Blázni.cz - dobrý kanál

Nejhorší báseň

- má při veřejném čtení zoufalou pódiovou show

- je čtená z mobilu

- je psaná ve Wordu, což zapříčinilo, že má všechna první písmena veršů velká

- je psaná fontem Comic Sans

- jméno autora je hloupá přezdívka mezi jmény, přestože jeho civilní jméno je docela poetické

- je jazykově špatně

- neúspěšně se snaží rýmovat

- rýmy jsou stejné slovní druhy ve stejném pádu či čase

- rytmus nesedí, kvůli snaze dostat se k rýmu nabývá ve verši počet slabik

- je v ní hluboké téma a je vidět, jak plytce je prožívané

- je lidsky zlá, například misogynní, a není to ani černý humor

- je dobově zlá, leze do zadku politikům páchajícím zločiny

- autor se v ní vnímá zcela nekriticky, ačkoliv z příběhu vyplývá jeho malost

- obsahuje chabý pokus o vtip

- je vidět, že se autor snažil tak málo, že je větší práce to poslouchat

- autor před ní dlouho mluví o tom, že i tuhle báseň napsala AI

- obsahuje slovo zkomolené typickým způsobem (např. odprostit se)

- obsahuje slovo, které zní poeticky, ale omylem autora nedává ve verši smysl

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

rok, co rok sedává.

Lesklé perutě,

kouká nehnutě,

holubička šedavá.

Na slunci i v dešti,

starostlivá matka,

vždy v máji vysedí šedavá holoubátka.

Její holub zatím kdesi krouží po světě,

ona sama musí jejich lásku odsedět.

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

holubička šedavá.

Kouká nehnutě,

choulí perutě,

když soused ji nadává.

Ač sama zmírá hladem,

starostlivá matka,

když krmí svoje mladé z bezedného volátka.

Její holub zatím kdesi trousí po světě.

Nebuď smutná, věř, že rádi jsme, že máme tě.

U nás před okny,

v hnízdě na větvi,

holubičko šedavá.

Jak ti rozumím,

netrap už se tím,

že svět smysl nedává.

Kdybys byla sněhobílá

jako štíty Pamíru,

tvá silueta by zdobila

zástavy všech chcimírů.

Však že jsou tvoje křídla šedivá,

nikdo s láskou na tebe se nedívá.

Jenom já…

 - - -

 Zavři svoje ztěžklá víčka,

sen už se snáší po peříčkách,

šedavých, jak holubička,

co ráda trousí svá psaníčka

Na čelní sklíčka, našeho mazlíčka! (motorového…)

Tak nehněvej se, prosím, na ni

za ta její hutná psaní,

jež toliko jsou nutnou daní

za pohodlné parkování.

Pod okny, jako na dlani!

To místo k stání, které je pořád k mání,

ona nám chrání, zdarma poskytuje maskování.

Takže můžeš klidně…

Zavřít svoje ztěžklá víčka,

sen už se snáší po peříčkách,

šedavých, jak holubička,

co ráda trousí svá psaníčka

Na čelní sklíčka, našeho mazlíčka! (flíčkatého…)

KOĽKO Z MOJICH PODÔB SA DOŽIJE RÁNA?

I.
Súmrak zahryznutý do
         hrdla mojej prítomnosti
         rozoznieva organové
         píšťaly komínov

II.
Rozhárajúce sa pece
         muších krematórií sa skláňajú
         nad ulicami bez mäsa a kostí
         kde sa po častiach snažím vyvetrať
         z teba a seba fragment
         zatuchnutej lásky

Nad vykostenými ulicami v potemnelých oknách
míňam
obrazy
za nechty zašlej prázdnoty
Tlejúce ticho lynčované štekotom električiek
a
nejasné vidiny
prešľapujúce v sypkom snehu aký padá iba ráno

Rozdelení vlastnou dvojjedinosťou
po nebeskej klenbe
naháňame rozutekané oči

Vyvrácený strom

má v kořenech dost hlíny

pro pampelišku.

Rozvitý květ, mrtvý kmen -

zrod a konec pojí zem.