Zrozen v dešti
proti vodopádu Hospodinových slz
contra
nejistě, ale přesto sprintující
skrz čtvrtky
přes pomyslně věčnou cílovou rovinku
a bojí se
Však kdo ne?
Však kým může nebýt?
však jako každý jiný se i tento
jiný každým ptal:
Proč zrovna já nejsem slepý?
en noire vidí béžový obrys
zosobněného vaginálního ústrojí
a mimoto se bojí, mrzí ho to
a prosí za odpuštění dechu
zmatek mu tak dary přináší
(panu paní, to je jedno
hlavně že nosí včelařskou masku)
dary nejdo k zubařské prohlídce
a tak někdy blaží
proto ten, kdo se bojí
ledabyle si tenisky zauzluje
(a pak mu zblízka hola, hejsa
kaluž řekne)
věru blbě se běží
když osikou tíhu zašmodrchá
Navíc svět není stéblem, ač je stéblo světem
Navíc jsou úsměvy všem na nic.
navíc vším
jeden nanicovatější než druhý
jeden krásnější než druhý
hledající pátou nohu–oporu
klusá subjekt-pokrytec
se sudokopytníkem polepeným zodpovědností
v trojstupu jako jedno tělo, jedna duše
horší
než dimenze druhé tělo, druhá duše
přesto, ale i proto se bojí
avšak
navíc jako každý mlčí jinak
než se mlčí mluvením
(a chce odplout
v papírové lodičce do kanálu)
