Blázni.cz - dobrý kanál

Byl mrazivý večer a venku už dlouhé hodiny silně sněžilo. Tahleta zima si letos opravdu servítky nebrala a předváděla se v celé svojí parádě. O to hůř pro nás. Nevyšli jsme s penězi a ještě ke všemu nám odpojili elektřinu kvůli nedoplatkům.

Za svitu svíček jsme doma nastrouhali brambory, které nám ještě zbyly, prolisovali česnek, okořenili to a nakonec jsme do směsi nasypali hladkou mouku. Sbalila jsem pánvičku, olej a naběračku, a společně s přítelem jsme se vydali dolů na Bertramku k tramvajím.

Vybrali jsme si starou devítku, typu Tatra T3, která v Praze jezdí již od roku 1960, a která ještě nepodlehla modernímu pokroku. Nastoupila jsem s taškou do druhého vagónu tramvaje a Jóža zatím hlídal venku.

„Čistej vzduch, můžeš!“ pokynul na mě gestem.

Hlavně, aby mě neviděl řidič, nebo nedej bože policajti.

Červená sedačka ob jednu střídala šedou, a mezi každými dvěma sedačkami byly umístěny plechové Petry na dřevo, ze kterých komíny odváděly kouř stropem ven.

Proroštovala jsem kamna a přiložila do nich několik polínek z hromádky pod sedačkou. Po chvíli jsem vytáhla tašku a zkontrolovala, zda se nikdo nedívá. Takhle večer se mnou tramvají jelo jenom pár „divnolidí z MHD“. Unavená paní s těžkými nákupními taškami, brýlatý podivín s jednou o hodně kratší nohou obutou v koženém „kopytě“ a nějaký ušmudlaný bezdomovec s přerostlými špinavými nehty hřející si promrzlé dlaně nad kamny.

Rychle jsem sběračkou nabírala bramborákovou směs a rovnoměrně ji rozprostírala po rozpálené pánvi s olejem. Když jsem na Klamovce měla jednu stranu opečenou, obrátila jsem ho a v Motole už byl první bramborák hotový. Takhle jsem jezdila tam a zpátky po trase Anděl – Řepy, usmažené bramboráky balila do ubrousků a Jóžin hlídal.Tentokrát nás naštěstí nechytili.