Blázni.cz - dobrý kanál

Nevidim rozdíl mezi poezií a technickejma tabulkama

Když se trošku soustředím, můžu si představit, jaký by to bylo

Najít tabulky v době, kdy to bude a nebo byla španělská vesnice

Koneckonců, jako to bylo s hliněnejma tabulkama

Ti lidé, kteří nám je zanechali, byli konec konců zdá se v lecčems prozíravější

Tudle se mi zdálo: Plaval jsem v rybníce a v tom rybníce se topil dům, doplaval jsem k němu, s domem se dalo volně otáčet, natočil jsem si ho tak, aby bublina dovolila mi prohlédnout si jeho obsah, z jakési skříně jsem otevřel dvířka, kupodivu uvnitř bylo sucho, bylo tam spoustu elektronických přístrojů, vzal jsem si něco co připomínalo přehrávač, ale vzal jsem si to jenom na památku, protože, jsem ani nepředpokládal že to bude funkční, a navíc, proč bych si potřeboval v tom čase něco pouštět, když bylo tolik co k objevování, říkal jsem si, možná jsem byl na světě sám, možná mohu někoho potkat, všechno jevilo se magické…

Nedávno jsem pár dnů pracoval jako dělník při přestavbě jednoho nejmenovaného obchodního domu. Bylo třeba přestavět regály tak, aby pasti na zákazníky byly pohodlné a pokudmožno zakryté. Bylo to velké dobrodružství, protože abych zaplatil nájem, musel jsem tam jít, ačkoliv jsem měl ještě bolavou klíční kost, kterou jsem měl před nedávno zlomenou, od nějakých svých jiných dobrodružství. Byla to docela dřina, po měsíčním polehávání a rekonvalescenci jsem měl tělo zesláblé…v důsledku toho jsem si neopatrností jednoho spolupracovníka, nejakýho Jardy, kterej byl sice Jarda, a během pár dní všichni pochopili, že s ním není rodno pracovat – ale za to byl sympatickej – nechal hodit na oba dva palce u nohou dřevotřískovou desku, takže jsem se záhy stal ještě rekonvalescentem po rozdrcení jednoho palce a štěnice u druhého, moje chromost se nakonec celkem uzdravila, bylo to poslední den montáží, které původně měly být delší, za víc peněz, a s kratší pracovní dobou, ale protože šéf firmy si chtěl koupit nové audi a manažer chtěl dostat přidáno, aby si mohl koupit novou hokejovou výstroj, oddřelo to pár pitomců jako já.

Když nás viděla jedna pracovnice, jistá docela hezká Pavlína, která dozorovala umístění regálů, prohodila bodře, že když vidí, jak nosíme ty těžký traverzy, že si myslí, že bychom jí i unesli. Když jsem to slyšel, neodpustil jsem si poznámku, že i my bychom ji unesli, ovšem není kam, protože už je to všude.

Ten člověk má vlhký ret a kudrnaté vlasy

Ta dívka vzadu nejistá připadá si

Zvláštní tvar cigaret, balí si támhleten

Napadlo mě že sezastavím

a trochu se porozhlédnu

Napadlo mě že se zastavím

A prohlédnu si to zkurvený město

To město teče jako láva

A místy je průhledný

Takže jsou vidět skály na kterých stojí

Tan chlapík co ho sestrojil

Byl bláznivej umělec

Má vzor perský koberec

A samochod hodinkového strojku

Je vidět věže a dole těžiště

To město odolává času

I když sebrali mu tržiště

Když mraky nad ním honí se

A déšť leští jeho krásu

Je to věru krásné zřízení

zisky si dělí nemnozí

a ztráty dědí všicky

Odpusťte, vy, které jsem zranil

Ale moje srdce hovoří jasně

Nevidím jinou možnost na krásně

i kdybys mě zabil

Třeba vidím mezi řádky

třeba vám vidím do hloubky duše

Třeba je to jenom moje bolest

Která brání se

Ale každá zbraň je dvojího ostří

Teď saješ si krev ze rtu

A hledáš soucit a odpuštění?

Nebo ostříš si meč a leštíš brnění?

Tak věz, že já nemůžu jinak

nemám lék na svůj hrot

Ten lék je tam venku 

A není lehké ho získat

Je v korunách stromů a jazycích zvířat 

je v kořenech bylin a trpících

Je mizející jako krása

S pralesem mizí i moje spása

Ale já prales nekácím

A zvířata nevyháním z jejich zahrady

nestavím komplexy, ani hradby trpících  

Nejsem člověk s úklady

Jsem člověk ze zahrady

Jsem jenom nejedlý, hořký

Jsem zakrytý jako past

Jsem synem démonů

jsem jejich domem, mám smysl mást

jsem nositel jejich písma

démonů stromů a mrtvých zvířat

jsem opaskem co břicho svírá

Jsem botou co tě nakopavá

Jsem tvojí ránou

Tak přestaň mě drbat

Ty mi říkáš

přestň být jako buldozer

a já, přestaň řídit, musím říkat

Novoroční projev prezidenta kde by mimo jiné zaznělo: DOPORUČUJI HOŠÍKUM, ABY TOLIK NEONANOVALI

co bych si ovšem skutečně přál je modrý plstěný klobouk, a to modrý jako nebe, modrý jako indigo

A taky bych chtěl mít na rubech dlaní tetovanej obličej

když bych se zakrýval byl bych jako z kamene

A víš co, ještě něco ti řeknu, já ten obličej mám, ale né v hřebech dlaní

A když pláču, když krvácí mi srdce, umím se smát

Chtěl bych vlastnit takové prase, chytré,

jehož uši,

proděravělé a pohodlně okované, byly by vlastně třmeny

v nosech mělo by udidla,

a to udidla měděná aby dobře táhlo

To prase by bylo živené myším morkem i s chlupy

a trapéz byl by jeho sedlem

To prase by bylo vlastizrádce

a jeho zrakem byly by jeho nozdry

a jeho vlajkou by bylo jeho tělo

A to by pálil ten pašík

A to nejdůležitější: Kde by mělo řídítka

Tedy, řídítky by byly žlaby, a to žlaby čichu a očí

Na co televizi!

...když máme náves, ulici a zahradu s rumištěm

a když chci přepnout tak i hospodu,

přímo před domem.

Kvůli loukám není vysílání,

zpravodajství, to kravské vysírání...

dobro to není dávat za darmo

Dobro to je vzdávat se něčeho za každou cenu

dobro není jen tak

dobro není snadná cesta

dobro útočí

dobro napadá

dobro, to je dobrodružství

Dobro to je boj

Dobro to je boj o vzdání se boje

Dobromysl, to je širé moře

Myslel jsem že je to hlava psa

ale byl to jen stoupající dým

Myslel jsem že jsou to zlostné hlasy

ale byl to jen bublající potok

Myslel jsem že smrt je již blízko

ale byla to jen momentální slabost

Věděl jsem, že se mi nemůže nic přihodit

pokud budu nepoznán

pokud se neprozradím

pokud nenápadně vytratím se z pastviska

a svěží trávu i družné bečení nechám samo sobě

 

Jeden z dalších geniálních vynálezů, kterého by se mohl někdo chopit:

VĚTRNÝ PLUH

 

OPILÉ TRAVERZY NA KTERÝCH SE KLÁTÍME

OPILÉ OČI KTERÉ BALAMUTÍME

Všecko je nějak naruby

Jsme šťastní, proto se rmoutíme

 

Již dost toho chladného hořekování

 

seš dutej jako trubka od vysavače, syčí ze mě

a prach ze stropu i země plní tělo mojí duší