něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 12. 12. 2022 na slet č.50 v 19h do klubu Paliárka.            
30.11.2021
Podzimní

Cyklus, který jsem nazval Podzimní, jsem poprvé uspořádal téměř před 20 lety, ucelenou podobu dostal v roce 2002. Když jsem se k němu po letech vrátil, měl jsem radost, že z něj stále cítím atmosféru pražských kaváren a hospod, kde jsem tehdy trávil hodně času, a že poznávám tváře, které mi tehdy byly tak milé – ať už šlo o lidi blízké nebo krátká náhodná setkání.

I kvůli tomuto uspokojení jsem se rozhodl udělat ještě širší verzi, do níž jsem zařadil i pár dalších textů z téže doby, jež jsem původně odložil stranou. Nedostatky, které jsem na nich tehdy viděl, mají stále, mají ale také své přednosti, světlá místa, o něž jsem nechtěl přijít. Bez nich by celá mozaika byla chudší.

Vojtěch Kouřímský

 

Kulatým stolům v kavárně se stýská po loktech

Ušplíchance z vína zmizely tak jako ze skla vzdech

Co chvíli zavírají

 

Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla

Tak jako déšť by padal do louží

Není déšť nejsou louže není nic

Napjatě čekám zda mě obslouží

Chodí tu číšník

Sbírá nádobí po těch co právě odešli

 

Z nějakých důvodů z neznámých pohnutek

Pro něco už se sem nevešli

Kdyby se vrátili tak leda pro smutek

Pro smutek prázdnoty

Pro smutek hovoru který se z něžností převalí do sporu

Nevinně jako spáč

Anebo milenec

Který tě přilehne

Vystříkne

Spadne klec

 

A pak si zapálí

Zapálí a kouří

Přimhouří před kouřem oči

Tak

 

Padl bych do tvé náruče kdyby tu nějaká byla

Tolikrát věřil jsem v ní

 

- Ale to neznáš něhu

 

Padal jsem

Zmizela

Obočí zdobí mi pěkných pár stehů

 

Z marodky pouští nás zas zpátky do světa

Sedíme v kavárně

 

- Mě láká Paříž

 

- Mě láká to že tak nádherně záříš

 

-.-.-

 

Září je po smrti

Říjen jde po rovech hrobů

Uvítám dvojace tuhletu dobu

Vnímám ji dvojace

- No ale! Jdi ty!

S tou starou příchutí mortality

 

 

Srdce mi opět bije

A mám dokonce rád

Tu malou vrásku ironie

Když necháš ji se smát

 

Bývám teď bdělý ve dne

A večer dobře usínám

Ale co vy slečno?

Možná jste prospala odpoledne

Po noci probdělé u vína

 

Možná že zatímco kulhám k lůžku

Vy jste už dávno vstala

Kulhám tou vzpomínkou – něco se mělo stát

Vstala jste

 

Jé, vy jste malá!

 

Malinká královna

K lůžku se plahočím

Zpod řas vám pod řasy koukal jsem na oči

A jako sedmilhář hodil pak pohled – žok

Do sklenky

Do oka šplích mi grog

Toužené milenky

 

Sedl jsem v kavárně

Kde vzduchem bloudí kouř

Jak velbloud pouštinou

 

Z čajů a káv a cukrovaných jídel

Stoupají hadi (ty faty morgany) k toulavému velbloudu

 

V Praze je kavárna za kavárnou

Jak vlna přílivu za vlnou

Jedna je hořká druhá sladkoslaná

Kavárna za kavárnou

Až je z nich karavana

 

Beru je v poklusu

Prohlížím album našich fotek

Kavárna za kavárnou rychle jak u cirkusu

Balí se vzpomínky

Balí se na cesty

Cestují v podobě maringotek

 

Dnes velbloud zběhlý

Nohatec kopytnatý

Hrbáč a zbloudilec odpolední

Opírá o šachový stolek v rohu

Svou levou zadní nohu

A o moji hlavu pravou přední

 

 

Už dokouřil jsem Noc je vratká

Vlasy lítají mi od hlavy jak mezihvězdné střely

Zachytávají pláč nemluvňátka

Které teď kdesi spí

Daleko

Na posteli

 

A postel pluje snem který teď pluje snem

Znají kojenci snění?

Sedím si v bytě svém

Jak bachař před vězením

 

Za zády noviny zmuchlané jako křídla

Slyším pláč dítěte

Dožaduje se jídla

Z prsu jenž plný je jako je zeměkoule

Tajemná magie

A za ušima boule…

 

Je podzim rozjímám

Čtu si a chodím sem a tam

Stůl odnáší mě do jinam

Koberec odnáší stůl

A ponožky dírou mě studí

Ráno je pospolu s únavou dojista dobře zalátám

Ráno

Jestli se vzbudím…

 

-.-.-

 

Cítím to v žilách mladý žár

Oheň jenž zčerstva praská

Sáně se ženou a ten tvar vzadu je naše láska

Dvě kolejnice blízké tak (vídám je skrze okno)

Sněží a nežli vymizí

Nesmějí sebe se dotknout…

 

Je ticho jako v kostele

A snad by bylo líp

Než báseň vyslovit přísahu

Ozvěnou uslyšet slib

Leč není proč se zavázat

A není ani k čemu

A dítě opět vyřvává a matka vstává k němu

Jak vstává Slunce k člověku

Jak vstává člověk k Slunci

A rozpřahují náručí a naplňují sytost

Ach

Každý kdo zpola nají se

Je poloviční bytost

 

Cítím to v žilách mladý žár

A přesto

Nad to dítě

O kolikže to roků stár

Ve svém studeném bytě

 

A máma

Co si myslela čím bude synek asi

Když nadává když chválí mne:

Nu – moh‘ jsem být z lepší rasy

Být černý nebo zelený

Jakého chceš mít syna?

Co ti to doma vyrostlo?

Chudý pýr a taky bohatýr

Nu což – i ty jsi jiná…

 

 

Byli jsme tenkrát opilí

Teqilou a taky vínem

Když’s líčil jak tenkrát krmili

Jste se tam v lese muskarinem

 

Ležel jsem na zádech

Jen tma a praskot ohně

Tak těžká záda…

 

Viděl jsem padat kapku

Z kolika kilometrů

Spatřil jsem ji na poslední chvíli

Ležela na křídle větru

 

A po zemi zatím tancoval

Můj nesmyslný stín

Jako by také požil

Muskarin

 

 

 

Mé cesty Prahou

Protínají vítězné oblouky antikvariátů a bouřku v nich

Z bouřky srší šípy mědi (cuprum)

Nesu si igelitku plnou knih – šustící bal stromu

Míjím Umprum

Je pozdní podzim

Čas přesadit do čerstvé hlíny

Měkké jako střída voňavé jak střída

Měkké jako Hermelín a vlhké jako sníh

Vlhké jako víno – sbíhají se sliny

 

- Což takhle dát si DVA Hermelíny

 

Tam

Žena

Vedle ní

Žena

Chybím tam já

Jsem tady

Jako lupa na stolní lampě

Černý jako její lak

Nikoli pijan

Jen piják černoty

Žena a žena tam

Já tu

No tak!

Černá a vlhká jak krém na boty

 

Kuchaři!

Kluk mi připravuje jídlo

Tělo je země má

Žaludek je mé sídlo

Já tady

Ženy tam

Jsou dvě a jsou tu samy

Na stolku jako houba

Vyrůstá mistička s olivami

A z ní dvě vesla lžic

Kovová vesla chuti

 

- Pojď s námi ochutnat

 

Nikdo mě nedonutí…

A snad i kdybych chtěl

Jsem vrostlý do židle

Jak byl jsem do sebe

Cítím tě doposud jak strom svoji půdu

Pod kmenem pozdní podzim tlí

Zarostlý do židle

Zarostlý do osudu

A kromě toho

Zarostlý

 

 

 

Tramvaj je mířená střela

Cíl nejistý

Jistota: veze nás vzhůru

turisty…

V hlavě i v nohou máme túru

 

Z Klárova vystoupá

Červená alpinistka

Na každé zastávce

Zas další menší čistka

 

Tramvaj je mířená

Záhadně mířená

Na Kozla u Vola:

Domácí zvířena

 

 

 

O pár dní později

Zas v jiné hospodě

Naštěstí živý

A bohužel nevyspalý

 

Spánek se točil dnem i tmou

Jak koule ruskou ruletou

Dnes padlo: BDÍT

BDÍT

BDÍT

Závidím těm kdož spali

 

V noci sem zkoušel spát

Zkolébal jsem své tělo

Myšlenky – útočník

A vůle byla bek

 

Myšlenky vyhrály

Zlobivý rarášek tančil až do rána

To už jsem skoro spal

Když někdo promluvil daleko v domě

 

Ten hlas mě vylekal

Vyvlek mě na kopec na rychlé pomě

Bez lyží bez bot a bez křivých hůlek

Zůstal mi jenom šok

Zůstal mi úlek

Srdce mi bušilo

Ten hlas byl z dálavy

A přesto zazněl mi jak výstřel u hlavy

 

 

Píšu vám o sobě paní

Jsem lodí v mlze

Lodí jež troskotá

Majáku nevidět

Tak jako při líbání

Kolem nás rozstřená prazvláštní temnota

Která se neptá zda se někdo stydí

A jako dutý dub ukryje před lidmi

Nikoho nevidět oni ať si nás vidí

 

Když koukám do okna ze světlé místnosti

A hledím do tváře vlastnímu odrazu

Ptám se zda očima tohoto úkazu

Nekouká někdo zvenčí

 

Ptám se zda ústa má semknutá do šiků

Nepatří člověku jenž se dal do křiku

Ptám se zda uši mé – hluchotně odulé

Nepatří zjevení za světem tabule

Ptám se zda postava za mojí postelí

Nedrží v ruce zbraň, kterou mě odstřelí

Má moje ruce rty hle jaká podoba

Dost možná přináší útěchu pro oba

 

Vracím se na místo

Sundám si kabát úmoru dne a šálu

Na jiné židli zasednu u piva

Čtu si a koukám na holku na druhém konci sálu

(A kéž i ona se podívá)

 

Je to ta jíž jsem potkal v létě?

Chvílemi snad

 

- Máš kluka? Nezmok ti?

 

- Vždyť venku neprší

 

- Jsi to ty? Ukaž se

Poznám tě najisto až podle předloktí…

 

Čekám tu

Teď jako jindy náladu mi zkazí

Když ten kdo přijít má stále nepřichází

Na mysli tane mi otázka zrcadlení

Neměl bych přijít já?

 

Otázkou vše se mění:

 

Spal jsem tam vedle ní

Hladil ji po ruce

Spal jsem tam jako v snách po nichž je poluce

Nahatá na prsou

 

- Víš já se nestydím

 

A přesto dělal jsem že jako nevidím

Tu krásu

 

- Závidíš malířům aktů

 

Noc s tělem dívky když pojí se v paktu

 

- Maličký pokojík potmě byl jako sál

 

Byl bych tu smlouvu i já též rád podepsal…

 

- Něco se nesluší

A něco není možné

 

Tma vraždí posvátnost

Jakmile někdo rozžne…

 

Říkám si ještě teď: Ať to byl kdo to byl

Ještě teď rád bych ji objal a políbil…

 

 

Jsem doma – ráno z mrazničky

Kouřím namísto rozcvičky

A piji čaj namísto čaje

Koukám se z okna

Kde kocour si hraje s myší

 

Zakousnul ji a teď ji hází

Do vzduchu – a pak zas ji srazí

Myš dávno mrtvá

On se plazí

Skočí

A zase znova

 

Tak jako moře s plavitelem

Hraje si s jejím mrtvým tělem

A duše malá jako myš

Vznáší se zatím výš a výš:

 

Je volná – konec umírání

Kocour si dohrál dal se v žraní…

 

Tak jako moře s plavitelem

Který si náhle stoupne čelem

Řka:

 

- Je to nad mé síly

 

A příboj si s tvým vorem háže

 

- Plavcem jsem

 

Volně rozpjal paže

 

- Vem‘ si mě Bože jsi-li

 

 

 

 

Scházel jsem ze schodů

První krok – byl jsem zdráv

Druhý a třetí – koridora tmavá

Při čtvrtém náhle roztáčí se hlava

Pátá a vůně jdou: kopr mýdlo tráva

Šestý – já vrávorám a nakláním se vpřed

Dál už je těžké schody počítat

Očekávám náraz

Jak jsem čekal pád

Vůněmi vracím se k místům v paměti

Psala’s mi že se těšíš na pocit

Až u babičky ucítíš zas zakouřený byt

 

Můj byt je taky zakouřený

Svalovec dým tu podepírá strop

Vůněmi vracím se domů kde jsem sám

Strop nesmí spadnout

Nesmí upadnout

Zmáčk‘ by mi hlavu – přimáčk‘ k peřinám

Ležím – v hlavě schody

Půlnoční hodina

Pro všechny kteří dosud vzdorovali

Nahoře Atlas–dým napíná své svaly

 

- Vydržím možná ještě kilogram

 

Sám

- dnes před stropem chrání mě jen ten dým

Můj byt je taky zakouřený

Takhle se ale domů netěším

 

 

Půjdu spát

 

- Viděla sem vyhasínat sopku

 

Půjdu spát

 

- Tisíce let tu zhasínala

 

Půjdu spát

 

- Spánek naplní tvou hrobku

 

Půjdu spát

 

- Také já bych už ráda spala

 

Půjdu spát

 

- Nechám ti tady za mě tvé bílé stěny

 

Půjdu spát

 

- Jsi k smrti unavený

 

Když přijdou přátelé s kýmpak se napijou?

 

- Nepřijdou dnes už ne. Pustíš si rádio

 

Půjdu spát

 

- Den je ospalý a starý

 

Půjdu spát

 

- Vidíš mizet mé rysy tvary…

 

 

<Empedoklův Střevíc>
Sdílejte: