něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 27. 11. 2017 na slet č.48 v 19h do klubu Paliárka.            
22.3.2015
Ne**r Boha!, část 2. (seriál)

Kapitola II.

 

Tomáš přišel do práce s naštvaným výrazem, jako obvykle. Na recepční zavrčel, na pozdrav sekretářky ani neodpověděl. Zabouchnul za sebou dveře své kanceláře a opatrně se posadil, naštěstí byla jeho židle měkce vypolstrovaná. Pro jistotu si ale z domova přinesl polštářek, aby zraněnému pozadí ulevil. Ráno byl u lékaře a nechal si udělat test na žloutenku. Představa, že bude půl roku muset držet dietu a nebude moct kouřit ani pít, byla pro něj hotovým peklem.

 

Co to bylo včera za zmrda? Co se nám to dneska potuluje po ulicích a ohrožuje to slušný lidi? To určitě nebyl Čech, to musel bejt nějakej bezďák, nebo Arab. Nebo Cikán. Jo, Cikán to byl!

 

Z úvah Tomáše vytrhnul jeho mobilní telefon, který na desce stolu spustil vibrační tanec. Na displeji se rozsvěcela fotografie drobné blondýnky v bílé sportovní mikině s jezevčíkem v náručí.

 

Ještě tys mi chyběla. Zrovna tak mám náladu se s tebou vybavovat.

 

Tomáš zmítající se telefon konečně zvednul. Reproduktor začal chrlit záplavu ublíženého fňukání a vzlyků. „Kurva, co je? Co furt chceš? Co je ti po tom? Co mě furt sleduješ? Kde sem byl - proč bych ti to měl řikat?  To seš nějakej můj zákonnej zástupce, nebo co? Říznul sem se při holení, proto je v koupelně krev! A co zas? Sakra, nevotravuj mě furt! Někdo sem jde, čau!"

 

Dveře do kanceláře se rozletěly a v nich stál usměvavý elegantní padesátník.

 

„Mám skvělé zprávy, Tomáši! Naše včerejší prezentace přinesla ovoce! Budeme dodávat do Mnichova! Skvělá práce! Je mi líto, že jsme tam museli trčet tak dlouho - dostal jste se domů bez problémů?"

„Vzal jsem si taxíka."

„Já taky. A co přítelkyně? Nezlobila se?"

„No jo, trochu. Sem jí to vysvětlil."

„Za ten obchod to stálo. Zase jsme o krok dál. Ta Ostrava bude hračka. Když jsme zmákli takovýhle kšeft!"

 

Když šéf odešel, Tomáš si hodil nohy na stůl, chvíli se pohupoval a potom vyťukal omluvnou textovku plnou srdíček. Zavolal donáškovou službu a objednal stříbrný přívěsek, bonboniéru a kytici. Rvalo mu srdce, kolik to stojí. Mohl jí něco koupit a přinést sám, ale musel by poslouchat všechny ty výlevy, než by jí to vůbec dal. Ale takhle si ušetří čas a nervy. Na poslíčka Lucie slzičky vytahovat nebude. A než se Tomáš večer vrátí, tak se jí to rozleží v hlavě, uklidní se a bude ho čekat milá, s připravenou večeří, roztoužená.

 

Když mám chuť na steak a na sex, tak je svět v pořádku.

 

 

<Veronika>
Sdílejte: