něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 26. 11. 2018 na slet č.48 v 19h do klubu Paliárka.            
14.9.2014
O cestách na konečnou

Pojďte si k nám zatančit, vy hovádka boží, u nás jinak běží čas, je jako usebranej,sběračkou, tančíme tady pro srdce kolemjdouucích, možná o nás nikdo neví, ale běda, kdo se podívá do očí našeho rasputina, kterého si pěstujeme, který je nám oddán a my jemu, stanovujícímu os. Vy kteří se šetříte, ačoliv víte, že času je málo, pojďte přiložit do ohně vášně, svlékněte si ty vaše olověné plavky, a běda tomu kdo se někou pe, láskyplné pokřtění, je zde pro každého místa, a dívky se připojí k tomu, kdo je vlídný a kdo se o ně postará, beránek boží, náš rasputin, náš vykrmenec pro zabijačku, protože není lepší ocenění svatosti, než ostentativní a jasná vražda! To jsem nebyl já, kdo na pětkrát se dostal domů, z přebujelého rána, vždy další a další konečná, tak jako jsem to chtěl už kdysi, lásko, bylo to velkolepé, a pak bože, ty mě vždycky přijmeš, chrám svytého víta nás vítá a dívkyrozepjaté a oslavující blahobytu, tyto dívky jsou totiž chrámy v chrámech, jsou li dostaečně dívčí. Ó, i lev se ustrne, a jeho hříva se zavlní, v očích se zaleskne, něha, a neha je někdy soucitná, a nezbytná…vražda…jeho napjatí svalové trčící do nebe a tak zvolna sunoucíse mraky za obzoru jasného a ptačného…jsme soucitní milá Frído, naposledy jsme se potkali před polednem, ale to je už dnes tři sta let! Lásko, dávej sbohem všem vyvoleným k pláči, a stoupni si ike mě, k ménu masu, necháme se sežrat, jako ta naše směšná volátka, kterými nás rdousili…miluji tě Frýdo…proč vždycky pouštíš tak všeříkající hudbu! Chytá mě z toho závrať a musím se obrcet do ulice, k těm kdo vůbec nechápají, trčíce jen tak z dlažby v kráčejícím dešti myšlenek, ó, jak netuší, jak netuší naší všemohoucnost, dokážeme je z toho zvednout?... ale mají dostatek pochopení pro let, pro opojení, pro vzrušení, mají vůbec smysl pro legraci? Laciní tuláci putující v dešti. Frýdo, miluji tě, vidím tě všude, jsi zdí i vystupuješ z dlažby! Lásko,  jak krásně mě zrcadlíš v letu, jsem michael, tvůj pasáček, tvůj Jáson ikarický. Zemřu pro tebe, a zemřu v letu, zemřu jenom tak, jako bych si Ti lehnul k nohám, lásko, vždyť víš nemáme čas se zdržovat na Zemi, není zde pro nás pochopení, a tak to nazveme nedostatkem místa a vlastní slabostí, vlastním bláznovstvím a bláhovostí...ty tvoje prsty jsou všude, hladí mě na mých zádech, čaruješ mi tam krví, a moje tělo, moje tělo padá, padá do mouky jarního dopoledne, ne, nejsem ještě doma, doma nejsou ulice.

 

<kolemjdoucí>
Sdílejte: