něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            
18.10.2013
Už mě dojímalo všecko

Už mě dojímalo všechno, tak jsem teď tady. Na trase. Město-Venkov. Směšnost mojí situace si asi jen tak nepředstavíte. Poutníkem a hledačem jsem se stal totiž teprve před pěti minutama doma pod kuchyňskym stolem. Všichni večeřeli. Sem tam mi některá z osmi škrpál, co jich tam dokola bylo, uštědřila ránu do týla nebo do zadku. Naježil jsem chlupy v zátylku a to mě přimělo trochu přemýšlet a uvědomit si absurditu někerejch věcí…Totiž třeba ty kecy a sliby lidí a věčný debaty o nesmrtelnostech chroustů, penězích, těch legračních kolečkách a papírkách a o televizních rodinkách. Ty lidi jsou uplně pitomý…Sami starostí asi na pětapadesát loktuší, ale rozumu ani, co by se za drápek přední tlapky vešlo! Jinak si totiž neumim vysvětlit, proč se zaobíraj těma životama figurek na plátně. Vlastně spíš za sklem, co nikam nevede. Jen tak mě napadlo, že kdyby si sedli před zrcadlo, poznaj toho mnohem víc…Ale zase by to moc dlouho nevydrželi. To jen, kdyby zrcadla uměly zaznamenávat všeljaký skutečnosti…To by byla psina!!! Berta a čumí na sebe samu! To někdy zažít a vyválim se tak v mršině nějaký štiky, že mě už nikdy neumejou! Jako tudle, když jsem zakous tu krysu v rondelu pod schodama…Drhla mě Baruna. Nejmíň padesát let si potom furt dokola čuchala k prackám, jestli jí ještě smrděj! To bych z toho uplně zakopnul o ocásek. Sbohem a žádnej šáteček nebude! Ten uvažte Martínkoj ráno kolem krčku, aby se, chudouček, třeba nenachladil…pche!…

Jsem setsakramentsky zvědavej, jestli přežiju v tý divočině. Zbejvá jen podlízt tu velkou silnici eště za humnama a pak tadáá…No to bude vymalováno! Tak jen žádný štresy a šup na to! Vždycky jsem přemejšlel, proč se některý dospělí, teda jako člověčí, pořád tak děsně křižujou a vyváděj, když jim tu cestu zkřížim…Jinak, kdybyste náhodou neměli šajna, tak já totiž vůbec nejsem žádnej člověk nebo tak něco. To totiž jakože ani náhodou. Já jsem, přátelé, kocourek radost pohledět. Barvy noci, když zhasnou všechny světla v domě i na ulici. Lampy na kandelábrech i svíce romantiků…Kňourek jméno mé. Ale nechte si ty zdrobnělinky…Dokážou mě totiž pěkně rozdurdit! Pořád samý Kňourečku sem, Kňourku támhle…A víte vy vůbec co? Řikejte mi radši jen Kňour. Panečku, to hned jinak zní! Pan Kňour, kocour…Kňour, pirát mezí a remízků. Zatím teda jen rohů u popelnic a pískovišť v rondelu, ale nechte bejt- všechno bude…

Badatel a vandrovec Kňour. No to bude šlágr. Prokličkovat rychle hlavní třídu a padáme vstříc planinám! Zdravim tě, strejci Měsíci. No pfujtaksl, to bylo o pěknej fousek!!! Ještě, že mám devět životů. Vlastně už jen osum. To je votrava! Totiž eště za starejch dobrejch časů v paneláku jsem kdysi tak trochu machroval na Micinu…No zkrátka jsem plachtil čtyry patra. Jó, Micka, kde je jí konec, chuděry…Ta se mi spustila s kdekym! A se mnou ani jedinkrát! To už by jednoho teda jako krapánek namíchlo! No ne?! A přitom jsme si spolu jako koťata hrávali na rodinu…„Kotěcích lásek kde je jen konec? Mňáuu…“ Mrousky fousky, ňáko se rozlítostňuju…

To nikdá neďálo dobrotu, kdepak. U nás brekala vždycky enem ségřice…Kňourek ne. Pan Kňour.

Vy si určitě myslíte, že jsem snad dostal jméno podle kňourání. Vašnosti, jaká to mejlka! Bráchanec je taky Nekňuba, ale žádnej nekňuba to teda jako nejni! To jen tak pro pořádek…Hemtec pumprlec…Třasky prásky…Robertice palice, kdes nechala střevíce?! No jó, Berta…Ta mě vždycky tak divně chytla. Div, že mi neutrhla hřbet! Vrčel jsem na ní a vona si, blbá, myslela, že to jako, že předu(!)… A dál mi drápala za uchem. Lidičky, teda — kočičáci, jí asi nikdy nedošlo, že by mi udělalo nejlíp, kdyby mi pohladila polštářky na tlapkách. Todle ty namyšlenci nikdá nemůžou pochopit! Že všude, kam si dosáhnu, se můžu podrbat sám. Jako bych byl nějaký jejich mimino. Ty lidský děti by taky dokázaly spoustu věcí sami, kdyby je nechali chvíli bejt. Ale to je pořád keců kuli všemu a samý ňuňu a ťuťu…Z toho by se mi až samej žaludek vobrátil…Jestli teda chcete co vědět, tak z těch dětí jejich většinou vyrostou pěkný rochcáplíci…Kerý pak hladěj kočku leda tak za uchem a proti sersti… Eště, že už sem vypad!










Co tak asi vyleze z pangejtu na chudáčka pocestnýho?

Huba nevymáchaná?tlučhuba?osolsobě?ne,páč co by tady dělali lidi?tady už mam vod nich svatosvatej pokoj.svůj kumbál.no bumbal jsem naposled tak před tisíci měsícema na dvoře.ze škarpy taky bodne.ukaž šnýtek.no jo…louží střižená močka plus pěna ala siláž—prostě hnůj, sračka.jedním slovem—paráda!a stejně chutná víc než vitamínky od maminky…rozpuštěný chemie v destilce.fuj vocet teda….aleluja a jedem dál.vejmol a sem na mol…cákryš to si to šupajdíme!eště bych zbod´ mršinu třebas ňákou, co by se nachomejtla…třás krysu, či ropušinku—slup bych jí jak jahodu…nebo co?!ste spadli z meruňky po kokose??melduje se Kňour, vašnosti a kamerátčofti celýho sjeta…Á—myška.Myšino, poď, ať to neprotahujem!no—hastelevize, bejby!!pálim za ní ňák nízko—proklatě nízko vod boku..no jo to sem celej já, kočičandy by mrkaly na drát.a ty drž prdel, dráte.nadrátovanej byl dycánky jen strejc vod vedle..


Jen den dva pobudem a zas pádíme dál. OUJÉ!!!


Chci přeběhnout svět


Město je továrna na neurózy — tak šup do krajiny. Zrodím se z rozparku země!



Kňour hledá bloudí, loudí a čeká



Na spřízněnou duši. Upředenou ze stejného vlákna.




Potkal jsem ho někdy minule.


Minul mě. A já jeho…


Přišlo mi, že je jako zrcadlo pro mě. Viděl jsem v něm všechno, po čem jsem celý život toužil. A on jako by si toho nevážil. Toho pokladu, co má v sobě! Spíš to považoval za něco nečistého a chtěl se toho zbavit. Té nespokojenosti se sebou světem. Chtěl to vyrvat! Jen vytrvat… cesty naše se spletly dohromady. Zašmodrchaly… Kňour slídil po ulicích a pobřežích po kusu žvance. Já jen žasl.Jen mi vyprávěl svůj příběh. Já poslouchal s hubou dokořán a tiše záviděl. On se divil… Obdivuji ho jako Rimbauda… a přitom nenapsal ani řádku.

Ale co prožil, panečku!

Psychopatickej trip hororovej…

Vím, že by radši byl obyčejnej kocour… ale pro mě je víc než bůh. to už je zkrátka úděl výjimečných osobností. Že jsou zmítány okolnostmi. Jako Kňour.

Nikdy si nenaříká. Je podivně cynický, ale přesto citlivý až přecitlivělý

A když si někdy jen tak pobrukoval to, co ho právě napadalo, bylo to geniální…závidím.

Kňour je můj guru.

Ani neví, co to slovo znamená — to ho činí svatým.

Nechápe můj obdiv, ani svou dokonalost — jinak by dokonalý nebyl. On se ani o nic nesnaží!


Prostě jen tak existuje a každý čin je dílem umělce!


Nespoutaná energie — je to vidět v jiskře očí!

<skippy>
Sdílejte: