Pro nedostatek místa jinde zakotvili jsme v uppergroundu – to je směr, který má budoucnost. Upperground, kdepak underground. Upperground jde přes, ne pod. Je to positivismus, který překonává odumírající mainstreem.
Jde o nový směr, „Upperground“!
Když ho přirovnám, tak rostoucí stromy v lese a všechno křoví a rostliny, zkrátka všechna porostová patra, jak nás to na základce učili, jsou upperground. Všechno listí na zemi a větve a suchý stromky a kmeny a loňská tráva a byliny a jehličí jsou mainstreem.
A funguje jak? Smysl uppergroundu je především v tom, že kašle na mainstreem, podle toho se pozná, a dělá to, aby mohl volně růst. Kašle na něj proto, protože mainstreem prostě není důležitý, je to prázdná sláma. Takže upperground například kašle na daně, v pozitivním slova smyslu, a ještě se tím netají a investuje tam, kde sám uzná za vhodný - koho baví platit daně a vidí v tom smysl? Kašle na morálku a kašle na vše naučené nazpaměť apod. Nevykřikuje to, ani netají. Ví, že daně jsou hezčí název pro výpalné, a nebojí se.
Upperground se baví a dělá, co ho baví, nestará se o to, co bude zítra jíst a pít, protože má jeden druhého, a vesele se zelená, jak koruna stromu. Miluje se, plodí, baví se a tvoří, nezná strach – to je nejdůležitější – a nezná vinu. Mainstreem je slepý vůdce, říká „vidím“ a nevidí nic. Říká „tos udělal špatně“ a „mělo to být takhle“ a soudí. Říká to, aby se udržel u koryta, je to lež a klam, balamucení. Říká: „Musíte tohle protože jinak...!“ Kdežto Upperground, jo kámo Upperground, tak ten Upperground, o kterym mluvím, říká: „Hele, teď vidím tohle, hmhm, hele a teď zas vidím a dělám tohle, to je skvělý.“ A všechno tvorstvo se společně hýbá, jak vlny v oceánu, jako se kývou stromy v lese, bez donucování a bez nátlaku.
Upperground si mainstreemu nevšímá, kašle na něj, nedbá na pohrůžky, nedbá na ostych a na „hele, oni nosí tohle..“ – on totiž ani neví, co zrovna nosí, ví, že si to na sebe vzal a proč a už nad tím nepřemýšlí, a ví, že je tím, kým je – a je to absolutní štěstí a osvobození.. tak podle toho se pozná Upperground. Upperground je ta nejlehčí a nejsnadnějsí věc na světě, je to totiž jen tak chovat se přirozeně. V Uppergroundu tě nikdo a nic k ničemu nenutí. Všichni si všechno dávaj a na nic nedbaj, když se něco naskytne, udělají to, když cítí vítr, užívají si to, když cítí teplo, taky si to užívají, ve společné shodě, společně se cítí dobře.
Jak by to taky nebylo absolutní osvobození, když je to absolutní svoboda.
Když děláš jenom to, co je nasnadě, jak by ti to taky mohlo vadit.
Upperground ničím netíží, ničím netlačí, protože žije jako přirozenost, o tom, co se stalo, o tom už neví, zapomněl na to, a baví se tím, co je teď.
Upperground je svoboda, protože říká a dělá zrovna teď a právě tady to, co si myslí. Bez postranních myšlenek, bez cíle lhát.
Je zajímavé, že o Uppergroundu už se ví, ví se o něm už stovky, ba tisíce let a možná víc. Pojďte být v uppergorundu! Je tady. Zapomeňte na chování, na morálku, na zákazy a příkazy, na to, co se smí a co ne, co je slušné a co ne. Myslím, že nejprve je třeba se osvobodit, shodit ze sebe listí mainstreemu, shodit ze sebe ty popruhy, ať si je táhne, kdo chce, výmysly tlouštíků. Těch, kteří bezdůvodně zapřahávají lidi a otročí je. A není to tak těžké, když najdeš mě, já najdu tebe. A když už se spolu shodnou dva.. víc než dva, deset, a dvacet, padesát.. a shodnou se dva.. tak tam to jde a tam je opravdovost.