něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 27. 11. 2017 na slet č.48 v 19h do klubu Paliárka.            
17.5.2013
MAMINKA

do větví vlétali černí ptáci, když volala maminku, a když první jitřní znovu vzlétli, zůstaly jen otisky pěti malých prstíků - tělíčko znaveno čekáním padalo z parapetu jako husí pírko, vlhké rozevřené oči spaly, to zrovna máma řítila se domů v čele kabaretu - vstávej, dítě, tu máš nové šaty, a oblékej se, tak rychle rychle, bude karneval! přátelé sesbíraní po barech naplnili domov zneuctěním snového ticha dívenka ještě rozespalá, ukláněla se pro potěšení matky jako cvičená opice na její pokyn recitovala básně vlastní nahoty, motala se v malátných krocích za potlesku chlastem navátých, a do rytmů násilného veselí roztomile luskala si prsty pyšná matka, v obležení svých mladistvých, seděla na kanapi, hrdě si tleskala: přátelé, to je moje dcera! dívenka se ukláněla, celá rozechvělá nad matčinou přízní, a v oddanosti k ní dále předváděla vše, co se naučila, zatímco ona tu nebyla, zatímco nebyla doma

milenec matce zajížděl pod sukni, dítko ztrápené vrhlo se matce vstříc: pojď matičko, pojď, tatíček už spí a po tobě stýská si! avšak smích jízlivý zazněl nad tou hloupostí maličké: tak jdi, no jen jdi, jdi si jdi! a již ji odstrkuje od sebe mamičko, já čekávám na tebe celé noci, srdce mi trhá, když nám tě krade kdosi! leč zazněl matčin jásot nad dalším básněním, do sklenic dolévala vrchovatě sezvaným neznámým a milenec druhý očmuchával matce líci, milenec třetí žongloval si s prsy matka vytrhla se laskání ve zlostném nápadu pokořit svého muže, jež spal vedle, v minulosti, s tupostí, s níž prospal celé manželství za bláznivého chechtání lila mu konzervu na plešatou hlavu: tak takhle tě miluji, můj drahý choti, odstěhuj se!

okno, jež nelze otevřít, matka několika ranami vysadila z pantů domov ovanul chlad únorové noci otec chtěl matku zabít, ale děti ho přemluvily, ať se na to vyspí, že mu s tím pomohou nína hagen zpívala do jitřní ulice, mladík se svlékal na stole jako laciná děvka z ulice Ve Smečkách matka s rudým knírem tleskala, leč už sama netrefila dlaní v dlaň brala si je všechny naráz, ubohé stejně jako ubohá byla sama, ty všechny kumpány k potřísnění svátosti manželství po ukojení přikryla je všechny až po bradu, své poslušné chlapce, a ještě nahlédla do pokojíku dětí, zbudila je všechny, třepala s nimi a řvala jako smyslů zbavená: milujete mě? tak milujete mě? já vás miluji! maminko, jdi pryč, prosím, jde z tebe strach, když jdeš cítit pitím!

skřivani opěvovali ty, jež přežili temnotu, se světlem přišla píseň vlastního oněmění maličká po zvyku nesla jí mokrý hadr na hlavu po karnevalu zbyly jen rozbité střepy a prudké jedy k snídani, naplavené nedopalky ve sklenicích se šampaňským vysazenou tabulkou padal sníh, na talířích plesnivělo jídlo, mladší sestřička vřískala v pálení pochcaných plin, bratr se v noci děsem počural kartáčky ležely na zemi zašlapané v bahně z ulice, v pračce zůstávalo vyprané prádlo, už týden, táta spěchal nakupovat k rannímu výčepu maličká se rozhodla uklidit to sama, leč po půl dni se sesunula k podlaze a rozplakala se: ach, maminko moje, povzdechla si, utřela si slzy a běžela za ní v touze přivinout se do tepla jako koťátko

přivítala ji žlutavá tvář a fialové rety, rozklížené zuby o sebe drkotaly poručila jí: utíkej do nálevny pro kořalku, jinak nevstanu! dítě se zhrozilo matčina příkazu, bylo již odpoledne a venku se stmívalo přitulila se znovu prosebně: ach, maminko, to po mně nechtěj, jsem na to příliš malá a budou se mě ptát! leč matka rozezlena dceru odhodila, ta se uhodila v tvář nepříčetně zařvala: ať už jsi zpátky, tak alou marš!


KDYŽ MAMĚNKA PIJE/ DÍTĚ Z TOHO BLIJE


-maminka-, sociální balada, 11.7.2012, Dělnická ulice, Praha


<RozpičouřenáLu.>
Sdílejte: