Na vysoké skále spali andělé
Na skále, tak vysoké a vzdálené
Když se někdo dostal až na vrchol skály,
Zeptal se andělů, kteří spali, zdali,
Tak prý stále ne, tak stále ne.
Na vysoké skále spali andělé,
Jejich bílé hávy byly zardělé
Za západu slunce – vyčkávali, kdo přijde?
Nebeští agenti, Mesiášovi lidé?
Čekali? Očekávání bylo šílené
Na vysoké skále spali andělé
Magnetické pole bylo neustálené
Různé části skály zakrývala mlha
On chtěl vědět, zdali, tak na skálu šplhal
Vědět, zda už ano, nebo stále ne,
Vyprávěl andělům na vrcholu skály:
„On by naslouchal, my bychom poslouchali
Ty pravdy zjevené a zjevné, spojené.“
Však andělé, již bdící, jimž meče plály,
Říkali, ale ne, ještě prý stále ne.
Na vysoké skále stojí andělé,
Jejich meče hasnou, jsou rozpálené
Jen něčí hrozný řev – a ostré vrchy skal
Stále ne! Bože, krev! Už se zas někdo ptal
