Blázni.cz - dobrý kanál

Má po slávě toužící sestro. Myslíš si, že jsi dokonalá a geniální. Ale nejsi. Odvíjíš se v hodinových ručičkách, tančíš mezi nimi. Čas není tvůj nepřítel. Ani přítel. Má nešikovná sestro. Hloupoučká a naivní. „Nevydržím s tebou v jedné místnosti moc dlouho“, jako bych tě to slyšela říkat. Minuty. Minuty, hodiny a roky. Dny a týdny. Měsíce. Bez tebe. Jsou dlouhé. Modlíš se, aby už to přestalo. Jsi královnou příběhů o zlatých rybkách. Jsi přízrak nočních tramvají a veřejných záchodků. Píšu ti vzkazy sprejem na zeď v podchodu, vídáš je každé ráno. Čteš je a říkáš si, jestli je možné, abych ti je psala já. Začínáš ve mně věřit. Princezno zakletá v rybě. V Kavárně. V Kavárně naproti Kavárně. V tom semeništi příběhů. Ty jsi vyprávěla ty nejlepší příběhy. O létání, o vesmíru, o lásce. Pohádky. Jen pohádky. Pohádky o andělech. A o bytostech. Sladké ukolébavky, rázné písně, příběhy a sny. Sny o tramvajích a bytech a oknech a dveřích a korálcích. A dešti. Pohádky o nebojácných dětech, o dětských hrdinech. Pohádky pro nejhloupější děti. Taky ti budu povídat pohádku – pohádku o nás dvou. Až po hádku. Tu osudnou. Tu, která se odehrála v ten osudný den na sluncem zalité louce. V den, kdy všechno vonělo, a lidi se smáli. A my se hádaly. Pamatuješ, sestro? Mělas zuby rudé od vína. A oči ti žhnuly taky rudě. Plameny a led. Mrazilo mě z tebe, byla jsem znechucená, ale pak jsem také zahořela. Bohužel úplně jiným plamenem. Hořely jsme každá v jiném kódu. A nedokázaly jsme provést smíření východu se západem. Začala jsem se s tebou smiřovat, až když jsi odešla. Začala jsem ti rozumět, začala jsem tě chápat. Najednou jsem při čtení pohádek dokázala vidět i to schované mezi řádky. Prozřela jsem. A teď si říkám, jestli to víš. Jsem tu zavřená ve své cele, jen já a moje vzpomínky na tebe. Zdá se to dnes už všechno takové zvláštní. Kouzelné a přitom srozumitelné. Všechna tvá slova dávají smysl. Zapadá to do sebe. Má sestro od mírových sborů. Má pomalá sestro. Dobrou noc, jdi spát. Dýchej zhluboka a sni o dobrých věcech.

Má letní lásko, má sestřičko. Kdepak jsi, za kterým rohem se schováváš, ty uličnice? Jsi zlatá, máš svého rytíře. Je trochu jako P. je silný a chrání tě, ať jsi kdekoli. Následuje tě, jako věrný pes. Psí služba tobě, královničko.

Má samojediná sestro. Pozorují mě a vyvozují závěry. Tím mě taky nutí k přemýšlení a vyvozování závěrů. Jsme každý strůjcem svého osudu? Vážně můžeme mít vše a jednou provždy ve svých rukou? Víš dobře, stejně dobře jako já, že to není pravda. Svůj svět můžeme do jisté míry řídit, ale ještě nám z něj stále mnoho zůstává skryto. Z našeho vlastního světa, no chápeš to? Chápeš, že někdy můžeš dělat cokoli, ale rozjetý stroj, vlak svého pozemského ‚jest‘ nezastavíš, ani nezpomalíš, ani o trošinku, o kousek. K zbláznění. Ale kdo je blázen? Kdo je normální? Otázka stará jak lidstvo samo. Podstatná? Ptám se tě – je pro tebe podstatná hranice mezi normálním a nenormálním? Mezi světlem a stínem? Mezi tebou a mnou? Vycházíš ze mě a já se do tebe nořím. Jsme jako had, který požírá svůj vlastní ocas na konci kruhu svého těla. Nebo na začátku, je otázka, jestli vidíš světlo, začátek, zrození, nebo tu druhou stranu. Víš, má drahá sestro, díky tobě si uvědomuju kouzelnou moc čísla dvě! Vše má dvě poloviny. Tu dobrou a tu špatnou, krásnou a ošklivou, jedna je vždy mozkem, druhá svalem, jedna svítí na cestu a druhá našeptává „Stůj…“. Kain a Ábel, bílé a černé šachové figury, ty a já. Každý den tě potkávám, každý den se snažíš zapomenout, že existuju. Že někde jsem a čekám na tebe, že v horečce volám tvé jméno, že má životní síla mizí, aby tys mohla žít. Má křehká sestro. Chráním tě před vlnami slov, před ostrou hranou denního světla, má maličká a právě rozkvétající sestro. Dva články řetězu, spojené a pevně skuté, železné vůlí a sladce hladké. Krmím tě má sestro a sílím s každým tvým úspěchem. Kdo se nebojí, nesmí do lesa, protože kdo vstoupí, toho les pohltí a nikdy víc ho nevydá klidnému žití.

Tohle a ještě víc se mi honí hlavou, když tu tak přežívám den za dnem, hodinu za hodinou.

<Andie Bech>
Sdílejte: