Dlouho jsme se neviděli, bratře
Ale dost vítání
Moje smrt bude skutečně velkolepá
Svůj mozek bych ti rád rozprsknul po celém těle,
Ale zejména obličej bys měl mít potřísněn krví a šedou
hmotou
Proto bych byl rád, aby sis dobře vybral zbraň a důvěrně se
s ní seznámil
Chtěl bych, aby ses do ní zamiloval, abys ji uctíval, cídil
a hladil
Abys do ní vložil veškerý svůj další osud
Bude víc než tvoje matka, rodina, tvůj život
Rád bych, abys musel
zůstat alespoň několik hodin s mým mrtvým tělem
Budeš shodou nečekaných náhod uzamčen s umírající tělesnou schránkou
Podlehneš v tu chvíli zvláštnímu pocitu, pocitu, který
jsi tak dlouho hledal
Uvidíš, jak opouští mé tělo uvolňující se obsah střev, který
spolu s močí bude vydávat zápach
Uvidíš záškuby a zažiješ chvíle nejistoty, strach
Uvidíš jak mouchy kladou vajíčka do mých útrob
Budeš zvracet
uvědomíš si, že spolu
možná strávíme ještě hodnou dobu
A možná spolu budeme tak dlouho, že dostaneš hlad
Dostaneš hlad
...
Ten hlad ukojíš
Ale nebudeš mít náboje, provaz a nebudeš chtít za živa
smíchat svou krev s mou
Nůž ti nebude k ničemu
Pak si pro tebe přijdou a ty ochutnáš, jaké je to být proti
všem
Budeš ochutnávač toho pocitu vyvržení
To je bratře tvoje úloha v mojí režiji.
Až se znovu setkáme, umluvíme se dál.
Je to prozatím to jediné, co pro tebe mohu udělat.