Blázni.cz - dobrý kanál

 

Podzimpád. Jsme tu sami

Ještě snad s květinami

jež chřadnou vestoje

My dva

 

prázdné pokoje

***

 

Tak jsem zas celý den hrách na zeď házel

Okno jsem zavřel, sklo zarůstá mrazem

Kde je jas a kam se poděla žoužel?

Ohřeju vodu, pak zeptám se nože

Ač se čas vleče – tak ne a ne stát

Já vkleče večer vymýšlím skeče

Dokud krev teče, je čemu se smát

***

 

Slepá je zeď, jež hledí do zdi

slepá jak okno, za nímž je noc

Sním a jsem ve snu

Toužím se probudit

Sám ve svém bdění, nemůžu usnout

Zeď kouká do zdi

Pevně se držím, toužím se pustit

Zeď zírá do zdi

A nemůže se hnout 

***

 

Venku je druhá tma

Druhá tma nepovolí té první aby sešla

Venku je druhá tma, měsíc a pořád horko

Co je to – co v té tmě se mě jen může dotknout

Vevnitř je první tma

Druhé tmě nepovolí, aby se zvedl vítr, aby mě osvěžil

Zatuchlé prázdné nitro – chuchvalce pavučin

Vytrhlé z rozmýšlení

Obutý prázdný vagon bdí, tluče do kolejnic

Při cestě krajinou pročítá cizí jména, cíle, kde nestaví

A tím svým ubíháním odbíjí svítání

Paprsky přináší třetí tmu, mhouřím oči

Světlo mě svazuje, jak věci osvobodí

Přichází třetí tma

To je ta nejhorší.

[Autorka Alice K]

***

 

 

Chvěju se chvěju, na posteli

Peřina – děvka má – a špína za nehty

Mé zámky z povětří a moje vzdušné hrady

Prosímtě, odejdi, vždyť jsme tři, nech mě tady

Prosímtě odejdi, už jsou tři, měsíc se toulá – kdesi

Prosím tě, naléhám – a ty tu přece nejsi

 

***

 

 

Gastronožka

 

Včerejší oběd stal se mi pastí

Najednou nevím, proč vlastně požívám

Maso i kaviár, kdepak je schrastím

Už pouze ze zásob tukových přežívám

Nehledím za sebe, neznám svůj epitel

Doufám, že žije mých pře-mnoho končetin

Jsem zralá stonožka, potravin nepřítel

Můj život započal hromadným početím

Jsem bytost z nadsvěta, žijící v podsvětí

S obavou, ohladu, jak se s tím popasu:

Asi vám Poslední večeři zasvětím

Začínám ujídat ze svého ocasu

[asi jsem před lety uveřejnil v Clinamenu, snad jim to neva]

 

***

 

Měl jsem se narodit v poloze pánevní

Šestinedělí? Jsem stále v ní

Zůstanu! Celý se pokreju vápencem

Lépe být sochou, než novorozencem

 

***

 

Přijmi orkán jako svoji součást

Odvrhni vše, čím se k zemi poutáš

Roztáhni křídla – už cítíš, jak stoupáš

Přijmi orgán jako svoji součást

Ať je tvá zhouba

To ostatní smaž.

 

Svítání ředí tvoji krev

Potrubí z obou Korejí

Posílá zajatce všemi směry

Kohouti spí a jejich zpěv

Až nastane, přehluší kvéry

„Cháska celou noc kalila, tak kde jsi, moje rozmilá?“

Tvou krev ti ředí úsvit dní

Co na tom, že jste průsvitní

A umounění od sazí, tvá milá právě přichází

„Dnes tady držím nad vládu, než zcela spadnem do Hádu,

Když naděláme mrtvých dost, možná nás čeká Tartaros.“

 

Šukej tiše,

A nebude to hřích

Bůh má klapky na očích

***

 

Koukám se nahoru, nahoru k úbočí

Je klid jak orkán pán přestává vát

Nebe se nehýbá, země se netočí

Země se netočí, zůstává stát

 

Náš pán orkán

A noc jeho sestra

Někomu podá smrt

Mě vzbudil ze sna

 

Jdu si pro tebe,

Jsem tvá racochejla

Neboj se a pojď se mnou

Do černý vody, hloubš a ještě hloubš

Jestli chceš, zkus se jí nadechnout

Jenom dej pozor na mý nový křídla

Hladina ve stínu má lesk jak z ropy

Jestli chceš, můj milý, zkus se jí opít

 

Leviathan? Nautilus? To potom v klídku

Nad láhví proberem (hej, támhle leží Kursk)

Teď vidím havrana, v zobáku snítku

Zem bude tím směrem, držíme správný kurs

 

Stoupáme nahoru, na horu, jsme pár? Snad.

„Kdybych moh, tak si nás, s křídlama vyfotim“

Stoupáme nahoru, na horu. Ararat?

Pche! Trámy, stěžňoví, kolem pár chcíplotin

 

Masařky, maso, škyt, červi a žebra

Rozepni křídla a vychutnej přetlak

Vem si mě na záda, běž a pak výskok

Máš strach? To pomáhá, let je už blízko

 

Já se ti to kurva líbí,

Povětřím svobodně plout

Vzlétni,

Vzlétni

 

Už nejde dosednout. 

***

[Poslední dva útvary jsou úryvky z Března, zpěv III. a IV.] 

 

[Uveřejněno po několika urgencích, jde o věci převážně starší. Další dílka uveřejněním, až budu mít zas čas. 

Ahoj, 

Lokálka/Smažák]