něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            
18.10.2013
Vesmír je polévka v hrnci na stole v kuchyni malých obrů

Miloval zlatý vzduch při babím létě v jeho světě Kurat. Kurat sund ku. Suri sak su. Kerberu keri esendid Kerberu keri esend. Mada lide maje pele sina surde soje pele. Prohlásil vrkoč. Zdálo se, že nic není. Vše je jinak a slunce dnes žhne nějak mrazivě a vroucí voda oceánu vraždí vše živé. Na souši písek pouště bičuje vzduch. Beduíni stále doufají v Jeho příchod. Koho? Na koho čekáme? Snad na forota? Ano. Na jménu ani osobě nezáleží. Důležité je čekání samo o sobě naděje. Ne! ILUZE! Vše co má smysl, je hádanka. Jde o to, nepřijít na tajenku. Potom už je vše zbytečné!! Zemřeme, protože se probudíme. Nejde to naopak? Že bychom se mohli probudit smrtí? Možná. Kaleidoskop života se otáčí proti světlu. Plazím se jeho vnitřnostmi. TMA. Strachový pytel z lidského masa. Přijdu si jak v žaludku města.


NIKDY SE NEZAPOJÍM. JSEM. HLOUPÝ. NEDOŽIJU. SMRTI. ZNÁM NĚCO? VLÁČÍM KOTVU        

V HLAVĚ. CHŘESTÍM SI RZÍ. TEČE MI Z UŠÍ. ROZVAŘ MI KOSTI.


NEBUDEM SE CITOVĚ VÁZAT. STEJNĚ JEDNOU UMŘEM. A POTOM BY NÁS TO MRZELO.


ROZMAR


ROZMARÝMA ROZHOĎSTONOŽKA.


MAMI, MŮŽU ŽÍT? RADŠI NE JEŠTĚ BY SE TI NĚCO STALO TŘEBA BYS UMŘEL.


A TO PŘECE NECHCEŠ, ŽE NE? VŽDYŤ UŽ JSI ROZUMNÝ…


V digichaloupce se chystá elektřtinová kaše na vlnách FM Hejhula. Děti spějí za pecí.


STARÝ OBŘÍK STRAŠPYTEL


Něco se lesklo na schodech, když jsem šel kolem. Byla to škvíra do červené žárovky nad jídením stolem stonožkového okorakého obra. Byl tam klid, ale rudo před očima. Obr nerad zhasínal. Šetřil tmou. Bál se. Strašpytel. Bál se sám sebe. Nenechával strašpytlu se projevit. Proto nikdy nezhasínal. Nevycházel ven. Neusínal, aby se nemusel probouzet. Jen tak byl. (pod červeným světlem). Ani nevyvolával fotografie. Nezná to, nezná lidi. Vypadá jinak. Ale nikdy se neviděl. Ani v louži. Všechna voda teče venku za zdmi. Okna nemá. Ani dveře. Proč? Nejsou potřeba. Nejsi smutný, obříku (ptá se noc)? Voda venku se ani nemá jak zrcadlit! Oko nevidí! Není. Obr má jedno, ale dovnitř. Proto rudé světlo. Prosvítá jeho pergamenovou kůží až na olověné kosti a morek. Ten viděl. Fosforeskoval. Tvořil krásné obrazy. Jednou oslepl. Stejně ale nezhasíná. Bojí se.bál se.umřít.umírat.umřel.proměnil se v noc.a když se ráno probudil, zjistil, že spal.zbláznil se.ale neviděl.nechtěl vědomí.blesky jen tušené vystřelují a křičí.bosu prásk plesk křach křáp. Maminka pláče ze sna. Pleská ho přes prsty vařečkou. Klečí na hrachu. Rozbil talíř. Střepy křičí. Moc nahlas. Moc NAHLAS!!! Nejde neslyšet ten křik. Opakuje se stou ozvěnou. Příliš graduje! Vybouchne mi hlava! Musím se smát a řičet v extázi. Radši nebýt. Ale jak nebýt? Pryč!jen pryč!klid!spát. Sen.smrt.jinam!JINAM!!!ale. Vždyť už sním. Nejsem bdělý. Přece jsem se ale ráno probudil? NEBO NE?! Ach k nepřežití bolestivá tma.najednou.moc rychle.nestihl jsem to ani vnímat.něco se stalo, ale nevím.je to bolest a tma.nechci být ve svém těle uzamčen!ztratit tak vědomí!které pálí jak kometa bičující oblohu mé hlavy.


Obříku, obříku, tys tomu dal!


Raduj se! Rozbaluj dárky a teď hlavně nekřič! Rušíš tatínka!


Neber plyšáka z klece!!!


Nakrm se!


Spolkni to, no tak.


Sám. Sám. Umí


Už s tebou nikdy nepromluvím. Půjdeš spát bez večeře.


Nic z tebe nebude.


Nejez, nebo neuvidíš zlaté prasátko!


A zemřeš!


BAF


Strrrrach


Sen odezněl.......

<skippy>
Sdílejte: