Světa se nemusíš bát, čisté-li srdce máš

Za dne bílého, ni když noční padá rubáš

Světa se nemusíš bát, ty kdo pravdu hledáš

Ty který Srdce své lekavé uhlídáš

 

Ani ten však, kdo nehlídá, nezemře žízní

Voda sama ho dohledá a napojí

K lásce dojde sadem pichlavých trýzní

A ty květiny jeho srdce upokojí

 

Dokonce tyran i vrah překročí jednou

Řeku dobra a zla Hlubokou a prudkou

 Modlitba bývá nedaleko spoutaných rukou

A všecky kameny jednou puknou

 

Je jasné, že ze světla všecko vzchází

To co je, to co bude i to co bylo

Co na světě člověk nachází i nenachází

Ze světla myšlenka tká náše tělo

 

Ty jsi to světlo

 

Vše co kdy oko vidělo i nevidělo

Jednou se znovu v sebe navrátí

Každá hmota jednou přemění se ve světlo

A to světlo se protne a znovu rozletí

 

Světa se nemusíš bát, ty jsi to světlo

Které se v sobě protíná a roztíná

Které si  svítí i stíní na duši a tělo

Ty, ta bdělost, která se budí i usíná