Nikdy bych nevěřila, že tě zabiju
Že seberu poslední zbytky naděje a vykopu ti hrob
Nikdy bych nesehnala kohokoliv podobného tobě
Vykonat velké dílo, žádá velkou oběť
Mrzí mě, že to nemůžeš vidět
Jsi tak krásný
Mramorově chladný
Odtažitý a bílý
A ty růže! No jako živé
Změnil ses mi před očima
A to jsem nemohla dopustit
Nemohla jsem dopustit, abys oněměl
Abys jedl z plastových talířků a brindal všude okolo
Musela jsem k tomu přikročit
Zachoval by ses snad na mém místě jinak?
Ještě budeš rád, že teď z tvého těla raší první úroda
Snad přinese štěstí
Cigánkám se prý nemá nikdy věřit, tak si mi holt neměl věřit
Nebo si neměl utýrat naše koně do krve
Byla bych ti odpustila i tu krev na tvém nose
Ale nemoc nikdy
Ta je ošklivá a ohavná
Amen
