něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 07. 08. 2017 na slet č.32 v 19h do klubu Paliárka.            
16.12.2012  (upr. 28.1.2013)
Poznámka o dobru


Tento článek je článkem besedy otevřené článkem O tom, že naivita není vždycky utopie:

1) O tom, že naivita není vždycky utopie -fanky- 

2) O vnímání dobra -JD-

3) Poznámka o dobru -William-

 

Reakce na besedu O tom že naivita není vždycky utopie, O vnímání dobra

a také na další články


Dobro je věci spravovat a napravovat, špatnost opak... toť vše..

 

Jak řekl alespoň pro nás evropany nejslavnější prorok vládnoucí vrstvě, farizejům: Vaše chyba spočívá v tom, že říkáte, že „víte“, i když „nevíte“, atd...

Dobro je jednat z pochopení. 

Nesuďte podle zdání, ale spravedlivým soudem. 

A to je i potíž celé naší společnosti dnes. Není třeba hledat lepší systém, lepší zřízení, jen

odstranit chyby a vrátit se k prapůvodní jednoduchosti.

 

(pozn. - dopsáno: tak jsem našel jinde pocit, ze kterého jsem vycházel.. "V sanskrtu existuje slovo ita. Znamená čin, který je prostě dobrý. Čin, který považuje za dobrý obecně každý, nezávisle na pohledu či orientaci". :-) citace: Jak se věci mají, Lama Ole Nydahl, str.116.

Dalo by se zkrátka napsat, že dobro je prostě dobro.)

2.12.2012  (upr. 17.12.2012)
O vnímání dobra

Tento článek je článkem besedy otevřené článkem O tom, že naivita není vždycky utopie:

1) O tom, že naivita není vždycky utopie -fanky- 

2) O vnímání dobra -JD- 

3) Poznámka o dobru -William-


  Z antropologického hlediska lze rozlišit dva způsoby jedincova a kolektivního vnímání dobra.
  První způsob můžeme nazvat objektivní: jedinec je přesvědčen, že hodnoty, jež vyznává, představují univerzální dobro pro všechny. Pakliže nějaké hodnoty považuje za univerzální dobro více jedinců, stávají se součástí ideologie, světonázoru. Vyznavači ideologie se navzájem přesvědčují a potvrzují si, že hodnoty, které vyznávají, mají absolutní platnost. Jednání jedinců, kteří dané hodnoty neuznávají a svými činy se jim protiví, pak jejich vyznavači vysvětlují různými teoriemi, jež lze souhrně označit jako teorie morálního kompasu: každý racionální člověk chápe a rozumí obecné platnosti těchto Hodnot; to jen prostředí (lidé), které ho obklopuje, mu zatemnilo zdravý úsudek a vychýlilo jeho morální kompas. Patřičnou výchovou a vzděláním lze každého jedince přivést k prozření a pochopení dobra našich hodnot.
  Objektivní způsob vnímání dobra je ze své podstaty netolerantní a exklusivní: lidé, kteří své hodnoty vnímají jako univerzálně platné, netolerují jiné názory a jejich stoupence vylučují z diskuze.
  Druhý způsob vnímání dobra nazvěme subjektivní: jedinec si není jist univerzální platností hodnot, jež vyznává, a více či méně propadá morálnímu relativismu. Uznání vlastní pozice jako subjektivní a relativní vůči pozicím druhých ho ovšem otevírá diskuzi a umožňuje mu konfrontovat své názory s argumenty druhých stran.
  Subjektivní vnímání dobra je sice inklusivní a tolerantní, morální relativismus, jenž z něho vyplývá, ovšem vystavuje jedince, kteří vnímají dobro subjektivně, riziku tolerance zla.
  Svět, jak jsem ho výše zjednodušeně načrtnul, je tedy obýván jednak skupinami netolerantních jedinců prosazujících své domněle objektivní pojetí dobra, jednak masou jednotlivců, kteří činnosti oněch skupin mlčky přihlížejí.
  Tolik ontologický základ. A nyní k Fankyho otázce: „Proč by z toho, že nějaké dobro je, mělo hned vyplývat, že je třeba ho zavádět? Proč by z toho, že tohle dobro platí pro každého, mělo vyplývat, že zrovna my bychom měli hlídat, aby ostatní byli dobří?“
  Pokračuje ve „škatulkujícím“ přístupu, tvrdím, že Fanky se kloní spíše k subjektivnímu vnímání dobra a jeho otázky se ptají na motivy a uvažování jedinců, kteří vnímají dobro objektivně. Stěží mohu popsat autentické myšlenkové pochody vyznavačů exklusivních ideologií, neboť i já se přikláním spíše k subjektivnímu pojetí dobra. Ve zjednodušené podobě ho celkem výstižně popsal Fanky ve třetím odstavci svého příspěvku. Co vede stoupence exklusivních ideologií k potřebě zavádět je? V racionální rovině je to přesvědčení – na základě úvah – o jejich univerzální platnosti, v emocionální rovině pak solidarita a soucit s těmi neprozřevšími.
  Dvě doplňující poznámky na závěr:
  „Láska“ nepředstavuje univerzální dobro, nýbrž spíše jeho synonymum. Tvrdit že: „láska je univerzální dobro“, je podle mne tautologie. Objektivně vnímané dobro má konkrétní náplň; minimálně v podobě hodnoty, jež je prosazovatelná a má svůj reálný uskutečňovatelný protiklad: rovnost příležitostí vs. rovnost výsledků, svoboda vs. rovnost, přednost jednotlivce vs. přednost kolektivu, atd. Nenávist coby protiklad lásky nepovažuji za prosazovatelnou hodnotu. Jedinci prosazující nenávist jsou zpravidla vytěsněni ze společnosti, a to i v režimech, jež se navenek zdají být nenávistné, jako byl ten nacionálně socialistický. (Mimochodem, nacismus primárně nevycházel z nenávisti, ale z lásky – ke „své“ rase.)
 I subjektivní vnímání dobra vyžaduje minimální objektivně vnímané hodnoty: toleranci a svobodu diskuze. Subjektivní vnímání dobra se tedy částečně kryje s liberalismem.

12.11.2012  (upr. 17.12.2012)
O tom, že naivita není vždycky utopie

be-the-change-you-want-to-see-in-the-world

Tento článek je prvním článkem besedy:

1) O tom, že naivita není vždycky utopie -fanky- 

2) O vnímání dobra -JD-

3) Poznámka o dobru -William- 


 Jestli rádi s přáteli filosfujete, resp. špekulujete, řekněte: všimli jste si toho, že když se řekne slovo "dobro", během jedné až pěti minut zazní slovo "Hitler"? Mně se to stává celkem často. Je v tom nějaký tajemný gramatický zákon? Vždyť se ta slova k sobě už na první pohled moc nehodí.


Zdá se mi, že mezi těmahle diskutéry převládá takováhle úvaha:

"Žádné Dobro není, je jen socio-kulturně daná morálka. Kdo si myslí, že existuje nějaké Absolutní Dobro, je jednak cvok, a zadruhé, nebezpečný cvok. Bude se snažit ostatním vnutit svou naučenou představu morálky, přivést společnost k ideálnímu stavu, který mu straší v hlavě, a půjde přitom přes mrtvoly. Jak to dopadá, je vidět u autoritářských režimů."

Takže nyní bych rád přátele uklidnil, že dobro není nebezpečné. Nechci jim brát, že je nebezpečná utopie. Mají v té myšlence ale mezeru: proč by z toho, že nějaké dobro je, mělo hned vyplývat, že je třeba ho zavádět? Proč by z toho, že tohle dobro platí pro každého, mělo vyplývat, že zrovna my bychom měli hlídat, aby ostatní byli dobří?

Věřit v dobro znamená něco mnohem jednoduššího - začít u sebe. A skončit kde? Ptejme se, až si poradíme se sebou! Ten krok nebo skok od etiky k politice, co se běžně dělá, mi připadá nějak ilegální. A hlavně vychytrale-přihlouplý. Chceme obejít svůj úkol? A věříme, že někde najdeme něco lepšího, aniž na to připravíme sami sebe?

Hodil jsem navrch našeho kanálu pro začátek starou fotku Lennonovy zdi. Dohledal jsem ji potom, co jsem ji překreslenou zahlédl u jednoho výtvarníka na Karlově mostě. Lennonovo nejprofláklejší dědictví: "You may say I'm a dreamer, but I'm not the only one". Snílek, to je další takové slovo jako blázni nebo naivita. Naivita může znamenat: nekompromisní víra v dobro.

Takhle naivní byl Sókratés, když odmítal rozlišovat dobře žít a dobře se mít.
Takhle naivní byl taky Gándhí, když řekl: "You must be the change you wish to see in the world."

P.S.: Vím, že jsem teď velmi narychlo otevřel dost témat. Především: a co je to to dobro, když ne účel světící prostředky? Ale taky: opravdu je společnost naladěná proti slovu dobro? Nezískává dobro poslední dobou naopak na popularitě? Anebo: a co tedy s tou politikou? Příště, příště. Polemiky (hlavně ty s otevřenou hlavou) přijmu s otevřenou náručí na fanky@blazni.cz.



⇡nahoru⇡