31.7.2021
roztrhané košile
ale vysvětluj to ve dvě ráno
automatu na kávu
kdesi na vopuštěnym nádraží,
bez bot a bez mincí, s poslední bankovkou,
zmuchlanou jak kapesník
v puštěnejch otěžích
že seš jenom člověk a rozumíš pravidlům,
ale že odpuštění a slitovnost je vlastnost nejvyšší
a přes drkotání zubů
tomu automatu je to jedno
nevidí, neslyší