tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
pod rotujícím světlem které láká
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze