|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 17. 11. 2025 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka |
|
|
|
8.9.2025
Lej Marsch Palestine
Lej Marsch Palestine Při poslechu Rage against the machine
naše Palestina je uzemí svobody ohraničený checkpointama kovovejch grilů naši policajti jsou kolaboranti anarchie naši komuna svobodní gypsyies přírody Slunce velkej šéf září zářím na hladinu bahnitýho jezera Marsch
naše Palestína vyhlašuje nezávislost a intifádu upnutý nudný vycíděný čistotě St.Moritz nakoupíme raketomety bublifuků budume jimi a fakáči našich prostředníků sestřelovat letadla bilionários mířících na letiště zbohatlíků u Samedanu |
|
8.9.2025
Dědův modrej favoritDědův modrej Favorit Milanovi K.
Scéna první – Šedá sedačka Děda nasazuje dopředu šedou sedačku s černym popruhem. Asi proto mě dodneška fascinujou restrikce okolo nohou i rukou, obzvlášť prováděný tak, že silný chlapský ruce znehybněj moje tělo, ochraňující, protektivní, defenzivní rigging technikou – aby mě, čtyřletýho haranta, při pádu snad zachránily před možností vyškrábat se sám zpod sedačky?
Scéna druhá – Kožená brašna s nářadím „Tohle je francouzák a tohle křížovej šroubovák a tohle Robertson…“ zahlásí ve sklepě děda chvíli potom, co sundá svatý kolo – jeho blankytně modrej Favorit – ze zajištění a začne přede mnou dofukovat gumu předního kola. Navede pak moje prsty, drže je ve svý ruce na dohuštěný kolo: „Takhle to musí bejt tvrdý, aby sis nevodsral ráfky.“ Miluju dědu. Jeho silný velký ruce, to, jak mi furt radí a poučuje mě, i to, jak mu divně trčí našedlý křoví jeho vobočí do všech světovejch stran (předevšim na východ).
Scéna třetí – Dědeček, děda a já a Ohře „V neděli v půl šestý v kolonii,“ rozhodne dědeček Pepa. Ráno studí do ksichtu, když mě zas jednou děda nasadí dopředu do sedačky a alejí vzrostlejch platanů, okolo nádraží, přes most a doleva ke kolonii zahrádkářů se mnou prodrandí v ústrety dědečkovi, kterej už čeká na zahrádce a ukáže mi pak v plechovce slizký růžový červy. „To je návnada na štiky. Na úhoře a na kapry mám chleba.“
Scéna čtvrtá – Koupák Litoměřice hořej srpnem. Zas jednou projedem starý město, okolo sámošky dolů přes koleje. Mocnej dóm katedrály sv. Štěpána nám zamává, když drkotavě padáme Jarošovou k viaduktu, pak doprava Pobřežní až ke koupališti. Děda zamkne Favorita na zámek a když mě tisíckrát sveze na tobogánu, nakrmí smradlavejma langošema a vodnatejma nanukama, porazí mě v minigolfu, pinčesu a poctivě se oba vychlórujem, je zas čas znovu nastartovat modrou raketu z Československa. Nasedne na to příšerně široký kožený sedlo a vyšlápne s náma nazpátek domů k panelákům.
Scéna pátá – Květen 2024 Dekáda proteče skrz gumy, pak druhá, třetí – a najednou je dědovi osmaosmdesát a mně táhne na čtyřicet. Kolo odpočívá nevyužitý, skoro zapomenutý, zaprášený a nedohuštěný ve sklepě paneláku. Dědova dobrota nezná mezí a taky je na něj přeci už moc starej - udělá zásadní chybu, která definitivně poznamená osud jeho modrýho krásnýho favorita - kolo mi přenechává.
Mánií opilej básník se modrýho starýho Favorita ujme a protrandá na něm v běsnícím květnu 2024 půlku Prahy. Od tunelu Neboj po brazilský ghetto zbohatlíků Palmovky, skrz cyklostezku Žižkova a na pivka do nádražky Braník, přes hřbitovy Vyšehradu a zaprášenost Pankráce dál do hipsterskejch Vršovic…
Favorit ~ kolo dědova života; je rázem porouchaný a poškrábaný, účastný nočních pijatik, mnohými pády pošramocený. Jednoho brzkýho rána na Husinecký dojde jeho osud a společná cesta ve vlastnictví rodiny Königsmarkovy a Härtingovy ke konci. Čórnul ho kdosi z vnitrobloku baráku a modrej Favorit opouští tenhle příběh... |
⇡nahoru⇡ |