Každým krokem blíže k jedu svého poznání.
Má náruč se plní a výraz blažený je jedinným průvodcem skrze zástupy nic netušících.
Jsem podezřelý každým svým životním pohybem.
Bojácní neandrtálci v bludu nehostinné civilisace berou do rukou louče
a v naprostém popření pokroku se snaží dobýt dům, kam jsem se ukryl.
Pouštím si starou Verdiho operu a propadám se do svého posledního opojení.
Cítím oheň pomalu praskající čím dál tím blíž.
Kouř se valí k mému lůžku v podobě hustého koberce modravé barvy.
Dusím se během posledního dramatického závěru geniální arie.
Lid spokojený opouští hořící dům pomalu se měnící v ruinu.
U televizních krabic se jejich život vrací do běžného standartu.
Policisté konstatují sebevraždu bláznivého člověka, kterého se okolí již několik let bálo.
Já ale nejsem mrtvý, zjevím se po každém tónu té prastaré hudby
a též při každé jiskérce na znamení možného počátku plamenů.
30.10,2013 V domku – Osada Mlýnská
