Nastěhuješ se na Kladno a
pod Průhonem objevíš batikovou záclonu
– to je Johny.
V prvním klubu, kam trefíš
Ti vyprávěj o klukovi,
co tu hraje Beatles
– to je Johny.
Tak trochu dylanovskym křapákem
kráká Křeštana a Trabandy
než přijede hlídka
– to je Johny.
Říká holkám u piva sprosťárny,
ale je tisíc let nádherně zamilovanej do svý Lucky
– takovej je Johny.
Vlakem jede na čundr s jejich milovanou dcerou.
Miluje vlaky
– to je Johny.
Nechá se vyhodit z divadla
na protest proti nesvobodě.
Kandiduje na radnici
– je to vůbec Johny? Johny je plnej překvapení!
Visí Ti za oknem na plakátě
a jede kolem na kole
– jo, je to Johny.
Vo co těm lidem vlastně jde?
zvědavě se Tě ptá
a pak to radši celý shodí
– to je prostě Johny.
Běžte někdo na tu identifikaci.
Běžte tam a řekněte jim,
že tohle přece není Johny.
Sice nosil tohle vlakem smetený tělo,
ale Johny přece není mrtvola!
Vždyť ho slyším se smát,
zpívat Krvavou Marii,
možná už nebydlí v tom domě
se svejma holkama
ale pořád s nima všude chodí.
Johny je tu přece sakra pořád s náma.
Milujeme Tě, Johny.
