Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk
Pro všecku marnost světa slunce…
Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde
A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk
Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek
A já se náhle lek, že jsem Neználek
A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti
že to jsou moje kosti kerý lámou
A že sem na svý cestě nějak uhnul
Lunární modul se mi unavil
A tohle město, snad ne Mamonvill
Ječí do mejch vočí lživý hesla
A každej chová se tu jako kurva
I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak
Světlo potáh divnej plak
A pořád znova říkaj co bude pak
A stále míň času abych byl
Nějak mě unavil –Mamonvill
Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk
Pro všecku marnost světa slunce…
Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill √