovou chvíli je prudký úder vašeho kolene do protivníkova rozkroku)

16.3.2013
Hrášek

Je to tak nefér,

když se hrášků v lusku sejde pět.

Po dvou si je házíš do pusy,

ale co ten chudák pátý?

Má se to tak i s přátelstvím…

Pět je špatné číslo pro cokoli.

Pět bude vždy znamenat:

Dvě dvojice

---------------------

a ty nás neruš!

15.3.2013
Dopravní špička

Dav do ulic se víří

zastávku před konečnou.

Konečně všichni sedí.

Ve voze se kýve

tiše a osiřele

městský hromadný mír.

I řidič do zatáček míří

méně nebezpečnou

rychlostí a hledí

na to, že veze živé.

Bývalé nepřátele.

Táž cesta, jeden cíl.

15.3.2013
Do tiché skrýše

Do tiché skrýše


Údery srdce

jak tříštivý porcelán,

upadám do mdlob,

kde lépe odolám.


Svět je bez studu

skryji se v kapradí,

najdou mě, doufám,

tvé ruce, co pohladí.


Tajemství života

tvá ústa sladká,

pojď blíž a ukryj se,

než bude válka.


8.1.2013

Myšlenky o ní...

15.3.2013
Pojmenované otázky

Pojmenované otázky


Pojmenované otázky

ještě vůbec

nemusí

dosáhnout odpovědi.


Vyřčená přání

směrem k nebi

se ještě vůbec

nemusí

dotknout hvězd.


A co teprve naděje,

co ta dokáže

s člověkem

udělat.


28.1.2013

15.3.2013
tajemství předešlé noci


Tajemství předešlé noci


Bílé jak ruce

nočního pohlazení,

pravda skrytá ve svetru

ve znamení ženy.


Pot z čela putuje

k milostným hrám,

procitání dechu,

lepší svět nepoznám.


15.1.2013

15.3.2013
Město plné motivů

Motivován poflakováním

a zbytečným žvástem na jazyku

otevírám knihu a vstupuji do nového dějství.

Propůjčili mi život od Číňana z holešovické tržnice.

Prchám co nejdál od vymahačů splátek.

Nechci číst své jméno v ranních novinách a zodpovídat se před pány z poštovních známek.

Přijíždějící tramvaj otevírá svá pozlátka pro děti zesnulého revizora, kterému museli přečíst zjednodušenou smuteční řeč.

Motivován večerem,

nevěděl jsem, v kolik začnou informovat veřejnost o mém útěku před povinnostmi spořádaného občana.

Propůjčili mi život a dali tvář,

čekali pokoru, kterou jsem jim nedal.

Prchám již v podstatě bez motivu a neznám ani cestu. Pro pár drobných jsem se stal svůdným a ženy za mě platily. Byl čas rozkvětu.

Nechtěl jsem čekat na výběrčí povinností. Utekl jsem dál, kam světla města nesvítí a svlékl nejbližšího kazatele, pro kterého jsem znamenal šanci. Pohladil mě po hlavě a políbil jitřenku.

Stal jsem se požehnaným hajzlem a drze jsem se vrátil do města.

Motivován požehnáním jsem zažehnal strach a rozmnožil řady sběračů odpadů.

Být králem chce znát cenu zodpovědnosti. Být kurvou znamená znát cenu alespoň svojí.

Po tomto dějství se můžeme v klidu chytnout za ruce a vytvořit energii davu. Jsme zapůjčené děti z tržnice a hospodářství nás nemůže zachránit.

V tuto chvíli se ovšem ani nemůžeme vrátit do skořápek nadpozemské podstaty, jsme příliš malí a hvězdy by se nám smály.

Jsme příliš malí a nemůžeme platit za zločiny uměle vytvořeného motivu.

Hezký večer jako stvořený pro lásku si žádá více pořádku od podřadných bytostí.

Je třeba se propůjčit, nechat se najmout a vyniknout nad ostatním pohybem v galaktických dálkách, je čas sociálních dávek pro kosmické důchodce.

Je čas nemilovat,

je čas zůstat skořápkou a duchu se smát. Je čas zdrhnout a na vše zapomenout.

Usmívám se ještě dlouho po míjení konce.

Je třeba zavřít knihu a stát se krásným ve světě vynucených iluzí.

Je nutné zemřít pro příznivý motiv.

14.3.2013


14.3.2013  (upr. 15.3.2013)
V klubu

 

Podáváme si dobře dávkované štěstí,

létá na trase mezi našima očima.

Ty tvoje modré ledově světélkují

v červenošedém kouři okolo.

Nízké napětí

Slabý pulz

Zvedám hlavu zvedáš hlavu

Nanosekunda

Třesk

Naše duše letěly prudce k sobě,

až narazily na tvrdý kov snubního prstýnku.

 

12.3.2013
Krabička...

Krabička, v kterou chtěl jsem sáhnout, byla ostrá, plná hran, kouř z ní vycházel, až jsem ztratil zrak; již nevidím. A tak tápu, hmatám. Je to jako hledat tichounké srdce uprostřed rozbitých skel. Rozedřené ruce, vlasy padají do obličeje, a když je chci jak mouchu odehnat, spojují se mou vlastní krví. Cítím je na svých rtech, snažím se odfouknout, jen se na nich stále více chytají!
A křičí.
Byl jsem nervózní a v prstech přestal míti cit.
A tak jsem ustal ve svém hledání, do svých dlaní vložil obličej a rozplakal se. Neměl jsem sílu ani odvahu. Mám snad riskovat, že srdce svými nemotornými pohyby uvnitř krabičky probodnu, a tak navždy ztratím?
Brečel jsem dlouho.
Ale v jednu chvíli, když už jsem se oddal své beznaději, ke mně kdosi přišel a odvahu mi dodal. Jako bych znovu povstal. Já, věděl jsem, srdce ve skříňce najdu a ve zdraví vytáhnu. Věděl jsem, že čeká na mě. Cítil, jak volá hledám Tě, pojď a zachraň mě.
A tak jsem povstal, z nicoty a beznaděje. Vytažen druhým, duší se třetím.
Ruce se boří do útrob krabičky, nedbám hlubokých ran. Hledám srdce. Hledám to nejcennější.
A hle, ruce, které necítí, oči, které nevidí, uzřely a pocítily poklad skrývaný ve střepech.
Již Tě držím, podpírám, chráním, mé milované. Jak sen!; splýváš s mou roztrhanou dlaní a oběma proudí tepnou stejné já.
Dobro a pohlazení. JEMNOST, SOUCIT. RADOST, SMÍCH.
ZPĚV.
Celé mě to naplňuje. Uzdravuje mou chatrnou, bezradnou duši. To srdíčko mne zachraňuje jako já zachránil jej.
Snad přespí u mne, zůstane na čas, nezhořkne jí můj duch. Neopomene a nezapomene. Já jí věřím.

11.3.2013
Doba instantní

 

Začíná to u svačení čínských polívek a pití šumáku. Vlastně dřív. Žijeme ve světě, kde ženy krmí děti Sunarem a kojí svoje psy. Podstata a vše, o čem říkáme, že je přirozené a původní, vysychá. Na Googlu čerpáme instantní vědomosti a moudrost projevujeme na blogu a v diskuzích pod články. K doktorům chodíme pro instantní zdraví a pro náhradní díly. Lásku i nenávist si přesýpáme pomocí textovek a obdiv a soucit vyžadujeme na facebooku. A abychom světu ukázali svou instantní dobrotu, rozhazujeme ji tamtéž po hrstech, jak se nám to zrovna hodí.

Vysušená, sypká forma dusí živý obsah, nastává desertifikace duší. U krmení Sunarem to začíná, u kremace končí. 

 

10.3.2013
Anděl

Asi jsem tvůj anděl,

i když ty to ještě nevíš,

tak dojemně, až bratrsky

moje dobro střežíš.

Jsem tvůj anděl,

malá holka v ruce jointa

s tím je vždycky potíž.

Co čert nechtěl

snad se mě trochu bojíš.

Jsem tvůj anděl,

kterej v zimě v teple dřepí

a když je ti ouvej

spí a nepřiletí.

Jsem tvůj anděl

Jako naschvál jsi mě našel,

hojíš duši, léčíš kašel:

Jsi můj anděl

Co je moje, to je tvoje…

Ty vole.

… je to naše

8.3.2013
Kavárna

Nalejou

mi v literární kavárně

literární kafe?

7.3.2013  (upr. 22.3.2013)
Hrubín a kopřivy

Vidím ho, jak s očima dokořán prudce tiskne prsty v pěst, vypravuje Munzar, a zděšeně mu říkám: „Copak je, Františku?“

On tři cigarety v puse, nekouří, on je přímo žere. Pak je vyplivne a přitiskne mě ke zdi jako by mě chtěl okrást a jistě ji musí vidět před sebou (s medovýma očima, bosou, vzpřímenou a s ňadry pod kterými se už nikdy neusmějí dětské oči): „Já mám nápad na příběh. V Lešanech jsem poznal Terezu, Viktorovu svěřenku. Jezdili s kolotočema a ta Terina byla má první láska. Polibky, víš, jak tě to zasáhne. Úplně pohltí. Viktor hrozně žárlil a my se nemilovali, jen jsme se tak hladili...“

Františkovy oči najednou pálily jako kopřivy, co mu rostou za oknem a kudy se bál vystrčit růžky do žití. A jeho dlouhé hubené tělo se zachvělo v dávnověku.


Musela být Terinou, neboť nebyla Tonkou. Držel ji kolem pasu, její osobní Hrubín. Tramvaj cinkala, ale příliš daleko od jejich niter.

Praha.

Noc.

Tiše seděli v rudé krabičce, co se vlekla po kolejích.

Mladý a neurvalý cit, neotesaný do forem, které si na nás vymyslely. Nespoutanost prstů, medůzek roztékajících na vlasech či kůži.

Kolika vesmíry posázíš mé tělo? A neumřeš mi?

Malé bludičky světýlek zavzdychaly na skle a rychle mizely. To lampy je schovaly do mateřských lůn.

Terinina hlava vymámila ze skla kotouček rosy. Tál. Okoralé sklo se stydělo. Nahota myšlenky. Modré provázky žil se vzepjaly a objaly více úzký pas.

Stanice podivně přeskakovaly a beze smyslu splývaly.

Něco špitla žhnoucími rty. Svět to nemohl slyšet.

Celý strach plynul do křehkosti. I zvuk mohl zrušit chvíli.

Chvíli neslov, kde kopřivy pálí: „Neumřeš mi?“

Předurčenost bolesti. Hlava na známé hrudi. Něžné žíly a síla sebevražd.

Mladost v kloubech bílých jako sníh.

Padá i s námi do tmy ven z tramvaje.

Drží ji za ruku, svou Terinu a máslové hvězdy zrcadlí víčka, které má zavřená pro pocit. Strachu.

„Neumřete mi?“

A přece hroby tesklivé skřehotají své písně.

I tvé jméno, Františku, si vzaly na svá bedra.

A v Praze ve tmě. Dvoje ramena. Tramvaj v dáli. Sklo, které pálilo, ale už odešlo.

Dva blázni, kteří v modři žil a žluti hvězd jedinou větou -

Neumři mi!

 

5.3.2013
Re: Vzkaz od čtenářky

Můžou u nás spát i nymfomanky

navěky nedokončené

 

na což se rýmuje jen

mejk it fanky

a prachy z banky vyloupené

 

a buráky vyloupané z kůrky

plastové, tuplem čínské hůlky

a dívčí půlky obnažené.

 

že né?

 

můžou k nám psát ti nymfomanky

dokončené i netečné

rozšiřovat infobanky

být obšírné i úsečné

 

jsi-li nymfou, nebo Mankou,

napiš ještě slovíčko,

pak přijď chlastat se sebrankou

nemravná jen maličko

 

Hleď - vodou potři staré ranky

a štípni špalky

a copánky

ať jsou vidět z dálky!!

 

vdaná i rozejitá,

možná i     ..ta

moš-na

    melodii

možná i .ji Janáčkovu

 

CHYTIL JSEM HNÍZDA

přemýšlím zda

od tebe či od ní

či od víly vodní

 

či není-li všechno

to úplně jedno

 

(Kolektivní reakce redakce; výstup symposia u kulatého stolu v pozdních nočních hodinách v nálevně. Báseň jsme si posílali proti směru hodinových ručiček.)

2.3.2013  (upr. 3.3.2013)
--->-->-->

Tvůj výraz v tom momentě s velkým M napovídal,

že se na mě zlobíš za náš společný hřích.

V tu chvíli oba napůl živí

Napůl mrtví.

Trapné ticho.

Kroužíme kolem sebe ve snaze najít oblečení.

Ukrajujeme vteřiny a doufáme,

doufáme,

doufáme,

že ta vichřice uhasila oheň…

Dokonale.

 

2.3.2013  (upr. 3.3.2013)
Ve vlaku

Tvůj vlak jede ráno tam -

ten můj jezdí večer... zpátky

naše životy se řítí jinými směry.

Jak parodie romantické komedie:

Nejezdi. Nejezdi ještě!

Já vím, beru se moc vážně.

Tak už to na kolejích bývá.


Město (poezie, Mlyje) • 40 krtků (poezie, Mlyje) • Pastelkou na papír (poezie, peterkey) • Nostalgické chvění (poezie, Rogo) • Niterná (poezie, Buri) • Básně 2012-2013 (poezie, Šolmes) • Poslední krok před neznámem (poezie, Kolemjdoucí) • KVĚTINY A STŘEVA (poezie, Kolemjdoucí) • So slowly and so emotively (poezie, Kolemjdoucí) • POZOROVAL SVOJE RUCE POD LAMPOU (poezie, Kolemjdoucí) • Součástky SMD (poezie, Kolemjdoucí) • Satori (poezie, Kolemjdoucí) • Pěvkyně (poezie, Kolemjdoucí) • Naučil se mluvit pravou rukou (poezie, Kolemjdoucí) • CO SI PŘEDSTAVIT? (poezie, Kolemjdoucí) • SOUMRAK (poezie, Kolemjdoucí) • VEJCE NOSNIC V KLECÍCH (poezie, Kolemjdoucí) • Hlídač čaje (poezie, Kolemjdoucí) • O lidech (poezie, Baltazar Mejrynk) • Rozevřené nůžky (poezie, Tryskáč) • Ošetření starého drozda (poezie, Jaroslav Varlata) • Hulím, jím a spím... (poezie, Jane) • Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret... (poezie, Jane) • Oculi compositi (poezie, Kolemjdoucí) • Oculi compositi (poezie, Baltazar Mejrynk) • Sraní (poezie, Rogo) • Večerní (poezie, Nesmyslon) • Stopy života (poezie, Jane) • Potkali se dva (poezie, fanky) • (tržní princip) (poezie, fanky) • Znám to tu z mapy! (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

28.2.2013
Znám to tu z mapy!

(sbírka básní)

 

aletotaky_521_01



↪ Další stránka

27.2.2013
(tržní princip)

Jsou lidé, kteří jsou ochotni dát miliardu za sušeň z nosu

ale prodavači sušní už si je dávno našli

protože prodavačů sušní je hodně.

27.2.2013
Potkali se dva

Potkali se dva

co přišli odjinud

jak už to bývá, když se dva potkají.

 

Každý už něco měl

oběma něco chybělo

možná něco jiného

možná to stejné.

 

Jedno bylo blízko

a jedno dál.

 

Půjdou spolu?

A kam?

27.2.2013
Stopy života

Líbí se ti moje vlasy?
Ano?

Líbí se ti moje oči?
Ano?

Líbí se ti moje ruce?
Ano?

Moje nohy pláčou.
To kvůli tobě z nich každý den odstraňuju maličké stopy života.
Rostou - žiju!
Vždyť ty keratinové stopy života jsou ze stejného těsta jako já.

26.2.2013  (upr. 27.2.2013)
Večerní

Na zastávce seděla

pod rouškou tmy prděla

26.2.2013
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Sraní


Sraní


Přikrčen v podřepu

leze to ven,

tohle je sraní

to není sen.


Pro trocha úlevy

vytlačím fůru,

ráno to nešlo hned,

když jsem byl vzhůru.


15.1.2013

26.2.2013
Oculi compositi

Je to napsané v trávě i ve stromech

Zrcadlí to nádech a výdech

Je to v kresbě na těle v čárách kůže i svic

Opsané je to tisíckrát ve tvaru kružnic

Je to ve vzduchu hlíně i ohni

Utopené ve vodě se to brodí

Tak jen se nakloň, jen se nahni

Podívej se do studny, ať Tě vidí

 

26.2.2013
Oculi compositi

 

O půlnoci vstávám a hraji na harmoniku

O půlnoci vstávám a vzrušeně přecházím po pokoji

O půlnoci vycházím ven procházet se městem

 

Podivná předtucha nedává mi spát

Že já jsem to co dává i to co přijímá

Že já jsem to co se dotýká i to co cítí

 

26.2.2013
Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret...

Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret

Se lačně otřela o mé nahé rameno a umaštěné - pro tento večer prsty pětkrát pročísnuté - vlasy zavadily o mou tvář

Seš to ty marjánková vílo?

Ale ne, víla je ta vedle

Nevidíš?

Má dlouhou sukni a cigára si zapaluje tak milosrdným pohybem

Jako by se jim omlouvala, že musí shořet

Nevidíš?

Vedle ní stojí poutník

V košili se zvláštním ornamentem

Nevidíš, že ti dva k sobě patří?

26.2.2013
Hulím, jím a spím...

Hulím, jím a spím. 

Směju se a miluju. 

Sportuju. Cestuju. 

Pracuju 

a pracuju taky na sobě. 

Každý den se snažím zlepšovat. 

Tak proč je to kurva nelegální?

24.2.2013  (upr. 1.3.2013)
Ošetření starého drozda

 

 

Ošetři své křídlo, zasvit na něj larmem

Pootoč kohoutkem, nechť uvnitř se to pohne

Oni pak zatroubí a otřesou jemně klamem

V tu chvíli struna se ti prohne

Zabalíš si pak celou sadu štěrchadel

Abys měl něco k odvazu

Černý pes zubydržič madel

Pomůže s umakartem

Podsyp podrážkám abrazu

Oprosti se prostěradel

Líný jsi nikdy nebyl, jen skromný v pohybu

Ale teď je tvůj čas - oživ leklou rybu

Vrátíš se tam do útrob uteru

Kometa vyletí z kráteru

Třídíš sádlo od masa

V sobě skrývals rasa

To bláto je rána

Všude sálá prána

Na vlastní Krtčí oči

Kočičí květeno!

Zubíš se lascivně hrbaté zádo

Fialové rádio, máme ho rádi, jo!

A již celý problém pochopils

Pojistka je prasklá, to ten propolis

Včely si tě zaúlily

Vnitřní tmu zatmelily

Lilije vypleje je

Bílá je a furt se směje

Kabaret je zatraceně léčivý

 

To dá rozum

A dost už toho povídání

Je čas vysílání

A támhle pluje rum

Cestujeme s Leošem

Černým dildem, vyndej šém

S červeným kožichem

A vidiovrtákem

Pivo s pozlátkem okrášli drátkem

A otvor žaludohlavým ptákem

Vysuš hladinu potoční

A s krtkem mazej na nočník

To pivo samo serve přebytečný balast

Zažehne lipolaktocucátko

A zase vesele jdem ssát

 

Není důvod nemokvat

To se radši omšíme

Než osychat

Cože?

Špatně slyšíme!

Už 

 

 

22.2.2013
Rozevřené nůžky

Máme doma velice šikovné nůžky. Stříháme s nimi:

papír

vousy

vlasy

mýdlo

nehty

chlupy v nose

maso

rukavice

a další

.

.

.

21.2.2013  (upr. 25.2.2013)
O lidech

 

V životě potkáš spousty zajímavých lidí

Ale přetáhnou-li si spodní ret přes bradu

A vrchní přes čelo a zajistí o zátylek

Tehdy pochopíš, kterak jsou humorní

 

Začneš li se pak opravdu ptát, jaký je mezi nimi rozdíl

Zjištíš, že v podstatě žádný.

 

21.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Hlídač čaje

 

Chodím a drtím čaj

Aby snad se nezbořily ty nory v blátě

Ještě jeden mocný nádech a už nekráčím

Ještě jeden a spím

Ale ten čaj nerozsypat!

 

Včely se svým medem pečují o má unavená lýtka

A je tu vlak osedlaný smějící se cháskou, směsicí zvířat a snad i lidí

Ty podivné tváře, ta chamraď,

držící staré číše z tlustého nazelenalého skla plné zlata a krve

A ceremoniář už udeřil holí, a vlak se zasavil

Jen již tiše funí slova: „Jen okamžik a budeš se bavit, uvidíššš-š-š.“

A kdosi žoviálně padl mi na rameno: „Vyzvedni číši v jídelním voze. Pojedeš s námi!“

 

 

Téměř na dosah mé ruky, jen mít trochu sil, pohnout nejen konečky prstů

Železniční pražce, slévající se ve zdánlivé nekonečno, jako molo při odlivu

Někde v rovinách, kde tráva a květy sotva stačí vyrůst,

než je zahubí tlení po dobu dalších tisíce let.

 

21.2.2013  (upr. 25.2.2013)
VEJCE NOSNIC V KLECÍCH

 

Koupil jsem si vejce nosnic v klecích a ptal jsem se.

Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?

 

Mám rád Ameriku. Nabídla světu systém, který zhodnocuje dvě velmi cenné kvality: svobodu a odvahu!

Ještě v pátek se nad akciovými trhy všude ve světě zatahovala černá mračna a akcie rekordně padaly.

Navíc amerika ukázala, že tento systém funguje.

Na svědění, pálení, či dokonce mokvání se totiž tak lehce zapomenout nedá.

Proč existují nemoci, degenerace a smrt?

Amerika ukázala, že tento systém funguje!

Dlouhých čtrnáct let jej desítky zemí světa stavěly pod švýcarskou

 Ženevou.

V krabici bez víka, kterou zdobí bílý satén, leží mrtvý pes, ale příště to může být vaše kočka nebo křeček. Pozůstalých není mnoho, jen nejbližší členové rodiny.

Typické pro ostrov je neuvěřitelné množství divokých koček.

 

 

 

Pozn.: Sestaveno z vět knih, novin a časo-pisů.

21.2.2013  (upr. 25.2.2013)
SOUMRAK

 

Letěl jsem nad zemí

Slunce se sklánělo za horizont

V tom nad hlavou mi přeletěl pták

A mojí hlavu zaplavil jeho stín

 

Vítr tam venku chvěje se v korunách

Země se potí v trávě

Jako zvíře

Poznám to, cítím její pach

 

21.2.2013
CO SI PŘEDSTAVIT?

Létá to v pravidelných intervalech…

Co si představit?

Slyší cizí smích.

Koho jiného, že.

Co napsat?

Pro pocit z rozbalování.

Tak tenká nit.

Jakoby něčím předen.

Tak tichý smích, tak tichý.

Musel zastavit dech, aby ho rozeznal od provozních zvuků.

21.2.2013  (upr. 25.2.2013)
Naučil se mluvit pravou rukou

Naučil se mluvit pravou rukou,

Aby se skrz levou mohl dívat do slunce.

Naučil se: Co není v paměti,

Nikdy neexistovalo.

 

Vědět, že nic nemůže připomenout opravdu zapomenuté…

Za ty tisíce let je v moři tolik vína.

…a nikdo se z něho nenapije.

                        Už pro to, že moře je slané.

 

Vezu se jako bonbón na podlaze vagónu uprostřed vlaku.

 

21.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Pěvkyně

Opilá pěvkyně na balkónu divadelního klubu

kapesníkem v tučné ruce mává na neexistující diváky.

Jakoby to všecko svědčilo v neprospěch umění?!

Už nezpívá árie, jenom se přiblble pohybuje a čumí.

Přestala zpívat, jako přestane dítě se ptát.

A jako přestane vůbec všecko.

 

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
Satori

Viděl jsem zajíce tam odtud utíkat.

Slyšel jsem starou Rottovou naříkat.

Slunce zapadalo.

A ti mladíci na mostě s rukama roztaženýma,

jako ukřižovaní, radovali se zjara.

 

Bylo ještě bleděmodré nebe

a do zpěvu ptáků kdesi hučel splav.

A já si musel zas a znova opakovat tato slova:

 

NIKDY NEDOJDEŠ KLIDU A MÍRU BEZ UTRPENÍ.

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
Součástky SMD

 

Součástky SMD

 (Součástky pro Povrchovou Montáž)

 

Jak se vede?

Co nemá kontury, nespočítáš.

Na rozdíl od běžného člověka, který vidí hromadu, oni vidí opravdu jednotlivé sirky.

 

Možná, že při tom zahlédneme krátké zčervenání vlákna žárovky.

 

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
POZOROVAL SVOJE RUCE POD LAMPOU

 

Bylo slyšet zařinčení vlaku.

Na chvíli se prostor osvětlil.

A pak zase jejich smích!

Mastné brady.

Drahé šaty.

Nože.

Odlesky.

Chlípný humor.

A potom se na mě vrhly,

jen tak mezi žraním a pitím.

Naříkaly.

Klely.

Mastné brady a semeno.

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
So slowly and so emotively

V minulém století se mnozí vědci zabývali krystalografií a přitom objevili zajímavé vlastnosti polovodičů. Kromě jiného zjistili, že jejich chování lze ovlivňovat změnou teploty a změnou osvětlení…

Není pochyb o tom, že se to vše nestalo náhodou.

Pro objasnění našeho projektu máme k dispozici dvanáctistránkovou informační brožuru, kterou jsme připraveni Vám v případě Vašeho zájmu obratem poslat!

Jen jemně, kamaráde, nazuj své péřové boty od samého Inky.

Baltazar Mejrynk píše: ať nepotrháš tkanivo z bavlněných nitek. the newerending pressure (pleasure) is that you are. but close your ass, as a maupassant from assan walley, so green in foggy autumn, autumn leaves...so slowly and so emotively.

 

21.2.2013  (upr. 24.2.2013)
KVĚTINY A STŘEVA


 

Vyhazovali tyto lidi živé z letadel, aby se roztříštili o hladinu oceánu.

Taky už nám došli myšáci.

Jsme tu teprve hodinu, ale ještě nevíme, co tu budeme dělat.

 

Zpátky a zase tam.

 

Když si dnes kupujete želvu.

V prodejně s domácími mazlíčky, vezmi paragon.

Cizinci chodí Prahou

a potkávají.

Možná pro tu naději, kterou v sobě ukrývají.

S kapsami plnými kameny, do řeky vstupovat.

Dávné časy počítačů typu Atari.

Povídání o oblíbených postavách světa.

 

Tehdy mám chuť malovat po zdech;

Jako nějaký Baron nebo lovec.

Sem tam nějakou větu. Naložený kávou.

Proč není každý člověk dvouplošníkem?

Milovat.

 

Kolik by se muselo vejít na tento tank kamenů, aby neuvezl?

 

„Kdybychom se strojem času vrátili zpět. Všechny tyto knihy,“

a bylo jich tisíce za jeho zády,

„by zmizely za jediný den.“

 

 

Pozn.: tato báseň byla vytvořena z vět z novin a časopisů

21.2.2013
Poslední krok před neznámem

Dnes poprvé cítil jsem se

 ve svém městě cizincem.

Známé tváře mi nic neříkají.

A když jdou kolem,

stojím opřený o strom

v odlehlém koutě náměstí.

 Dnes poprvé cítil jsem se

ve svém městě tak sám.

Srdce sevřené, lidé utíkají kolem,

zápach spáleného benzínu pálí v nose.

Mému stromu se chvěje listí.

Poslední krok před neznámem.

 

19.2.2013  (upr. 20.2.2013)
Básně 2012-2013

„...básně, které jsem napsal za posledních pár měsíců. Je to takový vývoj od těhotenství po tančení s Karolínkou na The Beatles.“

 

Básně

 

2012 - 2013


Marek Šolmes Srazil



↪ Další stránka

12.2.2013
Niterná

Kam kráčí to nezodpovědný dítě ve mně?

Nevím

Snad ani nemá cíl

a i když se snaží ze všech sil

přesto jen bloudí a naráží

jako můra do okenních vitráží

12.2.2013
Nostalgické chvění

Záchvěvy minulosti
mrazení v zádech,
zbytečné vydechnutí
zbytečný nádech.

Po chtíči zůstalo jen
vyhřáté místo,
pískavé zavírání
v ulicích čisto.

Pár řádek pobláznění
zpívání zvesela,
k polibku stačila jen
minuta necelá.

Pár frází očekává
snad každý pitomec,
nad hříšným pohrdáním
pro dnešek spadla klec.

Slunce se tomu směje
nadšeně zpovzdálí,
na lásku mají právo
jen ti, co zůstali.

              14.8.2012
cestou z Meet factory

6.2.2013
Pastelkou na papír

Pastelkou na papír

nakreslím malou holubičku

pod nápis: Ať žije mír!

pak přilepím to na dřevěnou tyčku a z balkónu vyvěsím a

budu zpívat si tuhle písničku

a i když svět nezměním,

nevadí, aspoň nelením.

 

Ó lalalalalala,

já mám rád kreslení.

 

(text písně pro skupinu Luxus)

3.2.2013
40 krtků
40 krtků v krabici postrádá úsměv na líci
40 krtků v kondici přechází zespod silnici
40 krtků v pravici drží dláto či palici
40 krtků palicí zahraje sólo na bicí
40 krtků v pramici pluje v ústrety márnici
40 krtků v pranici rozbilo tchoři sanici
40 krtků s prasnicí plánuje velkou žranici
40 krtků samici zle zmalovalo zadnici
40 krtků k zajíci winchestrovkou zalící
40 krtků v pozici vyhání z nory slepici
40 krtků v Kostnici pálí své knížky modlící
40 krtků v Bystřici pouští po řece udici
40 krtků v ulici neudrželo stolici
40 krtků v opici dalo své hlasy levici
40 krtků v Lomnici dosud nečetlo Ohnici
40 krtků v konvici dostalo náhle mrtvici
40 krtků v Lipici prohání 4 poníci
40 krtků zbojnici obralo o starou sudlici
40 krtků v lavici nevypočetlo rovnici
40 krtků v lednici dostalo žlutou zimnici
40 krtků v trestnici ignorovalo střelnici
40 krtků radnici zamklo na pevnou petlici
40 krtků krupici hltalo lžíci po lžíci
40 krtků v pivnici získalo z chlastu křivici
40 krtků právníci nechali trčet v káznici
2.2.2013  (upr. 12.2.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Město

Od samotného rána jsem vyráběl model města z krabic, papírů a různých ruliček a nádob, které mi přišly pod ruku. K poledni již město pokrývalo značnou část obýváku a mírně zasahovalo i do ložnice. K večeru bylo město hotové. Začal jsem jej pomalu osidlovat všemožným hmyzem, který jsem nasbíral za nábytkem. Mohutné stonožky sloužily jako vlaky, mouchy jako vrtulníky a zlatohlávci představovali buginy... Pozoroval jsem ten mumraj se zalíbením.

Asi v půl desáté večer jsem vzal tenisovou raketu a několik míčků a celé město rozmrdal na sračky. Raketovej útok holt neni žádná prdel.


Večer na nábřeží (poezie, Buri) • Kalhoty (poezie, fanky) • Hromádky jablek (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Povzdech nad včerejší pitkou... nad promarněnou nocí... i ránem dnešním... (poezie, Kolemjdoucí) • Několik pastřehů (poezie, Kolemjdoucí) • Petřínka (poezie, Kolemjdoucí) • Vysoká Lípa (poezie, Buri) • Dej hladovému pít... (poezie, AN')
    

26.1.2013
Dej hladovému pít...

Dej hladovému pít

a pak obrať list.

Taky ses tak už někdy cítil?

...ráno – přepitý a hladový.

Vzpomínky máš po kapsách, špínu za nehty a veškeré myšlenky soustředěné v oblasti ohanbí.

24.1.2013
Vysoká Lípa

Napiš něco hezkého

 

Ptám se

Co?

 

Jak se kapka s kapkou

potkávají na listu chudobky

 

Jak pstruzi v potoce

drží stráž

 

Jak si slzičky Panny Marie

povídají s mateřídouškou

na stráni

kam svítí slunce

kde vede písčitá cesta

do které jsme kreslili

sluníčka

a domečky

 

Pověz, jak zrály špendlíky a švestky

Je to napínavé?

Zrály taky třešně, nezapomínej

ty byly první

Sladké

jako to léto, když nám bylo třeba deset

 

19.1.2013  (upr. 28.1.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Petřínka

Stále se divím proč na Petříně

Může téct pramen

Jen tak volně

Že s ním není dávno amen!


Že ho nedají nějakýmu taliánovi

Aby z ní trhák

Udělal marketingový

Nějakej čůrák


Aby ji začal plnit do petlahví

Místo aby mohly ženy chodit pro vodu s konví

A myslel jak nad tím vyzrál

Když se na všecky lidi vysral

19.1.2013  (upr. 28.1.2013)
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Několik pastřehů


Netoužim zkoumat si prdelí

Vzájemně říkat si co uvnitř dlí

Tuhle jsem tak meditoval

Až jsem třetí okno získal

Otevřel jsem šestou čakru

Měl jsem jí jak z praku

Ksakru

Nezajímají mě vaše problémy

Kdo s kým kdo komu a kdo kam

Otravují mě vaše parfémy

To co nosíte jen z popelnic oblíkám

Nesleduji vaší módu

Pracuji holt v jiném módu

Ze stejných kelímků pijeme stejný pivo

Stejným nožem proříznou nám hrdlo

Ze břehu tisíc udic lačných

Na háčku ze tvých druhů lančmít

Já myslel že ve střevech sídlí tasemnice

A on zatím celý systém obří hlístice

Marně tedy šťouráš ve stolici klackem

On tě zatím člověk v saku škrtí páskem

Je jedno kudy upsal si se dluhu

Od tý chvíle postrojen jsi k pluhu

Možná už ve chvíli kdy tě otec plodil

Přičetli ti k dobru podíl

Ať už tomu rozumíš či ne

Tvoje číslo i tvé výpalné jsou dědičné

A přesto já od chvíle co jsem vypad na zemi

V srdci jsem měl napsáno člověk se rodí svobodný

Necítím se tedy jako ryba ve vodě

Nutí li mě uniformě chodit přioděn

Svými palci půlím broskví

Stále znova uvnitř pecka se skví

17.1.2013
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Povzdech nad včerejší pitkou... nad promarněnou nocí... i ránem dnešním...

Milí ideáti, neboli nápadníci, mezi námi

Včera jsem chtěl ušetřiť

Ale místo toho mě bolí řiť

Jak jsem si vytíral anus bankovkami

 

je to hrozná, věru, věc

Cítím se jak ňaňuňec

(věnováno všem nezaměstnaným a nepřizpůsobivým)

 

 

13.1.2013
Hromádky jablek

Bezprizorní nejistota pošetilých vět

veskrze zkrvácená

na prstech

a stěna v prostoru

břeh

a pěna na mostech

 

hromádky jablek

na našich kompostech

a pod lampičkou odposlech.

 

Už jsem na doslech

Tvůj plamen sem došleh

a tvoji služebníci na oslech

kreslí po zdech

 

což, pravda, stojí za povzdech

což, pravda, stojí za posměch

v náš prospěch.

10.1.2013  (upr. 18.3.2013)
Kalhoty

Mám kalhoty za pade s barevnou bavlnkou zaštrejchovanou kapsou

ale moh bych mít taky voblek jako Ty

já vím, Ty bys nemoh mít takovýhle kalhoty

takže řekněme, že jsem svym způsobem svobodnější.

 

Ty jsi zase svobodnější

když jdeš nakupovat

nebo

když chceš pozvat holku na večeři.

To se každopádně svym způsobem vyplatí.

 

A jestli je svět plnej přátel, co řešej Tvý kalhoty

a holek, co se chtěj nechat zvát na večeře

pak budu v tom světě sám, zatímco Ty budeš mít přátele a holky.

 

Kvůli blbejm kalhotům

kvůli svý nesmyslný zálibě v barevnejch bavlnkách

a holkách, co si samy platěj večeře

a lidech, který nás nesouděj.

5.1.2013
Večer na nábřeží

Sedí na nábřeží

po Vltavě plujou lodě

velké a malé

večer

po Vltavě plujou lodičky a lodě

hrají a září

světla se odrážejí ve vodě

a taky semafory

Vltava vypadá jako podsvícený taneční parket

 

Kromě lodí a loděk a lodiček

se na vodě pohupujou vajgly

igelitový pytlíky připomínaj mrtvý ptáky

kachny a labutě připomínaj

prostě kachny a labutě

 

Sedí na nábřeží

kouří

na Vltavě se pohupujou vajgly

po tanečním parketu přejel diskoparník

v rytmu Sexbomb

kouří a ty vajgly tam dole…

zátky od piva jdou ke dnu

dá se to spočítat pomocí matematicko-fyzikálních tabulek

nebo to jednoduše zkusit

 

Zátky klesají, nedopalky plavou

a všechno je, jak má být

28.12.2012
Vydrž chvíli

Vydrž chvíli

a vstup do sedmikrásek

včelka své smysly napíná,

stébla svůj půvab objímají,

slova jsou zatím nevinná.

 

Vydrž chvíli

zanedlouho to začíná,

na větvi sedí ptáček němý,

serenáda pro citlivé,

okolí zdá se beze změny.

 

Vydrž jen chvíli

pak rozběhni se

do středu, z kterého tě vyhání,

prachem se cesta uzavírá,

v bouři se ztrácí vyznání.

27.12.2012  (upr. 20.2.2013)
Tišnost

Tišnost mě obestírá již bohužel málokdy

Jsem kolkolem prošpikován bezuzdnou lůzou a jejími tlachy v nenávistných anonymních diskuzích pod čarou

Náckové před štědrovečerní večeří hajlují v koupelně před zrcadlem a komunisti při vánoční noci nenápadně opravují gulagy

Má temnomodrá svobodná tma s lucernou bez plynu kyne Luciferovi k tanci...


(Ze sbírky Básně 2012-2013 - k listování zde)

16.12.2012  (upr. 18.12.2012)
Šel došel - cesta jako překročení vzdálenosti, volume 2

aneb črta kontemplace na téma vlastní hodnoty a toho, co člověku patří, a co ne

 

I šel došel

šel

nezraněn již

běžel jako rychlá myš

 

oblaku se držel

a když plakal

tak pršel

již suchou nohou

tam kde kroky jeho mohou

ať strouhou

či doubravou pouhou

a rovně šel

 

I šel došel do stepi

a nasbíral si otepi

kdepak to kdepak

tam kde v típí

byly pípy

 

na kámen si sedl

a zavolal na hůna.

hůn byl anděl,

který pomáhal silným lidem

tráva se zavlnila

to jak hůn otázal se

zda cítil kámen pod nohama

nebo opatrně šel

odvětil, i odvětil mu slamák

že poctivě šel

ačkoli měl padák

 

zvedl hůl a poprosil tu bytost

ať jeho cestu dláždí stále ryzost

ať donese ho tam

kde může stát sám

 

za stepí

žili indiáni velkolepí

dostal se tam, kam

opravdu chtěl sám

 

 

6.12.2012  (upr. 11.1.2013)
Kam zmizely všecky pohádkové bytosti

Vodníky vyhnali podvodníci

čerty vytlačili exekutoři

démony zastoupili dýleři

rusalky nahradila média

hejkal odešel kvuli provozu

klekánice vyhnal světelný smog

...

Takže se vlastně nic nestalo...

mohl by někdo říct.

Jo, a kam odešli?

Většina pomřela, ostatní se skrývají v disentu. 

 


Pes a most (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Uličnice (poezie, Buri)
    

21.11.2012  (upr. 28.1.2013)
Uličnice

Pozvala jsem k sobě na návštěvu kočku z ulice

bude hodná?

hodná Uličnice

řekla jsem jí, že může přijít kdykoli chce

že na zahradě rostou slunečnice

a pálí  to tam do kožichu

tam může si příst

v klidu, tichu

 

3.11.2012  (upr. 2.12.2012)
Pes a most

 

Běží pes přes most

neboť má přednost

Kočka běží okolo

ptáček zpívá johoho.

 



⇡nahoru⇡