12.3.2015
O nutnosti se spojit a tíze
Pojďme založit sdružení založené na vzdávání se sama sebe
Všechno co dáš, toho se vzdáváš
Jak pak může dojít ke sporu?
A pak až doneseme jídlo, společně ho sníme,
V jeho barvách obydlíme hospodu
V ní budeme chodit nazí a sbírat dary hostí
A pak koupíme půdu a na ní se oběsíme štěstím, ne
Postavíme si z bláta dům a budeme si hrát na mámy a na táty těch domů
Časem se budeme tak znát, že se přestaneme stydět chodit nazí
Budeme se tak znát, že spolu přestaneme mluvit pusou
Ze vzniklého ticha vyvstane řeč zvířat, kterou Jiřík už dávno umí
jenom my jsme jí zaTím neuviděli
I voda mluví a oheň, ptáci to ví, vidí to z výšky
Pak se ozve smrt, která se s ostychem a ráda zůčastní našich setkávání
A my jí víc poznáme, bude-li mezi námi, a ona nám ukáže, že se nemusíme bát
Pak přijdou poutníci a kolemjdoucí, budou se od nás učit a my je budeme léčit
Léčit z toho nedorozumění
Jsme zřeci, i když dnes si říkáme blázni
Postavme ten dům uprostřed světa
A uprostřed toho domu zapalme oheň
Pomažme se popelem
Není nic
Jen kruh
Není ani karma
Je jenom pro ty, kdo mají tíhu
Tíha je tlačí k zemi, a tak se zdá, že je možné klesat
A tíhu si svěřila duše, která se nezná,
která se bojí a která hledá
Až se najde ve středu světa...
Kde je ta tíha?