něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 12. 10. 2020 na slet č.42 v 19h do klubu Paliárka.            
31.8.2020
Volné verše

Zaslechl jsem volné verše a ustrnul nad jejich krásou. Byly tak nespoutané, prosté vzájemného očekávání, nutnosti podřídit se jeden druhému v předepsaný soulad rýmu (lhostejno-li obkročmo, sdruženě či jinak).

Vzduch voněl po dešti.

Připlouvaly a zase mizely ve zdánlivě nahodilém sledu. A zpívaly. O životě, v detailech i celku, o chvíli i věčnosti.

Civěl jsem na ně v marné potřebě přijít na kloub jejich kráse. Nebyla ve shodě, souladu, rytmu. Vzpíraly se všem predikcím a očekáváním.

Byl jsem jimi znepokojen. Člověk po čase uspokojení odvykne nejistotě a pochyby jsou tou nejkratší cestou do pekel.

Zavrhnout bezpečí a řád prvků Védské metriky, pohrdnout poctivou krásou asonancí a rýmů... Jen pro dočasné poblouznění nepravidelnou poesií?

Na rýmovačky je přeci spoleh! Slova naplňují předem určená schémata, neporušitelná forma omezuje, zároveň však podněcuje k tvořivosti! Rigidní struktury projasňují tu neotřelé rýmy, onde pitoreskní zvukomalebnosti, jinde zas potměšilá, byť jen drobná rebélie proti pravidlům.

Nic z té cudné krásy volné verše neozdobí – jsou na to příliš volné! Oslňují čtenáře svou lascivní, prvoplánovou provokací, pozlátkem laciné a falešné svobody.

Je potřeba vymezit se proti volným veršům, které jako mor napadají srdce našich tvůrců a obracejí je od skutečných hodnot. Musíme kategoricky, s pádnou rozhodností, zakročit proti nezodpovědnému experimentu volného verše, než rozklíží po staletí budovaný řád naší poesie! Zastavme ony samozvané proroky dekadence, padlé anděly skutečné poesie, neschopné podřídit se zvyku, obětovat zlomek svobody pro blaho rýmu!

Pro blaho rýmu je totiž bezpodmínečně nutné dodržovat pravidla! Kým bychom byli bez všech těch jambů, trochejí a hexametrů? Zvěří bezbožně se oddávající smilstvu v předpraží ráje! I ta nejhloupější ovce v pastýřově stádě ctí sílu jeho hole a štěkot ovčáků, neb řád z nich plynoucí bachor jí plní a solí suché stvoly.

Bez pravidel stejně tak poesie mění se nutně v bezbřehý proud nesmyslnosti, žvást, brak!

Bez požehnání pravidel, bez svátosti omezení není krásy. Není volnosti!

Zastavme volné verše, než ovládnou naše srdce!

Zastavme volné verše!

<peterkey>
Sdílejte: