něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 17. 08. 2020 na slet č.34 v 19h do klubu Paliárka.            

Když zas voníš (poezie, Jaroslav Alétotaky)

12.8.2020
Když zas voníš

Když zas voníš
u mých dveří
růžovými keři
když zas voním
u Tvých dveří
jako šeřík
vstáváš z peřin
zas věřím
že dá se přežít
bez otěží

když zas lepíš
moje oči
spící
svící
když zas lepím
Tvoje oči
pryskyřicí
zase chci
říci jací
jsme to snílci

když za zvěří
jeden druhému
vydáme se
v lese

když zas ráno
se zas viním.


A co když se tě někdo zeptá „Jak se máš?“ (poezie, Šimon Jan Zrno) • Proč z oblohy mizí hvězdy (poezie, P(ř)íšeRadka) • Poslední Nedvěd (poezie, redakce) • Nouzový stav Bláznů (poezie, redakce)
    

26.7.2020
Nouzový stav Bláznů
26.7.2020
Poslední Nedvěd

Šel jsem parkem v pět, zhroutil se mi svět
šel jsem parkem v šest, fetky měly siestu
šel jsem parkem v sedm, dal jsem Hedu červům
šel jsem parkem v osm, byl to velkej posun
šel jsem parkem v devět, stál tam lední Nedvěd
šel jsem parkem v deset, to už jsem si nesed
šel jsem parkem v jebenáct, byla jsi z toho vyjevená
šel jsem parkem v poledne, stejně jako posledně
šel jsem parkem v jednu, cíl je v nedohlednu
šel jsem parkem ve dvě, byl tam zase polední Nedvěd
nepřišel jsem ve tři, no tak teď mě setři
šel jsem parkem ve čtyři, byli se tam šermíři

(...)

4.7.2020
Proč z oblohy mizí hvězdy

Stává se,

že samovolně začnu brousit nože

a přemýšlím, kde by ti asi slušely nejvíce. 

jestli mám zvolit přímou cestu do hrudi

nebo to vzít oklikou skrz duši a

několik citových zkratů.

 

Někdy se stává,

že prostě zabouchnu dveře

a doufám, že zmizí ze zdi,

abys je už nikdy nemohl otevřít.

Abys za nimi zůstal sám 

a  já mohla dosyta plakat

a konečně přijít na to, 

proč den střídá noc

a proč z oblohy mizí hvězdy

a proč se z dvou společných životů

vytrácí láska

a zůstává jen na dně

skoro neviditelná.

Nechává se nahradit

hněvem a prostořekostí.

Nechává se smést do kouta

a asi už nechce být 

znovu objevena.

 

Někdy si říkám,

že všechna ta nenávist není upřímná

a chci tomu vnitřnímu hlasu uvěřit. 

Obrátit na nový list a

zašít si srdce odpuštěním.

Znovu Tě milovat a

nevidět tvou 

lhostejnost.

4.7.2020
A co když se tě někdo zeptá „Jak se máš?“

nikdy jsem neviděl racka

jak by brečel

nad bělostí pláže dní

kamínky i písek mlčí

rybáři se ptají

když tě zastaví

návnady chechtající

rybáři v písku se propadají

s všedním dnem kolem

za ruku jdem

když rybáři s pícháním

zalykávají a boří

v peří

na obzoru otázky svítají

jak se máš?“

bez břehu

na pláži

se mne ptají


bez názvu (poezie, AN')
    

11.6.2020
bez názvu

Prolétli jsme si navzájem životem.
Bez zastavení.
Na skok.
Jen na pár skleniček.
Proběhlo nám ústy na tisíc slov,
Ta podstatná
podstatná vůbec nebyla,
úplně zbytečně nadužívaná zájmena
a přídavná jména.
Přidaná hodnota k už tak drahým chvílím...
Hodnota přidaná jaksi navíc.
Co už nemuselo být.
Každé to tvoje "ty" a "s tebou"
teď splácím...
V poznámce pod čarou
bylo jen drobným písmem napsáno:
Nevěř alkoholikovi,
který píše básně.


Probouzení (poezie, Nesmyslon) • Strach (poezie, Nesmyslon) • Make love not war (poezie, Tomáš Recht) • Počátkem apokalypsy (poezie, Tomáš Recht) • Léto přichází (poezie, Šimon Jan Zrno) • Giovanni Boccaccio (poezie, Tomáš Recht) • Pondělní píseň (poezie, Tomáš Recht) • V jiném životě (poezie, Šimon Jan Zrno) • To Běto (poezie, Tomáš Recht)
    

23.5.2020
To Běto

Tobě to Běto sluší s kuší
Tobě to Běto sluší v róbě
Tobě to Běto sluší v hrobě
v róbě s kuší to sluší Tobě

Tebe to Běto vzruší s tuší
Tobě to Běto sluší s duší
V Tobě to Běto buší Tobě to
sluší v ovzduší Tobě Běto

Neber to Běto neber to blbě
Tobě to Běto sluší v troubě
Neber to Běto hloupě Tobě to
v róbě sluší fakt dobrá koupě!

23.5.2020
V jiném životě

svět ztratil něco ze své barvy

touch of reálný svět

touché still

slzy nejdou ven, snad jindy

nechápu, co se děje

možná by to mělo být

20.5.2020
Pondělní píseň

Už mám zase motivaci
skládat rýmy na matraci
přemýšlím teď, kde jen začít
budu si to dělat, jak chci

Dnes jsou v akci lumírovci
Z dovči přivez Lumír ovci
Venku kvete jílovec
tiše ovci jílovec

Na jílovec maďal
jde kůrovec z Maďar
Já měl včera beďar
dnes už se mi vstřebal

Pozítří je středa
půjdu pro dvě dřeva
dám ty dřeva křížem
kříž tím bude zřízen

Přijde k němu zřízenec
bude to můj zpřízněnec
řekne že má žízeň
zazpívám mu píseň

Až ta píseň dohraje
posedíme u čaje
a po třetím zálevu
cosi v dálce zahlédnu

zahledím se do dálky
vyndám božku z obálky
taky ňáký klobásky
a pak svatý obrázky

postavím to do kruhu
upevním se v popruhu
vystřelím se prakem
pánu Bohu do oken.

20.5.2020
Giovanni Boccaccio

Jde Cameron po ulici

pod pravicí brokovnici

jde Cameron Diaz

pro Cabernet Shiraz

12.5.2020
Léto přichází

Ani ten jednodenní sníh nevydrží

duchovně konzistentní

červenec je můj měsíc, moje horkost

léto je pro mě podzimem jara

před zimou, co asi nikdy nevysvětlím

tíha se nemohla přibližovat

musela poklesnout jako náhlá přikrývka

stal jsem se trpným aktérem defenestrace

jsem teď pryč z bašty průběhu

kde jsem měl pod kontrolou svoji vládu

teď proved comeback zlý pán

zvrátil se a zvrací, obrací se a opět vrací

rádio by vlezle dodalo:

summer is coming, summer is coming

rádio však šumivě není

radio is down

man is down

7.5.2020
Počátkem apokalypsy

Někdy koncem zrození

kdy šlo o souložení

zdálo se, že jsou věci v cajku

a že jsou ložený.

 

Počátkem apokalypsy

řekla jsi čau a polib si

co se to stalo v mezičase

kde jsme to zakopali psy?

7.5.2020
Make love not war

slovo dalo slovo

olovo dalo olovo

šlo jen o slovo

(jalové)

šlo jen vo love

oslové

volové

7.5.2020
Strach

Dávej si pozor

v nelehkých časech

čemu se věnuješ

a čemu věříš

 

Dávej si pozor

na čem ses zasek‘

proč na místě stojíš

A uvnitř běžíš

 

Postav se strachu

v nelehkých časech

aby tě nepozřel

ten zlej s velkým Ď

 

Ze všeho nejradši

živí se strachem

a pozře i tebe

když zjistí

žes uvízl

7.5.2020
Probouzení

Ještě se válí ve svěží trávě

spadané listí z podzimu

a trochu šustí, trochu škrábe

a hlína ještě studí

 

Ci-ty! Ci-ty! Ci-ty! Ci-ty!

 

Křičí pěvec, jehož jméno neznám

a má pravdu ten vyvedenej ptáček

 

Je načase vykvést - následovat fialky

Vycházet dřív a později zapadat

 

Slyšet píseň v každém zvuku

- a ty zvuky milovat

 

Zapouštět kořínky do každé chvíle

Z chvilek a pocitů hnízdo si stavět

 

Je na čase celou svou náručí

obejmout svět

 

A - i když se často opile motá

znovu se zamilovat

do života


Následuj dav (poezie, Nesmyslon) • Bojíš-li se (poezie, Nesmyslon) • Arion (poezie, Kulturni p_rnograf) • Slowmotion emotion (poezie, Nesmyslon) • Jen tak jet tramvají (poezie, AN') • Sny se zazdají (poezie, Šimon Jan Zrno) • Ovidie, já tě zabiju (poezie, Šimon Jan Zrno) • Středy po čtvrtcích (poezie, Šimon Jan Zrno) • Rdousící se prase (poezie, Šimon Jan Zrno) • Oblíbené trasy (poezie, JaNe) • Bojsa (poezie, Šimon Jan Zrno) • Množný číslo slova „sám“ (poezie, Nesmyslon) • 511 (poezie, Civínová)
    

25.4.2020
511

Taky máš někdy pocit
že každý slovo je cizinec
každý mikroposun od významu dýka?

5.7.2019
oblíkli jsme dědečkovo tělo 
do levisek a westernových koní
pomáháš pohřebákům
všechno kolem mě dá urputnou práci
pětsetjedničky na něm visí

jak se tohle splácí?
vděčnost
láska, ty, já
a moji draci.

23.4.2020
Množný číslo slova „sám“

Ty nejsi spasitel

a ani já nejsem

každej sám v sobě

zmíráme děsem

 

Každej sám sobě

svým vlastním bachařem

tak co si můžeme

dát vlastně navzájem?

Co jsi zač

a co jsem zač já

jsme vůbec k něčemu

- spolu my dva?

 

Jsme podle všeho

nesourodí jedinci

já se líbám s deštěm

ty miluješ se s vichřicí

 

Což chvílemi působí

ač je to omyl

že společně s živly

vzdycháme do tmy

 

Společně běžíme

jako laň se lvem

vzájemná kontrola

nad rychlostí, tempem

 

V bouři se zmítáme

a každej po svým

stébel se chytáme

a držíme kostým

 

Jsme topoly v nečase

V lásku sotva věřící

a zatímco se líbám s deštěm

ty jsi sbalil vichřici

23.4.2020
Bojsa

Zrozen v dešti
proti vodopádu Hospodinových slz
contra
nejistě, ale přesto sprintující
skrz čtvrtky
přes pomyslně věčnou cílovou rovinku
a bojí se
Však kdo ne?
Však kým může nebýt?
však jako každý jiný se i tento
jiný každým ptal:
Proč zrovna já nejsem slepý?
en noire vidí béžový obrys
zosobněného vaginálního ústrojí
a mimoto se bojí, mrzí ho to
a prosí za odpuštění dechu
zmatek mu tak dary přináší
(panu paní, to je jedno
hlavně že nosí včelařskou masku)
dary nejdo k zubařské prohlídce
a tak někdy blaží
proto ten, kdo se bojí
ledabyle si tenisky zauzluje
(a pak mu zblízka hola, hejsa
kaluž řekne)
věru blbě se běží
když osikou tíhu zašmodrchá
Navíc svět není stéblem, ač je stéblo světem
Navíc jsou úsměvy všem na nic.
navíc vším
jeden nanicovatější než druhý
jeden krásnější než druhý
hledající pátou nohu–oporu
klusá subjekt-pokrytec
se sudokopytníkem polepeným zodpovědností
v trojstupu jako jedno tělo, jedna duše
horší
než dimenze druhé tělo, druhá duše
přesto, ale i proto se bojí
avšak
navíc jako každý mlčí jinak
než se mlčí mluvením
(a chce odplout
v papírové lodičce do kanálu)

18.4.2020
Oblíbené trasy

Oblíbené trasy...

Třeba z Prahy na Beroun

To je tak krásná cesta

Že stojí za to jet ji vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky

 

Oblíbené trasy od filozofie do postele

Nebo na pohovku

Co kdo doma má

A proto jet kdykoli

Na výlet vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky 

 

Oblíbené trasy za pocitem

Že žiju

To jsou tak krásné cesty

Plné těšení a voňavých vzpomínek

Už jedu domů

Abys mohl být smutný

Že tam nejsem 

Znovu a znovu...

14.4.2020
Rdousící se prase

Dusno a přetemněno

bouchání

pleskající mráz na zádech

kvílící houkačka

bíle světelná

Před bouří parno a setinový smrad

puch a bomby neviditelných zvratků

neklidné chlapisko, je mu horko

děsné vedro a toho suchého potu!

bažina stahující kalhoty

bílá krev v reliéfu kapesníků

močál a pig squeal

dubisko z ozvěn epičnosti

na něm bleskový provaz

v kouři chroptění a chrochtání

v kouři z blesku Kristus

komunikuje ve vichru

neklidně

připomíná štěstí

na provaze smyčka, ve smyčce duch

podsvinče

zlom vaz!

14.4.2020
Středy po čtvrtcích

Pročpak si myslitelé neuvědomují
že nevyhnutelnost je v lidské moci
těžkopádný běh dne za dnem
je v lidských silách
vystřelit direkt do Bílé díry
a mít hned po sobotě březen před minutou
vždyť po čtvrtku dycky
přijde zase za nějakou dobu středa
a po ní další čtvrtek a pak
zase středa a dál jen další zas
středy po čtvrtcích
Početí po narození
nevěry po rozvodu

když takové pomyšlení na antimyšlení
pokradmu se k člověku přikrade
chce se jen chtít vůli mít
chce se najednou chcát
rozprsknout vnitřnosti
pryč z prosezených míst
novost neexistuje, melodie co prsty
vyťukávají neexistuje, šlamastyka
stresu neexistuje, siréna Deffessus
neexistuje, tajemství neexistujou
když se vše odhalilo až přeodhalilo
zaslepenost přeosvětlena a zas naopak

crushingly dense zvukové stěny
z trapného ticha po konverzaci sama se sebou
In the end of the day
is just a beginning of another day
valivé co

14.4.2020
Ovidie, já tě zabiju

Cos mi to udělal, bratře
mrtev kážeš Ars Igne
mně! lidem! Krásně a Zbytečně!
Krásným a Zbytečným
pekelníkům pozemským
za pokus dehydratovat mě
dehydrovaným infernem
tě sežehnu nesvěcenou vírou
na náhrobek si dám:
Zabil Ovidia vztekem“
svatě a podruhé, ty mámivá krvi!
za to, žes mě rozohnil
Ab igne ignem
za to, žes mě proti tobě postavil
za snahu utratit mou důstojnost
a touhu líbat nohy Ženštin
Pečlivě jsem vzplanutí
proměnil na uhlíky
na Karneval v uhlí Pekelnosti
z vypáleného do základů Ohněm
doutnal popel, vnouče Ohně (Ovidie)
plamen proti plamenu
bratr proti bratru
oheň proti ohni
sluha, pán a Pán zacházejí
se mnou nevycházejí – vše jde proti mně
Ale Jan je Zmatkem.
Zrno je klasou.
JÁ JSEM OHNĚM.
já sám
Jsem světlem, lampářem
transparentní pochodní
důstojnou zkratkou
k životu a pravdě, Kriste.
ars?
ars persona

13.4.2020
Sny se zazdají

na chvíli se vysvitne

vzkřísí zraky a zmizí

pak se šedě dřímá

nepřijdou-li oči na talíři

pruh světla zlatu vzácnější

pro snílky to dělávají

(na úsměvy zadělávají)

po zhasnutí do tmy se vytrácí

hvězdy bezesné noci naplní

na konci dne probuzení zpívá:

zvláštní, že slunce také spí...

13.4.2020
Jen tak jet tramvají

Jen tak jet tramvají

A vzpomínat na dříve

Kdy jsem vždy mívala

Aspoň dvě promile

Vzpomínat na kdysi

Matně jen na tváře

Divit se na stokrát

Jak Osud to dokáže...

 

Kdo koho provází

Kdo koho ztrácí

Vyznat se ve vztazích

Dává fakt práci

 

Jenom jet v tramvaji

Vidět a nevidět

Místa co skrývají

Na mnohé odpověď

Místa co vypráví

Pohádky o holce

Která se snažila

A žila dost divoce.. 

8.4.2020
Slowmotion emotion

Jsou chvíle

Kdy ustrne čas

A ticho je jak skelná vata

 

A ty cítíš jak

Se ti život tříští o zátylek

Periferním pohledem vnímáš

Průlet střepin

Jen těžko hledáš sílu

Se nárazu vzepřít

 

Dopadni tváří do prachu

Nebo to ustoj

– chytat tě nikdo nebude

Křič jako uragán

V tichosti naříkej

– nikdo si ani nevšimne

 

V takových chvílích

přestaň se bát

A na moment ustrň

společně s časem

máš přeci sebe

Ty nejsi sám!

 

Podrž ty chvíle

Kdy ustrne čas

A začni jim říkat

třeba

Šance

nebo

Příležitost

nebo

Život

4.4.2020
Arion

"Darujte mi život, když Vám daruji vše, co mám."

(Arion)

 

Namočit si rovná záda,

činí vlnám starost.

Pěvec se zlomenými křídly v purpurovém plášti,

první svého druhu,

rozechvěl ustálenou zvyklost

hřešit.

 

Lampami osvětlená cesta nevede vždy zpět.

Prázdné regály obchodů vystavují kulturní rozkvět.

Komár vysál sopku,

jež zastavila vlnobití

a daroval vládu lidem

Zmatek,

jež lze řídit konzervativně,

vždy mít připravenou pistoli

v šuplíku pracovního stolu s jedním nábojem.

 

Rozlitý nektar života rozehřeje povrch zimní louky

pestrými barvami lučního kvítí.

Betonové trosky nezrecyklovaných novostaveb

rozpadly se v čas.

Indiání duhového kmene,

na prázdné místo vysadili prastaré stromy

na věčnost pějící píseň.

Zlo svých předků hnijící z neznalosti

rozháněly děti tancem neřesti.

 

Muhammad nepřijal horu kostí vyskládanou v pedestial.

Při konání přežití,

o slávu nestál.

Popřel myšlenky,

v nichž člověk neobstál.

Mezi skalisky uzavřel svůj hněv.

Když vláčeli ho v davu,

rozdával úsměv.

Popravu zajistil mu milostivý soudce.

 

Slova překrývají skutky.

Raději neotvírat prastaré svitky,

z nichž Smutek lidstva lze vyčíst.

 

Vzducholoď pluje oblohou nad hlavami přeživších,

jak velryba vznášející se v oceánu.

Koukáme,

s údivem na postapokalyptický mechanický balet

tančící v nekonečném prostoru nad námi,

ze dna trosek zaniklého města.

Zažíváme zánik lidské pýchy,

jež odpadá s hořící živou hmotou vzducholodě

a upaluje zaživa nevěřící potomky Scyllia.

3.4.2020
Bojíš-li se

Bojíš-li se doopravdy

každý úkryt marný

 

Bojíš-li se hluboce

bát se budeš všude

 

Bojíš-li se – neutíkej!

Vždy bojíš se sám sebe

 

2014

 

3.4.2020
Následuj dav

Následuj dav

dav ví, kam jít

 

Následuj dav

dav ví, co si máš myslet

 

Následuj dav

dav ví, kam jít

 

Následuj dav

dav ví, co si počít

 

Následuj dav

s davem se neztratíš

 

Následuj dav

v davu snadno zmizíš

 

Následuj dav

a dav nebude následovat tebe

 

Následuj dav

Sám jsi, když v davu se obrátíš

 

Praha, 2014


Komu poděkovat (poezie, Nesmyslon) • Na vodě (poezie, Nesmyslon) • Něco uniká (poezie, Šimon Jan Zrno) • Depka a život a jiný hovadiny, (poezie, Pepa) • Ledový pot nemá zájem (poezie, Šimon Jan Zrno)
    

16.3.2020
Ledový pot nemá zájem

Profesor Kýbl mě kdysi polil

od té doby

zlost přelívám na vodováze

a neustále smrdím

vařícím potem…

 

mraz dívek a chlapců

míjí záda zaučeného

je zajmut a stále ho zajímá

vesmír beze hvězd

pod vypařujícími se brvami

10.3.2020
Depka a život a jiný hovadiny,

tělo moc slabý na píčoviny.

Bez nich to nemá smysl.

Do práce z práce…

Metrem. 

 

Den za dnem.

A Co je vlastně za den?

 

A hlavně,

Co je to za den?

Když ani neřekneš slovo kretén?

Nezanadáváš kámošovi.

Nepomluvíš kolegyni.

Nepoškádlíš ji svou hrubou mluvou.

Nevytvoříš rozpor.

Spor.

Ne Sport…

Metro blíží se,

A s ním další noc,

Anebo další den.

 

Nevím..

Zoufám si, 

Kdybych se jí aspoň tak zeptal.

 

Jestli neví co je to ten feminismus?

Nápověda:

Píčovina co by mi rozzářila den.

9.3.2020
Něco uniká

Na Nejvyšší hoře vrásčitější než Země

připijím s rozšlehaným pousmáním

moštem z hořkých plodů tréninku

a na té Nejvyšší hoře, vrásčitější než Země

jsem slzami podepsal mír

s Křečemi a bratrancem Smírem

zapili jsme to, smířeni s tím

zapili jsme to medovinou

a já zlézám dolů

k plážím z bílého peří

používám žebřík ze zledovatělého plynu

který se ke mně odmítá znát

který tak mizí a tak uniká

nepoužívám bungee jumping

ač vás k smrti respektuji, přátelé

nepoužívám stylizaci do sebe, syna Ereba

používám sebe jako návnadu na medvědy

na jejich služby

přestože si deníkovými škobrtnutími

tak mažu med kolem huby

a proto se tímhle musím ptát:

co dál, Dívko zlatě Zelezná?

co padá, a přesto nezapadá?

kterépak slunce je záludno propastí?

jakési křesadlo nedbá varování

ani proslzených znamení

a leze mezi mlejnské kameny…

píchá mě řiť od medu zamazaná

ale i proto, i pro taková proto

ten příběh nesedí…

mně, tedy ani ke mně v peklu či raji

co mi nepasuje Pane a Paní?

Jsi-li Fille fatale, kde jsem já?

Jsem-li geroj, v čem žiješ?

Tak se mi Louskáček zbláznil do kytar

neposlouchá mě a já mu vždy naslouchal

měl jsem snad políbit sen?

Měl jsem snad znásilnit sen?

Měl jsem se snad probudit?

Snad se probudím?

 

To všechno jest srdce vypovídající

to přítomné něco je

v budoucnu čekáním

a tak se familiérní existence

zdá být Očistcem ze špaget, ve kterém

snad náměsíčně brouzdáme…?

3.3.2020
Na vodě

Hluboké pochopení

mámivé pablesky jsoucna

hra světla a stínů

 

není důvod říkat všechno znova

co dávno bylo řečeno

 

přesto

souznění s hlubokou bytostí

vdechovaná radost

kořenící štěstí

 

ale proč to říkat všechno znovu

když všechno už se stalo

 

Prožitek

Exponované vědomí

napojení na proud

všechno je v pořádku

nikdy se nic nezmění

 

Ale proč vůbec psát poezii?

copak slova něco znamenají?

 

(léto 2019)

3.3.2020
Komu poděkovat

Poděkuj tomu

kdo ti velí

naivně se vyblít na ulici

 

Poděkuj tomu

kdo ti velí

milovat

 

Děkuj tomu

kdo ti nevelí

 

Děkuj sám sobě

tak dlouho

než sám sobě

odpovíš

že není vůbec zač

 

(podzim 2019)


Bez názvu (poezie, Civínová) • Osamělá duše (poezie, Jane) • Vzorky (poezie, Nesmyslon) • Geoda (poezie, Nesmyslon) • Zpřístupnit sbírky (poezie, Nesmyslon) • Chlad (poezie, Nesmyslon) • Audit ve skladu slzných krystalů (poezie, Civínová) • Spojení (poezie, Rogo) • Nevstoupim dvakrát (poezie, Nesmyslon) • (bez názvu) (poezie, Jane) • Déšť (poezie, Nesmyslon) • Stromy (začátek února) (poezie, Nesmyslon) • Z DUŠE.. (poezie, Janus) • Záblesk (poezie, fanky) • HORIZONTY (poezie, Janus) • Světy (poezie, Nesmyslon) • Šípková Růženka (poezie, Nesmyslon)
    

26.2.2020
Šípková Růženka

Za každou lásku

ve vlasech květina

za každé vzplanutí

výhon se popíná

 

Zplanělá růže

tak a křehká a divoká

ovíjí zápěstí

spánků se dotýká

 

Zarůstám do Lásky

listí mne chladí

trnoví probouzí

k něžnostem svádí

 

S každým koho miluji

trochu jinak rozkvétám

poupaty se obaluji

s růžemi se zaplétám

 

Jsem Šípková Růženka

pokrytá květy

v svém vzdušném zámku

prosnít chci věky

26.2.2020
Světy

Najdi si planetu

Pro svoje bytí

Sestav svůj vlastní

Planetární systém

Vyber si slunce

Kolem něhož obíhat

 

Jestli budeš muset

Kvůli tomu do vesmíru

Použij vzducholoď

Obleč se do šatů po pradědovi

A vem si jeho klobouk

 

Hraj na flašinet

Ten dodá stroji energii

 

Nebo můžeš na bicí

Ale v tom případě

Leť radši rogalem

V bleděmodrém trikotu

S rudou růží za uchem

 

Stvoř si vlastní vesmír

Stvoř si světů kolik chceš

Až najdeš novou planetu

Dáš jí jméno Země II.

26.2.2020
HORIZONTY

HORIZONTY

 

A kdyby snad někdy došlo k pádu

do osamělých horizontů,

a tys přeci nepocítil onu Závrať,

zapomeň na Jazyk

a ruchy světa,

zapomeň na lásku

a pouto k bytostem lidským,

neboť v ústavičném spěchu,

brodil ses za zbytečnými cíli

a zbytečnými tužbami…

…neb život jsi nežil a nežiješ.

 

A kdyby snad přeci

jediným svým nervem,

onen Život cítil jsi,

a proto žil,

pak onu Závrať v ohromení pocítíš,

navěky tím svoboden 

a probuzen.

 

Hlubina jest minulostí a Výšina tužbou.

Existuje skutečná prostora

uvnitř horizontu… Přítomnost.

Tu však nelze uzamknout pod oční víčka.

Jen Přítomnost je nesmrtelná

a vše ostatní jest přeludem.

 

26.2.2020
Záblesk

Potkáme se a bude to záblesk

okamžik věčnosti bez příběhů

Tvého

mého

natož našeho

nebude to kapitola

ani epizoda

jen chvíle pravdy:

jsme schopni světla.

20.2.2020
Z DUŠE..

Z DUŠE...

 

Marné je sobě 

občas slovo,

co tahem štětce

rozmáchne se v růži.

 

Zasyčí éterem,

jako duše,

letíc samo...bez hranic.

20.2.2020
Stromy (začátek února)

 

Je začátek února a jaro je tady

Stromům už tvrdnou bradavky

Co budou dělat asi tak za měsíc?

 

Vždyť ještě mají v korunách parohy

Které jim jízlivě nasadil podzim

Co budou dělat, když napadne sníh?

 

Je začátek února a kosi už zpívaj'

Že přichází jaro a ani krok zpět

Co budou dělat, jestli se mýlí?

 

V paroží stromů třpytí se koruny

Mámení lásky a volání života

Co budou dělat po zbytek jara? 

 

 

20.2.2020
Déšť

Déšť smývá mi z vlasů 

zbytky tvé vůně

 

Rezidua okamžiku

 

Kdy jsem se naposledy zachvěla

Pod vahou tvého pohledu

 

Už nebudu tak dlouze hledět

Už nebudu se chvět

 

Jinak se nic nemění

A svět je pořád stejně krásný

 

Jen

 

Nenechám už hvězdy

Přecházet si po zorničkách

Ani svoje zorničky

Bloudit po tvých galaxiích

 

Déšť dopadá na mou unavenou tvář

Kapky stékají kolem očí až ke koutkům úst

 

Úsměvem je zachytávám

 

Pláče za mě celý nebe

Já zůstávám šťastná

 

20.2.2020
(bez názvu)

Držím tě jako někoho,

koho nechci už nikdy pustit.

Objímám tvou šíji

tam, kde končí vlasy

a začíná kůže...

...chtěla bych toho šeptat mnohem víc

než tvoje jméno stále dokola...

-

A pak prý, 

že už k tobě nechovám 

romantické city...

Komu to lžu 

a s jakým úmyslem?

Nejvíc snad sama sobě.

-

Tramvaj zastavuje

a přetrhává mi sen

o bezpečí v tvém objetí,

nutí mi všední realitu,

budeš vystupovat,

měl bys už vystupovat..

Naposledy zahlédnu oči,

co svádí snadno slečny do průšvihu

a vdané paní přidělávají vrásky 

19.2.2020
Nevstoupim dvakrát

Nevstoupim dvakrát do téže řeky

Říkáš

Přemýšlíš o tom

A smysl ti uniká

 

Vstupuješ do řeky a zůstáváš stát

 

Nevystoupim nikdy z řeky

Říkáš

 

Stojíš uprostřed koryta

A řeka stejně

Jinam uplývá

 

17.2.2020  (upr. 21.2.2020)
Spojení

Chvíle

okamžik

osamocený čas

Bůh je v nás

i kolem nás

a když se v nás

s tím kolem spojí

svět chutnat bude

radostněji

 

(16.11.2019,Praha- ostrov Štvanice)

14.2.2020
Audit ve skladu slzných krystalů

NaCl, sůl kamenná

normální kuchyňská sůl

co tu bude za sto let?

stále ta samá zasraná sůl

 

dědictví rodu - šutry

co nerozpustí ani kremační pece

 

z domu kam chodím spát

postupně mizí pokoje

ne nedám si kafe

nezastavíš to

sedět svedu už jen

u smrtelný postele

 

v posledních dnech

se jim kůže vypla jako vosk

trpělivost s Bohem je víra

poslední pokoj

na knotu visící

odškrcující se kokon

za jeho okny spartakiáda

krysí závod

pouťové šlágry

 

nesmiřitelná puška

co zanáší

trpělivost se sebou samým

je naděje

netrpělivě prosím

ať to všechno rozpráší

13.2.2020
Chlad

Jednou se tím svým chladem zalkneš

A úplně na konci 

Dojdeš poznání

 

Ale tvá poslední slova

Ta nejniternější pravda a vyznání životu

Zůstanou navždy uvězněna

V drobných krystalcích páry

 

A budou už navěky vnímána

Pouze podle chemických a fyzikálních vzorců

 

Jednou se tím svým chladem zalkneš

Nepřijde-li někdo

Kdo ten proces zastaví

Kdo rozehřeje strukturální vzorce 

Které ti tak despoticky vládnou

 

Jednou se tím svým chladem zalkneš

Jestli tomu člověku

Nedovolíš hřát

 

A úplně na konci sice dojdeš poznání

Ale tvůj poslední dech

Konečné vyznání životu

Zůstane navždy uvězněn

V drobných krystalcích pravdy

13.2.2020
Zpřístupnit sbírky

Pojď se mnou trávit čas

Můžeme vzájemně listovat

Ve svých vnitřních sbírkách

 

Básní či motýlů?

Obrazů, známek?

 

Každému dle chuti

Jenom ne ve sbírkách

Interních válek

13.2.2020
Geoda

Jsem si jistá

Že kdyby někdo vzal

Mou hlavu do dlaní

 

A rozřízl ji pilkou

Spatřil by neskutečnou krásu

 

Byl by ohromen 

Množstvím drobných krystalků

Ozářen silným proudem duhy

Zmaten hrou světel a stínů

Oslněn výbuchy hypernov

Ohlušen hudbou sfér

A zmámen vůní čerstvě vyvržených feromonů

 

Jsem si jistá

Že kdyby někdo vzal

Mou hlavu do dlaní

 

A rozřízl ji pilkou

Z tý krásy by se dočista posral

10.2.2020
Vzorky

Všichni jsme jen vzorky

Na vrásčitých površích

Zelených klobouků

Smržovitých hub

7.2.2020
Osamělá duše

Tak sama

Jak jen duše může být,

Jak jen bytost může být

Ve světě věčného odmítání.

 

Kdo by ji mohl spasit?

Anděl strážný je poslední,

Který to nevzdal...

...ovšem jen z božské povinnosti.

 

Vysílá na sta signálů,

Nikdo však nepřijímá. 

Zprávy nejsou doručeny,

Adresát k nezastižení.

 

Tak sama. Cizí i u sebe doma.

Draci krouží v ulicích

A město nebylo nikdy méně nebezpečné,

Než je právě teď,

Když už na ničem nezáleží.

 

Ať si tu duši zatracenou

Draci sežerou...

... ať pojdou na její hořkou chuť

A duši s sebou strhnou do podsvětí.

 

Tam aspoň nebude sama,

Démoni všude kolem,

Krutost už není nevýhodou

A duše zmizelá nikomu na světě nechybí.

6.2.2020
Bez názvu
Rozkřiklo se že 
kdosi ukradl příbory
a z trhu zmizela všechna kůže
 
náhoda?
hromy, záblesky
nepokoj
nehoda, děsně virulentní tvor
zacpu si uši
schovám se
do bezpečí pod topol

rozkřiklo se že
někdo ukradl příbory
a dělal si selfíčka svých ran
od kradenýho stříbra pobodán
čelisti vlastních ok
zakouslý v odhalenej bok

liška, mrchožravý pták?
daddy issues vykloval
zbyl jen vykřičník 
otazník
nepokoj

obrátím kapsy
a možná neodvrátíš zrak
jedinej dárek co lze dát
tak či tak
brzo, snad na jaře
zastaví už vlak

bude tam mohyla,
čerstvá vůně
přes rejstříky čichových nervů,
přes píšťaly mozkového kmene
nech ji v sobě rozeznít

prosby o odpuštění
bude to znamení,  
budou to narozeniny.
 

Př. n. l. (poezie, Lokálka) • Vousy (poezie, Nesmyslon) • Šťasně nešťastný (poezie, Frankie Táborák) • Sobotní neděle (poezie, Medvěd) • Bukhe (poezie, Medvěd) • Po-po-potom (poezie, Medvěd) • Jo (poezie, Medvěd) • Víno (poezie, P(ř)íšeRadka) • Bojkot (poezie, Medvěd) • Blok (poezie, Medvěd) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • konzumenti (poezie, kolemjdoucí) • Matčina rebelie (poezie, Nesmyslon) • Nočník (poezie, Kalimeee a J.J. Fiala) • N z v (poezie, JaNe) • Fantomové křeče (poezie, Nesmyslon) • Láska (zasranej hipík) (poezie, Nesmyslon) • Šediny (poezie, Nesmyslon)
    

31.1.2020  (upr. 1.2.2020)
Šediny

Našla jsem si ve vlasech

První šedý fous

Tak už i mně dal Měsíc pusu

Už i do mě si čas kous'

 

Že je šedý nevadí mi

- strukturou mě trochu mate

Silnější je, neposedný

Svoji roli těžko chápe

 

Je to rebel, divočák

Teď přijde mi to logický

Ten šediváč je zřejmě chloupek

Pobloudilý

Pubický 

 

30.1.2020
Láska (zasranej hipík)

Doopravdy věřím

Na světovou Lásku

Lásku s velkým EL

 

Tu, která vším prostupuje

Bez bázně, bez pravidel

 

A skutečně chci pro všechny

Usmíření, dobro, cit 

 

A opravdovou Láskou

Bolavé duše uzdravit

 

Láskou vyléčit chci 

Celej svět

 

Jsem zasranej hipík

Tak mě, Lásko, veď!

29.1.2020
Fantomové křeče
V amputovaných končetinách
Stále ještě tepe
 
Vzpomínky na údy
Které už nemám
 
Bolest po vzpomínkách
Jichž dávno jsem se vzdala 
 
Tak snadno tu tlustou čáru
Přece jenom neudělám
 
V dávno promlčených 
Částech duše
 
Pořád cítím záškuby
A fantomové křeče
29.1.2020
N z v

Nezachráníš všechny,

Minimálně ty,

Kteří zachránit nechtějí..

Už ti nic z toho nebudu říkat.

Ani pohledem....

.....pár metrů

Jak nepřekonatelná propast.

Bičování slovy

Každá narážka

Ta cizí slova tak blízce vystihující skutečnost..

Jsi tak podobný už mnohým...

Spřízněná duše, někdo, kdo chápe,

Kdo aspoň zdálky zahlédne ty démony v mé duši..

Kdo se přiblíží tomu nic, co je uvnitř mne,

Téměř na dosah,

Téměř to nic vyplní,

Stane se mnou. 

A já se stanu někým jiným..

Jen nejde oddělit moc dobře duši od těla.

Tělo nejde odložit u botníku

A dál vejít jen s nahou duší..

Kéž by to šlo. 

Pubertální osudové lásky

Vystřídala sofistikovaná citová vzplanutí.

Konce jsou stejné...

.. rozervaná duše

Zdecimovaný náhled na sebe,

Případ pro psychiatra. 

Už tolikrát. 

Tolikrát jsem se nechala strhnout přesvědčením,

Že zázraky se dějí,

Andělé bez křídel chodí mezi námi,

Vily mají právo tančit kdekoli,

Silní chrání a křehcí jsou chráněni,

Vše je jak má být,

Pokud jeden jediný člověk chápe...

Chápe... Mě.

 

26.1.2020
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Nočník

Su nočník a nemůžu spát,

mužeš do mě chcát, hej!

nebo chce-li se ti srát, hej!

Mužeš v klidu usínat

a nemuset se posírat.

 

Jsem nočník, létající muž,

tak se ale nauč už,

nebejt poloplnej huš hej.

 

Kempim pod postelí,

ať je pátek nebo pondělí.

Tvý mokrý sny vídám,

když sereš, vždy tě hlídám.

 

Jsem tvůj kámoš NOČNÍK, hej!

Nejsem úchyl ani gej,

a když jsem po vokraj plnej,

letím za hejnem s dojmem, hnojem.

 

Tvá hovna před spaním nočník nosit musí,

po okraj narvaný, s tvými výkaly si něco zkusí.

 

Křídly mávnu,

pak se vznesu nad vrcholky lesů,

kde hejna nočníků tvý hovna nesů

a srdce jim plesů.

V temný noci nočníků je rej.

Jsou to tvrdý kluci, ze sebe jim něco dej!

V klidu do mě nasírej, hej!

 

K hlavnímu nočníku valijó k lesu,

vodevzdat vejslužku, už mu to nesů.

Za nuzkou vejplatu,

přesto mám svou prácu rád,

jsem noční muž - NOČNÍK – tvůj kamarád.

16.1.2020
Matčina rebelie
Po láhvi vína
Mám divokou náladu 
 
Po celým bytě
Jen kromě ložnice
Načmárám po stěnách 
kosočtverce - 
 
- Symboly lásky
 
Peacy a květiny
Srdíčka, osmičky
Ležatý 
A taky prasátka
Čuráky
Trimuskuly 
 
Jaká jsem rebelka!
- bezzubá bába
 
To víno byly Rychlý špunty
A pastelka? Bílá barva.
16.1.2020
konzumenti

zatímco řešíš jestli levo je opravdu vlevo
pravo pohltilo levo
psi už čipy zaintegrovali bez keců
a dróny střílí do konkrétních borců
vůbec už taky nedostáváme peníze
jenom kredit
pak si ho ve volnym čase měníme
za papíry a ty za co přežít
auta už jezdí dlouho v pravo
mělo by se to změnit
v tesku už taky dali zeleninu
místo uzenin
zachránil by se průmysl
auta s volantem vpravo
sedmičky ztratili podporu
začneme makat na novo
pozor na mobil
má v sobě skrytej cíl
apku pro psychouše
co nezvládaj změny
a nevíme proč
bojí se konzumentů

16.1.2020
svazky

svázali lenina, stalina, i sadáma
havla, klauze i zemana svázali
děti čmárají do předsádek
a podle hlasu dá se poznat rodič
co nadává na pořádek
co je chycenej na vějičku
gdyž nedal si pozor na kapičku
ale má plnou ledničku
a novou kartičku ke vstupu do ohrádek
svázali ho
děti na nervy mu kreslí
automatický kresby
za pět let ojetý auto
nástavec na čůráka
nějakou mladou blbku by tim moh vodrovnat
semišový volant a vůni ve stromečku
děti už kreslí smajlíky do slepých zrcadel
svázali svazáky i šmejdy svázali
už aby se probral koniáš
a osvobodil je i nás
je kouřem a nás terorem
automatický kresby
děti čmárají do předsádek
zatímco mámy přítel nadává na pořádek

16.1.2020
pájka

gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně
vzdálený pohled skrze díry
a smrad síry

mezi jídlem a spánkem
procházím semotamo
pokojem, ticho, jen
hodiny klepají do hran

a je to děsivé to
blahobytné nic mezi
střelnicí s honci a domy
milionářů co přesávají
krev do hypoték

i ten den je potažený
plísní a v hlavě slovní
inverze

jinak nálada je dobrá ale
chtěl bych být ptákem co
zakládá nový požár v
buši

nebo aspoň náklaďák
bez brzd co kácí ty zdi a
tuje
jak nicotné je bytí v
blahobytu

asi jak zima bez kamen

v holobytu


až prázdné duši

díru proletuje

14.1.2020
Blok

Blok, co je to blok?

 

Občas píšu a kreslím…. no jako cvok,

 

není to těžký, někdy zas je to jak jít proti zdi, vidět jen smog

 

Každopádně cítím, že….

 

zdmihá se tu velka píle, je to celý jen v tvojí síle, nikdo přeci nechce, aby jsi nosila v batůžku instatní výlev, nebo neuvěřitelně zábavnej 15ti vteřinovej příběh

 

Tak postav si pro hlavu výběh

 

No, někdy je lepší jen říct, co je na jazyku, nesnažit se najít tu správnou kliku a čekat, kdy dobrej nápad uděří. 

14.1.2020
Bojkot

Chtěl bych víc umět urážet lidi, nesnažit se v nich vidět tolik dobra, a pak se divit

 

ale stejně to hledám.

 

Bojkot představ,
bojkot předsudků

 

Někdy bych chtěl toho hnusnýho dědka strčit ze schůdků

 

No, dej si pozor, když budeš moc optimistickej,
tak dostaneš na budku,

 

Taky bojkotuješ spoustu věcí, ani o tom nevíš přeci, a nechceš o tom slyšet,
všechny nesouhlasný hlasy ať raději našlapují tiše.

 

Tohle je můj pohodlnej pokojík mejch vysněnejch představ o realitě,

 

Rád si tu přemýšlím skrytě, ve svým krytě,

 

v bytě vystavených představ o tom jak se věci maj,

 

a co je jinak než jak to lidi znaj,

 

to prostě nevnímaj.

 

Prostě to nechtějí slyšet,

dáš si kousek quiche?

 

 

A neboj, nemusíš všude chodit tiše!

7.1.2020  (upr. 8.1.2020)
Víno

Vlastníme míň než nic.
Útrapy snídáme u silnic.

Za nehty schováváme zmar a špínu.
Bráníme se sobě - nakyslému vínu,
plnému hořkosti, zkurveného splínu.

Který v hlavě dělá zmatek.
Láska a nenávist  nerozlučný sňatek

Rozlévájí víno do sklenic.
Dokud máme vše.
Pak až nezbude nám nic
chceme nalít ještě víc.
Třeba kýbl, nebo jen pár lžic.

A až do dna k zoufání
pijeme žal mnoho dní.

V roušce bytí. Těch pár chvil.
Šťastně jsi tu s námi žil.
Než jen smutek navždy zbyl.

7.1.2020
Jo

Asi napíšu co mne za srdce bere
Hele
Jsem tu sám
Cítím se jak tele

 

I ve svým těle

 

V kostele bych snad taky chvíli přemýšlel o tom co říct

 

Všechno se mi to v hlavě mele

 

Asi je mi víc věcí u prdele.

 

Směle bych rád vykročil krokem vpřed

 

Věci jsou tak bdělé jak je vnímáš

 

Tak vřelé jak je přijímáš

 

Tak světlé jak je chceš vidět

 

Tak tmavé jak jsou

 

Snad ti to stačí

 

Ano, milovat bych chtěl snad jako každý

 

Ve svém těle

 

Snažíš se najít ty správný pocity
Abys řekl někomu že jsi vším sytý

 

Jako naše nebe.

 

Bubu

 

Chci psát, chce se mi
Pod kovadlinou nátlaku píšu tuhle sloku

 

Jako parta mloků víc nevím
Jen vím že je mi dobře

 

Tak ahoj,
nazdar bobře,

 

já plavu na druhou stranu.

7.1.2020  (upr. 14.1.2020)
Po-po-potom

I když to tak nevypadá, tak jsem tě asi dostal,

 

jen tu chvíli počkej, protože tady bude postal!

 

Ani jsem si nevšim, jestli mezitím jsi se pochcal

 

Mozek ti všema sítěma zmokval,

 

Do roka a do dne ťukáš na stejný dveře

 

Tak možná se raději schovej pod postel,
nebo si postav kostel,

 

a pomodli se, abys už kurva dospěl,

 

tak cos chtěl? 

7.1.2020  (upr. 8.1.2020)
Bukhe

Hledám klid v duši,
Kdo mě zná ten tuší
Asi už toho má taky plný uši,

 

Na zdi mokrý slzy suším
Ale vím co musím

 

Vezmu svou vůli
A když neuhneš, tak rozdělím tě v půli

 

Snesu se jako drak zhůry
Bude tam nadávek fůry

 

Omotám si tě petimetrem šňůry

 

Kvůli tomu,

 

Abys byl v bezpečí. A kdo nestojí, či snad ani neklečí...

 

Snad neschováváš se pořád před něčím
No tak radši dělej něco než nečiň 

7.1.2020
Sobotní neděle

V kostele sedím už od rána
Vrána sedla na okno



A já jen nechtěl zmoknout

 

Je tu o dost větší koncentrace zmatených lidí

 

A já taky hledám odpovědi

 

Řeknu ti jak to dopadlo,

 

Ale to až
...
Po zpovědi 

7.1.2020
Šťasně nešťastný

Měl jsem ženu

miloval jsem ji

milovala mě

byl jsem šťasný

byla šťastná

měla milence

milovala je

měl jsem milenky

miloval jsem je

byla šťastná

byl jsem šťasný.

 

Oslovila mě dívka

stali se z nás přátelé

líbil jsem se jí

líbila se mi

spali jsme spolu

měla radost

měl jsem radost

zamiloval jsem se

byl jsem šťasný

zamilovala se

byla nešťastná

byl jsem nešťastný.

7.1.2020
Vousy

Měsíční paprsek

stéká ti po tváři

 

a vždy když se přiblížím

stříbřitě zazáří

 

přitom to zapraští

tak jemně, tak tiše

jako když motýli

šimrají v břiše

 

Při každém objetí

při každém polibku

do ucha zašumí

jak včela na kvítku

 

zašumí, polechtá

vědomí zjitří

jak ticho rozdírá

van věcí příštích

 

nejhezčí ze zvuků

v přeněžném tichu

je praskání vousů

přímo v mém uchu

4.1.2020
Př. n. l.

Na vysoké skále spali andělé
Na skále, tak vysoké a vzdálené
Když se někdo dostal až na vrchol skály,
Zeptal se andělů, kteří spali, zdali,
Tak prý stále ne, tak stále ne. 

 

Na vysoké skále spali andělé,
Jejich bílé hávy byly zardělé 
Za západu slunce – vyčkávali, kdo přijde?
Nebeští agenti, Mesiášovi lidé?
Čekali? Očekávání bylo šílené

 

Na vysoké skále spali andělé
Magnetické pole bylo neustálené 
Různé části skály zakrývala mlha
On chtěl vědět, zdali, tak na skálu šplhal
Vědět, zda už ano, nebo stále ne,

 

Vyprávěl andělům na vrcholu skály:
„On by naslouchal, my bychom poslouchali
Ty pravdy zjevené a zjevné, spojené.“
Však andělé, již bdící, jimž meče plály,
Říkali, ale ne, ještě prý stále ne.

 

Na vysoké skále stojí andělé, 
Jejich meče hasnou, jsou rozpálené
Jen něčí hrozný řev – a ostré vrchy skal 
Stále ne! Bože, krev! Už se zas někdo ptal 

 

 


Kazajka bláznům (poezie, P(ř)íšeRadka) • okna (poezie, kolemjdoucí) • Život (poezie, Nesmyslon) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, fanky) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • Instantní cappuccino (poezie, Kulturni p_rnograf) • Nejšťastnější ze všech nešťastných lásek (poezie, Nesmyslon) • Láska buddhů (poezie, fanky) • Diagnóza (poezie, Nesmyslon)
    

31.12.2019
Diagnóza

Myslím, že jsem umřela

A tys mě láskou probudil

...

Když o tom teď přemýšlím

Možná, že jsi nekrofil

29.12.2019
Láska buddhů

Až budeme oba buddhové
můžeme se milovat

beze všeho

bez vášně
bez romantiky
bez dramatu
bez pomatení

bez prahnutí
bez chybění
bez představ
bez zklamání

bez utrpení

29.12.2019
Nejšťastnější ze všech nešťastných lásek

Dívám se na tebe

 

Teď už jako na záznam

Jako na starý zaprášený film

 

Jen já vím kde je uložen

A ještě si tě někdy promítnu

 

Ale nijak často

Nechci si moc zasvinit hlavy

29.12.2019
Instantní cappuccino

Olíznout vanilkové nebe špičkou jazyka.

Ponořit svá ústa do mléčného moře.

Krystal cukru na dně mne drtí.

29.12.2019
kormidlo

mám nejkrásnější ženu
a přec musím
ukazovat svému srdci směru
lézt do svého hrobu
a do bordelů

23.12.2019
(bez názvu)

vytvořil jsem iluze

které prasknou

zabalil je do slov

která škrtí


a prý na důkaz Lásky

bezelstné nevinné Lásky

která neumí ublížit

které se hnusí důkazy


jsem jimi vystlal Tvůj pokoj


a prý jen kvůli pravdě

obyčejné nepatetické pravdě

která už předtím ležela na zemi

které se hnusí ukazovat se s rámusem


šlapal jsem v nich a rušil Tvůj spánek


Tebe,

kterás mi dala všechno

kterás mi věřila jako nikomu

kterás mi od začátku říkala

co se stane

19.12.2019
(bez názvu)

celý svět okolo si vydloubal oči

a Ty přicházíš ráno k zrcadlu

a maluješ se


vítězíš ve své hře

vtipkuješ, směješ se, tleskáš

chvíli si připadáš trochu sama

budeš dnes zase poslouchat jejich nesmysly

a večer se zachumláš do knížky


je krásně zima

18.12.2019  (upr. 23.12.2019)
(bez názvu)

všechny tyhle možný světy

všechny tyhle představy

jsou tak prázdný proti tomu

že tu teď

proti mně sedíš

proti týhle sekundě věčnosti

prožitý do morku

18.12.2019
Citlivější, pozor! Dílo zavání pajzlem.
Život

Život je kokot

 

Stojí

Psáno na lavičce 

V parku zvaném Slepičárna 

 

Ale piču

18.12.2019
okna

tak jsem přeci jen,
v otevřeném okně uviděl boha.
byl zarámovaný a zbožný,
bez poskvrny byl, až gdyž se sám stal skvrnou
a stála mu noha jeho samého
na ramenou,
gdyž se díval na věc přímo
byl, jak se tak říká,
sám sobě na ramenou
a žádné amen
ale rameno ho neslo,
ač,
až k nebi to nebylo.
bylo to tam,
gde jsou dobré výhledy!

3.12.2019
Kazajka bláznům

Bláznovství je jediná cesta svobody

I svěrací kazajka je volnější než toto.

K zbláznění nepotřebuji rozum, či hloupé návody.

Stačí mi žít a možná proto


jsem Bláznem.


Misie tvých vět (poezie, Civínová) • Jak to jde (poezie, Civínová) • Těší mě! (poezie, Civínová) • Bez názvu (poezie, Civínová) • Poctivý milenec (poezie, ) • vize (poezie, kolemjdoucí)
    

17.11.2019
vize

ptám se sám sebe:
co je to hledat vize?
a toto jsem zažil
zažil jsem vizi živou jako že jsem
vizi, že průvodce tě může vrátit na zem
zažil jsem vizi
na zemi to bylo
tehdy, šeřilo se
za ramenem mi stál táta
vedli jsme si svou
na téma
kataklizma
a Otom stál při tom
žena bičovala muže
opřeného o strom
v kůži se hladila
své tělo oblila
zvukem švihu
srna
jen pozdravila
a zeptala se:
Co je to hledat vize?

12.11.2019
Poctivý milenec

Vše jen

jako letmý dotek

plný křehkosti

a úcty

poctivý milenec

pronese svá slova

jako modlitbu

poctivý milenec

zpívá jméno

milované bytosti

s nejvyšší pokorou

poctivý milenec

se rozplývá

v naprosté oddanosti

ve svatém okamžiku

souznění.

 

9.11.2019 Slovensko-Martin

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Bez názvu
Ondřej spadl s lahví
k nám do postele
pili jste destilát
mluvili o mimozemšťanech
byli klidní a veselí
jako kdyby bylo po vysvědčení
času neomezený množství
a vy právě dostali od mámy 
zmrzlinovej pohár

já předstírala spánek

myslela jsem na zaprášený globus
v tvém dětském pokoji
na nápis
Ondřej, Matěj, Adam - svět patří nám!

než zbyli jenom dva

víš, po všech těch letech
bych mohla být tvůj třetí bratr, vole
a ty se stejně bojíš být zranitelný
jak kdyby ti nedošlo
že zranitelnost neodhaluje tesáky
ale něhu
11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Těší mě!

monotematická 
parazitická 

hnida

VEŠ
cucající zpěněnou krev

plna abnormálně zbujenejch očekávání

máte ještě ňáký přání?

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Jak to jde

Na počátku bylo slovo
to slovo...
jak to bylo?

DO HÁJE
takže vlastně jenom
do
dobře
fajn
skvěle
cha cha cháá

před otázkou jak to jde
jde uskočit na protější chodník

nečinnost
nečinnost všeho schopná

11.11.2019  (upr. 12.11.2019)
Misie tvých vět

Misie tvých vět
vstoupily na můj břeh
kostní porcelán se začal chvět

z kredence mě napadaly
starý strachy
oblíkala jsem jim tvoje šaty


je v rozbitých šálcích
pochopení,
je lehký nemít strach
když v zemi tvý
hlad není?


Probouzení míru (poezie, Rogo) • Chci důvěřovat (poezie, Civínová) • Dobrý manipulátor (poezie, Jaroslav Alétotaky) • (bez názvu) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nechceš-li mě potkat (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

31.10.2019
Nechceš-li mě potkat

Nechceš-li mě potkat

nedělej to

nebudu litovat sebe

nejsi nic k přivlastnění

nebudu říkat, že děláš chybu

každý stojíme na své cestě

a nebudu říkat, že je to škoda

všechno se to mělo stát


Nechceš-li mě potkat

nedělej to

anebo ano

co já vím

30.10.2019
(bez názvu)

Že máš debilní náladu
z toho se pozná, že nejseš osvícenej

už jsem dlouho neměl debilní náladu
ale z toho, že dlouho nemáš debilní náladu
se nepozná vůbec nic

teď mám debilní náladu
na vnitřní straně víček mi bliká error
zatimco se snažím znovu a znovu přečíst
větu z návodu k použití

všechna strast koření v prahnutí

26.10.2019
Dobrý manipulátor

dobrý manipulátor

dokáže zmanipulovat i sebe

až si myslí, že je někdo jiný, než je

až mluví jako někdo jiný, než je

až jedná jako někdo jiný, než je

až je někdo jiný, než je


věř mi

jsem dobrý manipulátor

12.10.2019
Chci důvěřovat

životu
že mne nese kam má
a hned teď můžu přelézt bar
ale žádné z mých karmických převtělení
tě už nedožene
směješ se jako dítě,  
vyjídáš z půllitru koktejlový třešně
bradavky, marcipánový růže
půllitr ti trhám z rukou
růžová je nejbrutálnější barva,
říkám a dopíjím dehet
co zbyl u dna
jedno zda vrabec v hrsti
či holub na střeše
A. Karenina a teta Kateřina,
směju se
ale jinak

8.10.2019
Probouzení míru

Stav klidu

mír se probouzí

nekonečné světlo

souznění s tichem

souznění s harmoniemi

pohyb utvářený

putováním mraků

ve větru.

(2.4.2018-barranco Gugui-Gran Canaria)


Máhatma (poezie, Nesmyslon) • oni a oje (poezie, oje) • Sychravo (poezie, peterkey) • Žiju poezii jako blázen (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

30.9.2019  (upr. 20.10.2019)
Žiju poezii jako blázen

Jsem blažen

sražen na zem

Bůh se na mě dívá

očima žen

25.9.2019
Sychravo

Nad lesem stoupá dým,

upíjí z kaluží,

ztrácí se v oblacích,

do světa navrací

sychravo.

 

Štiplavý vlhký chlad

zalézá pod kabát.

Po oknech kreslí mráz,

uvnitř i kolem nás

sychravo.

 

Končí se čas radovánek,

les se chystá na zimní spánek.

11.9.2019
oni a oje

Chtít
se v tobě rozpít
jako se jedna barva spojí s druhou
a stvoří spolu něco výjimečného...

Okolní svět sem nepouštěj!
jen za zavřenými víčky existuje štěstí.

Oklikou se lopotíme za štěstím.
Skloňujeme je.
Jdeme cestami
a míjíme se na nich,
stále spolu
- spoutaní - 
okovy pevnými jak prazáklad světa,
ostatně co jiního je náboženství?

Dostat se ti pod kůži
a při tom tě nesvléci ze šatů...
...nevinnost sama!
Zvířecí já postaveno do kouta;
trp a čekej!

On je tak předvídatelný
jak večerní televizní program
a rodinná idylka o víkendě 
tam na jihu.

Duše se setkají
a co ti na tom vadí?
Ano! Co mu na tom vadí?

Obratel občas obludně křupne.
Mít rovná záda občas bolí.
Stejně je marná to lidskí pachtění.
Hlavně bezpohlavně.

2.9.2019
Máhatma

Nahá tma


Skřítci (poezie, peterkey)
    

9.8.2019
Skřítci

Kam jste mi zmizeli

moji malí skřítci?

Kam vás lišky vzaly,

malí budulínci?

 

Tak dlouho chodím lesem

chodím lesem

lesem

Už ani nevím, kde jsem

nevím, kde jsem

kde jsem

 

Kolem jenom stromy

a kapradí

kapradí.

Ale nikdo, kdo mi

poradí

prozradí.

 

Cestu ven

nevidím žádnou.

Mlha přede mnou

a mlha za mnou.

 

Zase klopýtám přes bludné kořeny,

už zase klopýtám.

 

Kam jste mi zmizeli

moji malí skřítci?

Kam vás jezinky vzaly

malí pacholíčci?


řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • Nebola som tu (poezie, katarína) • Vadí to? (poezie, Lokálka) • sen (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

23.7.2019  (upr. 18.12.2019)
sen

ona si ho vysní
on se jí splní
a od té chvíle sní on o ní
jak voní
jak vrní
když do ní
proniká
jak říká, co se neříká

23.7.2019
Vadí to?

 

Podzimpád. Jsme tu sami

Ještě snad s květinami

jež chřadnou vestoje

My dva

 

prázdné pokoje

***

 

Tak jsem zas celý den hrách na zeď házel

Okno jsem zavřel, sklo zarůstá mrazem

Kde je jas a kam se poděla žoužel?

Ohřeju vodu, pak zeptám se nože

Ač se čas vleče – tak ne a ne stát

Já vkleče večer vymýšlím skeče

Dokud krev teče, je čemu se smát

***

 

Slepá je zeď, jež hledí do zdi

slepá jak okno, za nímž je noc

Sním a jsem ve snu

Toužím se probudit

Sám ve svém bdění, nemůžu usnout

Zeď kouká do zdi

Pevně se držím, toužím se pustit

Zeď zírá do zdi

A nemůže se hnout 

***

 

Venku je druhá tma

Druhá tma nepovolí té první aby sešla

Venku je druhá tma, měsíc a pořád horko

Co je to – co v té tmě se mě jen může dotknout

Vevnitř je první tma

Druhé tmě nepovolí, aby se zvedl vítr, aby mě osvěžil

Zatuchlé prázdné nitro – chuchvalce pavučin

Vytrhlé z rozmýšlení

Obutý prázdný vagon bdí, tluče do kolejnic

Při cestě krajinou pročítá cizí jména, cíle, kde nestaví

A tím svým ubíháním odbíjí svítání

Paprsky přináší třetí tmu, mhouřím oči

Světlo mě svazuje, jak věci osvobodí

Přichází třetí tma

To je ta nejhorší.

[Autorka Alice K]

***

 

 

Chvěju se chvěju, na posteli

Peřina – děvka má – a špína za nehty

Mé zámky z povětří a moje vzdušné hrady

Prosímtě, odejdi, vždyť jsme tři, nech mě tady

Prosímtě odejdi, už jsou tři, měsíc se toulá – kdesi

Prosím tě, naléhám – a ty tu přece nejsi

 

***

 

 

Gastronožka

 

Včerejší oběd stal se mi pastí

Najednou nevím, proč vlastně požívám

Maso i kaviár, kdepak je schrastím

Už pouze ze zásob tukových přežívám

Nehledím za sebe, neznám svůj epitel

Doufám, že žije mých pře-mnoho končetin

Jsem zralá stonožka, potravin nepřítel

Můj život započal hromadným početím

Jsem bytost z nadsvěta, žijící v podsvětí

S obavou, ohladu, jak se s tím popasu:

Asi vám Poslední večeři zasvětím

Začínám ujídat ze svého ocasu

[asi jsem před lety uveřejnil v Clinamenu, snad jim to neva]

 

***

 

Měl jsem se narodit v poloze pánevní

Šestinedělí? Jsem stále v ní

Zůstanu! Celý se pokreju vápencem

Lépe být sochou, než novorozencem

 

***

 

Přijmi orkán jako svoji součást

Odvrhni vše, čím se k zemi poutáš

Roztáhni křídla – už cítíš, jak stoupáš

Přijmi orgán jako svoji součást

Ať je tvá zhouba

To ostatní smaž.

 

Svítání ředí tvoji krev

Potrubí z obou Korejí

Posílá zajatce všemi směry

Kohouti spí a jejich zpěv

Až nastane, přehluší kvéry

„Cháska celou noc kalila, tak kde jsi, moje rozmilá?“

Tvou krev ti ředí úsvit dní

Co na tom, že jste průsvitní

A umounění od sazí, tvá milá právě přichází

„Dnes tady držím nad vládu, než zcela spadnem do Hádu,

Když naděláme mrtvých dost, možná nás čeká Tartaros.“

 

Šukej tiše,

A nebude to hřích

Bůh má klapky na očích

***

 

Koukám se nahoru, nahoru k úbočí

Je klid jak orkán pán přestává vát

Nebe se nehýbá, země se netočí

Země se netočí, zůstává stát

 

Náš pán orkán

A noc jeho sestra

Někomu podá smrt

Mě vzbudil ze sna

 

Jdu si pro tebe,

Jsem tvá racochejla

Neboj se a pojď se mnou

Do černý vody, hloubš a ještě hloubš

Jestli chceš, zkus se jí nadechnout

Jenom dej pozor na mý nový křídla

Hladina ve stínu má lesk jak z ropy

Jestli chceš, můj milý, zkus se jí opít

 

Leviathan? Nautilus? To potom v klídku

Nad láhví proberem (hej, támhle leží Kursk)

Teď vidím havrana, v zobáku snítku

Zem bude tím směrem, držíme správný kurs

 

Stoupáme nahoru, na horu, jsme pár? Snad.

„Kdybych moh, tak si nás, s křídlama vyfotim“

Stoupáme nahoru, na horu. Ararat?

Pche! Trámy, stěžňoví, kolem pár chcíplotin

 

Masařky, maso, škyt, červi a žebra

Rozepni křídla a vychutnej přetlak

Vem si mě na záda, běž a pak výskok

Máš strach? To pomáhá, let je už blízko

 

Já se ti to kurva líbí,

Povětřím svobodně plout

Vzlétni,

Vzlétni

 

Už nejde dosednout. 

***

[Poslední dva útvary jsou úryvky z Března, zpěv III. a IV.] 

 

[Uveřejněno po několika urgencích, jde o věci převážně starší. Další dílka uveřejněním, až budu mít zas čas. 

Ahoj, 

Lokálka/Smažák]

23.7.2019
Nebola som tu

Nebola som tu.

A zase tu raz nebudem.

 

Medzi tým

preskakujem

dlaždice

na Národní třídě.

 

Sú ako dve kocky ľadu

narážajúce na seba

pri globálnom oteplovaní.

23.7.2019
jsme jiní

zatímco ty vykvétáš už nad ránem

já až za soumraku dotýkám se země prsty

u nohou,klekám a svým peánem

protékám mezi tvé prsy

 

jsme jiní

a to je dobře

 

trsáme, ze strun a stébel

já peánem a ty trsy svých stébel

tvá tlama je plná slin

já chci být potravou, nebo tvůj syn

 

jsme jiní

a to je dobře

 

ty toneš v čekání na slunce

já jsem mrazem

přimrzlý k tobě dotud

pokud věříme na zem

 

jsem jíní

jsem samec

a to je dobře

23.7.2019
čarodějnice

nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného
nepokořeného
s formulářem bez formule
závodníkem bez stavidla
opričníkem bez půdy a bez pána
bez psí hlavy a bez koštěte
čarodějnice
bez stánku prodejce
nechá mě stát
a nežene

23.7.2019
modřín

až budeš
obklopen ničím
zalátá ti pak hlavu tkanivem jemným, 
spojeným nocí k pohonům planetovým, 
a jako modřín dotkneš se oblohy jehličím
a já tě obrečím

23.7.2019
řeka je korifej

ve slova listovali pádlem vět
ve stínu stromů řek
nic, o to jde?
nevím
dí mi choť

radši nemluv jenom jez
řeka je korifej
řeka, jak 
nutí nás loď
plout vesmírem 

smyčkami

na zádech

za život


Karneval bláznů (poezie, kulturni p_rnograf) • Nejlepší učitel (poezie, Rogo) • mléčná dráha (poezie, Kolemjdoucí)
    

28.5.2019
mléčná dráha

vesmír rachotí
kočáry, vozů loukotě přede
a stříbrná prasátka vráží do omítek
když jede 
prázdnou tou tmou
kůň ho vede
po hlavách
těch koček 
co cesta
jak mléko courá
dráhu
od koleček
táhne jak vleček
od krista k alláhu
do světel
kočího
nutí klečet

21.5.2019
Nejlepší učitel
V každém z nás sídlí láska 

je hluboko zakořeněná 

a nelze se jí zbavit

můžeme jí zaházet kamením 

můžeme o ní pomlčet 

popřít její existenci

ale nikdy jí nemůžeme uhasit 

či snad dokonce zabít 

i člověk 

jež vykoná popravu

na nevinných obětech 

jí v sobě má 

i člověk nečistých mravů 

sprostá poběhlice 

či namyšlený vládce 

vytvořili jsme si ega

aby jsme ze strachu popřeli 

svou božskou podstatu

bojíme se

že když budeme dobří 

někdo nás zneužije 

a zničí

je však  nutné vědět 

že i onen zloduch

jí v sobě má 

nebrante lásce 

aby se rozevřela

to ona je tím božstvím 

nade všechny chrámy 

nade všechny modly

odhrnte nánosy 

pod které 

jste se ji snažili ukrýt 

a učte se od ní 

je tím nejlepším učitelem 

pro návrat do pozemského ráje 

jednoduchá cesta probuzení 

království nebeské 

je ve vás. 

 

22.4.2019(La Isleta-ostrov Gran Canaria) 

 

7.5.2019
Karneval bláznů

Lidstvo uskupené v galaxii

čítající 8 miliard hvězd

vzájemně propojených šesti stupni odloučení.

 

Zbloudilé duše bláznů srší jiskry - signály,

toulají se.

A žádnou z hvězd nerozsvítí.

 

Propadají nenávratně ohni,

nevyslyšeni.

Časem zapomenuti.

 

„Promiňte doktore, máte minutku?“

„Ano, prosím?“

„Přišel neznámý cizinec.

Nemluví žádný jazykem.“

„Ukažte mi ho?“

 

Přes pekelnou stěnu

V pařátech skončí.

Ultimátní trest mu hrozí.

 

Doktor tělo chňapne.

Inkvizitor vyšetřuje.

Soudce přikyvuje.

Porota rozhodla:

„Setnout hlavu!“

 

Šťastné bláznovství vinšuji Vám.

 

2.4.2019
Březen, zpěv III. (úryvek)

Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?

 

Já ho budu muset sníst.

 

Jo, jídlo, to by teď bylo dobrý,

Sakra, no jasně, jídlo – dal bych si sakra jídlo.

A víte co, dal bych si smažák.

Jo, to někomu může připadat jako ňáká sračka

Ale smažák, to je kurva pěkně hustý a dobrý jídlo.

Já ho sjíždim rád…zvlášť takle navečer, nebo v poledne.

Ráno teda moc nejim, takže asi ráno ne,

Ale jinak bych žral smažák furt.

 

Kurva, ale ne zasranej smažák z ementálu, pěkně hermelin

smaženen. Chachacha, smaženenenenen. Nej, hej, oh yeah!

Dal bych si kurva smaženej hermelín.

Pořádnej a ne takovej ten přeříznutej napůl a ucpanej salámem.

Jakej kurva salám, kdo to kdy viděl, kurvit smažák salámem.

Takovou píčovinu jako salám. Pche, salám –

vyždímat z kuřete nebo z prasete sračky a zahustit to sójou.

Kvůli tomu salámu přece umíraj amazonský pralesy, žéjo.

To jo, takže žádnej posranej salám, ať tam neni, rozumiš kémo?

 

Jo, ať je hezky v trojobalu, pořádnym trojitym vobalu, hele,

hlavní je strouhanka a vajíčko a mouka, v přesnym poměru,

Jo, to bych si dal: hermelin v pěknym křupavym trojvobalu

Ale sakra, ne takovym tom jako z rybych prstů –

že to uřízneš a von se ti ulomí celej plát.

Chci trojvobal, aby šel řezat kurva s tim hermelínem.

Aby se to pěkně doplňovalo. Jo, to je vono,

aby to byla jedna duše, jedno tělo. Prostě čistost sama!

 

A ten hermelín, ať se smaží hezky, tak abych ho rozříz

a von tak pěkně vytek za zalepil mi hubu.

Ne nějakej vošplouchnutej ksind, co ani neví, že tam byl.

Sakra, to fakt ne, chci smažák, kterej tak pěkně napůl vyteče.

Ne kurva zas úplně, abych ho honil po celym talíři:

jenom tam, kde ho uříznu, abych ho moh vytřít hranolkou.

Jo, takovej, aby vytek tak akorát a v puse byl příjemně hořkoslanej

A táhnul se, jo to jo. To chci, kémo brécho!

 

A hranolky – vono by to vypadalo, že to je jenom taková nouzovka.

Ale to kurva fakt ne! Hranolky, to je úžasná věc.

To je to jediný, co se dá ke smažáku jíst. Fakt, to je hustá věc.

Ně nějaká blbá vařená brambora nebo kroketa, nebo rösti.

Vona hranolka, to je úžasnej vynález, nechápu, jak může někdo přijít

do restu a chcít ke smažáku brambor.

Doprdele, to je fakt ta největší píčovina.

Sakra, to jo.

 

Vona hranolka, teda, abych byl kémo objektivní, je teda taky z brambor.

Dětem bych to neřek, ale, my … my sme dospělý lidi, my to unesem.

Ale to neni kurva v tu chvíli vobyčejnej brambor.

To je hustej platónskej brambor. Brambor, povýšenej do vyšší dimenze

Bramborovitosti. Využití bramborovýho světa k něčemu,

co by od něj nikdo nečekal, ale přece – je to jediná potravina,

Kterou se podařilo kurva fakt dobře zjistit, co to brambor je.

Kam až může jako zajít.

 

A taková hranolka: Ať je dělaná v dobrej fritéze.

To je pak kémo luxusní! Ne proboha na pánvi,

Nebo nasucho v troubě! To je kurva pro chudáky, kerý nic nesnesou.

Daj si lžičku sádla a ááá, žlúúúúčníík a už je veze sanitka.

To fakt kurva ne. Taková žlutá, pěkně žlutá hranolka, aby křupala

Ale nebyla tak úplně kurva to fakt ne – jako kamen.

Aby v ní byla taková ta kašička.

Jo, takovou hranolku bych si dal.

 

A tatarku. To je nutný – aby byla zvlášť v mističce.

Jo, taková tatarka nesmí bejt v tom, to by bylo hnusný.

Musí tam bejt jako skvělej opšn. Jako Opportunity pro jedlíčka

Aby tam namočil hranolku. A ten set tý slaný

(jo to sem zapomněl, ať sou ty hranolky akorát slaný – ale kémo,

si snad profík, tak ji můžu důvěřovat, veď?)

Jo, kurva a ten set tý slaný hranolky a jogurtovovomáčkový tatarky,

To je pak v puse fakt úžasný.

 

A zelenina: Jo, plátek rajskýho. Ale ne krepáče, myslim pořádný

Hustý a dobrý červený rajčátko. Takový, který je fakt rajský.

Jakože z ráje. A vokurka – kurva žádná zavařovačka.

Pche!

Zavařařovačka, kdo to kdy viděl, takovou sračku.

Jíst zavařovačku. Copa mam vopici, abych žral zavařovačky?

Nebo sem snad těhotnej, abych žral zavařovačky?

Já chci kurva kámo pořádnej plátek salátovky.

Teda, spíš dva slabší, ale ať sou dobrý!

 

Tak, takhle bych si to dal, to by mi fakt bodlo

No, kémo brécho – běž mi to ukuchtit!

 

Ach Bože, tolik jídla, co já s ním budu dělat?

Já ho budu muset sníst.


Hledáme (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Šedivý vlas (poezie, peterkey)
    

31.3.2019
Šedivý vlas

Našla sis lásko první šedivý vlas.

Stříbrné smítko, co z hlavy nejde střást.

Prosím, nesnaž se ho skrýt,

vytrhnout či přebarvit.

Jen ať tě zdobí

ten vlásek popelový.

 

Našla sis lásko druhý šedivý vlas.

Důvěrný vzkaz, co poslal ti sám čas.

Píše, že nestojí, že kráčí,

tak nesnaž se ho přechytračit.

Jen ať tě zdobí,

pramínek popelový.

 

Našla sis lásko třetí šedivý vlas.

Možná ti přijde, že dříve všechno šlo snáz.

Věř mi, je to jenom zdání.

Skryj svou hlavu do mých dlaní.

Jen ať tě zdobí

copánek popelový.

 

Našla sis lásko poslední hnědý vlas…

 

3.3.2019
Hledáme

Ty říkáš, že v soucitu je kus ponížení

něco jako "chudáčku"

říkáš, že potřebuješ cítit, že jsi respektovaná

já říkám, že v respektu je distance

něco jako "to já bych nemohla"

že nechci být respektován

protože to znamená být nepochopený

Ona zase říká, že to, co chceme, je přijetí

nechci ale ani, abys mě "přijala, jaký jsem",

chci se proměňovat a prosím Tě o pomoc na cestě

 

Vzájemně pro sebe

a společně pro druhé hledáme 

vžití a porozumění, 

které nevyvyšuje jako autorita

ani neponižuje jako politování

nezařazuje a nedefinuje

protože nesoudí

nachází v druhém sílu

a spojuje se s ní


10.2.2019
Představila jsem si obrovský

Vysavač 

 

Který 

 

Nasaje

 

Masaje


21 mýtů o jednadvaceti bratřích (poezie, Turda) • Starý pes (poezie, peterkey) • 10x10 1.1. (poezie, fanky) • 10x10 2.1. (poezie, fanky) • 10x10 3.1. (poezie, fanky) • 10x10 4.1. (poezie, fanky) • 10x10 5.1. (poezie, fanky) • Radost stvoření (poezie, Rogo) • Navrácení se (poezie, Rogo)
    

24.1.2019  (upr. 28.1.2019)
Navrácení se

Nejsme nic

jen vybělené kosti na slunci

nejsou žádné hranice

žádný majetek nikoho

a pro nikoho

žádné 

o pane

o paní

nic z toho není skutečné 

nejsou jména

ani radost v předmětech

vše jsme si vytvořili

jen v naší pošetilé iluzi 

stavíme domy

stavíme města

celé státy

aby se vše nakonec zbortilo

pozbylo smyslu

který tu ovšem 

nebyl ani předtím

hledáme útěchu

ve své výjimečnosti 

a tím ještě více 

propadáme do ničeho

lásku jsme pokřivili

potřebou vlastnit

a vyzdvihli tak bolest

nad čistotu 

nicméně až se rozptýlí 

naše mysl

odpadne všechno maso z kostí 

a nad katastrofou ega

vysvitne světlo božského Já 

vrátíme se k podstatě 

k nekonečnému absolutnu

k nekonečnému bytí

ke skutečné lásky plnosti. 

 

20.1.2019

Makutra city(Gran Canaria) 

 

 

11.1.2019
Radost stvoření

Zelená hlubokost

pevných 

a přitom jemných listů 

růžová rozkošnost květů 

zbavující svět 

veškeré tvrdosti

zlaté paprsky 

dobrotivého slunce

Rozzáří den

nepopsatelnou něhou 

vzduch dokáže tak krásně 

pohladit naše dlaně 

svět se pomalu

odevzdává lásce 

uvolněně 

bez přítomnosti stresu

veškeré bytí 

dnes zpívá 

o radosti stvoření. 

 

8.8.2018 (Essaouira, Marocco) 

5.1.2019
10x10 5.1.

2019-01-05

5.1.2019
10x10 4.1.

2019-01-04

5.1.2019
10x10 3.1.

2019-01-03

5.1.2019
10x10 2.1.

2019-01-02

1.1.2019
10x10 1.1.

2019-01-01

1.1.2019
Starý pes

Ve stínu svého kotce

hledím krotce

na misku granulí.

 

S pocitem lovce

číhám na pohovce

a nevím, vstanu-li.

 

Tak dejte mi kost!

Já s kotcem jsem srost!

S kotcem - srost jsem!

 

Ze stínu svého kotce

hledím krotce

na feny.

 

(Čím dál víc)

podobám se fotce

svého otce,

životem znavený.

 

Tak dejte mi kost!

Já s kotcem jsem srost!

S kotcem - srost jsem!

 

Jsem starý pes,

vajgly strkám si do kapes

a kouřím, až když se setmí.

 

Granule snídám,

pusu si hlídám

před svými dětmi.

 

Jsem starý pes,

skrz mříže rez,

koukám, jak venku si toulaví psi

plní svý toulavý sny.

 

S kotcem - srost jsem!

 

Douška (v A dur):

Rostou mi zuby moudrosti,

postím se šunkou od kosti.

Těším se z malých radostí

a jsem s tím vcelku zadosti.

Bez starostí, bez starostí…

 

Hostím si svoje úzkosti,

stresem se bráním lenosti.

Od žádostí se oprostím

a jsem s tím vcelku zadosti.

Bez starostí, bez starostí…

 

1.1.2019
21 mýtů o jednadvaceti bratřích

09_myth_21brothers_1920


koloběh (poezie, kolemjdoucí) • Zástupy tupých (poezie, peterkey) • Nemá to slova (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Quijo tam! (poezie, peterkey) • Dopis v lahvi (poezie, peterkey) • Vzpomínka na stáří (poezie, Kulturní P_rnograf) • 1,2,3 ... 4 (poezie, Lokálka) • Udatný rytíř (poezie, peterkey)
    

15.11.2018
Udatný rytíř

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

cíl stále vpředu.

 

Cíl jeho pouti,

fata morgána.

Udatný rytíř

bojí se rána.

 

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

srdce má z ledu.

 

Na tisíc dílů,

nohy z olova.

Už nemá sílu

začínat znova.


Jeď, tak jeď!

Za zády vlci vyjí.

Už se neohlížej.

 

Jeď, tak jeď!

Pod koly klubka zmijí.

A zemská tíže.

 

Jeď, tak jeď!

Na nic už nečekej

a jeď si, kam chceš!

 

Jeď, tak jeď.

Možná, že sám před sebou

jednou ujedeš!

 

Udatný rytíř,

sklopené hledí.

Nocí se řítí,

do sebe hledí.

 

Za sebou spoušť

a spálená zem.

Jen zmáčknout spoušť

a čert ho vem.

 

Udatný rytíř

na rotopedu.

Nocí se řítí,

cíl stále vpředu.

 

Na horizontu

hvězdy už blednou,

zatím co on tu

nesmí sesednout.

15.11.2018
1,2,3 ... 4

V kolébce skal 

Kolébáš Krále

Chtíc, aby spal? 

Márinko drahá

Kolébáš vraha 

***

Podívej se, na poli

Leží nové mrtvoly

Jsou tam mrtvoly nové

Je to pole minové 

***

Má postel má kolečka 

Vede mi pokojem vlečka

Vlečka z Loun do Slaného

Přijeď, uvidíš Fialu 

Posraného

***

Roky rychle jedou

Vlk má barvu shadow

Roky rychle pádí 

Jsme nekamarádi


14.11.2018
Vzpomínka na stáří

Citlivější na bolest

a chlad,

Se ztrátou vzpomínek

na dny,

Kdy byl člověk mlád:

„Byl jsem se dnes vyčůrat?“

 

Měl bych mít hlad,

Ale přes zaschlou krev v ústech

mne nebaví dávit se suchým rohlíkem.

Na ovesnou kaši nemám peníze,

Své úspory jsem rozdal,

a prohýřil.

 

Kdybych nežil a více pracoval,

méně bych ponocoval a více si vydělal.

Své úkoly a kolegy bych si v hlavě uchoval.

A zřejmě bych ve svých bezmála pětatřiceti

Dostal,

jak se říká

ROZUM.

„KURVA, kam bych směřoval po zbytek života?

Věci si kupoval, opotřeboval,

Hlavu si televizní show,

 z bolavého krku vyšrouboval?

 

Svobodnou volbou o tom mohu usuzovat

Cifru věku posouvat

A představovat si

Kde jsem.

7.11.2018
Dopis v lahvi

Náš záchranný člun

je více než-li pln,

v záři bílých vln

se topí pevnost Eutopa.

 

Zástupy trosečníků

valí se z Titaniku.

Snad někdo podá ruku.

A po nás potopa…

 

Stádo ovcí

bloudí v kopcích,

hledá stéblo spásné.

 

Však všechna stébla

už jsme spásli.

Poslední ať zhasne…

 

Plujem spolu

po obzoru

na plastovém voru.

Bájná Atlantida pod námi.

 

Pod vrstvou igelitu,

snad jednou objeví tu,

pár seschlých trilobitů

s velkými hlavami.

 

Stádo ovcí

na ledovci,

voda už se vaří.

 

Nejdřív půjdou

ženy, děti,

nakonec staří.

 

Jenže můj táta, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“

A já taky, zpívá si, zpívá: „It´s my life!“

A mý děti, zpívaj si, zpívaj: „It´s my life!“

 

Ale co tady jednou zbude,

když tuhle píseň už zpívaj si všude?

Co tady po nás zůstane,

až velká voda opadne?

 

7.11.2018
Quijo tam!

Na plátně se mihotá

příběh Dona Quijota.

Lidi v sále se chichotaj,

Jen já křičím: "hele, ticho tam!"

 

Když na plátně se mihotá

příběh Dona Quijota.

Jen já chápu ten jinotaj,

tohle je příběh mýho života.

2.11.2018
Nemá to slova

Chtěl bych Ti něco říct, ale nemá to slova


není to, že bych bez Tebe nemohl být

není to, že bych nevěřil, že jsi šťastná

není to, že bych to musel být já, s kým

není to, že bych se bál, že jsi zapomněla

a není to, že bych slíbil být tím nejlepším

nejbezproblémovějším


není to nic, co bys netušila

ani nic co tu ještě nebylo

ale nejsou to sladký řídký řeči 

a tajit by se to nemělo


promluví to ve stisknutí ruky

anebo

to nechám ležet přímo tady

kdybys šla někdy okolo

2.11.2018
Zástupy tupých

 

Zástupy tupých jdou,

do kroku písně své zpívají.

Jdou, jedna za druhou,

k pokroku stádo své vzývají.

 

Pravidelné rozestupy

a úderná hesla.

Odhodlaný pohled supí,

jdou se chopit vesla.

(kormidelník zůstává?)

 

Teď my! Teď my! Do tmy!

Teď my! Teď my! Do tmy!

Společně jdeme, já i ty,

v zástupu stupidity…

 

2.11.2018
koloběh

smrt je přítelkyně s kerou spíš
něchť je ti věrná i gdyž se probudíš
něchť učí tě konci hezky od počátku
líbat a vonět k mršině
ať nejsi pak překvapen
až spatříš odraz v jejích očích
odraz touhy po životě
v lůně matčině


Míň (poezie, Jaroslav Alétotaky) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí)
    

14.10.2018
se rozpiju

je noc a já ani nespím, ani nepiju
jenom se dívám na měsíc a čekám že se rozpiju 
do toho nebe že se vpiju, 
že tagříkajícně s ním splynu
jsem totiž tady i tam jsem rádiem
spojený s proxima centauri husím krkem
je noc a já nespím, ani nepiju
jenom se dívám na měsíc a čekám že se rozpiju

14.10.2018
jáska

napiš mi, lásko, něco pěkného
něco co si nezasloužím
něco, po čem rád zabiju, abych dokázal sílu
lásko, pro tebe bych třeba vraždil, ale nehnu ani brvou
jedinou květinu, jedinou pozornost, ani rozrazil
ani neodpovím obratem
lásko, jedině to je láska, prázdnota jako dar
prázdnota jako osvobození
sobě nový plášť
tobě pár ran holí
láska je to co tě drásá
tak už bodni
jáska dovede tě na měsíc 
tam to uvidíš
i mojjí mrtvolu, i svojí samotu
i pošetilost ostří
pohled z nebe
pošlu ti "sebe"

znovu se zrodíme, jako na očátku

14.10.2018
čtenáři

v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru
víš, výš uš nemůžem, říká jen ten gdo neví nic, ten gdo neví že svět nekončí za městem, ten kdo se zavírá před světem, aniž by věděl že není nic, není dál ani hloub, není nemožnost, není prázdnota, není nemožnost, a přece je zhola nemožné být výš než jsme
právě jsem si všimnul, udělal jsem chybu mezi písmeny, nedal jsem jim prostor pro sebe, tobě však jsem přizpůsobil koleje i světla jejich drah, celý řád, věty, i vyhybky, i cesty a na nich pach zjemnil jsem ambrou, aby nebyla cítit krev, moře, pot a slzy smrti utonulých milenek zmizelých rybářů
ty, kdo čteš tyto řádky, věz, že nejsi nic, než ubohé vědomí sama sebe, hledající jakékoliv ospravedlnění svojí existence, jakoukoliv záminku se uchopit, tedy i zapomenout a pustit se, tomu není nic svaté, ani ukřižování nemluvňat, pro slzy k přípravě kamene mudrců, nebo zapomenutí všeho, skal, vody, stromů, havraních motýlů i stínu těch křížů a krve na rukách těch schránek, které si říkají Mízdra a Pázdra, katů, které znáš, které krotí jen blázen, gdo neví že fí, zlatý řez, je těsně pod krkem.

4.10.2018
Míň

pojďme spolu být

míň než jen kamarádi


pojďme uzavřít obchod

co máš ráda Ty

za to co mám rád já

což je to samý

je to win-win strategie


předmětem obchodu bude Láska

ale žádný fejky

dopřávám si jen

kvalitní matroš

což Ti taky

doporučuju


opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • Předepsaná dokonalost (poezie, Kulturní P_rnograf) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • V.S.L. (haiku) (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

23.9.2018  (upr. 12.11.2019)
V.S.L. (haiku)

Lokálně tvořím

globální odzbrojení

zneškodněn Láskou

16.9.2018
míra odměrného válce

v kamrdlíku dr mengeleho
našlo se na tisíc uřezanejch ptáků po válce
(již v dětství byl josef
jistě chválen pro svou urputnost
poznat skutečnost skrytou)
házel je do odměrného válce
a vskutku objevil že velikost a tvar
odráží se přímo v oblasti inteligence
zajímal se také o trpaslíky
jsem fascinován
jak si rozuměl se svojí trpasličí rodinou
a kolik se dá během života jednotlivce vykonat práce
i v dobách odměřených válce
a co teprve za míru 
kdy je člověk poměřován konvertibilní měnou
cenných papírů

16.9.2018
borisi polevoji

nejde to vyzpívat
nejde se z toho vysvléknout
jak oblívá tě svět svým rubášem dění
zámek v hradbách a zatrnění
růženko, promluvím teď k tobě
dívko jež jsi tak krásná
že hledáním tisíce kamení
pošetilců přenášíme tam a sem
ty kundo svatá spi dál
nigdo nechce přijít o boj
a pravda ta už nikoho nezajímá
natož že vskutku
meresjevův je polevoj

16.9.2018
Předepsaná dokonalost

Řízenou radost a štěstí vymyslí reklamka na počkání,

za úplatu.

Zadavatel na svou kampaň získá zdroje,

od vystrašených lidí s péčí o děti svoje.

 

Dokonalá rodinka,

jedno auto, lépe více,

parkuje předpisově před svým domem,

schovaným za bílým plotem.

 

Uvnitř rodinného chrámu

na jídelním stole

se lesknou dizajnová umělá zelená jablka k nakousnutí,

v červeném světle výstražných halogenů.

 

Prázdné cihlové rodinné hrobky

stojí vedle sebe beze strachu v aleji zesnulých,

a upomínají na věčnost rodiny dříve v nich žijící,

jež dávno pohřbila atomová vlna.

 

Kampaň se vydařila,

Na vlastní záhubu pracující maminka a tatínek z daní přispěli,

a rodinnou tragédii ve volbách stvrdili.

Mysleli při tom na děti svoje?

 

16.9.2018
dětská volenka

tak jsem ti potkal den
den asfaltových šlápot
a lidé svíjející se v hovnech
na plážich jako plži
jak se tak dívám 
čím se živí
nic než hlína
a přece v tom různobarevném zjevení
děti chtějí malinovou šťávu
i kdyby byla jenom na obrázku

16.9.2018
opeřený o strom
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!

pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí)
    

6.8.2018
sklon ke skonu

nejlepší je mrdání v Pise
když zvonice z bílého mramoru
nad tebou naklání se
a ty klátíš vlhkou píču
věz že větší sklon 
má už jen pagoda Chu-ču

5.8.2018
mávnutí srdce motýla

a dněs mě zase bolí srdce
srdce které má tvar motýla
i když vím že tvrdí nám že 
je to prostý sval co vypadá jak amfóra
a přece
břece ta bolest je cítit od prsou
až daleko za moje záda

5.8.2018
pro tvý modrý voči

do očí si vjeli močí
bičem již práská kočí
k úplňku spřežení kočičí
chleba s hořčicí
mazaný kuchař
jako bzučení
větru v kříži
kdy? toť smrťě času máš
deska stéla prostěradlo
víš to tě ani nenapadlo
že už zítra spadne letadlo
a zase jiný bude smažit řízky
úplné či absolventy obřízky
jedno je
jen když kámen krví se zalije
pro lišejníky
a lišaje a rakytníky
vzdávám hold touze kvaltování
lanem vzruch až po uzel
kde pěna šumí
jak otevřený šáňo
tak to bylo anno Domini
kdy jeden svět zahučel
proč ne fénix prý vstává poučen
tak polož se do vln středozemě
až had do očí se ti rozkročí
bolestivostí velmi jemně


||| (poezie, Turda)
    

1.7.2018
|||

Igelitové pytlíky
jsou velryby zítřka.

Fylogeneze dneška
je taxonomií zítřka.

Alkohol je
generátor
náhodných
čísel.

Ježíš po třech dnech vstal
a všem se pomstil.


°°°° (poezie, Turda) • === (poezie, Turda) • + (poezie, Turda) • BONDY (poezie, Turda) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • Vzdik času (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kulomet (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Co mi chybí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Chaos (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

24.6.2018
Chaos

Dáváš mi kalhoty na svetry

a svetry na trička

ale jinak jsi moc hodná holčička

24.6.2018
Co mi chybí

Co mi chybí?

kšiltovka?

jsem snad kšiltovkář?

kravata?

jsem snad kravaťák?

slipy?

jsem snad slipař?


Co mi chybí?

ruka?

jsem snad tělo?


Je má ruka uvnitř mě nebo vně mě?

Je na mě?

Jsem snad trup?


Co mi chybí?

pocit?

jsem snad duch?


Je můj pocit ve mně nebo já v něm?

Je vedle mě?

Jsem snad pocit?


Komu tu něco chybí?

Chybění si chybí samo.

Jsem snad chybění?

Proč ale vůbec je?

A je snad?

24.6.2018
Kulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kulomet kulomet kukukukukulomet

kukukukukulometrrrrrrrrrrrrrrrr

24.6.2018
Vzdik času

Čas vzinkdul před třidácti celých sedbi bilardabi let

Před tíb dež vznikdul debyl

21.6.2018
Nástroji

sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje
prsty na klapkách
pedály světa v nohách
kdosi tlumeně zakašlal, šepotem okřikl dítě
vrzla lavice
zvuk proletí jak včela hbytě
červotoče prach
vnímám ten diadém rozety světla
vůně staletí
zániku a rození
napětí a strach 
a přece nehybnost
když tu vytrhává

mne 

již po schodech kráčí kdos
je to ono, či není snad
přicházím do útrob svého nástroje, já, kalkant?
jsem bez dechu

20.6.2018
BONDY

Kolem Země
obíhá
prstenec piva.

ATLET DRŽÍ TABLET.

Bondy je šaman.

Šaman
je zkratka
slova
ňamňam.

20.6.2018
+

Ztratil jsem hlas,
a tak musím mluvit
o odstín níž.

Dlouhozobky
opylujou
hnusný kytky.

20.6.2018
===

Tramvaj

Smrad

Čekání

Zapomenout zvážit ovoce

Koukáme na Přátele

 

19.6.2018  (upr. 20.6.2018)
°°°°

Je jaro
Je jaro
Je jaro

A vzduch je, jak
šeřík když
sedne ti
na hlavu.

Je jaro
Je jaro
Je jaro


Zavřete dveře (poezie, Shaana) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • Poezie je terorismus (poezie, Durman) • (bez názvu) (poezie, AN')
    

23.5.2018
(bez názvu)

Stoned. 

Úplně cítím, jak mě ten kámen zavalí. 
Stoned tak moc, 
Že nedojdu z gauče do postele.
Jediný způsob, jak nic nebolí.
Myšlenky se vyhýbají mé hlavě obloukem.
Ve vakuu by nepřežily.
Stoned.
Jiný člověk.
Ne-člověk.
Ne nenormální.
Ne normální.
Stoned tak moc,
Že nedojdu dál, než na kraj toho slova.
Šumí vítr.
Hlasům v dále není rozumět.
Není to potřeba.
Stoned.
Člověk nepotřebuje nic.
Nic není. Sanitka na hlavní nehouká. 
To se mi jen zdá.
Neexistuje noc a neexistuje příliš. 
Stoned.
A člověk se neděsí neexistence. 
Člověk se neděsí. Vůbec ničeho. 
Vůbec ničemu se nediví. 
Stoned tak moc, až svaly samy od sebe začnou chtít cvičit.
Hýbat se tak, jak k tomu byly stvořeny.
Celý vesmír v protahovaném svalu. 
A VŠECHNO se vším souvisí.
Plíce se uvolňují.
Dýchají. 
Stoned tak moc, až začně člověk konečně dýchat.
Najednou není nic nemožné. Dokonce lze nevědět o vlastních limitech.
22.5.2018
Poezie je terorismus

poezie

je taková guerilla

mluvenýho slova

 

nevinná slůvka

si bere za rukojmí

vodí nás za nos

 

v návodu k použití pračky

vyloženě škodí

 

poezie je terorismus!

16.5.2018
poletická

mocní muži dneška koně mají
jak za starých časů
ty nejmocnější hlavně bílé
snad pro jejich krásu

8.5.2018
Zavřete dveře

S prásknutím zavřete hned dveře

Hlouposti která radost čeří

Stejně jak vítr na jezeře

Umějí to jen málokteří

Bez zloby - ne však bez páteře

Každému z nás čas stejně měří

Vyžeňte z hlavy svoje běsy

Haštěření - půtky a stresy

Ostnatý drát se stane peřím


Chybné spojení (poezie, Lokálka) • mandala (poezie, Turda)
    

21.4.2018
mandala

 (O(-)O)
(O((O))O)

 (O(-)O)

 

Má písečná mandala
přilákala vandala.


 (O(-)O///
(O((O)///

 (O(-///

9.4.2018
Chybné spojení
Příliš jsem za tě truchlila
Chtěla jsem vyvolat ducha
Vyvolala jsem úchyla 
Úchyl mě chce vykuchat 
Vleče mě ke své pustevně
Větrnou podzimní nocí 
"Proboha, pane, pusťte mě"
Snažím se do něhou tlouci 
Ač vím, nelze ho zdolat
Budu to muset vzdát, zdá se
Chtěla jsem ducha vyvolat
Úchyla vyvolala jsem 


Hroši (gangsta-blues) (poezie, peterkey ) • Maličká (poezie, AN') • H. (poezie, AN') • Milostná (minimalistická) (poezie, Durman) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí)
    

23.3.2018
kdo stojí v plamenech

nějak si nevzpomínám
na toho kdo ublížil
nějak si nevzpomínám 
kdo první hodil kamenem
kdo zapálil plamenem
stojícího v benzínu
jenom anděl zhmotňující
myšlenky těch lidí
beroucí na sebe podobu jejich vizí
jeho záda
jenom popel
a bolest jenom to co drží
hmotu po hromadě

23.3.2018
onyx

také dnes se ulice leskne
bytosti pozoruje ten
kdo vidí že
stíny jsou odrazy jejich těl
nikoliv závětří světla
odrazy z dimenzí přímo pod námi
jazyk kterým hovoří onyx
po kterém šlapem
se posunuje 
spolu s tebou i s nákupem

23.3.2018
metrokino

pod ním na nitích iluzí
v hloubce projíždějícího vlaku
plnou rychlostí světla
dopadal paprsek vědomí
skrzeva kola stroje
promítán krví na plátno
tisknoucí do hlíny
runy oživující stíny
v hloubce na nitích iluzí
pod ním projíždějícího vlaku
dopadal rychostí světa
plný paprsek vědomí
skrzeva krev v plátně
promítající kola stroje
tisknoucí oživující stíny
runy do hlíny
v hloubce projíždějícího vlaku
pod ním na nitích iluzí

...

a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka

22.3.2018
Milostná (minimalistická)

odpadky se nám tu

začínají kupit

jsi má něžná růže

jsi můj malý kupid

16.3.2018
H.

Jen omylem zhmotnělá duše
do křehkého těla,
taková vidí se jen nemnohokrát
za tisíc let
- to spíš...
odtušíš,
krásná a něžná
jak trs světle modrých peříček.

Snové večery se stávají ještě více fantastické,
když přicházíš.
Neseš světlo na vlasech
a hřeješ jako stříbrný plamínek.
Hřeješ sladce.

Cukrová vata bledne závistí.

Takové jako ty nosí tiáru ve vlasech
a na loukách tančí s jednorožci.

16.3.2018
Maličká

Znamenáš blízkost.
Jsi křehká - zdáš se být;
umíš okouzlit a kouzlit,
tvá duše letitá
sálá silou i schopností -
- jsi mocná.

Nejvíc tehdy, když to nevíš.

Znamenáš blízkost
a rozhoupání z poklidu, 
úžas, chuť žít, souznít.

Krásná duše působící,
že hezké zdá se ještě hezčím
a písňové texty najednou dávají smysl.

13.3.2018
Hroši (gangsta-blues)

Hrosi.JPG

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Kdo se s nima nekámoší,

ten skončí na dně v koši.

Jako pomačkaný papír,

ať jsi slon a nebo tapír.

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Kam tahle hroší parta vkročí,

všechno je o dost plošší.

Dej si bacha hroši jdou,

vše co maj′ v cestě zválcujohou.

 

Hroši, hroši

jsou hodně tvrdý hoši.

Ať jdou savanou či pouští,

únavu si nepřipouští.

Nikdy nedostanou úžeh,

ochrání je hroší kůže.

 


Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Noční lovci (poezie, Dany Bell) • My (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Opilecký ráno (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky)
    

25.2.2018
Morální dilema

Jdu Vám takhle po kraji útesu

a co nevidím:

pod útesem leží lvice se lvíčaty

mají hlad.

Jenže kolem je široširá poušť

najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou.

Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím:

útes je lemován plotem, který není možné přelézt.


Mohu se však dozajista vrhnout z útesu,

taková výška mě zbaví života

a nakrmí ty ubohé tvory

vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu

a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy - a co nevidím:

v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943.

Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem

a sebe ušetřit!


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera

a co nevidím!

V jedné z nich je injekce Pervitinu.

najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku.

V druhé z nich je vypínač.

Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi.


Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Když tu náhle - co nevidím:

lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak.

Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím.

Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji

podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej

jenže co nevidím!


Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě

je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!



23.2.2018
Opilecký ráno

Zamotáváš se do svých slov

tak jako mě hlavu

a doufáš že to příští ráno

nebude tolik bolet.

 

Do hlavy ti stoupá laciný víno

a na krku se houpá amulet

Dárek od kluka  kterýho si nepomatuješ.

Z gramofonu co sis nedávno koupila

Protože je to přece "in"

Hraje Leonard Cohen.

Zpívá něco čemu nerozumíš

asi o lásce

to ale není podstatné.

 

Je kolem tebe tolik tajemství

a přitom jsi čitelná jako noviny

Co si ráno koupím v trafice

abych je pak zanechal v metru.

 

A já vůbec nevím co z toho si mám vybrat.

Zamotáváš se do svých slov

tak jako mě hlavu.

23.2.2018
Chápeš?

Předháníme se v tom kdo má pravdu

a přitom nám uniká podstata věci.

Jsme zavření, uvěznění

jako dva ježci v jedný kleci.

 

Jako dvě duše v jednom těle

Ta tvoje pláče a moje se směje.

 

Jako dvě slova v jedný větě

řekni to znova tak dělej

"Miluju tě".

Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout

jestli je lepší střelit a nebo bodnout.

 

Jako ta láska která tě lapí

Jako ten fet co tě denně trápí

Tohle všechno a o trochu víc

Tohle jsme my

Jen se to bojíme říct.

23.2.2018
My

Noční život nás dvou

Připomíná komedii.

Takovou tu trapnou americkou

Bez nádechu originality

A bez špetky napětí.

 

Proč?

Kam jsme se to dostali?

Kým jsme?

 

Ležíš spoutaná na posteli a čekáš

Já típám poslední cigáro

A s pocitem sebezapření se blížím k tobě.

Spíš.

 

Necháváš si zdát o vášni

A lehce se usmíváš.

Je mi z tebe špatně.

Ráno se probudíme

A začne nový den.

Už aby byl konec.

23.2.2018
Noční lovci

Ruka na stehně

na stěně

oněměl

ona s ním.

 

Dvě těla

jedno chladne

druhý sebou (ne)přirozeně škube.

Asi zima

je prosinec.

 

Znají se sotva hodinu

I to se stává

Postelový šílenství

postelový scény.

Není kurva.

23.2.2018
Po boji

Stojíme  ve vichřici vlastních pocitů

v bouři kde každý jeden - musí umřít.

Stojíme na hranici vlastního maxima

víc už udělat nedokážu.

 

Stojíme obnažení před zrcadlem

odráží se v něm všechno co jsme udělali.

A taky v očích v těch je to zapsaný.

Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat

kdo umí číst - ten možná pochopí.

 

Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat

ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat

ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět.

Všechno a všechny. A hlavně sebe.

Po boji je každý generál.

23.2.2018
Měl bych přestat číst detektivky

Už třetí den tu vládne bezvětří

Už třetí den  a stav se nelepší 

Nečeří se voda, nevíří se prach

Nepřevrací stránky ve knihách 

 

Už třetí den tu vládne bezvětří

Někdo zabil vítr, snad to vyšetří

Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach 

Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah

14.2.2018
šaty dělaj člověka

tajemný poutník přišel k nám do města