Blázni.cz - dobrý kanál

Že básníci umírají na puknutí srdce?

Když spatřují bídu světa

Když nemajíce ruce touží hladit celý svět

Když bez kormidla obeplouvají

A ztrácí se ve svém oceánu tak hlasitého ticha?

Že básníci umírají žízní, když slzy vysuší svá těla?

Že básníci umírají na utkvělé představy, pověry?

Bláznící po svobodě v kleci šílenství

Že dostaví se smrt při jejím hledání

A úpěnlivé touze pochopit bytí?

Zachytit, uchovat pár hrstí měnících se forem

Že umírají, když tyto formy rozpráší se

Jako rozdrolené listy podzimu?

Já říkám, básníci umírají na vlastní slabost

Když neopatrně hospodaří silou

Při nekonečné četbě jim darovaných děl

Když ulpívají na tom, co se stále mění

Když v nápovědách hledají trvalé významy

V nápovědách básníků básníků

Když v šepotu těch, kdo nemají svá těla

Hledají svá VLASTNÍ slova

Umírají na nekonečnou drzost

Umírají na přecenění sil

Umírají na nejistou sebejistotu

Na nekontrolovanou sebekontrolu

Umírají neutišeným tichem

Rozrážejí se o hladiny svých oceánů

Roztřískají se o hrany své svobody

Proto jsou to pošetilci a proto jsou to často velcí blázni

Pověšení na rolnách svých veselých čepic

Chcípají sebelítostí