něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 29. 10. 2018 na slet č.44 v 19h do klubu Paliárka.            
27.1.2015
Anna dcera hrobníkova

 

 

Anna dcera hrobníkova

 

Hrubé ruce plné mozolů

dojaté slzy

vzdálené tvrdosti

oči na světle nového života

tak chutná radost právě započatá.

 

Otcovská láska

naplno probuzená

překrývá náhle

ten zápach přítomný

stále blízké smrti.

 

První kroky u kolumbaria

již navždy vetkané

do mysli muže

jindy tak chmurného

první žvatlání

prosycuje krásou

dech nízkých jehličnanů.

 

Klenot procházející se

mezi jednotlivými náhrobními kameny

poskakuje

a zamilovaně sleduje

bující květiny

něčí úcty

a posmrtné pokory.

 

Anna dcera hrobníkova

nic temného nezastíní

pronikavý pohled

čiperné mladé panenky

která v sobě

nachází ženu.

 

Otec ve výkopu poctivý

zná cenu svého jména

z povzdálí bdí

jak anděl

nejniternější ochrany.

 

Anna s čistotou

až nadpozemsky skutečnou

nyní již v žádostivém věku

dosáhla první zkušenosti

při doteku šíje.

 

Poblázněný jsem

a musím často pít

neb odvaha mému duchu

není příliš dána

říci první slovo

za hřbitovní zdí

zdá se takřka nemožné.

 

Vracím se domů

bez síly

bez života

jsem přikován myšlenkou

milostného vzplanutí

jsem nucen k pochmurnosti

a prchlavá mám gesta

svět kolem se vytrácí

a žal

ten snídá sám.

 

Roh hojnosti

se ve snu zjevil

nedaleko louky rozptylu

jedl jsem z rukou

zralá jablka

a společně s andělem

srdečně se smál.

 

Druhého dne časně

jsem za Annou tou spěchal

snad nyní život naplním

a uchlácholím chvění.

 

U hrobky krásné rodinné

se závoj poodkrývá

a panenka z retuše

stírá dlaní prach

jsem kamenem

a v hrdle žádný zpěv

pár kroků zpět

zaváhám

jak činit

a neztratit tužbu.

 

,, Otec není doma

neboj se a pojď

kameny tě nespálí

jsme jací jsme

a mladí oba především.“

 

Jsem ztracen v ní

a líbám osobitý sen

již nikdy nechci

jinam jít

jsem zvolen pro péči

pro jemné projíždění prsty

všemy úžasnými směry

jsem zachován

jen proto abych žil

v neodbytném pulzování

buněčné stěny

zavržené rozkoše.

 

Je živá jsem si jistý

a půvab je mi důkazem

jsme v odpuštění světa

jsme vyvolení osudem

jsme

a ruce naše

jsou tím nejpevnějším možným.

 

Otec se navrátil

a ocenil mou pevnost

rozhodný jak nikdy

a přátelský

a družný

a matka

žena mnohých příběhů

se z povzdálí dívá

je němá

krásná jako Anna

a taktéž k smrti mírná.

 

Nemohu se navrátit

za vámi mí drazí

vždyť hluk

a davy v obdivu

se nikdy netknou vášně

snad přátelé mi odpustí

a rodina se zmírní

s Annou jako andělem

je svět krásnější

a zvláštní.

 

Jsme v počátečním období

kdy živí tvoří mrtvé

kdy se spojí nebeské

kdy tlejí těla v růžích

jsme vyvolení v novém světě

kde vládne pochopení

nechci pohřeb bez vášně

a život

bez panny Anny.

 

Anna dcera hrobníkova

řemeslo zná sdílí

ohromuje

povznese

ve smutné chvíli štěstím

ukotví naděje v lehkosti

pochválí bláznivý počin

povstane

odhodí vážnost čela

a jako nejúžasnější víla z lesů

kde pohádky vznikají

přistane poblíž polibku

a naprosto ztracená

náhlou vážností

spojí se s mým ostychem

jen pro ten okamžik

vzájemného zpívání

kde zapomínají se noty

pohřebních pochodů

se náhle ocitá

společně se mnou

v nekonečné pasti rozkoše

prožívaného aktu.

 

Vlasy plné kaštanů

se zrakem propojené

dotýkají se krvavých skvrn rtů

a bělostné kůže

není mrtvá

jen vášnivě

o tom všem

mně zblázněnému

až do smrti zpívá.

 

20.12.2014

Domek-Mlýnská

 

 

 

 

 

 

 

<Rogo>
Sdílejte: