|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 04. 10. 2021 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka. | ||
O veselé mině a létajícím ševci (poezie, Jorka Mouken) • Bigbeat (poezie, Jorka Mouken) • Smutná stromová (poezie, Jorka Mouken) • Skot-s-ká (poezie, Jorka Mouken) • Cigánská Rom-ance (poezie, Holka s vlkem) • Maringotka (poezie, Holka s vlkem) • Sklízíme hoře (poezie, Lokálka) • Žaludeční (poezie, Lokálka) • (bez názvu) (poezie, Adam Pomahač) | ||
|
Jsou chvíle, kdy neexistuje nic, jen stojící prázdno, kdo je tam, a co má tu cestu, v ničem |
||
|
Copak skrýváš ve svém bříšku? |
||
|
Ňáký jsou který |
||
|
Středobod vesmíru je tvůj rozmanitý talent |
||
|
Nikdy bych nevěřila, že tě zabiju |
||
|
Jedna milá básnička upadla nám do kytek, krávy žerou květiny, to je ale dobytek. |
||
|
Jak pila, co kmeny stromu drásá, jako když umírá háj, jak asfalt, co hubu mě rozfláká, zrovna když zapíjím žal. |
||
|
Už dva dny prší z nebe barevnej sliz. Už dva dny hraje z mraků Ballroom blitz! |
||
|
Ležela v podzemí mina a šlápnul na ní vepř, toho však měl na vodítku kupec zvaný „Švec“. Vyletěla do vzduchu hlína a pec nám spadla, pec nám spadla. Všude létala plec, létaly taky šídla, kosti a pes, létala i jeho pleš. |
||
Vyvanutí (poezie, Tomáš Recht) • (V)nitroblock (poezie, Jorka Mouken) • 3 říkanky (uvědomělá příprava na další období) (poezie, Lokálka) • P(l)ísnička lesa (poezie, Jorka Mouken) | ||
|
Hory a lesy daly mu přeci všechno, co vždycky chtěl mít. A všechny ty běsy, zmizely kdesi takhle to přeci má být.
Jeleni, kanci vyzvali ho k tanci a on tu s nimi chce žít. Stane se houbou, vždy umíral touhou, že v lese bude sám hnít.
Tak vydal se kamsi, kde jsou jen srnci a kde je hluboký les. Tam zarostl mechem a lesním dechem teď dýchá na všechnu zvěř.
Tož věř tomu nevěř, kdo nevěří je medvěd a sere v lese za keř. Včely tu tančí, koho bodnou, ten jančí a přejde ho tak chuť na med.
A vlci tu vyjí a víly tu žijí, všeci se mají fakt fajn. Píseň s dobrým je koncem, že nestal se pitomcem, ale jen myceliem. |
||
|
Pohleďte, pozemšťané Bude zima - to je hrozný Radši se neptej, jak je venku V létě jsem prožil dlouhé chvíle |
||
|
Kouřím, koukám z vokna, a vidím, jak jdou vokolo blbý kecy. Tu se najednou rozbila láhev vod piva, střepy se rozletěly po vokolí jako malí ptáčci. Já je krmím pískem a koukám na kočku, jak se zachová, má přece ptáčky ráda. Jde kolem dítě a říká matce: „Hele, barevní vrabečci!“ Matka jen odsekne: „Zase nějaký performance.“
|
||
|
Dávám vyvanout hospodou zakouřený tričko Nirvana. |
||
Nekalá soutěž (poezie, Tomáš Recht) • Vtipoezie (poezie, Nicc) • O rovnosti pohlaví (poezie, Tomáš Recht) • Co všechno můžete (poezie, Jorka Mouken) • roztrhané košile (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
ale vysvětluj to ve dvě ráno
automatu na kávu
kdesi na vopuštěnym nádraží,
bez bot a bez mincí, s poslední bankovkou,
zmuchlanou jak kapesník
v puštěnejch otěžích
že seš jenom člověk a rozumíš pravidlům,
ale že odpuštění a slitovnost je vlastnost nejvyšší
a přes drkotání zubů
tomu automatu je to jedno
nevidí, neslyší |
||
|
Chcete chcát na stromy? Můžete. Můžete taky chcát jak sloni. Můžete třeba brát drogy, opravdu můžete, každýmu je to jedno. Můžete třeba chlastat v hospodě a u toho se zhulit, jak psi nebo srát v parku za keřem, stejně tam serou bezďáci. Můžete běhat nahí po poli pokoseným, ať vás pěkně bodaj stonky. Můžete chodit do práce, kde vás to sere anebo nemusíte, však vám dá něco stát. Můžete se chovat jak hovada anebo néé. Můžete milovat, nenávidět, smutnit, veselit se, bavit ostatní nebo jen sebe nebo nikoho. Můžete koukat ve dne na nebe, na mraky, jaký dělaj vobrazce, v noci na hvězdy. Sledovat třeba roj meteoritů pouhým okem, či třeba teleskopickým dalekohledem. Můžete někomu popřát po esemesce, dopisem či pohledem. Můžete hodit kamenem, dojit vemenem, množit se semenem. Můžete plýtvat rumem, plivat na zem, vyznávat zen, sekat trávu, nasbírat plnej kýbl krtků a pak je vysypat na golfový hřiště. Můžete čistit popraviště, činit kůže, můžete ničit popraviště. Můžete uctívat Bohy, klanět se andělům, klekat před křížem, divně se tvářit na hnusný věci, na hnusný lidi, na hezký lidi. Můžete klidně sedět a sledovat, jak se dva perou a smát se tomu. Můžete se sami prát, můžete prát prádlo, můžete smažit sádlo a na něm pak řízky, bramborák nebo květák. Můžete psát dobrý básně, blbý básně, jakýkoliv básně. Nedoběhnout na záchod a pak se umejt v umyvadle, můžete šlápnout na hrábě a užívat si zlomenej nos, můžete si třeba oholit vous. Můžete odejít z divadla v polovině představení nebo zůstat do konce, i když je to nuda. Můžete potkat známého na ulici a nevzpomenout si, jak se jmenuje a když odejde, tak si pak říct, jo to byl Luba. Můžete nevěřit tomu, co vám, kdo říká, můžete věřit tomu, co vám, kdo říká. Můžete dělat zlé věci, ale vždy můžete dělat dobré věci. Tak buďte dobří, jestli chcete. |
||
|
Pij čaje z Číny |
||
|
Byl jednou vtip a ten se měl rád a bylo mu jedno že se tomu nedá smát |
||
|
Zatím, co se koupeš kradu Ti tvou keš. |
||
Lázeňská (poezie, Jorka Mouken) • Lovecká (poezie, Jorka Mouken) • Pořekadla (poezie, Jorka Mouken) • Šnečí poezie (poezie, Jorka Mouken) • Černá kronika (poezie, Jorka Mouken) • Hlava (poezie, Frankie Táborák) • Vážený kolego (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tři dva jedna (poezie, Magda B. Nohi) • V jejich snech (poezie, Jorka Mouken) • Ztracená (poezie, Jorka Mouken) • Třeboňská (poezie, Jorka Mouken) • Chmýří (poezie, Jorka Mouken) • Jíra a víra (poezie, Jorka Mouken) • Na kopcu (poezie, Jorka Mouken) • Dik-táto-(r) (poezie, Jorka Mouken) • Spadla klec (poezie, Jorka Mouken) | ||
|
Z rána spadla Hana na banána. Propánajána, to byla rána! Zkrátka to udělalo žuch a bum, jak když spadne brána. Všude tekl řev, jak když vylije se rum, jak když krákne vrána, jak vožralejch mažoretek sedm, když sedne si před dům, jak když praskne pec. No prostě, spadla klec.
(A ptáčci byli zase volní.) |
||
|
Támhle rouška, tady respirátor, támhle škůdce, tady desinformátor. Támhle propagátor, tady predátor, Andrej je diktátor, je diktátor, je diktátor! |
||
|
Kopcovo, vokolo je Volovo. Kolovo je kolo s volovem. Vo love se neperem, s pepřem se moc neserem. Dáme chleba se sýrem, půjdem třeba za vínem, někam na Moravu, tam vyčistíme si hlavu, skouknem sochy od AVU a valíme na Prahu. |
||
|
„Ze země zeje díra, že ze mě zeje díra, že země je díra, že víra neumírá.“ Řekl mi Míra.
Za to Jíra říká: „Pche, víra je jak krev pro upíra, a tak si víru upírá.“ Pak ale Jíra umírá a s ním víra tulivá. |
||
|
Létají mi víly oknem do kuchyně, já je odfouknu, otočím se a ony jsou zas vně. Tak přemýšlím, jestli obtěžují i ostatní nebo jenom mě. |
||
|
Veselej vodník vesele žil, chodíval do hospod, hrál karty a pil, z lesa bral otop, ze soch dělal jíl. Měl rybník plnej víl, rád ochutnával z leknínu pyl. Všichni ho znali, pro všechny šil, veselej vodník, co nikoho netopil, jenom tak byl. |
||
|
Pořád mi berou věci, nikdy nejsou vidět všeci. Jindy zase chodí v noci, někdy vypadají jako šneci, tu zas podobní jsou štětci, kterej taky hledám kdesi. Prolomili se mi klecí a teď mi přehazujou moje věci. Domácí jsou to šotci přeci. |
||
|
Voním k ženám v jejich snech, hladím je. Když se pak probudí, necítí nic. Ale já, já jsem v jejich snech. |
||
|
Trojka je moje nastavená prdel |
||
|
Zajímal Vás můj názor na Váš esej, v němž se tvrdí, že Láska je pouze fenylethylamin vylučující se v mozku člověka. |
||
|
Ne vážně, neznám |
||
|
Černá je asfalt. Černá je noc. Černá je barva. Černá, černá, černá, černá, černá, černá, od května do června. Černá je dost černá. Pořád černá, samá černá. Uhlí je taky černá. Kronika je černá proč? A slovo „černá“ je divné dost. |
||
|
V černém dni a v bílé noci, chodí šneci bez pomoci. Na zádech si nesou dům, říká se mu ulita. Je to taky trochu um, řvát jako šnek do ticha. |
||
|
„Host do domu - hůl do ruky“. Dost blbý pořekadlo. Však slepý host hůl potřebuje. Takže třeba: „Slepý host - holí má dost“.
Nebo: „Malý dvůr a dlouhý bič“. No, ale jak se pak rozmáchneš? Takže: „Malý dvůr a akorátní tyč.“ Nebo: „Bij ho, než uteče pryč.“ |
||
|
Pomalu se laně svíjí, pomalu, jak jen to jde. Pomalu teď lovci pijí, nikam už se nepůjde. |
||
|
Ahoj, tak co záda a oudy? No jo, bolej vás klouby. Život lázeňský není tak dlouhý. Brzo domů půjdu a nebudu mít újmu. |
||
Tvůj obraz v dešti (poezie, Rogo) • Rozcvička 0.2 (poezie, Maitter) • To nic není (poezie, Božetěch Sraček) • Suezský průplav (poezie, Turda) • Ani omylem (poezie, Božetěch Sraček) • Světélko, pohasínáš (poezie, Maitter) • Kvapil Jaroslav (poezie, Turda) • Vášeň (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Slovo vášeň chutná jako višeň a je v něm slyšet báseň a je v něm slyšet blázen a je v něm slyšet zvrácenost hlavy k nebi očí k peklu chutná jako višeň plná vařící krve. |
||
|
tři
sta |
||
|
Pohasínáš |
||
|
Tohle není |
||
|
Kam se na něj hrabe Dunaj-Odra-Labe |
||
|
řekla |
||
|
tříštivý granát mi pluje po vlasech |
||
|
Svět za oknem před ním za ním i v něm surealismus rozteklé barvy vycházející z čistého impresionismu realita jako odraz snu Já svět svět Já Bůh.
Otevřel jsem okno a stal jsem se Jím za oknem vše moklo za tím si stojím,
vždyť i déšť je mnou pozvu ho do srdce žaly pominou svatá eminence,
pak venku budu čekat na hvězdy, Boží oči vím, že nic není jen tak ty oči žaly léčí,
samo sebe kouzlo zdraví není větší magie každý den čas na oslavy Světlo, Láska ožije,
vše vlastně tu vždy bylo nepřichází, neodchází já vzývám tě ó Sílo my jsme tebou, navždy nazí,
až všechny barvy světa opět se slijí v jedinou zůstane pak jen silueta tvořena tou krásnou krajinou.
12.4. 2021 Praha-Podbaba
|
||
rozsypaný (poezie, Maitter) • Měsíční sonáta (poezie, Tomáš Recht) • Hravá (poezie, Polyp) • Nářek správce paradigmatu (poezie, Lokálka) • První jarní oheň (poezie, AN') • Výběr z básní (poezie, Tereza Anna Sedláčková) • Presley (poezie, peterkey) | ||
|
Tak dlouho jsem šel, až jsem sešel. Tak promiň, lásko, že jsem z toho trochu přešlý.
Ale není to tak zlý, abych se z toho věšel. Tyhle myšlenky mě naštěstí už přešly.
Tak dlouho jsem stál, až jsem dostál všem tvým očekáváním.
Teď bych se rád trochu dospal. Schovej mě do svých dlaní. |
||
|
Dnes chce se mi býti psem ne, vlastně fenou… stokrát a tisíckrát raději než ženou nahá a na čtyřech srát po parku šukat s náhodnejma čoklama hlavně ale štěkat výt, výt dokud hlas mi stačí ať to všichni slyší v těle čubky žiju! ještě pořád žiju!...
Hory jsou plešatý mraky šedý prosinec bez sněhu na obzoru kapka zlata jinak je všechno bezbarvý hrady jsou zbořený vesnice smutný jen kytky na hrobech se smějou jinak je všechno mrtvý
Jednoho krásného rána půjdu se projít do sadu dojdu úplně dozadu připraven, hledím do nebe co tam nechám si pro sebe
vezmu si nůž a provaz jabloně, jdu si pro vás zatínám zjizvené pěsti a míjím poslední rozcestí
jsem na místě a s kldem dávám sbohem všem lidem nikdo mě nehledá,tuším jednoho krásného rána se zruším
tohle nelze jen předstírat na jabloni chci se usmívat opouštím všechny sobce nikdo mě stejně nechce
směju se, koukej na zuby až budu vyset naruby mý ranní ptáče je vrána …jednoho krásného rána |
||
|
Už hezkých pár let nečekám na prince
Nevymřeli
Jen zdegenerovali.
Však ani ty princezny už nejsou,
Co bývaly
Pohádky bolí
Když se na ně věří moc
Realita bolí
Když se jí dá věřit jen velmi málo
Každý si musí pomoci sám
Na nikoho a nic už nečekám
Přesto tě zase ráda uvidím
Nejsi princ, nejsem princezna
Nedokážeme vystát realitu
Pojď se z ní zkusit vymanit se mnou
Vždyť prostředků je mnoho
Prostředků, co končí
Třídenní kocovinou
A tabákem ve vlasech a vlasama v tabáku
A spodním prádlem nacpaným v ruksaku
Smíchem a trapností naplněné chvíle po okraj
S vůní ohně a kamenné lože
Je připravené všude kolem
Takové věci se v předjaří
Stanou, ani jeden neví jak..
Kde Osud mívá schované
Všechny tyhle, co nejsou princové
A právě proto jsou tak zajímaví?
Schovává je na dně lahví.
|
||
|
Roky hledíš k kometám |
||
|
ňaderné ponorky nadějní geometři |
||
|
Stojí stojí dalmatin |
||
|
cítím téměř stojím něco o zeď nebolavě |
||
Leden 2021 - Conway's World (poezie, Šolmes) • Únor 2021 - Conway's world (poezie, Šolmes) • Březen 2021 - Conway's world (poezie, ) • Když přijde válka (poezie, Jorka Mouken) • Moc knih (poezie, Maitter) • Probuzen (poezie, Kulturní P_rnograf) • Tváření za tepla (poezie, Maitter) • Křišťálová holka (poezie, Maitter) • Třídní sraz (poezie, Polyp) • Sbírka básní "27" (poezie, Polyp) • Sbírka básní "Básny" (poezie, Polyp) | ||
|
Básny * 2009 Ke stažení #zde#! |
||
|
|
||
|
s výrazem medojeda vzpomínám jaká si byla plachá holčička držela ses zpátky - já taky
jatky těch jalových let korodující paměť to vše ukazuje chirurgicky na citlivá místa
to se nedá nevyhazovat hříšky a pokroucené zrcadlové obrazy z výšky i nízka nechat odpadávat
maso na kostech hnidy ve vlasech
Tvůj dech na varlatech |
||
|
viděl jsem tam na lavičce křišťálovou holku |
||
|
chci běžet a nevrátit se |
||
|
z tance ve zlatém oceánu z rozpitých hvězd vesmíru, co mě vtáhnul. Uklidněn prožitkem konečného splynutí. Radostná úleva po opuštění těla paralyzovaného křečí, než se roztrhlo sevření a opustil jsem pouta.
bez vody, stravy zbaven závislostí. v lehkosti bytí. |
||
|
vezmu svoje těžké knihy |
||
|
Když přijde válka, kdo mi zalije květiny? Kdo pohladí mého psa? Když přijde válka, kdo za mě bude hodný na ženy? Kdo nasype ptáčkům? Když přijde válka, kdo otevře branku pošťákovi? Kdo za mě políbí spící dítě, které tak překrásně voní. Kdo to udělá? Když všichni, které jsem znal, už prostě nebudou. |
||
Marek Šolmes Srazil: Denní chléb, aneb Conway's world Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné * Online výtisk První ročník - 2021 * Prokletí může být i smrtelně návykové Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte!
Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. Conway's world video : https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7
Březen 2021
31.3.2021Znám jednoho pána, co nosí v kapse ptáčka Znám jednu svlečnu, co má krásný hlas Když zazpívá, svět se mění Musela by se však uzpívat k smrti Také znám jednu právničku, která než začne soudní jednání, natáhne si přes hlavu vagínu A jedééé Po soudu si utře zpocené čelo, utře pysky od výkalů, vagínu opatrně stáhne A hle Nikdy se nic nezmění 30.3.2021Datel ťuká do buku "Co se děje?," ptá se Zubatá Datel dí: "Lýkožrouti, kousavci a tesaříci." "Fuj," odtuší Zubatá A datel mlčí Jen ťuká a ťuká 29.3.2021Foukási fouká jen tak pro radost Našpulí pusu, nafoukne tváře Fouká, fouká a směje se Í há há há, ho, ho, hó Foukási se též zajíká bublavým štěstím Foukási učí živé tvory radosti i smíchu I Robůtek Bíba se rád směje Kde jsme ho vlastně zapomněli? Už ho vidím Povídá si s motýly a studuje zblitky po tvorech, jež zovali se lidé Robůtek Bíba bliká Foukási fouká A já? Já zamotávam patvary v lívance, kropím se živou vodou a stále levituji nad K2
28.3.2021 Topí se a nevolá o pomoc Svítí, je zasažen Šroubovák v zásuvce leskne se potem Je to mluvka, říkají Pije ze záchodové mísy, dodají Okraj je příliš blízko Upřené oči Skočí nebo neskočí? Poslední sázky...! A lásky pásky Zvoniklec Pst Slyšíte ho?
27.3.2021 V tunelu jsem potkal dva, co líbali se potají A všelicos dalšího Dudáš dudu? Slyším Miminko je na vestě
Běžím vstříc novým zítřkům Ne, dělám si legraci Běžím jen tak Pro radost Míjím rychlík do Ostravy Běžím Vzduch je cítit solí Jarabáci létají nade mnou Švitoří Běžím R. H. Ch. P. By the way Běžím
25.3.2021
Dlouhé vlasy Spadaly na zem Schovám Ti je, miláčku, do obálky Ty dlouhé vlasy Se vzkazem
Ještě přidám korálky Srdíčko a fialky
Jaro je tu!
24.3.2021Šesti strunamiLevou rukouPravou rukouA hubou
23.3.2021Přišlo to absolutně z ničeho nicHvízd!Bum prásk!Padající hvězda se mi zabořila skrz vlasy, kůži i lebku do mého múzkuTakováhle prtinka to je Dívejte:.Malá, černá a ňuňu papa fiškulkaV noci mi vypravuje ufonský historky, promítá místa, kterými proletělaa k tomu pije colu
Prý, že už zůstaneme spolu22.3.2021Nosím malého ptáčka v kapse(malý vehement z plyšové hračky)Zpívá mi pro radost každou chvilkuNosím na zádech kosu(na špatné myšlenky) Pohybuji se ploutvemi (abych neklesl na dno)Když ptáček nezpívá, zpívám si sám(abych neumřel)V kapse mám i hrací kostkuObčas si hodím šestkuDívám se kolem sebe(abych mohl psát)Už nelomím rukama ani nohamaJen se vždy po ránu pomodlíma namydlený očekávám hezký denHezký den s ptáčkem co zpívá a hlavou,která ještě dokáže snít21.3.2021Co je to za vítr? Zpívá a poletuje Kolem mé těžké hlavy Šeptá mi do ucha Starobylá slova Průzračná a jasná
Co je to za vítr? Zpívá a poletuje Kolem mé přetěžké hlavy Šeptá mi do ucha Podivná slova Uklidňující a spásná
Co je to za vítr? Kde se tu bere? Mám to dát na Twitter? Ale ne... Pes na to sere... 20.3.2021Dobré ráno, vrabečciKdepak jste?Dnes začíná jaroMáte velký denTak kdepak jste?
Ej, člověče ničiteliMy jsme létat chtěliZacvrlikatPozdravitJaro s Vámi oslavitEj, člověče ničiteli Fuck you!19.3.2021Cink Cink 4:44 Vstávám potichu Dceruška ještě spí Než vysvitne slunce Než uslyším její smích Budu pít kávu A přečtu si zprávy O křečku s křídly, co uletěl ze Zoo O slavné herečce, které obličej sežral make-up O bitce na ulici, (pod rouškou tmy) O ptačím koni, O křehké babičce, co krmí holuby, O zavřeném lese plném malých prasátek O zázračném léku A samozřejmě i o voze a o koze Dobré ráno!
18.3.2021Křížem krážem po hřbitově Chodil jsem a dýchal Stromy i hroby tiché byly Jen veverka pískla, když skřížil jsem jí cestu Na hrobech vánoční výzdoba Smutná a zmoklá Hrob dívky, která milovala Origami Papírová vlaštovka složená někým, kdo posílá jí vzkaz Tam nahoru až nad nebesa Zapálil jsem svíčku a tiše stál Dívka na fotografii se stále usmívá Navěky tak mladá a krásná 17.3.2021V leseKosti bíléMaso shniléÓ Sokol to víAle nepoví16.3.2021Klid, ticho, samota A černé kafe Jenže pořád něco V mojí hlavě krafe 15.3.2021Vysychl pramenStudánkaUsnulaNavěky14.3.2021Na kameni Malé žabky Vykouřily Čtyři krabky (Marlboro?) Na kameni v rybníce Kouříce a sedíce Vykouří jich tisíce
13.3.2021Holčička na kraji lesa gé ef é dé é dé éé Zpěvem otvírá nebesa dé é ef é ef gé géé
Tatíček Pánbíček Holčičku pozdraví Za její písničku Na vláskách pohladí
Tu malou holčičku Co zpívá nebesům A také sluníčku I vesmírným tělesům
12.3.2021Zvedá se hladina moří Špinavou kaluž tvoří A Má milá vesele Cucá želé kyselé
V lesích hynou rybáři Mají úděs ve tváři A Má milá vesele Cucá želé kyselé
Vodníci mnou si vousy Rdousí i mrňousy A Má milá vesele Cucá želé kyselé
Hladina stoupá výš a výš Již je vody přespříliš A Má milá vesele Cucá želvy kyselé
11.3.2021 Pulec Kouká zdola vzhůru Jestlipak je máma vzhůru Táta pulce oslňuje žabky Po rybníce hází žabky
10.3.2021 Zdálo se mi v noci o souhvězdí vran Není, není pomoci Nechal jsem okno dokořán 9.3.2021Hlos sviští krajem Pospíchá za svou Hlosicí Provede jí rájem V neskutečné pozici
"Hlosnul jsem," Zakřičí Hlos Třese se zem Hlos běží bos
Hlosice čeká Na svého Hlose Očima těká A malé kose?
Tomu je láska šumafuk (Hraje si s žížalou) Vždyť je to ještě malý kluk
8.3.2021 "Celý život jsem toužila létat s vrtulníkem, to jsem však netušila, že ho jednou budu mít na hlavě." Sedíme s přítelem v koupelně a já předčítám další novinový titulek: Babiš s mutantama narazil. "Nebudeme ho nikdy volit. Jsme mutanti, ne ovce," shodli se. Přítel sedí na míse a diví se prapodivným zprávám Ale ne děti, nekaká To ne! Mžourá krátkozrace na display a prosí a prosí o replay Se smíchem utíkám Utíkám Bůhvíkam
7.3.2021 Šumí indiánská řeka V zimě studená a tichá Zdalipak mé písně někdy slýchá? A ještě stále na mě čeká? ... Má milovaná Kuní řeka ... Ač náčelník kmene Krí Lehký Mokasín, jenž měl čaromoc Neměl jsem wigwam, nýbrž tee-pee Otevřené celou noc ... Ano, celou noc Pro děti a mravence, lidoopy, zlatokopy, holky s copy, i ztracence
6.3.2021 Tomu prostě nevěříte! Ale musíte! Tedy vlastně nemusíte Je to neuvěřitelné, neviditelné a kouzelné Rychle to však mizí a za chvíli končí den Věříte mi? ..... Buď jak buď Je to pryč Anžto jsem za mříží A ono to zůstalo vně
5.3.2021 Beranidlem prorazí stěnu Zdvihne pravici Sevře levici Zavrčí Oči vypoulí Chlupy i ocas naježí Vycení zubojazyk Vypustí hromobij Postoj ala Boxeróne (Intermezzo) "Znenedláhna" Smotá jazyk Svěsí ramena Skloní hlavu Otočí se k temnému hvozdu Vejde do něj Zmizí
4.3.2021 Bývaly doby, kdy oheň ozařoval mou tvář celou noc Kdy jsem s malými i velkými bojovníky zpíval nezvyklé písně (staré a starší - neřknuli nejstarší) Kdy jsem nezapomínal na lavor a po něm buchníl s mažlem, klokotavý potůček, pyramidní i druidské stavby, metání kameny do polí (a tak dál...) Bývaly doby, kdy oheň ozařoval mou tvář celou noc "Íja kapa íjapá..." Jinakost je stále uvnitř a dere se ven
3.3.2021 To jsem ale dostal po čenichu... To je tak, když... Když A ani B není správně, k tomu C bohužel vůbec neexistuje, tak si vždy přivodím bušení srdce, svědivost na temeni své staré střechy a temnou divokost v zelených očích Naštěstí se malý šikmooký klučík usměje, podá mi svou ručku a já ji také s úsměvem přijmu Budeme totiž kamarádi Budeme Indiáni z Mezopotámie toulající se se svými afghánskými jezevčíky po Arktidě Nebo tak něco Nesmím ale zapomenout na to A a B Ale i na to zpropadené C, které bohužel vůbec neexistuje
2.3.2021 Malá studená nádobka Topili se Skutkové Na hrobě chudobka Květy bílé a růžové Hrobeček, malý kříž Chtěl by růst Výš a výš
1.3.2021 Prvního března 2021 Kafe a svítání Kafe a stmívání Kafe a umírání ..... Kafe a cigarety Cigarety a modrý vlídný dým Věřím v jarní jehňátko Věřím v prdící panenku Slyším divoké volání ze Světské skály Chystám pohanský rituál na Tygřím plácku Kdo půjde se mnou? Tři velká želví M mi dávají naději Naději, že se očistím jarním blátem a dětským smíchem
|
||
Marek Šolmes Srazil: Denní chléb, aneb Conway's world Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné * Online výtisk První ročník - 2021 * Prokletí může být i smrtelně návykové Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte!
Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. Conway's world video : https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7
Únor 2021
28.2.2021 Poslední únorový den Březen i smrt jsou nadosah A má Láska? Ta stále věří... Věří ptákům a jejich píšťalkám Věří smutným zapomenutým písním Věří svíčkám na hrobech uhaslých jarním deštěm Věří dětem a jejich letním sfouklým pampeliškám Věří podzimní víle a zimní dlouhé noci A ano... Věří i samotné smrti, která je nadosah
27. 2.2021 Náš Blue room Dceruška a černý kocour Tichá hudba a olivy Pohádka a dlouhá, předlouhá noc
26.2.2021 Mám novou žačku Kačku Také mám rohy, zelené oči a ovládám akustickou levitaci Jo!!! Našel jsem živý echolátor Jsou mu tři roky a pokaždé, když ho zapnu, musím se smát I já si hraju s echolálií Ale... Mít svůj vlastní echolátor? No? Kdo z vás to má? A k tomu mám tu novou žačku Usměvavou Kačku
25.2.2021 Točí se Země kolem mé hlavy Úsměv na tváři a hlava září (ještě pořád jsem tady) Hladím svými paprsky všechny děti, co jen jich je na světě (můžete to říct dědovi nebo tetě)
24.2.2021 Psát je dobré Chodit je dobré Cítit hudbu je dobré Zpívat je dobré Však tančit s nahou duhou je předobré Vlnit se, čůrat s deštěm do mraků, zapomenout a milovat jen své UFO
23.2.2021 Na jazyku mám někdy jed Marně ho polykám s nadějí, že se vstřebá Dalších slov Netřeba
22.2.2021 Dívám se na Tebe Nehybně Smích utichl Kamsi odletěl Ulice je prázdná A nebe plné hvězd Smutně koukajících Na mé mrtvé oči Ponořených Do vlhkého polštáře
21.2.2021 Je ráno Kokrhel zpívá Zlatonož na obloze Poupělka mezi ledy Má krev mění se v žár A já opět mívám sen Jak smrt zpívá s řekou
20. 2.2021 Konečně slunce Procházka Park Růžových bublin a malování křídami Kamarádka Zuzanka Beránek na klouzačce Svačina na lavičce Odpoledne Klavír s novou melodií Tři bláznivé holky Píší pozvánky na své vystoupení Budou tančit sousedům na chodbě v baráku Kreslí obrázky pro diváky na rozdávání Společně je laminujeme Jsou šťastné Večer s pohádkou o dracích Noc beze snů Svíčka na stole krájí tmu na velice, velice tenké plátky
19.2.2021 Pytel sraček dostalas na cestu životem Modlím se za tebe (Ó, matičko, co jsi to provedla, dcerušce své jediné) Totem lásky stavím Pro Tebe, holčičko Až budeš velká Přijdeš k němu I s tím těžkým pytlem Všechno, všechno pod něj zakopeš Pak pohlédneš do slunce A zazpíváš tátovu písničku Já se budu dívat a naslouchat Ať už budu kdekoli Slibuji
18.2.2021 Holčičko Lásko má Rosteš mi tak rychle Jsi tančící víla Zpívající Elsa I zblázněný hurikán Jsem též zblázněný Jako za starých časů Stejně jako Tracey a jeho psychiatr Hurá
17.2.2021 Robůtek Bíba Robůtek Bíba prošel celou zem Křížem krážem, tam a sem Zpíval květinám I ruinám Co tu zůstaly sami rozpadající se a mizející Robůtek Bíba měl oči hořící Když prohlížel knihy Díval se do zrcadla A skládal dřevěné kostky Nejvíc ho však zaujaly Obaly od žvýkaček Hledal je a sbíral Až jich měl plný sáček Zatímco svět spal…
16.2.2021 Mozek mi černá Představuji si štětec Namáčím ho v té beznadějné černotě Se zavřenými oči patlám slizkou hmotu na stěny Srdce mi buší V tramvaji nemohu dýchat Jeď, rychle jeď... Ještě dvě zastávky Už jdu ven Dýchám
15.2.2021 I já mám obsedantně kompulsivní poruchy Narozdíl od vás, však žeru hovna a ropuchy Chtějí z nás udělat stádo dementních lidoopů s mobily (fámy a krámy) Raději sežeru puchýře ze zdechlé kobyly Zpívám si sám, jen s malou opicí (šla čápata ulicí) .... Smrt slaví Ano, ano, ano! Vidíte, jak ji to, holku, baví? Ó, můj Bože Sežeru i tchoře .... Zdrávas, Smrti! 14.2.2021 V posteli ...... Ležíce s černým kocourem na prsou Usmívám se, mám zavřené oči Žádné ženy, krom jedné už nebudou Oči se točí a točí ...... Dědečkův stolek podpírá mou nohu "Dědečku, prosím, co ještě zmohu?" "Všechno a nic." ...... Buď popraven, můj drahý příteli "Jak se ti daří?" (visací zámky na něm visely) "Bože, právě jsem viděl stáří..." (a mezitím bába lektvar vaří) ...... Už jdou, už jdou! A nadšeně volají: "My chceme popravu, my chceme popravu…"
13.2.2021 Netřeba dovolovat našim obavám, aby kurvily naše naděje Tisíce nasraných adolescentů Tisíce zmrzačených pacientů Probíhá boj o nadvládu nad termostatem (platí se blátem a zlatem) Tisíce kryplů demoluje mizející svět, zatímco se ze mě stává mladý děd
12.2.2021 Tinnitus is my morning, my day and my night Tinnitus is an angel that lives in my ears Tinnitus is the whisper of my strings Tinnitus is the rustling of the wings of birds flying too high Tinnitus never sleeps or breathes Tinnitus only is
11.2.2021 Páteř se mu náhle zlomila On zemřel cestou do kina U odpadového koše spal Až ho sníh zasypal Na jaře vykvetl Vyrostl až do nebe Mráz ani bolest Ho už nezebe
10.2.2021 Kouřím Marlboro s ohavnou krabičkou Hhh Zmrznul mi mozek Existuje vzácný jev Sphenopalatine ganglioneuralgia Nemám s ním nic společného Přesto mi zmrznul mozek A kouřím Marlbora s ohavnou krabičkou Hhh Se zmraženým mozkem, s cigaretou v koutku úst, půjdu až tam, kde budu navěky sám Hhh
9.2.2021 Kartičky, básničky Jsem laminofil, ne nekrofil Písničky i sračičky Jsem laminofil, ne pedofil Ano Konečně jsem se zamiloval Laminovačka má oblá Ach Je tak teplá, tak dobrá Eh, oh Žbuch
8.2.2021 Jenom na čas Vypnu vypínače Snímače A vysílače Jen červenou kontrolku nechám zapnutou A jemné elektrické šoky Budou procházeti mnou
7.2.2021 Jaro je za dveřmi Bůh roztáhne čtyři ruce Jimi mě lehce udeří Vstávej Začíná Evoluce Robůtek Bíba se na to dívá Pomyslí si Bude psina
6.2.2021 - Dáklesty Uno paka Dáklesty Nepodejdi z té cesty Jutú u bábé Tu my se máme Neotenie, Gulemie I tá má melódie Zvučí, píská, sérdce hněte Co mám Vy Nechcete Uno paka Dáklesty (u cesty šelesty) Bože, co mám Nedám
5.2.2021 Robůtek Bíba Robůtek Bíba díval se z hory dolů Viděl lesy a řeky Viděl louky a daleké pláně Tam dole žilo mnoho podivuhodných zvířat i malého hmyzu I robůtek Bíba sešel dolů z hory Potkal medvěda: "Budeme kamarádi?," zeptal se. Medvěd zabručel Sedl mu na rameno barevný motýl "Budeme kamarádi?, " otázal se Motýl mlčky odletěl Robůtek Bíba pochodoval tam a sem Potkával mnoho různých tvorů, ale žádný z nich na jeho otázku neodpověděl I sedl si do trávy a čichal ke květinám "To jsou moji přátelé," zaradoval se robůtek Bíba Tak robůtek Bíba našel přátele Lehl si na záda, díval se do nebe a celý jeho svět voněl
4.2.2021 - Robůtek Bíba Robůtek Bíba šel do světa Ó jak se podivil Ó jak velká je ta planeta Robůtek Bíba pochodoval vpřed Ó jak se podivil Ó jak velký je ten svět Robůtek Bíba pochodoval tam a sem Ó jak se podivil Ó jak velká je ta zem Robůtek Bíba vystoupal na horu Rozdělal oheň A zazpíval v tenoru Ó jak se mám, že jsem tu jen sám
3.2.2021 Svou kůži zaživa stahuji Srdíčka na penis maluji Jó jó hó Krávy dó Mléko pro Child Jsem Wild!
Jsem Wild!
2.2.2021 Rozřízla ho cirkulárka téměř ve dví Týden umíral a zjevovali se mu andělé Slunce prozářilo stíny I můj cíl jediný: Nesestoupit ze započaté cesty Neřknuli Zůstat v celku A žrát petrželku
1.2.2021 Umělá květina Ve sklenici s vodou Polykám ji očima Drbám se za uchem nohou Cigarety, moje děti Umírají na mých rtech Kouřím čtyři století A viselci na stromech Kouří též Tutéž
Značku |
||
Marek Šolmes Srazil: Denní chléb, aneb Conway's world Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné * Online výtisk První ročník - 2021 * Prokletí může být i smrtelně návykové Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte!
Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo. Conway's world video : https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7
Leden 2021
31.1.2021 Je večer Přichází chlad Je mi trochu úzko a mdlo V tom má dcera řekne: "Musím se k tátovi priňuňat." A je zase dobře…
30.1.2021 Jo ho ho Smrťák chodí okolo Kohopak si vybere? Vytáhne mě z postele! Pak mě chytí za ruku A řekne: "No tak pojď, Ty můj Kluku"
29.1.2021 Zemřela Před pár dny Slzy mého přítele Slzy na mé tváři Vzpomínám, jak mě tahala z vany, když jsem umíral depresí Vzpomínám, jak stavěla stan na pobřeží Itálie Jak se smála a koulela očima Jak jsme spolu vázali básnickou sbírku A jak řekla mé tehdejší přítelkyni: "Jestli mu ještě jednou ublížíš, tak si tě podám." Smrt je vždycky dokonavá.
28.1.2021 Prober se, kamaráde Zase přijde jaro S jarem přijde slunce a to staré slovo Projdeš se okolo kostela a kolkolem hřbitova Natrháš modré kvítí i ten slunce třpyt A řekneš si:" johohó, toho bohdá nebude..." R. I. P.
27.1.2021 V noci Není pomoci Ohnivá víla se mi zavrtává pod kůži Mé myšlenky končí ve špinavé kaluži Už dlouho sním o tom, Že se ze mě stane kokon Prásk Prásk Mlask A Mlask
26.1.2021 Zpíval jsem píseň A odhalila se podstata Ňadra a kámen Spící židle Záhada zelenkavého papagája A Obnažená krása samoty
25.1.2021 Když kouřím a ten modrý vlídný dým stoupá k mrakům, které jsme s dcerkou namalovali na strop v koupelně, přemýšlím o psychiatrovi z Tracyho tygra Jsem zblázněný Napořád Tedy až do smrti A po ní se budu vznášet jako růžové bubliny nad dětským parkem
24.1.2021 Dva prášky na spaní Ani jeden na sraní Vlčí hlas mě láká se slovy: "Pojď za mnou do houští." Neodpovím Otočím se a prchám Srát a spát
23.1.2021 Dlouhý, předlouhý den Opět roztahuji svá křídla Cítím Vnímám Dýchám Umírání jest můj každodenní kousek lásky Je to tak snadné Navštivte mne Ukáži vám svůj Blue room Svého černého kocoura Svůj múzek, jenž je okorán obrovskou touhou Přesto dál zpívá, píše a stále se diví Je to všechno vlastně psina Ahoj všichni Jsem zde, bez šatů a bez DPH Jen pro Vás
22.1.2021 Držím dcerku za ruku Spí Dívám se na ni Její dech je tichá andělská píseň Růžová bublina na stropě mi připomíná toho, kým jsem Dnes bude krásný den
21.1.2021 Každý den spousty dětí Učitel, kamarád a blázen Sním o zemi, kde budou všechny stavby pokreslené Sluníčka, panenky, princezny, autíčka a já nad tím vším budu létat jako neviditelný mráček s voskovkou Tutů, tutů Dej mi ještě minutu…
20.1.2021
Hello miss Moon! Děkuji za odpověď Děkuji za vysvětlení Děkuji za informaci Děkuji za kýbl plný sraček
19.1. 2021 Kafe a cigáro Ve vaně bez špuntu Černý kocour přede s automatickou pračkou Smím snít? Ach děti, děti Žiji jen pro vás
18.1.2021 Ráno ve vaně, samota V srdci láska, na duši temnota Hmyz v uších zpívá Kra kla kra kve Rohatec a viselec sedíce u vany Kývají vesele hlavami A já? Zírám
1.-17.1.2021 Počátek vstupu do vrátek Znovuzrození, nýbrž kýho výra Je to sen nebo nová Milá? Vrátila se z dlouhé cesty Putovala lesy </ |
||
Dance for me (poezie, Šimon Jan Zrno) • Všimla sis (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tiší (poezie, Maitter) • Pan Leslie (poezie, Jaroslav Alétotaky) • bouřlivý porod (poezie, kolemjdoucí) • stroboskop (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
tak nějak nepřítomný
život je stroboskop
tak nějak přítomný
boháč se potká
vypravěčem
na rozhraní světla a tmy
strhne mu šátek i šaty
a vlepí šediny
kdy v mžiku stáří
zhnusí mu stehna jeho žen
krásky v držky šklebu
kladivo taky kabriolet
i pumy v kleci pojdou
a vypravěč potká se
bohatýrem
život je stroboskop |
||
|
odlouplo se to šedivé strašidelné nebe od země
stromy zakřičely křauáá a někomu podařilo se odříznout si sousto jehněčí na vidličku na vidličku po němcích zachvěla se hladina čaje oko mrklo a svatí svatí ti giv mí fajf nastavili bloudícím úúúú, tak hučí uragán veť mě ve dmě k orákulu, ke studánce, na kolena zařvala a hlava ozvala se auááá je to tu něgdo umřel něgdo se narodil půlnoc zrodila den kolo se pootočilo jezdec je nakoněn babička se dala do pletení z tarotového klubka bouře rodí hrdiny
|
||
|
Pan Leslie
|
||
|
Plicní váčky saju do sucha
|
||
|
Všimla sis |
||
|
v propadání držím malý kamínek |
||
Už jsme se etablovali. (poezie, Božetěch Sraček) • Výpusť (poezie, Maitter) • To byly časy (poezie, Tomáš Recht) | ||
|
To jsi si
|
||
|
Jsem v cípu vlastní únavy |
||
|
Už jsme se etablovali. |
||
|
Chovám se jako dítě |
||
|
Pátrání |
||
Překvapený (poezie, fanky) • Lodivod (poezie, peterkey) • Ždíbance asymetrické (poezie, Redakce) • Našla jsem (poezie, Nesmyslon) • Planout (poezie, Tomáš Recht) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Sedněme na vlak |
||
|
Planout |
||
|
Moc pěkný prkna
Moc pěkný prkna
Tak ještě kladivo
Vrátit se do sebe |
||
|
Žbrblat blembáky? Žbleptat brmbolce? Nikterak brmbolce i když jsou dozajista brmbolce strašně krásné. Blimbat bumbolce. Žňuchati ňafťany. Poťapťat ňamňoušky. Uňamňat ňuňáky. Vypustit papoušky ujařmit tučňáky. Nípat něhu. Kloktat dehet. Zflašit pleš Přistřevlit třblíka. |
||
|
Když ti vítr loď rozkymácí, uprostřed divokých vod. Když se ti maják v mracích ztrácí, jsem tu já, tvůj lodivod.
Jsem tu já, kdo navede tvou bárku k cíli. Já, kdo skasá plachty, vítr sílí. Já, kdo každou bouří provede tě. Já, kdo miluje tě. Já, kdo miluje tě.
Když ti voda podpalubí smáčí, rychle popadnu džber. Když se ti na kompasu střelka protáčí, jen já ti ukážu směr.
Jsem tu já, kdo navede tvou bárku k cíli. Já, kdo skasá plachty, vítr sílí. Já, kdo každou bouří provede tě. Já, kdo miluje tě. Já, kdo miluje tě.
Až utopíš se v temné noci, má světlice nebe rozzáří. Jen se mnou můžeš šťastná plout. Jenom se mnou budeš šťastná plout. Jenom se mnou musíš šťastná plout! |
||
|
S překvapením shledávám, jak jsem upovídaný
Kdo jsem?
Kdepak |
||
že bytí je velká drzost (poezie, kolemjdoucí) • něco pořídit (poezie, kolemjdoucí) • Poučka (poezie, Nesmyslon) • dětská hra (poezie, kolemjdoucí) • saucer full of secret (poezie, kolemjdoucí) • úlitba (poezie, kolemjdoucí) • vidět (poezie, kolemjdoucí) • poletování (poezie, kolemjdoucí) • hukot (poezie, kolemjdoucí) • nepokládej (poezie, kolemjdoucí) • Samsara (poezie, Pan Žu) | ||
|
Tak Ty prej už víš |
||
|
prosím, nepokládej mě za postel
když na mně ležíš
prosím, nepokládej mě za dům
když ve mně přebýváš
nepokládej mě za horu
když mě hledáš
nepokládej mě, prosím, za otázku
když se ptáš
|
||
|
naplivali do očí svým dětem, nevědouce že si zastřeli zrak, pak taky pobodali stromy na hrobech jejich předků, zemi odkryli šat, kosti míchali s lhostejností a jedem, a sypali to do těch ran že i vrány padly bez letu, zapomněli jaksi že výška je přímo úměrná hloubce a mastnota zalepila jim uši, neslyšeli ten vlak, ani zvony přejezdu, pokropí je těla ptáků, co se navrátí raději k svému, ani beton nezakryje krvácející duše, ani slova o svobodě a beznaději |
||
|
takové to - ranní poletování
kondenzát bez odporu
bez tělesnosti se špetkou v prstech
jakkoli nastrojený přijde úsvit
budeš nahý osvětlen předlouhým stínem tmy
že prach a roztoči z perutí
zastaví dech
do pádu na zádech
takové to ranní poletování
odporů a kondenzátorů
a vůně rezin |
||
|
a ty se zeptáš jaké je to vidět
tak útlocitně
že dostane se ti odpovědi
jaké je to krouhat zelí tak šťavnaté
s šustěním dlaní mnutých
kdesi vzadu
v druhém obraze
s vidinou zajištěné zimy
a pečeného bůčku
při práskajících kamnech
pukajících polen
krouháš zelí šťavnaté
a už cítíš jeho plnost a zdraví
když tu
zeptáš se
jaké je to vidět
tak opravdově...
v té chvíli na kruhadle svojí hlavu
bezděčně připravuješ
|
||
|
myslíš že osolená voda
máslo roztavené
pot s prstí
káva černá jak čínský lak
a tabáku dým stoupající
jako úlitba postačí
za ty kteří zapomněli
uléhat s bázní
nebo motorový olej
vetřený do kůže
nafta
nebo fridex
sladký píti? |
||
|
síla tě může chránit
ale může tě i stlouct
síla stoupá k nebesům
a padá do temnot
jako šumivé víno v uších
a oheň v srdci
tamburína v údolí
za letu hus mlhou
výstřel zastavený v čase
pohled opeřeného
nebo jeho dotyk
perutí po šíji
voda do rozpáleného tuku
moaré časoprostoru
talíře plného tajemství |
||
|
je to jenom dětská hra za přepážkou
tvářit se vážně
je dětská hra politika
není nic váha soudce
proti slovům pěnic
a mám opětovat občane
že mi jako přišlo psaní
že si půjčuji a že přebírám
že beru plnou odpovědnost
za něco co jsem nepsal
je dětská hra prodat ti chléb
je k smíchu dát ti peníze
za něco co jsi nepsal
za něco co jsi nestvořil |
||
|
Nemáš dělat kraviny
Jenže dělat kraviny |
||
|
musíš si pořídit něco
něco pěkného, něco co polyká
žaludek co má na žal
něco na co zaklikáš a je
ti aspoň trochu blaze
gdyž obklopí tě bazén
"vypuštěný jsem"
vyrrývá ti Sodoma
znova a znova ash na dřeň
něco hebkého na ránu
kterou si rozryješ
sebelítost Siamskou
přitiskneš si k tělu
i s tím ostrým |
||
|
že bytí jest velká drzost
nalili nám do hlav
nejistoty točí, revolver
ruleta ruská, na kost
dost bezděctví na to
zatáhnout rolety
zamknout si zlato
a v šeru si tu seru
v očích vytřeštěný
svět v závěsu
a zas Média
buší zbytky duše
že zmizela radost
že bytí jest velká drzost |
||
putovník (poezie, fanky) • dnešek natavený (poezie, kolemjdoucí) • po dráze (poezie, kolemjdoucí) • ježíškrvívaruje tu (poezie, kolemjdoucí) | ||
|
co je pro nás básnická tvorba
křišťál syntaxe
jaksi porozhlédnutí řozbřeskem
životní praxe
půda krmí ptáky za traktorem
a krví ježíš varuje tu
že brzo servou z tebe další vizi
motory veleryb
absolventi unešení prvním sektem
bohemia ten pocit
a teqilla, a bene
to je pro proroka
po početí, za zenitem
to co hledáme
rozklad syntaxe
jaksi rozhlédnutí porozbřeskem
ptáci krmí půdu před strojem
a ježíš krví varuje tu
|
||
|
roluje po dráze
a goldenem
dráhu za kostelem
absorbovat
mlhu v rákosí
nabrousit po dráze
masturbovat
zdi by odřel
nehet vetnul
do opuky
kostel těla
rozhlédnul se
pomalu krouží
kladivem hlavy
údolí hoří
chtěl se svěřit
ne sevřít
nabrousit po dráze
opustit
ne, odpustit
nehty vetnout
po dráze |
||
|
jaksi natavený je dnešek
tendence opařené, samet
bešamel přijet měl
ale prej mu ujel
svetr se mu párá
s každym metrem je víc nahej
jakoby prej není ve svý kůži
že mu je život malej
že se mu ježí
že mu mrazí
je jak naraženej
opeřeřený za ramenem
polívkou se dívá
něco cítil, pohled
tmavá hlubočina temnomodří
ani páv už nepoznává
nemá prej oči
oči, oči fokus
s každym metrem je víc nahej
natrženej
provazochodec |
||
|
|
||
Když zas voníš (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Zmatky (poezie, Jorka Mouken) • Špatné (poezie, Šimon Jan Zrno) • Černý scénář (poezie, Šimon Jan Zrno) • Sklenice bez okurek (poezie, Pepa) • (bez názvu) (poezie, Božetěch Sraček) • Volné verše (poezie, peterkey) | ||
|
Zaslechl jsem volné verše a ustrnul nad jejich krásou. Byly tak nespoutané, prosté vzájemného očekávání, nutnosti podřídit se jeden druhému v předepsaný soulad rýmu (lhostejno-li obkročmo, sdruženě či jinak). Vzduch voněl po dešti. Připlouvaly a zase mizely ve zdánlivě nahodilém sledu. A zpívaly. O životě, v detailech i celku, o chvíli i věčnosti. Civěl jsem na ně v marné potřebě přijít na kloub jejich kráse. Nebyla ve shodě, souladu, rytmu. Vzpíraly se všem predikcím a očekáváním. Byl jsem jimi znepokojen. Člověk po čase uspokojení odvykne nejistotě a pochyby jsou tou nejkratší cestou do pekel. Zavrhnout bezpečí a řád prvků Védské metriky, pohrdnout poctivou krásou asonancí a rýmů... Jen pro dočasné poblouznění nepravidelnou poesií? Na rýmovačky je přeci spoleh! Slova naplňují předem určená schémata, neporušitelná forma omezuje, zároveň však podněcuje k tvořivosti! Rigidní struktury projasňují tu neotřelé rýmy, onde pitoreskní zvukomalebnosti, jinde zas potměšilá, byť jen drobná rebélie proti pravidlům. Nic z té cudné krásy volné verše neozdobí – jsou na to příliš volné! Oslňují čtenáře svou lascivní, prvoplánovou provokací, pozlátkem laciné a falešné svobody. Je potřeba vymezit se proti volným veršům, které jako mor napadají srdce našich tvůrců a obracejí je od skutečných hodnot. Musíme kategoricky, s pádnou rozhodností, zakročit proti nezodpovědnému experimentu volného verše, než rozklíží po staletí budovaný řád naší poesie! Zastavme ony samozvané proroky dekadence, padlé anděly skutečné poesie, neschopné podřídit se zvyku, obětovat zlomek svobody pro blaho rýmu! Pro blaho rýmu je totiž bezpodmínečně nutné dodržovat pravidla! Kým bychom byli bez všech těch jambů, trochejí a hexametrů? Zvěří bezbožně se oddávající smilstvu v předpraží ráje! I ta nejhloupější ovce v pastýřově stádě ctí sílu jeho hole a štěkot ovčáků, neb řád z nich plynoucí bachor jí plní a solí suché stvoly. Bez pravidel stejně tak poesie mění se nutně v bezbřehý proud nesmyslnosti, žvást, brak! Bez požehnání pravidel, bez svátosti omezení není krásy. Není volnosti! Zastavme volné verše, než ovládnou naše srdce! Zastavme volné verše! |
||
|
Chceš mě nemilovat. |
||
|
Sklenice bez okurek, zbytek slávy. Ach. Okurky člověče, mám je rád. Teď mi zbyl jen smradlavej ocas zeleniny z láku. A chlast. Ten Mám taky rád. A Taky smrdí. Ve tmě noci, až moc dobře. Čím to je, čím to že.. --- Je zase druhej den. Zůstaň si střízlivej. Sedím,
s životní kocovinou, bez stresu, v klidu na sedačce, nohy na stole.
A na tom stole vedle nohou, koukám na prázdnou sklenici, … vod vokurek. |
||
|
Černý scénář mi přirostl k srdci pravda je prostá: hraju si s barvami duhový poník a keramický ptáček umělec ze setrvačnosti malířem paměť z uzlíčků vody má lakýrník scénická poznámka: měl bych sochy učit jako totem Slepýš? |
||
|
když konečně prší i přes to, že vedro ustává skrývám se na mnoha záchodech nemluvím pro ruce a nohy artikulované i když se neštěstí nebouří cítím, že už to moc dlouho dál nepůjde vypění mi likvor cerebrospinalis nadoraz už nemohu plnit dvanáctistranné kyblíky mlžných dní přestane to být natěsno a jen tak tak skrývám svou mnohou Slabost svou absentující důstojnost, svou Pravdu skrývám záchvaty bestiální zrudlosti
takové stavy jsou špatné když nic špatného neděje se |
||
|
Píšu si nočníček a čůrám na deníček. |
||
|
Když zas voníš |
||
A co když se tě někdo zeptá „Jak se máš?“ (poezie, Šimon Jan Zrno) • Proč z oblohy mizí hvězdy (poezie, P(ř)íšeRadka) • Poslední Nedvěd (poezie, redakce) • Nouzový stav Bláznů (poezie, redakce) | ||
|
|
||
|
Šel jsem parkem v pět, zhroutil se mi svět (...) |
||
|
Stává se, že samovolně začnu brousit nože a přemýšlím, kde by ti asi slušely nejvíce. jestli mám zvolit přímou cestu do hrudi nebo to vzít oklikou skrz duši a několik citových zkratů.
Někdy se stává, že prostě zabouchnu dveře a doufám, že zmizí ze zdi, abys je už nikdy nemohl otevřít. Abys za nimi zůstal sám a já mohla dosyta plakat a konečně přijít na to, proč den střídá noc a proč z oblohy mizí hvězdy a proč se z dvou společných životů vytrácí láska a zůstává jen na dně skoro neviditelná. Nechává se nahradit hněvem a prostořekostí. Nechává se smést do kouta a asi už nechce být znovu objevena.
Někdy si říkám, že všechna ta nenávist není upřímná a chci tomu vnitřnímu hlasu uvěřit. Obrátit na nový list a zašít si srdce odpuštěním. Znovu Tě milovat a nevidět tvou lhostejnost. |
||
|
nikdy jsem neviděl racka jak by brečel nad bělostí pláže dní kamínky i písek mlčí rybáři se ptají když tě zastaví návnady chechtající rybáři v písku se propadají s všedním dnem kolem za ruku jdem když rybáři s pícháním zalykávají a boří v peří na obzoru otázky svítají „jak se máš?“ bez břehu na pláži se mne ptají |
||
|
| ||
|
Prolétli jsme si navzájem životem. |
||
Probouzení (poezie, Nesmyslon) • Strach (poezie, Nesmyslon) • Make love not war (poezie, Tomáš Recht) • Počátkem apokalypsy (poezie, Tomáš Recht) • Léto přichází (poezie, Šimon Jan Zrno) • Giovanni Boccaccio (poezie, Tomáš Recht) • Pondělní píseň (poezie, Tomáš Recht) • V jiném životě (poezie, Šimon Jan Zrno) • To Běto (poezie, Tomáš Recht) | ||
|
Tobě to Běto sluší s kuší |
||
|
svět ztratil něco ze své barvy touch of reálný svět touché still slzy nejdou ven, snad jindy nechápu, co se děje možná by to mělo být |
||
|
Už mám zase motivaci |
||
|
Jde Cameron po ulici pod pravicí brokovnici jde Cameron Diaz pro Cabernet Shiraz |
||
|
Ani ten jednodenní sníh nevydrží duchovně konzistentní červenec je můj měsíc, moje horkost léto je pro mě podzimem jara před zimou, co asi nikdy nevysvětlím tíha se nemohla přibližovat musela poklesnout jako náhlá přikrývka stal jsem se trpným aktérem defenestrace jsem teď pryč z bašty průběhu kde jsem měl pod kontrolou svoji vládu teď proved comeback zlý pán zvrátil se a zvrací, obrací se a opět vrací rádio by vlezle dodalo: summer is coming, summer is coming rádio však šumivě není radio is down man is down |
||
|
Někdy koncem zrození kdy šlo o souložení zdálo se, že jsou věci v cajku a že jsou ložený.
Počátkem apokalypsy řekla jsi čau a polib si co se to stalo v mezičase kde jsme to zakopali psy? |
||
|
slovo dalo slovo olovo dalo olovo šlo jen o slovo (jalové) šlo jen vo love oslové volové |
||
|
Dávej si pozor v nelehkých časech čemu se věnuješ a čemu věříš
Dávej si pozor na čem ses zasek‘ proč na místě stojíš A uvnitř běžíš
Postav se strachu v nelehkých časech aby tě nepozřel ten zlej s velkým Ď
Ze všeho nejradši živí se strachem a pozře i tebe když zjistí žes uvízl |
||
|
Ještě se válí ve svěží trávě spadané listí z podzimu a trochu šustí, trochu škrábe a hlína ještě studí
Ci-ty! Ci-ty! Ci-ty! Ci-ty!
Křičí pěvec, jehož jméno neznám a má pravdu ten vyvedenej ptáček
Je načase vykvést - následovat fialky Vycházet dřív a později zapadat
Slyšet píseň v každém zvuku - a ty zvuky milovat
Zapouštět kořínky do každé chvíle Z chvilek a pocitů hnízdo si stavět
Je na čase celou svou náručí obejmout svět
A - i když se často opile motá znovu se zamilovat do života |
||
Následuj dav (poezie, Nesmyslon) • Bojíš-li se (poezie, Nesmyslon) • Arion (poezie, Kulturni p_rnograf) • Slowmotion emotion (poezie, Nesmyslon) • Jen tak jet tramvají (poezie, AN') • Sny se zazdají (poezie, Šimon Jan Zrno) • Ovidie, já tě zabiju (poezie, Šimon Jan Zrno) • Středy po čtvrtcích (poezie, Šimon Jan Zrno) • Rdousící se prase (poezie, Šimon Jan Zrno) • Oblíbené trasy (poezie, JaNe) • Bojsa (poezie, Šimon Jan Zrno) • Množný číslo slova „sám“ (poezie, Nesmyslon) • 511 (poezie, Civínová) | ||
|
Taky máš někdy pocit |
||
|
Ty nejsi spasitel a ani já nejsem každej sám v sobě zmíráme děsem
Každej sám sobě svým vlastním bachařem tak co si můžeme dát vlastně navzájem? Co jsi zač a co jsem zač já jsme vůbec k něčemu - spolu my dva?
Jsme podle všeho nesourodí jedinci já se líbám s deštěm ty miluješ se s vichřicí
Což chvílemi působí ač je to omyl že společně s živly vzdycháme do tmy
Společně běžíme jako laň se lvem vzájemná kontrola nad rychlostí, tempem
V bouři se zmítáme a každej po svým stébel se chytáme a držíme kostým
Jsme topoly v nečase V lásku sotva věřící a zatímco se líbám s deštěm ty jsi sbalil vichřici |
||
|
Zrozen v dešti |
||
|
Oblíbené trasy... Třeba z Prahy na Beroun To je tak krásná cesta Že stojí za to jet ji vlakem Znovu a znovu Tam a zpátky
Oblíbené trasy od filozofie do postele Nebo na pohovku Co kdo doma má A proto jet kdykoli Na výlet vlakem Znovu a znovu Tam a zpátky
Oblíbené trasy za pocitem Že žiju To jsou tak krásné cesty Plné těšení a voňavých vzpomínek Už jedu domů Abys mohl být smutný Že tam nejsem Znovu a znovu... |
||
|
Dusno a přetemněno bouchání pleskající mráz na zádech kvílící houkačka bíle světelná Před bouří parno a setinový smrad puch a bomby neviditelných zvratků neklidné chlapisko, je mu horko děsné vedro a toho suchého potu! bažina stahující kalhoty bílá krev v reliéfu kapesníků močál a pig squeal dubisko z ozvěn epičnosti na něm bleskový provaz v kouři chroptění a chrochtání v kouři z blesku Kristus komunikuje ve vichru neklidně připomíná štěstí na provaze smyčka, ve smyčce duch podsvinče zlom vaz! |
||
|
Pročpak si myslitelé neuvědomují |
