Blázni.cz - dobrý kanál

Když přijde řeč na morálku tady v Praze, oblíbený příklad je pouštění starých paní sednout v tramvaji.
Morálka se ukáže, když jedete zrovna tramvají z práce na nákup a nastoupí stará paní.
Našli jste vy sami zádrhel v předchozí větě? Zádrhel ve slově práce a nákup? Jaká práce? Jaký nákup?
A systém? Utváří se tak, že jednou cestou na nákup zajdete k volbám?
A dobročinnost? Spočívá v tom, že část peněz vydělaných v práci dáte charitě?

Dovolte mi představit pár pojmů. První budete znát snad dobře a ani jeho význam není zatím snad příliš zpotvořen: BOJKOT. Z toho lze velmi dobře vyjít, potom se pokusíme přejít k pozitivní činnosti. Bojkot je jen negativní – jenom přestáváte spotřebovávat nějakou věc přesto že se Vám líbí, chutná Vám, hodí se Vám – účelem je nějaký dopad na toho, kdo Vám věc dává. Proč je to tak důležité: překročili jste vztah k věci (touha) a dostali jste se ke komunikaci s člověkem.

Pozitivním protějškem bojkotu je PODPOŘENÍ. Opět se vztahujete k člověku skrze věc. Narozdíl od nákupu, kde jenom koukáte, jestli věci stojí tolik, kolik „by měly stát“, je teď zásadní, od koho si je kupujete a koho (a v čem) chcete podpořit.

Další pojem, POSLÁNÍ je původním významem slova „povolání“. Člověk skutečně pracuje, nelení. Neznamená to vůbec, že vydělává peníze. Neznamená to taky, že ho nikdo nemůže podpořit.
Slovo práce má dnes dva významy, které spolu souvisí sotva tolik, co kohout na vodu s kohoutem od slepice: základní význam, který používáme ve větě: „dá to práci“ a odvozený, který slyšíme třeba ve větě: „mám novou práci“. Přestože odvozenina nabyla navrch, tvrdí se, že je špatně, když někdo nepracuje. A myslí se tím: když netráví čas činností zaměřenou na peníze jako cíl. Takovou kritiku nemůže nikdo doopravdy povolaný brát vážně.

Negativním protějškem poslání či povolání je ODMÍTNUTÍ. Kdo „pracuje“ s hlavním ohledem na odměnu, těžko se pozastaví nad tím, co činí. Pokud je k „práci“ navíc upsán, visí nad ním hrozba, že „přijde o práci“. Přesto tu je možnost odmítnutí, která se pak označuje jako whistleblowing. Kdo upsán není, toho odvaha odmítat není tak ohrožená.

Bojkot a podpora jsou poptávkou po činnosti druhých a poptávka (prý nějak) souvisí s nabídkou. Nemusíme být hned kantiáni a představovat si svět, kde všichni jednají jako my. Spotřebitel je palivem systému. I ty nejtotalitnější režimy mají svou propagandu – potřebují své konzumenty.

Poslání a odmítnutí jsou tím, co můžeme nabídnout my, naší činností. Bojkot a podpora mají vliv nepřímo, spočívá v nich tzv. etické spotřebitelství (viz časopis Ethical Consumer), poslání a odmítnutí bezprostředně. Je to naše práce, to jest naše praxe, to jest naše etika, to jest naše dobročinnost.

Všechno to jsou tvořivé síly, které dávají směr tomu, čemu se říká systém. Navíc tyhle síly působí jako VZOR, čímž se záhadným způsobem násobí.

Kolikrát se násobí, to ať spočítají vědci. Nám za jedinou motivaci má platit láskyplná naděje.