Blázni.cz - dobrý kanál

Svoboda...blablabla...dada dada dada...", četli jsme ve škole manifest dadaismu. Seděla s očima zavřenýma a pomalu se pohupovala tam a zpátky do rytmu slov, která skrz ni proudila jako živá voda, jako vodopád světla, které z ní beztak vyzařovalo po celý čas až donekonečna. Pak oči pomalu otevřela a zeširoka se usmála s vědomím věků. Ruce se jí nepatrně třásly - ne tak, jako když je vám zima a klepete se, spíš jako když postupně upadáte do transu a najednou cítíte tu energii, co proudí celým vaším tělem. Konečky prstů jí vibrovaly a rozechvívaly vzduch okolo jejích dlaní. Celý svět se chvěl. Horními zuby si přejela přes dolní ret a pronesla věcně: ,,Dnes budu žít." A oči se jí zaleskly a prsty mimoděčně pohladily lakované dřevo lavice. Hořela.

(lehký tvůrčí orgasmus)